Kapitola 1
Tessa's POV "Tesso, kde je kečup?" "Tesso, budeme potřebovat víc pití!" "Tesso, přines víc ubrousků!" Otřela jsem si pot z čela a prošla hlučným shromážděním lidí. "Dobře, dej mi chvilku," zakřičela jsem přes hudbu. Tohle byla oslava narozenin mého přítele Briana. Do Briana jsem se zamilovala během našeho prvního ročníku. Byl mou první láskou. Byl to kluk, který pocházel z bohaté rodiny, a já byla dívka, která vyrůstala na venkově a pracovala na otcově farmě. Když přišlo na Briana a jeho přátele, cítila jsem se nedostatečná. Všichni vyrůstali v bohatém životním stylu a já mezi ně nikdy úplně nezapadala. Vynahrazovala jsem si to však tím, že jsem se snažila být tou nejlepší přítelkyní, jakou jsem mohla být. To zahrnovalo i pořádání těch nejlepších večírků. Jako třeba tenhle. Navzdory našim rozdílům, pokud šlo o bohatství a eleganci, jsem vždycky věřila, že s Brianem to skončí. Proto jsem se tolik snažila, aby náš vztah fungoval. Moje nejlepší kamarádka Ruby se opírala o linku, když jsem vešla do kuchyně, a založila si ruce na prsou. Věděla jsem, co se chystá říct, ještě než promluvila. "Brian se celou noc bavil s Amandou," podotkla. Cítil jsem její oči na své tváři, když jsem z lednice vytahoval plechovky s limonádou a pivem. "Je to jeho narozeninová oslava," opáčila jsem. "Může si povídat, s kým chce." "Je to taky tvůj přítel. Měl by se celý večer bavit s tebou, ne s ní." "Je to jeho nejlepší kamarádka, Ruby." "Ty jsi jeho přítelkyně, Tesso." "Prosím tě, nech to být. Nechci mít dnes večer žádné problémy. Zvlášť když jsou tu všichni jeho kamarádi." Už tak mě dost odsuzovali. "Moc se nadřeš," řekla Ruby, sebrala z pultu kečup a následovala mě, když jsem vešla do obýváku. Začala jsem pokládat ubrousky na stoly, které jsem připravila na jídlo a pití. "Chovají se k tobě, jako bys byla jejich otrok, a vždycky se tak chovali. Kolik obručí pro ně ještě budeš skákat?" "Tolik, kolik bude potřeba, abych se jim zalíbila," odpověděla jsem. "Dělám to pro Briana, ne pro ně." "Měla by sis odpočinout a užít si nějaký ten večírek." "Jen chci, aby všechno bylo perfektní," řekla jsem jí s úsměvem. Na mou odpověď vykulila oči. "Musíš být vždycky přehnaně náročný?" Neodpověděl jsem jí. Brian byl můj první kluk. Nevěděla jsem, jak ostatní, ale já jsem zvyklá snažit se co nejvíc pro ty, které jsem milovala. "A ještě něco, zítra máme první školní den v tomto semestru. Už jsi slyšela, kdo k nám do školy přijde?" zeptala jsem se. Ruby změnila téma, když si uvědomila, že na její otázku nemám odpověď. "Ne, neslyšela." "Joseph Evergreen. Ten spisovatel fantasy, kterého tak miluješ!" "Počkej, vážně?" Zeptala jsem se a povytáhla obočí. "On přijde do naší školy?!" Joseph Evergreen byl neuvěřitelný spisovatel a inspirace pro mé vlastní psaní, ale byl tak tajemný. Mým snem je stát se slavným spisovatelem fantasy. Ale zatím mi k tomu moje usilovná práce příliš nepomohla."Přijede k nám do školy, aby vedl speciální kurz psaní. Měli bychom se na ten kurz přihlásit společně!" "Ten nápad se mi líbí," souhlasila jsem. "Hned ráno se půjdeme zapsat. Josepha Evergreena naprosto miluju. Tak moc mi připomíná můj spisovatelský idol Christophera Moora." Nemohla jsem si pomoct, ale byla jsem nadšená. "Možná jsou to ti samí lidé," škádlila mě Ruby. "Christopher Moore žil před stovkami let. Musel by to být nějaký nesmrtelný upír nebo tak něco," škádlila jsem ji na oplátku. Znovu jsme se rozesmály. Zanedlouho se Rubyino chování v mžiku změnilo a já viděl, jak se dívá na někoho za mnou. Ucítila jsem, jak mě zezadu objímá kolem pasu pár silných paží, a okamžitě jsem věděla, kdo to je. Poznal jsem, že se Ruby usilovně snaží nevykulit oči. Briana nikdy neměla ráda a dávala to bolestně najevo. "Ahoj, krásko," řekl Brian a políbil mě zezadu na krk. Uchechtla jsem se a otočila se, abych ho objala. "Briane, ne přede všemi," řekla jsem a podívala se na něj. "Čemu jste se vy dva smáli?" Zeptal se a políbil mě na temeno hlavy. "Joseph Evergreen učí na naší škole příští semestr speciální kurz psaní. Přemýšlely jsme s Ruby, že se do něj přihlásíme." "Kurz psaní?" Brian se zeptal, zúžil na mě oči a spustil ruce z mého pasu. "Myslíš, že je moudré věnovat celý kurz nějakému koníčku?" zeptal jsem se. "No, pro mě to není jen koníček..." "Psaní není kariéra, Tesso. Už jsme o tom mluvili." "Dovolím si nesouhlasit. Joseph Evergreen je velmi úspěšný..." "Dobře, jeden z milionu se prosadí jako skutečný spisovatel," řekl Brian a přerušil moje slova, jak to dělával často. "Myslel jsem, že jsme se bavili o tom, že v posledním semestru budeš chodit na obchodní kurz, abys byla připravená na to, až budeš na stáži ve firmě mého otce." Srdce mi spadlo do žaludku. Neřekla jsem mu, že jsem se rozhodla