Kapitola 1
Poslední vlna zimy konečně odezněla a začalo se oteplovat. Ethan Ravenswood včera pracoval dlouho do noci, a tak si dnes ráno dovolil přispat a probudil se až v půl desáté po klidné snídani. V telefonu mu zabzučelo oznámení; byla to hlasová zpráva o objednávce dodávky jídla. Rychle se podíval dolů a všiml si zprávy na WeChatu od pana Harolda Tinsmitha, odeslané dnes ráno o půl sedmé. Pan Tinsmith ho informoval, že Akademie bude příští středu pořádat schůzi Domova a jeho přítomnost je povinná. Poté, co šéfovi zdvořile odpověděl, Ethan vstal a převlékl se do pracovní uniformy. V poslední době se doručovací plošina rozhodla provést kompletní osvěžení své výstroje a on se přistihl, že pokaždé, když si musel obléknout nový oděv, zabručel. Vážně, kdo by chtěl vidět dospělého muže v bublinkově růžové doručovací výstroji, jak se prohání na stejně růžovém skútru a na hlavě má helmu s klapajícíma králičíma ušima? Bylo to směšné. Ať už se mračil, nebo ne, Ethan si neochotně oblékl obleček, popadl klíče a vydal se dolů, růžová helma se houpala a stejně zářivé králičí uši mu plandaly ve větru - připadal si jako hloupý králík. "Zase jedeš rozvážet, co? Když došel pod schody, narazil na Mabel Fairweatherovou, která se právě vrátila z nákupu potravin. Přivítala ho s veselým úsměvem a podívala se na něj, než znovu poznamenala: "Vypadáš ostře. Nebyl si jistý, jestli chválí jeho, nebo tu směšnou helmu, a tak si lehce odkašlal a úsměv opětoval. "Teto Mabel, musím jít. Uvidíme se později. Ethan se rozkročil na svém nepříliš milovaném skútru a vyjel ze stárnoucího bytového komplexu. Aktuální objednávka dodávky byla z Čajovny a on ji musel odevzdat v kanceláři vzdálené dva kilometry. Neměl moc času nazbyt. I když si nemohl pomoct, ale napadlo ho, jak je zábavné, že holky touží po bublinkovém čaji i hned po ránu. Zastavil na červené a poslušně čekal na kraji silnice. Nedaleko něj dopravní policista káral dva mladé jezdce bez přileb, kteří se snažili projet na červenou. Ethan se zaujatě přistihl, že sleduje odehrávající se drama, a nevšiml si, že ho někdo sleduje se zlými úmysly. Ozvala se silná rána, jak ho někdo shora udeřil, a vrátil ho do reality. Otočil se a spatřil konkurenta z dodací plošiny, který se zlomyslně šklebil. Spolujezdec nedokázal potlačit zlomyslný smích, když zatahal za růžové králičí uši na Ethanově helmě. 'Brácho, tohle musíš fakt vidět. Je to moc vtipné. "Je už pozdě na to, abych si našel novou štaci? Ethan odvětil rázně, stáhl si uši zpátky dolů a zachoval chladnou hlavu. "Ledaže bys taky nosil současnou nejlepší uniformu. Králičí uši nemohl nosit jen tak někdo, to právo si zasloužili jen ti nejpilnější a nejméně kritizovaní jezdci. Jeho konkurent, zjevně docela okouzlený ozdobami uší, neodolal a trochu se pobavil. Silikonový materiál byl příjemný na dotek a při zmáčknutí vydával zábavné skřípání. Tady byl, tenhle podsaditý chlapík, který se až příliš bavil hloupým doplňkem - vypadalo to, že uvažuje o tom, že je Ethanovi smyje přímo z helmy. Ethan byl většinou bezstarostný, ale jeho otravné výlevy začínaly zkoušet jeho trpělivost. Rychle však zhodnotil jejich velikostní rozdíl a rozhodl se nechat to plavat. Naštěstí se červená rychle změnila. Ethan neztrácel ani okamžik, nahodil svůj skútr a rozjel se, růžové uši mu divoce vlály ve větru a vytvářely neobvyklý, ale okouzlující pohled, když se vmísil do ulic města.
