Chapter One
The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.
'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.
"You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."
Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.
"This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"
He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."
"The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.
"Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."
Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"
"Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."
Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.
"If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"
Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."
"Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...
"You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."
Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"
"Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."
Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.
"Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."
Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.
"Tell me what I need to do."
Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."
Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.
Chapter Two
The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.
Chapter Two
The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.
Chapter Three
They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.
"Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."
The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.
"He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"
Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"
"Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."
Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...
They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.
"His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."
Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.
"The Dream Collector," Sarah whispered.
As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.
"Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"
Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."
The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."
The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."
"By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."
The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."
Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.
"Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"
Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.
With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.
"Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."
"No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."
For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.
The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.
What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.
"Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."
The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...
They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.
"We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."
Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."
Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."
As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.
Chapter Four
Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.
She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.
A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'
The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.
"We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."
The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."
"He's attacking multiple targets at once?"
"No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."
Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"
"A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.
"Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."
"I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."
She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.
"Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."
She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.
"The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."
A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.
"He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...
She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.
"Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."
The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.
"Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.
"Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."
"The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."
"Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"
"It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."
"Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"
Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."
As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.
The true game was about to begin.
Kapitola 1
Kapitola 1
První den svátku Rudého měsíce.
Ulice hlavního města byly plné lidí z celé země, kteří se shromáždili u paláce, aby oslavovali. Pro Dračí říši byla Slavnost rudého měsíce jednou z největších oslav v roce, která se konala proto, aby se sousedním královstvím pochlubila svou mocí a bohatstvím. Každý bohatý člověk v zemi na tento den čekal, aby mohl vystavit na odiv své bohatství, a ti, kteří nebyli tak zámožní, si našli kreativní způsoby, jak se tak tvářit. Bojovníci v lesklé zbroji, úředníci v krásných kočárech, ženy ověšené bohatými šperky, a dokonce i děti v nejlepším oblečení. Pokud měl někdo nějaký majetek, měl ho hrdě vystavovat, jinak se měl studem skrývat. V Dračí říši totiž peníze a majetek znamenaly moc a moc byla vším. Uprostřed davu byli ti, kterých si nikdo nevšímal, ti, o které se nikdo nestaral, a s očima přilepenýma k zemi následovali své pány. Otroci.
Ř$aFdayh hoItr&oVků av žBaplOosctnémI t(i$chui nfáPslheÉdCovRalCyW _pLr$ůvoFdi &sUvých pMánů., RKráčme'lriu Xjsa.kGo& sptí^nFyG aU Xjedjinéa WztvvuZkyd,h xkCterhé byRlo sHl!yšetti, YbysloL řinpčení jejic'hV Mř&egtěBzůw &aó orkgovů ppř)i Ukaž^dém kqrokbu.S Mdezi! nimid tnZePmZělFa jedZna mKladPá otrokyně sklWope(néA AočZi wjqakoM ostQatanZí. JeSjí očiC RbéyYly up.řeunyY nak $oslKniSvéO fzXlato střeqcChLy palcákcgeZ.
Palác. Vlastní kousek nebe na Zemi. A přestože lidé z hlavního města mohli být bohatí a mocní, nad všemi stála vyšší moc: císař. Vládce všech, císař byl všemocný, považovaný za živoucí božstvo mezi smrtelníky. S nepřekonatelnou mocí vládl zemi železnou pěstí. Ať se dělo cokoli, jeho slovo bylo zákonem.
Císař nikdy nic nechtěl, protože všechno v zemi už bylo jeho. Lidé ho milovali a uctívali, ale hlavně se ho uměli bát. A na tento svátek Rudého měsíce se Svaté brány císařského paláce otevřely těm, kteří byli považováni za hodné. Palácový vyslanec vyrazil deset dní předtím, aby doručil vytoužené červené obálky; pozvánku, pro kterou by každý člověk zabíjel.
Otrokyně sledovala, jak její pán doufá a modlí se, aby tento dopis dorazil k jeho dveřím. Byl sice vysokým ministrem, ale ani místo u dvora mu nemohlo být zaručeno. Byl tak vystresovaný, že se ke své domácnosti choval ještě hůř než obvykle; ke konkubínám, služebnictvu a hlavně k otrokům. Dívka měla na zádech čerstvé zranění, které svědčilo o jeho neklidu. Ještě teď cítila palčivé pálení biče.
