Ukradená nevěsta

1. Ceangal (1)

Jeden

==========

Ceangal

==========

Pode mnou zavibrovaly fúzní panely hvězdoletu, když pilot ohlásil: "Padesát kliknutí do přistání."

Křečovité prsty přejížděly po zlatém řetízku mého náhrdelníku a kov se třením rozpaloval. Jezdily sem a tam, přívěsek s vyrytým erbem mého domu cinkal do přerývaného tlukotu mého srdce.

Nechtěla jsem to dělat.

Škoda, že jsem se přihlásila dobrovolně.

Zápach motorového oleje zesílil a mísil se se slabými stopami ozónu, jak se loď blížila k planetě tvořené jen popelem, holými výspami a žárem. Jal'zar, mimozemšťané původem z této planety, jí říkali Solgad - očekávalo se, že se dostanu domů.

Táta mi odhrnul kaštanový pramen z tváře, než se mi uklidňující váha jeho ruky usadila na rameni. "Válečníka Katedo jsem znal jen jako čestného muže a nepochybuji, že z tebe udělá starostlivého druha. Tvá oběť zajistí trvalý mír mezi Říší a Jal'zar."

Z končetin mi vyprchala všechna krev.

Žádný tlak tam nebyl.

"Nejsou žádné oběti, pokud se konají ve státní službě." Věta, která byla mou mantrou ještě předtím, než jsem si dokázal zapnout kalhoty, spolu s mottem mého domu. "Čest, povinnost, rodina."

Jako dcera politického vůdce jsem se s nadějí na soukromý život rozloučila ve chvíli, kdy kamery přenesly hologram soplů a slz stékajících po tváři, když jsem neuspěla u zkoušek na válečnickou vrstvu.

Pokaždé, když se mi ta vzpomínka přehrála před očima, můj postoj se ještě více narovnal. Ne, můj život nikdy nebyl můj vlastní, tak proč nesouhlasit s politickým sňatkem? Alespoň bych se tak konečně dostala z neustálého zájmu médií, vzhledem k tomu, že o válečníkovi Katedovi bylo známo, že je velmi uzavřený člověk. O jeho osobním životě se toho moc nevědělo.

"Dvacet kliknutí!" ozvalo se z pilota.

Vykročil jsem k rampě, kde už stály seřazené stráže. "Jen bych si přál, abys mohl zůstat na zítřejší obřad."
Tátův postoj v černé uniformě ztuhl a smaragdové oči, které jsem po něm zdědil, se v koutcích zaleskly. "Pod hrozbou popravy nemůžu vstoupit na tuhle planetu. Válečník Katedo prokázal velkorysost, když mi dovolil doprovodit tě na přistávací plochu Noja. Zajistil také komunikační přenos, abychom se s mámou mohli dívat zpovzdálí."

Fúzní panely se zaškrtily do tichého bzučení a vibrace palathiové podlahy pod nohama mnou otřásly až do morku kostí. Loď se skřípěním dosedla na zem a motor na volnoběh zabručel své poslední fwet-phwet-phwet. Ticho trvalo příliš dlouho, dokud se rampa se sykotem neotevřela.

V okamžiku, kdy se moje noha zvedla, mě táta vzal za ruku a v jeho stárnoucích rysech, šedivých vlasech, hrál pocit viny. "Vím, že vyrůstat jako moje dcera nebylo vždycky snadné, a za to se omlouvám."

Poplácala jsem ho po ruce a přitom se pousmála. "Most mezi světy."

Význam mého jména.

Osud, kterého jsem se nemohla zbavit.

Otočila jsem se a sešla po rampě, nohy se mi pod hedvábím černých šatů chvěly. Nic než pocuchané nervy. Co byly sny a touhy jediného člověka ve srovnání s mírem mezi národy? Nic...

Dokonce i tady v Noje, jediném městě Solgadu pohřbeném pod skálou, kam nedosáhla zkáza jeho slunce, se mi během několika vteřin na zátylku vytvořil pot.

S posledním pohledem přes rameno zpátky na tátu jsem se přiblížil k šedivé odpalovací rampě a počítal každý roztřesený krok. Jeden pro Impérium. Dva za mír. Tři za kovový okraj...

