Zamilovat se do nejlepšího přítele dcery

Kapitola 1 (1)

==========

KAPITOLA 1

==========

Víte, jaké je v Texasu počasí? Takové je chodit s texaskou dívkou.

-odposlechnuté rozhovory v kavárně

----------

SOPHIA

----------

"Můžeš to pro mě prosím, prosím, prosím udělat?" Clementine, moje nejlepší kamarádka, mě prosila.

Podívala jsem se na ni a zamračila se. "Můžu, ano. Ale zítra musím brzy ráno do práce. To znamená, že budu muset vstávat v pět, abych od tvého táty odešla v půl šesté a v šest se dostala do práce."

Právě jsem nastoupila do nové práce.

Moje první "velká holčičí" práce, jak říkal můj táta.

Práci, kterou jsem nenáviděla.

Ne, nenáviděla.

Mluvím o tom, že kdyby byla v Paříži v Texasu k dispozici jiná práce, i kdyby mi platila polovinu toho, co teď, vzala bych ji v mžiku tak trochu nenáviděla.

První den jako obchodní zástupce v Paris Motors jsem si vedl opravdu dobře. Vlastně jsem prodal své první auto ještě dřív, než jsem se pořádně rozjel.

Bohužel pro mě, když se mi to povedlo, vytáhl jsem provizi z kapsy jiné ženy. Žena, která telefonovala s klientem, který si nekoupil auto jako můj klient - ten, z něhož jsem dostal tisícidolarovou provizi -, nebyla moc spokojená.

Od té chvíle jsem většinu času v autosalonu trávil tím, že jsem se snažil udržet hlavu při těle.

Každé ráno jsem tam přišel a zjistil, že jsem byl přidělen k práci s Blakelym, a vážně jsem chtěl spáchat sebevraždu autobusem.

Nebo možná golfovým vozíkem.

Cokoliv, co v tuhle chvíli fungovalo...

"Nesnáším to," přiznala jsem. "Ale nemůžu skončit. Skončit znamená přiznat, že má pravdu, a ona ji kurva nemá. Takže tam budu pracovat dál a budu se tam ukazovat v těch svých zasraných krátkých šatech a tričku s výstřihem a dostanu svou zasranou provizi."

"Tohle všechno můžeš dělat, ještě chodit cvičit a chodit do práce včas, a přitom hlídat našeho psa," popostrčila ho.

Povzdechla jsem si.

Před několika lety pořídil Clementinin táta rodinného ochranného psa. Upřímně řečeno, byl skvělý, dělal úžasnou ochranu, ale ten zatracený pes nemohl zůstat sám, protože se snadno nudil.
Když neměl koho chránit, zabavil se pojídáním zdí.

A protože Clementinin táta byl služebně mimo město a Clemovi rodiče se nedávno oficiálně rozvedli, znamenalo to, že tam nebyla ani Trista, Clemova máma.

Clem tak zůstal jediný, kdo hlídal Bodyho.

"Uvědomuju si, že si myslíš, že jsem děvka, protože..." Zvedla jsem ruku, abych zastavila Clemina slova.

"Cleme," řekla jsem opatrně. "Nikdy jsem neřekl, že jsi děvka."

"Díváš se na mě, jako bych měla zmutovat do nemoci, které se nechceš účastnit," odporovala.

Nebyla jsem.

Ani ne.

Jen jsem nemohla uvěřit, že se chystá do Las Vegas, v tak krátkých šatech, s mužem, kterého nezná, a s kamarádkou, o které jsem si nebyla jistá, jestli se mi zrovna líbí.

Kdybych nemusela do práce, vnutila bych se jim, abych mohla jít a dohlédnout na Clema.

Ale Clem byla velká holka, já měla práci a nehodlala jsem měnit její názor.

"Fajn," řekla jsem po dalších pár vteřinách jejího trucování. "Ale prosím, prosím, prosím, vezmeš si pod to nějaké cyklistické šortky? Mít na sobě něco tak krátkého znamená, že když se ohneš, lidé uvidí, s čím pracuješ."

