Znovuzrození v divočině

1

Stromy zakrývají oblohu, krajinu protkávají liány a zemi pokrývá spadané listí. Ať už dopředu, nebo dozadu, kam až oko dohlédne, jsou samé bujné džungle, zcela beze stopy po moderní civilizaci.

Scéna před ním Michaela Cleara skutečně trochu zmátla.

"Já jsem se znovu narodil? Znovuzrozen jako primitivní člověk?"

Ne.

Michael se na sebe podíval, oblečení a boty na jeho těle byly očividně kvalitní. Nesl také batoh a nad hlavou se mu vznášelo kulovité zařízení, které vypadalo jako sledovací sonda, což vypadalo velmi technicky vyspěle.

Uklidněte se, zůstaňte v klidu, zhluboka se nadechněte.

Byl skutečně znovuzrozený, o tom nebylo pochyb.

Teď je nejdůležitější zjistit čtyři prvky znovuzrození: Kdo jsem? Kde jsem? Odkud jsem přišel? Kam jdu.

"Cink, systém se načítá."

"Cink, pro hostitele byl zjištěn nejvhodnější systém pro aktuální svět."

"Cink, byl nainstalován systém přímého vysílání, vyberte prosím kategorii pro hostitele."

Systém?

Jsou dnes všechny systémy tak efektivní? Přišlo to dřív, než jsem si vůbec zahřál zadek.

Při pohledu na rozhraní, které se před ním objevilo, se Michael cítil ještě zmatenější.

Vůbec nepřišel na čtyři prvky znovuzrození, jak si má vybrat tuto kategorii?

"Cink, probíhá fúze paměti."

Jakmile se ozvalo pípnutí, Michaelova mysl se postupně zaplnila vzpomínkami, které tam původně nebyly.

Po skončení fúze vzpomínek se Michael několikrát tiše utěšoval na místě a nakonec si nemohl pomoct, ale vyrazil ze sebe kletbu: "Už toho mám vážně dost!"

Ukázalo se, že Michael z tohoto světa je póvl.

Ve škole si to neuvědomoval, ale teprve poté, co opravdu pracoval, hluboce pochopil, čemu se říká jedovatý výprask společnosti.

Nesčetněkrát si představoval, že kdyby se mohl znovu narodit, už by nikdy nečetl knihu a nikdy by se nedostal do situace, kdy by měl spolužačku, ale přesto by si s třídními z každé třídy padl do oka.

Dvě uši neslyší za oknem.

Kdo by to byl řekl, opravdu znovuzrozený, ale už vystudoval vysokou školu.

V paralelním světě jsem byl ještě loser a chodil jsem na malou, podřadnou univerzitu.

Po promoci jsem nemohl najít dobrou práci, a tak jsem na veletrhu práce uviděl program s názvem "Wilderness Superstar Challenge" a dychtivě jsem se do něj přihlásil.

Tým programu spolupracoval se špičkovou vysílací platformou v Číně, aby mohl program prezentovat divákům v reálném čase.

Celkem je k dispozici sto míst a Michael má takovou smůlu (škrtněte), že se stane stým vyzyvatelem.

Úspěšný kandidát, který přežije v divočině sto dní, získá milion dolarů jako výhru a možnost podepsat smlouvu s agenturou.

Milion dolarů za sto dní, deset tisíc dolarů denně.

To zní lákavě, že? Nebo ne?
Pokud se však zraníte nebo skončíte uprostřed pořadu, dotace nebude poskytnuta a vyzyvatel dostane pouze 50 % částky odměny za vysílání.

Tak obtížná výzva, tak ubohý model.

Nemluvě o velkých hvězdách, dokonce ani trochu známí neťáci nejsou ochotni přijít, není divu, že se najdou lidé jen na veletrhu pracovních příležitostí na vysoké škole.

Čerství absolventi mají stále svou krev a sny a jsou ochotni bojovat za své cíle.

Fuj!

Michael si třel husí kůži na rukou, znechucený vlastní nestydatostí.

Blbý sen.

Koneckonců ještě nezažil svět a neměl jasnou představu o tom, čeho je schopen.

Při pohledu na primitivní džungli před sebou se Michael chtěl vytrhnout a zeptat se: "Proč si myslíš, že tu můžeš žít sto dní? Cože? Cože?

Co tu máš dělat? Je už pozdě litovat? Jak mám kontaktovat program?

Chci se vrátit domů!!!

"Systém byl nainstalován, zvolte prosím typ živého vysílání."

"Odpočítávání trvá 60 sekund, pokud po této době neprovedete volbu, systém vás náhodně spáruje."

Ano, ano, pořád mám ten systém.

Michael si s úlevou oddechl a tiše řekl: "Vybírám si Wilderness Survival Live (přežití v divočině)."

Právě teď byl tak zaneprázdněný chrlením "sebe", že na to zapomněl.

"Omlouváme se, žádný Wilderness Survival Live nebyl načten, automaticky jsme vám přiřadili venkovní živé vysílání, které je mu bližší."

"Cink, systém venkovního živého vysílání byl aktivován, základní znalosti se načítají."

"Načítání základních znalostí je dokončeno! Aktualizovali jsme vaše zařízení."

