Mezi nevinností a touhou

1

The Blackwood Estates.

Bylo půl dvanácté v noci a vila byla jasně osvětlená. Několik sluhů ještě uklízelo ve velké hale, když Clara Winterová tiše proklouzla dveřmi a nesla s sebou chlad nočního vzduchu.

"Strýčku Alfréde, už se vrátil můj kmotr? Klára zašeptala, když nedaleko zahlédla správce Alfréda.

"Slečno Claro, vylekala jste mě! Alfred se zasmál. "Pan Blackwood je ještě pryč, má dnes večer nějaké pozdní jednání.

'Nezapomeň říct, že spím, kdyby se vrátil,' odpověděla Clara a cítila, jak ji zaplavuje vlna úlevy, když vyběhla nahoru do ložnice a chtěla ze sebe smýt pach kouře a alkoholu. Její kmotr to myslel dobře, ale měl přísná pravidla. Nevadilo mu, že chodí ven, ale rozhodně jí zakazoval být venku po desáté hodině. Kdyby zjistil, že se vytratila do klubu, měla by vážné problémy.

Když už si myslela, že se jí podařilo vyhnout se mu, vešel Julian Blackwood. Okamžitě si všiml, že v Clařině ložnici stále svítí světlo. Hodil Alfrédovi kabát, zamířil nahoru a zeptal se: "Kde je Clara?" Alfréd se usmál.

'Spí, pane,' odpověděl Alfred a podíval se dolů, ale Julian mu to nesežral.

"Zase se někam vytratila? Juliánův tón byl chladný jako led.

Alfredovo rozpačité pochechtávání ustoupilo nervóznímu vysvětlování. 'No, vlastně slečna Clara nechodí ven tak často, jak se zdá...'

'Vypadá to, že máme na krku recidivistu,' řekl Julian, jeho hlas byl tichý a odměřený, jeho nálada byla hmatatelná i beze slov.

Julian bez váhání otevřel dveře Klářiny ložnice. Neležela v posteli; místo toho seděla u svého psacího stolu, zabraná do domácích úkolů, a jeho příchodu si nevšímala. Její lampa vrhala teplou záři, zatímco hluboce soustředěně žvýkala tužku.

Julian se mírně naklonil blíž, přitahován vůní tělového mléka, které používala, ale když se dostal dostatečně blízko, zachytil nezaměnitelný pach kouře v jejích vlasech. Jeho pohled na okamžik potemněl, než jí tiše zašeptal do ucha: "Tak pilně se učíš? Snažíš se udělat dojem na svého kmotra?

Bohatost jeho hlasu vyvolala v Claře elektrický výboj a ona zrudla. "Bože... kmotře, jak ses dostal dovnitř bez hlesu?" vykoktala a mírně couvla, zjevně rozrušená.

Julian neodpověděl. Místo toho se přesunul k nedaleké pohovce a posadil se.

Vzduch naplnilo znepokojivé napětí a navzdory jeho mlčení Clara pocítila, jak ji náhle zaplavila vlna strachu.

"Pojď sem. Chci se tě na něco zeptat,' přikázal jí a poplácal ji po sedadle vedle sebe.

Clara zaváhala, ale došourala se k místu, které jí naznačil. Mlhavé světlo pokoje ji zahalilo a ona si uvědomila, že má na sobě jen tenkou, pohodlnou noční košili. Nevšimla si, jak jí těsně přiléhá a nenápadně odhaluje její rostoucí postavu.

Čas proměnil malou holčičku, která se kdysi táhla za ním, v mladou ženu s křivkami, které nebylo možné ignorovat.

"Vyndej obě ruce," řekl Julian a jeho hlas náhle zvážněl, když si uvolnil kravatu.
Kláře se rozbušilo srdce a připadala si jako dítě, které se ocitlo v pasti. Zalapala po dechu, sklopila zrak a ztišila hlas. "Kmotře, vím, že jsem to zvorala... Už se nevyplížím...

'Už jsem ti říkal, že neposlušné děti se trestají,' odpověděl Julian s ledovým odstupem a ani v nejmenším nežertoval. Klára se přistihla, že se napůl naklání přes pohovku, když jí rychlým pohybem nadzvedl noční košili.

