Prolog
======================== Prolog ======================== SASHA "Mami! Jsem doma." Nastaly letní prázdniny a já myslela jen na válení se s Missy, na výlety s mámou do města na nákupy a na neděle, které jsem trávila tancováním a děláním zmatků nezletilými v rodinném baru Hamilton's. Všichni jsme byli v pohodě. Odhodila jsem tašku, hodila ji na gauč a pak jsem se procházela po domě a poslouchala, jestli někde není máma. Jakmile jsem vešla do kuchyně, zastavila jsem se. Známá vůně čokolády mě nevítala a mámin parfém se ve vzduchu nedržel. Rychle jsem se otočila a podívala se k pultu, kde vždycky v pátek odpoledne ležel talíř s čerstvými koláčky. Ale dnes tam poprvé nic nebylo. Vyšla jsem z kuchyně a prohledala dům. Obývací pokoj. Prázdný. Jídelna. Prázdná. Koupelna. Prázdná. Všude. Prázdné. Začal jsem panikařit. Po škole jsem nikdy nepřišel domů do prázdného domu. Máma mi dala jasně najevo, že tu vždycky bude, až se s Drewem vrátíme domů. Co si pamatuju, říkala nám, že nejradši má, když je máma, když může být doma kvůli nám. Teď tu ale nebyla. "Sašo." Vyskočila jsem, když za mnou tátův hlas zavolal mé jméno. Rychle jsem se otočila, usmála se a čekala, že najdu tátu a mámu spolu. Jakmile jsem ho uviděla samotného, úsměv mi spadl. Stál v předsíni s rukama založenýma na hrudi a nevypadal jako můj táta. Vypadal jako stín sebe sama. Jeho oči se vždycky třpytily, když se na mě podíval, ale teď se v nich zračil jen smutek. "Kde je máma?" Zeptala jsem se, když se mi rozbušilo srdce. "Pojď sem, Sašo," řekl táta tiše a hlas se mu zlomil. Váhavě jsem se k němu přiblížila. Když jsem byla na dosah, jeho ruka vystřelila, chytila mě a já se k němu přitáhla. "Tati, co se děje?" Mlčky jsme procházeli domem. S každým krokem ve mně rostla úzkost a zmatek. Co se to děje? Táta podržel zadní dveře a já vyšel na verandu. Drew se opřel o zábradlí a díval se na dvůr, ale když nás uslyšel přicházet, otočil se. Jeho tvář byla stejně prázdná jako tátova. Posadila jsem se na houpačku na verandě a přitiskla si k hrudi jeden ze žlutých polštářů, které jsme s mámou koupily během jednoho z našich velkých nákupů. "Kde je máma?" Tiše jsem se zeptala. "Co se děje?" Kdyby to byl kdokoli jiný, včetně táty, myslela bych si, že je v obchodě nebo v práci, ale ne máma. Ta tu byla pořád. Naše rodina měla tradice. V pátek byl náš čas. Táta, máma, Drew a já. "Miluju tě víc než cokoli jiného, Sašo," řekl táta, hlas měl přiškrcený emocemi a oči se mu leskly slzami. Zhluboka se nadechl, než řekl slova, která navždy změnila můj život. "Je pryč, holčičko. Odešla." Odešla. Odešla. Jeho slova mě tvrdě zasáhla. Hrdlo se mi sevřelo, jak jeho slova zapadla. Trýznivý výraz, který mu stínil tvář, nelhal, ale nechtěla jsem tomu věřit. Chtěla jsem věřit, že došlo k nějakému omylu, ale proč by mi táta o něčem takovém lhal? Pryč a pryč byly definitivní. Nebylo pochyb o tom, co znamenají. "Holčičko, slyšela jsi mě?" "Jak to myslíš, že je pryč?" Zarazila jsem se, když mi po tváři stekla první slza. Táta mě objal kolem ramen a přitiskl si mě k hrudi. Obvyklá útěcha, kterou mi jeho náruč poskytovala, neměla šanci zahojit bolest, která se ve mně točila. V žádném případě nechtěla odejít. Proč by mi ráno říkala, že dýchá za nás? Že její srdce bije pro nás. Moje matka byla vším, o čem jsem snila, a teď mi řekla, že je pryč? "Tohle nemůže být pravda." Zavrtěla jsem hlavou. "To musí být omyl." Můj hlas byl s každým slovem zběsilejší a