Jakmile hlas utichl, Michael pocítil, že se mu v hlavě náhle objevila spousta podivných znalostí. Zdálo se, že tyto vzpomínky jsou vrozené, a některé z nich dokonce dokázaly vyvolat příslušné scény. Oblečení na jeho těle změklo a boty, které mu byly poněkud příliš velké, mu nyní dokonale padly na nohy.

Michael pokýval hlavou a vyjádřil tím velké uspokojení.

Právě teď, když se dozvěděl, že automatický zápas je určen pro venkovní živé vysílání, byl Michael ještě trochu nervózní, přece jen rozdíl mezi divočinou a venkovním prostředím byl stále velmi velký. Po načtení základních údajů byl však mnohem klidnější.

"Co znamenají všechny ty otazníky na téhle stránce?" zeptal se. Zeptal se.

"Ty vlevo jsou základní dárkové balíčky, které se dají vyměnit za Živé teplo; ty vpravo jsou dárkové balíčky misí, které se dají získat splněním systémových misí." "Jaké dárkové balíčky?" zeptal se.

Teplo se dá pochopit snadno, počet diváků v místnosti živého vysílání, délka sledování, dárky a frekvence interakce, to vše může akumulovat teplo. Minimální požadavek na vykoupení je 10 000 heatů. Čím více otazníků máte, tím více tepla potřebujete, a samozřejmě tím lepší předmět získáte.

Tohoto Michaela není třeba se znovu ptát.

"Za jakých okolností se úkol spustí?" "Za jakých okolností?

"Hostitel spustí úkol náhodně během venkovního živého vysílání."
"Jaké jsou odměny za misi?"

"Neznámé."

Ty.

Jsi dobrý.

Tento systém je tak odfláknutý, že se vám chce zvracet.

Vůbec není tak sladký jako ostatní.

"Prohlížení dat."

Název: Michael Clear

Věk: 22 let

Výška: 180 cm

Hmotnost: 75 kg

Síla:6 (strop 10)

Fyzička: 6 (horní hranice 10)

Výdrž: 8 (horní hranice 10)

Obratnost: 6 (horní hranice 10)

Dovednosti: Žádná

Žár: 0

Píp píp píp píp.

Přístroje pro živé vysílání, které létaly nad hlavou, náhle vydaly výbuch šumění. Po chvíli ladění se ozval líbezný ženský hlas moderátorky:

"Dobrý den, kočičí rodino, já jsem Molly, moderátorka tohoto živého vysílání."

"Páni!"

Při zaslechnutí jména se z míče živého vysílání ozval jásot.

Na tomto světě bylo internetové vysílání mnohem žhavější než na Zemi a v Číně existovaly desítky vyspělých platforem. Když počítáme i ty celosvětové, mohly jich být nejméně dvě až tři stovky.

Anchor Molly je rozhodně miláčkem doby, kterého chtějí všechny tyto dvě nebo tři stovky platforem živého vysílání vykopat.

Poté, co jásot trochu utichl, Molly znovu promluvila: "Naše živé vysílání začne za pět minut."

"Dnes budeme na titulní straně Beans Live, v samém centru dění, točíme přímý přenos pro Kočko)y."

Nyní se v kouli živého vysílání rozproudila živá diskuse.

Nečekal jsem, že program bude tak odvážný.

Nejvýraznější pozici na domovské stránce Beans Live, která se těšila velké návštěvnosti a pozornosti, si doporučená pozice monopolizovala hlavní moderátorky.

I když nedokončíte 100 dní dárků, nebude to méně, tato vlna je zcela zasloužená.

"O minutu později budeme na vašem živém zařízení izolovat signál, v živé místnosti můžete vidět pouze interaktivní vyskakovací okna, nemůžete přijímat zprávy ostatních vyzyvatelů."

"O tři minuty později bylo živé vysílání oficiálně zahájeno."

"Sto šťastlivců, kteří jsou dobří, odvážní a plní snů."

"Jste připraveni?"

2

"Připraven!" Z živého studia se ozval sborový ohlas. Michael Clear mezi mnoha hlasy ostře zachytil několik ostrých ženských hlasů.

Cože? Dívka?

Nevadí, nevadí.

V mém minulém životě mě kvůli tomu, že jsem byl příliš hezký, tahaly dolů různé hezké holky. Tentokrát musím být chytrý, nejdřív musím udělat kariéru, a až budu slavný, budu si moct vybrat jakoukoliv holku budu chtít.

Brzy se hlučná diskuse v přímém přenosu postupně vytratila, okolí ztichlo, občas se ozval jeden nebo dva ptačí zpěvy.

Před Michaelem se objevila světelná obrazovka.

Nebyla ze systému, ale z místnosti živého vysílání, která byla momentálně v neotevřeném stavu.

Díky rozmachu průmyslu živého vysílání bylo vybavení pro živé vysílání v tomto světě mnohonásobně dokonalejší než dříve.

Světelná energie se dala automaticky nabíjet, úhel záběru si můžete nastavit podle libosti, kvalita obrazu je čistá jako pohlcující živá koule, žádná fyzická, ale dá se ovládat panelem živého vysílání.

