1
Uvnitř hotelu Hyatt International svítí světla a vládne veselá atmosféra. "Evo, připiju si na tebe." Herečka Chloe Richardsová pozvedne sklenku červeného vína a s úsměvem přistoupí k Evelyn Grayové. Dnes večer se konal slavnostní banket pro Královnu jedu ve městě skládek. Jednalo se o webový seriál adaptovaný podle románu, který nečekaně získal extrémně vysokou sledovanost a po skončení vysílání celkový počet zhlédnutí překročil jednu miliardu. Evelyn, studentka čtvrtého ročníku Filmové a televizní akademie, dostala příležitost pracovat na seriálu na doporučení ostatních. Přestože její plat není nijak velký, získala si díky tomuto úspěšnému pořadu velkou popularitu. Několik měsíců spolu herečky žily a jedly na place a Evelyn a Chloe se sblížily jako sestry. Ačkoli se nikdy nedotkla vína, udělala výjimku, vzala si od Chloe červené víno a jemně cinkla skleničkou: "Chloe, ráda bych si s tebou také připila a doufám, že naše další spolupráce bude úspěšnější." "Ahoj," řekla Evelyn. V Chloeiných očích se mihla stopa žárlivosti, sklopila zrak, aby si upravila vlasy, Evelyn si toho nevšimla. Když znovu vzhlédla, Chloe se na tváři objevil úsměv a kývla hlavou na potvrzení: "Taky jsem nečekala, že budu s Evelyn spolupracovat i na dalším představení, bylo mi potěšením." Evelyn byla hlavní herečka a Chloe jen vedlejší postava. Když na to Chloe pomyslela, srdce ji tajně nenávidělo. Dala si práci s konkurzem na hlavní roli, režisér a producent s ní byli velmi spokojeni, a dokonce si ji zavolali na zkoušku kostýmů, ale nakonec jí řekli, že se musí ucházet o vedlejší roli. Její agent jí řekl, že její roli získala Evelyn. Jistě, o několik dní později oficiální účet na Twitteru oznámil, že Evelyn je hlavní herečkou. Jak se s takovou skutečností mohla tak snadno smířit? Zadívala se na červené víno v Evelynině sklenici, v očích jí probleskl náznak krutosti, ale na tváři měla úsměv jako květ: "Evelyn, když jsi dneska tak šťastná, proč se nenapijeme?" "Ne," odpověděla. ...... Brzy poté, co víno dopila, se Evelyn zatočila hlava a všechno kolem ní jako by se točilo. Zabručela si pro sebe: "Určitě neumím dobře držet alkohol, jen půl sklenky vína a už jsem takhle opilá." A pak se na ni usmálo štěstí. Udělala dva kroky vpřed, ale nohy jí klopýtly ....... Za ní se okamžitě objevila Chloe, která ji s obavami podpírala a jemně se ptala: "Evelyn, jsi v pořádku?" "Ne," odpověděla. "Závrať ......" Evelyn si zakryla spánky, cítila se fyzicky i psychicky špatně, nemohla si pomoct, ale zhluboka se nadechla. "Jsi opilá, vezmu tě, aby sis odpočinula. Pořádný odpočinek bude fajn." Chloe předstírala starost a pomohla jí ke vchodu do výtahu. ...... Výtah vyjel do 33. patra. Na konci chodby vypadalo apartmá s otevřenými dveřmi obzvlášť lákavě, a tak k němu Chloe zmatenou Evelyn opatrně doprovodila, došla ke dveřím a náhle ji strčila do pokoje a vší silou za sebou zavřela dveře. "Počkej, až budeš mrtvý." Ušklíbla se na zavřené dveře a otočila se, aby vytočila číslo. "Hej, je to Newsweek? Mám tady úžasný sólokapr ......" Jakmile se objevila zpráva, že nevinná herečka strávila noc se čtyřmi kovboji, byla si Chloe jistá, že Evelyn už nikdy nedostane šanci změnit svůj život. ...... Evelyn byla odstrčena a spadla na zem. Naštěstí byl v místnosti měkký koberec, takže nemusela trpět. Nevysvětlitelné horko v jejím těle bylo jako spalující oheň a její dech se zrychlil. Uklidnila se, pokusila se vstát a uslyšela před sebou zvuk tekoucí vody. "Voda, taková žízeň, musím se napít vody ....... " Odpotácela se směrem ke směru zvuku. Strčila do otevřených dveří, před nimiž se naplnila mlha, volala po vodě a potácela se dovnitř. Místnost byla rozmazaná, Evelyn se pohnula vpřed, ale narazila do teplé zdi. Odrazila