hlasitější. "Jak vůbec víš, že je pryč? Třeba je jen v obchodě. Nebo si odskočila do práce." Chytala jsem se čehokoli, co by zmírnilo bolest, která mnou zmítala. "Není v obchodě." Táta mluvil tiše. "Není ani u Hamiltona." Odtrhla jsem se od táty a běžela zpátky dovnitř. Musela jsem se přesvědčit sama. Prošla jsem všechny místnosti a nic jsem nenašla. Zaváhala jsem před pokojem rodičů a pak pomalu vstoupila. Komoda byla holá. Máminy šperky byly pryč, její oblíbený parfém pryč, rtěnka pryč. Vklopýtala jsem do nejbližšího pokoje a do tváře mě udeřila krutá realita. Mámino oblečení, boty i kufr byly pryč. Nic nezbylo. Všechno bylo pryč. S pocitem otupělosti jsem vešla do svého pokoje a lehla si na postel. Zabořila jsem obličej do polštáře, když se mi z hrudi vydral první vzlyk. Polštář jsem měla nasáklý slzami a na hrudi mě bolelo, jak jsem se snažila popadnout dech. Když jsem si polštář přitáhla blíž, ozvalo se cinknutí papíru. Třesoucíma se rukama jsem zpod polštáře vytáhla složený list papíru a zatajila dech, když jsem uviděla mámino známé písmo. Prudce jsem se nadechla a rozložila ho. Holčička, Prosím, nikdy nezapomeň, jak moc tě mám ráda. Navždy budeš v mém srdci a každý můj nádech je pro tebe. Odpusť mi, Mami x Slova se mi rozmazala, jak mi do očí dopadly čerstvé slzy. Proč to udělala? Moje matka se rozhodla mě opustit? Proč jsem jí nestačila? Hrudník na mě křičel. Bolest byla nesnesitelná a já měla pocit, že se mi zastaví srdce. Neslyšela jsem, jak se otevřely dveře do ložnice, a nevěděla jsem, že je někdo v mém pokoji, dokud jsem neucítila, jak se vedle mě prohýbá postel. "Prcku, pojď sem," zašeptal Drew, když mě chytil za ruku a přitáhl si mě k tělu. Šla jsem ochotně k němu a přitiskla se mu na hruď. Jeho paže mě objímaly a já se rozplakala na jeho košili a smáčela bavlnu horkými, srdcervoucími slzami. "Jak to mohla udělat?" Dusila jsem se skrz další vlnu slz. "Co jsme udělali špatně?" "Nic jsme neudělali. Neudělali jste nic špatného." Síla v jeho hlase mě přiměla vzhlédnout k němu. "Jsme Hamiltonovy děti. My to zvládneme. Slibuju ti to, Sašo." Můj bratr. Můj ochránce. "Už nikdy nedovolím, aby ti něco nebo někdo ublížil. Máš moje slovo a doživotní ochranu." Věřila jsem mu. Musel jsem mu věřit.
Kapitola 1 (1)
======================== 1 ======================== SASHA "Proč v tomhle městě nejsou žádní svobodní muži?" Postěžovala jsem si a zvedla obočí na svou nejlepší kamarádku Missy. Dala jsem si panáka bůhvíčeho a pak jsem prázdnou skleničku bouchla zpátky na leštěný dubový bar před sebou. "Vážně, máme tu sucho po ptácích?" Mělo mi být jasné, že to třetí Appletini byla chyba. Rozhodně jsem měl vědět, že nemám přijmout toho druhého panáka, kterého mi Andy s mrknutím podstrčil. Někde mezi tímhle Appletini a panákem se můj filtr rozhodl, že si od Hamiltona odskočí, a potřeba probrat můj nedostatečný sexuální život si odskočila rovnou dovnitř. Po bláznivém dni v mém obchodě s bytovými dekoracemi Sass jsem zavolala Missy a dámská jízda se přesunula z mého domu do Hamilton's, rodinného baru, a teď jsem si užívala vodkou napuštěné břicho, plné pizzy a holčičí řeči. Dnes večer se tam také probíral náš sexuální život. A v mém případě o jeho nedostatku. Missy se třáslo celé tělo, když vedle mě vyprskla smíchy. Její hlasitý hrdelní smích se rozléhal po baru a já se začal chichotat spolu s ní. Missy a já jsme byly v Monroe známé jako drzá blondýna a bláznivá zrzka. Missy vlastnila