Samozřejmě, takové vysoce kvalitní vybavení, cena je také poměrně vysoká, obyčejní lidé si opravdu nemohou dovolit koupit.

Výrobní tým je považován za vizionáře a je ochoten investovat.

V tomto světě neexistuje žádný program pro přežití v divočině, toto je odvážný pokus.

S odkazem na popularitu a oblíbenost původního světového programu o přežití v divočině měl Michael pocit, že již stanul na vrcholu svého života.

"Odpočítávám čas do začátku vysílání."

"Pět."

"Čtyři."

"Tři."

"Dva."

"Jedna."

"Už to jede." Michael tiše zarecitoval, zhluboka se nadechl, otevřel živé vysílání a...

"Jdeme na to, jdeme na to, jdeme na to.

"Hej, už to běží, co je to za program, taková velká show?

Páni, to je opravdu horská oblast. Myslel jsem, že to bude poblíž nějaké malé vesnice, soudě podle názvu.

[Oooh, tenhle moderátorský bratr je moc hezký, líbí se mi, líbí se mi.]

"Nahoře, nechte mého manžela na pokoji!

Neodvážila bych se tu přespat ani jednu noc, natož přežít.

Tady opravdu nic není, jak tu můžeme přežít?

Michaelovi přálo štěstí. Byl hned na první stránce.

I když jde o průběžné vysílání, určitě přiláká nejvíc lidí hned na začátku.

"Ahoj, Cat)family, jmenuji se Michael Clear, výzva číslo 100, a tady budu bydlet příště." "Dobrý den," odpověděl jsem.

"A teď začneme s panoramatickým pohledem." "Ahoj.

Michael řekl a ovládal živou kouli, která se pomalu zvedala.

Na obrázku se Michaelova postava stále zmenšovala a nakonec úplně zmizela v hustém lese.

[Páni, ta kvalita obrazu je bezkonkurenční.]

Je to tak krásné, že to není špatné místo k životu.

Tohle je opravdová divočina, jsem rád, že mě nevybrali.

Michael převzal kontrolu nad vzdušnou koulí, vrátil ji do hlavy a začal procházet hlouběji do lesa.

"Počínaje dneškem budu žít tady."

"Pro dlouhodobé přežití v divočině je nezbytná voda, oheň a přístřeší, kromě toho ......"

Hukot!
Michaelova slova přerušilo tlumené zahřmění v dálce.

Vzhlédl a obloha v dálce začala výrazně tmavnout.

"Kromě toho je velmi důležité i štěstí."

"Zdá se, že mi štěstí moc nepřeje a brzy bude pršet, žádné překvapení."

"Prší hned první den, jsem opravdu ......".

Michael bezradně zavrtěl hlavou a upravil pohled na živý míč směrem k temným mrakům.

"Teď musím přidat do kroku a podívat se, jestli je tu nějaké vhodné místo, kde bych se mohl před deštěm schovat."

"Jestli žádný nenajdu, budu muset přijmout křest přírody." "To je v pořádku."

Při těch slovech zvedl mačetu, očistil rostliny na cestě a přejížděl očima po okolí a hledal místo, kde by se mohl před deštěm schovat.

Hukot!

Hřmí!

V dálce hřmí jeden hrom za druhým a Michael zřetelně cítí, jak klesá tlak vzduchu.

Rychle ušel dlouhou cestu, ale vůbec se mu nepodařilo najít vhodné místo, kde by se mohl před deštěm schovat.

Vzdálené hřmění navíc neustávalo, v hustém lese za bouřkového dne hrozilo kromě neštěstí také nebezpečí, že do něj udeří blesk.

Ve dvě hodiny před vámi je místo, kde se můžete schovat před deštěm.

Na obrazovce se objevilo červené vyskakovací okno upoutávající pozornost.

Nad Michaelovou hlavou letí živý míč a výhled z kabiny je zřejmě mnohem širší než jeho.

Po obdržení upozornění Michael spěchal směrem, který naznačovalo vyskakovací okno.

Byl to malý hliněný svah, který se nahoře rozšiřoval asi o třicet centimetrů.

"Díky tomuhle studentovi to tu vypadá dobře."

"Než začne pršet, budu ho muset vykopat hlouběji, musí mít aspoň metr, abych se v něm mohl schoulit."

S těmito slovy Michael vytáhl z batohu mačetu, odklidil plevel vedle sebe a začal kopat.

"Právě jsem vypozoroval, že tenhle konkávní hliněný svah je porostlý většími stromy."

"Kořeny velkých stromů mohou pevně sevřít půdu, pokud budeme kopat vrstvu po vrstvě takhle, nebude snadné způsobit zával."

"Nechci být zaplavený a pohřbený hned první den, to je škoda."

Michael kopal a přitom komunikoval s živým vysíláním.

Potřebuje teplo, aby vykoupil systémové položky, a přežití v divočině může být někdy únavné.

Postavit střechu pro přístřešek může trvat celý den.

Michael tedy musí neustále komunikovat s diváky, aby udržel jejich pozornost.

Po půlhodině kopání Michael odloží mačetu a protřepe si bolavé ruce.