se dozadu, nohy jí podklouzly, ztratila těžiště a upadla. Ve chvíli, kdy se chystala spadnout na zem, se její tělo instinktivně chytilo dopředu a uchopilo něco ...... ...... V koupelně šumí voda, horká jako pára. Leo Sterling stál pod sprchou, teplá voda mu klouzala po čele, kolem pevného kořene nosu a sexy tenkých rtů, až k širokým prsním svalům a břišním ...... Vtom se tiše otevřely dveře koupelny a rozmazaná postava se připotácela blíž. leo překvapeně vzhlédl, a než se stačil pořádně rozkoukat, žena před ním už se k němu vrhla a pevně ho objala. Jeho tělo ztuhlo, hlubokýma očima probleskla stopa lhostejnosti a pak se natáhl a stiskl ji za krk: "Ta odvaha opravdu není malá, dokonce se odvážila vplížit do mého pokoje." "Kašel... "Tohle je pro tebe nejlepší." V okamžiku, kdy ji někdo stiskl, Evelyn se cítila dušná, tvář jí zrudla a prudce se rozkašlala. Zoufale se snažila, vůně jejího těla byla stále intenzivnější, Leo si díky té vůni připadal trochu povědomý. Když se na ni podíval, vražedná aura v jeho očích ochabla. "To je ona!" "Kašle......kašle...... "Kyslík je čím dál tím vzácnější." Evelyn předvedla bolestný pohled. Při pohledu na její tvář postupně blednoucí kvůli nedostatku kyslíku se v Leových očích postupně objevovaly složité emoce. Ve chvíli, kdy byl v šoku, jeho oči opět zchladly, bez sebemenšího náznaku tepla. Myslel si, že se s touto ženou už nikdy nesetká, ale nikdy by ho nenapadlo, že se s ní náhodou znovu setká. O chvíli později se podíval na Evelyn, která se chystala omdlít, a nakonec pomalu pustil svou ruku. "Kašel ......" Její tělo se sesunulo po zdi, smolně leželo na zemi a lapalo po dechu. Je jí hrozně špatně, pomozte mi… Léky začínají účinkovat čím dál silněji, Evelynina tvář je rudá a horká, natáhni se a chyť ji za nohu. Leo jasně cítil spalující žár její dlaně. Podíval se na její zmatený a utrápený pohled a okamžitě pochopil vážnost věci. "Byl jsi omámený?" "Pomoz mi, pomoz mi ...... " Evelyn se chystala vykřiknout, oči plné proseb. Při vzpomínce na bláznivou noc před čtyřmi lety se Leovi zatmělo před očima. Tehdy byla jako zelené ovoce, ať se nemůže zastavit. "Když už mi znovu rozbušila srdce a chopila se iniciativy a vrhla se mi do náruče, neměl bych mít důvod odmítnout." Podíval se přímo na ni, hlas měl tichý: "Jsi si jistá, že chceš, abych ti pomohl?"
2
Brzy ráno proniká sluneční světlo mezerami v záclonách. Na bílém koberci bylo po podlaze rozházené oblečení. Místnost byla naplněna nejednoznačnou atmosférou. Leo Sterling se převalil, rozsvítil lampu, odstrčil ženu v náručí a chystal se jít do koupelny osprchovat. Žena v jeho náručí vydala zakňučení a padla na druhou stranu těla. "Ach!" Leo chtěl právě vstát z postele, ale uvědomil si, že žena vedle něj se už probudila. Šokovaně otevřela pár očí plných paniky a podívala se na něj. "Ahhhhhhhhhh!" Znovu se ozvala série výkřiků, Evelyn Grayová nevěřícně pohlédla na teplou a pevnou mužskou hruď před sebou, silně mu zatlačila rukama do hrudníku, pevně sevřela přikrývku a převalila se, přímo se skutálela z postele. Tu trochu ospalosti, kterou ještě měla, zcela vymazal šok. Stále si udržuje omráčený výraz, tělo ji bolí. Když se podívala dolů a uviděla střídající se modřiny a fialové cucfleky po celém těle, její tvář, která byla už tak bledá z leknutí, se stávala ještě ošklivější. Včera v noci se jí zdál sen, zdálo se jí, že celou noc muži ...... Myslela si, že je to jen směšný sen, ale teď na posteli skutečně ležel muž! Protřela si oči a štípla se. Ach, tolik to bolí! Takže to nebyl sen? Když Leo uviděl její reakci, mírně se zamračil a jeho tvář poklesla: "Proč křičíš?" Evelyn pevně sevřela přikrývku a hlas se jí mírně zachvěl: "Kdo jsi? Proč jsi v mém pokoji?!" "Ve tvém