1. Smůla #13 (1)
KAPITOLA 1 ========== UNLUCKY #13 ========== ---------- CARTER ---------- "Kurva." Převalím se na záda, prudce se nadechnu a přehodím si ruku přes hlavu. Jsem kurevsky vyčerpaný, takže chvíli lapám po dechu, než přehodím nohy přes okraj postele, posadím se a stáhnu si kondom z rychle se vyprazdňujícího péra. Jazykem si šlehám po krůpějích potu, které mi ulpívají na horním rtu, a prsty si prohrábnu vlasy. "Ne," zakňučí Laura a vystrčí spodní ret. Téměř se vrhne přes postel a natahuje se po mně, když vstanu. "Ještě nevstávej, Cartere." Zvednu kondom. To by mělo být dostatečné vysvětlení, ne? "Jen vyhazuju kondom, Lauro." Její světlé obočí se srazí. "Lacey." Potlačím smích. Ups. "Jasně. Omlouvám se. Lacey." "Mohli bychom jít znovu," zavolá Lacey, zatímco já házím kondom do koupelnového koše. Opřu se předloktím o zeď a odskočím si na záchod. Mohli bychom jít znovu. Mám ráda sex. Miluju sex. Ještě lepší je, když je s holkama, jako je Laura. Kurva. Lacey. Lacey, ta blonďatá sexbomba z obálky časopisu Maxim ze srpna loňského roku. Tolik si toho pamatuju, protože mi to dneska v baru řekla třináctkrát. Začal jsem počítat, když to slovo na M potřetí vypustila z úst. Rozhodně bychom mohli jít znovu, ale svrbí mě, když ji vidím odcházet. Svědění po zaslouženém soukromí. Navzdory všeobecnému přesvědčení si času o samotě skutečně vážím, i když by se dal lépe strávit s částmi těl zabořenými do dívek, které byly v určitém okamžiku svého života většinou nahé na obálce časopisu. Nechápejte mě špatně; Lacey je ten typ holky, se kterou se dvakrát nerozmýšlíte, jestli si vlézt do postele, když si chcete jen užít. Proto jsme posledních třicet minut bez přestávky šukali jako králíci, když jsem ji cestou sem vysadil ve výtahu. Možná jsem se cítil velkorysý, nebo jsem měl náladu, ale pravdou je, že jsem ji chtěl jen umlčet. Tedy, pochopil jsem to při prvních dvanácti pokusech - byla na obálce časopisu. Myslel jsem, že třináctka je šťastné číslo, ne špatné znamení. "Nemůžu," odpovím nakonec a myju si ruce, zatímco se prohlížím v zrcadle. Uprostřed oteklého spodního rtu mám ošklivou rýhu. Dneska jsem z toho vyvázla snadno, ten druhý ne. "Mám brzký let." Letíme až v poledne; prostě nechci, aby tu zůstala. Zkřížím ruce na holé hrudi, opřu se o rám dveří a sleduju, jak se choulí pod dekou. Jo, to se rozhodně nestane. "Asi bys měla vyrazit." Sbírám její šaty z podlahy a držím je před sebou, aby neviděla, jak se tvářím. Mám větší spodní trička než tohle. Nechápej mě špatně - vypadalo to na ní skvěle. Měl jsem plný oči koz a zadku ve chvíli, kdy prošla kolem našeho stolu a věnovala mi pohled jako fuck me. Hodil jsem jí ho směrem k ní. To je všechno, co