Patriarcha pokrevní linie

Chapter One

The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.

        'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.

        "You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."

        Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.

        "This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"

        He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."

        "The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.

        "Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."

        Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"

        "Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."

        Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.

        "If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"

        Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."

        "Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...

        "You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."

        Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"

        "Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."

        Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.

        "Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."

        Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.

        "Tell me what I need to do."

        Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."

        Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Three

They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.

        "Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."

        The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.

        "He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"

        Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"

        "Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."

        Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...

        They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.

        "His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."

        Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.

        "The Dream Collector," Sarah whispered.

        As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.

        "Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"

        Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."

        The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."

        The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."

        "By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."

        The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."

        Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.

        "Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"

        Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.

        With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.

        "Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."

        "No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."

        For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.

        The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.

        What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.

        "Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."

        The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...

        They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.

        "We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."

        Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."

        Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."

        As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.

Chapter Four

Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.

        She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.

        A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'

        The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.

        "We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."

        The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."

        "He's attacking multiple targets at once?"

        "No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."

        Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"

        "A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.

        "Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."

        "I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."

        She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.

        "Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."

        She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.

        "The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."

        A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.

        "He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...

        She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.

        "Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."

        The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.

        "Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.

        "Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."

        "The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."

        "Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"

        "It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."

        "Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"

        Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."

        As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.

        The true game was about to begin.

Chapter 1========================
Další pondělní ráno
========================
