Kapitola 1 (1)
======================== První kapitola ======================== Byl krásný den - deset stupňů pod nulou a led, kam až oko dohlédlo. Doktorka Rowan Schaferová si zatahala za kožešinou lemovanou kapuci své arktické bundy a dívala se na nelítostnou krajinu Ellesmerova ostrova, nejsevernějšího ostrova Kanady. Severní polární kruh ležel asi patnáct set kilometrů na jih a velkou část ostrova pokrývaly ledovce a led. Rowan se nadechl čerstvého mrazivého vzduchu. Nikde jinde být nechtěla. Vzala si malý krumpáč a přistoupila blíž ke stěně ledovce před sebou. Ustupující Gilmanův ledovec se ukázal jako fascinující místo. Její multidisciplinární tým složený z hydrologů, glaciologů, geofyziků, botaniků a klimatologů s radostí riskoval zimu, aby mohl realizovat své rozmanité výzkumné projekty. Znovu začala odlamovat led a hledat nějaké zajímavé vzorky. "Rowan." Otočila se a uviděla, že jeden z členů jejího týmu míří jejím směrem. Doktorka Isabel Silvová měla paruku červenou jako zbytek týmu, ale na černých vlasech měla vlněnou čepici v šokujícím odstínu růžové. Rowan věděla, že paleobotanička původem z Brazílie nemá ráda zimu. "Co je nového, Isabel?" Rowan se zeptal. "Sáně na sněžném skútru jsou už skoro plné vzorků." Žena mávla rukou ve vzduchu, jako to dělala vždycky, když mluvila. "Měl jsi vidět vzorky mechů a lišejníků, které jsem vytáhla. V oblasti 3-41 jich byla spousta. Už se nemůžu dočkat, až začnu s testy." Zavrtěla se. "A budu pryč z téhle zatracené zimy." Rowan potlačil úsměv. Vědci. Sama vystudovala hydrologii a biologii, s vedlejším oborem paleontologie, což šokovalo její velmi akademické rodiče. Ale na této expedici tu byla jako vedoucí, aby svůj čtrnáctičlenný tým uživila, oblékla a udržela naživu. "Dobře, takže vy a doktor Fournier můžete odvézt vzorky na základnu a pak se vrátit pro mě a doktora Jensena." Isabel se usmála. "Víš, že Lars je do tebe zamilovaný." Doktor Lars Jensen byl skvělý mladý geofyzik. A ano, Rowanovi neunikly jeho nepříliš jemné pokusy pozvat ji na rande. "Nejsem tady, abych si hledala rande." "Ale je docela hezký." Isabel se usmála a mrkla. "Takovým tím šprtským způsobem." Rowanova ústa ztuhla. Lars byl také o několik let mladší než ona, a přestože byl roztomilý, v tomhle směru ji nezajímal. Kromě toho už měla dost lidí, kteří se jí snažili dohodit. Její matka se vždycky snažila Rowan vnutit různé vhodné muže - muže se správnými referencemi, správnými tituly a správnými stálými pozicemi. Ani jeden z jejích rodičů se nezajímal o lásku nebo vášeň; záleželo jim jen na tom, kolik disertačních prací a doktorátů lidé nasbírají. Mezi ně patřila i jejich dcera. Nadechla se. Proto se na tuhle expedici přihlásila - aby měla šanci vypadnout, aby