má. Žádná podprsenka, žádné kalhotky. Kurva, to mě mělo varovat, ne? Vyhrnu si boxerky zpátky na nohy a založím si ruce na bocích a sleduju ji. Čekám. Nic nedělá, jen na mě zírá širokýma modrýma očima. Zřejmě má dojem, že čím větší ty věci udělá, tím snáz se budu pohupovat. Ani jí nedokážu říct, jak moc se mýlí. Poškrábu se na hlavě. Zhoupu se na patách, párkrát plesknu pěstí do dlaně, jazykem vycvaknu takt a čekám, až něco kurva udělá. Tohle je tak kurevsky trapný. "Můžu tu dneska zůstat?" skřípne konečně její tichý hlas. Zase ta otázka. Dostanu ji pokaždé. Nevím proč. Je to proto, že tu opravdu chtějí zůstat, nebo proto, že každá žena, se kterou si zahrávám, tajně doufá, že právě ona změní způsoby Cartera Becketta, že se bude chtít usadit? Někdy mám pocit, že se hraje losování s cenou pro tu, která vyhraje. Počkat, už je. Výhrou je osmimístný plat kapitána Vancouver Vipers. Moje odpověď je pokaždé stejná. "Já nepřespávám." "Ale já..." Chvěje se jí brada, vodnatý pohled se chvěje. Do prdele. Nemůžu s těmi slzami. Potkali jsme se před dvěma hodinami, proč pláče? "Myslela jsem, že spolu dobře vycházíme. Myslela jsem, že... že mě máš rád." "Ráda jsem si s tebou dneska večer vyrazila," podaří se mi a přejedu si rukou po zátylku. Sex byl solidní sedmička z deseti. "Byla s tebou legrace." Minulý čas má zdůraznit, že tohle je konec, že tady se naše cesty rozcházejí a pravděpodobně se už nikdy neuvidíme, ale místo toho má opačný účinek. Po tváři se jí rozprostře široký, jasný paprsek. "Možná bychom mohli jít na rande." Pro lásku... Odolám nutkání plácnout se dlaní do obličeje. Vlastně ne. Zpomaleným pohybem si to svinstvo přetáhnu po tváři, než si ho zase vydrhnu, a přitom potlačím zasténání. Za to jsou body. "Žijeme každý v jiné zemi." Sakra, vždyť ani nejsme na stejném pobřeží. Nemůžeme být doslova dál od sebe. Ona je na Floridě, já ve Vancouveru. "No, možná bych mohla... přijet do Van..." "Ne." Podráždění mě píchne vzadu na krku, čelist se mi stáhne, když se odvrátím a najdu kalhoty, které jsem odhodil u dveří hotelového pokoje ve chvíli, kdy jsme sem vpadli. Vytáhnu telefon a otevřu aplikaci Uber. "Já nerandím. Omlouvám se. Teď nehledám nic vážného." Upřímně nechápu, jak je možné, že tenhle rozhovor ještě potřebuju vést. Nestydím se za svůj osobní život. Ne, to je blbost. O mém osobním životě nikdo kromě spoluhráčů a rodiny neví ani hovno. Ale ty hodiny mezi zápasy a omdlévání o samotě v mé posteli? Za ty se nestydím. Každý víkend se fotím s jinou ženou. Holky vědí, do čeho se mnou jdou. Existují dokonce i fóra. Taková, kde nadávají, že se k nim chovám jako k holce na jednu noc, a přitom doufají, že se podruhé svezou na mém klacku.
