Kapitola 1
Bylo vrcholné léto, přesněji červenec. Nad hlavou pražilo slunce, ze země sálalo horko a vzduch byl plný neklidu. Členové filmového štábu na place byli celí zpocení, opodál vířil malý větrák a vyfukoval jen horký vzduch. Hlavní herečka byla uprostřed scény, zatímco režisér Vincent Wray se spolu s ostatními členy štábu soustředěně věnoval ději, který se před nimi odehrával, a v každé tváři se odrážela nepříjemnost z dusivého vedra. V klidnějším koutě scény, zastíněném stromy, bylo světlejší, chladnější místo. Guinevere Fairchildová a Mabel Brightleafová seděly na několika židlích a probíraly se scénáři. Guinevere byla plně zaujatá, její pozornost byla neústupná. S výrazným profilem a dlouhými řasami vrhajícími jemné stíny byla obrazem elegance a sluneční paprsky jí lehce tančily na tváři. Spalující letní vedro ji nijak nerozptylovalo. Mabel se naopak snažila zůstat trpělivá. Tísnivé počasí v ní vyvolávalo neklid, a tak energicky listovala stránkami scénáře a šustivý zvuk prořezával vzduch. Zdálo se však, že její hluk jen posiluje Guineverino soustředění. "Zdá se mi to, nebo je tu větší horko než na povrchu slunce?" Mabel si postěžovala a čelo se jí lesklo. "Tímhle tempem se rozplyneme dřív, než zavolají na přestávku." Guinevera se lehce zasmála, stále myslela na scénář, když odpovídala: "Víš, jak to je - chceme-li roli, musíme vydržet trochu horka." Mabel si dramaticky povzdechla a opřela se v křesle. "Přísahám, že bych na tomhle asfaltu usmažila vejce. A nejsi už trochu unavená z toho, že hraješ vedlejší roli?" Guinevera zavrtěla hlavou a vrhla na kamarádku pohled. "Každá role se počítá, Mabel. Ale nebudu ti lhát, tentokrát jsem doufala v hlavní roli." Mabel do ní hravě šťouchla. "A až konečně zazáříš, vzpomeň si, kdo ti fandil!" V tu chvíli se z druhé strany scény ozval hlasitý jásot. Obě ženy se otočily, když spatřily Sebastiana Ashforda, vycházející hvězdu, jak s elegancí kráčí po červeném koberci a svým okouzlujícím úsměvem si podmaňuje dav. Mabel si zamyšleně povzdechla: "A je to tady, další den, další mdloby. Proč ho prostě nemůžeš vidět takového, jaký doopravdy je?" Guinevera nejistě pokrčila rameny. K Sebastianovi ji přitahovala jakási magnetická síla, která jí z důvodů, jež nedokázala definovat, rozbušila srdce. Ale pod pozlátkem a vrstvami jeho vyrovnané fasády se skrývaly stíny, které začínala cítit. Na srdci se jí jako mlha začala usazovat mylná představa; obávala se, že je pouhou náhražkou - ti předchozí byli odlesky něčeho, co nedokázala pochopit, a vše se točilo kolem Sebastiánova záhadného šarmu. Té osudné noci, kdy svítil měsíc, se však všechno změnilo. Guinevera zjistila, že její nápadná podoba s jinou - jeho minulou láskou - je nepopiratelná. To odhalení ji zasáhlo jako ledová voda a mlhou se prohnala jasnost. "Všichni jsme jenom náhradníci, nic než stíny většího příběhu, " zašeptala tiše a uvnitř ní se zrodil vzdor. Vítr jí zachytil vlasy, které se točily jako podzimní listí zachycené v bouřlivém tanci. "Sebastiane Ashforde," zavolala s nově nabytým odhodláním a hlas měla ostřejší než kdy dřív. "Musíš mě slyšet - přestala jsem tě milovat." V následujících dnech zůstával Sebastian neohrožený, mrskal sebou a smál se v domnění, že se jistě časem vzpamatuje. Netušil, že to bude on, kdo se obrátí jako první. Pod oslnivými světly slavnostního večera sledoval, jak kráčí do náruče toho šviháckého nováčka - lorda Sinclaira. Ten pohled v něm hluboko uvnitř něco zažehl. V tu chvíli ucítil, jak mu v hrudi vybuchla mina zasypaná emocemi, která ho hnala zpátky k ní. Přijel právě včas a Sebastian spěchal přes celé město, aby si vyzvedl nefritový náramek, který s láskou opravil a který byl symbolem jeho náklonnosti. Srdce mu bušilo, poháněno strašidelnou