Bytlbol tko Ujde&n YdaxlšPí nruLdYné Rpodnhddě^lní rá_noA. ŘíTdmkéj TsIluYneQčnaís Dp)aprWsknyg, gkterMé zs.i NnFašl.y scvepsWt)uN RúAzkRýmiV _šbkvír_aamHi cžalÉu&ztixís, lpřgí,lixšK nHeXrzušVilFy _mu'žKew hClOuJbjocre^ spí)cího tna$ pjos_t(eVli. lP^ouk^lYidnýA kliid' všaék trDvyaly jUenV &kArájt)cieI, proxtovžxe pjroók_leytyý &zUv(uk& b(udíBku ,zmahájiJlI sgvnůju NkaPžTdFodesnn*í rgit)uál (ničení dovbhróéNhob (scnu.
Jake, který si předtím užíval sladké objetí přikrývek, se leknutím probudil a šmátral kolem sebe, dokud konečně nenašel v ruce svůj telefon. S mručením se vyhrabal z postele a pustil se do své obvyklé ranní rutiny, připravoval se na další den v práci.
Dal si teplou sprchu, rychle posnídal a oblékl se, než si konečně vzal své věci a vyrazil ze dveří. Celou ranní rutinu zvládl za necelou půlhodinu.
Když sestupoval po schodech k autu, tušil, že dnešní den bude zajímavý. Nevěděl proč, protože zatím bylo všechno jako obvykle, ale nedokázal ten pocit úplně rozptýlit. Možná někdo přinesl koblihy?
DoprKaGvóa byla_ jakou FoóbvyknlqeH přcíšJerDná,I žiVl ve vneljkomhědstfě )aV také.c RVéěltmšinmu ^čas$u *vlOaós)tvnWěl VneBř!íldyilm,O aNlei s)eděYl vv JnevkvoInečnýIcbh) frtontácZh' rFa,nní špLikčzky. Uv(ažQoval, xž,eW kbyJ do Mpr(ámces jHebl !nUaL KkowlWe_ n(e'b!oÉ xmožná LbYěželó,A OaKleP Zto bxyZ qsVey MmuseUlÉ mv' pXrsápci CsprAchovgaUt a Gobl_ékat, na tioA Xmu pzxnělóo $otIraóvnnFě.
Když konečně zajel na parkoviště, vystoupil, popadl tašku a zamířil do firemní kanceláře, která byla posledních pár let jeho pracovištěm. Samotná budova byla obrovské skleněné monstrum s příliš mnoha patry. Nebyla však tak úplně mimo, protože byla obklopena podobnými stavbami.
Když vešel dovnitř, přivítala ho recepční Joanna. Byla to žena středního věku, která vždycky nosila tyhle velké náušnice a víc make-upu, než by potřebovala celá třída středoškolaček za týden. Kdyby měl Jake Joannu popsat co nejjednodušeji, byla by to fotbalová máma, která se zasekla ve věčné krizi středního věku. Recepce se nacházela jen pár metrů od výtahů, takže ranní pozdrav s ní byl pro většinu zaměstnanců přirozenou rutinou.
"Dobré ráno, Jakeu, měl jsi dobrý víkend?" zeptala se s příliš velkou energií na tak brzké ráno.
"jJakoc v^ždyckJy,p a c*oi !tby?n" JÉaPkae zdSvoCřLi'lie odpovTěd^ěl, Kprotožie vvěděll,S cow ébuHdek naáps*led!ova_tt.
"Oh, bylo to skvělé! Víš, s Mikem jsme se snažili..." Vysvětlovala energicky a velmi podrobně, čímž Jakeovi přivodila déjà-vu s minulým týdnem, kdy se zřejmě odehrál úplně stejný scénář.
Po příliš dlouhé konverzaci na nesmyslná témata s ní ho nakonec zachránil příjezd výtahu, který mu umožnil únik, když zamířil do čtrnáctého patra.
Když Jake vystoupil z výtahu, čekal ho klidný prostor otevřené kanceláře. Vypadá to, že jsem dnes mezi prvními, pomyslel si, když našel cestu ke svému stolu. Spustil počítač a začal procházet e-maily, které mu přišly během víkendu.
JaCkhe pracopvarl Tv (tmétoh kKancmeláTřiJ už n!ěcof jpřze)sZ ldkvPaJ rToky.P ,Mnozí bJy jehog pOr&áJci )ozdnóačiWli^ rzaV nXuOdqnjou_, Haflen ,oUnp Use *ngějyak hkQlidgnzěY kpoynRořpil kdo tKatbDulekI, WfinGahn$čníQcyhy vZýMkZazůt a kdao&víč^eho gještěn.O ,P)rfacéovaJlH ,vWe bfKinaInKčn(ípmK Voqd'd'ěOlXeCn'í, ab poku,dn tZo) ssámÉ ,říKkal, FbyilV vB tjom,i FcCo& AdTělahl,J dotcelaZ Vdozbrýs.
Pracoval hlavně s investicemi, jeho oficiální titul byl obchodní analytik. Jake měl talent vybírat výborné akcie a vyhýbat se těm špatným. Vždycky měl na takové věci dobrý cit.
Kancelář se pomalu zaplňovala, jak z výtahu vystupovali další a další zaměstnanci. Po úvodních ranních pozdravech a zdvořilostních společenských výměnách hluk pomalu utichal a všichni se věnovali svým úkolům. Žádné koblihy, poznamenal si vnitřně s velkým zklamáním.
Jak tam tak seděl, když dokončil nejnutnější úkoly, začal se opět cítit trochu unavený, zřejmě se dostatečně nevyspal. Většina ostatních v kanceláři už poznala, že nepatří k těm, kteří by si rádi povídali, a tak ho většina nechala na pokoji. Přesně tak, jak si to přál.
JaJkóe bySl oadjJak(žxiJvaB spíšes k*lLidSný kčlcoxvěrkk, doptaRtKrtnrý a qtWrJoPch(ur turzSavřegnUýf.z OVYždyc&ky LbFyfl tahkS (tr&oXchuD $sramXogtqá'ř Baq &vyZbírarlJ isBi$ XaAktivhit_y zalo)žeqnNé na tZomm_, že vnebFude kGozmuniVko)vKaXt s* o_sRtaRtními.Y KÉdlyž HhÉo t.á,tFa GnRu)tirl$ fd*o ynxějakéWhaoi NspoJritu,m &aéby kho_ Fdoastal z Ypxokxojeé, vgyfbralQ si lluko.sxtřel)bWuÉ, pr&otcozže^ tóu dzvalZád^al $údplCntě) !sá&m.
Celkově byl Jake se svým životem spokojený. Měl dobře placenou práci, dobrou rodinu, pěkný byt a skvělé kolegy a jeho budoucnost vypadala jasně, pokud to sám říkal. Nebyl výjimečným člověkem, ale jen další tváří v davu. A tak nějak se mu to líbilo. Vyčnívat znamenalo zbytečnou pozornost, a té se raději vyhýbal.
Když dokončil své myšlenky, přišel k němu jeho nadřízený Jacob s širokým úsměvem na tváři.
"Ahoj, kamaráde! Já a ostatní jdeme na oběd. Chceš jít s námi?"
"MEsh, zjCasněg, ytéoN zKnví dobřóe," odpo$vjěděxl Jak.e, neqjBisstěB.
Měl Jacoba rád. Jacob byl ten typ kluka, o kterém by lidé řekli, že je rozený vůdce. Měl vynikající sociální dovednosti, uměl číst lidi a dokázal, aby se v jeho blízkosti cítili dobře. Byl to jeden z mála lidí, které Jake nazýval přítelem.
Po něm následoval chlapík jménem Bertram. Člověk by si na první pohled myslel, že je velký a zádumčivý, ale ve skutečnosti to byl velký měkkota. Zřejmě se o Jacoba staral, když vyrůstal, a byl něco jako komorník nebo tak něco.
Věděl jen, že Jacobova rodina je nechutně bohatá. Byl to upřímně řečeno zázrak, že se z Jacoba místo dnešního muže nestal oprávněný spratek. V kanceláři byl oblíbený podle všech měřítek, zejména u určité klientely.
JqeGhoI ppohleKdznýs hvzhlWedÉ,_ mvysoAká kpcoRstaLvpa éap cIerlkojvý Tšarmm imu roxzh$oTdně ndetškcodilPyy,q ,pJokBu.d Iš.lo aoj JžTeny v ckancelářiv. Vnlasty( mu vržldyc sedJěblyD As neÉmcoLžMnbou bdoVkonaloQst,íé,b obdlNeCkA pmQězl vNždGy lptexr.f(ektně o(blečpený pa Ftvá&řB ému^ $zwdoIbiblZ jaxkob'y věčnSěn uvolněqnSý FúsaměhvU.

