Za zavřenými dveřmi touhy

**Název: Pokušení srdce**
Margaret Pinedaleová stála u okna svého honosného panství Pinedale a dívala se na panorama města Bramble Town. Slunce klesalo nízko a vrhalo zlatavý nádech na náměstí, kde prodavači začali balit své zboží. Byl to typický večer, přesto Margaret cítila, jak v ní víří neklid.
"Myslíš, že je příliš pozdě na druhou šanci?" uvažovala nahlas, její hlas sotva přesahoval šepot.
Její myšlenky zabloudily k Robertu Stoneovi, jejímu o pět let staršímu manželovi. Okouzlení, které ji zprvu okouzlilo, jí teď připadalo vzdálené, zastíněné všedností jejich každodenní rutiny. On byl neustále zahlcen prací, zahlcen hlášeními a schůzkami, zatímco ona se musela sama pohybovat v živých společenských kruzích jejich bohatých přátel.
Když se odvrátila od okna, myšlenkami se vrátila k rozhovoru se sestrou Agnes, svou důvěrnicí. "Jsou chvíle," varovala ji Agnes, "kdy srdce bloudí, zatímco mysl zůstává věrná.
Margaret se při té myšlence rozbušilo srdce. Ne že by toužila po zradě, přesto stále více cítila přitažlivost pokušení. Vztahy, které sdílela s Williamem Brightem, se prohlubovaly a byly nabité dráždivou energií, která ji vzrušovala i děsila zároveň. William se svým lehkým smíchem a vášnivým pohledem představoval vše, co už Robert nepředstavoval.
V tu chvíli jí zazvonil telefon. Byla to zpráva od Eleanor Swiftové, její kamarádky a spoluspiklenkyně při proplouvání manželskými zkouškami.
"Sejdeme se dnes večer?" stálo v textu. "Mám v plánu něco speciálního!
Margaret zaváhala. Při pomyšlení na to, že by měla vykročit do neznáma, ji zachvátilo vzrušení. Možná by mohla uniknout břemenu svého života, i když jen na chvíli.
---
Později toho večera se Margaret ocitla v taverně Crescent, kde okolní hovor a cinkání sklenic vytvářely opojnou atmosféru. Tlumené osvětlení blikalo, když se vydala do odlehlého kouta, kde na ni čekala Eleanor.
"Margaret! Vypadáš zářivě! Eleanor vykřikla a na rtech se jí objevil rošťácký úsměv. "Dnešní večer není jen o pití. Chci tě s někým seznámit.
Než stačila odpovědět, Eleanor pokynula vysoké postavě - Thomasi Westovi, záhadnému dědici panství West. Jeho přítomnost vzbuzovala pozornost, a když se jeho smaragdové oči setkaly s Margaretinýma, svět kolem nich jako by zmizel.
"Oslavíme dnes večer svobodu? Thomas navrhl, jeho tón byl vyzývavý a odvážný zároveň.
Margaretino srdce se zachvělo. Tohle bylo vzrušení, po kterém toužila. "Co máš na mysli?" zeptala se a její zvědavost se rozhořela.
"Výzvu. Pojďme prozkoumat naše hranice, vykročme za hranice všednosti,' usmál se Thomas a naklonil se blíž. Vzdálenost mezi nimi praskala nevyřčenými sliby.
Eleanor pozvedla sklenici a její smích zaplnil malý prostor. 'Na nové začátky!' prohlásila a všichni se přidali, jejich sklenice solidárně cinkaly.
Jak se večer vyvíjel, smích a lehkovážné škádlení ustupovaly hlubším rozhovorům. Trojice se dělila o svá tajemství, sny a břemena svých životů. V těchto chvílích začala Margaret k Thomasovi cítit nepopiratelnou přitažlivost, která byla vzrušující i znepokojující zároveň.
Ale v hloubi mysli jí jakýsi hlas připomněl Roberta - muže, kterému kdysi slíbila bezpodmínečnou lásku. Rozpolcená cítila, jak ji tíha její věrnosti tlačí dolů, a hranice mezi věrností a svobodou se stále více stírala.
Když už si myslela, že se ve svých pocitech dokáže orientovat, vstoupila do hostince další známá tvář, ze které jí přeběhl mráz po zádech.
Byl to William a jeho přítomnost naplňovala místnost nepopiratelným žárem. Vzduch při jeho příchodu zhoustl a Margaret cítila, jak v ní instinktivně roste napětí.
"Margaret," řekl William, jeho hlas zněl hladce a svůdně, jak se kolem ní ovíjel.
"Williame," odpověděla a srdce se jí rozbušilo. Jak by mohla zvládnout tuhle spletitou síť emocí, aniž by ztratila sama sebe - aniž by se zpronevěřila slibu, který dala?