pokoji?" Leo beze slova zahýbal koutkem úst, otočil hlavu, z hlubokých očí mu vytryskl náznak výsměchu: "To je nová taktika, předstírat, že jsem ve špatném pokoji?" Pro to, aby mu vlezly do postele, dělají tyhle ženy opravdu všechno. "Co předstírat vstup do špatného pokoje, tady je jasně ......" Evelyn se chystala k replice, čtyři oči relativní okamžik zamrzly na okamžik, oči se blýskaly ohromující. Pohledný muž! Tenhle muž před ní je rozhodně ten nejhezčí, jakého kdy viděla. Hluboké oči jako odraz hlubokých mořských hvězd, tajemné a zářivé, chladné, ale okouzlující. Nos měl vysoký a rovný, jeho ostrý a trojrozměrný profil byl tak dokonalý, jako by ho vyřezal nůž, a tvar jeho tenkých rtů byl jako umělecké dílo, s trochou chladného svádění, spolu s ušlechtilou povahou, s níž se narodil, byl jako bůh, který sestoupil z nebe. Evelyn si náhle uvědomila, že se na něj upřeně dívá, tvář jí okamžitě zrudla a spěšně odvrátila pohled. leo se klidně usmál, nenuceně vstal z postele a otočil se směrem ke koupelně: "Ženo, dám ti deset minut na rozmyšlenou, co chceš. Ať už jsi opravdu šla do špatného pokoje, nebo z jiných důvodů, včera večer mi tvé tělo udělalo velkou radost, nebudu to brát nadarmo." "Ahoj," odpověděl Leo. Po těchto slovech odešel do koupelny. V místnosti bylo opět ticho. Když se Leo osprchoval, Evelyn si náhle uvědomila, že zřejmě vstoupila do špatného pokoje. Interiér pokoje byl směšně luxusní, vypadal jako prezidentské apartmá, ne jako standardní pokoj, ve kterém obvykle pobývala. Jak je možné, že je to ...... Včera večer byla opilá, ale Chloe ne, tak jak ji mohli poslat do cizího pokoje? Hlavou jí bleskla myšlenka, tvář jí okamžitě zbělela, srdce jako by se jí do ní zařezávalo: "Chloe, proč ......" Pohár s červeným vínem na slavnostní hostině jí totiž Chloe podala. Není špatná, jak je možné, že jen tak vypila pohár vína opilá do bezvědomí? Ta sklenka vína ...... musí mít nějaký problém. S hněvem a strachem otočila hlavu směrem k nakoupené koupelně, otřela si slzy z koutků očí, sebrala oblečení na podlaze a rychle se převlékla. Bez ohledu na to, jaká je pravda, chtěla prostě co nejdřív odejít. ...... Když strčila do dveří svého pokoje, objevilo se před ní nespočet blikajících světel. evelyn nedokázala otevřít oči a podvědomě si sáhla na oči, aby si je zacpala, reportéři, kteří už čekali venku, se kolem ní rojili, nahrávací pera a nejrůznější otázky se k ní hrnuly: "Slečno Grayová, je pravda, že jste včera večer volala kovbojovi?" Kovboj? Evelyn na okamžik ztuhla a spěšně zapřela: "Nic takového jsem neudělala, spletli jste si osobu?" "Ne," odpověděla Evelyn. Nevím, proč je tu tolik reportérů? Teprve po několika vteřinách zareagovala, to je zase Chloein trik. Chlad v jejím srdci se šířil čím dál víc. Myslela si, že jsou nejlepší kamarádky, ale netušila, že druhá strana je tak krutá. "Slečno Grayová, vy lžete?" "Ne," odpověděla Chloe. Reportérka si horlivě všimla cucfleku na jejím krku, ukázala na ni a hlasitě řekla: "Slečno Grayová, to znamená cucflek na krku, že? Vždycky jste tvrdila, že nemáte přítele a jste stále svobodná, tak kde se vzal ten cucflek? Prosím, vysvětlete mi to." Oči davu se okamžitě zaměřily na její krk a klíční kosti, červenofialové cucfleky se rýsovaly ve velkém a pod vlasy dlouhými po ramena se objevily náznaky důkazů. Novináři se rozzuřili: "Páni, tam jsou opravdu cucfleky, vyfoťte je!" Všichni si cucfleky na jejím těle fotili, Evelyn zpanikařila a rukama si zakrývala obličej, byla naštvaná a úzkostlivá, pořád couvala: "Nefoťte, už nefoťte." Ale čím víc uhýbala, tím víc reportéři šíleli a všichni se tlačili do místnosti. Několik mužských reportérů ji dokonce odstrčilo a křičelo: "Rychle, běžte se podívat dovnitř, natočte to!".