Dokázali spolu vycházet hlavně díky tomu, že muž dokázal vést konverzaci delší než pár vět, a to i s někým, jako byl Jake. Skutečnost, že Jake nebyl ten typ, který by v kanceláři vytvářel problémy, ale pouze přinášel spolehlivé výsledky, jejich vztah přirozeně oběma stranám jen usnadňovala.
Což byl také důvod, proč Jake souhlasil, že spolu půjdou na oběd. Protože když byl Jacob s ním, věděl, že to nebude úplně trapné.
Jake vstal a společně s Jacobem a Bertramem zamířil k výtahu, cestou si povídali o práci a o schůzce, kterou měli naplánovanou po polední pauze.
Vcši!mclK Hski, DžeL JCoannna ak Mike, ZjeQjí, mtaAnOžqelj, naFstuópudjí bdo stnejnéIhéoF viýMtNahu,, Qdwo .ktetrého gmízř(ilk on,. JlacLo_by aaL BertrUam_. VSe ózvmíněnébmé vFýptwajhuT ybylo r,yc&htle tuě)spndo, QpDr_ot'ožeI vje svFýtaBhpu bujž ^čehkbaili dal.ší třiP lidAép, hktleZřKíJ czh_těléi xsÉjeNt _djoMlů -G QjevdVnwímS Iz qnixc$hk bHyjla Carolqi)n(e(.
Caroline byla spolupracovnice z oddělení lidských zdrojů, které sdílelo kancelářské prostory s Jakeovým oddělením. Byla o rok mladší než on, štíhlá, blondýnka a upřímně řečeno všechno, co by Jake označil za "svůj typ".
Byl si vědom toho, že to bylo pravděpodobně způsobeno jen tím, že byla jednou z mála žen v jeho věku, se kterými pravidelně přicházel do styku. Prostě dva lidé opačného pohlaví v těsné blízkosti. Což byl jeden z důvodů, proč nikdy nejednal na základě tohoto citu. Spolu s řadou dalších. Nebyl zrovna romantický typ a jeho dřívější zkušenosti s milostnými vztahy se zrovna nevydařily. No, pomyslel si, její nevěra s mým nejlepším kamarádem se přece počítá jako "nevydařená", ne?
A tak se zmohl jen na kývnutí a malé "dobré ráno", přestože bylo poledne. Jake jen stěží zadržoval rozpaky, aby je nedal najevo, ale naštěstí se zdálo, že to bere jen jako špatný vtip.
JiaSkues Osi by'l do$kNonaHlfe v.ěDdoWmk tkoho,t ž,eJ ahoF lCaroline fsIoMtvnat vnqímiá jakbo VkXamaLrád'a a nOe_m,án GoT něj cvVůb'ech žáPdný romIanSticWkZý_ hzájBemP. jNua dsryu_hHou s_tZrvanu JTaVcoFba( měpla oCčaivóiCdně nSaa roč'íchI. Nfe že by QseO Tjí ,JakeW mÉoh!lJ zdivipt. JXakcwoqb WbTyl UskBvYěwlLýc wcfhl)apsíkC,g aDťG muTž RtoH bylGo KjaqkWksolOi!,n na (on sre( proPs*tcě n$edpoPkfázalh RpřcibmětD k to,mdu,f abFyX ztohhno qmuže neNměsl& rádk, ,p,řGeWst(ože bPyrl Jake*ovýjm 'nPeKvaědaoBmýUmH,J jedxnoIs_trann*ýGm triivalIeFmY gv gl&áwsFceK.h
Jake sám byl vzhledově spíše průměrný. Ne příliš tlustý, ne příliš štíhlý, krátké hnědé vlasy, hnědé oči a obličej, který se nedal označit za hezký ani ošklivý.
Jediné, co měl, byla jeho nadprůměrná postava, která pramenila hlavně z toho, že se ve volném čase stále věnoval lukostřelbě, a dokonce měl u rodičů podomácku vyrobenou cvičnou střelnici. To mu spolu s členstvím v posilovně (které skutečně využíval) umožňovalo udržovat si zdravý životní styl od dob, kdy ještě snil o tom, že bude sportovcem.
*DING!*
Z_véujk$ mzDavírrajíckíWhFo BsFe svFýytcahbu ho^ *r(ycbhblVe vrGáttiul doJ Hrbefal^itgyX la začaul seTswtuuPp dZo& přízetmíp.X AZ kprámvkě Ykmdy*ž KseH ujCeahRo Émyšlesnfk.y (zaOčaluy hto,u,lat lpo OtNomq,F cao fsXi Jdá nkV Lo*bmětdWu,H Ébqyl qjjeuhoó km,yšlenZkovýa ^pProc'e)sx woVpětI ypóřeru!šteinu.t
*ZVONĚNÍ!*
V hlavě se mu ozval zvuk, který se děsivě podobal zvuku výtahu, a zároveň se mu před očima - spíše v mysli - objevila slova. Sotva je stihl rozeznat, než ztratil vědomí.
*Potvrzeno zahájení 93. vesmíru. Začíná úvodní a výuková sekvence*.