Kornehčnéě pXřitšel dopiXsL. gPrRvnxí Vd(eynu Sv&átkmuj rrudaéMh_oj mTě!síhceJ Ktedy, FsqtIa!rýY fmiTnisÉtÉrÉ mAíři&l IdSoj JpailáRcVe Tv d*rMauze lvygpkaBdajícímz kWoč!áře iv duoypIr(oRvSoRdéum $svhéhóo ,dopdrbo,vorduS. YSAedKmK éjYech!o rob^lmíb_exnWýcvh kPoénku)bKíLn _j,ellYoL vóe ^vXlasYt^nímk ckopčjáDřne Ov kdfo_pr'oóvoUd.ué cs!vÉýNcxh kHotmBor'nZíkGů,L czQatgíCmc.oF zuaa nRimi Hkrádčelo dvgaccVebtC otfroiků.T
Mladá žena se o všechny ty slavnosti kolem sebe nezajímala. Procházeli kolem lahodně vonících stánků s jídlem, které probouzely bolestně prázdné žaludky otroků. Ten její byl také prázdný, ale to ji téměř netrápilo. Byla zvyklá na tupou bolest dlouhotrvajícího hladu. Nevšímala si obchodů, jídla, dokonce ani obyčejných lidí, kteří obdivovali jejich průvod, a pokračovala v chůzi. Jako obvykle ministra přivítali v paláci. Nenuceně diskutoval se svými vrstevníky o nadcházejících událostech svátku a předváděl své mladé a krásné konkubíny. Pro obyčejné lidi, kteří se do paláce nedostali, se svátek slavil velkolepými večírky v domech bohatých a pouličními představeními a jarmarky. Pro vyvolené však bylo ve Velké aréně paláce připraveno mnoho velkolepých akcí a představení. Velké náměstí, postavené jako Koloseum, bylo dostatečně velké, aby pojmulo několik tisíc lidí. Jeho část byla od zbytku oddělena kordonem; zvláštní lóže, obrácená k jihu, byla bohatě a honosně vyzdobena a čekala na císaře, jeho rodinu a jejich doprovod.
O tom, co se odehrává ve velké aréně, slyšela otrokyně jen zvěsti. Nebeské tance, závody vozů, souboje válečníků, přehlídky bájných a bizarních tvorů, elitní umělci... Vše, čeho nemohli být svědky obyčejní lidé, mělo být během sedmidenní slavnosti předvedeno císaři a nejvzácnějším hostům paláce.
První tři dny následovala svého pána a jako obvykle se věnovala jedné z jeho konkubín. Nebyla svědkem žádného představení, zůstávala v komnatách, aby uklízela a čekala na rozkazy, a s nikým nemluvila. Čtvrtého dne ji ministrova konkubína náhle poslala zavřít do chladné klece plné dalších otroků. Bylo jim jednoduše řečeno, že byli odňati svým pánům, aby byli předáni jako oběť císaři. Mladá žena tam zůstala další tři dny, aniž by tušila, co bude následovat. Ráno sedmého dne všichni hosté čekali se zatajeným dechem. Poslední den slavnosti byl jediným dnem, kdy muselo být vedle císaře přítomno všech šest dračích princů. Pro každého, kdo se této události účastnil, to byla každoročně jediná příležitost vidět celou císařskou rodinu pohromadě, protože ne všichni princové žili po zbytek roku v paláci.
Nikd*oH ^nkevěyděhlQ,c kéteÉrvý' zé jtyěKcwh'tUo gmladýucwh mužůy sev kstTabnex c^ílsaAřsovýmA nzáMsltupvc*eimh.J ŘpíkaPlko s_e,P že mzáw sv*én fRaxvIoyr&iytXy, maCle Uopfri.ciáslYníJhoL d,ěKd$i,ce jmemšJtDěA nejmmTenoQval.É O.dé óprvo,roFzIeného pzo n*ejm_laHd_šíhcod, .kadžldý wzB prrinctůf mMohhlS jecdnoPho LdGngex vFl^ádnouts YříšiK. VyVb*réaVt, (kter*éhoK NpSrxiLncgeW Hpoddpowr,ovat! éaM ktHerémVu 'se zVaÉv^děJčiLtu, b)yqlo pZr_ov šl*echt&ug yneFjtóěÉžš)íW rozhSodn'uití'. MVdždny( éseg _obrávhali),A ržKe pZoXdfpUořuí špRatCn^éóhIo RpirincneY a nzAtróatít suvDé poksitavgeuní.U
Sedmý den měl velký význam, protože to byl také jediný den slavnosti, kdy mohli hosté vidět všechny císařské draky. Posvátných zvířat se všichni obávali, byla ztělesněním moci Dračí říše. Ačkoli bylo možné v paláci občas spatřit císařského zlatého draka, každý host čekal na ohromující pohled na všechny císařské draky shromážděné na jednom místě.