3
Když však vzrušeně vtrhli do místnosti, neviděli to, co očekávali. "Co se děje? Kde jsou kovbojové? Proč nikoho z nich nevidíme?" ptali se. V tu chvíli se otevřely dveře koupelny. Z bílé páry vyšel Leo Sterling a kolem sebe měl ručník. Byl bez trička a svalnatý, na pšeničné kůži mu ve slunečním světle perlila voda a klouzala po přitažlivých prsních svalech. ...... Venku bylo stále živo. Zamračil se, když v místnosti uviděl několik mužských reportérů, a jeho tvář se okamžitě zachmuřila. Ti mužští reportéři zaslechli rozruch, spletli si ho s kovbojem vycházejícím ven a okamžitě zvedli fotoaparáty a namířili mu je do obličeje. Právě když se chystali pořídit divoký záběr, fotoaparát jim vyklouzl z rukou a s cvaknutím spadl na zem. Tváře mužů se náhle změnily a v šoku a strachu jednohlasně řekli: "Leo, Leo Sterling." Všichni se najednou rozesmáli. Muž v místnosti, jak by to mohl být Leo Sterling! Neříkal snad informátor, že tam byli čtyři kovbojové? Kdyby věděli, že je tu Leo Sterling, neodvážili by se vpadnout dovnitř, ani kdyby měli sto chutí. Jeden z nich se tak vyděsil, že mu ochably nohy a rovnou se svalil na zem: "Leo, nevěděli jsme, že jsi tady, my ......". "Kutálej se." Leo Sterling řekl chladně, jeho tvář byla zachmuřená a strašná. "Leo méně zloby, okamžitě jdeme, okamžitě jdeme ......" Několik lidí se málem i překulilo a plazilo se, aby vyběhli ven. Venku před místností byli reportéři obklopující Evelyn Grayovou také rychle odvedeni bodyguardy pryč z místa činu. ...... Evelyn se v šoku opřela o zeď, v obličeji byla trochu bledá, jako by se ještě nevzpamatovala. Vlasy měla potrhané a rozcuchané, šaty pomačkané a mikrofon ji zasáhl na mnoha místech těla. Leo Sterling k ní přistoupil s chladnou tváří. Podíval se dolů a prohlédl si její zubožený vzhled, jeho chladné rty se mírně zvedly a ušklíbl se: "Tvoje taktika mi opravdu otevřela oči, úmyslně jsi vstoupila do špatné místnosti, zařídila jsi reportéry, co bude dál?" "Myslíš, že jsem ty reportéry zařídila já?" Evelyn šokovaně vzhlédla, myslela si, že špatně slyšela. "Nebo ne?" Leo se chladně usmál, bez jakékoliv teploty v očích, a pohrdavě se na ni podíval: "I kdybys včera večer opravdu vstoupila do špatného pokoje, ti reportéři měli čekat před tvým pokojem, jak by se mohli objevit místo mě?" Tahle ženská je opravdu velká, skutečně si troufá dát mu set. "To jsem neudělala, taky jsem nevěděla, že venku budou reportéři." "To ne, to jsem nevěděla. Odolala nutkání zvracet, zřejmě byla obětí, ale on ji dokonce obvinil neprávem. Jediné, čeho se jí dostalo na oplátku za její vysvětlení, byl Leův pohrdavý úšklebek. S odporem v očích se na ni opovržlivě podíval, otočil se a stáhl si ručník. ...... "Ach, co to děláš, ty úchyle." Evelyn si okamžitě zakryla oči, spěšně se odvrátila a tváře jí okamžitě zrudly, jako by z nich kapala krev. Byl ten zatracený muž opravdu nudista? I když měl skvělé tělo. Znamená to ale, že se může jen tak odhalit? Leo si odfrkl a pomalu se oblékl, jako by to byla Evelyn, kdo na sobě nemá žádné oblečení. "Včera večer jsi nebyla takhle stydlivá, otravovala jsi mě s ohněm a vášní, není trochu pozdě na to, abys mě teď nazývala úchylem?" Při pomyšlení na její včerejší dráždivé chování Leovi zrudl žaludek horkem. V hloubi duše se mu ta žena hnusila, ale nemohl ignorovat její tělo. Nikdy předtím se takhle necítil. Kdyby nebyl střízlivý, napadlo by ho, jestli ho neomámila. Evelyn poslouchala jeho dvojsmyslná a nestoudná slova, tvář se jí rozpalovala čím dál víc, a zlostně zařvala: "Drž hubu, ty opovrženíhodný a nestoudný úchyle! Využíváš lidi, nemáš žádný spodní limit, nechutné!" "To je nechutné!" zasmála se. I kdyby opravdu vstoupila do špatné místnosti, neměl by ji zneužívat. Takové věci dělal, když byla v bezvědomí, prostě kretén. "Jak jsi mě to jenom nazval?" Leova tvář se okamžitě zachmuřila. Jeho chladné oči vyvolávaly v lidských srdcích strach. Evelyn si nemohla pomoct, ale zachvěla se, nemohla se ubránit strachu a neodvážila se zopakovat, co právě řekla. "Mladý pane." V tu chvíli se za dveřmi náhle ozval uctivý hlas: "Dědeček říkal, že tě chce vidět, a požádal tě, abys okamžitě přišla." Když to Leo uslyšel, jeho fénixí oči se mírně zúžily. Hluboce se zadíval na Evelyn, otočil se a zvedl sako. Evelyn využila příležitosti, bez váhání se otočila a utíkala směrem ven. Vyběhla z místnosti, venku uviděla nějakou