zažila nějaké dobrodružství. "Dokonči ty vzorky, Isabel, a pak..." Výkřiky z větší hloubky ledovce přiměly obě ženy se otočit. Další dva vědci, jejichž červené kabáty zářily na bílém ledu, mávali rukama. "Zajímalo by mě, co našli?" Rowan se vydal po ledu dolů. Isabel ho následovala. "Nejspíš pozůstatky mamuta nebo mastodonta. Tyhle chlapy vzrušují ty nejpodivnější věci." Opatrně, aby se na kluzkém povrchu nepohybovali příliš rychle, došli Rowan s Isabel k mužům. "Doktore Schafere, tohle musíte vidět." Larsovy modré oči zářily, nos měl od chladu červený. Přikrčila se vedle doktora Marca Fourniera. "Co máte?" Starší hydrolog opatrně škrábal krumpáčem do ledu. "Nemám tušení." V jeho hlase zazněl francouzský přízvuk. Rowan studoval nález. Kruhový předmět zavěšený v ledu byl velký asi jako její dlaň. Měl matně šedou barvu a jen jeho okraj vyčníval skrz led díky oteplování, které způsobovalo ústup ledovce. Rukou v rukavici se dotkla jeho konce. Byl pevný, ale hladký. "Není to dřevo ani rostlina." "Možná kámen?" Marc na něj jemně poklepal sekerou a ozvala se kovová ozvěna. Rowan zamrkal. "To nemůže být kov." "Zdejší led je starý asi pět tisíc let," odtušil Lars. Rowan se postavil. "Pojďme to vytáhnout." Se zkříženýma rukama sledovala, jak vědci opatrně oddělují led od předmětu. Věděla, že před několika tisíci lety byly fjordy Hazenské plošiny osídleny záhadnými a nepříliš pochopenými kulturami Předdorsetu a Dorsetu. V Arktidě si vytvořili domovy, lovili a používali jednoduché nástroje. Dorsetové zmizeli, když mnohem později dorazili Thule - předchůdci Inuitů. I vikingští Seveřané měli kdysi na Ellesméře a v sousedním Grónsku komunity. Většina těchto bývalých osad se nacházela v blízkosti pobřeží. Když prozkoumala led kolem sebe, zdálo se jí nepravděpodobné, že by zde nahoře existovaly osady. A už vůbec ne osady, které by zpracovávaly kov. Dřívější lidé, kteří se usadili na Ellesméře, lovili mořské savce, jako jsou tuleni, nebo suchozemské savce, jako jsou karibu. Přesto byla vědkyně a věděla, že je lepší nedělat si domněnky, aniž by si nejprve shromáždila všechna fakta. Její vrtný tým, který byl na ledu dál, odebíral vzorky ledového jádra. Jejich studie ukazovaly, že zhruba před pěti tisíci lety zde byly vyšší teploty než dnes. To znamenalo, že led a ledovce na ostrově musely tehdy také ustoupit a lidé si možná vytvořili své domovy severněji, než se dosud předpokládalo. Marc opatrnými pohyby předmět uvolnil. Byl stále pokrytý tenkou vrstvou ledu. "To jsou značky?" Isabel se nadechla. Rozhodně tak vypadaly. Rowan studoval škrábance vyryté do povrchu předmětu. Vypadaly, že by to mohlo být nějaké písmo nebo glyfy, ale pokud to tak bylo, nepodobaly se ničemu, co kdy viděla.