místní bistro a my jsme se nacházely na obou stranách hlavní ulice. Prudká, hlasitá a energická - tak by se dala popsat Missy Jenkinsová. Byly jsme nejlepší kamarádky od šesti let a nebylo Saši bez Missy, ani naopak. V dětství jsme si hrály s panenkami, předstíraly, že jsme princezny, a snily o vílách. Když jsme se dostaly do puberty, všechno se točilo kolem kluků, make-upu a přání, abychom mohly vyrůst. Pak jsme se staly dospělými a naší prioritou se staly dívčí večery, koktejly, muži a život naplno. "V Monroe je spousta svobodných ptáků. Jen to není ten typ péra, který by odpovídal tvému standardu." Missy se ušklíbla, když cinkla svou skleničkou o tu moji, a pak zaklonila hlavu a dopila zbytek ginu s tonikem. "A navíc, nedostáváš ho pravidelně od Dannyho?" Já, Sasha Hamiltonová, jsem byla horkokrevná žena, která milovala každý zpocený, rozkošný, srdce bušící okamžik sexu. Problém byl v tom, že se mi ho nedostávalo. To, čeho se mi dostalo, byla občasná misionářská noc s Dannym, mým bývalým přítelem z vysoké školy, když přijel služebně do města. Ale misionářů mohla holka snést jen tolik, kolik chtěla, když chtěla jen sex, který ji roztřese a není k ničemu zavazující. "O čem to mluvíme?" Přeskočila jsem pohledem z Missy na Shelley Johnsonovou, jednu z nejnovějších členek Hamilton's a také nedávnou účastnici dívčího večera. Týden po nástupu do funkce denní manažerky jsme ji zasvětily, poté co jsme se sblížily díky naší společné lásce k botám, koktejlům a spontánním dámským výletům. "Saša probírá nedostatek penisů v Monroe," odpověděla Missy a kývla na Shelley, když zvedla láhev ginu. "Dejte si dvojitého, Shells. Dneska se cítím divoce." "Přemýšlela jsi o online seznamce?" Shelley se zeptala vážným hlasem, když začala Missy nalévat drink. Usmála jsem se a pak zavrtěla hlavou. Pak jsem čekala. Jedna. Dva. Třikrát... Missy to přestalo bavit a obklopil nás její bouřlivý smích. "Oh ... Můj... Kurva." Její reakce na myšlenku, že bych randil online, nebyla překvapivá. Někdy bych přísahal, že mě znala líp než já sám sebe. Fakta byla jasná. Nechodil jsem na rande. Neměl jsem žádné vztahy a rozhodně jsem neměl online seznamky. Od mého posledního, a buďme upřímní, katastrofálního pokusu o vztah uplynuly tři roky. Trval dva měsíce. Dotyčný muž se nedokázal vyrovnat s tím, že vlastním úspěšný podnik, mám zdravé úspory a jsem soběstačná. Sass nazval koníčkem a večeři, kterou jsem měla uvařit, chtěl mít na stole každý večer v šest hodin. Zdvořile jsem mu řekla, že už nejsou padesátá léta, zástěry mi nesluší a šest hodin večer se nehodí do mého rozvrhu. Myslel si, že si dělám legraci. Druhý den mi přinesl zatracenou zástěru. Ano, zástěru s volánky a vyšitým jménem. Jo, a oznámil mi, že mu nevadí, že večeře bude v půl sedmé. Řekněme, že moje zdvořilost zemřela. Hodila jsem po něm zástěru, řekla mu, že si může večeře strčit do zadku a že si budu užívat vydělávání velkých peněz ve svém ne-hobby obchodě. Od té doby jsem se začala dlouhodobě věnovat vibrátoru Vinnie, občas jsem se zúčastnila sexu na jednu noc, když jsem si potřebovala od Vinnieho odpočinout, a to mě utvrdilo v rozhodnutí, že vztahy prostě nejsou pro mě. "Panebože. Tohle nezvládnu," řekla Missy, zalapala po dechu a dramaticky si otřela ruce pod očima. "Představ si, jakýho čuráka bys tam našla." "Kristepane, vy holky zase mluvíte o péru?" Trochu moc nedočkavě jsem se zhoupla na stoličce při zvuku velmi pobaveného, ale sexy hlasu, který