Kapitola 1
**Název: Neočekávaný svazek** Liam Hawthorne si myslel, že je pro Gabriela Blackwooda jen dočasným rozptýlením, zábavou do svatebního dne, po němž bude odhozen stranou jako móda poslední sezóny. Místo přehlížení však zjistil, že ho pan Blackwood zasypává náklonností a hravými pozornostmi. Gabriel uměl Liama škádlit tak, že se cítil celý rozcuchaný a zmatený, a jeden impulzivní okamžik ho přivedl k tomu, že Gabriela srazil k zemi a odhalil žár, který mezi nimi nepopiratelně panoval. Gabrielův šibalský úsměv v těch chvílích připomínal úlisnou lišku a Liama okouzlil i rozčílil zároveň. Po svatbě se Liam domníval, že Gabriel nemá žádné zásadní chyby kromě toho, že je zuřivě ochranitelský a trochu drzý. Ke svému překvapení však zjistil, že Gabriel je také mužem silně žárlivým. Když spolužáci pozvali Liama do kina, Gabriel s vážným výrazem prohlásil: "Jaký smysl má, když se dva lidé dívají na film společně? Já na něj pozvu celou vaši třídu. A tak zatímco celá třída zaplnila jedno kino, Gabriel odvedl Liama na soukromé promítání - jen pro ně dva. Liamova kamarádka z dětství, Hannah Brightová, za ním přijela z daleka a Gabriel se k ní nechoval nijak vstřícně. "Poprvé v Celestinském království? Čeká tě zážitek, nech mě všechno zařídit,' řekl nadšeně. Od toho dne se Hannah vydala na velkolepé turné po celé zemi a Liam ji už vídal jen zřídka. Situace se změnila v komicky nebezpečnou, když Isabella Fairchildová, která věděla, že Liam uvázal uzel, ho začala pronásledovat zpět domů. Gabriel však měl agresivní sklony. 'Ten malý spratek by se měl raději držet dál od mé ženy, nebo přísahám, že mu zlámu nohy!' vyštěkl. Liam mohl jen nevěřícně zírat. 'Ale Gabrieli, vždyť je to tvůj vlastní synovec! Nemůžeš s ním mít trochu slitování? --- V pozadí se nacházelo panství Hawthorne, kde Liam a Gabriel sdíleli život nečekaně bohatý na lásku, ale zároveň opepřený Gabrielovou zdrcující ochranitelskou silou. Jejich dny byly naplněny směsicí hravého škádlení, hřejivých okamžiků a příležitostné vichřice žárlivosti, která v Gabrielovi zažehne oheň jako žádný jiný. Teď, v této nové kapitole jejich života, začal Liam přemýšlet, jestli to, že je tak prudce opečováván, je skutečně požehnání, nebo břemeno - ale prozatím si užíval pozornosti a zároveň věděl, že je nepopiratelně a neodvolatelně milován.