Kapitola 1 (2)
Lars se zamračil. "Já nevím. Mohly by to být jen přirozené rýhy nebo erozní rýhy." Rowan si odhrnula z obličeje několik zbloudilých pramenů tmavě rudých vlasů. "Protože nikdo z nás není archeolog, budeme potřebovat odborníka, aby se na to podíval." "Je to nejspíš pět tisíc let staré," dodala Isabel. "Jestli je to dílo člověka a je na něm písmo, tak to vyrazí dech všem uznávaným historickým teoriím." "Nepředbíhejme," řekl Rowan klidně. "Nejdřív se to musí prozkoumat. Mohlo by to být přirozené." "Nebo mimozemský," dodal Lars. Jako jeden muž se otočili, aby se podívali na mladšího muže. Pokrčil rameny a tváře mu zrudly. "Jen říkám. Je pravděpodobné, že v tomhle vesmíru nejsme sami. Pokud..." "Tak dost." Rowan se napřímil, protože věděl, že jakmile Lars začne s nějakým tématem, je těžké ho přimět přestat. "Zabalte to, odvezte to na základnu a uložte to ke zbytku vzorků. Já si zavolám." Ubíjelo ji, že to odložila, ale tenhle záhadný předmět nebyl jejich nejvyšší prioritou. Měli zmražené vzorky rostlin a semen a vzorky ledu, které potřebovali dostat zpátky do výzkumných laboratoří. Každý zvědavý instinkt v Rowanovi zpíval, chtěl tu záhadu vyřešit. Bože, kdyby objevila něco, co by rozmetalo přijaté teorie o dávné historii, její rodiče by se zděsili. Vždycky se zajímala o archeologii, ale když jim to řekla, rodiče málem dostali infarkt. V tichosti pro ni zorganizovali jiné příležitosti, a než se nadála, studovala hydrologii a biologii. Paleontologii se jí podařilo propašovat, kam se dalo. Doktor Arthur Caswell a doktorka Kathleen Schaferová od svého jediného potomka očekávali jen dokonalost. Dokonce i po jejich nekrvavém rozvodu stále očekávali, že Rowan bude dělat přesně to, co chtěli oni. Rowan si už dávno uvědomila, že nic z toho, co kdy udělala, její rodiče na dlouho nepotěší. Vydechla si. Musela prožít bolestné dětství, kdy se snažila získat jejich lásku a náklonnost - a neúspěšně -, aby si to uvědomila. Byli prostě příliš pohlceni svou vlastní prací a životem. Lars se zamračil. "Já nevím. Mohly by to být jen přirozené rýhy nebo erozní rýhy." Rowan si odhrnula z obličeje několik zbloudilých pramenů tmavě rudých vlasů. "Protože nikdo z nás není archeolog, budeme potřebovat odborníka, aby se na to podíval." "Je to nejspíš pět tisíc let staré," dodala Isabel. "Jestli je to dílo člověka a je na něm písmo, tak to vyrazí dech všem uznávaným historickým teoriím." "Nepředbíhejme," řekl Rowan klidně. "Nejdřív se to musí prozkoumat. Mohlo by to být přirozené." "Nebo mimozemský," dodal Lars. Jako jeden muž se otočili, aby se podívali na mladšího muže. Pokrčil rameny a tváře mu zrudly. "Jen říkám. Je pravděpodobné, že v tomhle vesmíru nejsme sami. Pokud..." "Tak dost." Rowan se napřímil, protože věděl, že jakmile Lars začne s nějakým tématem, je těžké ho přimět přestat. "Zabalte to, odvezte to na základnu a uložte to ke zbytku vzorků. Já si zavolám." Ubíjelo ji, že to odložila, ale tenhle záhadný předmět nebyl jejich nejvyšší prioritou. Měli zmražené vzorky rostlin a semen a vzorky ledu, které potřebovali dostat zpátky do výzkumných laboratoří. Každý zvědavý instinkt v Rowanovi zpíval, chtěl tu záhadu vyřešit. Bože, kdyby objevila něco, co by rozmetalo přijaté teorie o dávné historii, její rodiče by se zděsili. Vždycky se zajímala o archeologii, ale když jim to řekla, rodiče málem dostali infarkt. V tichosti pro ni zorganizovali jiné příležitosti, a než se nadála, studovala hydrologii a biologii. Paleontologii se jí podařilo propašovat, kam se dalo. Doktor