proti absolvování obchodního kurzu. Důležitější bylo, že jsem se rozhodla, že nechci být na stáži ve firmě jeho otce. Nebyla jsem si jistá, jak mu to říct, a rozhodně jsem to nechtěla udělat během oslavy jeho narozenin. "Já vím," řekla jsem a sklopila zrak. "Ale je to náš poslední semestr a chtěla jsem si vzít něco, co mě opravdu baví." "Jestli chceš být úspěšná, musíš začít přemýšlet o své budoucnosti a psaní není pravděpodobná kariéra," řekl a zavrtěl hlavou se zděšením vepsaným ve tváři. "Není to nic víc než koníček." "Během tohoto kurzu bych se toho mohla tolik naučit, Briane..." "Zapomeň na to," zamumlal a odvrátil se ode mě. "Dělej si, co chceš." Zmizel v davu lidí a nechal mě zírat za ním. "Je to takový arogantní kretén," řekla Ruby a založila si ruce na prsou. "Proč se jím necháváš takhle ovládat?" "Není tak špatný..." Řekl jsem jí to. Ale ani já jsem těm slovům nevěřil. "Hned jsem zpátky," řekla jsem jí. Prošla jsem davem a vydala se směrem, kterým šel Brian. Nechtěla jsem ten rozhovor takhle opustit. Než jsem ho našla, viděla jsem, že se zase baví s Amandou. Byli v zadním rohu a ona se opírala o zeď a zírala na něj."Nezajímá ji nic z toho, co chci já. Je příliš pevně rozhodnutá. Možná je hezká, ale někdy je neuvěřitelně hloupá." Ta krutá slova zazněla z úst Briana. S těžkým srdcem jsem stála jako přimražená, když jsem poslouchala, jak o mně můj kluk mluví se svým nejlepším kamarádem. "Už jsem to říkala nesčetněkrát, není pro tebe dost dobrá," řekla Amanda, položila mu ruku na paži a naklonila se k němu. Rozšířila jsem oči. Líbali se. A nebyl to jen malý sesterský polibek. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem asi jediná, kdo se snaží, aby tenhle vztah fungoval. "Vy dva parchanti!" Když jsem se chystala vykročit, Ruby to udělala přede mnou. Brian se od ní rychle odtáhl. "Tesso... není to tak, jak to vypadá!" Brian se vydal směrem ke mně. "Můžu ti to vysvětlit..." "Tak to je konec!" Řekla jsem a oči mě začaly zrazovat. "Udělala jsem pro tebe dost, aby tenhle vztah fungoval, Briane." "Ale já se nikdy nebudu snažit o nevěrníka," řekla jsem to slovo po slově a snažila se stabilizovat hlas. "Nestojí mi za to," zamumlala Ruby, objala mě kolem ramen a táhla mě pryč z večírku. Brian nás sledoval, dokud jsme nedošli ke dveřím, pak se zastavil a nechal nás odejít. Když jsem se naposledy podívala na jeho postavu, ze všech sil jsem se snažila nezakřičet, jak mi z očí tekly slzy. Překvapilo mě ale, že se mi zároveň ulevilo. Možná jsem se nemusela o všechno v životě tak moc snažit, zvlášť kvůli někomu, jako byl Brian. "Kam jedeme?" Zeptala jsem se Ruby. "Uvidíš," řekla s úsměvem. Jeli jsme asi třicet minut, dokud jsme nedojeli do centra, pak zaparkovala auto. "Jdeme do baru," oznámila nakonec. "Musíš se uvolnit a zapomenout na toho smolaře." Povzdechl jsem si, vystoupil z auta a následoval ji ulicemi, dokud se přede mnou neobjevil bar osvětlený neonovými světly. Když jsme pokračovali v chůzi, otřela jsem se o vysokého a neuvěřitelně pohledného cizince. Na kůži mi okamžitě naskočila husí kůže. Zastavila jsem se, podívala se na něj přes rameno a v tu chvíli jsem si všimla, že už nekráčí. Zíral na mě s takovým dravým výrazem v očích. Skoro mi připadalo, že jsem na jeho jídelním lístku. Zvláštní pocity.
Kapitola 2
Tessa's POV Ten muž byl šíleně přitažlivý a muselo mu být tak kolem dvaceti. Byl vysoký a měl širokou postavu. Srdce mi silně bušilo v hrudi a já na chvíli zapomněla, kde jsem. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Měla jsem pocit, že mě ten pohled v jeho očích přibil k zemi. Jako by se díval na víc než jen na můj obličej. Díval se mi do mysli, do srdce i do duše. "Tesso, no tak!" Ruby mě pobídla a táhla mě za sebou. "Už jen kousek." Ruby si toho muže očividně nevšímala, ale já se neochotně otočila a šla s ní do baru. Jeho oči byly jako z jiného světa. Nemohla jsem je dostat z hlavy ještě dlouho poté, co jsem ho spatřila. Nemluvě o tom, jak se na mě díval, z čehož mi poskočilo srdce. "Překvapení!" Tessa se rozhlédla, jakmile jsme vstoupili do baru. Zamračila jsem se, když jsem se rozhlédla kolem. Tohle nebyl obyčejný bar. Viděla jsem neuvěřitelně sexy muže, kteří se tu procházeli bez triček a obsluhovali stoly. Další muži tančili na pódiu a flirtovali se ženami. "Ty jsi mě vzal do baru s callboyi?" Zeptala jsem se. "Potřebuješ se uvolnit a pobavit. Zapomeň na toho ubožáka Briana. Venku je pro tebe tolik lepších chlapů." "Nemyslím si, že ho najdu v takovémhle baru," řekla jsem a zavrtěla nad ní hlavou. Zasmála se, chytila mě za ruku a táhla mě k barovým stoličkám, kam jsme se posadily. "Dva panáky tequily, prosím," požádala barmana. "A pro mě vodu." "Nechci si dát žádný panáky," řekl jsem jí. "Přišli