1
Aveline Brightwoodová se po vášnivé noci strávené s Cedrikem probudila s pocitem návalu adrenalinu. Protože byla plná myšlenek na pokračování jejich vztahu, rozhodla se, že je čas vyměnit si s ním další osobní detaily. "Kolik je ti let?" Aveline se zeptala a v očích jí zajiskřila zvědavost. Cedrik zaváhal a nervózně sebou trhl. "Uh, já jsem... Je mi osmnáct. Aveline se sevřelo srdce. Osmnáct? Na okamžik cítila, jak ji zaplavuje vlna paniky. Tohle nemohlo být správné - připadalo jí, že vypadá mnohem starší, tak dospělý. Pocítila směs znepokojení a zmatku a rychle se otočila k odchodu. Ale právě když se chystala k útěku, Cedric ji rychlými reflexy chytil za zápěstí. Jeho výraz se změnil v ublížený a zmatený. "Počkej! To, že jsi mě připravila o panenství, ještě neznamená, že mě chceš opustit, že ne? Ve vzduchu na okamžik zavládlo šokované ticho, než Aveline ucítila, jak jí zčervenaly tváře. Do čeho se to právě zapletla? Takovou smršť emocí a komplikací nečekala. Najednou jí všechno připadalo mnohem intenzivnější a srdce se jí rozbušilo nejistotou. Bezstarostný letní románek, o kterém si myslela, že se do něj ponořila, se právě překlopil v něco mnohem vážnějšího.
2
"Jste schopný, zámožný a vzdělaný..." Aveline Brightwoodová netrpělivě přerušila muže před sebou: "Ptám se na to, proč se se mnou rozcházíš." Sir Geoffrey se rozpačitě přinutil k úsměvu: "Snažím se říct, že problém není ve vás, ale ve mně." Ale prosím tě. Kdyby se sir Geoffrey odvážil hodit rozchod na Aveline, babička Elspeth by mu vmetla své ledové Americano přímo do tváře. "Tak co, už sis našel novou přítelkyni?" snažila se zachovat klid a žertovala. Když viděl její zdánlivě velkorysé chování, sir Geoffrey se viditelně uvolnil a jeho úsměv se stal upřímnějším. "Ano, pamatuješ si ji - je to Elena Fairchildová z recepce." "Je hezká," odpověděla Aveline bez obalu. "Ne, není tak hezká jako ty. Jak by mohla být?" Sir Geoffrey konečně zachytil její pohled, v němž se odrážel smutek, který by člověk po rozchodu očekával. Aveline byla skutečně krásná. Černé vlasy jí kaskádovitě splývaly na ramena, pleť měla bezchybně porcelánovou a její velké, podmanivé oči vyjadřovaly nevinnost mládí smíšenou s ženským půvabem. Tato jedinečná kombinace ji činila pro muže neodolatelně přitažlivou a nechtěně v nich vyvolávala pocit nesmírného tlaku - o její pozornost se stále ucházeli muži. "Je její osobnost okouzlující?" Aveline pokračovala ve zkoumání. Sir Geoffrey přikývl: "Myslím, že ano. Je jemná a křehká, pořád se o mě opírá - nic jako ty. Ty máš příliš silnou vůli, nikdy se nechováš potřebně a všechno zvládáš sama. Nikdy jsi nedala najevo ani náznak zranitelnosti, takže jsem měl pocit, že mám spíš obchodního partnera než přítelkyni." Aveline přesně věděla, co má na mysli. Několikrát si posteskl nad její silou, přál si, aby trochu změkla, ale ona prostě nemohla změnit to, kým byla. "Jasně, takže ses prostě nezamilovala a rozhodla ses rozejít." Podívala se přímo na sira Geoffreyho. Pod jejím pevným pohledem sir Geoffrey pocítil tíhu svého rozhodnutí. Vždycky na něj takhle působila, cítil se kvůli ní zdrcený a naprosto nehodný. Bez váhání odpověděl: "Ano." Jeho statečný, mučednický výraz byl téměř směšný, ale Aveline necítila žádné pobavení. "Dobře." Pronesla hořkým tónem. Další rozhovor by nevedl k ničemu dobrému. Zvedla se k odchodu, ale sir Geoffrey za ní zavolal: "Aveline, rozejděme se v dobrém a zůstaňme přáteli, ano?" Aveline neodpověděla a bez ohlédnutí odešla. "Rozloučit se v dobrém" byla jen lež; netoužila po ničem jiném než popadnout sira Geoffreyho za límec a dát mu pár facek. Když dorazila na náměstí Market Square, vzpomněla si, že se dnes oblékla formálně kvůli schůzce s klientem a že kvůli vysokým podpatkům nemůže řídit. Normálně by mohla požádat sira Geoffreyho o odvoz, ale teď jí nezbylo než jet domů metrem. Večerní špička pomalu končila a lidí ubývalo. Aveline vešla do koupelny, aby použila ubrousky na odlíčení, a konečně se nechala rozplakat. Poté si oči postříkala studenou vodou a vyšla z koupelny s naprosto vyrovnaným výrazem - bez známek slz, které právě prolila. Metro nebylo přeplněné, a tak si Aveline našla prostorné místo k stání. Na její zastávce lidé nastupovali a vystupovali, někdo se jí otřel o záda. Cítila se nepříjemně, udělala krok dopředu a ohlédla se, aby viděla, že pár zaprášených bot stojí příliš blízko ní. Když se dveře metra zavřely a vlak se rozjel vpřed, muž se k ní přikolébal. Zamračila se, ustoupila o pár kroků stranou a přesedla na jiné místo.