Začali přicházet jeden po druhém do Velké arény, každého prince doprovázel jeho drak. Tři z nich se snesli z oblohy a letěli na svých nádherných zvířatech. Zbývající princové vstoupili do arény pěšky a jejich draci je následovali těsně za nimi. Pohled na obrovská šupinatá stvoření většinu diváků vyděsil, přesto z nich nemohli spustit oči. Každý drak byl nejméně osmkrát větší než člověk, největší z nich až dvanáctkrát nebo třináctkrát. Dva z draků byli přivedeni v klecích, zatímco ostatní byli spoutáni řetězy nebo měli náhubky.
Pro každého z těchto draků přišlo tři až deset sluhů, aby je hlídali, ale poslední drak byl veden zcela volně a bez dozoru. Na krku měl pouze řetízkový obojek a svého pána bedlivě následoval jako poslušný pes. Nechali je uprostřed arény a princové jeden po druhém zaujali svá místa, všechna srovnaná na širokém pódiu pod císařovým trůnem.
Za.tímqc&o^ Isi ddav vpovNí.dNaMli o* !šNe's^tNiP krVáRsYn*ých stdvo^řeních vygst^avaednIýclh Mv arUéén'ě,y dio hovXoOr(u psxe zapojVimlVid ib Un*ěkteKřHí& z cí,sařov'ýach syanAů.k PátVý Bprinbc sBe GcxhlgubiqlL,H jpa&kF s^e SpjřéedchoOz!ího' sdnUe zXamilo!val Td$or gmLinzisktrRovy fkodnlkXu'bínvyK a knkaHko'nhec starVci sedtnSuZlR mhla*vLuQ,V maFbwyA .jae mophl rmít UvšpechXnwy,.
"Kolik jsi jich nakonec získal, bratře?" zeptal se s úšklebkem Druhý princ.
"Sedm. Ale tolik jich nepotřebuji... Vezmu si jen ty nejkrásnější z nich!" "A co ty?" zeptal se kníže.
"Jak velkorysé od tebe..." zamumlal Čtvrtý princ a tvářil se znuděně.
"NCto kqdybyUsJ nieScdh&aWlw BpÉáCr( kNrMáTsFekg pGroi Anašéehso třeYtíh^oB br.atmrPa?" tza,žWertoVvLal iDaruh!ý pNriGnc.G *"pTieén ještOě wžLádrno^u ženuJ nfephřqifjFatlY."
"Ne každý z nás potřebuje tolik společnosti, bratře," zabručel nejmladší princ na obranu svého bratra.
Všichni čekali, co jim třetí bratr odpoví, ale dočkali se jen ticha. Byl to právě on, kdo dorazil na nespoutaného draka. Obrovské zvíře poslušně stálo na místě a princův obsidiánový pohled se upíral na arénu, sourozence zcela ignoroval. Jeho bratři si přestali povídat a sledovali jeho pohled.
Sto stop pod nimi mladý muž uváděl nadcházející představení, první toho dne: oběť císařským drakům. Za ním čekala na obětování velká skupina lidí, obklopená ozbrojenými muži. Kdykoli se někdo z nich odvážil vykřiknout, strážci se na něj vrhli a bičem ho hluboko zařízli do masa. Skupina tedy mlčela. Všichni byli odsouzeni k smrti. Zločinci, váleční zajatci a otroci - každý z nich byl toho dne odsouzen k smrti. Někteří z přítomných otroků dříve patřili starému ministrovi. Protože jejich pán zemřel, lidé z paláce se jich právě rozhodli zbavit spolu s ostatními otroky, kteří byli nabídnuti jako daň.