jsme do baru, musíš pít. Postarám se, abys na Briana zapomněla. Alespoň pro dnešní večer." "Raději bych se neopíjela," řekla jsem ovšem. "Budu zodpovědná a budu dnes večer pít vodu. Oba ty panáky mám pro tebe," vysvětlila. Barman před nás postavil panáky spolu s Rubyinou vodou. Usmála se a pokynula mi, abych si dala panáka. "Dělej si ze mě legraci." Věděl jsem, že má pravdu. Potřeboval jsem se uvolnit a dát si pár drinků. Nepila jsem často, protože se Brianovi nelíbilo, jak vypadám opilá. Dala jsem si panáka a zavrávorala, jak mě štípalo v krku. Ruby se zasmála. "Dobrá holka," řekla a šťouchla mě ramenem. Naposledy jsem se napila, když jsem byla s otcem na farmě. Často jsme spolu popíjeli při večerních pracích. "Já nevím, co budu dělat..." řekla jsem. Řekl jsem a zadíval se na své ruce. "Nemůžu se vrátit domů a všechny moje věci jsou tam." "A co ty?" zeptal jsem se. "Tím se vůbec netrap, Tesso. Víš, že u mě můžeš bydlet. Ráno se u tebe zastavím a vezmu ti věci. Nemusíš se o nic starat." V tu chvíli jsem byla vděčná, že ji mám. Srdce mě tolik bolelo při pomyšlení na Brianovu zradu. Teď už bylo jasné, že nikdy nechtěl mě. Udělala jsem pro něj všechno. Chodila jsem na brunche s jeho přáteli, nosila jsem oblečení, které měl rád, a jedla jídla, která mi navrhoval. Denně jsem cvičila, abych pro něj byla dostatečně fit. Dokonce jsem chodila na kurzy, které chtěl, abych navštěvovala.Úplně jsem se kvůli němu změnila a bylo to zbytečné. Ale teď si uvědomuji, že se mě jen snažil proměnit v ni. "Pij dál, seženu ti chlapa," řekla Ruby, když jsem si dala druhého panáka. "Ruby, ne... já..." Bylo pozdě. už byla pryč. Povzdechl jsem si právě ve chvíli, kdy přede mě barman postavil dalších pár panáků. Musela si je objednat, než odešla. V hlavě mi už vířily myšlenky z těch dvou předchozích, ale stejně jsem si dal dalšího panáka. Zanedlouho se na barovém pultu objevila platinová kreditní karta, až mě zamrazilo. Oči mi těkaly vzhůru, dokud se nesetkaly se stejnýma očima, které jsem nemohla dostat z hlavy. Byl to ten muž zvenčí. Ruby si našeho setkání přece jen musela všimnout a našla ho někde v baru. Pracoval tu jako výčepní. Není divu, že se na mě podíval tím dravým pohledem. "Napište jí pití na tuhle kartu," řekl barmanovi pevným tónem, jako by to byl on, kdo tu velí. I když mluvil s barmanem, nespouštěl ze mě oči. Bylo to, jako bych byla zaháčkovaná v transu. "To jsi nemusel," přistihla jsem se, že říkám. "Dalo mi to záminku, abych si s tebou promluvil." Jeho hlas byl mnohem hlubší, než jsem si představovala. "Chtěl jsi se mnou mluvit?" Zeptala jsem se a srdce mi bušilo v hrudi. Než stačil odpovědět, barman se vrátil s vizitkou a účtenkou. Sáhl do kapsy, vytáhl padesátidolarovou bankovku a plácl ji na pult jako spropitné barmanovi. Dal jsem si posledního panáka tequily a sklouzl z barové stoličky. "Prostě odsud vypadneme," řekla jsem mu a snažila se nespadnout. "Kam bys chtěl jít?" "Do hotelu," řekla jsem mu a svraštila obočí. Musel být v tomhle callboyi nováček. "A proč bys chtěl jít do hotelu?" Jeho tón byl tichý a neuvěřitelně sexy. Po celém těle mě zahřál. "Zřejmě kvůli sexu." Co to s ním bylo? Jeho oči potemněly a možná mě šálil zrak, ale vypadaly skoro rudě. Odstoupil a jen chvíli si prohlížel mé tělo, než se mu do očí vrátil ten dravý pohled. "Jestli si to přeješ," řekl a nabídl mi ruku. Vzala jsem ho za ruku a vyšla s ním ven, aniž bych Ruby zahlédla v dohledu. V duchu jsem si poznamenala, že jí později pošlu zprávu. Nedaleko parkoval černý Bentley, ke kterému kráčel. Zastavila jsem se, jakmile došel k autu, a otevřela dveře u spolujezdce. Po pauze jsem konečně vklouzla na místo spolujezdce a museli jsme jet asi dvacet minut, než jsme dojeli k neuvěřitelně draze vypadající vile. "Tohle není hotel," upozornila jsem ho. "Vypadá to spíš jako letovisko." Usmál se a vystoupil z auta. "Hotely jsou nechutné a já bych si raději užíval sex u sebe doma," řekl a vydal se k hlavnímu vchodu. "Ty tady bydlíš?" Zalapala jsem po dechu a vyškrábala se z auta. Neobtěžoval se odpovědět. Jakmile jsme vešli dovnitř, ohromilo mě, jak je vila obrovská a nádherná. "Máte tu záchod, který bych mohl použít?" zeptal jsem se. Zeptala jsem se. "Ráda bych se předtím umyla."Pokynul chodbou. "Támhle tou chodbou doprava," řekl, když mi bral kabát. Kývla jsem mu na pozdrav a zamířila do koupelny. Potřebovala jsem jen chvilku, abych si srovnala myšlenky. Pořád jsem byla neuvěřitelně omámená z alkoholu a jeho pohled byl tak zastrašující. Brian byl první a jediný kluk, se kterým jsem kdy byla, a já ze sebe nechtěla udělat blázna. Netušila jsem, že callboyové vydělávají tolik peněz, že si mohou dovolit takové luxusní domy a auta. Asi bych měla napsat Ruby, že jsem se sem