"S čím kdo pracuje?"

Podíval jsem se na tátu a usmál se. "Clem jede do Las Vegas a myslí si, že když si vezme tyhle černé šaty, tak si v nich užije."

Tátovi zaškubalo v očích, když obrátil pohled na mou nejlepší kamarádku.

Clem rychle zrudla v obličeji, jak se posunula na sedadle. "Soph..."

Věděla jsem stejně dobře jako ona, že je do mého táty nějak divně zamilovaná.

Nebyla jsem si jistá proč nebo do jaké míry to cítí, ale věděla jsem, že jí můj táta připadá přitažlivý.

Něco jako já jsem považoval za přitažlivého jejího tátu.

Přitažlivý v tom smyslu, že je to předčasně postříbřený, svalnatý, sexy vousatý chlap.

Moje "přitažlivost" hraničila s "intenzivní".

Ne že by Clem věděla, jak hluboko mě její táta přitahuje.

Vlastně jsem měl pocit, že jí to všechno bylo úplně jedno.

Kdyby totiž věděla o mé posedlosti jejím tátou, nezvala by mě k němu domů.
Chápala by, do jakého pokušení by mě to uvrhlo.

"Vzal bych si nějaké šortky a tričko a k tomu pohodlné tenisky," navrhl táta a ani se na mě nepodíval. "Chodit po Stripu nahoru a dolů bude noční můra."

Clem se ušklíbl. "Ne o nic horší než běžet ten půlmaraton na podpatcích, jako jsme spolu běželi loni na jaře."

Teď byl začátek podzimu a teplotně byl na pokraji přechodu z léta jedna na léto dva.

Měli jsme příjemných devadesát sedm stupňů, a to ještě nebylo ani osm ráno.

Dnešek bude stát za houby.

Zvlášť když jsem musel skoro celý den sedět venku, abych si vůbec mohl promluvit se zákazníkem. Blakely, která teď musela všechny své obchody vyřizovat venku, se nemohla přestěhovat dovnitř, aniž by mi byla nucena sem tam nějakého zákazníka poskytnout.

"Ne," souhlasil táta a naplnil si termosku do práce. "Hádám, že jdu do práce. Kdybyste něco potřebovali, zakřičte." Zastavil se vedle místa, kde Clem tlačila na talíři jablečnou omáčku.

"Ať to stojí, co to stojí," promluvil tiše. "Myslím, že by sis měla vzít to, co jsem navrhoval. Nikdy nevíš, co se na těch ulicích může stát. A ty v těch šatech? Určitě se něco stane. Jen musíš umět ovládnout situaci."

Než stačil Clem říct něco dalšího, táta se ke mně přesunul a vtiskl mi polibek na čelo. "Přijdu domů kolem jedenácté. Kdybys mě potřebovala, až tam budeš, stačí napsat nebo zavolat."

Táta mě znal tak dobře.

I dnes vypadal drsně.

Téměř na den přesně před rokem přišel můj bratr o život na akci, na které pracoval pro populárního country zpěváka. Během té akce vybuchla bomba, která zabila mého bratra a málem i country zpěváka.

Kapitola 1 (2)

Táta byl očividně zdrcený, když přišla zpráva o Jasperově smrti, a nechal nás všechny, abychom trochu bojovali, když se táta odhlásil. Jako že se odhlásil, odhlásil.

Jediné, co jsem za posledních pár měsíců viděl, že se skutečně "účastní" jeho života, bylo právě minulý týden, kdy se na jeho parkovišti objevilo asi pětadvacet policistů ze státní dálniční hlídky pro strážníky okresu Elliott v domnění, že byl zastřelen.

Teprve v posledních několika týdnech jsem v něm začal vidět střípky člověka, kterým býval.

"Nepotřebuješ vajíčka?" Clem se zeptal.

Zamrkala jsem na její podivnou, náhodnou, nezvyklou otázku. "Na co?"

Clem mě nepřestávala překvapovat.