elektrizoval prostor za mnou. Ten hlas patřil Andymu Smithovi. Dobře, možná byl v Monroe nějaký svobodný pták; nicméně tohle byl svobodný pták, kterého jsem se nemohla dotknout. Být spolumajitelem Hamilton's znamenalo, že jsem byl jeho šéf. Před šesti měsíci se Andy stal zaměstnancem Hamilton's a od prvního setkání jsem věděla, že je nebezpečný pro všechny ženy, ať už jsou svobodné, vdané, heterosexuální nebo lesbické. Byl drsný, potetovaný a naprosto rozkošný na pohled, a měl k tomu odpovídající sebevědomí. Stačila minuta v jeho přítomnosti a během několika vteřin jste začali pochybovat o své víře, morálce a sexualitě. Přezdíval jsem mu Randy Andy poté, co jsme s Missy přišli na skleničku a on s námi většinu večera nestydatě flirtoval, a pak jedním dechem hladce přemlouval hlavní roztleskávačku fotbalového týmu Monroeovy univerzity. O hodinu později na mě mrkl, když ji vyprovázel k autu, a o půl hodiny později se vrátil s rtěnkou na límečku, rozcuchanými vlasy a výrazem právě vyspalého muže ve tváři. Plácnul si se mnou a od té chvíle jsem mu už nikdy neřekla Andrew.
Kapitola 1 (2)
"A kdo je, kurva, Danny?" zeptal se s očima upřenýma na mě, když otevřel zámek a přesunul se za bar. "Je to Sašin kousek bokem," vyhrkla Missy a Andy k ní přeskočil pohledem. "Tady bys ho viděla. Vypadá jako preppy, má blonďaté vlasy, objednává si pivo, které nikdo neumí vyslovit, a šuká Sašu do očí, kdykoli je poblíž." Andy se ušklíbl. "Novinka, slečno, většina chlapů šuká Saše do očí, když je poblíž." Rozhodla jsem se ignorovat ten kousek vědomostí, kterými mě obdařil, a falešně jsem se podívala na Missy, než jsem se k němu otočila. "Není to můj kousek na vedlejšák. Jen je občas k dispozici..." Bože, mohla jsem znít ještě víc jako husička? "Ale řeknu ti, že mi PPGD začíná lézt krkem." Andy na mě zmateně zíral a čekal na vysvětlení. "Pumpa, pumpa, chrčení, hotovo - neboli PPGD. Takový ten sex, při kterém jsem ve čtvrtině cesty k orgasmu a muž leží na mně a těžce dýchá, jako by právě uběhl bostonský maraton v rekordním čase." Vážně jsem potřebovala přestat pít Appletiny. "To je blbost. Proč to snášíš? Zlato, můžeš si pořídit jakéhokoli muže, a kdyby to byl nějaký muž, nenechal by tě neuspokojenou. Jsi si jistá, že ten Danny nehraje za jiný tým, protože Sašo, chlap by tě měl donutit křičet dřív, než ho vůbec napadne vystoupit." To je teda síla. "Andy, měli bychom se dát dohromady," navrhla Missy udýchaným tónem, který vyzněl spíš jako zadýchání. "Saša ti do postele neskočí, ale jsem si jistá, že bych se nechala přemluvit." Koutek úst se mu zvedl do úsměvu, když očima přejížděl po její tváři a sjížděl dolů k hrudníku. "Missy, opravdu si myslíš, že bys mě zvládla?" "Věř mi, že bych to zkusila." Andy zavrtěl hlavou a v očích se mu mihlo pobavení. "Dámy, někdo tady musí pracovat, takže se k tomu vracím. Prosím, zkuste se příště zdržet řečí o ptácích, až budu poblíž, jinak začnu mluvit o kundách." Vyšel zpoza baru, popadl utěrku a zmizel v davu. Missy, Shelley a já jsme sledovaly každý jeho pohyb jako parta školaček, které sledují hvězdného zadáka. "Jsem ochotný vzít si jednu za tým, dámy. Jezdila bych na něm tak tvrdě, že bych několik dní chodila legračně," prohlásila Missy a její hlas zněl zadýchaně a tiše. Moje nejlepší kamarádka to zjevně myslela vážně. * * * Tohle byl můj život. Dokonalý život, který jsem si posledních třináct let usilovně snažila nazývat svým vlastním. Byla jsem nucena