---
Jak večer pokračoval, Margaret se ocitla na rozcestí. V jejím nitru bojovaly svůdnost vášně a posvátnost věrnosti. Dokázala udržet křehkou rovnováhu, nebo jí osud bez jejího souhlasu přetvářel cestu?
Margaretina cesta právě začala, ale byla připravena čelit následkům svých rozhodnutí? Odpověď se rýsovala v temnotě a čekala, až udělá další krok.

001 Manželství bez sexu
Ve dvě hodiny ráno seděla Margaret Pinedaleová sama ve svém obývacím pokoji.
Lítost. Frustrace.
Při pohledu na strop Margaret nechápala, proč při rekonstrukci zvolili tak jasná světla. Venku byl svět zahalen do tmy, zatímco jas pokoje osvětloval každý detail, takže i samota byla ostře viditelná.
Ve čtyřiadvaceti letech si většina dívek v jejím věku užívala nejlepší léta svého života. Ale zatímco její spolužačky si užívaly svobody, ona se ocitla v omezeném manželství a stala se něčí ženou v době, kdy měla být na vrcholu sil.
Její manžel Robert Stone byl pozoruhodný muž - o pět let starší, pohledný, dobře vychovaný a finančně stabilní. Všechno v jejich společném životě se zdálo být dokonalé. Ode dne, kdy se seznámili, se k ní choval s opravdovou péčí a nikdy se nehrnul do intimností, jak to dělalo mnoho mladých mužů. Jeho gentlemanské chování ji okouzlilo a vedlo k tomu, že se krátce po ukončení studia stala jeho ženou.
Všichni kolem ní, přátelé i rodina, ji zahrnovali závistí a přáním všeho dobrého. Ale v hloubi duše jen ona sama věděla, že jejich manželství není úplně v pořádku.
Dnes si připomínali roční výročí svatby. Celý rok, co byla jeho ženou, a ona byla stále panna.
Robert Stone nepostrádal úplně touhu; objímal ji, jeho dlouhé prsty jemně klouzaly po její kůži, obkreslovaly její ramena, dráždily její křivky a nakonec spočinuly na těch nejintimnějších místech. A přesto, jen co v ní začalo narůstat horko, se od ní odtáhl a ustoupil jako muž bojující s nutkáním, které se neodvažuje projevit.
Margaret Pinedaleová to nedokázala pochopit.
Proč?
Stála před zrcadlem v plné délce, pomalu se začala svlékat a pozorně si prohlížela své tělo.
Bylo těžké si to přiznat, ale cítila se trochu obézní, měkká a zakulacená. Byl tohle důvod, proč se k ní její manžel nechtěl přiblížit? Ale vždycky takhle vypadala od prvního dne; pokud ji Robert nedokázal přijmout teď, proč si ji brát?
Zadívala se do zrcadla a přejela si rukama po svých měkkých křivkách. Její prsa byla hladká a plná a chlad ve vzduchu způsobil, že se jí vztyčily bradavky. Cítila, jak jí přechází vlna tepla, samotné konečky prstů v ní probouzely dávno pohřbenou touhu. Okamžik, kdy se sama sebe dotýkala, byl elektrizující, procházelo jí nepopiratelné vzrušení. Jen na okamžik Margaret ucítila, jak její tělo reaguje, jak se její lůno svírá známým teplem.
Pouhýma rukama už byla vlhká.
Jako pro zdravou ženu pro ni byla touha přirozená. Ale proč, proč se Robert tak odhodlaně bránil tomu, aby se jí dotýkal?
Byla to její chyba? Udělala snad něco špatně? Nebo ho její tělo prostě nezajímalo?
Za poslední rok už Margaret nespočítala bezesné noci plné takových myšlenek. Prázdnota jejich manželství bez sexu jí přinášela nejen fyzickou prázdnotu, ale i psychická muka. Odtažité chování Roberta Stonea ji nutilo pochybovat o samotné podstatě své existence - má vůbec žena, která se cítí skutečně nechtěná, nějaký skutečný smysl?
Měla pocit, že se na ni stěny valí, a nebyl to jen výraz; skutečně měla pocit, že se propadá do šílenství.

Robert Stone vyrůstal v neúplné rodině. Otec mu zemřel, když byl ještě malý, a jeho babička se věnovala synovi víc než čemukoli jinému. Od jejich svatby se neustále vyptávala, zda čekají dítě, a dokonce i jeho vlastní rodiče se občas ozvali: "Nějaké novinky ohledně dítěte? Kdy plánuješ založit rodinu?" ptala se.
Nepřekvapivě pokaždé zůstala beze slov a přemýšlela, co by ještě mohla říct.
Měla by jim říct, že se jí manžel ani nedotkl?
