Zlomená srdce a skryté pravdy

Kapitola 1

Nehoda ho připravila o schopnost vidět, ale přivedla mu ženu, která mu dala krutou lekci "nedržet se konce". Jenže ona už byla zasnoubená s jiným mužem a uprostřed narůstajících rodinných problémů měl jeho bratr Cedrik tu drzost, že ještě víc zamíchal kartami.

Když obdržel její svatební pozvánku, jeho srdce se dostalo na dno a utápělo se v zoufalství. Téměř okamžitě však toho okamžiku litoval. Přísahal, že ji získá zpět, zvláště poté, co se dozvěděl, že je těhotná.

Kvůli slibu danému své matce přijela Eleanor Frostová na Avalonský ostrov sama. Tam se nečekaně setkala s Aldenem Blackwoodem - mužem, s nímž sdílela noc v Saint Harlowe. Najednou se ocitla v situaci, kdy byla zodpovědná za péči o jeho nečekanou slepotu.

K jejímu překvapení se zdálo, že Alden o ni projevuje zvláštní zájem. Tlačil na pilu, často naléhal, aby mu pomohla s knoflíky u košile, obsluhovala ho při sprchování, a dokonce s ním sdílela postel. Přestože zavrhl její identitu, aby si ji tam udržel, byla rozhodná; raději by zůstala doživotně svobodná, než aby byla jeho milenkou. Rozhodla se odejít, jakmile se konečně uskuteční jeho nesmyslná svatba.

Jak dny ubíhaly, Eleanor se potýkala se svými city k Aldenovi, přitahována jeho šarmem, ale přesto se tvrdošíjně držela svého rozhodnutí. Pokaždé, když se jejich oči setkaly, ucítila známou jiskru toho, co by mohlo být, a každý dotek jí rozbušil srdce. Ale musela ctít závazky a myslet na budoucnost, a to i tváří v tvář rostoucí přitažlivosti, kterou k němu cítila.

S každým dalším okamžikem mezi nimi narůstalo napětí, které zpochybňovalo její rozhodnutí udržet si odstup. Vydrží její síla, nebo ji svůdnost jejich nepopiratelné chemie přiměje přehodnotit vše, co si v životě naplánovala?

A tak se na Avalonském ostrově - místě plném tajemství, tužeb a soudu osudu - odehrávala scéna, na níž se Eleanor bude muset zorientovat ve své budoucnosti, ve lžích, které ji obklopují, a ve skutečné hloubce svých citů k Aldenovi.

Kapitola 2

"Doufám, že máš zatraceně dobrý důvod, jinak přísahám, že tě hodím do Nekonečného moře, abys nakrmil ryby!"

Cedric Thorne si nemohl pomoct, ale křičel do telefonu, jeho obvyklé klidné chování bylo zcela opuštěno. Prohrábl si rukou rozcuchané vlasy a chvíli přemýšlel o tom, že každý, koho uprostřed noci vzbudí pronikavé zvonění telefonu, nebude šťastný.

"Brácho." Cedric svraštil čelo, když poznal hlas na druhém konci. Pohlédl na ženu vedle sebe, která se probouzela, a rychle ztišil hlas. "Víš, kolik je hodin? Budit někoho v tuhle hodinu je prostě kruté."

O několik minut později mlčky položil sluchátko a zaplavil ho pocit naléhavosti, který ostře kontrastoval s jeho předchozí liknavostí.

"Kam jdeš v tuhle hodinu?" Isabelle Swiftové se podařilo otevřít oči. Jakmile ucítila, že Cedric vstává z postele, posadila se a ve tváři se jí zračily obavy. "Kdo volal?"

"Můj bratr. Měl nehodu. Mířím do nemocnice a brzy se vrátím..."

Isabella zalapala po dechu a podepřela se na loktech. "Je to vážné? Chci jít s tebou!"

"Nemůžu s jistotou říct, jak moc je to vážné, ale... Nemůžu tě nechat jít." Cedrik ji jemně přitiskl zpátky na postel. "Potřebuju, abys mi slíbila, že tu zůstaneš a budeš dobrou těhotnou manželkou."

"Ale..."

"Žádné ale." Sklonil se a přitiskl své rty na její, čímž utnul její protesty. "Slib mi, že se budeš chovat slušně a zůstaneš doma."