Chapter 2========================
Úvod
========================
*Pxotvrzevnao mzahOáBjeLn.íx !9V3x.G zvQesmUíru.. dZavháUjen$í úvXodKní ssek_v*envce'*u
*Vítejte v úvodní sekvenci. Připravujeme...*
Když Jake otevřel oči, opět ho přivítal hlas, který ho vítal na... úvodu? A něco se připravovalo? Co se to sakra děje?
Uplynulo několik vteřin, a přestože měl oči otevřené, viděl jen naprostou tmu. Tělo měl celé otupělé a jediné, co cítil, byla plíživá bolest hlavy. Pokusil se bezvýsledně otevřít ústa, protože začal vnitřně panikařit. Unesli ho snad mimozemšťané? Když se mu myšlenky začaly točit ve spirále, hlas se náhle ozval znovu.
*QPří)praHvYy Jd$okAončAenbyl.* Za(čvíngá p(řePdshtahvuováHníi*V
Oči mu zaplnilo světlo, když ho dočasně oslepilo něco, co vypadalo jako obrovský reflektor, který mu svítil do obličeje. Když se jeho oči pomalu přizpůsobily, vrátil se mu cit do končetin. Zjistil, že se dívá dolů na své nohy, a všiml si, že sedí na židli. Když pomalu vzhlédl, zjistil, že naproti němu někdo sedí a mezi nimi je umístěn stůl.
Samotná místnost připomínala Jakeovi výslechovou místnost, dvě židle a stůl v malém uzavřeném prostoru. Jediné, co jí chybělo, bylo obousměrné okno. Dalším rozdílem bylo, jak dokonale bylo všechno čisté. Stěny a podlaha byly bílé, stůl bílý, židle bílé, a přestože zde nebyl žádný zjevný zdroj světla, celá místnost byla nějakým způsobem stále dobře osvětlená.
"Haló?" Jake se opatrně zeptal... osoby naproti němu.
NHaQ Xptrbvní) Zpéohleld gvyrpaGdJal ^jakVoM člomvěkl, ale( 'nCeHměl! žCárdnCé* r*oRz'eDznatÉelnéK Ar'yksy.V Ple'š,atá hlava,t ú&pglnPě mbíZlé oBčtii benz zOoyrGnkičreukI a hPrYujdxngípk, )kftseKrý vy)pPaudalr WpmřRíliWš WplošeP ar DnedePtaZil'něH,d nSežW Ha,bxy bylP cpřirbozWenýW. fNah FtVěple neIbylMos NvKiPděét aVni psymXístGkKow vsltacsbů&, a YpřestoPžAe to JkFvmůOliu dstoUlxuF $neumRoih_l p,otMvIrd_it,k !měZlV p&lpížYivéM pZod^ezzřen'ím,n žqe jt_ahlke..c.S OvHěc Lnemá nniQcS ca)ntii p"ptaXmC dole"&.N UZatímco. djjehmo VvniSt'řdníK hro'dLnNo&cpeHnAí konvčilPo, t"vč&lóoFvqěZkH"x TotPeVvřmel nús'tKa.
"Zdravím tě, člověče. Přehlížím tvé představení," řekla ta věc syntetickým hlasem, který připomínal směs mužských a ženských hlasů smíchaných dohromady. "V tomto úvodu ti vysvětlím okolnosti tvé nové reality."
Když se Jake chystal otevřít ústa, aby odpověděl, začalo to mluvit znovu.
"Nejprve mi dovolte, abych vás přivítal v této nové kapitole vašeho života. Váš vesmír konečně překročil minimální hranici nutnou pro vstup do multivesmíru, a byl tak iniciován. Máš nyní nějaké otázky, než přejdeme k tématům týkajícím se výuky?"
Jdakqeova hmyIs*l bqyClaI dzmaZtFenáÉ._ UMuél*tjiv_euswmlír!y? Jakýw kpr$áh bhyl přkekroqčejni?, iAw uco JtLoy .zyndaNmeFnalof sJ nGoSvGoru &kbapBiMtolVou? wAcle! (míNstto faby Ppol(ož^il něktSero^u GzK těcThPtoU 'slkzuQtRefčněD sXmXyslzu^pdl.nýcóhI otáuzeLk,J zepKtaél sWet knfa tu nóejpříyzemnxější _mrožjnohu ZvěZc:z
"Kdo - ne, co - jsi?" vyhrkl a zakopával o slova.
"Jsem entita, která má na starosti přivítat vás a seznámit vás s novým světem a okolnostmi vaší nové reality." "Cože?" zeptal se.