Bohužel to bylo něco, co se nikdy nedokázala přimět vyslovit. Robert ji jemně ujistil: "Neříkej jim o tom, neradi bychom starým lidem přidělávali starosti. Nakonec budeme mít děti - jen tomu dejte nějaký čas. Můžeme to naplánovat.
Nechápala, proč by něco takového měli plánovat, ale ze své hluboké nechuti k myšlence na rozvod se nakonec rozhodla vyhovět. Přesto tu byla a stále čekala, až ten den přijde.
Pochybnosti o vlastní hodnotě, tlak obou rodičů a manželův chladný nezájem, to vše ji tížilo jako mohutné kameny drtící jejího ducha. Neustálé pochybnosti o sobě samé vedly k tomu, že začala ztrácet pevnou půdu pod nohama; začala pociťovat nespavost, neklid a únavu, které ji táhly každým dnem v mlze. Po mnoha chybách přišla o práci.
Toho obzvlášť skličujícího dne se potácela domů, ztracená ve svých myšlenkách. Robert si všiml jejího trápení, zabalil ji do vřelého objetí a tiše řekl: "Uklidni se. Nedělej si teď starosti s prací; i když nepracuješ, je to v pořádku. Postarám se o tebe.
V očích se jí zaleskly slzy, když mu zabořila tvář do hrudi a uvolnila do jeho náruče všechnu nahromaděnou frustraci.
Choval se k ní tak laskavě; musel ji přece stále milovat, nebo ne?
Poprvé v životě převzala iniciativu a stoupla si na špičky, aby ho políbila. Robert na její návrhy reagoval s dychtivou vášní a cestou do ložnice se zamotali a cestou ze sebe shodili oblečení. Robert, zahalený do intimity, si ji dychtivě přitáhl blíž a objal její ňadra svými ústy, zatímco Margaret Pinedaleová tiše lapala po dechu a odevzdávala se pod ním. Ležela poddajně a nechala ho, aby prozkoumával její tělo, hnětl a líbal každý její centimetr.
Prsty zabořené do jeho krátkých vlasů Margaret propadla touze; obtočila mu nohy kolem pasu a nabídla mu své nejcitlivější já. "Miláčku, miluj mě - prosím," zašeptala tiše.

002 Život plný frustrace
Podle Margaret Pinedaleové by cesta od lásky k intimnímu vztahu mezi manželi měla být stejně přirozená jako proudění vody, plynulá a nevyhnutelná. Její manžel Robert Stone takovou vášeň projevoval jen zřídka. Přestože se styděla, přemohla ji touha odevzdat se mu a stát se skutečným párem.
Robert bohužel její pocity nesdílel. Místo aby ho její tiché vzdechy roznítily, reagoval, jako by ho zasáhlo mrazivé kouzlo, uhasil plameny touhy a odstrčil ji.
"Nezdálo se mi, že bys dnes měla dobrou náladu. Neodvážil bych se tě zneužít. Odpočiň si, zítra se to všechno zlepší."
Margaret ležela a nepřítomně zírala na svého manžela, neschopná déle zadržovat slzy. "Co dělám špatně? Jsme manželé už tak dlouho, a ty se mě ani nedotkneš. Jsi vůbec muž?"
Robert ji pozoroval s viditelným podrážděním a prohlížel si ji od hlavy až k patě, jako by ho její přítomnost odpuzovala. "Nemůžeš být jako žena trochu zdrženlivější?" "Ano," odpověděl Robert.
S tím se otočil a odešel a nechal Margaret plakat samotnou v jejich posteli.
Nikdy předtím necítila takové ponížení. Nebyla snad intimita mezi mužem a ženou tou nejnormálnější věcí na světě? Jediné, co chtěla, bylo být milující manželkou, aby ji miloval. Bylo to snad příliš? Možná bylo jejich manželství samo o sobě chybou. Proč prostě nemohli žít šťastně spolu? Nechtěla se rozhodnout pro rozvod, protože by to znamenalo další bolest a smutek.
V tichu dlouhé noci jí byly jediným společníkem její vlastní slzy.
Druhý den ráno ji probudil polibek.
Robertův polibek byl jemný a plný upřímné náklonnosti. Když viděl, že se probudila, upřímně se jí omluvil: "Včerejší noc byla moje chyba. Věděl jsem, že se cítíš zranitelná, a neměl jsem ztrácet nervy. Nechtěl jsem to udělat. Ale řekla jsi něco, co mě opravdu ranilo. Zlato, slibuji, že už tu chybu neudělám. Můžeš mi odpustit?"
Zatímco mluvil, jeho dlouhé prsty vklouzly mezi její nohy, našly si cestu k jejímu nejintimnějšímu místu a s odbornou přesností ji jemně hladily. Rozkoš jí projela jako elektřina a Margaret instinktivně sevřela stehna. Chtěla něco říct, ale zjistila, že má úplně prázdnou mysl.