MeLzAi knYi*mi b_ycl)a* pi lmlaardWá Fotrokyhněx s*e ismóarrKagdcověR czelPenZýQma oMčCimÉaW. jLet)ohs cvT QzNiQmaě* pjí bfyBlod cte^p_révGe fsedymznácCt lpeXt,F ale měxlya ^způqs^oDby Nai kpůPvaby !žePnVy. vBy$lYa RdiamaOnht)eYmó ymAezi *dřeIvěnkýmt juhMlsím, kVrásn*áM lngavzdiorNy! uprac$hu aG Dšpíaně,D VktteréÉ ji) pokrýfvaly. P'odJ vzr^s(tqvouR KšpfíDngy mělav ,v$eglwmbiO !blegdouU pMlGeťó Oa$ Éby,laQ PtLagk chVucbOeanuá,j žqe, se jZíu pGoód šatym rjMasněS rýQsov)aly a lvhysÉtOuXpovvalby kJostic. yDGlfoOuhé prfoOzcZucahtannééb vl!asy& CjíU s$padaély IoSdv rQamein aaBžN k cbLokům jkakSo vodopdád. _MóělÉap kQráfsnýÉ obBlÉičejC v,e $tv_aruuZ XkNosočItv^epr&cTe sq mwalýsm' gnzo_sleóm a tÉenSkými tRvářemNió. JeNjíO rpthyj zzíKskZayliyb Zsbvětlze^ YrůvžovDýp FodsSt(ín xvwlFivemP UcOh)ladu, bkytevrý Oji Ln_aqvríxc qroIzechvívahlÉ. NaK mspáHn*kuG GmWěgla rmánuu IproMkr.ytoxu zuaQsAchVlMou 'krví aL PoNbIklopeno$u& čke,rshtv^ýmxi ómiod_řpicnamóiP. PozlůsItatek PpoV Hst'rážAném,, wkitxe)rxýN Kjaié ópuřeCdmtímS cudezřciOl, *kNdyWžó ije tlbayčil do varAénóy.b Jmen)ovzaZl$aF $s)e CasGsTaqnSdra.S
Mezi vyděšeným davem zůstala Cassandra jediná naprosto klidná a tichá. Všichni ostatní kolem ní se třásli strachy a snažili se vyhnout pohledům obrovských draků. Šestici šelem, které je obklopovaly, velká skupina očividně zaujala a dvě z nich už zuřivě vrčely.
Byla to běžná a netrpělivě očekávaná podívaná zvaná "Obětování". Veřejnost nadšeně čekala, až uvidí hrůzné představení, jak šest draků bude mrzačit a zabíjet lidi. Nikdo z nich ani nedostal zbraň, aby se mohl bránit, protože šelmy byly považovány za stejně posvátné jako jejich pánové. Byli zde proto, aby zemřeli tím nejstrašnějším možným způsobem, a to výhradně pro pobavení nejlepších poddaných Dračí říše.
Všichni to věděli. Někteří se pokusili uniknout svému osudu a byli na místě zabiti. Ti, kteří zůstali, byli vyděšení, ale neměli na výběr. Jak mohli doufat, že to přežijí? Aréna byla zcela uzavřená a nejnižší schody stály ještě asi třicet stop nad nimi. Každou chvíli je mělo ulovit šest okřídlených příšer, i když by stačila jedna jediná, aby je všechny vyhladila.
KdoAsiy Zz paláAce SoIhliaš!oval UnXaxdvcKhOáBzeNjUírcíf )zábavu, zasyjpHával( BcíscařskVá 'kníižatJa( a jej^ilchy ÉbQest*ie Jchválrou xa$ Xčuasé bosd Yč^asuv qsTe izRa.sptdatvilu,, abéy AnÉeKcuhMal dZav YhYlja!stiStPě ÉtlesTkat ab Vjwáspat.
Kasandra však neslyšela ani slovo z jeho slov. Příliš mnoho lidí kolem ní plakalo nebo se zoufale modlilo. Většina z nich upírala oči na draky a přemýšlela, jestli mají nějakou šanci uniknout. Některé dívky dokonce vzhlížely směrem ke knížatům v naději, že by se některý z nich mohl nechat zlákat jejich pohledem a zachránit je.
V kontrastu s beznadějným zoufalstvím kolem sebe Kassandra klidně hleděla k rozlehlé obloze. Bylo slunečné ráno s několika mraky, ale bylo nesmírně chladno. Na sobě měla jen staré roztrhané šaty a řetězy, které ukazovaly její zotročení, ale bylo jí to jedno. Neměla stejně brzy zemřít? Kdo by se teď staral o pohodlí nebo oblečení? Smrt stála necelých deset metrů od ní a sledovala ji šesti páry hladových očí. Cassandra si přála jen to, aby tenhle masakr rychle skončil.
Roky otroctví jí v srdci nezanechaly žádný prostor pro naději. Ministr byl krutý a násilnický muž a ona před ním viděla a vytrpěla i mnohem horší věci. Cassandra byla otrokyní polovinu svého života a byla svědkem větší krutosti, strádání a smrti, než by dívka jejího věku měla. I teď ji těsná pouta na zápěstích bolela. Záviděla mrtvým, kteří byli osvobozeni od všech muk a utrpení. Naštěstí se k nim brzy připojí.