"Na darování," řekla. "Cestou na letiště se stavím kolem ženského útulku." Odmlčela se a podívala se na mě přes rameno, než se ke mně naklonila a zeptala se: "Jsi si jistý, že jsem na to dost fit?"

Neměla jsem tušení, o čem to sakra mluví.

"Cleme..." Začala jsem. "O čem to teď mluvíš?"

"Promiň, ale myslím, že polovinu tohohle rozhovoru vedu v hlavě." Znovu se odmlčela. "Chci nějaká vajíčka od tvých slepic, abych je darovala svému ženskému útulku. Máte nějaká navíc, ne že byste je potřeboval. A taky, myslíš, že jsem dost fit na tenhle maraton?"

Sklopila jsem oči. "Samozřejmě že jsi. A ano, mám nějaká vejce, která si můžeš vzít. Asi šest tuctů, které jsem v sobotu nemohla prodat na farmářském trhu. Moje děvčata by mi jich měla do sobotního rána dát ještě dost."

Clem udělal přehnané vzdušné pumpy a pak vstal. "Běž pro ně. Jestli chci stihnout let včas, musím vyrazit."

Udělala jsem, co chtěla, a vrátila se s ne šesti, ale pěti tucty.

Zamračila se na tu hromadu. "Ne šest?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, vezmu tucet k tvému tátovi, když už se tam chystám." "Ne," řekla jsem.

Clem vykulila oči. "Ty ho rozmazluješ."

"Dávat mu vajíčka znamená rozmazlovat ho?" Zeptala jsem se zvědavě.

Začala kráčet k autu a já ji pomalejším tempem následovala, bosé nohy už mě pálily na betonu příjezdové cesty, po které jsem se naučila jezdit na kole.
"Když mu dáváš tolik vajec jako ty, protože je posedlý vejci, tak ho rozmazluješ," opravila mě. "Napíšu ti, až tam budu. Ahoj, miluju tě!"

Zamával jsem jí, ale přesunul jsem se kvůli tomu na trávu, přičemž jsem si poměrně rychle uvědomil, že jsem si měl vzít boty, abych s ní mohl absolvovat cestu dolů.

Když byla pryč a já už neviděl její auto, využil jsem okrajů trávy, kterou bylo třeba asi před týdnem posekat, abych se po ní vrátil dovnitř.

Jakmile jsem byl uvnitř, sbalil jsem si tašku a pak se připravil do práce. Když jsem byl hotov, obul jsem si kuřecí boty a vyšel ven, abych holky vypustil ven.

Všechny přišly, mávaly a byly nadšené, až jsem se smála.

"Dneska budete muset jít nahoru samy," řekla jsem, když jsem je krmila. "Protože víte, že táta se nebude obtěžovat vás všechny spočítat, aby se ujistil, že jste uvnitř. Kapišto?"

Neodpověděli mi, příliš zaneprázdněni tím, že si vychutnávali jídlo, než aby je zajímalo, jak na tom budou později, až mi táta zavře kurník.

Táta mi ho teprve loni postavil s Haggardem, když jsem ho skoro prosila, aby mi dovolil mít slepice.

Nechtěl je. Ale nakonec se podvolil, když si ho Haggard dobíral, že se ptáků bojí.

I když se podvolil, poslední věc, kterou chtěl dělat, bylo zabývat se jimi.

I když mě bezvýhradně miloval.

"Ahoj, holky!" Zavolala jsem na ně a zamířila k autu.

Až tam jsem si uvědomila, že jsem se zapomněla přezout z gumáků, na kterých byla roztomilá kuřátka od Tractor Supply.

"Sakra," řekla jsem, když jsem se podívala na umazané a špinavé boty.

Podíval jsem se na prodejnu a věděl jsem, že Toddu Trackerovi, majiteli, bude úplně jedno, co mám na sobě.

A upřímně, ty boty byly docela pohodlné.

Jen jsem měla pocit, že o tom od Blakelyho nikdy neuslyším.