rychle dospět. Neměla jsem na výběr. Nikdy jsem neměla tu čest se rozhodnout. Od svých patnácti let jsem se drápal, abych si vytvořil život, který jsem teď žil. Lidi, které jsem milovala, jsem si držela blízko sebe a jen velmi zřídka jsem se otevírala někomu novému. Byla to ochrana v té nejlepší formě. Moje potřeba chránit už tak křehké srdce byla astronomická. Věděla jsem, že otevřít své srdce něčemu, co není nevinné, by mě mohlo zničit, a abych byla upřímná, bála jsem se, že ještě jedna trhlina by ho navždy rozbila. Bylo to riziko, které jsem nebyla ochotná podstoupit. * * * Přecházela jsem taneční parket, usmívala se na několik místních a dávala se do řeči s těmi, kteří mě zastavili. To, že jsem třetí generace Hamiltonů, majitelka jediného obchodu s bytovými doplňky ve městě a částečná majitelka místního výčepu, znamenalo, že mě lidé znají. Bylo to požehnání i prokletí zároveň. Když jste procházeli nejhorším obdobím svého života, každý chtěl vědět, jak to s vaším podnikáním vypadá. Ale když jste pak prožívali radostné chvíle, které vám změnily život, ti samí lidé jásali a slavili přímo s vámi. To bylo Monroe - místo, které mělo atmosféru malého města, ale sny velkoměsta. A právě proto by to byl můj domov navždy. Najednou do mě z ničeho nic vrazil pocit, že mě někdo sleduje, silou, jakou jsem nikdy předtím nezažila. Mé kroky se zastavily a já ztuhla uprostřed parketu, zatímco těch pár lidí, kteří tančili, se dál pohupovalo do rytmu hudby kolem mě, naprosto nevnímajíc intenzivní, zdrcující pocit, který mě zaplavil. Dychtivě jsem prohledávala dav a pátrala v temných koutech, po obvodu parketu i obsazených stolech a židlích po jakémkoli náznaku toho, kdo ze mě vyzařoval intenzivní vibrace, které do mě narážely. Pocit se stupňoval a ve mně bublalo vzrušení. Necítila jsem žádný strach. Cítila jsem vzrušení. Připadala jsem si, jako by mě svlékli donaha a mé tělo vystavili na odiv komukoli, kdo si ho chtěl prohlédnout. "Jsi v pořádku?" Andy se mě jemně dotkl ruky a vrátil mě do reality. "Jo," odpověděla jsem s úsměvem a zoufale se snažila udržet jeho pohled, místo abych pokračovala v hledání. "Tak proč stojíš jako socha uprostřed tanečního parketu a tváříš se divně, jako bys byla v prdeli?" zeptal jsem se. Do prdele, koule. V háji. "To nic není." Jak jsem mu sakra měla říct, že cítím, že mě nějaká neznámá osoba pozoruje a nutí mě se kroutit tím nejlepším možným způsobem? "Upřímně, jsem v pohodě." "Proč ti nevěřím?" Usmála jsem se, objala ho kolem pasu a věnovala mu své nejlepší štěněčí oči. "Samozřejmě, že mi můžeš věřit." Jeho uchechtnutí mi prozradilo, že mi to prošlo. "Až budete chtít s Missy odejít, přijďte si mě najít. Odvezu vás domů." "Dávej si pozor, Andy, lidi by si mohli myslet, že začínáš měknout." "Nebo by si mohli myslet, že jsem šťastný parchant a odvádím si domů dvě sexy ženské." "Ty jsi takový sukničkář." Zasmál jsem se. Přes to všechno pocit očí, které se mi vpíjely do těla, neochaboval. Kůže mi mravenčila rozkoší. Moje sebevědomí stoupalo. Tváře mi hřály. Nechtěla jsem, aby majitel těch záhadných očí odešel, a ze všeho nejvíc jsem nechtěla, aby se ten, kdo to byl, rozptýlil. Sobecky jsem chtěla, aby jeho oči byly jen pro mě. Z neznámého důvodu jsem měla pocit, že je to muž. A já ho chtěla vidět. Vážně, jak silné byly ty Appletiny? Zevnitř podprsenky, klasického místa, kam si ženy ukládají telefon, mi zavibroval telefon, vytáhla jsem ho a podívala se na displej.