Arthur Caswell a doktorka Kathleen Schaferová od svého jediného potomka očekávali jen dokonalost. Dokonce i po jejich nekrvavém rozvodu stále očekávali, že Rowan bude dělat přesně to, co chtěli oni. Rowan si už dávno uvědomila, že nic z toho, co kdy udělala, její rodiče na dlouho nepotěší. Vydechla si. Musela prožít bolestné dětství, kdy se snažila získat jejich lásku a náklonnost - a neúspěšně -, aby si to uvědomila. Byli prostě příliš pohlceni svou vlastní prací a životem. Oba sněžné skútry se s houkáním přiblížily k největšímu dómu a zastavily. "Dobře, všechny vzorky a vzorky do laboratoří," nařídil Rowan a přidržel dveře vedoucí dovnitř. Sledovala, jak Lars opatrně zvedá podnos a míří dovnitř. Isabel a Marc je následovali s dalšími podnosy. Rowan vešla dovnitř a vychutnávala si teplo, které na ni dopadalo. Malá kuchyňka se nacházela na druhé straně odpočívárny a střed kopule byl přeplněný stoly, židlemi a pohovkami. Rozepnula si zip, odhrnula kabát a pověsila ho vedle ostatních červených bund seřazených u dveří. Pak si vyzula velké boty a vklouzla do plátěných bot, které nosila uvnitř. Náhlý rozruch z přilehlého tunelu přiměl Rowan zamračit se. Co se děje? Z tunelu se vyřítila mladá žena. Byla oblečená v normálním oblečení, světlé vlasy měla stažené do pevného culíku. Emily Woodová, jejich stážistka, byla studentka z Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru. Měla na starosti všechny nepříliš slavné práce, jako je zapisování a označování vzorků, díky čemuž se vědci mohli soustředit na svůj výzkum. "Rowane, musíš hned přijít!" "Emily? Co se děje?" Rowan znepokojeně chytil ženu za rameno. Prakticky vibrovala. "Jsi zraněná?" Emily zavrtěla hlavou. "Musíte přijít do kopule laboratoře 1." Popadla Rowan za ruku a táhla ji do tunelu. "To je neuvěřitelné." Rowan ji následoval. "Řekni mi, co..." "Ne, musíš to vidět na vlastní oči." O několik vteřin později vstoupili do kopule laboratoře. Teplota byla příjemná a Rowan už cítil horko. Potřebovala si svléknout svetr, než se začne potit. Zahlédla Isabel a další botaničku, doktorku Amaru Taylorovou, jak zírají na hlavní pracovní stůl.
Kapitola 1 (3)
"Dobře, o co jde?" Rowan vykročil vpřed. Emily ji přitáhla blíž. "Podívej!" Mávla rozverně rukou. Na pracovním stole ležela řada různých Petriho misek a držáků na vzorky. Emily katalogizovala všechna semena a zmrzlé rostliny, které vytáhli z ledovce. "Tohle jsou některé ze vzorků, které jsme tu nasbírali první den." Ukázala na konec pracovního stolu. "Některé jsem úplně rozmrazila a nechala uložit, aby je doktorka Taylorová mohla začít analyzovat." Amara zvedla k Rowanovi tmavé oči. Botanička byla o něco starší než Rowan, měla tmavohnědou pleť a dlouhé tmavé vlasy vyčesané do drdolu. "Tyhle rostliny jsou staré pět tisíc let." Rowan se zamračil a naklonil se dopředu. Pak zalapala po dechu. "Panebože." Rostliny vyrážely nové, zelené výhonky. "Ožily." Emily měla zadýchaný hlas. * * * Cinkání příborů a vzrušené rozhovory zaplnily rekreační kopuli. Rowan se zabodla do chuchvalce masa v guláši a s úšklebkem si ho prohlížela. Milovala jídlo, ale nesnášela věci, které je na výpravách doprovázely. Popadla svůj hrnek - sladkou, sytou horkou čokoládu. Udělala si ji ze svých zásob s dokonalým množstvím kakaa. Nejlepší horká čokoláda nepotřebovala méně než šedesát procent kakaa, ale ne více než osmdesát. Naproti ní se Lars a Isabel ani nepodívali na své jídlo nebo pití. "Pět tisíc let!" Isabel zavrtěla hlavou a tmavé vlasy jí spadly na ramena. "Ty rostliny jsou staré tisíce