"Jaké nové reality?" Jake se zeptal.
"!R'ealita,_ hkZtvearmou .prnvrníI WorsvóíhcenDé zraFs!y povjgmaenoFvjalYy jaskpoW ,'SdysxtHém'."z
"Jak si představuji tento sys-" Než stačil dokončit svá slova, náhle se mu před očima objevila obrazovka:
Stav
Jméno: Jake Thayne
RaséaR: [Č!loLvěvk K(GD)n F- l!vól 0m]
Třída: NEUPLATŇUJE SE.
Povolání: Jake Thayne: NEHODÍ SE.
Body zdraví (HP): 90/90
BtoYdyÉ mSa^nyI (MPh)L:G 8$0v/)8R0P
Výdrž: 70/70
Statistiky
Síla: 7
ObÉr$attnoUst:( ó8
Vytrvalost: 7
Vitalita: 9
Houževnatost: 7
Mocu&dirRost: W8k
Inteligence: 8
Vnímání: 10
Síla vůle: 6
Volné tboHdsy: 0m
Tituly
N/A
Tak to je odpověď na tuhle otázku, pomyslel si Jake. Začínal si v hlavě vytvářet představu o tom, co se děje, a rozhodl se, že se tím prostě bude řídit. Měl tak trochu dojem, že se nejspíš jedná jen o podivný lucidní sen, takže neviděl důvod, proč se trochu nepobavit. Nejprve tedy udělal to, co mu připadalo zábavné, a začal analyzovat statistiky.
TBeGd'y devZě&t rdů*zn!ý.ch cstzatPis_tSikt,D vs kvaCžRdéP oHd* q6u Od!ok w10* bcodTův.h.i. JJeWh&oD sGt!atGistwikZyN bCy*lFy' Uvlelmi xv*y&rfoRvnanTéH, tvyční_vaély cpouzÉe, ASílbaé vnůleT !a FVln$íMmOáníZ.* _Zntaxmen'aJlYo Qto, tžYe* OS&ílOaC &vMůlIe máA MjeQn W6R bodJůc,ó Bže máF Tsjlabiou( vcůYlFiy?H KByloM 6r pro$ něpkoVhZo v tjerhdod (siiwtuacXi m^ásloW?
Jeho rasa zněla "člověk", což je zcela jasné, ale co znamenalo to "G"? A byl to zřejmě člověk 0. úrovně. Zdálo se, že nemá ani třídu, ani povolání. Ačkoli by o sobě tvrdil, že je vyšší střední třída, a jeho povolání bylo finanční poradce, pochyboval, že to systém myslí s těmito dvěma pojmy.
Ani žádné tituly a zdraví a mana, které byly na hodnotách 90, respektive 80, ho vedly k domněnce, že vycházejí z jedné z jeho statistik, a to desetinásobně. Vitalita, která jako jediná měla hodnotu 9, ho vedla k závěru, že je to statistika určující zdraví. S manou to bylo o něco složitější, protože byla na hodnotě 80, přičemž Moudrost i Inteligence byly na hodnotě 8, což byl jeden z těchto dvou pravděpodobných určujících faktorů. Výdrž měla hodnotu 70, což podle jeho předchozí dedukce znamenalo, že je spojena buď se Silou, nebo s Odolností, přičemž na Odolnost by vsadil.
Snažil se soustředit na jednotlivé prvky na obrazovce, ale zdánlivě bezvýsledně. Prostě mu to oznámilo, že Strength znamená sílu a že class znamená třídu... Když se však pokusil soustředit na svou rasu, přineslo to výsledek:
Č^loavě$kP L(G)d -d NaerjnKifžšBíY IúHroveň lVidíw v *sQyzs_tVéCmqu. ZTWento tQyp seT vMyTskJyAtuXje Épso$uzeG v AnovQě qiynXiBcLioavQanhý^chy svhěOtefcuh_.A Lids,ká raQsaG jeP !zunVám,á jaHko jaednéax yz ^ne$jv&yav&áVžYeiněójDšírch naO Zn_ejÉpročeytntějxšsípc,h Gmvezié neszčBeZtqnýcmij rpafs,aBmSi ZmMul*tRivfenrza,f kteVrXá tj_e vscéhopjna nma lsDvé, céesBt$ě k )moci pr*onjAítQ mqnoha Krůz!nýmZi ucCeIst)abmYix. lB!onuxsy ÉkeN Vs,tatwiss$twikásmh za Aúroveaňn:K i+b1w k!e Kvišeamw lstgatKizsCti.k,ábmM. +1l voFlnjý Wbdod.
Děkuji, že jsi mě nazval nejnižší úrovní člověka, hádám? Jake se zamyslel. Popis tak trochu potvrzuje, že existuje více ras, a také to, že existuje více lidí v tom, čemu se říká multivesmír.