Kapitola 1 (3)
NEZNÁMÉ ČÍSLO. "Jdi do Drewovy kanceláře," navrhl Andy a mrkl na mě. "Radši udělám nějakou práci, než mě vyhodíš." Zasmála jsem se, když jsem spěchala ke kanceláři a hovor přijala hned poté, co jsem za sebou zavřela dveře. "Dobrý den," pozdravila jsem, přešla přes kancelář a vysunula kožené křeslo za stolem. "Dobrý den, je tam někdo?" Zopakovala jsem to hlasitěji, když jsem se posadila. Stále žádná odpověď. Odtáhla jsem telefon od ucha a podívala se na displej. Hovor byl stále spojený, takže ten, kdo byl na druhém konci, zjevně neměl v úmyslu mluvit. Ukončila jsem hovor a položila ho na stůl. Na žertovné hovory jsem neměla čas v žádnou denní dobu, takže o půlnoci jsem na ně rozhodně neměla čas. Opřel jsem si hlavu o kůži židle a zavřel oči. Ticho nebylo mým přítelem posledních třináct let a teď v tichu kanceláře moje rozbouřená mysl křičela hlasitěji než kdy jindy. Můj cíl pro dnešní večer byl jednoduchý: vymazat den a zapomenout na noc. Po práci od východu do západu slunce a bez přestávky nezbývalo nic jiného než přesunout dívčí večer na Hamiltonův. Byl slíben alkohol zdarma, rozptýlení Andyho a noc s mými děvčaty. Ale jako obvykle se mi pokaždé, když jsem sem přišla, vkradla do myšlenek ona. Moje matka. Můj hněv nikdy nevyprchal. V průběhu let přerostl v krutou připomínku, která nikdy nezmizela. Seděla těsně pod povrchem a vřela, dokud ji něco nevyvolalo a nevyvřelo to. Ve chvíli, kdy se objevila v mých myšlenkách, se nůž zabodnutý v mém srdci zkroutil ještě o něco víc a připomněl mi rozhodnutí, která učinila. Moje vzpomínky byly vypínačem, který rozsvítil pravdu, pokud jsem někdy pomyslela na to, že si někoho pustím k tělu. To mi zanechala. Nejhorší druh daru, který dál dával. Setřásla jsem vzpomínky a procházela Drewovu kancelář a stůl. Všude byly rozházené papíry - měsíční formuláře na alkohol, seznamy zaměstnanců a rezervační listy na zábavu. Mou pozornost však upoutal kus papíru s mým celým jménem, Sasha Abigail Hamiltonová, napsaným tučnými velkými písmeny. Zběsile jsem přejížděla pohledem po papíře a vnímala každé slovo a větu. Právnický žargon na mě vyskakoval a fackoval mě, když jsem se snažila pochopit, co čtu. Přečetla jsem si to třikrát, každé slovo, každou větu, než jsem to položila zpátky na stůl a posadila se zpátky do křesla. Ruce se mi třásly a měla jsem pocit, že se mi žaludek propadl až do prstů na nohou. Jak to mohl udělat? Skutečnost, že bylo po půlnoci, mě nenapadla. Prolistovala jsem telefon a když jsem se dostala k Drewovu číslu, stiskla jsem tlačítko volání. Volala jsem dál, dokud to nezvedl. Zatímco jsem čekala, až to zvedne, nebo až se hovor přepne do hlasové schránky, odstrčila jsem se od stolu a začala přecházet po kanceláři. Hlava mi třeštila, jak jsem se snažila zpracovat, co se děje, a sotva jsem popadala dech. Ztuhla jsem, když se hovor spojil, a pak jsem na nic netušícího bratra vylila svou bolest. "Proč se sakra dívám na smlouvu o změně vlastníka Hamilton's?" zeptal jsem se. Zeptal jsem se a v mém tónu byla patrná míra rozčilení a ublížení. "Vážně, Drew, co to sakra je?" "Sašo, poslouchej mě," zabručel a klid v jeho hlase mě šokoval. Jak by mohl být klidný? "Co tam děláš? Je středa večer, do prdele." "Je mi devětadvacet, fakt nemusím vysvětlovat, proč jsem ve středu večer v baru, který nám oběma patří," řekla jsem a zdůraznila, že bar je stejně tak můj jako jeho. Náš otec předal Drewovi vedení Hamilton's, když mu bylo pětadvacet. I když dostal pod kontrolu každodenní chod, o vlastnictví jsme se dělili. "Teď musíš začít vysvětlovat. Proč je moje jméno na formuláři o změně vlastníka?" "Ano," odpověděl jsem. Povzdechl si a já si představila, jak si prohrábl vlasy, jako to dělával vždycky, když byl frustrovaný. "O tomhle se přece nebudeme bavit po telefonu." Poraženecky jsem si zhluboka odfrkla a můj pohled vystřelil ke stropu. Náš vztah se před rokem změnil a já se stále snažila přijít na to, kde nastal ten zlom. Ano, stále jsem ho vídala, když jsem přišla k Hamiltonovi, ale už to nebylo ono. Stal se odtažitým a já to nesnášela. Někde cestou jsem ztratila bratra a neměla jsem tušení, kde ho hledat. "Nepodepíšu to," řekl jsem rozhodně. "V žádném případě." "Zítra se sejdeme u Missy. Budu tam v poledne." Nedal mi šanci odpovědět. Do uší mě udeřilo ticho. Co to sakra je?