2

Julian Blackwood si nemohl nevšimnout pružné a vypracované postavy Clary Winterové, která před ním klečela. Když jí mezi stehny vykukovalo nevinné spodní prádlo se vzorem medvídka, byl ten pohled pro něj téměř příliš. Clara, rudá a zoufalá, se snažila vykroutit z Juliánova sevření, aniž by si uvědomovala, jak její pohyby vypadají u dospělého muže, který ji pozoruje.

"Kmotře... Kmotře... prosím, ne..." Klářin hlas se chvěl, jak prosila, ale každý pokus o útěk se setkal s pevným stiskem Julianovy ruky. Jeho oči potemněly odhodláním a on jí uštědřil ostrý políček na její něžný zadek. "Jestli tě neukážu, nikdy se to nenaučíš, " varoval ji.

Další pohlavky dopadly s pevnou, ale kontrolovanou silou. Julian byl opatrný, ale Clařina jemná kůže rychle zrudla a zduřela. "Rozumím... Kmotře... bolí to, " odfrkávala Klára a po tvářích jí stékaly slzy. "Už to neudělám."

Když slyšel její vzlyky, Julianovo srdce změklo. K fyzickým trestům se uchyloval jen zřídka a okamžitě toho litoval. Jemně pohladil Kláru po hlavě, jeho dotek byl teď spíš konejšivý než přísný. "Tak, tak, přestaň plakat. Kláro, když tví rodiče zemřeli, svěřili tě mně. Je mou povinností se o tebe starat, i když to někdy znamená být přísný. Nebudu se ptát, kam ses dnes v noci vytratila, ale tohle se nesmí opakovat. Rozumíš?"

Klára přikývla a její velké oči plné slz hledaly pochopení. "Kmotře, já tě nemám ráda..."

Juliána na okamžik zarazil její nevinný pohled. Jeho oči sklouzly níž a všimly si volného výstřihu její noční košile, který odhaloval značnou část jejího bledého hrudníku. Rychle odvrátil pohled.

"Claro, příště, ať jsi kdekoli, musíš být řádně oblečená, " poučil ji Julian důrazně.

"Ale to se nemůžu pohodlně obléknout doma?" "Ne," odpověděla. Klára se zeptala, stále nechápajíc vážnost situace.

Julian natáhl ruku, upravil jí límec noční košile a prsty se dotkl jejího hebkého výstřihu. "Co když je v domě nějaký host? Jak by to vypadalo, kdyby tě takhle viděli?"

Uvědomila si narážku, Clařina tvář zrudla, zakryla si hruď a srdce jí nepravidelně bušilo. Z Juliánova doteku jí přeběhl mráz po zádech.

"Je pozdě. Jdi spát," řekl Julian a otočil se k odchodu.

Clara si rychle ukázala na tvář a Julian se její tiché prosbě zasmál. Naklonil se k ní a lehce ji políbil na čelo. "Dobrou noc, Claro."

Po náhlé smrti rodičů se Clara přestěhovala do Juliánova sídla, kde se potýkala s bezesnými nocemi. Julian to zjistil brzy a bez ohledu na své pracovní vytížení si vždycky udělal čas, aby ji utěšil, přečetl jí pohádky na dobrou noc a dal jí pusu na dobrou noc. Tato rutina se pro Claru stala ceněným zvykem.

Jakmile Julian opustil pokoj a dveře se za ním zavřely, Clara se spokojeně zhroutila na pohovku a srdce jí stále bušilo. Co měla dělat? Jen dotek jejího kmotra ji zahřál a rozechvěl po celém těle.
Jak by mohla odolat touze, která v ní rostla a toužila po dalších Julianových dotecích?

3

Julian Blackwood byl muž, který neměl v životě nouzi o ženy, přesto zůstával sám.

Jak Clara Winterová stárla, její znepokojení se prohlubovalo. Věděla, jak okouzlující dokáže její poručník být, a už jen při pomyšlení, že si jednoho dne přivede domů cizinku, které bude muset říkat "macecha", se jí zvedal žaludek.

Už to nemohla déle vydržet.

Julian Blackwood musel ještě dokončit nějaké papírování, a tak se vrátil do své ložnice. Právě když se posadil, ozvalo se zaklepání na dveře.