Isabella se zamračila a nespokojeně na něj pohlédla.

"Tvůj slib," naléhal Cedrik s naléhavostí v očích.

Když viděla vážnost v jeho tváři, neochotně přikývla, i když z toho byla očividně nešťastná.

S jejím neochotným ujištěním jí Cedrik vtiskl další rychlý polibek na rty a spěchal ze dveří.

Když vešel do nemocnice, Cedrik viděl, že všichni jeho bratři už jsou shromážděni před operačním sálem, kromě jednoho, který byl daleko v Itálii. Přítomnost nezlomného staršího bratra pěti mladším sourozencům usnadňovala život, uvolňovala jim ruce, aby se mohli věnovat svým vášním a žít naplněný život.

Když mezi skupinou zahlédl Maxima Thorna, Cedrik se zamračil. Začal si prohlížet scénu kolem sebe. "Pětko, co tady děláš?" zeptal se, když si všiml Gideona Thorna opřeného o zeď před chirurgickým sálem. "Proč nejste uvnitř?"

Gideon, neurochirurg, vzhlédl a zhluboka se nadechl, než odpověděl: "Dneska nemám službu, tak jsem si po směně dal pár drinků s kamarády."

Cedrik pochopil důsledky; jakmile lékař překročí určitou hladinu alkoholu v krvi, nesmí operovat pacienty. Přikývl na znamení pochopení a cítil, jak se mu v hrudi usazuje tíha.

"Bude v pořádku." Leona Thorneová pohlédla na ustaraný obličej každého z bratrů. "On by to tak snadno nedal." V pouhých pětadvaceti letech měla jedinečný způsob myšlení a dodala: "Kdybych teď měla foťák, vyfotila bych si všechny vaše přiblblé obličeje, abych se vám později mohla smát."

Kapitola 3

"Leono, Cedrik ví, že to myslíš dobře, že nám chceš zlepšit náladu, ale..." Hugo Thorne jemně pohlédl na svého mladšího bratra. "Můžeme si prosím dopřát chvilku ticha?"

Leona při tom mírně zkřivila rty, a když si pro sebe něco zamumlal, usadil se do křesla. "Tohle je zvláštní. Proč jsou všichni tak vážní? Eleanor přece nehrozí žádné nebezpečí." V duchu si tuhle větu opakoval a lpěl na ní s neochvějným přesvědčením.

V dlouhé bílé chodbě stálo nebo sedělo několik mužů, prostor naplňovalo ticho, houstnoucí nezvyklým napětím.

"Přestal jsi kouřit, že?" "Ano," odpověděl. Maximus si všiml ruky, která sahala do kapsy pro cigarety a zapalovač. Překvapeně se podíval na majitele ruky.

Gideon, který se nad ním tyčil, mu věnoval nezúčastněný pohled. "Jasně, že jo. Jen jsem si 'půjčil' cigaretu, " odpověděl a zamával před Maximusem krabičkou cigaret. "Chceš se podělit?"

Maximus si povzdechl, jeho porážka byla hmatatelná. "Vezmi si ji."

Leona se jejich výměně lehce zasmála, ale jeho smích vyvolal podrážděné pohledy, což ho přimělo rychle zmlknout.

"Říkal jsem ti, že Eleanor je v pořádku, " zopakoval a přitáhl k sobě zvědavé pohledy bratrů, kteří byli zmateni jeho neochvějnou sebedůvěrou.

Sotva Leona domluvila, dveře operačního sálu se otevřely a vyběhlo k nim pět postav.

"Jak to jde?" Gideon se zeptal a zachoval zdání klidu, když se obrátil ke svým společníkům.

"Vypadá to, že Eleanor má štěstí. Musela si při převrácení chránit hlavu, kromě modřin na obličeji nemá žádná vážnější zranění," hlásil Alden Blackwood stroze. "Můžete být klidní, vašemu bratrovi nehrozí bezprostřední nebezpečí."

Bratři Thorneovi si hromadně oddechli.

"Říkal jsem vám, že Eleanor je v pořádku. Nebo ne?" Leona samolibě prohlásila.

Jeho slova ho opět proměnila v objekt opovržlivých pohledů a on se moudře rozhodl držet jazyk za zuby.