3
O několik vteřin později ji překvapivě následoval muž. Aveline Brightwoodová se otočila a spatřila docela obyčejně vypadajícího muže středního věku, jak se s kufříkem v ruce prodírá davem. Ohlédl se po ní se zmateným výrazem, jako by její přítomnost tak docela nechápal. Udělala ještě pár kroků stranou a přistála v rušném vchodu do stanice metra, obklopená davem lidí, který jí ztěžoval pohyb. Z odrazu v okně metra si Aveline všimla muže, který se prodíral davem a znovu si razil cestu k ní. S každou další vteřinou se k ní přibližoval. Tlačenice lidí před ní jí znemožňovala jakoukoli šanci ustoupit stranou. Pak nečekaně zachytila závan čisté, osvěžující vůně poblíž a rozptýlila myšlenky na nepříjemné pocity z davu. Když zvedla pohled k odrazu okna, uviděla mezi ní a cizincem stát postavu mladého muže v bílém tričku. Cedrik stál blízko ní, ale navzdory davu si dokázal udržet uctivý odstup. Sledovala, jak se drží horního zábradlí, aby se udržel v klidu proti houpání metra. Aveline byla vysoká jen jako jeho ramena, takže musela zaklonit hlavu, aby zahlédla jeho profil. Měl ostrou a čistou čelist, rovný nos a nápadně pohledné rysy, čistou a světlou pleť. Při každém záklonu hlavy se mu lehce pohupoval ohryzek. Aveline mu chtěla poděkovat, ale když viděla, že má v uších sluchátka, raději mlčela. Po několika zastaveních si všimla, že chlípník konečně vyšel ven, ale Cedrik zůstal po jejím boku a chránil ji před davem. Ačkoli se s ním lidé přetahovali, nikdy se k ní netiskl. Zanedlouho dorazila jejich stanice a Aveline vyklouzla s proudem cestujících. Jakmile se ocitla před stanicí Železná brána, ještě nebyla připravená vrátit se domů. Místo toho se rozhodla zastavit v Místním obchodě, obchodě se smíšeným zbožím hned vedle, vzít si pár plechovek piva a vydat se do Riverbank Haven na skleničku. Když vešla do Místního obchodníka a vzala si z chladicího boxu několik piv, zahnula za roh a ke svému překvapení znovu uviděla Cedrika. Byl u pokladny a měl plné ruce práce s placením. Aveline k němu bez rozmýšlení přispěchala, vytáhla telefon, aby naskenovala kód k platbě, a kývla na pokladní: "Vyrovnáme se. Otočila se na Cedrika a usmála se: "Díky za dřívější příchod. Opravdu si toho vážím. * Před čtyřiceti minutami... Lucas Windrider vytáhl z kapsy telefon a rychle napsal zprávu svému nejlepšímu příteli. 【abcdWindriderfg: OMG. Právě jsem v metru uviděl svou bohyni!" 】 【Vládce nebes: 】: Kdo? 【abcdWindriderfg: Pamatuješ si na tu neuvěřitelnou krásku, o které jsem se zmiňoval, že jsem ji před pár lety zahlédl v metru? To je ona!】 【Vládce nebes: Vole, to vždycky takhle přeháníš? 】 Lucas Windrider na odpověď Tobiase Galea vykulil oči a nenápadně zvedl telefon, aby zachytil Aveline z bočního profilu. Další okamžik, který stojí za zapamatování, je zajištěn. Ještě loni v létě, ve druhém ročníku, neměl chytrý telefon, aby zachytil její podobu, a litoval, že si tuto vzpomínku nechal ujít. Poté se jeho šance, že na ni znovu narazí, zdály být mizivé; Tobiáš mu řekl, že s tolika lidmi ve městě už ji možná nikdy neuvidí, což ho nechávalo docela sklíčeným. Stále si pamatoval, jak ji poprvé spatřil. Měla na sobě profesionální oblečení, černé vlasy jí rámovaly obličej a kaskádovitě jí splývaly na ramena, což podtrhoval i ten nejslabší ruměnec na rtech. Podle toho, jak nakláněla hlavu, bylo jasné, že je půvabná a nevinná zároveň. Měl pocit, jako by ho zasáhl blesk, a jen stěží zadržoval zrychlený tep, svíral si hruď, aby nikdo neslyšel jeho vzrušení.
