Mezi tajemstvími a touhami

Brzy ráno pronikal okny od podlahy ke stropu paprsek zlatavého slunečního světla.
Elena Thorntonová se probudila, jakmile se cizinec vedle ní pohnul. Měla lehký spánek, a dokonce i zvuk dechu Williama Sinclaira ji dokázal vyrušit. Než se vrhli do manželství, znali se necelý týden, takže si s manželem téměř nerozuměla.
Cítila se naprosto nezvyklá na takzvaný manželský život.
"Vzbudil jsem tě?"
William Sinclair se oblékal, jeho vysoká postava a dobře stavěné tělo nápadně přitahovaly. Byl štíhlý, s úzkými boky a širokými rameny, svaly měl vytvarované jako mramorová socha - tak dokonalé, že se ho část Eleny chtěla dotknout.
Koneckonců touha je vrozená.
Elena roztržitě zabručela a předstírala nonšalanci, když rychle pohlédla na značnou bouli v cizincově spodním prádle.
Páni...
Jak se dalo čekat, i když nebyl vzrušený, byl působivě dobře obdařený.
"Ještě je brzy. Můžeš si ještě chvíli pospat, " navrhl.
S očima stále napůl zavřenýma Elena skutečně chtěla ještě pár chvil spánku stihnout. Pak si ale všimla, že cizinec vytáhl z peněženky elegantní černou kartu a podal jí ji.
Oči se jí rozšířily. Počkat, cože?
"S touhle kartou si můžeš koupit, co chceš. Mám dnes večer nějaké schůzky, takže se možná vrátím pozdě. Všechno nejlepší, paní Williamová."
Elena se málem udusila. Věděl vůbec, že má narozeniny? Copak se mu o tom nezmínila?
"Viděl jsem to na oddacím listu v den, kdy jsme se brali," odpověděl William a četl její myšlenky.
"Aha..." Elena při pohledu na průkaz pocítila dilema. Měla by ho přijmout, nebo odmítnout?
Kdyby ji přijala příliš šťastně, myslel by si William, že si ho vzala jen pro peníze?
"Nelíbí se ti to?" William se zeptal a čelo se mu mírně svraštilo.
"Mně se to líbí. Jste příliš velkorysý, pane Williame, " řekla s úsměvem a přijala kartu, přičemž zachovala zdvořilý tón.
Když William uslyšel její odpověď, mírně se zamračil a chtěl něco říct, ale pak se zdržel.
Ještě se neznali dost dobře - všechno potřebovalo čas, aby si zvykli.
Ale...
Když o tom William uvažoval, objevil se mu v očích jemný úsměv.
"Ještě něco?"
Náhle se sklonil, jemně jí zvedl bradu a políbil ji na hebké rty. Elena, zaskočená, mírně zalapala po dechu, což mu poskytlo dokonalou příležitost polibek prohloubit, když jeho teplý jazyk obratně proklouzl kolem jejích rtů. Polibek byl vroucný a něžný, jako by instinktivně přesně věděl, jak dráždit její jazyk, vířit a proplétat se s ním, vytahovat sladkou chuť jejích úst.
Jeho pohyby byly jemné, ale přesto neomaleně dominantní.
Elena se přistihla, že zaklání hlavu dozadu, aby se přizpůsobila jeho pohybům, ohromená pocity, které ji zaplavovaly, až se jí příjemně točila hlava a tváře jí hořely ruměncem.
Právě když začala skučet, aby popadla dech, William neochotně uvolnil její měkké rty.
Nicméně...
Rozhodně se k sobě dokonale hodily.
Pokaždé, když se jeho tělo dotklo jejího, vyvolalo to ve Williamovi prudkou touhu, jako by si ji chtěl zcela přivlastnit právě tam.

Elena Thorntonová se rozhodla, že Williamu Sinclairovi o svých plánech vrátit se na večer do rodného města neřekne. Koneckonců, byly to jen její narozeniny - nic tak významného, aby ho to obtěžovalo. Už při vstupu do domu se v duchu připravovala na různé reakce.