"Strýčku Juliane, to jsem já, " ozval se tichý hlas Clary Winterové.

Vpustil ji dovnitř. "Co ještě děláš vzhůru?"

"Chtěla jsem si zase umýt vlasy, ale v koupelně nesvítí světlo. Můžu použít tvoje, strýčku Juliane?"

"Klidně, jen se potom nezapomeň dostat do postele, " přikývl a znovu se soustředil na práci, nevšímaje si Klářiných intrikánských myšlenek.

V koupelnovém zrcadle se jasně odrážel Clařin obraz. Měla sladký, mladistvý půvab, na tvářích se jí stále držel kousek dětského tuku, díky němuž byl její úsměv nevinný a roztomilý. Pod touto fasádou se však skrývala její svůdná postava: drobný pas, dlouhé nohy a zejména působivé poprsí, které jako by vzdorovalo gravitaci. Jemná růžová barva jejích bradavek byla rafinovaně svůdná a při každém pohybu jí přeběhl mráz po zádech.

Zapnula sprchu, aniž by se obtěžovala svléknout noční košili. Voda na ni kaskádovitě stékala, smáčela jí vlasy a ulpívala na těle.

Jakmile byla mokrá, látka noční košile se stala průsvitnou, zvýraznila její křivky a odhalila každý obrys její postavy.

Po nějaké době se Julian podíval na hodinky. Uplynulo už téměř půl hodiny a Klára se neozývala. Zavřel složky, přistoupil ke dveřím koupelny a lehce zaklepal.

"Claro?"

Na jeho otázku odpovědělo ticho.

Znepokojení ho bodlo. "Kláro!" zavolal teď naléhavěji.

Zevnitř se ozvalo tlumené zasténání, ale žádná odpověď.

Otevřel dveře a vpadl dovnitř. Na mokré podlaze ležela Clara, úplně promočená, jako by uklouzla.

"Co se stalo? Ukaž mi to," vykřikl Julian, přiklekl k ní a jemně vzal její křehkou nohu do dlaní, aby zkontroloval kotník, který byl červený a oteklý.

Klára tiše zavrčela a ucítila, jak jí studené chodidlo objímá teplo velkých rukou jejího ochránce, což jí přineslo zvláštní pocit útěchy.

"Ublížil jsem ti?" zeptal se s obavami ve tváři.

Zavrtěla hlavou, rty měla bledé. "Jsem v pořádku, strýčku Juliane. Jen jsem uklouzla."

"Nehýbej se. Vynesu tě ven a přinesu nějaké léky," naléhal a natáhl se, aby ji zvedl.

"Ale strýčku Juliane, vždyť jsem si umyla jen půlku vlasů..." protestovala tiše.

Jeho pozornost upoutal její vodnatý stav. Tenká noční košile jí přiléhala k tělu a zvýrazňovala její bujná ňadra a dráždivou křivku boků. Látka, která byla po namočení téměř průhledná, neponechávala příliš prostoru pro představivost. Když se pohnula, jemné poskakování jejích ňader bylo pohledem, který by dokázal přitáhnout každého. Lem noční košile se jí vyhrnul, odhalil její dlouhé, hladké nohy a jemná krajka spodního prádla byla jasně viditelná.
Ačkoli vrstva látky stále zůstávala, působil tento okamžik mnohem provokativněji, než kdyby byla zcela bez oblečení.

Bez přemýšlení se v té scéně ztratil a jeho pohled se protáhl na příliš dlouhou dobu.

Náhle ho napadla myšlenka. Tohle nebylo správné. Potřeboval udržet hranici, ale půvab okamžiku mu podkopával nohy, když jí pomáhal na nohy a připravoval se na nepříjemnou realitu, která ho čekala.

4

Clara Winterová stále cítila na krku zbytky bílé pěny.

Julian Blackwood zalapal po dechu a náhle si uvědomil, že křehká dívka v jeho náručí je dilema, které nemůže ani udržet, ani pustit.

"Kmotře, můžeš mi pomoct se opláchnout? Cítím se tak lepkavě a nepříjemně, " řekla.

Klára k němu vzhlédla širokýma, nevinnýma očima, připomínajícíma ztracené zvířátko, takže mu znemožnila říct ne.