představou, jak mu Guinevera uniká. Když té noci vstoupila do Sinclairovy rezidence, aniž by se ohlédla, zoufalství ho sevřelo jako svěrák. O několik hodin později se přistihl, že klepe na dveře téže rezidence, dech se mu zrychlil a oči zrudly. Dveře se otevřely a odhalily mladého muže s vlhkými vlasy, narychlo upraveným účesem a rozhaleným oblečením, jako by byl vyrušen z vášnivého setkání. Spí - chceš se podívat?" zeptal se mladík a ustoupil stranou, aby odhalil pokoj za ní. Byla tam, Guinevere Fairchildová, zářivá i ve spánku, její klid nebyl narušen dramatem, které se kolem ní odehrávalo. V tu chvíli Sebastian cítil, jak se svět převrací kolem své osy. Uvědomil si, co všechno může ztratit.
Kapitola 2
Mabel Brightleaf si nemohla pomoci a poznamenala: "Guinevere, proč bereš všechno tak vážně? Jakmile se soustředíš, jako by tě nic nemohlo rozptýlit. Není ti horko?" Guinevere Fairchildová tiše odpověděla: "Klidné srdce udržuje člověka v pohodě." Když se usmála, zajiskřily jí oči, teplé a něžné, takže Mabel měla problém odvrátit zrak. Zvlášť když Guinevere měla na sobě oblečení své postavy - úžasný cheongsam -, když zkoušely na představení "Blaze". Guinevere, která hrála roli zpěvačky, vypadala v jemném odstínu růžové, který zdůrazňoval její elegantní křivky, úchvatně. Její porcelánová pleť se leskla a představovala svůdnou krásku, ale ve spojení s půvabnými rysy a lehce nevinnýma očima laní vyzařovala sladký půvab, kterému bylo těžké odolat. Skutečnou pozornost upoutal Guineverin půvab, směs klasické krásy a klidné elegance, jako by vystoupila z obrazu. Mabel, plná obdivu, zamumlala: "Guinevere, z tebe bude hvězda, opravdu! Vypadáš jako éterická bytost, přísahám, že žádná herečka v branži není tak úchvatná jako ty." Guinevera, nezvyklá na komplimenty, se jen usmála a vrátila se ke svému scénáři. O chvíli později Guinevře zazvonil telefon a přerušil její klid. Po pouhém pohledu na displej se její klidné chování roztříštilo jako kámen vhozený do klidného rybníka, který vyvolává vlny úzkosti. Byla to zpráva od Sebastiana Ashforda: "Jsem v Eldergrovu." "Cože?" zeptala se. Eldergrove bylo místo, kde se právě nacházel jejich filmový štáb - odlehlé a klidné místo. Obvykle by Sebastian na takové místo nepřijel; byla zvědavá na jeho nečekaný příjezd. Rychle odepsala: "V kolik hodin očekáváš příjezd? Potřebuješ, abych tě vyzvedla?" Když Guinevere čekala a nedostala žádnou odpověď, kousla se do rtu a cítila, jak v ní probublává známá frustrace. Sebastian ji často nechával ve štychu - odpovídal, když se mu chtělo, a když měl špatnou náladu, obvykle neodpověděl vůbec. Ignorování jejích zpráv se pro něj stalo rutinou. Snažila se znovu ponořit do scénáře, ale přistihla se, že je roztěkaná, opakovaně se dívá na telefon a doufá, že se displej rozsvítí. Všimla si toho i Mabel, která si ji dobírala: "Guinevere, právě jsem tě pochválila, že jsi soustředěná, a teď se nedokážeš vůbec soustředit? Co se stalo s tím klidným srdcem? Je příliš horko na to, abys byla nesoustředěná!" Guinevera pocítila záchvěv neklidu. Nešlo o horko. Bylo to proto, že její srdce bylo všechno, jen ne klidné. Sebastian měl vrozenou schopnost narušit každou její myšlenku jedinou zprávou. Zatímco se minuty protahovaly do věčnosti, displej Guineverina telefonu zůstával temný. Nakonec to vzdala; možná Sebastian neměl v úmyslu se s ní skutečně setkat. Vzhledem k tomu, že se ten večer chystala její scéna, potřebovala přesměrovat pozornost. Odhodlaná Guinevera se zhluboka nadechla, odložila rozbouřené emoce a ponořila se zpět do svých replik. Ztratila pojem o čase, svět se vytrácel, jak ji pohlcoval scénář. Náhle se vzduchem rozlehl šramot, který upoutal její pozornost. Vzhlédla a zjistila, že posádku obklopuje zvláštní atmosféra.