"Ale to, že nejsi v nebezpečí, ještě neznamená, že je všechno v pořádku, že ne?" Gideon naléhal a do hlasu se mu vkrádal náznak obav.

"To není úplně přesné," odpověděl Alden a zavrtěl hlavou. "Nebudeme vědět nic, dokud se Eleanor neprobudí. Dostala zásah do zadní části hlavy a já se obávám možných následků."

"Jaké následky?" Maximus se zeptal a projevila se v něm úzkost.

"Naznačuješ, že by mohla oslepnout?" Gideon se zamyslel.

"Možná," pokrčil rameny Alden a upřel na Gideona oči. "To ty jsi na medicíně, měl bys mít o těchto věcech lepší přehled než já."

Gideon se zhluboka nadechl a jeho výraz potemněl, když pomalu odpověděl: "Myslíš... dočasnou ztrátu zraku, nebo možná trvalou?"

Alden zachmuřeně přikývl. "Jeden profesor mi kdysi řekl, že si na vyjasnění této otázky budeme muset počkat jeden nebo dva měsíce."

Když Alden viděl Gideonův ustaraný výraz, položil mu uklidňující ruku na rameno. "Neboj se. Není to tak zlé, jak by mohlo být. Vzhledem k odolnosti tvého bratra, pokud krev tlačí na oční nerv, by mohl pomoci chirurgický zákrok. Není to sice žádná záruka, ale úspěšnost je vysoká. Za to bychom měli být vděční, ne?"
Gideon pomalu vydechl, přikývl a zašeptal tiché díky.

Alden věnoval Gideonovi soucitný pohled, než odešel, a raději se distancoval od rodinného napětí, které provázelo temperament bratrů Thornových.

"Sakra, " zaklel Gideon, když sledoval Aldenův odchod, a otráveně odhodil cigaretu, kterou si ještě ani nezapálil, na podlahu.

"Teď není čas na nadávky!" Maximus mu skočil do řeči a naléhavě pospíchal ke Gideonovi. "O co tu vlastně jde?"

"Eleanor by mohla přijít o zrak, což by mohlo vést k jistým komplikacím," odpověděl Gideon stručně, neměl důvod bratrovi pravdu přikrášlovat.

Jeho slova vyvolala příval nadávek.

"Teď není čas na kletby, " vložil se do toho Hugo a ve skupině se náhle rozhostilo ticho. Jeho obvyklou jemnost vystřídala neústupná vážnost. "Gideone, je nějaký způsob, jak to napravit?"

Gideon mírně zavrtěl hlavou. "Všechno závisí na tom, jestli se Eleanor probudí."

"Měli bychom to oznámit mámě a tátovi?" Cedrik položil tu nejpraktičtější otázku, když zhodnotil situaci.

Bratři si vyměnili znepokojivé pohledy, než se jejich oči společně zastavily na Hugovi.

"Myslím, že..." Hugo se zamyšleně zamyslel, přičemž čerpal ze svých zkušeností bývalého právníka, a pak opatrně promluvil: "Je vzácné, aby si máma s tátou udělali večer a užívali si. Myslím, že bychom měli počkat, až se vrátí z Itálie po návštěvě Eleanor, a teprve pak jim to říct. Koneckonců nehrozí žádné nebezpečí ohrožení života, ne? Co ty na to?"

Na tvářích bratrů se mihl souhlas, když přikývli.

"Hlavu vzhůru," zahuhlal Leona a pozoroval bratry zahalené do zachmuřených výrazů. Nabídl jim nucený úsměv. "Nebuď tak chamtivý. Už to, že je Eleanor naživu, je požehnání. Člověk by se měl naučit být spokojený, nemyslíš?"

Hugo s pocitem vděčnosti poplácal Leonu po rameni. Noc se pro bratry Thornovy rýsovala jako pochmurná.

Kapitola 4

Isabella Swiftová stála u dveří ošetřovatelské stanice a ve tváři měla vepsaný zmatek. "Fiono, proč je dnes v nemocnici takový hluk?

Každou středu tu trávila čas jako dobrovolnice, ale když přistoupila blíž, všimla si, že hala je plná lidí, což v ní vyvolalo otázky, co se to vlastně stalo.

Uprostřed posledních příprav na svatbu byla Isabella tak pohlcená, že sotva vnímala cokoli kolem sebe. Naštěstí se konečně všechno sešlo - už jen to pomyšlení jí přineslo úlevu.