Julian se zhluboka nadechl, když Kláru zvedal ze země. Byla příliš slabá na to, aby zatížila jednu nohu, a zhroutila se do jeho objetí. Cítil na sobě teplo jejího měkkého těla a jeho ruka si našla cestu k jejímu pasu, ale i ten nepatrný dotek v něm vyvolal příval pocitů.

Zapnul sprchu, nasměroval proud vody na Clařino tělo a dával pozor, aby se prsty nechtěně nedotkl její kůže.

Se zavřenýma očima se zdálo, že se na ni ani jednou nepodíval.

"Hotovo, za chvíli ti vezmu nějaké oblečení, aby ses mohla převléknout, " řekl Julian svým obvyklým odtažitým tónem, rty měl pevně semknuté, což nedávalo najevo žádné vyrušení ze současné situace.

Usoudil, že takový klid je možný jen tehdy, když se na ni dívá jako na malou holčičku.

Co kdyby to vzala ještě o kousek dál?

"Kmotře, máš opravdu tvrdé břicho," poznamenala a jemnými prsty mu lehce přejela po břiše, až v něm vyvolala vlny očekávání.

Julian rychle zakryl její putující ruku svou vlastní a jeho hlas byl přísný. "Claro Winterová, nebuď nevhodná."

Clara se mu neohroženě podívala do očí a vyzvala ho: "Jestli je tohle nevhodné, tak co tohle?"

Než stačil zareagovat, stoupla si na špičky a přitiskla rty na koutek Julianových úst. Bála se jeho nesouhlasu, ale ta blízkost byla příliš lákavá, než aby jí odolala.

Jemný polibek vyvolal nečekané teplo, jako by se mezi nimi rozproudila elektřina.

Ten krátký dotek zanechal v Claře pocit naprosté slabosti v kolenou.

Julian šokovaně otevřel oči, ale Clara už o krok ustoupila a vytvořila mezi nimi určitý odstup. Nevinně zamrkala, jako by právě nepřekročila hranici.

Ztěžka polkl a zaváhal, když se mu v hrdle mihla odpověď, ale nakonec zvolil mlčení.

Julian popadl opodál ručník a omotal ho kolem Clary, vzduch náhle naplnil chlad. Všimla si té změny, ztichla a nechala se od něj odnést zpátky do pokoje. Opatrně a něžně vedle ní položil čisté oblečení.

Vzhledem ke Klářině minulosti měl Julian vždycky tendenci jí dopřávat, málokdy ji pokáral, natož aby jí vynadal.

Opatrně zvedla hlavu, vlasy jí stále ještě kapaly.

"Kmotře, zlobíš se na mě?"

Julian konečně promluvil a jeho hlas trochu změkl. "Jestli víš, že by mě to naštvalo, tak bys to už neměl dělat."

Jeho tmavé oči měly hloubku, která v sobě skrývala jakékoli bouřlivé emoce.

Clara Winterová se kousla do rtu, ticho pokrylo její výraz, takže vypadala žalostně.
Juliánův výraz se mírně uvolnil, ale stále se tvářil chladně. "Než půjdeš spát, vysuš si vlasy."

Jakmile vyšel z pokoje, Clara se vrhla na postel a stočila se do klubíčka.

Určitě se zlobil, jinak by jí před odchodem pomohl vysušit vlasy.

Klára si olízla rty a vychutnávala si vzpomínku na ten polibek. Vůbec necítila lítost.

A... chtěla víc.

5

Clara Winterová se probudila mnohem později než obvykle, vlasy měla rozcuchané, obličej bledý a strhaný - jako by trpěla hlubokým vyčerpáním. Když se podívala do zrcadla, její odraz ji vyděsil.

Nebyla to však úplně její vina. Celou noc strávila ztracená v živém snu, který ji rozrušil způsobem, který nedokázala plně pochopit. Stěží si pamatovala podrobnosti, jen to, že byl vzrušující - její nevlastní otec v něm hrál důležitou roli a ona cítila, jak jí v žilách koluje vzrušení, když si představila, jak ji objímá. Ale právě když se jí to zdálo skutečné, probudila se a všechny detaily jí proklouzly mezi prsty jako písek.

Frustrující! Takový sen byl tak vzácný a probudit se a zapomenout na jeho nuance bylo k vzteku.