Kapitola 2 (1)
======================== 2 ======================== SASHA "Sasho Hamiltone, pořád máš ten nejsladší zadek, jaký jsem kdy viděl." Ztuhla jsem. Prosím, Bože, řekni mi, že jsem si ten hlas jen představovala. Po zaseknutí posledního polštáře na jeho místo jsem se posunula na žebříku, přidržela se horního zábradlí a podívala se dolů. Jistě, stál tam Edward O'Leary s očima upřenýma na můj zadek, který byl zabalený v super těsné sukni. O'Learyovi se nastěhovali do sousedního domu, když mi bylo devět let. Jejich rodina byla stejná jako moje: manžel, manželka a dvě děti. Okamžitě jsem se spřátelila s jejich dcerou Holly, ale to přátelství trvalo jen rok, než ji poslali do internátní školy v New Yorku a já už ji nikdy neviděla. Edward však zůstal a s Drewem se spřátelili, což znamenalo, že byl často u nás doma. Když mi bylo šestnáct, Edward si mě všiml. Byl o deset let starší, ale to ho neodradilo od toho, aby mě pozval na rande nebo mi dal najevo své úmysly. Odmítla jsem, ale to ho neodradilo od toho, aby to zkusil. Přáteli byli nejen Edward a Drew, ale i naši otcové. Předpokládalo se a často se naznačovalo, že bychom s Edwardem mohli dát dohromady naše rodiny. Tehdy mi připadal slizký a teď mi připadal ještě slizčí. "Ahoj, Edwarde," zamumlala jsem, když jsem začala sestupovat po žebříku. "Co tady děláš?" "Táta není v pořádku a já jsem nemohl navštívit Monroe a nevidět svou oblíbenou dívku." Ztěžka jsem polkla a ignorovala jeho poznámku o oblíbené dívce. "Co je s tvým tátou?" Když jsem došla na konec žebříku, postavila jsem se před něj a zachvěla se, když jeho oči dychtivě cestovaly po mém těle a zastavily se na mých ňadrech. Vidíš, totální úchyl. Nejúchylnější z úchylných. Faktor děsivosti jedna miliarda. "Všechny ty roky pití u Hamiltona ho dostihly. Dostala ho nemoc jater," prozradil, když se jeho oči konečně setkaly s mými. "To mě mrzí." "Už tu dlouho nebude, takže jsem ve městě, abych pro něj dokončil nějaký obchod." Jeho hlas se drasticky změnil a zněl téměř děsivě. "A taky si myslím, že je načase, abych tě vzal ven." Měl jsem vědět, že to přijde. Pokaždé, když přijel do města, pozval mě na rande a já pokaždé odmítla. Kdyby šlo o přátelské dohánění, zvážila bych to, ale na Edwardových záměrech nebylo nic přátelského ani nevinného. "Ptám se už dvanáct let. Člověk má jen tolik trpělivosti," řekl tiše a přistoupil ke mně. "Co tě to bude stát, abys se mnou vyšla ven?" "To je v pořádku," řekl jsem. Nevím, co mě to popadlo. Možná jsem zažila krátký okamžik šílenství. Možná mi ho bylo líto kvůli tátově nemoci. Věděla jsem jen, že chci, aby konečně pochopil, že mezi námi nikdy nic nebude. Právě teď mě zoufalství nutilo udělat směšnou věc. "Příští týden, a to není rande. Je to jedna večeře. Jedna hodina. To je všechno." Na rtech se mu rozlil samolibý úsměv. "Vyzvednu tě v osm. Půjdeme k Da Marii." "Sejdeme se tam," odpověděla jsem rychle. Ještě jednou si mě prohlédl, olízl si rty a odešel. Po zádech mi přeběhl mráz. S čím jsem to sakra souhlasila? * * * "Sasho