"Kuno," hluboký hlas mě vyděsil a zastavil nohy, pohled se pomalu zvedal z nohy na nohu.

Přede mnou stála shromážděná malá skupinka jal'zarských válečníků. Černé uniformy obepínaly svalnatá těla, v náprsních pouzdrech měli zakřivené dýky. Primitivní vzhled těchto mužů byl v rozporu s tím, jak za nimi přistávaly a vzlétaly hvězdolety a nákladní lodě a skyportem se ozývalo elektronické pípání.

Široké hrudníky vypovídaly o mužnosti.

Za nimi se míhaly drápovité ocasy.
Nad hlavami se jim kývaly mohutné rohy.

Válečník Katedo ničím nevyčníval, a přesto jsem ho hned poznal.

Jeho půlnočně modré oči v sobě nesly klid zkušeného válečníka, který mě s klidným soustředěním pozoroval z tmavě šedé tváře. Horní ret a podél tváře mu rozdělovala velká jizva, tmavě fialová a zkrabatělá. Nebyl to hezký muž, dokonce ani na poměry mimozemšťanů.

Jako by četl mé myšlenky, odklonil zmrzačenou stranu obličeje, což mě hluboce zahanbilo. Přistoupil ke mně, vzal mě za ruku a bezpečně mě vedl na žebrovanou kovovou plošinu.

Znovu mě upřeně pozoroval, když řekl: "Můj kmen tě vítá v Noji, Ceangal da taigh L'naghal." "Vítám tě v Noji," řekl.

K dokonalosti vycvičené rty se mi zkřivily do úsměvu vhodného pro fotoaparáty. "Děkuji ti, válečníku Katedo, že jsi mě přišel osobně přijmout."

Po tolika sluncích vzájemného nepřátelství propustil tátu úsečným kývnutím, čelist mu ztuhla. "Máš mé čestné slovo, že o ni bude dobře postaráno, bude chráněna a obdarována veškerým bohatstvím, které můj kmen nabízí. A teď opusť naši planetu, protože ty, Torine, tu nejsi vítán."

Tátovy oči se znovu upřely do mých a jeho vrásky se prohloubily, až zmizely za rampouchem splývajícím se stříbrným trupem lodi. O chvíli později se spustily fúzní panely a s konečnou platností zařvaly.

"Bez ohledu na nepřátelství mezi tvým otcem a naším lidem pochop, že mnozí zde oslavují tvůj příchod."

Protože jsem oběma stranám přinesl mír. "Děkuji."

Propustil ostatní bojovníky, než mi gestem naznačil, abych ho následoval vedle něj. "Můj kmen zůstane v Noji ještě dva měsíce, abyste měli dostatek času na aklimatizaci, než se vydáme na pláně. Nechal jsem pro tebe připravit soukromé komnaty a mezi ženami byla vybrána uiri, která ti pomůže zabydlet se v novém životě."

"A svatební obřad?"

1. Ceangal (1)

Jeden

==========

Ceangal

==========

Pode mnou zavibrovaly fúzní panely hvězdoletu, když pilot ohlásil: "Padesát kliknutí do přistání."

Nechtěla jsem to dělat.

Škoda, že jsem se přihlásila dobrovolně.

Z končetin mi vyprchala všechna krev.

Žádný tlak tam nebyl.

"Dvacet kliknutí!" ozvalo se z pilota.

Vykročil jsem k rampě, kde už stály seřazené stráže. "Jen bych si přál, abys mohl zůstat na zítřejší obřad."
Tátův postoj v černé uniformě ztuhl a smaragdové oči, které jsem po něm zdědila, se v koutcích zaleskly. "Pod hrozbou popravy nemůžu vstoupit na tuhle planetu. Válečník Katedo prokázal velkorysost, když mi dovolil doprovodit tě na přistávací plochu Noja. Zajistil také komunikační přenos, abychom se s mámou mohli dívat zpovzdálí."

Poplácala jsem ho po ruce a přitom se pousmála. "Most mezi světy."

Význam mého jména.

Osud, kterého jsem se nemohla zbavit.