Kapitola 3
V Sinclairově rezidenci panovala vzrušená atmosféra a úmorné letní vedro už neubíralo na náladě. Mabel Brightleafová živě klevetila s jinou herečkou, když si všimla, že Guinevere Fairchildová vzhlédla od svého scénáře. Mabel využila příležitosti a vzrušeně ji vtáhla do rozhovoru. "Panebože, Gwen! Nemohla jsem si nevšimnout, že ses předtím tak zažrala do svých replik, že jsem tě málem nechtěla vyrušit! Ale hádej co? Na place se právě objevil úžasný chlap. Vážně, je to ten nejhezčí chlap, jakého jsem kdy viděla! Podívej, pořád stojí támhle. Režisér se po něm úplně rozplývá. Víš, kdo to je? Nikdy jsem o něm neslyšela! Do řeči mi skočila herečka stojící opodál: "Ty to vážně nevíš? To je Sebastian Ashford, mladší syn rodiny Ashfordů. Super bohatý, jako 'jezdící ve flotile luxusních aut' bohatý. Je taky známý jako jeden ze čtveřice Northlandu a slyšela jsem, že v poslední době shrábl peníze z několika investic. Vypadá to, že přišel zkontrolovat našeho ředitele, který je s ním kamarád. Když Guinevere Fairchildová uslyšela 'Sebastian Ashford', rozbušilo se jí srdce. Otočila se, aby si všimla jeho postavy uprostřed davu, a okamžitě ho poznala. Byl to opravdu on. Byl tady na place. Sebastian Ashford stál vzpřímeně, ležérně se opíral o zeď a vyzařoval okouzlující rebelskou atmosféru. Jeho rozcuchané vlasy rámovaly pronikavé černé oči, které jiskřily hravým půvabem. Na rtech se mu kroutil úsměv, když si lehce povídal s režisérem. Obklopena několika lidmi, včetně režiséra a producenta Vincenta Wraye, se Guinevere mohla soustředit jen na něj. S každým úderem srdce jí projel příval tepla, až se jí sevřel hrudník. Myšlenka na něj v ní probouzela hořkosladkou touhu. Sebastiana Ashforda milovala a jen jeho přítomnost v ní mohla snadno probudit ty hluboké emoce. Jak by řekla její nejlepší kamarádka, kdyby byla nebeskou bytostí nedotčenou světskými starostmi, pak Sebastian byl tím, kdo ji stáhl zpět na zem a přiměl ji dobrovolně se oddat chaosu lásky. Guinevere instinktivně vytáhla telefon a zkontrolovala, jestli jí nepřišla nějaká zpráva, ale na poslední textovku jí neodpověděl, ani ji neinformoval, že bude na place. Sebastian se zpovzdálí nenuceně podíval jejím směrem. Přes dav se na Guinevere zadíval a ona rychle odvrátila pohled, protože se bála odhalení. Nemohla zapomenout, že jejich vztah je stále tajemstvím. Mabel, stále ještě zaujatá tímto okamžikem, chytila Guineveru za ruku a její hlas překypoval vzrušením. "Gwen, věřila bys, jak je Sebastian Ashford krásný? Právě se podíval naším směrem a usmál se! Ten úsměv by dokázal rozpustit každého. Je to úplně můj typ! Guinevere na okamžik zatajila dech, sklopila zrak a zamumlala: "To jsem opravdu neviděla. Mabel si povzdechla: "Jo, je trochu daleko, takže by sis ho samozřejmě pořádně neprohlédla. Ale počkej... on odchází! Guinevere nezvedla pohled, soustředěná na svůj scénář a emoce, které potřebovala vyjádřit pro své nadcházející repliky.