let a znovu ožily." "To je pravda," řekl Lars. "Úžasné," řekl Lars. "Před pár lety tým, který pracoval jižně odsud na ledovci Teardrop ve Sverdrupském průsmyku, oživil mech... ale ten byl starý jen čtyři sta let." Isabel a Lars si plácli. Rowan snědla ještě trochu svého guláše. "Ruští vědci zregenerovali semena nalezená ve veverčí noře v sibiřském permafrostu." "Pfft," řekl Lars. "Ta naše je ještě chladnější." "Donutili rostlinu vykvést a byla plodná," pokračovala Rowan mírně. "Semena byla stará dvaatřicet tisíc let." Isabel se zatvářila a Lars vypadal zklamaně. "A myslím, že teď pracují na oživení čtyřicet tisíc let starých hlístic." Oba členové jejího týmu se ušklíbli. Rowan se usmála a zavrtěla hlavou. "Ale pět tisíc let staré rostliny nejsou nic, co by stálo za to, a ruské květiny vyžadovaly spoustu lidských zásahů, aby je přiměly znovu ožít." Lars se napřímil. "My jsme ty naše jen rozmrazili a zalili." Rowan dál jedl a poslouchal tok rozhovoru. Ostatní přemýšleli, jaké další starobylé rostliny by mohli v ledovci najít. "Co když najdeme zmrzlého mamuta?" zeptal se. Lars navrhl. "Ne, zmrzlého ledovcového člověka," řekla Isabel. "Jako Ötziho člověk," řekl Rowan. "Byl starý přes pět tisíc let a našli ho v Alpách. Na hranici mezi Itálií a Rakouskem." Amara přišla a položila tác. "Ledovce ustupují po celé planetě. Měl jsem kolegu, který objevil několik římských artefaktů z ledovce ve švýcarských Alpách." Isabel se posadila na židli. "Možná najdeme pramen mládí? Možná by něco v těch rostlinách, které objevujeme, mohlo vzdorovat stárnutí nebo léčit rakovinu." Rowan zvedl obočí a potlačil úsměv. Byla z regenerace rostlin stejně nadšená jako ostatní. Její mysl se však obrátila k již zapomenutému záhadnému předmětu, který vytáhli z ledu. Vyfotila si ho a jeho značky. Nemohla se dočkat, až si je znovu prohlédne. "Jdu se znovu podívat na ten kovový předmět, který jsme našli," řekl Lars a nacpal si do úst trochu guláše. "Chystáš se zkontrolovat, jestli tam nejsou nějaké zprávy od mimozemšťanů?" Isabel si ho dobírala. Lars pokrčil nos a pak se podíval na Rowana. "Chceš se ke mně přidat?" Tolik ji to lákalo, ale na stole se jí vršila spousta práce. Nejdůležitější byly seznamy zásob pro jejich další předávku. Poslala by fotky kamarádovi archeologovi na Harvard a pak by zbytek večera strávila tím, že by se probírala seznamem úkolů. "Dneska nemůžu. Povinnosti volají." Odsunula židli a zvedla tác. "Dám si dezert ve své kanceláři a budu pracovat." "Chceš říct, že jíš tu svou lahodnou čokoládu, kterou hlídáš jako ostříž," řekla Isabel. Rowan se usmál. "Slibuji, že zítra připravím něco dobrého." "Tvoje koláčky," řekl Lars. "Pralinky v čokoládě," řekla Isabel, téměř na Larse. Rowan zavrtěla hlavou. Její čokoládové výtvory si získávaly dobrou pověst. "Já tě překvapím. Kdyby mě někdo potřeboval, víš, kde mě najdeš." "Ahoj, Rowan." "Uvidíme se později." Položila tác na boční stolek a seškrábla talíře. Měli rozpis na vaření a uklízení a naštěstí to nebyla její noc. Nevšímala si vysušeně vypadajících čokoládových sušenek a očekávala kostku mléčné čokolády v zásuvce svého stolu. Ano, měla slabost pro čokoládu v jakékoli podobě. Čokoláda byla nejdůležitější potravinovou skupinou. Když mířila tunely do menší kopule, v níž se nacházela její kancelář, poslouchala, jak venku kvílí vítr. Znělo to, jako by přišla bouře. Vyslala tiché poděkování, že je celý její tým v táboře v bezpečí a v pořádku. Protože byla vedoucí expedice, dostala vlastní kancelář, místo aby se musela dělit o místo s