1. Smůla #13 (2)
Ale takoví jsou všichni. Na jednu noc. Vědí to, ale stále odcházejí zklamaní, když se to přesně takhle odehraje. Strčím si telefon do kapsy a znovu se soustředím na ženu na mé dočasné posteli. V rukou si přehmatává hedvábnou červenou látku, oči upřené na mě. "Objednala jsem ti Uber," řeknu jí. "Za pět minut bude dole." Pověsí se jí čelist, překvapením nebo nutkáním se hádat, nejsem si jistá. Jediné, co vím, je, že se potřebuju obléct, abych ji odsud mohla dostat pryč a mít klid, než mi praskne hlava. "Podívej, Lauren..." "Lacey." "Lacey, jasně, promiň. Podívej, Lacey, dneska večer jsem se s tebou skvěle bavil, ale už je konec. Cestuju příliš často na to, abych udržoval něco vážného." "Takže to je jediný důvod?" Vsunula ruku do mé a nechala mě, abych ji odtáhl z postele. Můj pohled sjede po jejím těle, protože nejsem slepý - je to zatracená raketa, samé dlouhé bronzové údy, vražedný stojáček a malé pevné bříško. "Protože nemáš čas kvůli svému hokejovému rozvrhu?" "Ano," zalžu. "Nemám čas." Předpokládám, že bych si čas mohl udělat. Kdybych měl zájem. Ale nemám. Nikdy nemám zájem. "Aha." Zdá se, že ji to přinejmenším uklidňuje. Možná se díky tomu cítí méně rozpačitě. Nevím a ani mě to nijak zvlášť nezajímá. Jediné ženy, na kterých mi záleží, jsou moje máma a sestra. A asi Cara. "No, můžu dostat tvoje číslo?" Kurva, ne. "Já svoje číslo nedávám." Než stihne odpovědět, dveře mého apartmá dvakrát pípnou a otevřou se. "Jsi ještě vzhůru, Beckettová? Chceš si dát rychlou hru, než... do prdele." Můj spoluhráč a nejlepší kamarád Emmett Brodie se zastaví na kraji ložnice a očima skáče mezi mnou a Laaa... Lacey. Zvedne ruku a chrání se před ní. Asi si myslí, že by ho Cara mohla vykastrovat, kdyby se jen podíval na jinou ženu. Ve vší počestnosti, mohla by. Je to pěkně divoká kočka. "Proto bydlím s Lockwoodem." Jo, to už dělá asi rok. Než potkal Caru, bydleli jsme s Emmettem pořád. Občas ho přesvědčím, aby to udělal znovu. Ale on i Lockwood mají vážné vztahy, takže asi neradi riskují, že budou mít v pokoji náhodnou nahou holku, když jsme na cestách. To chápu. Přemýšlím. Chci říct, že o vztazích, ať už vážných nebo ne, nic nevím. "Odchází," řeknu Emmettovi a podívám se na Lacey přes jeho štít. Je stále nahá. Taky se zdá, že je jí úplně jedno, že tu Emmett stojí. Ve skutečnosti její pohled táhne dolů po jeho těle a pak zase nahoru. To je právě ono. Holkám - obyčejným holkám i holkám, které byly na obálce Maxima - je úplně jedno, s kým spí, dokud je na seznamu a vydělává miliony. Proto se jim říká "puková zajíčci", skáčou od jednoho hráče k druhému. "Tvůj odvoz je tady," řeknu Lacey. "Možná by ses měla obléknout, zlato." "No, já..." "Má přítelkyni a mě to nezajímá." Můj tón prořízne podráždění a čelist mi zacuká. Mám chuť zahrát si s kamarádkou COD a omdlít obličejem do polštáře. Musí jít. Lacey na mě zamrká. Nakonec si přetáhne šaty přes hlavu, rudé hedvábí jí dokonale obepíná úzké boky. Kurva, je sexy. Možná si nebudu pamatovat její jméno, až vyjde z těchhle dveří, ale tohle si zapamatuju. "Můžu ti dát svoje číslo? Tak mi můžeš zavolat, až budeš příště ve městě, nebo kdyby sis to rozmyslela a chtěla, abych přiletěl..." "Jasně," odseknu a přeruším ji, protože tuhle větu prosím nedokončuj. Gestem ukážu na blok hotelového papíru a tužku, které leží na