Kapitola 4
Hlasy kolem Guinevere Fairchildové postupně utichly a atmosféra na place se vrátila do původního klidného stavu. Sebastian Ashford pravděpodobně odešel. Po chvíli boje se Guinevere podařilo znovu se ponořit do scénáře, když tu náhle její telefon zabzučel oznámením. Odemkla displej a zjistila, že na ni čeká zpráva: 【Sebastian: Hostinec Zlatý dub, pokoj 3456. Nenechávej mě čekat.】 Význam byl jasný. Guinevere se nemohla nepozastavit nad autoritativním tónem, který se v něm nesl. Sebastian působil velitelsky a v jeho světě nebylo "ne" platnou odpovědí. Nebyla si jistá, jak by reagoval, kdyby se rozhodla ho ignorovat. Ve hře zastávala vedlejší roli - třetí hlavní ženskou roli s řídkými replikami. Podle rozpisu se její scény měly natáčet ve čtyři hodiny odpoledne. Kvůli tomu, že se první představitelka hlavní role potýkala s replikami, však štáb strávil celý den natáčením pouhých dvou scén a zdálo se, že mají stále velké zpoždění. Do hotelu a zpět by to nejspíš stihla včas. Navíc když byla na place skoro měsíc a Sebastiana neviděla, pociťovala zvědavou touhu se s ním znovu setkat. S touto myšlenkou se Guinevere vzchopila a rozhodla se, že na tu schůzku půjde. "Musím si na chvíli odskočit. Brzy se vrátím,' oznámila a překvapila tím svou spolupracovnici Mabel Brightleafovou. Mabel nevěřícně rozšířila oči. "Počkej, to myslíš vážně? Vždyť ještě ani nejsme na řadě! Co když tě nenajdou, až přijde čas na tvou scénu? Víš, jak je režisér temperamentní, zvlášť když se hlavní hrdinka takhle trápí! Guinevera zaváhala. "Nebude to trvat dlouho. Aniž by čekala na odpověď, Guinevere vstala a rychle odešla, přičemž Mabel na ni zírala se směsicí zmatku a obav. Co mohlo být tak naléhavé, že to přimělo obvykle poslušnou Guinevere Fairchildovou opustit posádku? --- Hotel Golden Oak Inn byl nejhonosnějším hotelem v okolí, zdobily ho bohaté olejomalby a velkolepá hala se třpytila zdobenými lustry - všechno vyzařovalo noblesu. V branži byla rezidence Sinclair známá svými výjimečnými bezpečnostními opatřeními, díky nimž do ní těžko pronikali paparazzi. Když Guinevera jela zlatým výtahem nahoru, její odraz zachytil odlesk leštěných povrchů a odhalil její jemné rysy. Její tváře byly lehce zarudlé, jako by se jich dotýkal slabý barevný poprašek. Bylo těžké určit její emoce. Cítila se rozrušená jeho mlčením, ale teď, když ji chtěl vidět, se tím mohla jen těžko zabývat. Místo toho ji jako hřejivá přikrývka ovinula úzkost. Guinevera byla vždycky kvintesencí dobré studentky, která jen zřídkakdy vybočila z řady. Režiséři se mračili na herce, kteří opouštěli plac, ale ona byla tady a vyplížila se na schůzku - vzrušení, které ji vzrušovalo i děsilo zároveň.