4
Když kdysi jeho přátelé na hvězdičku vzrušeně pokřikovali "Oldie", "Moje přítelkyně je tak krásná" a "Bohyně", vždycky vykulil oči a nevyhnutelně čelil palbě posměšků za nedostatek uznání. Samozřejmě že kráse rozuměl. Hvězdičky byly nepopiratelně úchvatné, ale jeho srdce z nich nikdy nezaplesalo. Pro něj byly jen souborem rysů - oči byly oči, nosy byly nosy. To se změnilo, když poprvé spatřil Aveline Brightwoodovou. Ani si ho nevšimla, přesto se najednou přistihl, že neví, jak se k ní postavit, a sžíral se myšlenkami na to, jestli je jeho oblečení nebo účes vhodný. Dokonce i když kolem něj prolétla pohledem, zpanikařil a odvrátil se. Přestože byl hrdý člověk, přistihl se, že se červená rychleji, než si kdy myslel, a měl pocit, že každou chvíli vzplane. Když vystoupila z vlaku a prošla kolem něj, ztuhl a vnitřně vykřikl: Pomoc! Proboha, ona jde k němu! Páni, zblízka vypadá ještě líp! Copak jsem se zbláznil? Jsem jako ty úchyláci, o kterých se píše v manze, že? Prosím, ne! Nejsem úchyl, nejsem úchyl! Po tomto prvním setkání, kdykoli jel metrem na schůzku se svým kamarádem Tobiasem Galeem, dával si záležet na tom, aby se hezky oblékl, měl čerstvý účes z tátova holičství a doufal v další náhodné setkání s ní. Přestože ji pak viděl jen dvakrát, byl spokojený a nadšený. Když potřetí vystoupila na stejné zastávce, dařilo se mu zachovat klid. 'Páni, to jsem já!" pomyslel si pyšně pro sebe. Ale pak zasáhla realita. Začínal poslední ročník střední školy a byl příliš zaneprázdněný na to, aby jel metrem a znovu na ni narazil. Dokonce ani během zimních prázdnin na ni ani jednou nenarazil. Bůhví, jak mu to zlomilo srdce; bylo to, jako by zažil rozchod. Pak se mu nějakým zázrakem po celém roce naskytla příležitost ji znovu potkat. Tentokrát Aveline vypadala ještě úchvatněji. Lucas Windrider si nenápadně nastavil její kradmou fotku jako tapetu a nemohl si pomoct, aby na ni nekradl pohledy. Při chůzi na podpatcích vypadala vyčerpaně. Chudák, proč jí nikdo nepřenechá své místo? Počkat - co dělá ten chlap, který se k ní snaží dostat příliš blízko? Lucas se rozzuřil, když viděl, jak se Aveline snaží tomu muži vyhnout; pocítil nával ochranitelství a netoužil po ničem jiném, než toho chlapa srazit k zemi. Protlačil se davem, proběhl kolem muže a tvrdě ho udeřil loktem, pak se postavil vedle Aveline a s veškerou intenzitou, kterou dokázal vyvinout, se na toho chlapa zadíval. Muž se chystal vyrazit, ale jakmile spatřil Lucasovu mladou a silnou postavu, raději si to rozmyslel. Lucas stál vedle Aveline a podařilo se mu vytvořit pro ni uprostřed houfu cestujících malou bublinu prostoru. Uvnitř zářil štěstím. Nejenže ji vyfotil, ale teď stál tak blízko; život už nemohl být lepší než tohle. Radostí se mu zatočila hlava a jeho mysl nezaregistrovala okamžik, kdy se ocitl za Aveline, která vystoupila z vlaku. Když vyšel ze stanice, realita ho zasáhla jako tuna cihel. Rezignovaně si povzdechl a zamířil k místnímu obchodníkovi v naději, že zmrzlinový pohár mu pomůže setřást omámení. Zrovna když vytáhl telefon, aby zaplatil, a než ho stačil odemknout, upoutal jeho pozornost melodický hlas: "Ahoj, díky za pomoc tam vzadu! Instinktivně se otočil doleva a jen pár centimetrů od něj stála jeho bohyně a usmívala se na něj. V tu chvíli, uprostřed vnitřního ohňostroje radosti, měl Lucas Windrider pocit, že celý jeho svět rozkvetl do barevné změti. Pak se ale podíval dolů na Aveline Brightwoodovou svírající čtyři plechovky piva a připadal si naprosto nepatřičně, když v rukou držel hloupý nanuk. Zůstal stát a ztratil řeč, když Aveline dojedla svůj nákup a odkráčela s pivy pryč, zanechávajíc ho v omámení zmatku.