osobu, spěšně se na ni podívala a pak se vrhla ke vchodu do výtahu. Když viděl Evelyn vybíhat z Leova pokoje, Alan mírně ztuhl a překvapeně se na ni podíval. V pokoji mladého pána je skutečně žena ......? Neviděl to špatně, že ne? Když se chtěl podívat blíž, Evelyn už spěchala do výtahu. ...... Jakmile Evelyn nastoupila do kabiny, zazvonil jí mobil. Byla to její nevlastní matka Susan Laneová. "Evelyn Grayová, kde jsi sakra byla?" Evelyn se zhluboka nadechla a potlačila vztek: "Susan, jen řekni, co se děje, zavěsím, jestli to není důležité." Susan slyšela její tón, rozzlobeně přímo vyčítavý: "Víš, že celý den ve vnějším světě blbneš, doma se staly tak velké věci, že nevíš, tvůj otec vypil léky, aby spáchal sebevraždu, ty ještě nespěcháš do nemocnice!" Cože? Evelyn zbělela tvář a mobil jí vyklouzl z ruky. ...... Když dorazila do nemocnice, nedbala na svou zášť vůči Susan a vrhla se na Susan: "Jak se má můj táta?" "Ne," odpověděla. Susan se na ni chladně podívala: "Hm, co se ještě může stát? Je v resuscitaci, jestli se mu podaří vrátit život, záleží na něm samotném." "To je pravda," odpověděla. Když to Evelyn slyšela, srdce jí spadlo do ledového sklepa, úplně se ochladilo. S bledou tváří se dívala na zavřené dveře pohotovosti, ruce i nohy měla studené: "Jak se to mohlo stát? Vždyť byl očividně v pořádku, jak mohl spáchat sebevraždu?" Susan se chystala promluvit, když se na pohotovosti rozsvítila červená na zelenou. Z pohotovosti vyšel lékař, Susanina reakce byla trochu přehnaná, okamžitě se vrhla dopředu, odstrčila Evelyn, vytáhla lékaře a zeptala se: "Pane doktore, jak se daří mému manželovi?" Doktor si sundal masku: "Naštěstí se ho podařilo včas zachránit, nyní je mimo nebezpečí a jeho stav je stabilizovaný." V jejích očích se mihl náznak zklamání, ale rychle se vrátil do normálu a usmála se: "To je dobře, jaký falešný poplach." "Ale i když je mimo nebezpečí, pacientovo tělo je stále velmi slabé, potřebuje se několik dní zotavovat v nemocnici, pospěšte si s placením poplatku za hospitalizaci." ...... Nemocnice Renxin je nejlepší nemocnicí v Bay City a také nemocnicí s největším počtem pacientů.
4
Čím hlučnější prostředí, tím tišší se Evelyn Grayová zdála. Seděla na kraji nemocničního lůžka se svěšenou hlavou, vlasy jí z jedné strany padaly dolů, odhalená polovina obličeje měla jakousi tichou a lhostejnou krásu. V tlumeném světle pleť bílá jako sníh spolu s její jemnou a krásnou tváří jí umožňovaly i v tomto chaotickém prostředí snadno upoutat pozornost ostatních. Susan Laneová se na tuto výjimečnou tvář dívala s tajnou nenávistí. Tato dívka měla stejně jako její matka tvář ženy, která svádí muže. Musí ji provdat, než ohrozí štěstí své dcery. "Evelyn." Když se Susan rozhodla, promluvila: "Tvůj otec tě obvykle miluje nejvíc, když jde o klíč, neměla bys mu pomoci?" "Ne," odpověděla. Evelyn zvedla hlavu. Susan pokračovala: "Nechceš vědět, proč se tvůj táta zabil? Řeknu ti to hned. Firma měla problémy, dlužila miliony dolarů, exekutoři chodili celý den ke dveřím a chtěli po něm peníze, on ten tlak neunesl, tak vypil lék a spáchal sebevraždu." Evelyn to trochu překvapilo: "Kdy se to stalo? Proč jsem ho o tom nikdy neslyšela mluvit?" "Ano," odpověděla. Susan se chladně usmála: "Bál se, že by si jeho drahá dcera dělala starosti, a tak to před tebou tajil." Když Evelyn věděla, jaká je pravda, sevřelo se jí srdce, bolestí a zármutkem. Její otec ji miloval už od dětství. I když si kdysi stěžovala, že si vzal ženu, jako byla Susan, stále jí na tom otci záleželo. "Vždyť taky víš, jaká je u nás doma situace, sehnala jsem peníze odevšad, dokonce jsem vybrala peníze na věno pro Emmu, ale pořád to nestačí. Jestli ty peníze zítra neseženu, víš, jak jsou ti lichváři zlomyslní, použijí cokoli." "A co když to bude jenom na mě?" zeptal se. Evelyn nechtěla poslouchat její mlácení kolem horké kaše a řekla: "Susan, řekněme si něco na rovinu, co pro tebe můžu udělat?" Něco málo peněz si z filmu našetřila, ale ve filmovém průmyslu byla nováčkem a její výplata byla žalostně nízká, i kdyby chtěla otci pomoci peníze splatit, pořád by to byla kapka v moři. Susan to věděla také. Koneckonců Emma chodila do stejné školy jako ona a také se zúčastnila několika televizních seriálů, obě jsou zhruba na stejné úrovni. susan záměrně nasadila velmi obtížný výraz: "Bohužel, i tohle je cesta ven. Vzpomínáš si na pana Johnsona, který