Otočila jsem se a sešla po rampě, nohy se mi pod hedvábím černých šatů chvěly. Nic než pocuchané nervy. Co byly sny a touhy jediného člověka ve srovnání s mírem mezi národy? Nic...

Dokonce i tady v Noje, jediném městě Solgadu pohřbeném pod skálou, kam nedosáhla zkáza jeho slunce, se mi během několika vteřin vytvořil pot na zátylku.

S posledním pohledem přes rameno zpátky na tátu jsem se přiblížil k šedivé odpalovací rampě a počítal každý vratký krok. Jeden pro Impérium. Dva za mír. Tři za kovový okraj...

"Kuno," hluboký hlas mě vyděsil a zastavil nohy, pohled se pomalu zvedal z nohy na nohu.

Široké hrudníky vypovídaly o mužnosti.

Za nimi se míhaly drápovité ocasy.
Nad hlavami se jim kývaly mohutné rohy.

Válečník Katedo ničím nevyčníval, a přesto jsem ho hned poznal.

Jako by četl mé myšlenky, odklonil zmrzačenou stranu obličeje, což mě hluboce zahanbilo. Přistoupil ke mně, vzal mě za ruku a bezpečně mě vedl na žebrovanou kovovou plošinu.

Znovu mě upřeně pozoroval, když řekl: "Můj kmen tě vítá v Noji, Ceangal da taigh L'naghal." "Ahoj," odpověděl jsem.

K dokonalosti vycvičené rty se mi zkřivily do úsměvu vhodného pro fotoaparáty. "Děkuji ti, válečníku Katedo, že jsi mě přišel osobně přijmout."

Otcovy oči se znovu upřely do mých a jeho vrásky se prohloubily, až zmizely za rampouchem splývajícím se stříbrným trupem lodi. O chvíli později se spustily fúzní panely a s konečnou platností zařvaly.

"Bez ohledu na nepřátelství mezi tvým otcem a naším lidem pochop, že mnozí zde oslavují tvůj příchod."

Protože jsem oběma stranám přinesl mír. "Děkuji."

"A svatební obřad?"

1. Ceangal (2)

Když jsme zahnuli za roh, celé město bylo vytesané do skály podobné břidlici, ale lesklé. Linie světla žilkovaly kámen a osvětlovaly Noja, vzduch byl čistý se stopami minerálů a cizokrajného koření. Ženy nesly proutěné košíky naplněné něčím, co musela být kořenová zelenina, a švihaly nedospělými rohy jal'zarských dětí, které na mě za hihňání ukazovaly.

Katedo se zarazil, ruce zkřížil před hrudí, otočil se ke mně a nakrčil čelo. "Nedělám si... iluze o tom, co to je, Ceangale. Budeš mým urizajou, družkou válečníka, ale nepředstírejme, že jde o víc než o dohodu, která má zajistit mír. Přesto bude mou povinností a ctí se o tebe dobře postarat."

Takovou upřímnost jsem dokázala ocenit, ale při další otázce mi cuklo v žaludku. "A co moje povinnosti?"

Když mi bylo jedenáct, nějaký náhodný reportér se mě zeptal, proč chodím jednou týdně k psychiatrovi. Bylo to proto, že táta napadl Zemi, zabil miliony lidí a zajal mou mámu? Nebo proto, že se mnou souhlasila jen proto, že jí nabídl propuštění ze zajetí výměnou za dítě?

Tehdy jsem na to neměl odpověď.

Nejspíš proto, že jsem ten příběh nikdy neslyšela.

Od té doby jsem chodila dvakrát týdně k psychiatrovi. Trvalo mi tři roky, než jsem pochopil, že se moji rodiče, bez ohledu na to, jak se seznámili, do sebe zamilovali. Přesto bych své dítě nenechala projít stejnou sračkou.

Rty se na vteřinu zkroutily přes ostré špičáky, když Katedo klesl pohledem k zemi. "Málokdo mimo můj kmen to ví, ale mám malého syna, který půjde v mých stopách jako vojevůdce a zajistí hladký přechod moci po mé smrti. Nebudu tě žádat o dědice, jak bylo dohodnuto s Říší, ani tě nevezmu do svých kožešin. Není mi lhostejné, jakého života se vzdáváš v zájmu míru, Ceangale, a dám ti vše, co je v mých silách, abych ti tuto ztrátu vynahradil. Všechno kromě zovazay."