Kapitola 2
Liam Hawthorne stál u vchodových dveří domu Gabriela Blackwooda a uvědomil si, že má dlaně zalité potem. Sebekriticky se ušklíbl; navzdory veškeré duševní přípravě byl stále napjatý. Gabriel naštěstí nebyl doma, což Liamovi umožnilo trochu volněji dýchat. Jakmile vešel dovnitř, odložil zavazadla u vchodu a obul si domácí pantofle, které našel ve skříni. Pak začal prozkoumávat svůj nový domov. Ano, tohle měl být oficiálně jeho nový domov. Právě se totiž oženil s Gabrielem Blackwoodem. Dnes ráno, poté co poprvé přistál v zemi, se nejprve vydal na Úřad pro občanské záležitosti, aby si vyřídil povolení k sňatku s mužem, kterého nikdy předtím neviděl. Tím mužem byl Gabriel Blackwood. V okolí se říkalo, že je to bohatý generální ředitel - pohledný, úspěšný a má rád samé hezké... kluky. Liam si nemohl pomoct, ale právě proto ho matka povolala zpátky domů. Povzdechl si, setřásl tu nepříjemnou myšlenku a odnesl si tašku do skříně. Jeho věci byly skromné: kufr na kolečkách s několika kusy oblečení a batoh napěchovaný notebookem a několika knihami. Gabrielova skříň byla prostorná a přitom uspořádaná; nepořádku v ní nebylo vůbec mnoho. Když našel volný kout, pověsil si oblečení a dal si pozor, aby nenarušil pořádek, než vyšel zpátky ven. Když se podíval na čas, uvědomil si, že už je po šesté hodině večer. Od včerejšího nástupu do letadla toho moc nesnědl a v žaludku mu na protest kručelo. Zamířil do kuchyně a nahlédl do lednice, která byla téměř plná piva a vody. Naštěstí na polici zahlédl okurku a ve spíži se mu podařilo vyšťourat zbytky těstovin. Rozhodl se, že uvaří jednoduchý studený nudlový pokrm, uvařil nudle, opláchl je ve studené vodě, navrch nastrouhal okurku a vše smíchal s chutnou omáčkou, kterou si vymyslel. Bylo to jednoduché, ale chutnalo to. Když dojedl a uklidil kuchyň, odnesl si oblečení do koupelny, aby se osprchoval. Cesta byla vyčerpávající. Po dlouhém letu neměl čas zvyknout si na změnu času; spěchal rovnou na Úřad pro civilní záležitosti a pak na schůzkách čelil spoustě neznámých tváří. Ke všemu ho dopravní zácpa donutila vyskočit z taxíku a dvacet minut vláčet zavazadla, než konečně dorazil sem. Měl pocit, že se jím právě přehnala chaotická vichřice. Když se usadil do teplé vany, najednou si uvědomil, jak se cítí bolavý a unavený od hlavy až k patě. Posledních pár dní mu připadalo jako neskutečný sen. Ještě před dvěma dny pracoval v kavárně na druhém konci světa. Plánoval, že později po práci zavolá mámě a zkontroluje ji. Ale pak mu zavolala jako první ona. Překvapilo ho to a rychle odpověděl: "Mami, já... "Liame Hawthorne, zamluvila jsem ti letenku. Sbal si věci a zítra přijeď domů. Nezapomeň si vzít všechny důležité dokumenty. "Domů? Ale babička... "Někdo se o ni postará. O to se nemusíš starat. "Opravdu? Díky, mami,' řekl nadšeně. "Nemusíš mi děkovat, drahoušku. Vlastně tě chci o něco požádat. V rodinném podniku došlo k menšímu problému. Je ti už osmnáct, že?
Kapitola 3