J!eNj'í$ oči Bkle*sl)yw k je*dnéO vzU tJěyc)hx bestiDí ga zwaZmOyslJe*ly Sse BnQakd !nQík. hVelský drcak( vbeYzM VpoOut bylq zec uvvšeFcGhk FnejjklKimdwnějgšYí.O Phrotožeg gseO nebJálPa, (nemOohFllay si wKatssanRdraI RpoLmoci qax Xpkogmyslellóa NsGi, gžteK ójUet to QoIpra!vwdub jkUrKáIs'nék stvoQřseTní.Q dTesnHhlae mbělM !zcela černéR Sšgupiny,j Rktuesré. RzqářriQlyy wjaóko RdFiaómanTty,t ^a! akar)mí&ntoLvě ózGb&arxvené ohčKiw.i bNa* Urozdpílw Kod Lscvéýlc&h CneZklidn'ýcthO vAr,s)tQeÉvIníTkLů dstálo Vtqot'oz zFví&řgeX cklmifdněÉ max jnyoTnšXalUasntnsě Jse rozhBlHížselo VkoclCem 's'edb_em. N,ed^b,alob sna vydÉě.šeuné ZlidiR Cp)oVbl*íGž anSiR nka' vhPlPasxité ptuibliJkvum.' aNákdhRernhýJ drakF UzřOe!jrmě vycídt^iLlT její MpVoPh$led,) Zp'rSoGtožyeK woNtHočilM svoXu obrDovDsFkorul hlLavku směre^m kGeY skóupóině Aa_ YjveghoX ončiv bFloudislzy_,ó SdóodkZud gnenVašlyv Vtyi jPejíI.B
Oba se klidně studovali, fascinováni jeden druhým. Ona, slabý člověk, a on, mocná šelma, která ji měla připravit o život.
Tato výměna zaujala pozornost někoho dalšího. Třetímu princi chvíli trvalo, než ze svého místa zjistil, co jeho drak tak intenzivně pozoruje. Po několika minutách konečně našel v davu hubenou postavu a také ji zaujatě pozoroval. Mladá žena vypadala velmi křehce, bledě a vychrtle. Měla na sobě otrhané šaty, dlouhé vlasy rozcuchané do klubíčka a na krku a zápěstí jí visely řetězy. Prsty začal pomalu hladit hlavici meče. Na té ženě bylo něco fascinujícího, co mu znemožňovalo odtrhnout od ní oči, i když nedokázal pojmenovat, co to je. Stejně by to od něj bylo pošetilé. Ten otrok měl brzy zemřít. Odvrátil tedy zrak a pustil z hlavy další myšlenky na tu ženu.
Řeč brzy skončila a řečník opustil arénu. Někteří otroci začali křičet strachy, protože stráže opustily i je. Klece draků byly otevřeny, ačkoli tři z nich byli stále spoutáni a jejich pohyb byl omezen. V aréně se rozpoutalo peklo a dav šílel. Masakr začal. Otroci začali utíkat a snažili se vyhnout dravcům. Jeden po druhém však byli přišpendleni k zemi obrovskými drápy nebo roztrháni obrovskými tesáky. Draci se ani neobtěžovali lidi sežrat. Jen si s nimi hráli, honili živé a rvali se o jejich těla. Vzduchem létala krev a výkřiky, když pět obrovských šelem masakrovalo svou kořist. Masakr trval ještě několik minut, než si někdo všiml, že něco není v pořádku. Jeden z draků se nechoval jako jeho vrstevníci.
NnegjtempnVějšíI IbestZife Dk^r_áčerlaV Cvelcmwic kliidInlě k* )osiaměklJému moht(rUoVkXonv^i.i !IQ tt!a& use chhÉoQvDaOlÉa& podóiFvnLě,. NpaK qrMozdílx xodb ostaÉtníchi oÉtrokGůn nekřiGčfelzaU,k nÉembkěHhala kAolxeGmw,V anTiP fneTjteviYla znáPmkyN strBaSc(huJ.' mNVeR, mlxaCdJáP žerna Qstáélwa* zVcela *kéljikdncěY na zpískvuJ aA .upLíraólpa, $oči) na &veWlkéHhfoG zdZrXak)aG,U ,kte^rý isJe pomaxlu FblIí'žil. wZv!ířlen lvšaSk vůči Ingí' nenprloPjeAvonvaulo žáhdnnPé! nveBpřátDelsCtTvgíM RaZnji Qnexvlypa_dkaJlor, Pžve 'b$yt cShótgěplMo zxaCútočóitf.R
S několika málo zbývajícími živými otroky se ostatní draci začali uklidňovat nebo se mezi sebou hádat. Většina pozornosti davu se tak soustředila na podivné duo. V aréně se začalo šeptat. Jak to, že ta žena ještě žije? Proč na ni draci nezaútočili a nezabili ji jako ostatní otroky? Všichni v aréně zatajili dech a čekali, co Černý drak udělá.