Bodnutí jeho ocasního drápu mezi moje žebra, čímž se mé lůno stalo vnímavým pro jeho semeno. "Je pravda, že mezi tvým druhem vytváří pouto duší?"
Jeho přikývnutí bylo nečekaně těžké, oči se na okamžik zatoulaly, než se prudce nadechl. "Tak silná, že sahá až za hranice smrti."

Na tváři se mu ve vráskách vyrylo staré utrpení a můj pohled zalétl k jeho rohům, z nichž jeden byl na špičce ulomený. Tenhle samec zažil ztrátu a skutečnost, že měl syna, ale nezmínil se o jeho matce, mi sevřela srdce.

"Máloco z mého života mi kdy patřilo, kromě mého srdce a mé duše." Při mých slovech se jeho oči znovu upřely do mých. "Nemám zájem se něčeho z toho vzdát, a už vůbec ne s drápem mezi žebry."

"Pak se tedy shodujeme," řekl a slabý úsměv mu napnul jizvy. "Dodnes si nejsme jisti, jestli se jal'zarský muž může takovým způsobem vázat k ženě, jako jsi ty. Kolují o tom zvěsti, ale... každopádně se všechny zúčastněné strany dohodly, že místo toho uspořádáme tento obřad. Ať už jsi spoutaná duší, nebo ne, budeš moje urizaya a já..."

"Urizayo!" Jal'zarský válečník k nám přiklusal, jeho žlutavé oči na okamžik zalétly ke mně, než pokračoval ve společném jazyce. "Přišel s oddílem tří válečníků a až do skončení obřadu si pro sebe nárokoval ubikace v západním křídle."

Vedle mě se Katedo narovnala. "Dalo se čekat, že bude mít tu drzost se tu objevit, tak mladý a namyšlený, jak je."

"Mám shromáždit bojovníky?"

"Musíme být opatrní." Katedo si otřel dlaní bradu a zaklonil hlavu, černý cop mu spadl přes rameno. "I když ho chci mrtvého, teď není vhodná doba. To poslední, co potřebujeme, je veřejná konfrontace, při níž se prohlásí za válečného vůdce a vyvolá novou vlnu občanských nepokojů na celé planetě. Těch už si můj kmen vytrpěl dost. Ne, Toagi není nic jiného než mladý muž s nemístnou ctižádostí a já ji nebudu podněcovat tím, že mu budu věnovat pozornost, o kterou usiluje. Pokud se po mně bude ptát, řekni mu, že jsem právě..."

"Vymýšlíš si výmluvy, aby ses mi vyhnul?" Dotyčný Jal'zar se opřel ramenem přitisknutým ke stěně, dlouhé kouřové vlasy mu spadaly přes ramena. "Začínám si myslet, že je to něco osobního. Dvakrát se sešli jal'zarští vojevůdci, aby projednali politickou situaci. Radil se někdo se mnou? Ne. Teď se první z nich chystá vzít si k sobě pozemskou samici. Pozval mě někdo? Ne. Jak to, že mi nikdo nenabídl ženu?" "Ne.
"Protože nejsi žádný vojevůdce," zavrčel Katedo, když mě postrkoval za sebe a agresivně mrskal ocasem. "Ty, Toagi, jsi jen rebel. Samozvaný válečník, který vede kmen svého otce do záhuby."

Toagi se ušklíbl a prsty si třel pevné prsní svaly, každý centimetr jeho napjatého těla byl na odiv, až na to, co zakrývala hnědá bederní rouška pod štíhlými, zvrásněnými svaly. "A kdo za to může? Odmítl jsi mou nabídku obsadit Noju i v nejhorším období, odmítl jsi nám přístup k potravinovým skladům, lékům, technice a vzdělání pro děti."

"Muži, ženy, děti... ti všichni se mohou připojit k mému kmeni nebo ke kmeni válečníka Razgara, aby získali přístup do města. Místo toho jim dáváte falešnou naději a sliby, aby neodešli."

Toagi zavrčel. "Oni nechtějí odejít!"