Liam Hawthorne byl zmatený a nevěděl, jak by se ho problémy společnosti mohly týkat. "Jo, před pár dny mi bylo dvaadvacet," odpověděl. "To rád slyším. Běž si sbalit věci, rozluč se s babičkou a pak se vrať. Máma tě vyzvedne ve Velkém přístavu, " nařídila mu. Vrátil se tedy domů. Cestou na Úřad pro civilní záležitosti mu konečně došlo: byl povolán zpět, aby se oženil. Jeho matka se vyjadřovala nejasně, ale on pochopil, že rodinný podnik Hawthornových má potíže a že se od něj očekává, že se ožení s Gabrielem Blackwoodem, aby si zajistil pomoc. Když jeli autem, matka mu stále opakovala, jak Gabriel Blackwood okamžitě souhlasil, že si ho vezme, když viděl jeho fotografii, a naznačovala, že Gabriel k němu chová jistou náklonnost a bude se k němu chovat dobře, až se vezmou. Liam však nemohl přestat přemýšlet: proč by Gabriel Blackwood vůbec viděl jeho fotku? Od svého narození do této země nikdy nevkročil a málokdo věděl, že Clara Hawthorneová má syna. Určitě Liama Gabrielovi prodávali a předkládali mu jeho fotku jako katalog, ze kterého si mohl vybrat. Ale vzpomínat na to teď nemělo význam; už byl ženatý s Gabrielem Blackwoodem a on souhlasil, takže si vlastně nebylo na co stěžovat. Poté, co se Liam osvěžil a oblékl do čistého oblečení, pocítil vlnu úlevy, která ho zaplavila. Když vyšel z koupelny, všiml si, že se k němu doma někdo připojil. U jídelního stolu se na židli rozvaloval muž s dlouhýma nohama ležérně zkříženýma, což mu dodávalo punc nenucené elegance. Před ním ležel napůl připravený pokrm ze studených nudlí, chlazené nudle vedle nastrouhané okurky a dobře rozmíchané omáčky - jen čekaly, až je smíchá dohromady. V ruce držel lepicí lístek, který Liam napsal a který původně ležel na stole. "Ty... ty ses vrátil, " řekl Liam a snažil se nevypadat příliš rozrušeně, když k němu přistoupil, aby ho přivítal. Pohled Gabriela Blackwooda se zvedl od vzkazu a bez ostychu po Liamovi bloudil. Liam se právě sprchoval, vlasy měl ještě vlhké a kapající, na sobě volný bavlněný župan, který odhaloval jeho jemné klíční kosti. Vypadal mladistvě, podobal se patnáctiletému nebo šestnáctiletému klukovi. Na rty se mu vkradl instinktivní úsměv, když se Gabriel otočil jeho směrem a odhalil slabý dolíček na tváři. Přesto mu ruce nervózně visely po stranách a klouby mu zbělely z toho, jak pevně je svíral. Nohy ve špatně padnoucích pantoflích neklidně šoupaly a prozrazovaly úzkost, kterou pociťoval. Gabriel si vzpomněl, jak se Liam při jejich dřívějším focení na Úřadu pro civilní záležitosti jen jemně usmíval, zatímco ruce měl pevně sevřené za zády. Nedivil by se, kdyby měl kluk dlaně pořezané od vlastních nehtů. Když si Liama dostatečně prohlédl, konečně přesunul pozornost zpět na lístek a lehce ho zvedl. "To jsi napsal ty?" zeptal se neutrálním tónem. Když se Gabrielův pohled vzdálil, Liam pocítil vlnu úlevy, která ho zaplavila. Lehce přikývl a vysvětlil: "Nebyl jsem si jistý, jestli se vrátíš, tak jsem ti nechal vzkaz. Jestli už jsi jedl, tak..." Gabriel si lístek prohlédl, než ho přerušil: "To písmo je dost hrozné." "Aha," odpověděl Liam a do tváří se mu vkradl ruměnec.
Kapitola 4
Liam Hawthorne tam stál, na okamžik omráčený, a jeho jasně modré oči se upíraly na Gabriela Blackwooda, který mluvil svým vlastním jazykem. Liam se náhle cítil trapně a jeho bledé tváře zrudly sytě karmínovou barvou. Se skloněnou hlavou zamumlal: "Omlouvám se, moje čínština není moc dobrá." "A co?" zeptal se. A to byla pravda. Jazyku rozuměl slušně, ale mluvil pomalu, rozvláčně a s mírným přízvukem - každé slovo jako by se mu dralo z hlubin hrdla a klopýtalo jako dítě, které se učí mluvit. Psaní bylo ještě větší výzvou. Kdykoli