ostatními vědci v laboratořích. Ve své stísněné kanceláři rozsvítila lampu a posadila se za stůl. Otevřela zásuvku, vytáhla čokoládu, přivoněla k ní a ukousla si kousek. Vložila si ji do úst a vychutnávala si její chuť. Nejlepší čokoláda byla smyslovým zážitkem. Od toho, jak vypadala - žádná zakalená stará čokoláda, prosím - až po to, jak voněla a chutnala. Právě teď si vychutnávala intenzivní chuť na jazyku a hladký, sametový pocit. Její matka jí v dětství nikdy nedovolila jíst čokoládu ani jiné "nezdravé" potraviny. Rowan byla nucena si čokoládu tajně kupovat. Vzpomněla si na svého kamaráda z dětství, intenzivního kluka ze sousedství, který jí vždycky propašoval tyčinky, když se venku schovávala před rodiči.
Kapitola 1 (4)
Rowan zavrtěla hlavou, natáhla se a zapojila přenosný reproduktor. Zanedlouho jí prostor zaplnila rocková hudba, která jí pila krev. Usmála se a kývla hlavou do rytmu. Její láska k rokenrolu byla další věcí, kterou v dospívání před rodiči dobře skrývala. Její matka milovala Bacha a otec dával přednost tichu. Rowan v dětství schovávala všechna svá alba a plížila se na koncerty, zatímco předstírala, že je na studijní schůzce. Otevřela notebook a prohlédla si e-mail. Žaludek se jí sevřel. Od rodičů nic. Zavrtěla hlavou. Matka jí jednou poslala e-mail... aby se znovu zeptala, kdy Rowan skončí se svým neuváženým výletem do Arktidy. Její otec se ani neobtěžoval zkontrolovat, zda dorazila v pořádku. Staré zprávy, Rowan. Setřásla ze sebe staré trápení a nahrála pořízené fotografie do počítače. Chvíli studovala fotografie svého záhadného objektu. "Co jsi zač?" zašeptala. Rytiny na předmětu mohly být přírodní škrábance. Přiblížila si je. Opravdu jí to připadalo jako nějaký druh písma, ale pokud byl předmět starý přes pět tisíc let, pak to nebylo pravděpodobné. Věděla, že předdorsetské a dorsetské národy uměly vyřezávat do mýdlového kamene a naplaveného dřeva, ale tento artefakt by se nacházel na počátku předdorsetské historie. K čertu, předcházel klínopisu - nejstarší formě písma -, které se v Sumeru sotva začalo rozvíjet, když tahle věc skončila v ledu. Vyhledala v počítači a vytáhla nějaké obrázky sumerského klínového písma. Postavila je vedle sebe, studovala je a poklepala si prstem na ret. Nějaké podobnosti... možná. S bradou v ruce přelétla na další obrázek. Chtěla na tom předmětu provést několik testů, zjistit, z čeho přesně je vyrobený. To není tvůj projekt, Rowane. Místo toho připojila obrázky k e-mailu, který poslala svému příteli archeologovi. Bože, doufala, že její rodiče nikdy nezjistí, že je tady a přemýšlí o starověkých značkách na neidentifikovaném předmětu. Byli by zděšeni. Rowan se štípla do nosu. Byla dospělá, dvaatřicetiletá žena. Proč stále cítila tu nutkavou potřebu souhlasu svých rodičů? S povzdechem si přejela pěstí po hrudi a pak klikla na tlačítko odeslat e-mail. Přát si, aby její rodina byla normální, bylo ztraceným případem. To se naučila už dávno, když se schovávala ve svém domku na stromě s klukem odvedle - který měl také špatný domácí život. Posadila se na židli a zadívala se na hromadu papírů na stole. Jasně, práce. To byl důvod, proč byla uprostřed Arktidy. Rowan se ztratila ve svých úkolech. Dělala si poznámky, aktualizovala inventární listy a schvalovala žádosti. V tunelu se ozýval neurčitý, zneklidňující zvuk. Hudba jí stále hrála, zvedla hlavu a zamračila se, napjatě poslouchala. Vypnula hudbu a ztuhla. Byly to výkřiky? Prudce se napřímila. Výkřiky byly stále hlasitější a střídaly je nárazy nábytku a tříštění skla.