Abigail Hamiltonová, pohni tím svým sladkým zadkem a začni vysvětlovat," dožadovala se Missy ve chvíli, kdy jsem vstoupila do jejího bistra inspirovaného padesátými lety. "Co se děje?" Zeptala jsem se nenuceně, když jsem si vytáhla stoličku u pultu a vytáhla se nahoru. "Prosím tě, pro lásku boží, řekni mi, že jsem neviděla, jak O'Leary vyklouzl ze Sass," řekla, naklonila se přes pult a zírala na mě širokýma očima. Kód nejlepší kamarádky znamenal, že Missy zná do nejmenších podrobností všechny úrovně děsivosti, kterou Edward O'Leary disponuje. Byla mnohokrát u toho, když mě pozval na rande, byla první, komu jsem zavolala, když mě plácl po zadku v bikinách, a byla to ona, kdo si strčil prst do krku a předstíral zvracení, když se kolem nás začal motat jako ztracené štěně. Už jsem věděla, že její reakce bude výbušná, takže jsem se zhluboka nadechla a řekla jí pravdu. "Příští týden s ním půjdu na večeři." "Cože!" vyjekla hlasitě a přiměla všechny kolem nás, aby se podívali naším směrem. "Jsi opilá? Zlato, to nemůžeš myslet vážně?" "Naposledy mu to vyložím. Pokud to nezabere, vymyslím si přítele, nebo popadnu nejbližšího muže, vroucně ho políbím a odvedu pozornost tímto způsobem." Zklamaně jsem si povzdechla. "Nevím, co jiného mám dělat." Začala se rozhlížet po bistru, kmitala hlavou ode dveří do každého rohu, než se vrátila ke mně. "Kde je kameramanský tým? Natáčí mě právě teď? Tohle musí být nějaký vtip." Zasmála jsem se. "Nedělám si legraci." Její oči se zúžily. "Uvědomuješ si, že je tebou posedlý?" "Nenazvala bych to posedlostí." "Mám ti připomínat těch sto růží, které ti nechal doručit k osmnáctým narozeninám? Oba víme, že to bylo proto, že jsi byla plnoletá a on se tam chtěl dostat, a tím myslím tvou vagínu. A co když se objevil na tvém prvním rande s Dannym a pak se k vám dvěma přidal na večeři? Nebo, a co když... " Přerušila jsem ji. "Chápu, o co ti jde." Vedle mě se přesunul zákazník a naštěstí odvedl Missyinu pozornost. To poslední, co jsem chtěl dělat, bylo mluvit o Edwardu O'Learym, takže jsem se musel přesunout ke svému obvyklému stánku u okna a doufat, že Missy zapomene na to, co viděla. Otočila jsem se, abych utekla, a udělala jeden krok, než jsem narazila do pevné zdi. Pevnou stěnu, která se hýbala, vrčela a pohlcovala mé smysly jedinečnou vůní santalového dřeva a kůže. Ruce mi vystřelily vzhůru, chytily se čehokoli, co by zabránilo mému pádu, a kolem pasu mi sklouzla silná paže. Přistihla jsem se, že se opájím vůní, která kolem mě vířila, a odvážila jsem se přesunout pohled z rukou a cestovat po stěně hrudníku přede mnou. Nasála jsem dech, když mě přivítala ostrá čelist posetá bezchybným strništěm, následovaná našpulenými, vyzývavými rty a nakonec očima, které měly ten nejúžasnější odstín tmavě modré, jaký jsem kdy viděla. Ty ohromující modré oči se na mě dívaly zpátky a projevovaly náznak humoru, ale také zatraceně velký zájem.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Muž vpadne do mého života"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️