se pokoušel vytvořit ony strnulé hranaté znaky, měl pocit, jako by jeho ruce měly vlastní rozum, vzpurný a nepoddajný, a výsledkem byl zmatek na stránce. Gabriel Blackwood jako by si jeho nepohodlí nevšímal, když nenuceně přikyvoval. "To je jasné. Nejde jen o tvůj rukopis, jsou tam i pravopisné chyby." "To je pravda. "Cože? V žádném případě. Opsal jsem to přímo z telefonu, " namítl Liam. Obvykle byl ve své práci pečlivý; když slyšel, že tam jsou chyby, instinktivně si je chtěl překontrolovat. Přistoupil blíž, naklonil se nad Gabrielův stůl, aby vzal poznámku a pozorně si ji prohlédl. Každý znak si prohlédl několikrát, ale nemohl přijít na to, co je špatně. Zmocnily se ho pochybnosti a nervózně se otočil ke Gabrielovi. "Mohl byste mi prosím říct, které znaky jsou špatně? Gabriel zachoval uvolněný postoj a rty se mu zkroutily do škádlivého úsměvu. "Koho tu žádáš o pomoc?" "Ano," odpověděl Gabriel. Gabriel byl nápadně pohledný, čehož si Liam všiml, když se poprvé setkali na Úřadu pro civilní záležitosti. Ten den ho Liam považoval za jednoho z nejpřitažlivějších lidí, které kdy viděl. Gabriel se však choval chladně a odměřeně, takže působil téměř nepřístupně. Až dosud ho Liam nikdy neviděl usmívat se. Ale když se usmál, rty se lehce prohnuly a čelo se o kousek sklonilo, najednou jako by roztál ledovec. V celé místnosti bylo tepleji. Liam se přistihl, že na něj ještě chvíli zírá, než se v něm znovu usadil příval rozpaků. Gabriel mu něco naznačoval. Od chvíle, kdy Liam Gabriela uviděl, se snažil vyhnout otázce, jak ho oslovit, protože skutečně netušil, jak má říkat někomu, kdo vypadá jako směsice partnera a cizího člověka. Gabriel ho však dál sledoval s pobaveným výrazem, jako by říkal: "Vím, že se trápíš, a chci slyšet, jak to říkáš". Ačkoli obvykle nebyl z těch, kdo by ustupovali před výzvami, myšlenka, že jsou nyní manželé - a budou žít pod jednou střechou -, uvrhla Liama do úzkostné spirály. Nakonec se kousl do rtu, sebral odvahu a podíval se na Gabriela. "Hm... velký... bratr...? Gabrielův škádlivý úsměv zakolísal a jeho výraz se změnil v ledový. "Jsi o deset let starší než já, říkat mi 'velký bratr' je přitažené za vlasy. Proč mi neříkáš prostě 'strýčku'?" Liam, ačkoli si byl vědom svých chabých znalostí čínštiny, uznal, že nikdo nemá rád, když ho někdo oslovuje "starý", a v rozčilené odpovědi okamžitě zavrtěl hlavou. 'Ne, tak to není! Já-já-já jsem nemyslel, že jsi starý, chtěl jsem říct... Chtěl říct "manžílek", což si pamatoval z mandarínských seriálů, které sledoval. Ale při pohledu do Gabrielových očí, plných vřelosti a zároveň hravého rošťáctví, se začal sám sebe ptát. V panice změnil slova na "starší bratr", což ho ještě více zmátlo. A s jeho vratkou znalostí jazyka se mu to těžko vysvětlovalo, vypustil z úst tichou omluvu. "Omlouvám se. Zadíval se na své nohy a cítil, jak se mu do krku vkrádá horko. Několik vlhkých pramenů vlasů mu sklouzlo z čela, kapičky vody mu stékaly po krku a on si velmi dobře uvědomoval, že Gabrielův pohled sleduje dráhu vody. Gabriel náhle vstal, naklonil se k němu, pevně uchopil Liamovu bradu a přinutil ho setkat se s jeho ostrým pohledem. Jeho hlas zněl přísně, když říkal: "Jestli se zlobíš, tak mi to dej vědět, jinak ti už nepomůžu. S tím se otočil, nechal Liama stát na místě a zamířil nahoru.