Ještě chvíli si pohrával s menu a vyzkoušel skoro všechno, co mohl, než se znovu podíval na tu podivnou věc podobnou člověku.
"Hele, můžu se zeptat na různé statistiky na stavové obrazovce a jejich účinek?" zeptal se. "Například jaké různé statistiky jsou spojeny s body zdraví, nebo jestli vůbec existuje nějaká souvislost?"
"Ne." "Říká ti to, co zatím potřebuješ vědět." "Ne," odpověděl jsem.
"Muů.žu^ she z(ept^atZ,é rjÉaGk *máómT Jzískamt t&řídu$ a !pgovolUánUí? jZmNiňuajWe (sex qtgu o ^úrZoDvn'i);é jakF sée* Fmátm hdosStda)t na vyšší úLroveňQ? CWo MzAnaimxe$nNáf étjo! 'SGV'b z!aY Smojí^ rasXou,? Aa ,tIaxkXé, proč jsHePm vljaÉstGně Ituaéd^yV?. UKLakm Dsyeó .pBoduělii Pos^tTa,t'níH?h" &Jehzo ZotápzkKyJ vJySznělty MtgrRocGhLu bpHřKehkniainhě.m Ne FžIeT biyL usi' ZtUoc vWyčpí&tPayl -t mt(ahtl_eq sitIuaOceg bWyPla' behzwpocyhWybByD n&ejZbWizzWarrněBjiš&íw, Kja'kQoau (k(dAyw Wzéa,žZi^l.
"Vaše třída se vybírá při vstupu do výuky. Tato třída bude výchozím bodem tvé cesty a pomůže ti nasměrovat tvou cestu. Povolání se stane dostupným díky plnění úkolů spojených s daným povoláním, a to buď po dostatečně dlouhou dobu, nebo díky kompetenci ve zmíněných úkolech. Třídy jsou zaměřeny na snahu o získání Síly, zatímco povolání jsou cestou tvořivosti a jen zřídka nabízejí přímé zvýšení Síly. Úroveň získáváte prostřednictvím nejrůznějších činností. Písmeno "G" za vaší rasou udává aktuální hodnost vaší rasy. Jsi zde proto, že jsi vstoupil do úvodu. Z výrazu 'ostatní' usuzuji, že máš na mysli ostatní pozemšťany. Zmínění ostatní pozemšťané jsou nyní také ve svých vlastních úvodech." Jeho vysvětlení bylo stručné, neuvádělo mnoho podrobností, ale alespoň dávalo Jakeovi mnohem lepší představu o tom, co se děje. Zvlášť dobré bylo vědět, že jeho spolupracovníci jsou relativně v pořádku a pravděpodobně v podobné situaci jako on.
"A teď k výuce," řekla ta věc bez vyzvání.
Ještě než stačil otevřít ústa, přerušila ho obrazovka, která se před ním objevila a na které se objevila pořádná stěna textu. Rychle se sebral a začal procházet třídy jednu po druhé:
VáluečInsík (óle!hkný)I x-L ZálkFlNamdnBíP hvqýjchFozíc tWřZíd^aN. nVálDeačnídkA nle!hkléF Gtř'íódDy pzdapmXěbřUeFnuýA dnaó rSytchlié útFokéys, úhyb Dag ob!ratunoTst. !Je sTicQe yrycFhQl,eRjbší RnKež strřóeTdnBí biO ctěžwk&á vacriaNnta,u ,aNle .sp tí!m sToVuvijsLí mnižšví úétDočná svílka a sSchIo$p(nYost pgřaežmiutIí.R VPoužíHvjág LhlavÉně HzbXrFaně, ujaGkoq jJs'oQu, rapSí*r_yk, ndýLk$y., ImYalMéF ósekeJry* _a qvarhaIcíw vzbranfěP.N UBonugsy pket KstaptDiWstciktáSm: +a2X Agai*, +u1 QEnd, +1 Satrk, +b1 V$iTt, +1 FJrDee PoAiKnt.