dostala v pořádku a že mě u ní očekává pozdě. Ale právě když jsem vytáhla telefon z kapsy, dveře koupelny se otevřely a on se opřel o rám. Otočila jsem se k němu čelem a spolkla knedlík, který se mi vytvořil v krku. Věnoval mi ďábelsky sexy úsměv a já si nemohla pomoct, ale v tu chvíli jsem po něm zatoužila ještě víc. "Máš vůni, která mě přivádí k šílenství," vydechl hladově. Netušila jsem, co to znamená, ale rozhodně mě to vzrušovalo. Přiskočil ke mně, obtočil mi ruce kolem pasu, zvedl mě na umyvadlo a políbil mě způsobem, který mi rozpaloval duši. Umyvadlo se zapnulo a já cítila, jak se mi voda vsakuje do zadní části blůzy a kape na pult. Obtočila jsem kolem něj nohy a přitiskla se k němu ještě víc, dovolila jsem, aby se jeho polibek prohloubil a jeho jazyk prozkoumal má ústa. Nakonec se ode mě odtáhl a já si všimla, že mu zrudly oči. Neměla jsem však strach. Ve skutečnosti jsem jím byla fascinovaná. "Jsi si jistá, že to chceš udělat?" Zeptal se mě chraplavým šepotem. "Vždyť jsme se teprve poznali." Ještě chvíli jsem si ho prohlížela. Nebyla jsem si jistá, jestli mi tuhle dávku sebevědomí dodal alkohol, nebo to, že jsem pro něj byla neuvěřitelně sexy, ale na jeho otázku jsem odpověděla tím, že jsem si sundala tričko a hodila ho na zem. Jeho oči zrudly ještě víc. Bylo to neskutečné, ale on mě bez váhání začal líbat na krk, až mi po těle naskočila husí kůže. Nejdřív mě trochu píchlo, ale pak se k alkoholu přidala nová vrstva krásné závrati.
Kapitola 3
Tessa's POV Právě jsem měla sex na jednu noc... s chlapcem na zavolání. Probudila jsem se a podle slabého slunečního světla, které pronikalo okenními žaluziemi, jsem poznala, že je ráno. Při vzpomínce na včerejší noc mě zamrazilo v celém těle. Bylo to rozhodně neuvěřitelné a já si nepamatuji, kdy se mě naposledy někdo takhle dotkl. Ten muž rozhodně věděl, co včera večer dělal. Aspoň že jsem se nerozbrečela kvůli Brianovi. Jakkoli byla jeho zrada bolestná, mám pocit, že bych se přes něj vlastně mohla přenést. Možná je opravdu nejlepší způsob, jak se přes někoho přenést, dostat se pod někoho nového. Tváře mi při té představě zčervenaly. Posadila jsem se v posteli a zamračila se na své okolí. Tohle byla zřejmě hlavní ložnice s manželskou postelí. Byl to rozlehlý prostor, nicméně byl zahalený a zatažený. Závěsy tlumily přirozené světlo zvenčí, takže bylo téměř ponuré. Ucítila jsem lehké píchnutí v krku, což mě přimělo natáhnout ruku ke krku a nahmatat malou oteklou skvrnu. Rychle jsem vyklouzla z postele a oblékla se do džínů a mikiny s kapucí, než jsem zamířila do koupelny. Tváře mi zteplaly, když jsem si vzpomněla, jak vášnivě jsme se na tom umyvadle chovali. Podívala jsem se na zem a viděla, že křišťálová mýdlenka je umytá. Zamračila jsem se, když jsem uviděla kousanec na krku. Jakkoli byla včerejší noc zábavná, ten callboy na mém těle rozhodně zanechal stopy. Bylo však zvláštní, že mě to včera večer nebolelo, když to udělal. Pamatovala jsem si, jak mi olizoval a okusoval krk, ale pamatovala jsem si, že mi to bylo příjemné. Až dnes ráno mě to začalo bolet. Také to bylo červené a trochu oteklé jako štípnutí od hmyzu. "Au," zamumlala jsem si pro sebe se zděšením vepsaným ve tváři. Vyšla jsem z koupelny a stanula v ložnici toho muže. Nelíbilo se mi, jaká je tu tma, a přemýšlela jsem, kde přesně jsem. Šla jsem k jeho oknu, abych roztáhla závěsy. Když skrz něj začalo pronikat sluneční světlo a já zahlédla něco, co vypadalo jako zahrada, pár rukou zatáhl závěsy. Rychle jsem se otočila a uviděla, jak na mě callboy zírá. Mračil se a všiml jsem si, že už nemá červené oči. Možná nikdy nebyly červené. Mohl to být můj opilý mozek, který si se mnou zahrával. To bylo jediné, co dávalo skutečný smysl. Stál jen pár centimetrů ode mě a upřeně se díval dolů po mém těle, dokud jeho oči nepřistály na mých rtech. Srdce mi prudce bušilo do hrudi a na okamžik jsem se bála, že ho slyší. Neuvědomila jsem si, že zadržuji dech, dokud ode mě neudělal krok. "Pojď se mnou dolů na snídani," řekl a natáhl ke mně ruku. Chvíli jsem na ni tázavě hleděla, než jsem ji přijala. Dovolila jsem mu, aby mě vedl z ložnice dolů po dlouhých a širokých točitých schodech. Žasla jsem nad tím, jak je jeho dům velký, a byla jsem neuvěřitelně zmatená, jak si může dovolit tak luxusní bydlení za plat pomocníka v callboyi. Vešli jsme do jídelny a já uviděl velký dřevěný stůl s několika talíři chutně vypadajícího jídla, pomerančovým džusem a kávou.Jakmile jsem uviděla jídlo, okamžitě mi zakručelo v žaludku. "Nebyl jsem si jistý, co ráda jíš nebo piješ k snídani, tak jsem udělal sortiment," řekl a přisunul mi židli, abych se posadila. Byl to rozhodně okouzlující callboy. Musela jsem Ruby uznat, že si vybrala tak elegantního chlapa. "Je