Kapitola 2
I když se oteplovalo, vítr stále řezal vzduch, zejména při jízdě na skútru ve vysoké rychlosti. O patnáct minut později vyšel Ethan Ravenswood z Čajovny a nesl dva hrnky mléčného čaje, ze kterých se kouřilo. Doufal, že si každé ráno vychutná šálek teplého a sladkého čaje, ale zdálo se, že někteří lidé jsou předurčeni k životu plnému tvrdé práce, kde je volný čas jen vzdáleným snem. Ethan pečlivě uložil šálky do izolovaného nosiče, aby se nerozlil, a rozjel se na skútru směrem ke kanceláři. Mířil do rušné obchodní čtvrti Whitmere, řady vysokých mrakodrapů seskupených dohromady, které vytvářely malý svět, v němž si každý, kdo procházel přeplněnými ulicemi, připadal zakrnělý obrovitostí toho všeho. Rok pracoval v rozvozu jídla, ale tohle bylo poprvé, co sem rozvážel. Stál u paty Kamenné věže a kochal se pohledem na její výšku, která prý dosahovala šedesáti osmi pater. I cesta výtahem na vrchol by chvíli trvala. Lidé, kteří se kolem něj hemžili, byli ostře oblečení, spěchali dovnitř a ven z budovy, jejich výrazy byly vážné a soustředěné. Když tam Ethan stál ve své doručovatelské uniformě, připadal si vedle těch uhlazených profesionálů úplně nepatřičně. Ale každý měl své vlastní věci na práci a nikdo neměl čas na poslíčka. Ethan ze sebe setřásl pocit, že je outsider, a vstoupil do velkolepé haly otáčivými skleněnými dveřmi, přičemž pečlivě vyvažoval mléčný čaj. Stihl to právě včas a nápoje byly ještě horké. Dobrý den, tady máte dva šálky mléčného čaje,' řekl zdvořile. Clara Finchová, recepční, byla ostře oblečená v černém obleku šitém na míru. Měla dokonale upravené vlasy a jemně nalíčená, takže vypadala jako z módního časopisu. Zrovna si něco zapisovala, když uslyšela jeho hlas. Vzhlédla a její ledové chování se změnilo v hřejivý úsměv. "Děkuji! Její úsměv byl zářivý a profesionální, vyzařovala z něj laskavost, když od něj přebírala šálky. Ethan pocítil příval tepla z jejího upřímného chování; byla nejen krásná, ale také přístupná, takže se cítil uvolněně. Pro Ethana to byl vzácný okamžik, kdy se setkal s někým tak výrazným, zvlášť když se na něj tak mile usmívala. Právě mu bylo dvacet, a přestože se snažil působit sebevědomě, cítil, jak mu rudnou tváře. "Ne... žádný problém," vykoktal. Protože kolem nikdo jiný nebyl, všimla si Clara, jak mu to sluší, a nenuceně s ním navázala rozhovor. "Jste student a pracujete na částečný úvazek? "Ne," odpověděl Ethan a zavrtěl hlavou. 'Po střední škole jsem přestal chodit do školy.' Clařino překvapení bylo zjevné, a přestože svou lítost maskovala zdvořilostí, Ethan cítil posun v energii. Právě když Ethan dokončil svůj výklad a chystal se otočit, z výtahu se vyhrnula skupina lidí, horda vážně vyhlížejících jedinců, kteří se pohybovali cílevědomě. Hnali se ven jako bouře a člověk by si je mohl splést s týmem připravujícím se na bitvu. Clařin výraz se dramaticky změnil. Rychle strčila mléčný čaj pod recepční pult a předstírala, že se zabývá papírováním. Ethan nebyl zaměstnancem, ale intenzita situace v něm vyvolávala pocit nevítanosti. Ustoupil stranou a snažil se nepřekážet, zatímco kolem něj spěchal dav i s napětím, které v sobě nesl.