nočním stolku, protože jsem si sakra jistá, že jí nedovolím sáhnout na můj telefon. Poslední, co potřebuju, je, aby mi psala zprávy nějaká přitakávačka z pátého stupně nebo aby moje číslo kolovalo po internetu. Nikdy ho holkám nedávám. "Zapiš si to." Emmettovi se rozšíří oči, koutek úst se mu zkřiví úsměvem, když projde kolem mě a zamíří do koupelny. Lacey mě následuje ke dveřím a já je otevřu. Tam se zastaví a dívá se na mě jako ztracené štěně. Může si trucovat, jak chce, já si ji domů kurva brát nebudu. "No, díky... za dnešní večer. Snad se ještě uvidíme." "Snad." To je nepravděpodobné. Její úsměv je tak zářivý, že je mi to skoro líto. Pak se ale nakloní, aby mě políbila na rty, a já na poslední chvíli otočím hlavu. Dostane mě do čelisti. "Ahoj, Lauren." Když se dveře zabouchnou, otočím zámkem. "Lacey!" vykřikne z chodby. Emmett vchází dovnitř a třese se smíchy. "Ty jsi ale kretén, Cartere." Následuju ho k pohovce, zatímco on stojí frontu na Xbox, a klesám na opačný konec, zatímco si upravuju nádobíčko. "Oni to nechápou. Nehledám vztah." Seberu ze stolku poloprázdnou krabici sušenek Oreos, jednu z nich rozbalím a olíznu polevu. "Proč si každá holka myslí, že si najde kluka přes známost na jednu noc?" "Takže jim sereš na jejich naděje a sny o šťastném životě s mužem, který je miluje?" Naděje a sny? Co to kurva je? "Cara z tebe dělá marshmallow. Můžou doufat a snít, jak chtějí, jen ne se mnou." "Protože se nikdy neusadíš?" Zvednu rameno a nechám ho klesnout. "Já nevím. Možná ano, možná ne. V nejbližší době ne." Zasměje se, zavrtí hlavou a hodí mi do klína ovladač. "Jednoho dne ti do života vstoupí nějaká holka, převrátí ti celý svět naruby a ty nebudeš vědět, co si máš kurva počít, jen padnout na kolena a prosit ji, aby nikdy neodešla." Hlava se mi zakroutí a já si hodím do pusy další sušenku. "A to bude den, kdy se usadím."
2. Postel > Sex (1)
KAPITOLA 2 ========== POSTEL > SEX ========== ---------- CARTER ---------- Nevýhodou zimního cestování do zahraničí je stoprocentně brutální šok pro váš organismus, když se v polovině prosince vrátíte domů do Britské Kolumbie poté, co jste pár dní projížděli Floridou a Severní Karolínou. Pohybujeme se na hranici mrazu, na hranici 0 stupňů Fahrenheita. Přestože je to pro západní pobřeží velmi neobvyklé, technicky vzato ještě ani není zima. Bydlím v severním Vancouveru, kde to bývá jen o něco málo podobnější typické kanadské zimě, ale nic takového. Připadá mi to trochu jako špatné znamení, ale obvykle se rozhodnu zjevná znamení ignorovat. Přesto je zima jako v prdeli, zotavuju se z kocoviny, dnes jsem strávil pět a půl hodiny v letadle hraním euchre se spoluhráči a prohrál jsem všechny zatracené hry kromě jedné. Dneska je jedna z těch vzácných sobot, kdy pro náš tým hokej neexistuje, a místo abych ji strávil doma v teplákách a ponořil se do disneyovského maratonu a pizzy XL, procházím se sychravou nocí a mířím na zasranou narozeninovou oslavu s překvapením. "Jsem zkurveně na dně, kámo." Zasténám, strkám si ruce o něco hlouběji do kapes vlněného kabátu, zatímco kráčím po chodníku a zuby si přitahuju šálu až k bradě. "To je kurva to samý," táhne Garrett Andersen, můj pravičák, a East Coast twang mu vklouzne do řeči, jako to dělá, když je unavený nebo opilý. Právě teď je to to první. "Málem jsem se na to vykašlal, ale