[Moderátorova síla paží je úžasná, když jsem naposledy kopal malou jámu, bolely mě ruce tři dny.]

[Neuvědomil jsem si, že tenhle kotvičkář je docela profesionál.]

"Kdybych nebyl profesionál, neodvážil bych se takového programu zúčastnit, za chvíli bych byl v pěkném průseru.

[Hahahahaha, moderátor má zpocený a špinavý obličej, vypadá to, že už je v pěkném průseru.]

[Dívka, která právě volala na svého manžela, pojď a utři svému muži obličej.]
"V dálce slyším déšť, teď si to jdu honem vyzkoušet."

Michael domluvil a lehl si na bok do vyhloubené zemní jámy, kvůli nedostatku délky musel tělo mírně prohnout.

"Vypadá to, že to není ani o fous, jestli bude pršet silněji, stejně mě déšť dostane, jak bude padat přes okraj."

Setřásl bolest a pokračoval v prohlubování jámy.

Po další půlhodině kopání Michael ucítil, jak mu na tělo začínají dopadat kapky deště.

Přestal s tím, co dělal, a vzhlédl.

"Prší a tyhle vysoké stromy blokují část deště, takže se ke mně zatím nedostal." Michael se usmál.

Michael vytáhl z batohu spací pytel a batoh s jídlem položil do mohyly.

"Chtěl jsem uříznout pár větví, abych ucpal díru, ale vypadá to, že už je pozdě."

"Naštěstí je můj spacák nepromokavý, teď se do něj uložím a pak se schovám do mohyly."

Michael si během hovoru zapnul spacák, nechal venku jen hlavu, mírně se předklonil a lehl si na bok do jámy.

"Vypadá to trochu mizerně, ale aspoň nezmokneme." "To je pravda.

"Doufám, že ten déšť nebude trvat moc dlouho, ještě jsem ani nic nezačal."

[Snažíš se mě zabít? Vypadáš jako přerostlá housenka.

"Pfft, ten komentář nahoře, připadal mi povědomý.

Neodcházím, chci se dívat, jak se kotvička mění v motýla.

Počkej na mě, proměním se v motýla s tebou.

Páni!

3

Déšť trval dvě hodiny a nakonec začal ustávat.

Michael Clear si rukávem setřel z obličeje větrem rozfoukaný déšť a pomalu vylezl ze spacáku.

"Díky bohu, že déšť konečně ustal, doufám, že to byla jen náhoda." Michael si pro sebe zamumlal, když ze sebe setřásl zbytky spánku.

Oblast, do které byl přidělen, byla subtropická a období dešťů obvykle dokázalo udržet deště na uzdě po desítky dní, takže měl spoustu času na vybudování přístřešku, který by dešti odolal.

Pokud prší pořád, je to nejen ztráta času, ale také únava. Nečekaně ho ty dvě hodiny ukrývání před deštěm neuvěřitelně nudily a jeho posluchačů přibývalo.

Jistě, všude jde jen o vzhled.

Po uspořádání spacáku se Michael rozhlédl kolem sebe a v hlavě se mu udělalo mdlo.

Cože? Zasekl se mi internet?

Co se stalo s kotvou? Blbost?

[Kotva: Prosím, nechte mě přemýšlet o životě.]

Michael potřese hlavou a snaží se ji vyčistit.

"Tohle je teprve začátek."

"Neprší dlouho, ale celá džungle už je mokrá."

"Měl jsem v plánu rozdělat oheň hned první den, ale teď se mi to zdá úplně nemožné."

"Dále musím najít řeku, ujistit se, že je tam stabilní zdroj vody, než budu uvažovat o stavbě přístřešku."

"Úkryt nesmí být příliš daleko od vodního zdroje, aby bylo snadné sehnat vodu." "A co když se to stane?

"Stavět na břehu řeky je ale také riziko, v období dešťů může být zaplavená a můžeme narazit na divoká zvířata, která se k řece chodí napít, kdo ví, jestli nenapadnou lidi."

"Pojďme, vydáme se dolů po horském hřebeni."

Jít níž je pro hledání vody rozhodně moudrá volba. michael našel poměrně řídce porostlou stezku a opatrně se chytil malých stromků nebo lián vedle sebe, aby se posunul dolů.

"Les je hodně listnatý a kvůli dešti je hodně kluzký, takže musím být opatrný, abych neuklouzl a nespadl."

"Ach ！！！！"

Právě šlápl na kámen, ale ten se náhle skutálel dolů, ztratil oporu a Michael sklouzl několik metrů dolů.

[Sykot, vypadá to nebezpečně, kotva musí být opatrná.]

[Svahy jsou v tomto počasí nejklouzavější, kotva nechoď příliš rychle, buď vážný.]

[Kdyby nebylo příliš mnoho trávy, tenhle sjezd je vlastně docela rychlý.]

[Pfft, i když je kotva mizerná, nemůžu si pomoct, ale musím se smát.]

"Co je to? Dítě s anténou?"

"Tink, Dixie, Lara, Bo."

Michael vystrčil hlavu z trávy a upravil si plevel kolem uší. Zahlédl vyskakující žert a upravil kameru.