Jakmile vstoupila dovnitř, všimla si, že její matka Margaret Thorntonová připravila bohatou večeři. Když Margaret spatřila Elenu, její výraz se změnil v nelibost, když si uvědomila, že ji William nedoprovází.
"Eleno, proč jsi dnes večer přišla sama?" zeptala se. Margaret se zeptala s náznakem frustrace v hlase.
Elena rychle zavrtěla hlavou, aby odvrátila jakékoli obavy. "Mami, nedělej si starosti! Nepohádaly jsme se ani nic podobného. William se ke mně chová opravdu skvěle, jen je teď zavalený prací." Elenu to překvapilo.
"Jednou provdaná dcera je jako rozlitá voda, " ušklíbla se Margaret a nedokázala skrýt své obavy. "Doufám, že se k tobě chová dobře. Jak to tam vypadá? Vím, že sice nemáme luxus sinclairovského sídla, ale vždycky jsem tě hýčkala. Nedovolím, aby s tebou někdo špatně zacházel."
Henry Thornton se ozval a vstoupil na Eleninu obranu. "Dost bylo toho dramatu, Margaret. Elena nám opakovaně říkala, že je šťastná. Není spravedlivé odsuzovat jejich manželství jen proto, že dnes večer nemohl přijít."
"Šťastný? Vždyť se do té rodiny vdala teprve před pár dny, a teď už se vymlouvají! Už jsem se bála," odpověděla Margaret, zjevně rozrušená. "Vzít si Tonyho Sinclaira byla chyba. Říkala jsem ti, Eleno, že jsi příliš mladá na to, aby ses do něčeho takového hrnula."
"William mi před lety zachránil život na bitevním poli, " oponoval Henry. "Od té doby je mým druhem. Věřím, že svého syna vychovali dobře."
"To, že ti zachránil život, neznamená, že bychom měli hazardovat se štěstím naší dcery, " trvala na svém Margaret. "Tohle není žádná archaická dohoda z minulosti. Proč si vybírat teď, když je Williamova rodina ve zmatku a jeho otec je nemocný? Vypadá to, jako by Elenu využívali k odvedení pozornosti."
"Nebuď nerozumná, mami!" Elena se vmísila do hovoru a její trpělivost se ztenčila. "Nejsi fér k Williamovi ani k jeho rodině." Elena se na ni usmála.
V tu chvíli se Elena rozhodla promluvit vážnějším tónem. "Nehádejte se všichni. Dnes mám narozeniny!" Místnost ztichla, napětí se rozplynulo. "Důvodem, proč jsem souhlasila se sňatkem, nebyly ničí požadavky. Byla to moje volba a já věřím ve Williama."
Než stačila domluvit, přerušila ji matka se skeptickým pohledem v očích. "Sotva ho znáš dlouho. Co se ti na něm vůbec líbí?"
Elena, zaskočená, hledala odpověď. William byl pohledný, bohatý a neuvěřitelně laskavý. Choval se k ní s maximální úctou a panovala mezi nimi hmatatelná chemie. Ale dokázala vyjádřit, co ji k němu přitahuje?
Místnost ztichla a ona se kousla do rtu, protože si náhle uvědomila, jak kritická její odpověď bude. Vtom se ozval zvonek a přerušil husté ticho.
"Kdo by to mohl být v tuhle hodinu?" Margaret se zeptala a její pozornost se přesunula jinam.
Elena vyskočila, aby otevřela dveře, a ulevilo se jí, že má rozptýlení, ať už je to kdokoli.
Když otevřela dveře, naskytl se jí pohled na vysokou, nápadnou postavu.
William Sinclair.
Jaké překvapení.

"Překvapilo vás, že mě vidíte?
Nejen překvapen!
Elena Thorntonová zvažovala, že nevěřícně zavře dveře, a tváře jí zčervenaly. Neměla ponětí, jak Williamu Sinclairovi vysvětlit svou přítomnost. Než se stačila vzpamatovat, William Sinclair udělal dlouhý krok a sebevědomě vstoupil do místnosti.