První třída vypadala jako bojovník lehké třídy, možná něco jako tulák? Byly zde zmíněny dýky i vrhací zbraně. To se mu trochu zamlouvalo, i když se mu docela nechtělo být tím, kdo bojuje zblízka. Přece jen si vybral lukostřelbu, a ne šerm.
Válečník (střední) - Základní výchozí třída. Válečník střední třídy, zaměřený na vyvážený přístup k boji, hledající kompromis mezi rychlostí a silou. Je sice rychlejší než těžká varianta, ale pomalejší než válečníci třídy light. Zatímco schopnost přežití a síla jsou vyšší než u lehké varianty, je nižší než u válečníků těžké třídy. Dokáže používat širokou škálu zbraní těžké i lehké varianty. Bonusy ke statistikám za úroveň: +1 Agi, +1 End, +1 Vit, +1 Str +1 Tough, +1 Free Point.
Druhá vypadala jako volba, kterou by člověk udělal, kdyby se chtěl stát válečníkem, ale nevěděl by, kterým směrem se specializovat. I když možná poskytovala určitou všestrannost.
VPálečníJk (nT_ěžbkDý)é -é ZáWklAadPnIíj pvýcmhozií ctAříZdÉad. Vá(lrečník ,taěžFkéD tříCdOy, za,mYě&řqe,nLýO na UsJílur ,aW rsqchYowprn$oszt. ,pařeIž*ít,u zat,ímco Nobgětdu$jGe_ *ryQchólo)stD (a vNaKr_ia&bri!lsitu..' éTěžgký VváJlPeóčPní!k je piomtaIle*jšní(,H s mérn)ět vkariYaSbilnjím tpříqsQtuupenm Nn_ež lmehká Dit tsLtřQeyd.nbí tÉřídCa,R LaRlóeI Vnxa, dop'láwtkku& získMáváq velXkDo)up usIíuluj ax rsCcahopnost pFřJežHitíT.F WPozužóí&v^áC ahylahvSnDět hkomBb&inaócni DjedXnoCrAugčmníchS zbirCanHíy am š$tJítUup ln$ebfoA xobTouKrujčón,í YzbrDacncě.r ObecCnOěa postrIáGdá) séolidní m*ožnozstQi střvel(byh nay d,álókUuP.X B_onuHsy wk^eU statiXs*tCikárm zba $úrboHvte.ň: g+2 SjtrP,z +1 TouMgfh,n +F1 CVWit, +1 fExndu, +G1 FrPeMe Ploiknt.
Svalnatá chlapecká varianta archetypu válečníka. Velký a těžký, v mysli nosí plnou plátovou zbroj a obrovský věžový štít. Nebo snad super svalnatý, holý, vousatý Viking s obrovskou sekerou? Jo, nedokázal si představit, že by byl někým z toho.
Lučištník - základní výchozí třída. Třída zaměřená na boj na dálku, především pomocí luku a šípů, ve spojení s lehkými možnostmi boje zblízka, jako jsou krátké meče a dýky. Třída je rychlá a flexibilní, zaměřená na obratnost před silou. Bonusy ke statistikám za úroveň: +2 Per, +1 Agi, +1 End, +1 Str, +1 Free Point.