Kapitola 5
Připadalo mi to, jako bych se vytratil ze školy a šel na první rande, jenže to bylo mnohem víc. Guinevere Fairchildová znala povahu Sebastiana Ashforda a předpokládala, jaké okouzlující události se v hotelovém pokoji mohou odehrát. Když jí to prolétlo hlavou, ruměnec na tvářích se prohloubil. "Ding-" Dveře výtahu se otevřely a vrátily ji do reality. Byla to její zastávka ve 34. patře. Když vystupovala z výtahu, Guinevere se narovnala a hledala pokoj 3456, sledovala čísla, dokud ho na konci chodby nenašla. Postavila se před dveře, zhluboka se nadechla a stiskla zvonek. Sotva dvakrát zazněl zvonek, dveře se otevřely. Než Guinevera stačila zaregistrovat, co se děje, pevný stisk ji chytil za zápěstí a vtáhl dovnitř. Dveře se za ní s hlasitým zaduněním zabouchly a ona se ocitla přitisknutá ke zdi Sebastianem Ashfordem, jehož slabá vůně tabáku ji obklopila jako hřejivá deka. Guinevera se mu zadívala do okouzlujících mandlových očí, které se leskly jako klidné jarní jezero. Jeho výrazná čelist a ty jedinečně tenké, sexy rty se zkroutily do dráždivého úsměvu, který jí vyrazil dech. "Chybím ti? Sebastian táhl, jeho hlas byl teskný a dusný. "Hm..." vykoktala. 'Mmm, to je hezké, ale to, že říkáš, že se ti stýská, je mnohem lepší,' škádlil ji a naklonil se blíž, aby cítila teplo jeho dechu na tváři. Jeho ruka klouzala po Guineveriných elegantně tvarovaných lopatkách, jemně je hnětla a nesla v sobě náznak rošťáctví. Guinevera, která nedokázala odolat jeho okouzlujícímu dvoření, sotva zašeptala: "Chybíš mi. Toto přiznání znamenalo její kapitulaci. Přesto si nemohla pomoci, ale mrzelo ji, že jí neodpověděl na její předchozí vzkaz. "Před chvílí jsem ti psala, neviděla jsi ji? "Viděl, ale jen jsem zapomněl odpovědět," pokrčil nenuceně rameny, než jí vlepil polibek na ušní lalůček. "Co se děje? Přišel jsem za tebou a ty nejsi spokojená? "Šťastná," zopakovala Guinevera nesměle a srdce se jí rozbušilo. Uvědomovala si, jak snadné je udělat mu radost, ale tváří v tvář Sebastianovi se její nároky nějak snížily. Sebastian si jejích rozporuplných emocí nevšiml; jeho pohled se upíral na její krásné nohy odhalené vysokým rozparkem v qipao. Její krásu viděl už z dálky toho dne ve studiu a i v tradičním oděvu v ní byl nepopiratelný půvab. Teď, když byl tak blízko, si vzpomněl, že zaslechl, jak si o ní někteří členové štábu na natáčení šeptají - někdo se zmínil: "Neviděl jsem ji dobře." Všichni se na ni podívali. Neviděla ho? Sebastian se usmál a zvedl jí bradu, takže se jejich oči spojily. Její pohled připomínající laň byl jemný a poddajný, naplněný ničím jiným než jím. "Vidíš mě teď jasně? Guinevera se odmlčela, zpracovávala jeho otázku a pak se bránila úsměvu nad jeho tvrdohlavostí. "Je to zvláštní," začala říkat. Sebastian ji hravě zatahal za jemný ušní lalůček. 'Připadá ti to zábavné?" Jeho prsty tančily na její kůži, což byla dráždivá hra, která v něm vyvolávala touhu po dalším. Najednou ji vzal do náruče a ignoroval její vyděšené pištění, když ji nesl k posteli. Když ji konečně položil na zem, uvelebila se v jeho objetí jako malé útulné koťátko. Jakmile se ocitla na posteli, Sebastiánova naléhavost jako by se vytratila. Nenuceně se opřel, jednu ruku ovinutou kolem Guineverina pasu. Rty se jí otřel o krk, zatímco druhou rukou jí začal pracně rozepínat tradiční knoflíky na qipao. "Viděl jsem tě v qipao. Role v čínském historickém dramatu s hlavní mužskou postavou, že? 'Ano,' odpověděla zaskočeně. 'No tak, řekni mi jednu nebo dvě věty ze scénáře,' vyzval ji s úsměvem a na okamžik se stáhl, jako by byl režisér, který chce zkritizovat její práci.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zavřenými dveřmi touhy"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️