5
Riverbank Haven se nacházel jen deset minut chůze od stanice Iron Gate. Na břehu bylo roztroušeno několik lidí. Byly tu páry, které se choulily do náručí, a rodiny, které si užívaly chladivý vánek, povídaly si a smály se, jejich hlasy odnášel mírný vítr vanoucí od řeky. Aveline Brightwoodová si nenuceně vybrala místo, položila si igelitovou tašku a chystala se posadit, když si všimla Cedrika, který stál asi deset kroků od ní a pozoroval ji. Když viděl, že se dívá jeho směrem, zdálo se, že se polekal a rozpačitě odvrátil tvář. Aveline pokrčila rameny, pohodlně se usadila a otevřela si pivo. Zadívala se na výhled přes řeku a chvíli si v klidu vychutnávala svůj nápoj. Po několika okamžicích si všimla, že si vedle ní přišel sednout někdo další. Byl to opět Cedrik a držel... dvě láhve piva. Zvuk lahví, které o sebe cinkaly, upoutal její pozornost. Vzpomněla si, že si předtím koupil nanuka. Aveline se na něj usmála, otočila hlavu dozadu a znovu se napila. Mezitím sledovala, jak se Cedrik zuby nehty snaží otevřít láhev s pivem, až ji bolela čelist, jen když viděla, jak se snaží. Sáhla do tašky a vytáhla otvírák. "Potřebuješ s tím pomoct?" Cedric zrudl v obličeji. Bylo to tak trapné. "Jistě," vykoktal a uvědomil si, jak hloupě se zachoval, když odhodil nanuka stranou, aby si vzal ta piva. Teď, když seděl vedle Aveline s oběma lahvemi v rukou - s její vysokou skleněnou lahví piva a se svou krátkou pivní plechovkou -, si připadal naprosto nepatřičně. Poté, co si konečně koupil piva, pocítil vlnu lítosti, která ho zaplavila. Měl v plánu jet metrem, ale hlavou mu bleskla myšlenka - znepokojivá představa úchyla ve vlaku. Co kdyby se něco stalo Aveline, bohyni sedící vedle něj? V poslední době se ve zprávách objevilo mnoho zpráv o ženách, které čelily obtěžování. Cítil se nesvůj, pevně svíral obě piva a rychle se přesunul za ní, odhodlaný ujistit se, že se v pořádku dostane domů. Kdyby se objevila skupina výtržníků, neměl by šanci, ale vždycky mohl použít lahve od piva jako provizorní zbraně. Když dorazili k Riverbank Haven, Aveline se usadila na trávě. Vítr si pohrával s jejími vlasy, zatímco se dívala na vzdálená světla mihotající se na řece, její silueta působila křehce a osaměle. Lucas Windrider vytáhl telefon, aby Tobiasovi Galeovi poslal zprávu. 'Ahoj, dneska večer si na nic nehraju. Něco mi do toho přišlo. Při pohledu na Aveline se zdálo, že chce své starosti zapít. To by jenom zvýšilo riziko. Potřeboval ji vidět v pořádku doma; to by ulevilo jeho neklidné mysli. Chvíli stál za ní, než se impulzivně posadil vedle ní. * Aveline otevřela Lucasovi pivo a on ho vděčně přijal.Oba si tiše vychutnávali své nápoje v družném tichu. Aveline měla sice nízkou toleranci, ale dokázala si udržet jasné myšlenky a soudržné jednání, i když cítila, jak se zpomalují, jak se její obavy začínají vytrácet. Když dopila, chtěla se zvednout a odejít, když před ni náhle někdo strčil láhev piva. "Chceš tohle? Lucas se sotva napil piva; v rukou stále držel druhou plnou láhev. Pořád se na Aveline díval, a když si všiml, že dopila, viděl, jak se jí ve tváři zračí přetrvávající smutek. Bylo jasné, že utápět smutek jí úplně nepomáhá, a tak jí své pivo velkoryse podal. Přestože měla roztomile svraštělé čelo, její úsměv rozzářil okolí. Aveline se zadívala na láhev piva ve svých rukou a pak propukla v zářivý úsměv. 'Děkuji vám! Je vždycky příjemné se s někým podělit o pití,' řekla a nálada se jí zvedla. 'Jsem Aveline Brightwoodová - Aveline jako dřevo a Brightwoodová jako ve světle.' Aveline Brightwoodová. Jaké krásné jméno, pomyslel si; znělo rozkošně a dokonale se k ní hodilo, každá jeho část rezonovala s jejím půvabem.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi smíchem a steskem"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️