"Haha, to mi neříkej, to je vtipný obrázek."

Odhrnul si plevel z hlavy, schválně nechal kus sena, který vypadal jako anténa, a s úsměvem řekl: "Rozhodl jsem se, že si to nechám, mělo by mi to přinést štěstí."

"No, teď musím jít dál."

"Uklouzl jsem nejméně šest nebo sedm metrů, takže budu muset být opatrnější."

"Naštěstí nemám poškrábané šaty, jsou jediné, které mám, kdyby byly, nemohla bych je nosit."
"V džungli sice nejsou žádní jiní lidé, ale mohou tam být nějaké liščí víly a tak dále, nechci ztratit image."

Vyskakovací obrazovka je plná zpráv, které mu radí, aby příliš nepřemýšlel, vždyť liška je masožravec, opuštěné hory, opravdu se setkal s liščí vílou, pravděpodobně ho jen zachytí, aby si vybral jang, aby doplnil jin, vysál veškerou esenci.

Michael si poplácal spadané listí po těle a chystal se jít dál. Pak se zastavil a tiše naslouchal zvukům kolem sebe.

"Hej."

Poté, co si potvrdil zvuk, který slyšel, se šťastně rozesmál.

"Nebesa, byl to ošklivý pád, ale slyšel jsem zvuk tekoucí vody."

"Je to kousek před námi, měl by to být potok."

S těmito slovy Michael odklidil plevel kolem sebe a vydal se ke zvuku tekoucí vody.

Cestou si musel dávat pozor, aby neuklouzl z kopce nebo nezakopl o větve stromů, takže nešel příliš rychle. Asi po deseti metrech se před ním objevil mělký potůček.

"Haha, velký úspěch!"

Radostně k němu doběhl, sehnul se a nabral si z potoka hrst vody, aby si omyl špínu na obličeji.

"Voda je chladná a ani po dešti se nezakalila." "To je skvělé.

"Půda a rostliny na hoře vodu čistí, takže by potok měl být během týdne velmi čistý."

"Nemám nádobu na vaření vody, takže mi nezbývá než se poohlédnout po vhodné rostlině nebo si ji sám vyrobit, takže můžu nějakou dobu pít tuhle vodu z potoka, než budu mít podmínky na její převaření."

Po umytí obličeje a rukou si Michael prohlíží kameny podél potoka.

"Nic, žádné malé rybky, krabi ani nic podobného." "Co se děje?" ptá se.

"Možná jenom pršelo a všechny ty mloky to spláchlo po proudu."

"I když je tenhle potok pěkný, potravu asi neposkytuje."

"Budu teď muset sledovat tenhle potok po proudu a brzy bych měl najít řeku, kde se sbíhá."

Velmi opatrně sledoval potok dolů a pak ho obklopila jakási liánovitá rostlina.

"Podívej, odsud není úniku, mám teď jen dvě možnosti." "A co se děje?" zeptal se.

"Buď tyhle liány posekat mačetou a otevřít si cestu, ale to by bylo časově velmi náročné."

"Nebo se připlížím k potoku a šlápnu na kameny v něm." "A co když se mi to podaří?" zeptal se.

Také vyskakovací obrazovka se začala dělit na dvě frakce, všelijaké argumenty pro a proti se živě dohadovaly.

Michael se podíval dolů a viděl, že liány jsou sice husté, ale nijak zvlášť velké. Dalo by se jimi projít za hodinu.

"Ale, ten proud je docela rychlý, nechci zase spadnout." "To je pravda," řekl.

Rozhodl se tedy začít liány odklízet. Pokácené liány nebyly zbytečné, plánoval je všechny svázat a odnést, liány mají v přírodě široké využití, dají se z nich dělat pasti, rozdělávat ohně, stavět přístřešky a tak dále.

"Vypadá to, že to byla správná volba, neztratil jsem moc času a nasbíral jsem tolik lián." "To je dobře," řekl.

Po vyčištění lián došel Michael k šikmému útesu, lehce očistil rostliny před sebou, vize se okamžitě otevřela.
"Podívej!" Radostně řekl a ovládl létající míč, aby vyletěl vysoko.

Pod horou je malá řeka.

"Je to hladký začátek, sleduj potok, než se setmí, dorazím k potoku."

4

Poté, co spatřil řeku a určil její polohu, Michael Clear už nespěchal.

"Kočko)domů, podívej se na ten sjezd." Michael přepnul živý míč na první pohled.

Z jeho pohledu byl další svah, který musel sejít, strmější a vypadal mimořádně kluzký.

"Jak vidíš, další cesta bude těžší než ta předchozí, takže si nejdřív budu muset vyrobit berličku." "A co?" zeptal se.

"Takhle, než půjdu z kopce dolů, můžu ho zapíchnout do hlíny, popadnout berlu a vyrazit dolů, a neuklouznu tak daleko jako předtím."

"Tenhle strom vypadá dobře, je rovný, Cat) malý tak akorát."

"Teď ho uříznu a zbrousím spodek, abych se o něj mohl opřít a sjet z kopce." "A teď ho uříznu.