Kapitola 3
Scéna před Ethanem Ravenswoodem se odehrávala jako z televizního seriálu. Skupina ostře oblečených mužů a žen v černém kancelářském oděvu si mezi sebou šeptala, když vycházela ven, a každý z nich svíral v ruce pořádný štos modrých složek. Vypadali každým coulem jako elitní profesionálové. Uprostřed skupiny stál muž, který okamžitě vzbudil pozornost. Ethan Ravenswood se na něj podíval a připadalo mu, že si vzpomněl na klišovité vyobrazení mocných generálních ředitelů v romantických románech. 'Měl čelist vytesanou jako z kamene, nápadné obočí a pronikavé oči, které vyzařovaly ledovou auru připomínající sibiřský vítr. Stačil jeho pohled, aby vás zamrazilo v zádech, jako byste se ocitli na okraji temné propasti. Jeho rafinovaná silueta, oděná do černého obleku šitého na míru italským návrhářem, vyzařovala nenucenou eleganci, kterou podtrhovaly hodinky Patek Philippe zdobící jeho zápěstí. Nemusel ani mluvit, pouhá jeho přítomnost stačila k tomu, aby naznačila postavení a bohatství. Poprvé v životě se Ethan setkal tváří v tvář s mužem, který tomuto popisu dokonale odpovídal - s postavou jakoby vytrženou přímo ze stránek románu. Navzdory neustálým varováním Autumn Greyové, aby se těch směšných melodramat zbavil, na nich Ethan zůstal závislý. Jistě, byly nelogické a přehnané, ale poskytovaly nepopiratelné vzrušení. Impozantní muž se tyčil nad všemi ostatními, zjevně měřil víc než metr osmdesát, a zdálo se, že ho šramot kolem mírně rozčiluje, a podrážděně klopil oči. Ethana nikdy nenapadlo, že i vysoce postavený generální ředitel by si mohl dopřát něco tak přízemního, jako je koulení očima, a ne jen frustrovaně rozbíjet skleničky s vínem. Zrovna když o tom uvažoval, mužův pohled se náhodou upřel jeho směrem a jejich oči se setkaly na vzdálenost asi deseti metrů. Pro generálního ředitele byla taková vzdálenost zanedbatelná, viděl perfektně. GENERÁLNÍ ŘEDITEL: "... Co tady proboha dělá ten přerostlý králík? Ethan: "... Výraz generálního ředitele byl nezaměnitelně jedinečný - zčásti výsměch, zčásti chlad a jen zlomek zbyl na koření zvědavosti. Po krátké chvíli jejich mlčenlivé výměny názorů se generální ředitel vrátil do reality, ale když se otočil, málem narazil přímo do skleněných dveří, jenže ho zachránil opodál stojící muž, který vypadal jako jeho asistent. Tento malý zásah ho ušetřil od poněkud trapného neštěstí. Isabella Ashfordová otočila hlavu a vrhla chladný pohled na Samuela Larka. Ačkoli nic neřekla, její letité zkušenosti jí napovídaly, že se mu to nelíbí. Snažil se zůstat profesionální, předstíral nevědomost a klidně prohlásil: "Pane viceprezidente, přijdeme pozdě. Isabella mlčela a prošla otáčivými dveřmi, zatímco skupina proudila ven z haly jako poryv větru. Jakmile všichni odešli, Ethan se konečně odvážil vyjít z haly a v hlavě se mu stále honily myšlenky. Cítil hluboký obdiv a náznak závisti vůči těm firemním elitám. Každý, kdo pracuje v této budově, musel vystudovat prestižní univerzity, patřit mezi špičku svého ročníku. Vysoká škola... Ethan naskočil zpátky na skútr a srdce se mu rozbušilo závistí i obdivem k těmto vysokoškolákům. Do poledne by však na toto krátké setkání úplně zapomněl, včetně miliardáře, který byl každým coulem postavou z románů o jeho provinilém potěšení.