Kapitola 5
Liam Hawthorne si protřel bolavou tvář a zadíval se na záda Gabriela Blackwooda, na okamžik ztracený v myšlenkách. Bylo na něm něco, co mu připadalo jiné, než si představoval. Působil trochu dětsky. Liam očekával, že někdo jako Gabriel Blackwood bude přísnější, když se rozzlobí, ale místo toho si připadal jako dítě, které hází záchvaty vzteku - hlasitě si stěžuje na svou nespokojenost, ale pod tím vším jako by tiše žádal o uklidnění. Liam si nemohl pomoct, ale musel si myslet, že se asi zbláznil. Jak může mít tak dominantní ředitel, jako je Gabriel Blackwood, takovou stránku? Musel být tak napjatý, že měl halucinace. Setřásl tu myšlenku a rozhodl se, že nedotčené studené nudle z večeře uloží do lednice, aby si je druhý den mohl dát k snídani. Pak vzal do ruky telefon a znovu vyťukal větu z poznámky, kterou si předtím napsal, a zkontroloval ji s tím, co napsal - jen aby zjistil, že vlastně neudělal chybu. Gabriel Blackwood ho podvedl. Liam lehce nakrčil nos, jak si instinktivně vyvzdoroval. Na stole stál hrnek s vodou, kterou už měl Gabriel napůl vypitou, a on do ní namočil prst, aby si procvičil psaní znaků, které viděl na telefonu. Protože Liam vyrůstal v anglicky mluvícím prostředí, nikdy se pořádně nenaučil čínsky; jediným člověkem v jeho okolí, který jí mluvil, byla jeho babička, ale její dialekt měl do standardní mandarínštiny daleko. S čínštinou se seznámil, když byl ještě dítě, a sledoval s ní čínská dramata, protože je milovala. Jak stárnul, nacházel na sdílení těchto chvil s ní stále méně času, a tak se jeho možnosti naučit se jazyk zmenšovaly. Upřímně řečeno, nikdy předtím jazyk nepotřeboval, takže mu bylo celkem jedno, jestli se ho naučí, nebo ne. Ale teď se to očividně naučit musel. Ne že by se zlobil na Gabriela Blackwooda, že ho podvedl; věděl, že Gabriel mu nechtěl ublížit. Místo toho si uvědomoval, že ho tato zkušenost naučila, že nemůže mít k učení čínštiny nadále lhostejný postoj. Liam měl zvláštní vlastnost - když se na něco soustředil, plně se do toho ponořil a zapomněl na všechno ostatní kolem sebe. Takže když se k němu zezadu natáhla široká ruka, aby ho chytila za ruku, s údivem si uvědomil, že se za ním nějakým způsobem připlížil Gabriel. Instinktivně se pokusil ruku odtáhnout, ale zjistil jen, že ji drží pevněji a doprovází ji přísný pohled. "Soustřeď se na psaní," řekl Gabriel, vzal Liama za ruku a pečlivě napsal znak pro "večer". Abychom byli spravedliví, Gabrielův rukopis byl krásný - zvlášť vedle chaotického škrábance, který Liam vytvořil. Ale Liam byl příliš rozptýlený, než aby dokázal ocenit estetiku; jeho tělo ztuhlo napětím. Oba byli nepříjemně blízko, tak blízko, že cítil čerstvou vůni Gabrielova umytého těla. Bál se, že kdyby se jen trochu pohnul, mohl by skončit přímo v Gabrielově náručí. Muž však jako by si Liamových rozpaků nevšímal a nenuceně konstatoval: "Pokyn tvého strýce není úplně v pořádku. Liam zamrkal a zprvu to nechápal, dokud se neotočil natolik, aby se setkal s Gabrielovýma očima, a uvědomil si, že stále visí na Liamově předchozím slovním uklouznutí. Liam pocítil záchvěv viny a uznal, že to byl on, kdo řekl špatnou věc, která Gabriela rozrušila, a že mu dluží určitou zodpovědnost. Proto se tiše nadechl a sklopil pohled. "Vlastně jsem ti chtěl říct... můj... ehm... partner. Jeho hlas zněl sotva šeptem. Ale ti dva si byli tak blízko, že slova neunikla Gabrielovým uším. Mužův výraz mírně potemněl a následovalo tiché uchechtnutí. Jemně štípl Liama do ušního lalůčku, který se zbarvil do zářivě červeného odstínu, a hravě řekl: "To je hezké, řekni to ještě jednou, ať to slyším.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi srdci a novými začátky"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️