S tím Michael začne mačetou kácet strom. Mačeta do džungle, kterou mu program poskytl, byla už tak dost dobrá, systém ji vylepšil, aby byla ještě ostřejší, a tlustý malý stromek usekl jedním tahem.

"Tenhle strom je opravdu dobrý, až půjdeme dolů z hory a uspořádáme ho, možná ho budeme moct použít při lovu ryb."

"V divočině je potřeba věci co nejlépe využít."

Zatímco si povídali, druhý konec stromu byl uříznut a Michael začal se svou nově vyrobenou holí kráčet dál po hoře.

"Ani nevíš, o kolik bezpečněji se s ní cítím."

"Když jsem teď šel z kopce, musel jsem se snažit držet malého stromku vedle sebe, abych udržel rovnováhu." "To je pravda," řekl.

"Kdybych neměl tyhle malé stromky, musel bych se chytit lián a plevele, z nichž některé nemají hluboké kořeny a mohly by se vyvrátit a strhnout mě s sebou."

Michael řekl, že využil rostliny kolem sebe a svou hůl, napůl se přikrčil a pomalu sešel dolů.

Kdyby nepršelo, nebyla by tato část cesty tak obtížná. Ale po dešti byl svah kluzký a mokrý, což mu velmi ztěžovalo pohyb.

Michaelova lokalita je subtropická, a jakmile po dešti vyjde slunce, teplota rychle stoupne. V kombinaci s odpařováním předchozí dešťové vody si Michael připadal jako v parníku a po cestě si už několikrát utíral pot.

Obrazovka začala Michaelovi připomínat, že si může sundat bundu a dát si ji do batohu. Někteří lidé spekulovali, že trval na tom, že si bundu nesundá kvůli komárům.

Po dlouhé chůzi byl Michael trochu unavený, a tak si prostě našel místo k odpočinku a komunikoval s vyskakovacími okny.

"Abych byl upřímný, je mi teď horko, ale bundu si opravdu sundávat nechci." A jak se mu to povedlo?

"Těch travin je tady docela dost, a když tě poškrábou na kůži, bude to opravdu bolet." "A co ty?" zeptal se.

S těmito slovy Michael složil několik listů a ukázal je na kameru. Listy byly o něco větší než listy bambusu a jejich okraje byly hustě zubaté, takže říznutí by určitě krvácelo.

"V divočině je běžné, že se člověk zraní, ale já se nechci zranit hned první den." "To je v pořádku," řekl.
"Zbytek dne bude pravděpodobně horší a horší, takže je důležité přežít alespoň první den."

[Kotva; jsem člověk, který má úkol.]

"Buď hezký první den, ošklivý 99 dní, zaokrouhleno na celou dobu.

"Bůh je ošklivý po celou dobu, kotva je z toho na větvi.

Jako Teletubby by vaším cílem mělo být být hezké.

"Neříkej to, moderátorka vypadá trochu roztomile, hezky a rozkošně.

Brzy bude ošklivá ošklivá ošklivá.

"Samozřejmě, že jsem tak osmělený, protože jsem našel čistý potok." "To je pravda.

"Bez vodního zdroje se ztráta vody z těla nedá kontrolovat."

"Nikdy nedělej něco nebezpečného jen proto, abys vypadal cool, koneckonců já už cool jsem, hehehe."

Po několika minutách odpočinku Michael opět zvedl připravené klády a vydal se dolů z hory.

"Už nezbývá moc času, musím přidat do kroku."

"Ten déšť mě připravil o příliš mnoho času a do setmění toho na mě ještě hodně čeká."

"Co?"

Michael udělal dva nebo tři kroky dopředu, přikrčil se a dvakrát prohrábl trávu.

"Podívej, našel jsem jídlo."

Michael si vybere ovoce, podá ho kameře, aby ho ukázal, a pak si ho strčí do pusy.

"Téhle věci se říká zemní zrání, ovoce je ve zralosti fialově černé a chutná sladce."

"Teď, když jsem je našel, jsou to moje vitamíny na dnešní noc."

"Ještě je přede mnou kus cesty dolů, takže aby se mi nerozmačkaly, zabalím je do kabátu a odnesu si je."

Řekl Michael, sundal si kabát a položil ho na jednu stranu, doprostřed kabátu opatrně položil sebranou Zemní houževnatost.

[Nuda, kam se poděl slib, že budeš hezký hned první den?]

[Před jídlem je obraz bezcenný.]

Neříkej mi, že tohle ovoce je opravdu sladké, jako dítě jsem ho sbíral v horách.

Tohle není přehlídka jídla, že ne?

Hned hledá jídlo. Je to profesionál. Možná vydrží sto dní.

"Sto dní je moc těžké, ale expozice je dobrá, tak to vydržíme jeden den.

Po nasbírání jídla Michael pečlivě svázal čtyři rohy bundy a pověsil si ji na krk jako uzel.

"Dobře, jdu dál."

"Obvykle dostávám jen jednu misku nudlí, dneska ráno jsem byl dost chytrý na to, abych si přidal dvě marinovaná vejce a kuřecí stehno."

"Myslela jsem, že to přes den zvládnu, ale teď už mám trochu hlad." "A co ty?" zeptala jsem se.