Kapitola 2 (1)
======================== Kapitola druhá ======================== Ježíši, doufala, že jedna z kopulí nepropadla. Rowan spěchala z kanceláře do tunelu. V prvním týdnu expedice nebyla jedna kopule řádně zajištěna a během jejich první bouřky se částečně propadla. Udělala nepořádek, všude rozfoukala bordel, nemluvě o tom, že je k smrti vyděsila. Vběhla do kopule a zjistila, že je prázdná. Z laboratoří se ozýval křik a jekot. Když Rowan vběhla do dalšího tunelu, křik přehlušil jiný zvuk. Ten zvuk ji přiměl ztuhnout na místě. Divoký řev nezněl jako lidský. Znělo to jako divoká šelma na lovu. Co to sakra je? Rozběhla se vpřed a málem zakopla o vlastní nohy. Klopýtla do první laboratoře. Byla prázdná a děsivě tichá. A naprosto zdemolovaná. Pracovní stoly byly převrácené, sklo a laboratorní vybavení ležely rozbité na podlaze. Zírala na drobné zelené rostliny, které přežily tisíciletí, jen aby se rozdrtily pod běžícíma nohama. "Haló?" zavolala. Uslyšela další vysoký výkřik. Byla to Amara? Tentokrát vycházel z dalšího tunelu, který vedl směrem ke spacím místnostem. Rowan se zachvěla. Teplota klesla a na rukou jí naskočila husí kůže. Udělala krok a její noha do něčeho narazila. Podívala se dolů. "Bože!" Marc ležel na podlaze a po tváři mu stékala krev. Hruď a krk mu pokrývaly obrovské řezné rány. Klekla si a přitiskla mu prsty na krk. Vtom si uvědomila, že je ledově studený, jeho kůži pokrývala tenká vrstva ledu. Byl mrtvý. Rowan se několikrát rychle nadechla. Co se to sakra děje? Dostal se dovnitř vzteklý lední medvěd? Dotkla se Marcovy tváře a všimla si, že má otevřené oči. Znovu se prudce nadechla. Obě jeho oči byly mléčně bílé a pokryté popraskanou ledovou sítí. Něco bylo vážně špatně. V nejbližším tunelu se ozval hluk. Vystřelila na nohy a zírala před sebe. Srdce se jí rozbušilo a bušilo jí do žeber. Ozval se další zvuk, škrábání čehosi o tvrdou stěnu kopule. Pak se ozvaly pomalé, těžké kroky. Rowan nepřestával přemýšlet. Potřebovala se dostat pryč, potřebovala se někde schovat. Přeskočila Marcovo tělo. Pod nohama jí zaskřípalo sklo a ona zavrávorala. Kam by mohla jít? Zběsile těkala pohledem po kopuli. Ty pomalé, hrozivé kroky se přibližovaly. Rowan se sevřelo hrdlo a pak zahlédla malou skříňku na druhé straně laboratoře. Spěchala k ní a rozrazila dvířka. Dvě police byly naložené různými krabicemi s vybavením. Strhla je z polic a hodila na zem. Pak vytrhla horní polici a postavila ji ke zdi. Zatáhla za spodní polici, ale ta se nechtěla pohnout. "No tak, no tak." Znovu se ozval ten nelidský řev, až jí z toho mrzla krev v žilách. Rowan opřela nohu o skříňku a škubla. Police se uvolnila. Málem ztratila rovnováhu, ale chytila se a odhodila polici na podlahu. Vrhla se do malého