to perfektní," řekla jsem, když jsem se posadila. Seděl naproti mně a chvíli na mě zíral, když jsem se pustila do jídla. Pak se pomalu pustil do jídla také. "Doufám, že ses dobře vyspala," řekl mi. Bylo to tak nenucené úvodní prohlášení, že mě zaskočilo. "Ano, vaše postel je neuvěřitelně pohodlná," odpověděla jsem. Jako by nevěděl, co na to říct, a tak se na mě jen tázavě podíval. Bylo vidět, že se hodně snaží, ale nebylo mi jasné, o co se snaží. "A váš dům je moc krásný," dodala jsem. "Jak jste si něco takového mohl dovolit ze svého platu?" "To je pravda. Jakmile jsem tu otázku položila, zalitovala jsem. Otec mě učil, že je neslušné ptát se na něčí finanční situaci, ale jakmile byla otázka jednou vyslovena, už jsem ji nemohla vzít zpět. "Hodně peněz mám díky investicím, které jsem udělal," odpoví nenuceně. "Nedávno jsem se sem přestěhoval." Takže jsem měla pravdu, že je v tomhle callboyi nováček. Zajímalo mě, kolik dalších žen měl, když tu byl, a jak se v porovnání s nimi řadím já. Ale rychle jsem tu myšlenku vytěsnila z hlavy, nechtěla jsem na ni myslet. "Tvoje služby byly neuvěřitelné," řekla jsem mu a setkala se s jeho očima. Svraštil na mě obočí. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak jsem byl nezdvořilý. Vždyť jsem ani neznal jeho jméno. "Omlouvám se," řekla jsem rychle. "Nikdy jsem se nedozvěděla, jak se jmenuješ." "Joseph," odpověděl. Jmenoval se stejně jako Joseph Evergreen. Jak zvláštní. "Já jsem Tessa," opáčila jsem a přemýšlela, jestli ho vůbec zajímá, jak se jmenuji, nebo jestli jsem pro něj jen další zákazník. Což mi připomnělo. Popadla jsem kabelku. "Nejsem si jistá, kolik ti už dala, ale dovol mi, abych ti dala spropitné..." "Proč bys mi dávala peníze?" Zeptal se, právě když jsem z kabelky vytáhla dvacku. Zvedla jsem k němu pohled. "Za tvůj výkon..." Tvář mi zteplala. "Můj výkon?" "Ano..." pokračovala jsem, ale pak jsem se zarazila, když jsem viděla, jak je opravdu zmatený. "Víš, co jsme včera večer dělali?" V očích mu brzy problesklo uvědomění a prsty si prohrábl tmavou masu vlasů. "Promiň, vím, že mít sex hned první den, kdy se potkáme, je rychlé. Ale můžeme se rychle poznat a já se můžu snažit, abych ti byl dostatečně dobrým přítelem..." Málem jsem se udusil kávou. "Přítel?!" Zalapala jsem po dechu a zírala na něj. O čem to mluvil? "Ano," odpověděl. "Nikdy bych tě po sexu s tebou jen tak neodhodil." "Není to tvoje práce?" Vrátil se mu ten zmatený pohled. "Nejsem si jistý, jestli chápu, co tím myslíš," řekl a pozorně si mě prohlížel. "Můžete mě na chvíli omluvit," řekla jsem a vytáhla z kabelky telefon. "Asi bych měla říct svému příteli, kde jsem."Cítila jsem jeho oči na zátylku, když jsem vybíhala z jídelny. Když jsem zírala na displej svého telefonu, zamračila jsem se, když jsem viděla, že mi Ruby včera večer volala nejméně třikrát. "Tesso! Kde jsi byla? Včera večer jsem se o tebe strašně bála. Prostě jsi zmizela," pokračovala, jakmile jsem jí zavolala. "Je mi to líto. Šel jsem s tím telefonistou, kterého jsi mi objednala..." "Cože? Tesso, o čem to mluvíš? Nikdy jsem si u tebe neobjednala callboye."
Kapitola 4
Tessa's POV "Ty sis neobjednala callboy?!" Zeptala jsem se a cítila, jak se mi zvedá žaludek. "Ne..." potvrdila. "Teda, chystala jsem se. Ale než jsem nějakého našla a vrátila se k tobě, už jsi byl pryč." Pak zalapala po dechu. "Ty sis našla muže a šla jsi s ním domů?" "Ano," odpověděla. "Ruby, uvidíme se doma," řekla jsem rychle, než jsem zavěsila telefon. Srdce se mi prudce rozbušilo na hrudi. Ten muž, Joseph, který právě teď seděl v jídelně, nebyl callboy. Jak jsem se mohla takhle splést! Polkla jsem knedlík, který se mi vytvořil v krku, vrátila se do jídelny a snažila se skrýt čiré rozpaky ve tváři. "Moc se omlouvám," řekla jsem a setkala se s jeho zvědavýma očima. "Myslela jsem, že včerejší noc byla jen na jednu noc. Nikdy jsem..." "Na jednu noc?" Joseph se zeptal a zvedl pravé obočí. "A co přesně v tobě vzbudilo ten dojem?" Jeho hlas se mírně ztišil a já jsem na jeho tváři viděla rozmrzelost. "Moje kamarádka mi včera večer šla sehnat callboy a já si myslel, že jsi to ty, koho mi objednala..." Přiznala jsem a cítila, jak se mi rozpaluje tvář. "Myslel sis, že jsem callboy?" Zeptal se. "Moc se omlouvám... Byl to upřímný omyl vzhledem k baru, ve kterém jsme byli," pokračovala jsem. "Co jsi tam vůbec dělal, když nejsi callboy?" "Ne," odpověděl jsem. "Viděl jsem něco, co mě zajímalo, a šel jsem dovnitř," opáčil a zúžil na mě oči. "A hlavně jsem si chtěl popovídat." "No, to sis měl včera večer ujasnit," řekla jsem. Snažila jsem se skrýt rozpaky. Opřel se na sedadle a nespouštěl oči z mých. "To jsi vždycky tak lehkovážná?" Při jeho slovech se mi rozšířily oči a já si nemohla pomoct, ale