Clara právě dopila mléko a bouchla sklenicí o kuchyňský stůl, čímž vydala hlasitý zvuk, který upoutal Alfrédovu pozornost. Správce Alfred, který byl vždycky poblíž, aby na ni dohlédl, si mylně myslel, že její podráždění je kvůli nečekané pracovní cestě Juliana Blackwooda.

"Tvůj nevlastní otec je pryč, " řekl a snažil se vyčíst její emoce.

"Opravdu?" odpověděla zmateně.

"Ano, zmínil se, že bude pryč tři až pět dní."

Clara nikdy nebyla dobrá v tom, že by byla sama. Vyrůstání bez biologických rodičů v ní zanechalo hluboký pocit nejistoty a rozlehlé sídlo, ve kterém žili, na ni působilo zdrcujícím dojmem, když Julian Blackwood nebyl nablízku. Vždycky tu byl, aby jí postupně umožnil snížit ostražitost a poskytl jí jedinečné pouto, po kterém toužila.

Julian ji vždy ochraňoval, a to i v kanceláři, kam za ním často chodila na návštěvu. Na rozdíl od ostatních mu její přítomnost nevadila. V noci ji uklidňoval ke spánku, vyprávěl jí příběhy, a dokonce i když byl pracovně pryč, nezapomněl ji informovat o svých cestách, aby ji zbavil obav.

Ale teď byla poslední, kdo se dozvěděl, že odjíždí.

Následujícího večera, dávno po večeři, kdy byl Julian Blackwood stále zahloubán do své práce, ho začal bolet žaludek ze zanedbávání. Teprve když ho jeho asistentka pošťouchla, aby si vzal antacida, konečně se zastavil a zkontroloval telefon. Když viděl prázdné zprávy od Clary, zarazilo ho to - zaplavila ho vlna zklamání.

Clara Winterová, která ho obvykle zasypávala zprávami o všem možném, od jídla až po svůj den, se od jeho odchodu ani jednou neozvala.

Přemýšlel o událostech předchozí noci a uvědomil si, že byl možná až příliš důrazný. Klára byla stále jen dívka, osiřelá v mladém věku, a její závislost na něm pramenila z tohoto nedostatku stability. Doufal, že až dospěje, pochopí jejich vztah lépe.

Přesto se mu její obraz - její měkké křivky a jemná postava - vryl do paměti. Způsob, jakým dýchala, tak sladký a lákavý, v něm cosi hluboko vzbuzoval.

Julian si třel čelo a cítil příval protichůdných emocí. Pomyslel si, jak je zvláštní, že muž jako on, kterého ostatní považovali za bezcitného, může cítit takovou touhu po blahu své nevlastní dcery.
Po návratu z výletu si Julian dal záležet, aby pro Kláru vyzvedl několik dárků. Měla tak rozmanité zájmy, ale její vkus se neustále měnil, takže bylo složité určit, co by se jí mohlo líbit. Vzpomněl si, že mladé dívky si v poslední době oblíbily určitou značku, a tak se rozhodl vzít pár věcí a nechal na obsluze obchodu, aby vše zabalila.

Když se dárky nahromadily v rohu místnosti Zlatého hostince, připomínala hromada malou horu luxusu. Lord William, který se s Julianem sešel, aby dokončil smlouvu, nedokázal skrýt překvapení.

"Páni, Juliáne! Tady sis dal opravdu záležet. Je to pro někoho výjimečného?" škádlil ho.

Julian, který byl známý tím, že se na veřejnosti moc neukázal, se snažil tvářit nonšalantně. "Je to pro mou dceru," odpověděl chladně.

"Pro vaši dceru? Nevěděl jsem, že nějakou máš,' uchechtl se lord William.

Julianovo pobavení bylo mizivé, když s polovičním úsměvem odpověděl: 'Je v pubertálním věku, kdy se bouří, takže je to trochu ošemetné.'

"Ach, holky umí být drsné. Stačí pár tvých laskavých slov a určitě si ji omotáš kolem prstu,' zažertoval lord William.

Julian si nemohl pomoct a zasmál se spolu s ním, i když věděl, že se musí o zvládání jejích nálad ještě sakra hodně učit.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi nevinností a touhou"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️