s námi byl minule na večeři? Věděl o potížích naší rodiny a nabídl nám pomoc. Dokud bude ochotný pomoci, bude společnost vašeho otce zachráněna." "To je pravda," řekl jsem. Evelyn byla skeptická: "Přece nám nepomůže jen tak pro nic za nic, ne?" "Ne," odpověděl jsem. Už toho starého muže viděla, vypadá velmi chytře a vypočítavě, není možné, aby jim pomohl jen tak. "Pan Johnson mi v soukromí řekl, že se mu moc líbíš a že si tě chce vzít zpátky a podělit se o své bohatství." Susan ztišila hlas: "Pokud jsi ochotná přikývnout, nemluvě o pěti milionech dolarů, dokonce i o deseti milionech dolarů je ochoten zaplatit." "Susan mě chce požádat, abych prodala své tělo?" Evelyn to rychle pochopila. Ušklíbla se. Věděla, že Susan nemá dobré úmysly. "Jak tomu můžeš říkat, že prodáváš své tělo?" Susan, aby zakryla svou slabost, zvýšila hlasitost: "Nedělám to také kvůli této rodině? Chceš snad vidět, jak tvému otci lichváři useknou ruce a nohy? Kromě toho je pan Johnson bohatý a mocný, když se k němu přidáš, budeš mít v budoucnu nekonečnou slávu a prosperitu, takovou dobrou věc nemá nikdo jiný šanci zažít." Ha, tak ona ještě dělá všechno pro své dobro, Evelyn se zvedl žaludek a nemohla se ubránit posměchu: "Taková dobrá věc, Susan by měla Emmu pustit, já nejsem požehnaná, možná si nebudu moct dovolit takové velké bohatství." Susan se nestydatě zasmála: "Emma takové štěstí nemá, panu Johnsonovi se líbíš, Evelyn, pan Johnson je starší, na něm není nic špatného, můžeš si ho vzít a být ženou bohatého muže, proč musíš tak tvrdě pracovat, abys natočila film, nemyslíš? " Evelyn už nemohla dál poslouchat. Vstala, podívala se na Susanin odporný obličej a chladně řekla: "Vymyslím, jak ty peníze získat, o tebe se nestarej, půjdu dolů koupit nějaké ovoce." Když viděla, že je lhostejná, Susanina falešná tvář se okamžitě zhroutila a vztekle vynadala: "Nevíš, co je pro tebe dobré, je to tvoje štěstí, že tě pan Johnson vidí, nepodíváš se do zrcadla, abys viděla, jakou máš váhu, s tvými malými schopnostmi, kde najdeš pět milionů dolarů? Pan Šedivý tě obvykle tak miluje, právě vychoval bílookého vlka z ......." Evelyn ji ignorovala a otočila se k odchodu. Za ní se ozval Susanin káravý hlas, který byl čím dál nepříjemnější: "Na základě trochy krásy si opravdu myslíš, že můžeš vyšplhat na vysokou větev jako zlatý fénix? Celý den se venku s divokými muži poflakuješ, ale ještě máš tu drzost předstírat, že jsi vznešená, já bach! Jako ty taková liška okouzlující žena, i kdyby tě viděl bohatýr, ale taky si jen hraješ." Kráčela daleko, nadávající zvuk postupně nebylo slyšet, Evelyn do výtahu, tělo opřené o zeď, ve tváři se objevil unavený výraz. ...... VIP oddělení, třetí patro. Na chodbě se vršily květiny a před oddělením stály desítky bodyguardů. Uvnitř oddělení panovala strnulá a napjatá atmosféra a vzduch byl cítit kouřem. Na černé pohovce líně ležel člověk, svůdné fénixovy oči napůl zúžené, obrys hlubokých rysů krásný jako Bůh, mírně prostorná hruď černé košile ukazovala jeho vysoký chlad a ušlechtilý temperament. Na nemocničním lůžku byl dědeček Sterling plný hněvu: "Anne je do tebe zamilovaná, jste dětské lásky, které vyrůstají, obě rodiny se také shodují, ty nakonec, kde není spokojená?" "Anne je v pořádku, já nejsem s ničím nespokojený." I když byl dědeček Sterling tak rozzlobený, že plival krev, Leo Sterling se stále tvářil bezstarostně a lehce nadzvedl víčka. Děda Sterling se rozzuřil ještě víc: "Tak proč si ji nechceš vzít? Pokud jsi ochoten kývnout, může si tě vzít hned." "Annu beru jen jako sestru." "No, i kdyby se ti Anne nelíbila, vybral jsem ti tolik slavných dívek, a tobě se nelíbí žádná?" "Ne," řekl Sterling. Leo Sterling si netrpělivě stiskl spánky: "Dědo, říkal jsem ti, že mě ženy nezajímají a že se v životě neplánuju oženit." "Jak to, že tě nezajímají? Copak jsi před čtyřmi lety nespal s jednou ženou? To dokazuje, že jsi normální ve všech směrech." Děda Sterling se rozčiloval čím dál víc. Jakého hříchu se dopustil? Rodina Sterlingů měla tři generace svobodných dědiců a on si přál, aby jeho drahocenný vnuk mohl založit rodinu dřív, ale tenhle malý kluk se prostě odmítal oženit. Ani se tak neoženil, ani ženu v okolí, to ho nechalo jaksepatří klidným! Když slyšel, jak se zmiňuje o té ženě, Leo Sterlingovi se jemně zaleskly oči, po několika vteřinách ticha se zamračil a řekl: "To je něco jiného."