prostoru skříně. Třesoucíma se rukama přitáhla dvířka. Poslední se jí nepodařilo úplně zavřít, a tak je nechala mírně pootevřené. S tichou modlitbou doufala, že ať už to bylo cokoli, co trhalo tábor, nevšimne si toho. Rowan čekala a tep jí bušil v uších. Co nejdřív se potřebovala vrátit do své kanceláře. Měla tam zamčenou pistoli a několik pušek. Potřebovala také vyhlásit poplach, a jakmile bude ozbrojená, vyrazit na pomoc svým lidem. Jediný zvuk, který teď slyšela, byl tlukot vlastního srdce. Musel to být lední medvěd. Ale nemyslela si, že by Marca zabil medvěd. I když měl proříznutý hrudník, byl zmrzlý. Na druhé straně laboratoře se pohnul stín a Rowan přestala dýchat. Zadržela dech a sledovala, jak se stín pohybuje po laboratoři. Pak se rozplynul ve štíhlou postavu s blonďatým culíkem. Rowanina ramena poklesla. Emily. Rowan se právě chystala otevřít dveře skříně, když se Emily se zalapáním po dechu otočila. "Ne," vykřikla Emily. Bílá šmouha. Ta věc se pohybovala tak rychle, že Rowan nedokázal říct, co to bylo. Vystřelilo to na Emily. Ozvala se rána a Emily vykřikla. Rowan zabouchl dveře a vyběhl ven. "Emily!" Znovu se objevila šmouha a ta věc vběhla do tunelu s Emily přes rameno. Nebyl to lední medvěd. Ať už to bylo cokoli, chodilo to vzpřímeně po dvou nohách. Rowan zvedl hruď a hledal zbraň. Vyprázdnila zásuvky a snažila se zůstat klidná a nedovolit, aby se jí vzlyk v hrudi utrhl. "Sakra." V téhle laboratoři nebylo nic užitečného. Pohled jí padl na koště opřené o zeď. Popadla ho a odlomila jeho štětinatý konec. Zvedla dřevěnou tyč a věděla, že to není nic moc, ale dokud se nedostane do své kanceláře, bude to muset stačit. Emily ji potřebovala. Rowan se pohybovala co nejtišeji. Vstoupila do tunelu vedoucího do druhé laboratoře. Vzduch na základně byl teď mrazivý, její dech před sebou způsoboval drobné obláčky. Světla stále svítila, takže elektřina stále fungovala, ale nebyla si jistá, co se stalo s topným systémem. Možná ta věc protrhla díru v jedné z kopulí. Došla na konec tunelu a nahlédla do druhé laboratoře. Lavice byly seřazené v úhledných řadách. Nic se nehýbalo. Kde byla Emily? Pak Rowan uviděla těla. Zvedl se jí žaludek a rozběhla se vpřed. Doktorka Spencerová, doktor Chan a doktor Petrov leželi rozvalení na podlaze. Amara visela přes převrácenou stoličku. Všichni byli ztuhlí. Rowan se dotkla jejich kůže, ruka se jí třásla. Ledová. Bože. Zachvěla se, naplněná horkou panikou a vzrůstajícím vztekem. Vlasy jim pokryla vrstva ledu. Amařina košile byla roztržená a Rowan viděla ženiny žíly pod kůží. Nebyly modrozelené, byly modrobílé, jako by jí zmrzla krev.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za každou cenu"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️