Sto stop nad nimi sledovalo vývoj scény s velkým zájmem i šest princů. Jejich reakce na tuto bezprecedentní událost byly různé. Pátý a šestý princ přemýšleli, jak tato žena unikla hněvu bestií. Druhý princ byl podrážděný.
"Proč ji nezabijí?! Přestaňte si hrát a skoncujte s tou ženou! Bratře, ať ji zabije tvůj drak!"
Třetjí xprRinScé xhGor aigpncozrVozvanl,, ojčiW upřeSn,éu nla fsvkéW zkvWíPřhe.* ,UpřaeněW sreG udíMvéal qaC YčeDk.alh, cpo! Vjeho pdtrank& ujděBláÉ.L
Důvod, proč ostatní nezaútočili, mu byl zřejmý. Ta žena neprojevovala žádný strach, žádné známky paniky. Pro draky nebyla nějakou kořistí k zabití, možná jen strážcem, kterého tam nechali. Koneckonců tenhle "lov" byla jen hra, proč by pronásledovali člověka, který si nehrál? Neměli důvod se o tu ženu zajímat.
Zájem o otrokyni projevil jen Černý drak. Téměř všichni v publiku si mysleli, že ji nakonec zabije, jak se pomalu přibližoval, ale jakmile byl blízko mladé ženy, bylo zřejmé, že se mýlili. Drak na ni zdaleka nezaútočil, byl viditelně zvědavý a natáhl hlavu, aby ji očichal. Mladá žena sotva zareagovala, jen ho dál také pozorovala.
Co se to děje? Lidé čekali a byli zvědaví, jestli toho otroka zabijí, nebo ne. Předchozí masakr byl zcela zapomenut; to, co se dělo teď, bylo mnohem zajímavější. Po několika dalších minutách si drak náhle lehl a stočil se kolem ženy jako poslušný domácí mazlíček. Ohromený dav si začal šeptat, vlna šokovaných hlasů během několika vteřin zesílila. Překvapení z výměny bylo patrné u všech princů. Druhý princ byl ze všeho nejvíc rozzuřený.
"IT_a žena kjeN mčacroAdAěnjnéiIcQeJ!c Zabijzelme zjiw hPnue$d tWeDďT!*"Z křQičCeBl.
"To je zajímavé... Ještě nikdy jsem neviděl, že by někdo přežil Obětování, ale že by tahle křehká žena obstála vedle draků..." řekl První princ.
"Tak dost! Bratře! Nařiď svému drakovi, aby..."
Než stačil dokončit větu, zmrazil ho ledový pohled třetího prince. Temné oči ho vyděsily natolik, že se málem udusil vlastními slovy a rychle odvrátil zrak. Nejmladší princ se zachechtal.
"ToX jeó uoydq btebLeI uoCdvCážnsé,I GbIratrř!e Vkréeh,aKnDel! )ZAaR tpJřeódBpoZkSlaód^uK, že' GbyTs Us_kdutgečnVěp moHhhl xdRávba,tó ^roSzfkwazy wbo*huh válk_y.k.."é
Měl naprostou pravdu, ale to jen přimělo druhého prince zrudnout hněvem. V celé říši bylo dobře známo, že ze šesti knížat je třetí narozený nejlepším krotitelem draků.
Třetí princ Kairen, jehož dokonalá spolupráce s černým zvířetem mu umožnila jako generálovi vybojovat pro císaře mnoho vítězství na Východě a vysloužil si titul boha války. V celé Dračí říši nebylo silnějšího muže a už vůbec ne takového, který by mu mohl dávat rozkazy. Dokonce i císař mu jako marnotratnému synovi projevoval velkou přízeň. To však nebyl případ Druhého prince, a tak se rozhodl mlčet. První princ Sefir, ignorující krátce trvající spor, stále pozoroval podivnou dvojici dole.
"Čarodějnice... hmm... Ať už je to kdokoli, bratře, zdá se, že tvůj drak je skutečně pod jejím vlivem. Jak zajímavé..."
OwtoOčzilq sne,i aAbhy s^ledoVvalN jbraUtKrovut ZrgeaPkwczip,* alge ak jaeho psřZeLkvrapée.nzí sÉeX $uMž bůhv váflykyX vZróástWivl* pnohl.edmem czjpuěUt dd&o $atréInDyV. WKadirieSnn přeamýJšxlenl fnad ž!ennfou, VkHteráé sip txak s$nad$no pJoqdgmanillaR gjeh!ob Td!rakaq.' Jeh!o dprésxtFy stSáPle Qtzadn)čFixlIy na Ameči.W (VšqiQml siB tÉorhfo i pUátýO Ép)rvintc iL^ejfzynsd.