rozmyslel jsem si to." Chytne se za rozkrok. "Mám rád svoje koule tam, kde jsou, děkuju pěkně." Jeho obavy mi neušly. Oslavenkyně nám už několikrát vyhrožovala kastrací za mnohem krotší prohřešky. Být na její špatné straně je to poslední místo, kde bych chtěl být v den Cařiných pětadvacátých narozenin. Už tak je dost děsivá, a teď jsme navíc prošvihli tu část, kdy vyskočíte a zařvete "Překvapení!". Spoléhám na to, že už má tři drinky a je dostatečně spokojená s třpytivou růžovou dárkovou taškou, která mi visí na předloktí, aby zapomněla, že je na nás naštvaná. "A všichni víme, že si nenecháš ujít příležitost, aby sis smočil hůl," dodá Garrett a nakloní hlavu přes silnici k baru, kam míříme. Ne normálně, ale jsem zatraceně unavená. Už jsem se rozhodl, že to zabalím dřív a půjdu domů spát do postele, která mi poslední čtyři noci chyběla, bez místa, kde bych si mohl zahrabat péro. Představa, že budu spát ve vlastní posteli, je příliš dobrý nápad na to, abych si ho nechal ujít. Říkejte si, že jsem blázen, ale žádný sex nestojí za to, abyste se pořádně vyspali, když to opravdu potřebujete. "Možná budu dneska hodný," odpovím Garrettovi a koutek úst se mi zvedne, když zakoulí očima. "Na jednu noc si ho můžu nechat v kalhotách." Běží přede mnou a přechází ulici, když se objeví mezera mezi auty. "Pochybuju!" "Jejda," zamumlám, když mu omylem vrazím loket do boku, když se kolem něj protlačím a natáhnu se ke dveřím. S úsměvem je podržím otevřené a gestem mu naznačím, aby šel přede mnou. Bar vypadá tak, jak jsem čekala: fuckton růžový a kurevsky narvaný. Obvykle se vyžívám v chaosu, což je možná důvod, proč se mi při bouřlivém smíchu a hlasité hudbě narovnává páteř, ale já se chci jen usadit v rohu baru se svými spoluhráči a popíjet jedno nebo dvě vychlazená piva. Kromě růžové je tu spousta zlaté a květinové. Díky bohu za Cařinu nejlepší kamarádku, protože jsme málem měly službu ve výzdobě, dokud nám Emmett neřekl, že to má zvládnuté. Nepotkala jsem ji, ale musí být dost odvážná, když se dobrovolně ujala výzdoby večírku, když oslavenkyně vede vlastní firmu na plánování akcí. Zklamat Caru není nic, za co bych chtěl být zodpovědný; viz výše zmíněné kastrování. "Gare-Bear! Cartere!" Hned po tom výkřiku se mi do náruče vrhne tělo, které mi vyrazí vzduch přímo z plic, jak se kolem mě ovinou dlouhé končetiny. "Všechno nejlepší k narozeninám, Care," zazpívám, když se mi oslavenkyně s přípitkem snese po těle, než Garretta rozdrtí v objetí. Cara si prohlíží malou růžovou taštičku v mých rukou a poskakuje na špičkách na nebesky vysokých podpatcích. "Oooh, gimme-gimme!" "Áááá," ceknu a držím od ní tašku dál. "Kde máš vychování?" Její modré oči se vykulí, když se jí vyklube bok. "Dej mi můj zasranej dárek, prosím." Zachrčím smíchy a strčím jí ho do chtivých rukou. "Od Gare-Beara a ode mě." Mrknu na Garretta, protože jeho nechápavý výraz, stažené obočí a hluboké zamračení mi říkají to, co už vím: jediní lidé, kterým tahle přezdívka projde, jsou jeho malé sestry a Cara. Cara neztrácí čas trháním tašky a přehazováním papírových kapesníků přes rameno. Otevře malou sametovou krabičku uvnitř a vypískne. Vytáhne platinový řetízek, na kterém visí diamanty vykládané písmeno C, a zatřese mi jím před obličejem. "Nasaď si ho, nasaď si ho!" Dívám se, jak se otáčí a odhrnuje si hedvábné zlaté