Ale protože jsem s tím teď nemohla nic dělat, vystoupila jsem z auta a modlila se, aby dnešek byl tím dnem, kdy Todd uvidí, jak je Blakely mrcha, a vyhodí ji.

Poslední dobou se mi moc nedařilo.
Za celou dobu, co jsem byl přijat, jsem s ní nepracoval jen jeden den a ten den jsem prodal čtyři kamiony.

Druhý den, když to Blakely zjistila, byla rozzuřená.

Hlavně proto, že "kdyby tam byla", pravděpodobně bych neprodal "žádný".

Co to sakra bylo.

Procházel jsem kolem nejnovějších aut na parkovišti, nějakých zářivých a nablýskaných corvett, které zněly tak dobře, až mi z nich běhal mráz po zádech, když k Blakely přistoupila malá stará paní a zastavila ji, aby nešla dovnitř.

Byla asi ve věku mé babičky a na hlavě měla připnuté ty nejroztomilejší kudrlinky, které jí držel šátek. Něco řekla Blakely, která ji úplně odpálkovala a ukázala na mě, jak jdu za nimi.

"Ona ti pomůže." Blakely vykulila oči.

Zaváhala jsem vedle starší ženy a usmála se, když Blakely s funěním odešla.

"Fuj." Vykulila jsem oči zpátky, nemohla jsem si pomoct. "Taková drzost." Otočila jsem se k ženě. "Jak vám mohu pomoci, madam?"

Stará paní měla bystré oči, když řekla: "Můžete mi dát jméno šéfa té kočky, abych mu mohla říct, jaká to byla mrcha. Pak mi můžete pomoct jednu z nich koupit." Ukázala na korvety. "Chci jednu v černé a jednu v té zmijově červené. Chceme s manželem stejné. Kromě barev. I když, kdybys udělal tu moji rychlejší, tak by to bylo v pořádku."

Začala jsem se chichotat a pak jsem řekla: "Půjdu si dát tašku do kanceláře a pak si vezmu sadu klíčů od každého z těch aut. Můžeš si vybrat, které černé a které červené chceš." "To je v pořádku," řekl jsem.

A tak jsem prodal dvě corvetty a potřetí naštval Blakelyho.

Můj měřič šílenství ji červeně lemoval pokaždé, když jsem se k ní po zbytek dne přiblížil na čtyři metry.

Kapitola 2 (1)

==========

KAPITOLA 2

==========

Teď nemůžu mluvit. Dělám horkýho tátu.

-Text od Haggarda Clemovi

----------

HAGGARD

----------

"Zloděj!"

Povzdechl jsem si, když jsem věnoval větší pozornost sestře na druhém konci linky. "Cannel, prosím, zopakuj to. Řeším nějaký průser v práci a neslyšela jsem tě." "Cože?" zeptala jsem se.

Milovala jsem svou sestřičku.

Ještě víc se mi líbilo, že je zase taková, jaká byla, než se zranila.

"Říkala jsem, že jsem viděla tvou dceru odjíždět z města. Jako že byla na letišti a chystala se nastoupit do letadla. Když jsem ji viděla, vypadala provinile," odpověděla.

"Počkej." Odmlčel jsem se. "Proč jsi na letišti?"

Odjížděla z města?

Cannel se začal smát.

"Jedeme s Willem na prodloužený víkend na výlet do Vegas. Potřebovali jsme trochu času o samotě," odpověděla. "Tvoje dcera letí stejným letadlem, jen v autokaru."

Pár vteřin jsem o tom přemýšlela.

"Moje dcera je dospělá," rozhodla jsem a naštvalo mě, že mě Clem předtím alespoň neinformovala, že opouští stát. "I když mě mrzí, že mi neřekla, kam jede, už to není podmínkou." "To je pravda.

S Clem jsme teď měly zvláštní vztah, když jsme se s její matkou rozešly.

Trista hrála Clem na city a já jsem jí dovolila, aby si udělala vlastní názor. Nehodlala jsem se Tristiným slovům bránit, protože to bylo vyčerpávající.