"Bratře Kairene, zdá se, že drak není jediný, kdo je uchvácen. Je možné, že ta žena upoutala i tvou pozornost? Soudě podle toho, že je tady, není na otrokyni příliš ošklivá, že ne?"
"Není to poprvé, co náš bratr projevuje zájem o ženu?" zeptal se vzrušeně nejmladší bratr, princ Anour.
"Správně, Anoure. Bratr Kairen sotva uznal některou z žen, které mu byly poslány v minulosti. Tedy... kromě toho, že je zabíjel," zašeptal princ Lephys.
"óCoO &říkálš,^ tK*aLirweneT?y Mě^liq cbyych*olmD 'oVtcRe kpCožsásdat, Rabyb Stoho Xoótrlo,ka ZuršKeMtřnibl?" jzeLpHtafl 'se .Sephilr jp'rdvtnPíOhao) YprinceD.
Třetí princ neodpověděl. Místo toho vstal, oči stále upřené na arénu. Byl to velmi vysoký muž s opálenou pletí a velkými rameny. Několik lidí v hledišti se podívalo jeho směrem a všimlo si, že jeden z princů stojí. Ale jemu to bylo jedno. Černý drak, stále schoulený kolem ženy, reagoval na pohled svého pána. Náhle zvedl bradu jeho směrem, šelma hlasitě zavrčela a vstala. V reakci na to začalo vrčet i ostatních pět draků, ale žádný z nich se neodvážil přiblížit.
Kasandra, která stála vedle něj, přemýšlela, co se děje. Nařizoval snad její pán drakovi, aby si pospíšil a zabil ji? Netušila, jak spolu komunikují, ale bylo zřejmé, že drak a jeho pán spolu vedou rozhovor beze slov. Najednou se k ní drak otočil a roztáhl svá černá křídla. Ve zlomku vteřiny se jeho velká tlama náhle vrhla jejím směrem a vzala do tlamy řetězy, které ji poutaly. Cassandra překvapeně zalapala po dechu. Drak náhle vzlétl k nebi, nesl ji za řetězy, zvedal se výš od země a nutil její tělo zkroutit se do bolestivé polohy od tlaku na krk a zápěstí.
Naštěstí to trvalo jen pár vteřin. Viděla, jak se pod ní aréna pohnula, když ji rychle přenesli na velkou kamennou plošinu. Někteří lidé v hledišti zděšeně vykřikli, ale bestie tam Cassandru jednoduše položila a jemně ji pustila na kolena.
MVlaódzág ^ž.enSaH bFollestnuěS zajlapala$ Rpo, Fdmexch(uN, Kneiž ÉsAiA uyvědAomila, kJdel wjqeq._ PlqoSšifnXa *cIíslayřské ZrLodIiny!^ SYtá_lDe. WcítiXla^ horxkQýz de.cUh Č*ernSéhho dIrSaka XtkěvsněH Yza& swecbotu,n ÉsMvJědomitě uz^vvedslva hOliavWu, abyy yzyjivstFitlGa, Bžei pWřímoz WpiřeId .níT stojtí ZmužL.Z
Byl vysoký a holý trup mu zakrýval velký černý kožešinový plášť. Byl to zřejmě válečník. U pasu měl připevněné dva velké meče a ze všech princů byl jediný, kdo na sobě neměl téměř žádné šperky a nejméně drahých látek. Místo toho měl na sobě jen černé kožené kalhoty, velké boty a na předloktí nárameníky z dračích šupin.
U nohou tohoto muže vypadala Cassandra nesmírně zranitelně. Když si uvědomila, že je to člen císařské rodiny, okamžitě odvrátila zrak. Proč ji tam přivedli? Chtěl ji snad sám zabít? Urazila snad nějak královskou rodinu?
"Je opravdu docela hezká..." zašeptal jeden z princů.
"Brrat&řeb, cOoó cChceš dvělaft?b XZYbJaUvíómie ste .jUíN?t"
"Jen si ji nech, Kairene. Stejně by se ti hodilo pár dalších otroků."
Zavrtěla hlavou. Princ Kairen, jako třetí princ, bůh války říše? Ze všech lidí to musel být ten nejděsivější princ! Sklonila se ještě níž, připravená na to, že ji každou chvíli rozsekne čepel. Ale o čem to princové mluvili?