"Omlouvám se, že jdu pozdě, Thorntonová. Práce mě zavalila,' řekl William lehce a podal jí dvě krásně zabalené dárkové krabice, které nepochybně obsahovaly něco výjimečného.
Henry Thornton dárky rychle přijal a zachechtal se: 'Sinclaire, teď už jsme prakticky rodina. Není třeba se takhle vytahovat.
Elenina matka Margaret Thorntonová byla při pohledu na Williama Sinclaira mírně zaskočená. Po předchozím rozhovoru však její výraz zůstal tlumený a mírně nespokojený.
'Thorntonová, neříkala jsi, že Sinclair nemůže přijít?'
Elena cítila, jak se na ni upírá matčin nesouhlasný pohled, a když William stál kousek od ní, nepříjemně se zavrtěla. Jak měla vysvětlit jeho přítomnost? I ona byla zmatená z toho, jak se Williamovi podařilo objevit.
'Chtěl jsem Thornton překvapit, tak jsem jí to neřekl,' řekl William klidně a přišel Eleně na pomoc.
Panebože, to je ale gentleman!
Elena pocítila nával vděčnosti.
William sklonil hlavu, aby se podíval na rozpačitou Elenu vedle sebe, a na rtech se mu objevil hravý úsměv, když tichým, uhlazeným hlasem řekl: "Všechno nejlepší.
"Děkuji... Elena zamumlala a její tvář byla ohnivě rudá, protože se sotva dokázala setkat s jeho pohledem.
Henry sledoval novomanžele s náznakem pýchy a nemohl si pomoct, ale střelil po Margaret samolibým pohledem a tiše řekl: "Podívej, jak jsou sladcí. Moje Elena má takové štěstí!"
Margaret na okamžik ztratila hlas, trapná večeře se usadila v tíživém tichu a donutila ji stáhnout se do vlastních myšlenek.
Henry s povznesenou náladou popadl láhev bílého vína a začal Williamovi poklepávat na rameno a živě si povídat o všem a o ničem. Atmosféra se rychle změnila v živou a donutila Margaret, aby se omluvila do kuchyně a umyla nádobí.
Elena se obávala, že by William mohl mít v tomto rodinném prostředí potíže udržet krok, a chtěla zasáhnout, aby mu pomohla. Jak však večer pokračoval, uvědomila si, že do něj zapadl. I když Henry vyprávěl historky staré více než dvacet let, William pozorně naslouchal, občas zavtipkoval a se společným smíchem se stále více uvolňoval.
'Jdu pomoct mámě s nádobím,' řekla Elena, když se vytratila z obývacího pokoje a využila příležitosti, aby matku zkontrolovala. Když drhla, zavolala: 'Mami, myslíš, že bychom měly zkontrolovat tátu? To víno mu chutná až moc, nemyslíš?
"Nech je být. Chlapi mají svůj vlastní způsob sbližování, to je v pořádku,' odpověděla Margaret pohrdavě.
Elena pocítila v žaludku úzkost.
'Mami, já jen doufám, že se William necítí trapně. Vždyť Sinclair nemůže nechat tátu, aby se toho ujal,' povzdechla si.
'Nech ho, ať si tu chvíli užije,' řekla Margaret a dala najevo své odhodlání.
Elena jen přikývla a v hlavě se jí honily myšlenky.
"Thorntone, naše sladká holčička je teď tvůj poklad," prohlásil náhle Henry a pevně poplácal Williama po rameni, "ujisti se, že se k ní budeš chovat jako k pokladu.
"Neboj se, Thorntone. Dobře se o ni postarám,' ujistil ho William pevným hlasem.
'Dobře, dobře...' Henry se zamračil, když se otočil na stranu, podnapilý a rozvlněný, 'myslím, že si potřebuju odpočinout.'