Kapitola 4
Byl to dlouhý den a Ethan Ravenswood měl za sebou více než padesát dodávek - což nebylo špatné, když uvážíme, že už bylo jedenáct hodin večer, když konečně zamířil domů. Na svém malém motocyklu se vrátil do Rosewood Estates, připojil ho k nabíječce a vyšplhal do svého bytu. Vzduch v jeho domě byl chladný a tmavý, ale Ethan na to byl zvyklý. Po rychlém umytí se uvelebil v posteli, zachumlal se do deky a vzal do ruky román. Byl to jeho noční rituál, který se táhl už léta, i když technologie pokročily a přinesly víc rozptýlení a možností zábavy než kdy dřív. Navzdory množství streamovacích platforem a virálních videoklipů stále dával přednost jednoduchosti čtení knih. Včera si do své sbírky přidal nový příběh - román od oblíbeného autora, který právě započal svou pouť zhruba padesáti tisíci slovy. Už teď cítil, jak se v něm hromadí dramatické zvraty. Ethan v takových příbězích nacházel zvláštní potěšení; čím více melodramatu, tím lépe. Vynucená láska v temné místnosti, manipulativní milostné zájmy - byl pro všechno, co mu vyprávění předhodilo. Jeho čtenářský vkus byl nesmírně eklektický, takže bylo snadné najít příběhy, které ho bavily. Už po padesáti tisících slovech se hlavní hrdina rýsoval jako typický vrstevnatý blbec, vyloženě panovačný a bolestně cynický. Jelikož se Ethan vyžíval v sebedestrukci, nemohl si pomoct, ale chaos, který se před ním odehrával, ho bavil. Četl už tolik takových románů, že dokázal předvídat tropy. Například pokud postava pracovala v karaoke baru, mohl se vsadit, že omylem vylije drink na pohledného, bohatého hlavního hrdinu a promočí ho v oblečení, které stálo víc než jeho roční plat. Ethan úplně nechápal posedlost rozlitím pití v těchto příbězích, ale přišlo mu to vhodnější než omylem někoho polít ostrým hotpotem. Červené víno mu dodávalo nádech kultivovanosti svědčící o stereotypu dominantního generálního ředitele. A pak tu byly samotné karaoke místnosti - spoře osvětlené a často chaotické. Přesto protagonistův protějšek nějakým způsobem prohlédl stíny a rozpoznal jejich čistou, nevinnou krásu, vše připomínalo jeho idealizovanou lásku ze snů. Ve skutečnosti, když obyčejný člověk narazí na svou lásku v nepravděpodobném scénáři, obvykle dojde k nějakému namlouvání. Ale miliardářské typy, jak každý ví, fungují podle jiných pravidel; když něco chtějí, tak si to vezmou, a je jedno, jestli se ten druhý přidá. Podle tohoto rozkošného schématu se Ethan s chutí bavil, když příběh postoupil na známé území: bohatý generální ředitel, rozhořčený a dychtivý nárokovat si svou "náhradu, " násilím odvlekl hlavní hrdinku z jejich částečného úvazku v The Brew House přímo do svého sídla, hodil je na rozlehlou postel a pak se blýskl stejně chladným a svůdným úsměvem jako každý hlavní muž. A právě tak odhalil obrovský řetěz - silnější než protagonistova ruka. A pak příběh skončil. Pod názvem "Zlatý slavík miliardáře" skončil náhle, bez náznaku toho, co bude následovat, a autor překvapivě poškádlil, že zítřek přinese další. Ethan si povzdechl a litoval, že příběh utnul v tak zásadním okamžiku. Bylo to vůbec dovoleno? S pohledem na hodiny ukazující jednu hodinu ráno neochotně odtrhl pohled od živého chaosu na stránce a položil telefon na noční stolek. Zahrabal se zpátky pod peřinu a chtěl se oddat spánku. Těsně před usnutím se mu v mysli mihl obraz odhodlaného odmítnutí hlavního hrdiny a vytrhl mu ze rtů tichý povzdech. Proč by tak podmaniví nápadníci nemohli ztratit hlavu a zasypat ho zbožňováním? Ach, být prostým lidem... - zamumlal a rozjímal nad představou, že by ho miloval vážný a extravagantní muž, který by dokázal z rozmaru pustit milion. Zahalen do snů o bohatství a náklonnosti nacházel útěchu v představě, že si uprostřed takového chaosu určí okouzlujícího a bezstarostného partnera.