Připadalo jí nespravedlivé označit toto chaotické období jejího života před snoubencem za peklo, ale ten výraz seděl.

"Při jaké příležitosti dnes? Fiona Greyová, zdravotní sestra u recepce, se na ni s úsměvem podívala. 'Takhle je to tu celý týden. Kdybys minulý týden nevynechala zkoušení svatebních šatů, viděla bys ještě větší vzrušení.

"Větší vzrušení? Isabelliny oči se rozšířily zvědavostí. "Jaká vážná událost se stala?

'Velký šéf nemocnice měl minulou středu autonehodu,' pokrčila Fiona rameny. 'Většina těch lidí v hale jsou nejspíš novináři nebo tak něco. Víš, jak je to s vysoce postavenými osobami - každá malá výtržnost přitáhne dav.

"Chceš říct... že to byl lord Edgar Stone? Isabella se překvapeně zeptala, když si oblékla dobrovolnickou vestu. Lord Edgar byl pro ni milý padesátník. "Je v pořádku?

'Vlastně to nebyl lord Edgar, kdo měl tu nehodu,' Fiona se rozhlédla, aby se ujistila, že ji vrchní sestra nesleduje, a pak se naklonila blíž. 'Tuto nemocnici vlastní veřejně obchodovaná společnost s názvem Ascendant Guild a je tu Gideon Thorne... slyšela jste o něm, že?'

Isabella přikývla a vzpomněla si, že je jedním z lékařů v nemocnici. 'Jo, to jméno jsem slyšela. Je to neurochirurg, že?

"Přesně tak. Fiona spiklenecky zašeptala. 'Ale právě teď, i když je Gideon jen jeden z našich doktorů, všichni očekávají, že se stane příštím ředitelem, protože jeho otec je prezidentem Ascendentního cechu.'

'Chápu,' přikývla Isabella a dávala si věci dohromady. 'Takže ten člověk, který měl autonehodu, byl prezidentem Ascendentního cechu, že?'

'Ne tak docela,' zavrtěla Fiona hlavou, což v Isabelle vyvolalo vlnu frustrace. Zdálo se, že kolem tématu tancují, aniž by se dostaly k jádru věci.

'Takže kdo byl účastníkem té nehody?' Isabella naléhala.

"Theodore Thorne," prozradila nakonec Fiona.

"Theodore Thorne. Isabella nakrčila čelo a na okamžik se zamyslela. "Je jen o jedno písmeno jiný než Gideon. Je to Gideonův bratr nebo tak něco?

"Ty to nevíš? Fiona se na ni nevěřícně podívala. "Děláš si legraci?

'Vypadá to, že ano?' Isabella se zarazila a byla opravdu zmatená. Nikdy o Theodorovi neslyšela a přemýšlela, jestli není divné, že to jméno nezná.

'Není tvůj snoubenec majitelem nějakého nábytkářského řetězce? Fiona byla stále v šoku. 'Oba se pohybujete ve stejných obchodních kruzích. Jak jsi mohla nevědět o sedmi bratrech z rodiny Thorneových? Jejich jména jsou docela zvláštní - prvních šest hláskuje 'Ať žije republika' a nejmladší se jmenuje Leona Thorneová." "Cože?" zeptala jsem se.
"Ať žije republika a pak je tu Sedm víl," zasmála se Isabella a pobavila se nad neobvyklými jmény. 'Asi opravdu chtěli dceru; nemyslela jsem si, že by jejich rodiče skutečně šli do 'zvýšení produkce pro národ'.''

'No, na to mají prostředky,' řekla Fiona pohrdavě. 'Ten, kdo měl nehodu, byl nejstarší, Theodor. Bývalý prezident společnosti se už moc neangažuje, často cestuje se svou ženou. Zrovna minulý měsíc odjeli do zahraničí. V podstatě Theodor v současné době řídí Cech vzestupu.

Kapitola 5

Když Verity poslouchala, pomalu přikyvovala, zaskočená složitostí vztahů, které ji obklopovaly. Fiona Greyová si náhle dlouze povzdechla, což Verity přimělo překvapeně vzhlédnout. "Proč ten protáhlý obličej?