Poté, co mi Trista předhodila kartu rozvodu, jsem po ní skočila jako umírající pes, který hledá jakýkoli kousek života.

Trista, která ji předhodila jako prostředek, jak dosáhnout toho, co chtěla, tenhle tah nepředvídala.

Do měsíce jsem se s ní rozvedl.

Neudělal bych to, kdyby mi nepředložila prvotřídní příležitost.

Ale když už to udělala... no, je to na houby.

"Asi ji budu muset následovat, místo abych si užíval vlastní dovolenou." Cannel si povzdechl. "Nemůžu ji mít ve městě samotnou bez..."

Žaludek se mi sevřel. "Mám aplikaci v jejím telefonu a ona má na sobě ten medailonek." Odmlčel jsem se. "Taky se o sebe umí postarat."
Ujistil jsem se o tom poté, co nám Cannel vzali.

V žádném případě bych to nechtěl zažít znovu.

"Máš pravdu," povzdechla si. "Ale stejně..."

Přesto se mohlo stát cokoli.

"Zeptej se jí na hodinové aktualizace," řekla jsem. "Jestli nechce, abych se do toho zapletla, tak se ti klidně vysmekne, dokud to neřekneš mně."

Opět jsem si nebyla jistá, jakými hláškami ji Trista v poslední době krmí, ale chovala se křečovitě, kdykoli jsem se jí zeptala, co dělá a s kým to dělá.

Došlo to tak daleko, že jsem se jí už ani neptala, protože jsem nechtěla, aby se vyděsila a odešla.

"Nezapomeň, že měla hlídat tvého psa," zazpívala Cannel.

Zaklela jsem.

"Zkurvysyn," zabručela jsem. "Na toho kreténa jsem zapomněla."

Ušklíbla se. "Já vím, že jo."

"Zatraceně." Povzdechl jsem si. "Ten pes mě zabije."

Ještě před pár lety moje bývalá žena trvala na tom, že potřebujeme psa na ochranu rodiny.

Já, který jsem byl pro svou rodinu takový cucák, jsem souhlasil.

Jenže jsem si neuvědomil, že Trista nemá ráda psy, ani že ho nechce, protože je to pro naši rodinu. Ale chtěla ho proto, aby mohla nechat psa doma s našimi dětmi, zatímco ona odjede za jinými věcmi, zatímco já budu pracovat.

Teprve když jsem v prádelně našel dvě podělané stěny a zatracený strop, uvědomil jsem si, že Body-Body, což byla zkrácená verze Busybody, vyváděl, jen když zůstal sám a neměl koho chránit.

To znamená, že všechny děti byly mimo dům, zatímco Trista dělala kurva ví co - což nebylo doma s mou osmnáctiletou dcerou a mým dvanáctiletým synem.

Teď, čtyři roky poté, co jsem si toho zatraceného vořecha pořídila, jsem každý den pochybovala, jestli bych ho neměla dát někomu, kdo by se mu mohl věnovat víc než my.

Trista mi dala jasně najevo, že v jejím novém bytě není povoleno chovat domácí zvířata, což znamenalo, že jsem s ním zůstala, i když ho chtěla.

Ne že bych si stěžoval. Body byl dobrý pes, když měl pozornost nebo soustředění, které potřeboval.
A s Bostonem si skvěle rozuměli, když nás Boston skutečně poctil svou přítomností.

Boston, můj šestnáctiletý fotbalový srdcař, si myslel, že je darem od Boha pro ženské pokolení.

To znamená, že jsem ho skoro neviděla, protože měl lepší věci na práci než být doma, když mohl být venku a pařit s kamarády.

Ale ten kluk měl samé jedničky a vždycky byl doma před večerkou, takže jsem si nemohla stěžovat.

Na co jsem si mohla stěžovat, bylo to, že dcera odešla, když věděla, že má hlídat psa. I když mě ujistila, že to udělá.

"Napíšu jí a zjistím, co se děje," připustila jsem nakonec. "Dej mi vědět, až tam dorazíš a že je všechno v pořádku."