kadeře dlouhé až do pasu ze zad a přes rameno. Obočí mi stoupá na čelo, když očima sleduji křivku její páteře až k jejímu kulatému zadečku. Šaty bez zad. Pěkné. Podívej, je to jedna z holek mého nejlepšího kamaráda. Nikdy, nikdy bych se jí nedotkl, ale jsem muž se dvěma očima na tváři. Dokážu ocenit hezkou ženu, aniž bych měl chuť se podle toho chovat. Garrett mě udeří loktem do hrudního koše, až se s funěním svalím na zem. Vytrhne Caře z natažené ruky náhrdelník a připne jí ho na krk. Stále ještě piští, ruce má sepnuté, když se odrazí dopředu a políbí nás oba na tvář. Zahákne své ruce za naše a vede nás do baru. "Budete se mít nejlíp, já to prostě vím. Moji přátelé jsou úžasní, zvlášť moje nejlepší kamarádka. Nemůžu se dočkat, až ji poznáte!" Srovná si mě pohledem, který mi říká, ať toho nechám, ještě než začnu. "Potřebuju, aby ses dneska večer chovala co nejlíp." Zvednu ruce do vzduchu. "Co to kurva znamená?"
2. Postel > Sex (2)
"Víte, co to znamená. Nepokoušej se o žádnou legraci s Liv." "Kdo je Liv?" Posmívá se. "Olivia! Moje nejlepší kamarádka!" "Ohhh, jasně, jasně. Ona." Nějak se mi podařilo vyhnout se setkání s ní po celý rok, což je nejspíš nejlepší a rozhodně to jde na vrub Emmettovi. Zmínil se o něčem v tom smyslu, že jsem ji jednou ošukal a zlomil jí srdce, což nakonec nějak skončí tím, že ho Cara odkopne a všechno je to moje vina. Takže se jí asi nesmím dotknout nebo co. Mně to nevadí, aspoň pro dnešek. V instagramové schránce mám hrstku žádostí o zprávu od Lacey, která mi přesně připomíná, proč bych si měl dát od žen týden nebo dva pauzu. Těžko zapomenout její jméno, když mi během jediné hodiny pošle třináct zatracených zpráv, přesně tolik, kolikrát se zmínila o tom, že je na obálce Maximu. Náhoda? Myslím, že kurva ne. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mě vyčerpává představa, že bych se dneska večer měl bavit s někým jiným. To mě jen utvrzuje v myšlence, že půjdu domů a padnu obličejem do balíčku sušenek Oreo. Cara nás opouští s příslibem, že nás dožene později, a tancuje přes parket ke skupince holek, a já s Garrettem nacházíme zbytek našich neukázněných spoluhráčů, kteří se krčí v rohu. Podle toho, jak to vypadá, už jsou přinejmenším z poloviny v pytli, drinky šplouchají po podlaze, jak kolem sebe třískají skleničkami a vyjí smíchy. Není nad volnou sobotu pro moje kluky. "Jak se vám dvěma podařilo prošvihnout to překvapení?" Adam Lockwood, náš brankář, mě poplácá po ruce, než si nakloní pivo ke rtům. "Šťastní parchanti." Zachytím barmanův pohled a pronesu Mill Street. S přikývnutím začne plnit půllitr. "Zasekl jsem se u mámy," vysvětlím a odlepím si kabát. "Nejsem si jistá, jestli je to lepší." Udělala jsem tu chybu, že jsem se u mámy zastavila hned po přistání. Je to jedna z těch lidí, kteří si najednou vzpomenou na všechno, co mi zapomněli říct, když je čas odjet, a nikdy to nepočká do telefonátu na druhý den. Nikdy nepřestane mluvit. Bylo sedm, když jsem konečně odjela, a já se ještě musela jít domů osprchovat. "Eh, Woody." Šťouchnu Adama do ruky. "Kde je tvoje holka?" Odhrnu pivo z barového pultu a všimnu si, že mu chybí zrzka, která mu normálně visí na ruce. Až na to, že to poslední dobou nedělá tak často. Už si ani nepamatuju, kdy jsem ji viděl naposledy, když o tom tak přemýšlím. Prohrábne si rukou tmavé kadeře