Fiona se setkala s Verityiným pohledem, chvíli přemýšlela nad její odpovědí a pak řekla: "Jen jsem přemýšlela o tom, jak je Theodor Thorne ubohý.

"Žalostný?" Verity zmateně zamrkala. Zdálo se, že je těžké litovat někoho, kdo přežil tragédii; měl štěstí, že žije.

"Ano, politováníhodný," potvrdila Fiona. "Přemýšlej o tom. Kdysi dávno byl slavný, bohatý a hezký - měl všechno - dokud ho autonehoda nepřipravila o zrak... Zavrtěla hlavou a její výraz byl plný soucitu. "Není to tragédie?

Verity při Fioniných slovech pocítila záchvěv soucitu. "Nedá se mu nějak pomoci?

"Existuje," pokrčila Fiona rameny. "Ale... Theodor odmítá spolupracovat.

"Proč by si někdo vybral život v temnotě? Verity se nedůvěřivě zeptala.

'Možná se jen nedokáže smířit s tím, že přišel o zrak,' odpověděla Fiona a pokrčila rameny. "Kdo ví, co se mu honí hlavou?

Když Verity vstřebala Fionina slova, hluboce se zamyslela. Na světě bylo nespočet lidí, kteří na tom byli mnohem hůř než Theodor Thorne. Ztráta zraku neznamenala konec světa a on měl možnosti - přesto tu byl a nechtěl čelit své nové realitě. Někteří lidé si zasloužili setrvávat ve své temnotě, kterou si sami vytvořili.

'Verity, nechci tě kritizovat, ale chystáš se provdat do podnikatelské rodiny. Musíš si dávat pozor na to, jak se orientuješ ve vztazích s lidmi spojenými s tvými budoucími tchyněmi,' upozornila Fiona a její oči se zúžily, když pozorovala Verityho hluboké zamyšlení. Bylo to vážné, protože pokud si dobře pamatovala, za tři měsíce se Verity stane nevěstou.

Verity se jen slabě usmála a vytrhla se ze svých myšlenek. Nakonec měl každý svůj vlastní pohled na věc. Pokud chtěl nejstarší syn klanu Thorneů žít jako slepec, co s tím mohla dělat? Otočila se a zamířila k výtahu s úmyslem navštívit dětské oddělení nemocnice.

Když stála u výtahu, všimla si kontrolky signalizující jeho sjezd, ale v mysli se jí vybavila Fionina dřívější slova o sňatku do obchodní rodiny. Na tvář se jí vkradl hořkosladký úsměv.

Když vyrůstala v Saint Harlowe, nikdy by ji nenapadlo, že se nakonec provdá na Avalon Isle. Nebýt matčina posledního přání, pochybovala, že by se na tomto podivném místě vůbec ocitla.

Žít sama byl vždycky její způsob, přesto spolkla nechuť a snažila se ze všech sil splnit matčino poslední přání. Příjezd na Avalonský ostrov znamenal spolehnout se na otcova dlouholetého přítele - muže, který ji nečekaně chtěl provdat za svého syna. Byla to zvláštní situace; v tomto zdánlivě svobodomyslném národě oddaném romantice tu byl mladý muž, který souhlasil, že si ji vezme jen proto, aby mu rodiče dovolili přestěhovat se do Spojených států. Teď o něm mluvila jako o 'Velkém bratrovi' a připomínali spíš sourozenecké duo než snoubence.
Verity zavrtěla hlavou a přála si, aby se čas vrátil zpět k nocím stráveným v Saint Harlowe, plným útěšných vzpomínek. Přesto ty tváře, které jí zůstávaly v myšlenkách, pomalu bledly, jak se je snažila zahnat. Za tři měsíce se bude vdávat; bylo načase přestat se zabývat tím, co mohlo být.

Stála u výtahu a ujišťovala se, že se nenechá ovládat minulými emocemi. Koneckonců měla život, který jí mnozí záviděli. Pravda, jejímu budoucímu manželovi možná chyběla asertivita, ale byl k ní laskavý a umožňoval jí nacházet útěchu v roli dobrovolnice v nemocnici, v příležitosti pomáhat druhým - naplnění, které se naučila od své matky o přijímání darů života.

Když čekala na výtah, nemocniční rozhlas ožil. "Doktorko Thorneová, doktorko Thorneová.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zlomená srdce a skryté pravdy"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️