Jeho výkřik se nejdřív roztříštil o kámen, než mi zaduněl v kostech, a svým otevřeným nepřátelstvím mi nahnal do páteře plamínky horka. Vytrhlo mě to z prudkého zalapání po dechu a já jsem klopýtla o několik kroků zpět.

"Ceangal..." Klidné safírové oči našly ty mé, když mě Katedo vzala za paži a uklidnila mě. "Dovol mi, abych tě odvedla do tvých komnat a..."

Okolím rezonovalo hučení, jako tiché dunění spojené v harmonii. Hluboké a bohaté, jejich zvuk hladil cosi hluboko ve mně, každá ozvěna mi hladila napětí ze svalů.

Ale jen do chvíle, než Katedo udělal rozhodný krok směrem k Toagimu, nozdry se mu rozlétly s každým obrovským rozpětím hrudi. "Jak se opovažuješ pro ni broukat?"

Toagi sebou cukl a trhl hlavou dozadu právě ve chvíli, kdy mu zvuk odumřel v hrdle, tmavě fialové oči se na zlomek vteřiny otřely o mé, než sklopil zrak. "Byl to reflex. Jen jsem jí chtěl ulehčit její trápení."

"To ty jsi ji rozrušil. Přesto ti nepřísluší za ni bučet."

Toagi vycenil bílé tesáky a bradu vystrčil směrem k válečníkovi. "Někdo to udělat musel, a ty jsi to určitě neměl být, že ne?"

Katedovi se sevřel krk, když bodl prstem směrem k Toagimu a soustředil se na válečníka vedle sebe. "Doprovoď ho zpátky do západního křídla, než způsobí potíže. Ať někdo z Centrálního výdejního zařízení připraví deset balíčků se zásobami a pošle je na cestu."
Ve chvíli, kdy se válečník dal do pohybu, se Toagi odrazil od stěny, páteř narovnal a řekl: "Nechci tvoje výpalné. Jsme naprosto schopni platit poplatky jako ostatní kmeny, abychom měli přístup do Noje."

"Odveď ho pryč," řekl Katedo válečníkovi, než mi ovinul ruku kolem středu a odvedl mě od konfrontace. "Tvoje komnaty jsou tady dole."

Za námi se ozval Toagiho výkřik. "Jsem dědicem kmene svého otce a budu si nárokovat všechno, co mi právem patří!"

2. Ceangal (1)

Dva

==========

Ceangal

==========

"Vaše osobní věci jsou v tomto rohu." Katedo ukázal na hromadu vznášejících se beden a zavazadel, než mi zamával do místnosti, skleněné dlaždice pod ním byly mléčně bílé. "Já aktivuji komunikační proud pokaždé, když budeš chtít kontaktovat svou rodinu, a děti mého kmene připravily támhle košík s ovocem."

V prostoru se nacházela dvě kožená lehátka zahalená do šedých kožešin. Na kamenném stole mezi nimi ležel krásně tkaný koš naplněný exotickým ovocem. Vzduch voněl medovou sladkostí, mírně zředěnou jemným vánkem, který vycházel z ventilátoru nad námi.

"Mayalo!" Katedo zavolala a z jedné z přilehlých místností se objevila jal'zarská žena s talířem a nožem v ruce. "Tohle je Mayala, vaše uiri. Bude tvou služebnicí tady v Noji i venku na pláních a bude ti ve všem pomáhat." "Cože?" zeptal jsem se.

Mayala sklonila hlavu a šňůrky dřevěných korálků, které jí visely z bílých šatů, při každém jejím kroku zacinkaly. "Je mi ctí sloužit jako tvá uiri."

Přikývl jsem a usmál se na ni. "Je mi ctí."

"Den po obřadu tě Mayala představí šimidovi kmene, našemu šamanovi," řekla Katedo. "Zatím je její prioritou připravit tě na pláně. A teď mě omluv, Ceangale, je mě potřeba jinde."

Ve chvíli, kdy odešel automatickými kovovými dveřmi, Mayala spustila talíř a nůž na stůl vedle koše s ovocem. "Máš po svých cestách hlad? Mám zavolat na jídlo?"

"To není nutné. Jedl jsem, když jsme se zastavili v Odheimu, abychom doplnili palivo."