a odkašle si. "Ach, Court měl jiné plány. Cara se chová jako dobrá sportovkyně, ale je vidět, že z toho není moc nadšená." Nemám čas komentovat to, že se jeho přítelkyně zase neukázala, navíc na akci, která se chystá už nejméně dva měsíce, protože mě těžká ruka poplácá po rameni a pivo se mi rozplácne o stěnu sklenice. Vím, že je to Emmett, jakmile mě obejme jedním ze svých dusivých medvědích objetí. A vím, že je opilý, ve chvíli, kdy mi jeho nezřetelná slova, horká a silně vonící bourbonem, vějířovitě přejíždí po tváři. "Jdeš pozdě." "Promiň, kámo." Rychle mu prohrábnu vlasy, hlavně proto, že je zábavné rozčílit tak velkého, statného chlapa. "Trochu opilý, velký chlape?" Odstrčí mi ruku a věnuje se večírku. "Už ti Cara řekla, že nesmíš spát s žádnou z jejích kamarádek?" ptám se. V hrudi mi zaúpí, jak se mi hlava zakulatí dozadu. "Ano," zasténám. Můj pohled bloudí po rozlehlém baru, po moři lidí, kteří se společně pohybují na tanečním parketu. "To je sporné. Necítím se na to... ehm, necítím..." Slova mi odumírají na špičce jazyka, když se mi v žaludku objeví injekce touhy, když se můj pohled zastaví na ní. "Uh, ne, um... dnes večer." Polštářky mých prstů se zvednou ze sklenice, jak s ní náhodně gestikuluju. "Ta věc." "Prosím?" Podívám se na Emmetta a pak zpátky na ni. Zapomenu, o čem se bavíme, ale nic nemůže být tak důležité jako drobná, kapku nádherná brunetka tančící s Carou. Pokud mám být upřímná, tanec je až příliš volná definice na to, abych popsala způsob, jakým se ti dva spolu pohybují. Nevím, jak to nazvat, ale kašlu na to. Cara objímá svou drobnou kamarádku ochrannou rukou, přitahuje si ji blíž a mně se při pohledu na jejich společný pohyb kurevsky uvolňuje čelist. Očima sleduji každou linii jejího těla, každý její pohyb, když si ta úžasná drobotina přehazuje tmavé vlasy přes rameno a jazykem si přejíždí přes horní ret. Vyhodí ruce do vzduchu a hlavu nakloní na stranu, aby slyšela, co jí Cara šeptá do ucha. Se zaujetím sleduju, jak se jí hlava zakloní dozadu a v obličeji jí vybuchne smích. Jsem uchvácená, fixovaná, posedlá. Nemůžu odtrhnout oči, a když Cařiny ruce sevřou kamarádčin pas a zpomaleně sklouznou až k jejím bokům, bojuju se zasténáním, protože si tak nějak myslím, že bych to chtěla udělat. "Ani na to nemysli, Cartere." Podaří se mi odtrhnout pohled a podívat se na Emmetta. "Cože?" "Řekl jsem, ať na to kurva ani nemyslíš." Zavrtí hlavou. "Ne. Ona ne." Ona ne? Jaká? Kdo je ona? Mé oči ji znovu najdou, když ji muž, kterého nepoznávám, přitiskne k hrudi. Přítel? Do prdele. Vítězoslavný zvuk mi vibruje vzadu v krku, když sleduju, jak se na něj ovacky usmívá, vrtí hlavou a ústy mu říká Ne, děkuju, než pustí jeho ruku a otočí se k němu zády, i ke mně. A sladké, svaté peklo, to pozadí. Krémová ramena, která vedou cestu dolů po mléčném hřbetu pod stroboskopem světel nahoře. Propad jejího pasu se zjemňuje do sladké křivky širokých boků. Její černá kožená sukně je namalovaná tak těsně, objímá každý její okraj, že musím přemýšlet, jak si ji sakra oblékla a jak ji z ní pak sakra sloupnu. Rozhodnu se pro nůžky. Střihnu jí ji a pak jí hodím účet za novou. Garrett se natáhne dopředu, dotkne se prsty mé brady a zavře mi ústa. "Kriste, Beckettová. Jsi v pořádku?" Máchnu rukou jejím směrem, celá zkoprnělá. "Kámo." Na víc se nezmůžu. Copak to nevidí?