Stále jsem měla noční můry, když přišla řeč na mou malou sestru.

Noční můry, které mě pronásledovaly dnem i nocí.

"Mám tě ráda, bráško," zpívala. "Budu na tvou holčičku dávat pozor za tebe."

Při zvuku jejího hlasu ve mně zavládla úleva. Rád jsem tam slyšel to štěstí.

Ještě víc se mi líbilo, že se vrátila z toho temného místa, které ji pomalu odnášelo dál a dál ode mě.

To byla jediná věc, kterou jsem mohl říct o jejím manželovi Willovi. Policista a vůbec skvělý chlap, kterého jsem hrdě nazýval svým švagrem - i když to byl policajt.

Byl vším, o čem Cannel nevěděla, že potřebuje.

"Taky tě miluju," řekla jsem, než mi zavěsila.

"Kdo je to?"

Ignorovala jsem svou zaměstnankyni Comfort a napsala dceři.

Já: Vím, že toho psa nenecháš doma samotného, zatímco si odjedeš do Vegas, aniž bys mi o tom řekla.

Clem: Jak víš, že jedu do Vegas? Sleduješ můj bankovní účet?

Já: Ne. tvoje teta letí stejným letadlem jako ty, jen na dobrých místech a ne s krvácením z nosu. Buď hodný. Nezapomeň se odbavit. Ujistěte se, že někdo ví, kde jste. A proboha, ujistěte se, že používáte kondom, pokud se chystáte ošukat nějakého budižkničemu. V tvém věku se neumějí postarat o děti.

Kapitola 2 (1)

==========

KAPITOLA 2

==========

Teď nemůžu mluvit. Dělám horkýho tátu.

-Text od Haggarda Clemovi

----------

HAGGARD

----------

"Zloděj!"

Milovala jsem svou sestřičku.

Ještě víc se mi líbilo, že je zase taková, jaká byla, než se zranila.

"Říkala jsem, že jsem viděla tvou dceru odjíždět z města. Jako že byla na letišti a chystala se nastoupit do letadla. Když jsem ji viděla, vypadala provinile," odpověděla.

"Počkej." Odmlčel jsem se. "Proč jsi na letišti?"

Odjížděla z města?

Cannel se začal smát.

"Jedeme s Willem na prodloužený víkend na výlet do Vegas. Potřebovali jsme trochu času o samotě," odpověděla. "Tvoje dcera letí stejným letadlem, jen v autokaru."

Pár vteřin jsem o tom přemýšlela.

S Clem jsme teď měly zvláštní vztah, když jsme se s její matkou rozešly.

Trista hrála Clem na city a já jsem jí dovolila, aby si udělala vlastní názor. Nehodlala jsem se Tristiným slovům bránit, protože to bylo vyčerpávající.

Poté, co mi Trista předhodila kartu rozvodu, jsem po ní skočila jako umírající pes, který hledá jakýkoli kousek života.

Trista, která ji předhodila jako prostředek, jak dosáhnout toho, co chtěla, tenhle tah nepředvídala.

Do měsíce jsem se s ní rozvedl.

Neudělal bych to, kdyby mi nepředložila prvotřídní příležitost.

Ale když už to udělala... no, je to na houby.

"Asi ji budu muset následovat, místo abych si užíval vlastní dovolenou." Cannel si povzdechl. "Nemůžu ji mít ve městě samotnou bez..."

Žaludek se mi sevřel. "Mám aplikaci v jejím telefonu a ona má na sobě ten medailonek." Odmlčel jsem se. "Taky se o sebe umí postarat."
Ujistil jsem se o tom poté, co nám Cannel vzali.

V žádném případě bych to nechtěl zažít znovu.

"Máš pravdu," povzdechla si. "Ale stejně..."

Přesto se mohlo stát cokoli.

"Zeptej se jí na hodinové aktualizace," řekla jsem. "Jestli nechce, abych se do toho zapletla, tak se ti klidně vysmekne, pokud to neřekneš mně."