Poté, co pomohla otci do postele, se Elena vrátila do obývacího pokoje, jen aby našla Williama ležet na pohovce, naprosto nehybného.
Když se k němu přiblížila, uvědomila si, že má zavřené oči a zdánlivě odpočívá.
"Sinclaire, točí se ti hlava? Chceš se posadit? Proč si nelehneš v mém pokoji?
Její hlas zněl jemně a starostlivě, měkce, až to Williama tahalo za srdce.

Elena Thorntonová napůl podpírala Williama Sinclaira a vedla ho do svého pokoje, aby si odpočinul. Nebyla si úplně jistá, jestli je opravdu opilý, nebo ne; těžce se o ni opíral a stálo ji veškerou sílu, aby se pod jeho vahou nezhroutila.
Když vešli, objevila se její skromná ložnice. Malý prostor byl zavalený věcmi, ale vyzařovalo z něj útulné teplo, které podtrhovaly fotografie lemující stěny - snímky Eleny od dětství až po současnost. Jedna fotka ji zaujala: dobový snímek malé Eleny, vlasy spletené do dvou hravých copánků, na čele růžovou skvrnu, vypadala jako cherubínská panenka z obrázkové knížky, naprosto rozkošná.
William Sinclair se sotva stačil na obrázky podívat, než Elena jeho pozornost odvrátila.
"Nehýbej se," řekl a chytil Eleninu neposednou ruku do své široké, teplé dlaně. "Chci si tě pořádně prohlédnout."
'Co je tu k vidění...' zamumlala a srdce se jí rozbušilo, když jeho dotek přetrvával a zahalil ji teplem.
'Ať už je to dívka, kterou jsi kdysi byla, nebo žena, kterou jsi teď, chci tomu všemu porozumět. Přitáhl si ji blíž, naklonil se k ní a zašeptal: "Paní Williamová, je za můj dnešní výkon nějaká odměna?
Elena se v myšlenkách vrátila k tajné cestě domů z matčina domu předešlého večera. Zachvátila ji vlna napětí a vyhrkla: "Pane Sinclaire, nechtěla jsem to před vámi tajit. Jen jsem si myslela, že když máte tolik práce... Nechtěla jsem...
Jakmile však uslyšel, že ho oslovila "pane Sinclaire", čelo se mu v reakci na to svraštilo.
Než stačila dokončit vysvětlení, umlčel ji polibkem.
"Mmm...
Elena se instinktivně pokusila odtáhnout, ale on ji pevně sevřel zezadu na krku a prohloubil polibek s takovou vášní, že jí vyrazil dech. Jeho obratný jazyk tančil s jejím a opojná vůně vína je obklopovala, jak ji ještě víc přitahovala. Cítila jeho dlouhé prsty, které jí sjížděly až k pasu, pomalu klouzaly pod tričko a zkoumaly její hebkost přes krajkovou podprsenku.
Polibek v ní zažehl oheň, kterému se nedalo odolat.
Elena sice neměla zkušenosti v intimních záležitostech, ale intuitivně vycítila Williamovy záměry.
"Ne... ne, to nemůžeme... ne tady...
Odmlčel se a zadíval se jí hluboko do očí. Z jeho těžkého dechu a hladového lesku v očích však byla patrná intenzita jeho touhy.
'Nemůžu si pomoct, ale musím zdůraznit,' Elena pokračovala a snažila se zachovat klid. 'Zvuková izolace v mém pokoji není nejlepší...'
S pocitem viny za to, jak se na ni díval, tiše dodala: 'Můžeme počkat, až budeme doma?
Její nevinnost zářila, ale slova, která vyslovila, jen rozdmýchala plameny mezi nimi.
William si uvolnil kravatu a rozepnul několik knoflíků košile, čímž odhalil vypracovaný hrudník. Jediným rychlým pohybem přitlačil Elenu ke zdi.
V tu chvíli si připadal jako cizinec - někdo, koho tak docela nepoznávala.
"Pane Sinclaire?" zavolala opatrně.