"Margaret, sotva jsem se tě dotkl, a už takhle reaguješ. Tohle chceš?"
"Miluješ mě?" vyhrkla a zoufale se snažila zachytit poslední zbytky zdravého rozumu tváří v tvář ohromující touze.
Robert se nad její odpovědí tiše ušklíbl. "Ty hloupá holko! Kdybych tě nemiloval, proč bych si tě bral? Chtěl jsem si tě vzít od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil." "To je pravda," řekl.
Jeho prsty pokračovaly v průzkumu, zkušeně po ní klouzaly a dráždily ji, dokud se nezachvěla a nedosáhla vrcholu. Sledoval její rozkošnicky omámený výraz, usmál se, štípl ji do jedné ztvrdlé bradavky a řekl: "Miláčku, teď už se opravdu musím pustit do práce. Chovej se doma slušně a trpělivě čekej na můj návrat."
Margaret přikývla, stále ještě ztracená v záři prvního vyvrcholení, bezmocně omámená vlnou rozkoše, která ji zaplavovala. Postupně se opět ponořila do klidného spánku.

Od tohoto dne se vztah mezi Robertem Stonem a Margaret Pinedaleovou začal ochlazovat. Smích se vrátil a každý večer před spaním jí Robert připravoval šálek teplého mléka. Přestože stále neplnil své manželské povinnosti, Margaret cítila, že o ni pečuje, možná se jen příliš styděl, než aby svou náklonnost otevřeně vyjádřil.
Margaret, která se cítila na dně, nebyla nakloněna tomu, aby si v dohledné době hledala práci. Místo toho se soustředila na domácí práce, četla knihy a připravovala manželovi bohaté večeře. Život se ustálil do klidné rutiny. Nebýt nedostatku intimností, zdálo by se, že jejich manželství je docela šťastné. Kdyby Rosalinda přistoupila na rozvod, Margaret věděla, že by jí to zlomilo srdce.
Její rodiče kdysi tvořili milující se pár, ale někteří muži prostě nejsou stvořeni pro závazky. Její otec měl milostné pletky, navštěvoval nevěstince, a dokonce si domů do manželské postele vodil jiné ženy a dopouštěl se těchto odporných činů, dokud Pinedale neodhalil pravdu, což vedlo k jejich rozvodu.
Možná právě tyto bolestné vzpomínky přesvědčily Margaret, aby si uchovala cudnost až do svatby, a podpořily její nechuť k rozvodu. V její mysli bylo slovo "rozvod" navždy zahaleno temnotou.
Po rozchodu rodičů se její otec choval jako divoký hřebec, neustále obklopený různými ženami. Proslýchalo se, že několik žen se rozvedlo se svými muži jen kvůli němu. Její matka mezitím často tajně plakala a ostatní jí radili, aby si našla nového muže, ale nikdy se znovu nevdala. Margaret prožila dětství v této tísnivé atmosféře, která z ní udělala citlivou a plachou dívku. Kromě sousedova malého chlapce neměla žádné další přátele.
Ten chlapec byl plný života a energie, hrstka, která nutila rodiče rozčileně vzdychat. Byl to potížista, ale nevědomky se stal králem hřiště ve Velké síni. Zuřivě Margaret ochraňoval, vždycky jí přispěchal na pomoc, když si ji někdo dobíral. Postupně se jí na tváři rozlil úsměv pokaždé, když ho viděla, i když byl o dva roky mladší.
Roky plynuly a Velká síň procházela změnami kvůli městským předpisům. Když se chystali k odchodu, vzal ji za ruku a řekl: "Margaret, já si tě najdu. Jen na mě počkej."
Bohužel po tomto setkání ztratili kontakt a ona se nikdy nedozvěděla, co se stalo.
Margaret se zamyšleně zadívala na jizvu ve tvaru půlměsíce na zápěstí a nechala si ze rtů uniknout jemný úsměv. Po všech těch letech ji zajímalo, jaký je teď. Ve dvaadvaceti letech se z něj musel stát pohledný mladý muž.
Bez ohledu na Rosalindina rozhodnutí musel život jít dál. Margaret potřásla hlavou, zahnala myšlenky na minulost a rozhodla se uklidit dům. Když si při úklidu broukala melodii, všimla si, že počítač je stále zapnutý. Ze zvědavosti pohnula myší a zahlédla podivnou složku s nápisem "Experiment".
Experiment. Jaký druh experimentu?
Zaujatě složku otevřela, jen aby se setkala s množstvím video souborů. Náhodně si jeden z nich vybrala a šokovaně vytřeštila oči.
Co je to... Jak může něco takového existovat?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zavřenými dveřmi touhy"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