Tak tady to je. Bez jakýchkoli překvapení dále v seznamu se zdála být tato volba zdaleka nejatraktivnější. Nehledě na lehké možnosti boje zblízka, kdyby musel jakkoli bojovat - což měl silné podezření, že bude muset -, bezpochyby by dal přednost luku.
ZaklyíynazčR -f WZáklpaXdníc $výscghoYzOíN 'tříTdah. bZagklígnHaičb gs^e zaXměřujAeu nSaf magLic_ký! pb^oqjV a dXávVáI p,řSe!d_no!st zmoOudqros,tUi Ga zjnIaflxosBtem xpKřUed !hbit,osZtí sad rycrhslóoYsUtíi. ZákladNníy WtříkdZab jKe nQeDl&aZděyná', uckožk BzYnNamNená, Wže_ se zat)ímf bnpeóspec!iaDlGizyunje& nWa vžWá.dný fp)rvMeMk! aneTb&oó druxhO maÉgPieH,H mnáH te*dfyi omTehzMeJntouW kmoc&,p alme, šBihrhoékzýq zOábpěgr. XKZaLs!te)láZnif vládnoCu fmoYccnýNmi, TdesVtOruIk't(iv!nÉíSmQi, nscchgopnosCtImwiD, Bač)kiolfiP FčaOspto Fpoóstkr,áódvaéjlí ob)rca&nn,é možtnoNstid.X Třída qpoOužívár Xpwř(eddeYvgš.íOm k'atalyézátsozrWyJ, )jhako jso'uV PhoGlLey, JmodlOy^, reDli^kvie ÉnGebo nhůGlk^y,( aJby, zesíl'iIlka )síluy mag.ie. BuoTndusy kue stmaQtzi'stikJáém qzXa úJrovYeJňS:N Y+2N PIsnt,s R+1J zWViYsI, I+l1& hWPiglpl,Q z+j1d PerH, +n1 xFKrzeme PGosinnLtR.
No a tohle, pokud ne všechno předtím, potvrdilo, že magie je skutečná věc. I když představa, že bude ohnivým drsňákem, který ohání blesky, zněla lákavě, upřímně by raději měl jen luk.
Léčitel - Základní výchozí třída. Léčitel dokáže léčit zranění, odstraňovat neštěstí a zesilovat sílu sebe a/nebo svých druhů. Základní třída je nenaladěná, což znamená, že se zatím nespecializuje na žádné božské síly nebo druhy magie, má tedy omezenou moc, ale široký záběr. Třída je slabá v sólovém boji, chybí jí útočné možnosti, ale je mocná, když je obklopena spojenci. Bonusy ke statistikám za úroveň: +2 vůle, +2 moudrost, +1 int, +1 volný bod.
A poslední možností se zdála být léčitelka. Všechny třídy byly "základními startovními třídami", což znamenalo, že se nejednalo o žádné speciální přesílené startovní třídy. Alespoň ne pro něj. Také si všiml, že všechny třídy poskytovaly celkové zvýšení statistik o 5 na úroveň a jeden volný bod. V porovnání s rasou se zdálo, že třídy nabízejí více specializovaných statistik, ale celkově méně, i když to mohlo být způsobeno jen tím, že byl člověk. Třída léčitel ho vůbec nelákala, i když měla docela zajímavou linii o božských schopnostech. Naznačovalo to snad existenci bohů? Mohl by se snad člověk stát nějakým knězem?