5
Tentokrát šlo o zvláštní okolnost. Jinak by se Leo Sterling té ženy nikdy nedotkl. "Proč je to jinak? Vždyť jsou to všechno ženy. Když můžeš spát s ní, proč bys nemohl mít zájem o jiné ženy? Když nemyslíš na sebe, mysli na Tommyho. Chceš, aby žil v domácnosti s jedním rodičem?" "Ne. Tommy...... tentokrát Leo hned neodpověděl. Otráveně se zamračil a po několika vteřinách mlčení řekl: "Tomáškovi můžu poskytnout ten nejlepší materiální život, nepotřebuje, aby mu cizí žena dělala matku." "To je v pořádku," řekl. "Tak mu najdi skutečnou matku." Děda Sterling řekl důrazně: "To, že jsi s tou ženou spal, v první řadě znamená, že ji neodmítáš, a její nalezení vyřeší tvé manželské problémy a také umožní, aby Tomášek v budoucnu žil s vlastní matkou. Nezáleží na tom, jak dobrý materiální život mu poskytneš, pokud nedokážeš dát svému synovi úplnou rodinu, není to úspěch." "Dědo ......," pokusil se Leo namítnout, ale přerušil ho děda Sterling. "Už nic neříkej." Děda Sterling se zatvářil chladně, zvedl ruku, aby ho přerušil, a řekl rázným tónem: "Tahle záležitost je vyřízená, nebo si vezmeš Annu. ty se o to postaráš." ...... Venku z nemocničního pokoje Leova tvář poklesla. alan řekl opatrně: "Starý pán znovu naléhá na svatbu?" "Hm, kdy jsem ho viděl, že by nenabádal ke sňatku?" Leo si chladně odfrkl. Kdyby věděl, že se bude muset v nemocnici oženit, nepřišel by. alan mlčel. Alan neměl slov. O tom, že jeho vlastní stařík naléhá na svatbu, se dá mluvit tři dny a tři noci. Mladému pánovi je letos osmadvacet let, ale žádnou družku nemá. Ve skutečnosti o nic nejde, s Leovým postavením, i když je mu padesát, je stále spousta mladých a krásných žen, z nichž si může vybírat. Jediný důvod, proč byl starý muž znepokojený, byl ten, že Leo neměl o ženy zájem. Aby toho dosáhl, věřil stařík i tomu, že do Leovy postele pošle několik žen, všechny ty ženy jsou velmi dobré, ale konečný výsledek je ten, že Leo jednu po druhé odmítá. Když viděl Lea ve špatné náladě, Alan se neodvážil mu o Tommym podat zprávu. Nejistě promluvil: "Tohle, mladý pane ......" Leo sklonil hlavu, oči chladné jako nože se mu zabodly do tváře: "Co chceš říct, prostě to řekni." Alan se zavrtěl a váhavě řekl: "Právě volal pan Woods a říkal, že ...... mladý pán zase dělá problémy, aby utekl z domova." Když Leo kráčel ke vchodu do výtahu, náhle se zastavil. "Tomášek zase dělal nepořádek?" obočí se mírně svraštilo. "Ano, mladý pán říkal, že chce jít za maminkou." Leův výraz se mírně změnil a rozzlobeně prohlásil: "Nesmysl!" Alan stál za ním, díval se mu do tváře a neodvažoval se říct nic dalšího. V hloubi duše s Tommym vlastně soucítil, vždyť od narození nikdy neměl matku, i když měl velkou skupinu lidí, kteří mu sloužili, ale v prostředí krásného oblečení a jídla dítě stále toužilo po vlastní matce. "Ozvalo se cinknutí a přijel výtah. Dveře výtahu se otevřely a uvnitř stála žena. Malá, hubená, hlavu zabořenou do země, v ruce žmoulala sáček s ovocem. Alan si živě všiml, že Leo se na ženu ve výtahu dívá, a zamračil se. "Hm, mladý pán ji zná?" Ale při pohledu na šaty této ženy, nezdá se, že by byla jako slavná žena, Alan nejasně pocítil něco povědomého, jako by už kde viděl. Ve výtahu našla Lea i Evelyn Grayová, viděla ho sice jen jednou, ale ten obličej je tak výjimečný, že i letmý pohled může na lidi udělat dojem. Při pomyšlení na včerejší incident se cítila nesmírně trapně. Zatraceně, jak