byla jsem naštvaná. "Promiň, ale v dnešní době není nic špatného na tom, mít známost na jednu noc." "To jsem neřekl," opáčil. "Jen jsem si nemyslel, že to je to, co to je. Nevypadáš na to, že bys..." "Takového mě neznáš," řekla jsem rychle a založila si ruce na prsou. "Vždyť jsme se teprve potkali." "Ano, a během té doby sis myslela, že nejsem nic víc než callboy," řekl bezvýrazně. "Proč přesně jsi byl v tom baru?" "Do toho ti nic není," vypálila jsem tvrdě. Zhluboka se nadechl a ještě chvíli se na mě mlčky díval, než se konečně ovládl natolik, aby znovu promluvil. "Asi bys měla jít. Nerad bych, aby si tvůj přítel dělal další starosti." Musel mě slyšet v telefonu s Ruby. Ale měl pravdu, protože jsem také hodlala přijít pozdě do školy, pokud si nepospíším. Zjistila jsem však, že je těžké přimět nohy k pohybu. Moje oči zůstaly upřené na jeho a zdálo se mi, že jsem v nich zahlédla lehké píchnutí bolesti. Mohla jsem se mýlit, ale možná to s navázáním vztahu myslel vážně. V jeho tónu nebyl žádný humor, když o tom mluvil, a choval se tak korektně, že jsem si začínala myslet, že je možná trochu konzervativnější. Josephův povzdech mě vrátil do reality a já si uvědomila, že čeká, až odejdu. Chtěla jsem se znovu omluvit, ale pak jsem si řekla, že bude lepší, když prostě odejdu.Popadla jsem kabelku a rychle vyběhla z jeho domu. Jakmile jsem vyšla ven, uvědomila jsem si, že jsem nejen nechala ty peníze na stole, ale také jsem si zapomněla vzít podprsenku. Pořád byla někde v jeho pokoji. Otočila jsem se zpátky k jeho vile, ale bylo mi příliš trapné se vracet, takže jsem se otočila a pokračovala v odchodu. Naštěstí byla moje mikina s kapucí dost tlustá, takže to nebylo vidět. Jakmile jsem získala dostatečný odstup, zavolala jsem si Uber, aby mě odvezl k Ruby domů. Když jsem tam dorazila, byla už oblečená na celý den a vypadala, že se jí ulevilo, když mě viděla. "Jsem ráda, že jsi sem dorazil v pořádku," řekla a objala mě. "Mám pro tebe oblečení. Pospěš si a dej si sprchu. Později po vyučování se zastavím u tebe doma a vezmu ti věci." "Nevím, co bych si bez tebe počala," řekla jsem a mile a úlevně se na ni usmála. "Naštěstí to nikdy nebudeš muset zjistit," opáčila. Šel jsem do koupelny a rychle se osprchoval. Bylo příjemné nechat horkou vodu, aby zahřála mé promrzlé tělo. Nevšimla jsem si, jak moc se třesu, dokud mi voda nedopadla na kůži. Kousanec na krku mě štípal, jak ho voda omývala, ale zanedlouho bolest ustoupila. Udělala jsem ze sebe takového blázna. Byla jsem ráda, že toho muže už nikdy nebudu muset vidět. Ruby na mě čekala, když jsem se dokončila sprchování a oblékání. "Tak mi povídej o včerejší noci," řekla Ruby s širokýma a vzrušenýma očima. "Není toho moc k vyprávění. Měla jsem sex s úplně cizím člověkem," řekla jsem a zavrtěla nad ní hlavou. "Neměli jsme do toho baru vůbec chodit." "To mi chceš vážně říct, že ses nebavila?" zeptala jsem se. Ruby si mě dobírala. "Copak tě to neodvedlo od toho blbce?" Nemohla jsem ani popřít, že jsem se bavila, a měla pravdu. Po celou dobu, co jsem byla s tím cizincem, jsem na Briana skoro nemyslela. Joseph. Srdce mi poskočilo, když jsem v duchu vyslovila jeho jméno. Ale pak mi tvář zteplala, když jsem si vzpomněla, že mě nazval lehkovážnou. Ta drzost toho blbce. Při té představě jsem se zachvěla. Už jsem se o Josephovi nechtěla bavit a rozhodla jsem se, že na další její otázky nebudu odpovídat. Byla z toho otrávená, ale nakonec Ruby od tématu upustila, když jsme odcházeli do školy. Ruby bydlela blízko školy, takže nám netrvalo dlouho, než jsme se tam dostaly. Šly jsme rovnou k zápisu, abychom se zapsaly na ten nový kurz psaní. "Je mi líto, dámy, ale profesor požádal všechny zájemce, aby se zúčastnili jeho kurzu a prokázali své psaní, než někoho přijme," řekla recepční a zírala mezi nás dvě. "Dobře... kdy je ten kurz zase naplánovaný?" Zeptala jsem se. "Každé pondělí, středu a pátek od půl sedmé do půl deváté večer. Dneska je pondělí, tak se ujistěte, že tam přijdete včas." Když jsme odcházely z kanceláře, Ruby si pod nosem mumlala: "Proč by si naplánoval hodinu na noc?" Já jsem ji však vyvedl z míry. Spíš jsem byla nervózní z toho, že mě na tuhle hodinu nevybrali. Kdyby se Josephu Evergreenovi nelíbilo moje psaní, zlomilo by mi to srdce. Věděla jsem však, že nejsem ani zdaleka tak dobrá, abych na slavného autora fantasy zapůsobila. Ale pořád jsem si myslela, že mám nějaký talent."Tesso? Jsi ještě se mnou?" Ruby se zeptala, mávla mi rukou před obličejem a vytrhla mě z přemýšlení. "Řekla jsem, že se dnes večer sejdeme v křídle literatury a půjdeme do třídy společně." "To zní dobře," souhlasila jsem. Později večer jsem se s Ruby sešla v literárním křídle školy. Když jsme se vydali směrem k učebně, zastavil