Jeho pohled se zúžil a konečky prstů sklouzl dolů, aby se jí dráždivě dotkl vnitřní strany stehna. Jediný dotek vyvolal v Eleně vlny pocitu.
Naklonil se blíž a rty se dotkl jejího ušního lalůčku.
"Až to nakonec uděláme, ztiš se... Jen trochu, ano?

Elena Thorntonová byla opět ohromena.
"Já... já... ty...
Její drobná tvářička zrudla jako hořící uhlík, naprosto bezmocná proti drzosti Williama Sinclaira.
"Líbí se mi, když nosíš šaty.
Elena Thorntonová zmateně zamrkala.
William Sinclair zkřivil rty do slabého úsměvu. "Protože se snadno svlékají," dodal pomalu.
Než Elena stačila odpovědět, šaty jí sklouzly z ramen. Ucítila, jak jí po krku přeběhl mráz, když jí Williamova ruka obratně sklouzla po zádech a snadno jí rozepnula podprsenku. Její ňadra, měkká a plná, se okamžitě odrazila před očima. Byla štíhlá, ale měla tak bujná ňadra, že ho to překvapilo. Při každém pohybu se její ňadra pohupovala a bledě růžové špičky dráždivě vybízely k pozornosti.
Elena vydala tichý výkřik a zvedla ruce, aby se zakryla, ale William ji rychle chytil za zápěstí.
V příštím okamžiku se na ni snesly jeho žhavé rty a zmocnily se jí.
Vzal do úst jednu z jejích bradavek.
"Ach... Elena zakňourala a instinktivně se snažila odtáhnout.
William ji objal kolem štíhlého pasu a přitáhl si ji k sobě. Se zavřenýma očima olízl její měkká bílá ňadra a hbitým jazykem jí přejel po citlivé bradavce. Její tělo se chvělo, nohy jí slábly, jak ji dál nemilosrdně dráždil.
Ale Williama to neuspokojovalo. Druhou rukou jí hnětl ňadro, někdy přitlačil tak silně, že narušil jeho tvar, zatímco jeho rty neopustily její druhý prs. Požíral ji, jako by si vychutnával lahodný dezert, a jazykem trápil její citlivé bradavky.
"Sinclair... Elena zašeptala a už měla pocit, že se vzdává, ještě než cokoli doopravdy začalo.
"Už jsi připravená? William se zeptal tichým a přesvědčivým hlasem, kterému se nedalo odolat.
Elena bez dechu přikývla, mysl se jí zamlžila z pocitů, mezi nohama se jí začalo tvořit vlhké horko.
Chtěla to...
Ale vzpomněla si na jejich svatební noc, kdy se do ní William pokoušel vstoupit svým tvrdým údem. Vstup byl příliš těsný, oba byli nezkušení, a přestože se mu podařilo dostat dovnitř jen špičku, bolelo to tak moc, že vykřikla a donutila ho stáhnout se. Ta noc skončila tím, že William našel uvolnění v jejích rukou.
Byli tak blízko, ale akt nedokončili.
I teď se při vzpomínce na tu noc zachvěla strachy.
"Bude to hodně bolet?" zeptala se váhavě. "Bojím se...
'Zpočátku to bude trochu bolet, ale pak to bude příjemné,' uklidňoval ji William a jeho hluboký hlas ji ovinul jako teplá deka.
Elena se přistihla, že znovu přikyvuje, jako by byla v transu.
Když však William znovu odhalil svou nadměrně velkou erekci a přitiskl ji k jejímu vchodu, Elena toho okamžitě zalitovala.
Jak se do ní mohlo vejít něco tak velkého?! Zdálo se, že se do té tlusté, žilnaté délky nemůže vejít. William vycítil její úzkost, rychle jí sevřel zadek a třel se špičkou o její otvor. Vydechl, hlas měl napjatý a ovládal se. "Zatím ji budu jen třít. Ne dovnitř.
Mmm...
Za chvíli mě budeš prosit, abych to dotáhl do konce.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi tajemstvími a touhami"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