ho může potkat na takovém místě, jako je nemocnice? Co by měla dělat? Předstírat, že ho nezná, nebo jen pozdravit a odejít? Když váhala, uviděla, jak se Leo tváří posměšně, stáhl z ní svůj chladný a arogantní pohled a otočil se, aby vstoupil do jiného výtahu. Evelyn: "......", co tím myslí! Velmi znechucený pohled, jako by měla vůči němu nějaký záměr, vyhýbat se její přítomnosti. Když pomyslela na jeho předchozí nepochopení, v duchu se rozhořčila. Ten chlap si přece nemůže myslet, že má vůči němu nějaký záměr, včera večer úmyslně do jeho pokoje, aby ho svedla, ne? Zapomeňte na to, může si myslet, co chce, ona má teď v hlavě spoustu starostí, nemá zájem se s ním hádat. Při pomyšlení na obrovskou sumu peněz, kterou mu dlužila, ji znovu začala bolet hlava. Nevěděla, jak jinak by ty peníze za jediný den získala, než že si koupí los a vyhraje pět milionů dolarů. Opravdu musela jít za panem Johnsonem? ...... Při vstupu do výtahu se Leo zamyšleně opřel o roh. Před čtyřmi lety, když mu ta žena porodila dítě, vzal Tommyho do ciziny. Nikdy neuvažoval o tom, že by si ji vzal. I když to byla jediná žena, kterou mu nezazlíval. Pokud šlo o něj, potřeboval jen dítě a o jeho matce nikdy neuvažoval. Vždycky si myslel, že pokud Tomáškovi poskytne dostatečně dobrý materiální život, nezáleží na tom, jestli má matku, nebo ne. Ale v poslední době byla Tommyho touha po matce stále intenzivnější, až do té míry, že téměř každé tři dny dělal scény. Když si vzpomněl na to, co řekl děda Sterling, zamračil se. "Zjisti, proč byla ta žena v nemocnici." "Cože?" Alan vypadal zmateně. Leo se na něj podíval chladným pohledem, jeho oči se nebezpečně zúžily a Alan zavrávoral a okamžitě vystřízlivěl. Copak si neuvědomuje, která žena to je? Nemůže být mnoho žen, které by dokázaly upoutat Leovu pozornost, Alan si náhle vzpomněl na ženu, která ráno vyběhla z Leova pokoje, není divu, že mu připadala povědomá. "Že by to byla ta, která ráno vyšla z pokoje mladého pána?" "Ano," odpověděl. Byl šokován. Byl v šoku, jako by objevil nový kontinent, mladý pán se konečně začal zajímat o jistou ženu! ...... Alan byl velmi rychlý, za necelých deset minut zjistil o Evelyn všechno. "Mladý pane, příjmení té dámy je Gu, jmenuje se Evelyn Grayová, nevlastní matka Susan Laneová, nevlastní sestra Emma Grayová, otec Michael Gray......" "Přejděte k věci." "Ano, otec slečny Grayové byl nucen spáchat sebevraždu, protože si půjčil peníze od lichvářů a nebyl schopen je splácet." Uvnitř kočáru byl Leův pohledný obličej pohřbený ve vrstvě stínů, tvářil se zachmuřeně: "Kolik si půjčil?" "Pět milionů dolarů. Podle zpráv, pokud zítra peníze nevrátí, odtáhne své dvě dcery prodat svá těla, aby dluh splatil." Chvíle ticha. "Odvážit se půjčit si na tak vysoký úrok, to máš teda odvahu." Leo to řekl chladně. Alan přikývl, lichváři jsou všichni bezohlední. Ta částka půjčky není malá, jestli ji zítra opravdu nebudou moci splatit, Evelyn a její sestra by mohly být opravdu popotahovány, aby prodaly svá těla. To je poprvé, co Leo věnuje tolik pozornosti ženě, zkusil to Alan odvážně: "Mladý pane, ten lichvář se jmenuje Frank, neměli bychom mu zavolat?" Stačí jedno Leovo slovo a Frank přijde prodat své laskavosti za deset milionů dolarů, o pěti milionech ani nemluvě.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ukradené okamžiky v centru pozornosti"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️