2. Postel > Sex (3)
Garrett sleduje můj pohled a uznale zabručí, ale Emmett to zkazí vyvalením očí, které je nějak slyšet. "Myslím to vážně, Cartere. Cara tě nakrmí tvýma koulema, když se jí dotkneš." "Já si s Carou poradím." Emmett si odfrkne, Garrett se zachechtá a Adam si zatluče pěstí do hrudi, jak se dusí kašlem. S Carou si nikdo neporadí. Ani Emmett. Ani Cara si s ní v polovině případů neporadí. Pročistím si hrdlo a přiblížím okraj sklenice ke rtům. "Jak se jmenuje?" Emmett stále kroutí hlavou jako osel. "Ne, to ti neřeknu." Dívám se, jak si odhrnuje vlasy z vlhkého čela a přehazuje si rozpuštěné tmavé kadeře přes rameno. Zatahá Caru za rameno a přitiskne se na špičky, aby jí zašeptala do ucha, než se odvrátí, projde se po parketu, boky poskakují sem a tam, než se - s velkým úsilím - zvedne na barovou stoličku a zašklebí se na barmana. Když jí s mrknutím přistrčí pivo, zrudne a odvrátí oči. Roztomilé. Podivně mě zaujme, jak si přehodí jednu nohu přes druhou, zvedne sklenici k ústům a vypije skoro půlku na jeden dlouhý zátah, jako by to byla její každodenní práce, a já se trochu zvednu, když si začne prohlížet místnost. Přejede mě, pak mě mine. Pak se odrazí zpátky ke mně. Karmínový žár se jí vkrádá na krk a barví tváře, když si uvědomí, že ji pozoruju, takže se na ni blýsknu svým typickým křivým úsměvem, vytáhnu dolíčky až dovnitř a zasměju se, když se jí zatočí hlava. Upře pohled na televizní obrazovku nad hlavou a okamžitě začne předstírat, že mě neviděla. "To zjistím sama." Poplácám kamarádku po zádech a mrknu na spoluhráčky. "Omluvte mě, kluci." "Jasně. Hodně štěstí, Beckettová." Emmett utápí svůj podrážděný smích v pití. "Zaručuju ti, že to, co prodáváš, nekoupí. Nikdy ji nezískáš." Nikdy ji nezískáš? To je nepravděpodobné. Jsem kapitán našeho hokejového týmu a jeden z nejlépe placených hráčů v celé historii NHL. Nemůžu jít do obchodu s potravinami, aniž bych dostal telefonní číslo nebo nabídku k sňatku, a proto teď využívám donáškovou službu. Položím si dlaň na hruď a s úsměvem couvám. "Víš, co si myslím o výzvách." Když se k němu otočím zády, nerozumím jeho větě, jen slova pohřeb a koule v polévce, která jsou rozhodně děsivá. Ale ne dost děsivá na to, aby mě odradila.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dej mi šanci"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️