jsem se, když jsem mezi studenty uviděl procházet známého muže. Srdce mi spadlo hluboko do žaludku a na chvíli jsem zapomněla dýchat. Ruby se zastavila, když si všimla, že jsem se zastavil v chůzi, a sledovala můj pohled na muže na druhé straně chodby. "Je mi povědomý," podotkla. "Kde jsem ho už viděla?" "Včera večer v baru," odtušil jsem. "Byl to ten muž, se kterým jsem odešla." "Woah! Vážně?! Tesso, on je šíleně sexy!" "Ztiš se!" procedila jsem mezi zuby a chytila ji za ruku. "Nemůžu uvěřit, že je tady. Neměla jsem tušení, že chodí na tuhle školu." "Asi sem přestoupil," zeptala se a podívala se jeho směrem. "To je fuk, jen doufám, že jeho hodiny nekorespondují s mými," řekla jsem a schovala se za Ruby, zatímco jsme pokračovaly v chůzi ke třídě. "Takový nepořádek během našeho posledního semestru před maturitou opravdu nepotřebuju." Ruby se jen ušklíbla, když jsme vešly do místnosti a setkaly se s partou dalších studentů. Okamžitě jsem znervózněla, když jsem našla volné místo vedle Ruby. V tuhle chvíli by se můj sen stát se spisovatelkou mohl stát skutečností. Rozhlédla jsem se po místnosti po všech zvědavých studentech a byla jsem vděčná, že mezi nimi není Joseph. Alespoň jsem si mohla oddechnout, když jsem věděla, že tuhle třídu nebudeme sdílet spolu, pokud mě tedy přijmou. Byly tu však i známky profesora Josepha Evergreena a hodina měla právě začít. Netrvalo dlouho a dveře třídy se otevřely a všichni ztichli, protože profesor konečně dorazil. "Ach bože," slyšela jsem šeptat Ruby. Když jsem vzhlédla k profesorovi, měla jsem pocit, jako by se stěny uzavřely. Joseph Evergreen. Moje známost na jednu noc.
Kapitola 5
Tessa's POV V jednom okamžiku jsem měla pocit, že se mi zhroutil celý svět a já už nemůžu dýchat. Byl to Joseph. Ten samý Joseph ze včerejšího večera. "Slyšel jsem, že je super slavný a velmi bohatý!" "Viděla jsem ho na chodbě. Nemohla jsem uvěřit, že je tak hezký!" "Slyšela jsem, že vypadá tak mladě na to, že je mu 40!" Zůstala jsem ztuhlá na místě a zírala na Josepha. Všechny ty šuškandy od studentů nepřeháněly. Joseph byl bohatý, pohledný a mladý. Proto jsem netušila, že je to Joseph Evergreen. Byla jsem jako na jehlách. Spala jsem se svým profesorem? S mým oblíbeným spisovatelem? A myslela jsem si, že je to callboy? Když si prohlížel místnost, jeho pohled se setkal s mým. Ale stejně rychle, jako se na mě podíval, odvrátil pohled. Možná mě nepoznal. Seděla jsem trochu stranou a měla jsem na sobě jiné oblečení. "Jsem profesor Joseph Evergreen, spisovatel fantasy románů. Určitě se už nemůžete dočkat, až začnete. Nejprve bych vám rád vysvětlil, že do tohoto kurzu přijímám jen ty nejlepší spisovatele a ty, kteří na sobě nejvíce pracují," řekl jsem. Krátce si prohlédl místnost, než pokračoval. "Vzhledem k tomu, co bylo řečeno, připouštím do tohoto kurzu pouze patnáct studentů, takže se do něj dostane jen asi polovina z vás. Na konci dnešní hodiny budete mít vše, co potřebujete k sestavení ukázky o 1000 slovech, která má být odevzdána za dva dny, tedy ve středu. Odtud si vyberu patnáct z vás, kteří se stanou mými studenty". V žaludku se mi udělal uzel. Navzdory včerejšímu nočnímu podniku a vědomí, že profesorem je Joseph, jsem tenhle kurz pořád ještě opravdu chtěla absolvovat. Ale obávala jsem se, že už jsem to pokazila. "Než se o tom budeme bavit dál, promluvím o několika různých autorech fantasy, jejichž díla budeme v hodině probírat. Nejprve budu mluvit o Kennethu Reganovi. Narodil se na začátku devadesátých let minulého století a napsal několik mých nejoblíbenějších knih. Byl známý hlavně tím, že do fantasy románů míchal složitá historická témata, ale sám byl poměrně zábavný a lehkovážný." Způsob, jakým Joseph mluvil o Kennethu Reganovi, byl, jako by mluvil o příteli. Jeho znalosti nejen o jeho profesním, ale i osobním životě byly ohromující. "Dalším autorem narozeným na počátku devatenáctého století nebyl nikdo jiný než Christopher Moore. Pokud jste na tom podobně jako já, Chris byl pravděpodobně důvodem, proč jste se začali zajímat o psaní," pokračoval Joseph. "Chris vyrůstal jako chudý chlapec. Jeho rodina ho opustila, když byl ještě dítě, a on se ocitl jako sirotek. Jeho jediným únikem v životě bylo psaní. Psal všechno možné, ale jeho hlavní vášní bylo samozřejmě psaní fantasy. Chris nešel na vysokou školu jako Ken. Chris měl pocit, že už má všechny potřebné znalosti. Celé dětství až do dospívání strávil psaním. I když o něm všichni pochybovali, nikdy se nevzdal...." Josephův hlas se odmlčel, jak se ztratil v myšlenkách. "To jsem na něm vždycky obdivoval," řekl zálibně. "Pokračoval v psaní řady knih, které se dodnes prodávají na prvních místech. Bohužel jeho život byl zkrácen a on není schopen vidět, jak