Přistoupila ke mně a vzala mou ruku do své, její stříbřité vlasy rámovaly upřímný úsměv. "Už je to tak dávno, co jsem naposledy obsluhovala urizaje našeho kmene. Moje matka byla uiri a před ní její matka. K tomu jsem byla vycvičena, takže jsem v posledních slunečních cyklech neměla mezi našimi lidmi moc co pohledávat."

"Co se stalo s posledním urizayou?"

Mayaliny šedé rty se sevřely do tenké čárky, když mě vedla k bednám se vznášedly. "To mi nepřísluší říkat. Naše urizayo, Katedo, ti to nakonec řekne, tím jsem si jistá. Nepřinesl sis mnoho osobních věcí."
"Studoval jsem vaši planetu a vím, že umožňuje pouze kočovný způsob života," pokrčil jsem rameny. "Došlo mi, že nemá smysl tahat přes ni hromadu věcí."

Mayala souhlasně přikývla, když otevřela první bednu a obratně roztřídila šaty, kalhoty a košile. "Všechno, co nosíš, je černé?"

"Je to tradice od té doby, co mě na Zemi přidělili do vrstvy válečníků." Ne že bych si to opravdu zasloužila nosit... "Pochybuju, že mi tam v tom horku bude všechna ta černá látka k něčemu."

Její povzdech mé pochybnosti potvrdil. "Na pláních se oblékáme jinak než na Noi. Po obřadu můžeme vyhledat švadlenu a objednat vhodnější oděv, přičemž budeme respektovat tvé přání zakrýt většinu těla." Na horním rtu se jí objevil úsměv, když na mě pohlédla. "Náš urizayo mě poslední měsíc učil mnoho o pozemských zvycích, abych vám mohla lépe posloužit. Je zcestovalý."

Pomohla jsem jí vyložit bedny a utvořila hromádky na dřevěném příborníku vedle nás. "V současné době jsou tu čtyři válečníci, je to tak?"

"Ano. Války s Říší způsobily velký chaos a z popela vzešli mladí válečníci, kteří si říkali warlordi a zároveň kolem sebe shromáždili mnoho malých kmenů. Bojovali mezi sebou." Přikývla jakoby sama pro sebe. "Ale náš urizayo pochází z dlouhého rodu vojevůdců."

"A Toagi?"

Z tesáků jí uniklo zasyčení. "Nic než zloděj, který zabil svého staršího bratra, aby si nárokoval vládu nad kmenem, který se měl rozdělit, aniž by měl skutečného válečníka, který by ho vedl."

Vnitřnosti se mi sevřely do uzlu. "Zabil vlastního bratra?"

"Podřízl mu hrdlo..."

Její slova přerušil tlakový kšand dveří a do místnosti vstoupila žena s desítkami tenkých černých copánků, dlaň přitisknutou k hrudi. "Vyzval urizayo k ulish!"

Mayala máchla oběma rukama před ústy a ztlumila dech, než se jí ze štíhlých prstů vytlačilo mumlání. "Přijal to?"

Druhá žena přikývla. "Yeki."

Můj pohled těkal mezi nimi sem a tam a ničemu nerozuměl. "Cože?"
"Ach, urizaya," řekla Mayala, když mi sevřela ruku a její dech se roztřásl. "Toagi vyzval Katedo na ulish, boj na život a na smrt, aby se prohlásil za válečného pána nad naším kmenem. Ten shigutský budižkničemu tasaho!"

Po kůži se mi rozvlnily vlny horka a hedvábí šatů se mi přilepilo na tenkou vrstvu potu podél páteře. V den, kdy jsem přijela zajistit mír mezi Říší a Jal'zar, musel jeden válečník vyzvat druhého na smrtelný souboj? Kdyby Katedo zemřel, celá mocenská rovnováha by se opět změnila a napjala by politické klima...

Všechna krev mi vyprchala z končetin. "Pokud Toagi vyhraje, co se mnou bude?"

Nervózní pohled, který si Mayala vyměnila s druhou ženou, nevzbuzoval žádnou důvěru, její hlas byl křehký, když řekla: "Katedo zažila mnoho bitev. Vyhraje i tuhle."

"A když ne?"

"Zvítězí."