"Až dojdeme k řece, osprchuju se, pak si něco dám a odpočinu si."

"Než se setmí, musím si zařídit přístřeší na noc."

Poslední úsek cesty byl relativně rovný a otevřený a Michael k řece prakticky doběhl.

Když dorazil na břeh, zakopl a málem znovu upadl.

Po leknutí se na vyskakovací obrazovce opět objevil kus škodolibosti.

Michael nečekal, že jeho první den vysílání proběhne tak dobře a celkový počet diváků se bude zvyšovat.

Když dorazil ke korytu řeky, bylo v místnosti živého vysílání více než 2000 diváků a počet sledujících byl téměř 5000.
Zatímco ostatní se možná starají jen o to, zda lidé dárky čistí, Michaelovi jde spíše o teplo.

Michael odložil batoh a bundu a zhluboka se nadechl.

"Uf, konečně jsme tady, byla to drsná cesta." "To je dobře," řekl.

"Podíváme se, jestli jsou v téhle řece nějaké ryby, po kterých jsem tak toužil."

"K přežití jsou potřeba bílkoviny, lovit neumím, takže ryby jsou dobrým zdrojem bílkovin."

"Ryby jsou dobré k jídlu.

Otevři dveře, pusť mě dolů!

Nemůžeš pořád šikanovat ryby jen proto, že je snadné je šikanovat, o-oing-oing.

Povstaňte a zabijte tu boing-oing příšeru.

Ryba: Jsem uražená, děkuji.

Myslím, že trochu moc přemýšlíš. Není snadné chytit takovou divokou rybu.

"Cink, obdržel jsem systémový úkol, prosím, vyberte si, zda jej chcete přijmout, nebo odmítnout."

Úkol!

Michaelovo srdce se zaradovalo, nečekal, že mise budou přicházet často.

Úkol znamená odměnu.

"Vyhlídková mise."

Na světelné obrazovce před ním se pomalu rozvinul svitek.

5

Požadavek na úkol: chytání říčních ryb.

Odměna za úkol: ????

？？？？

Aha, takže jsou vlastně dvě odměny za úkol?

I když není uvedeno, o jaké odměny se jedná, Michael Clear je stále spokojený.

"Systéme, je tento úkol časově omezen?"

Cítil, že chytat ryby dnes večer bude trochu problematické.

"Volba odmítnutí mise povede k opuštění aktuálního úkolu a nebude mít vliv na uvolnění následujících misí."

"Přijaté úkoly nejsou časově omezené, ale nesplnění úkolu bude mít za následek zpoždění ve vydávání následujících úkolů."

Jinými slovy, pokud nebude předchozí úkol dokončen, Michael nebude moci přijmout následující úkoly.

Protože však úkoly nebyly časově omezené, nemusel spěchat.

Michael došel ke břehu řeky a prohlédl si ztemnělou oblohu.

"Vypadá to, že se tu vlní voda, ale nejsem si úplně jistý, jestli jsou tu nějaké ryby."

"Dneska je všude tma a já nemůžu jít nikam jinam, ať už s rybami, nebo bez nich."

"Rozhodl jsem se, že dneska přespím tady a do vody půjdu až zítra."

Jak bylo řečeno, Michael stále věří, že v řece jsou ryby, jinak by systém neuvolnil úkol nechat se chytit.

"Dneska se nedá rozdělat oheň, programová skupina je ještě docela ohleduplná, připravuje nám suché jídlo na první den."

"Nevím, co je připraveno, všechno je zabaleno v černých pytlích a vybráno náhodně."

"Šla jsem dřív a vybrala jsem si pytel, který byl těžší na nošení."

Michael se otočil, vrátil se na břeh, vytáhl tašku z batohu a otevřel ji.

Pak mu celé tělo ztuhlo.

Cože? Připravil sis něco mimořádného?

[Při pohledu na hostitele, který se tvářil, jako by spolkl mouchu, si myslím, že jídlo nebude příliš dobré.]

Je to rychlé občerstvení? Nechutná dobře, když je teplé, ale ještě hůř, když je studené.

"Fast food není špatný, ale obávám se, že když mu připravím hromadu ingrediencí, budu si ho muset uvařit sám.

Mám pocit, že to není tak jednoduché.

"Fuj."

Michael si povzdechl, mlčky vyndal věci z tašky a jednu po druhé je položil na kámen před sebou.

Čtyři pětisetmililitrové láhve minerální vody, kbelík instantních nudlí, samozahřívací horký hrnec.

"Není divu, že mi to připadalo těžké, když jsem to nesl, vždyť je to všechno voda, ne?"

[Pfft! To je všechno? Samozahřívací horký hrnec?

Opravdu, to je trochu divné.

Horký hrnec pro přežití v divočině? Obávám se, že personál, který jídlo připravuje, není z oblasti Chuan Gui, že?

"Fuj."

Michael si znovu povzdechl, pak nabral vodu a vypil půl láhve.

Zbylé tři láhve vody a samozahřívací horký hrnec uložil zpátky do batohu.

"To je vlastně docela dobrá kombinace jídel."

"Instantní nudle i Hot Pot obsahují hodně oleje a soli, normálně je jíst není zdravé, ale tohle je zvláštní situace."