jeho psaní změnilo tento svět. Srdce, kterých se dotkl, a inspiraci, kterou vytvořil."Z toho, co Joseph Evergreen napsal, jsem poznal, že Christophera Moora miloval stejně jako já a byl jím ovlivněn, ale nečekal jsem, že způsob, jakým o Christopherovi mluví, je plný... nostalgie? Při té představě jen zavrtěl hlavou a pak se pustil do vyprávění o několika dalších autorech, než změnil téma. Později s námi podrobněji probral zadání a předal nám pracovní listy, které jsme měli spolu s ukázkami napsat. Když došel k mému stolu, nedovolila jsem mu zvednout oči, ale on vedle mě stál jen chvíli a držel ruku na mém stole s papírem pod ním. Myslela jsem, že se chystá něco říct, ale neřekl. Dál rozdával papíry a pak se postavil do čela třídy. "Máme čas na otázky a odpovědi. Pokud máte otázky, teď je váš čas se zeptat." Všichni v místnosti měli zvednuté ruce, včetně Ruby, která vypadala, jako by měla každou chvíli prasknout vzrušením. Joseph si vybral dívku z první řady. "Profesorko Evergreenová, jsem její velká fanynka. Vaše knihy jsou pro mě inspirací. Což mě přivádí k otázce, kdo je vaší hlavní inspirací?" "Hlavním zdrojem mé inspirace jsou mé osobní životní zkušenosti," promluvil bez zaváhání. Všichni se zdáli být jeho odpovědí zmateni. Byl to spisovatel fantasy. Kolik osobních zážitků ze skutečného života se mohlo stát? "Jak je to možné?" Zeptala se ta samá dívka a napodobila mé myšlenky. "Jste autor fantasy, takže vaše psaní je fikce." "To záleží na tvé definici fikce. Já to slovo chápu šířeji. Co dělá něco fikcí? To, že něco nevidíš vlastníma očima, ještě neznamená, že to není skutečné." "Jako vzduch..." Přistihl jsem se, že mluvím tiše ze zadní části místnosti, abych upoutal Josephovu pozornost. Jeho oči si našly ty moje a na okamžik je zadržely. "Jako vzduch," souhlasil. "Vzduch nevidíme, ale víme, že existuje." "Ale existují výzkumy, které dokazují, že vzduch..." Ta dívka obrátila jeho pozornost zpět k ní. "Vědci..." "V literatuře musíš mít ke všemu otevřenou mysl. Když budeš při psaní uvažovat příliš logicky, nemusíš se prosadit jako spisovatel fantasy románů. Nauč se přemýšlet nestandardně a věř věcem, které nevidíš nebo nemáš důkaz o tom, že jsou skutečné." Zvedly se další ruce a on si vybral chlapce, který seděl nedaleko mě. "To není otázka, jen postřeh. Všiml jsem si, že tvůj rukopis je velmi podobný Christopheru Moorovi." Joseph jednou kývl hlavou. "Ten autor mě velmi ovlivnil," vysvětlil. "Je to neuvěřitelný spisovatel," přistihl jsem se, že souhlasím, což Josepha přimělo, aby se na mě znovu podíval. "Jak se jmenuješ?" Zeptal se mě. Cítila jsem, jak se mi do tváře hrne krev, když se všichni otočili a podívali se na mě. "Tessa," odpověděla jsem a snažila se uklidnit. "Tesso..." zopakoval nahlas moje jméno a z jeho úst znělo tak neuvěřitelně sexy. "Nevadilo by ti, kdybys tu na mě po hodině chvíli počkala?" Ten návrh mě šokoval, ale než se otočil ke zbytku třídy, stihla jsem přikývnout hlavou."To je všechen čas, který máme. Ujistěte se, že mi vzorky pošlete do středy do 10 hodin dopoledne na můj e-mail. Těším se, až si je přečtu," otočil se Joseph a oznámil třídě. "Pokud dnes večer nemáte kam jít, klidně se zdržte a já vám zodpovím případné další otázky." Poměrně hodně studentů, včetně Ruby a mě, zůstalo. Kdo by si nechtěl popovídat tváří v tvář s tajemným spisovatelem Josephem Evergreenem？. "Počkej, až odejdeme, než se pozvracíš," zašeptala škádlivě. "Jen se bojím, že to ovlivní moje šance dostat se do jeho třídy," řekla jsem jí upřímně. "Prostě dělej, co umíš," řekla. "Jestli je profesionál, nedovolí, aby váš vztah ovlivnil jeho skutečné hodnocení tvého psaní." "Proč mě tedy výslovně požádal, abych zůstala?" "Aby tě varoval, abys o včerejší noci nikomu neříkala? Ale já už to věděl..." Ohlédl jsem se jeho směrem a všiml si, že opustil místnost. Všichni, kdo zůstali po hodině, zírali na zavřené dveře a přemýšleli, kam tajemný autor odešel poté, co slíbil, že odpoví na další otázky. Joseph se po chvíli vrátil, jenže tentokrát, když vešel do místnosti, všechny ignoroval a přistoupil přímo ke mně. Znepokojeně jsem na něj zírala, když jsem si všimla, že v ruce drží tašku. "Něco jsi zapomněl." Joseph mi podal tašku. "Teď už můžeš jít." "Co..." Začal jsem se ptát, ale on už odcházel, jakmile jsem si od něj vzal tašku. Ostatní studenti v místnosti na mě tázavě zírali a přemýšleli, co mi Joseph právě předal. "Co je v té tašce?" Ruby se zeptala a povytáhla obočí. Nahlédla jsem do tašky a okamžitě ji zavřela, cítila jsem, jak mi z těla vyprchává krev. Uvnitř tašky byla podprsenka a peníze, které jsem u něj nechala.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Můj profesor upírů"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️