Podíval jsem se na komunikační kostku ležící na postranní desce, hlasivky se mi roztřásly. "A... když ne?"

Nedalo se skrýt, jak Mayalino polknutí rezonovalo místností. "Toagi by měl právo prohlásit tě za svou urizayu, protože je nespárovaný."

Ruce se mi svěsily kolem ramen a stiskly hrudní koš, který byl najednou příliš malý na to, aby pojal všechnu tu paniku, která se tam rozpínala. "To rozhodně ne. Musím se spojit s Říší, aby mohli zasáhnout. Dohoda zněla, že se provdám za válečníka Katedo. Tohle je katastrofa! Jak mám..." Hlas se mi zadrhl, jak jsem spěchala ke komunikační kostce, prsty se mi třásly na hladkém materiálu. "Pomoz mi to zapnout!"

"Urizayo, tvůj budoucí druh je jediný, kdo má kód k aktivaci!"

Srdce se mi sevřelo za hrudním košem. "U Tří sluncí, to je špatné. Opravdu špatné."

Ale panika nikdy nic nevyřešila, že?

2. Ceangal (1)

Dva

==========

Ceangal

==========

Mayala sklonila hlavu a šňůrky dřevěných korálků, které jí visely na bílých šatech, při každém jejím kroku zacinkaly. "Je mi ctí sloužit jako tvá uiri."

Přikývl jsem a usmál se na ni. "Je mi ctí."

"Den po obřadu tě Mayala představí šimidovi kmene, našemu šamanovi," řekla Katedo. "Zatím je její prioritou připravit tě na pláně. A teď mě omluv, Ceangale, je mě potřeba jinde."

Ve chvíli, kdy odešel automatickými kovovými dveřmi, Mayala spustila talíř a nůž na stůl vedle koše s ovocem. "Máš po svých cestách hlad? Mám zavolat na jídlo?"

"To není nutné. Jedl jsem, když jsme se zastavili v Odheimu, abychom doplnili palivo."

"Co se stalo s posledním urizayou?"

Mayala souhlasně přikývla, když otevřela první bednu a obratně roztřídila šaty, kalhoty a košile. "Všechno, co nosíš, je černé?"

Pomohla jsem jí vyložit bedny a utvořila hromádky na dřevěném příborníku vedle nás. "V současné době jsou tu čtyři válečníci, je to tak?"

"Ano. Války s Impériem způsobily velký chaos a z popela vzešli mladí válečníci, kteří si říkali warlordi a zároveň kolem sebe shromáždili mnoho malých kmenů. Bojovali mezi sebou." Přikývla jakoby sama pro sebe. "Ale náš urizayo pochází z dlouhého rodu vojevůdců."

"A Toagi?"

Vnitřnosti se mi sevřely do uzlu. "Zabil vlastního bratra?"

"Podřízl mu hrdlo..."

Její slova přerušil tlakový kšand dveří a do místnosti vstoupila žena s desítkami tenkých černých copánků, dlaň přitisknutou k hrudi. "Vyzval urizayo k ulish!"

Mayala máchla oběma rukama před ústy a ztlumila dech, než se jí ze štíhlých prstů vytlačilo mumlání. "Přijal to?"

Druhá žena přikývla. "Yeki."

Všechna krev mi vyprchala z končetin. "Pokud Toagi vyhraje, co bude se mnou?"

Nervózní pohled, který si Mayala vyměnila s druhou ženou, nevzbuzoval žádnou důvěru, její hlas byl křehký, když řekla: "Katedo zažila mnoho bitev. Vyhraje i tuhle."

"A když ne?"

"Zvítězí."

Podíval jsem se na komunikační kostku ležící na postranní desce, hlasivky se mi roztřásly. "A... když ne?"

Nedalo se skrýt, jak Mayalino polknutí rezonovalo místností. "Toagi by měl právo prohlásit tě za svou urizayu, protože je nespárovaný."

"Urizayo, tvůj budoucí druh je jediný, kdo má kód k aktivaci!"

Srdce se mi sevřelo za hrudním košem. "U Tří sluncí, to je špatné. Opravdu špatné."

Ale panika nikdy nic nevyřešila, že?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ukradená nevěsta"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