"Tohle není pláž, nevím, jestli najdu něco, čím bych tu sůl nahradila."
"Tyhle balíčky s kořením si na chvíli odložím, na nějakou dobu by měly uspokojit mou potřebu soli."

"Tuhle misku na instantní nudle a horký hrnec můžu zatím používat jako nádobu."

Michael si ulomil malý kousek instantních nudlí a snědl ho v ruce, povídal si s živým vysíláním a mezitím si sám pro sebe něco vymyslel.

Moderátor má opravdu dobrou mysl.

[To neříkej, to opravdu dává smysl.]

Nedávalo by větší smysl dát pytlík soli?

Jaký má smysl chodit do pouště? Nemělo by větší smysl dát vilu?

Po chvíli jídla Michael vrátil zbývající polovinu instantních nudlí zpět do kbelíku s instantními nudlemi a nasadil víko.

Vzal zbývající polovinu láhve vody, dopil ji a prázdnou láhev si dal do batohu.

"A nevím, jestli zítra seženeme dost jídla, ještě musíme šetřit tyhle příděly." Michael se na něj podíval.

"Po vypití té láhve vody se už teď cítím trochu plný."

"Prázdné láhve nemůžeš vyhodit, musíš si je nechat na vodu."

Po těchto slovech si Michael rozepnul bundu, vytáhl uzrálé zemáky, které odpoledne nasbíral, a pomalu je snědl a počítal, jak bude v noci spát.

Na břehu řeky se spát nedalo.

Nemluvě o velké vlhkosti, v noci se k řece chodila napít spousta nočních zvířat.

V džungli byl ještě úplně nový a kdo věděl, jestli jsou její obyvatelé malí smradlaví králíčci, nebo mozkomorové, kteří si myslí, že dobře voní.

Stavba dočasného přístřešku je časově i pracovně náročná a není to dobrá volba.

Michael se rozhlédl, nejlepší volbou bylo vylézt na strom.

"Dobře, teď se jdu domluvit, kde budeme spát přes noc." "Dobře," řekl.

"Když jsem sestupoval dolů, všiml jsem si vhodnějšího místa." "To je pravda.

"Cat)domů se podívej na ty dva stromy támhle, kolem jejichž kmenů je omotáno spousta hustých lián."

"Půjdu je ještě trochu posílit a mělo by to být v pohodě, abych tam nahoře zůstal přes noc."

Živá koule velmi inteligentně otočila obrazovku tam, kam Michael ukazoval.

Po těchto slovech zvedl batoh, popadl mačetu a klacky, které si před chvílí nabrousil, a vydal se po svých stopách do současného svahu.

Lány nebyly nízké a Michael si musel stoupnout na špičky, aby se s nimi vypořádal.

Zanedlouho si musel protřepat nohy a chodidla, aby se uvolnil.

"Jen jsem si to zběžně prohlédl, když jsem šel kolem, ale když se na to teď dívám znovu, uvědomuji si, že je to opravdu pěkné místo."

"Tyhle silné liány jsou silné jako půlka mé ruky a ty tenké jsou silné jako můj palec, takže by měly být ještě hodně silné."

"Když budu mít štěstí, můžu tu i pár nocí přespat, abych se seznámil s okolím."

"I když je přístřešek velmi důležitý, nespěchám s jeho stavbou hned."

"Úkryt bude přece jen dlouhodobým bydlištěm, takže potřebuji vybrat dobré místo, které bude v zimě teplé a v létě chladné a bude obrácené na jih."
Michaelovy ruce manipulovaly s liánami a jeho ústa nezapomínala na interakci s vyskakovací obrazovkou.

Bylo krátce po sedmé hodině, ale na Michaelově místě se už stmívalo.

Ve městě se však mnoho lidí právě vrátilo domů na večeři a odpočívalo.

Je to nejlepší denní doba na to, aby se vytvořil dav lidí.

[V subtropech bude v domě orientovaném na jih v zimě horko a v létě horko?]

[Dům orientovaný na sever je sice chladný, ale je v něm opravdu vlhko a nepříjemně se v něm žije.]

Ano, ano, kvůli orientaci jsem prodal svůj dům o rozloze 180 metrů čtverečních a připlatil si za samostatně stojící dům.

Slyšíte, co lidé říkají?

Fuj, ty citróny jsou dneska kyselé.

Pláč, citronové plody na citronovníku, jsem jediný pod citronovníkem.

"No, teď se tam půjdu podívat, jestli je to bezpečné." "Aha.

Vyjít na strom nebylo díky síle stromu z boku příliš obtížné.

"Není to moc těžké, myslím, že nespadne." "To je dobře," řekl.

"Jde jen o to, že tam není dost lián a rozhodně se nedá otočit, jakmile se otočíš, budeš přímo spát na zemi."

Po těchto slovech Michael hbitě seskočil z lián.

Odklidil kameny na zemi, pak posbíral spadané listí na okraji pod liánou, pak rozevřel spací pytel a rozložil ho pod liánou.

Tímto způsobem by se mu nic nestalo, ani kdyby spadl.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Znovuzrození v divočině"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️