Kapitola 5
Ethan Ravenswood věděl, že práce řidiče dodávky je náročná, ale byl to pro něj nejlepší způsob, jak si slušně vydělat. Rozhodně to bylo lepší než jeho předchozí zaměstnání, kdy opravoval auta v autoservisu nebo obsluhoval v bistru. Jistě, aplikace si často našla záminky, aby mu strhla výplatu, ale i tak se s tou prací cítil spokojený. Jako obvykle poslal sestře kapesné na týden a zároveň se vyptával na její nedávné výsledky v testech. Když slyšel, že si opět zajistila nejlepší místo, naplnilo ho to pýchou. 'Na Akademii dbej na to, abys dobře jedla a nešetřila,' nabádal ji do telefonu a v ruce držel rýžovou kuličku za poloviční cenu, kterou si vybral v samoobsluze k snídani. 'Tvé zdraví je důležité, že?' Myslel to nenuceně, když říkal, že nezáleží na tom, jestli přijde první, ale úsměv, který se mu vkrádal na rty, ho prozradil. 'I kdybys nebyla první, moje sestra je pořád výjimečná. Na druhém konci linky zněl hlas Autumn Greyové měkce a sladce, plný ostychu, který je charakteristický pro dospívající dívky. Jen když ji Ethan poslouchal, představoval si jasnou, rozkošnou dívku. Ještě jednou jí připomněl, aby nenastydla, a pak s úlevou konečně zavěsil. Ačkoli Akademie studenty odrazovala od vlastnictví chytrých telefonů, Autumn důvěřoval. Nebylo by možné ji každý den navštěvovat na internátě, takže mít způsob, jak ji kontaktovat, vše usnadňovalo. Poté, co zastrčil telefon zpátky do kapsy, vklouzl Ethan do pracovního oblečení a vyšel ven. Počasí bylo trochu zamračené, ale to mu nebránilo v tom, aby vyrazil na cestu. Když projížděl ulicemi, myšlenkami se vracel k románu, který předchozí noc dlouho do noci četl. Když má na výběr, nikdo nechce žít těžký život. Kdo by nechtěl raději pohodlně popíjet kávu v klimatizované kanceláři a zároveň být součástí smetánky, v zimě v teple a v létě v chládku? Ale ne každý má takové možnosti. Ethan například musel kvůli rodinným okolnostem opustit školu a začít pracovat hned po osmé třídě, což ho oddělilo od spolužáků a uvrhlo do světa dospělých příliš brzy. Vydržel spoustu útrap a byl odhodlaný udržet Autumn ve škole, aby se nemusela vydat stejnou cestou jako on. Ačkoli se někdy styděl to přiznat, měl Ethan poněkud fantastický sen. Představoval si, že si ho jednoho dne všimne bohatý generální ředitel. Protože se nápadně podobal nedosažitelné krásce, do které se zamiloval, vzal by ho tento ledový miliardář do rozlehlé vily se zahradou o rozloze pět set metrů čtverečních. Přestože se k němu generální ředitel choval špatně a rozhazoval peníze ve vzteku kvůli banálním záležitostem, nikdy by si nedovolil sdílet s Ethanem lože. Přicházel k němu, jen když se mu stýskalo po jeho milované, a smutně se díval Ethanovi do tváře, jako by oplakával ztrátu vlastního krásného měsíce. Samozřejmě, kdyby se ten měsíc někdy vrátil, Ethan si představoval, že by na něj miliardář mohl velmi velkoryse převést vlastnictví vily, přihodit mu pár set tisíc dolarů jako odstupné a chladně pohrozit, že o jejich dohodě nic neprozradí. Tohle tajemství by udržel až do konce svých dnů. Takto by opuštěnému Ethanovi zůstala jen vila a tučné bankovní konto a vedl by osamělou existenci. Jen při pomyšlení na to se mu zkroutilo srdce a nedalo mu to v noci spát, bál se, že se ve spánku usměje a probudí se s křivým úsměvem. Takové velkolepé fantazie, pomyslel si, existují jen v románech.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zavřenými dveřmi touhy"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️