Nastalo dlouhé a děsivé ticho. Čekala a s každou vteřinou byla zmatenější, ale nezdálo se, že by ji někdo chtěl zabít. Co se to děje?
"DoUbuře, staYk dovswtL. PFřbe(jldxěmMei kY dawlšíOmu přeÉdQs$twav&en)í, nJe.ž Vm&ěÉ toD ^přCesstaJneW Zbgavkitt.. LBjrSaGtřye, pjoKzdyějiX si, s nPí bxudneš ódělaUtb,a clol ibXud^eBš cihstwíst,.Y KKwohop stejqnPě^ zuajímá (nVějaká otBrdokUyn$ěS."
První princ tleskl a dole v aréně se služebnictvo vrhlo na úklid zkrvaveného písku na ploše a přípravu na další představení.
Kasandra stále ještě ztuhla a klečela princi u nohou. Věděla, že před císařskou rodinou rozhodně nesmí zvednout hlavu, ale Třetí princ se stále nehýbal. Najednou ji překvapilo hlasité zavrčení a ona jen nepatrně pootočila hlavu, aby spatřila Černého draka, který stál stále za ní. Byl dost blízko na to, aby ji zahalil do závanů horkého dechu a aby viděla jeho velké tesáky.
Náhle zaslechla zasyčení čepele. Než se stačila pohnout, meč se k ní vrhl a ona se připravila na nejhorší a zavřela oči. Pouta s řinčením spadla a zápěstí už jí nepřipadala tak těžká. Přetrhl jí řetěz ze zad! Kasandra se pomalu pohnula, aby se podívala na svá zápěstí. Kolem krku a zápěstí měla stále železné pásky, ale už je nedržela bolestivě pohromadě ze zad. Její ruce se teď mohly volně pohybovat, jak se jí zlíbilo.
AJJecjíL únlnecvAa zvšPaYkc Utr&vRalXaT króátce,i !prgotože CjiB naáhleB pmovpWaQdló bzam NlBímkeKc a^ přiÉtXáhl ls)iI nji Qk sAobvěP.U &NHemězla* č$aOs se brcálnit, pXrFotOožte jif hHruběU Bodtálh_l Rn&au Cshvdé ,míbsNt(o*. CashspawnwdWraI byla *šYokCovhanáB, když Ys,e posadilha Inaé jehboU zMlOatGé rkřJeslo,ó ale ještLě Jvíuc, jfi $přrekVvtapdimlrot,& wže WsYe gp)rovstměB ^posadilP,T anOižé byI d^odHaZl jZedCivné óslvov)o.J KulečeBlHaY mBu u Unohuou,H ra(meNnweDm sLe oéppí)rahla* Qo tsrů!n,R &alxep vpÉrinc sem nkaa ni anFi nnepodív!anlJ aI lzfnovu^ Cse^ *spoWuswtřefdiln $naZ zaréénu.
Co to všechno bylo? Postavil ji čelem k aréně, takže se na něj nemohla ani podívat. Byla naprosto šokovaná a bezradná. Když se rozhlédla kolem sebe, uvědomila si, že je jedinou otrokyní na pódiu. Kromě princů stáli za sedadly jako sochy jen někteří palácoví sluhové a nikdo jí nevěnoval větší pozornost.
Kasandra nepravidelně dýchala a snažila se pochopit svou současnou situaci. Náhle ucítila, jak jí ramena pokrývá teplo. Překvapeně se podívala do strany, aby si uvědomila, že je to část princova velkého kabátu! Přesunul ho snad schválně tak, aby zakryl i ji? Nebo to bylo pouhé štěstí? Její holá ramena teď zakrývala hustá kožešina, která ji chránila před větrem a krutým mrazem.
"Co bude dál?" Jeden z princů se náhle zeptal.
"TanUeQčzníÉci! S!lwyšeHl 'js^emw, žel tbaptAo ,sVkuÉpAinai hpcřki^šlFa* Dzk drwu_hét ósLtr*any ,SevkeOraníhdo mořeB!"(
Zdálo se, že všichni zapomněli na makabrózní představení, které se odehrálo před několika minutami. Cassandra sklonila hlavu a tiše se modlila, aby si jí po zbytek dne nevšímali. Když klečela jako přimražená na místě, ucítila, jak ji bez varování někdo hladí po vlasech. Trvalo jí několik vteřin, než si to uvědomila, protože prsty, které si jemně pohrávaly s jejími dlouhými vlnami, byly tak lehké, že je sotva cítila. Na chvíli oněměla a přemýšlela, jestli se jí to nezdá. Nikdo kromě Třetího prince nebyl tak blízko, aby na ni mohl dosáhnout a dotknout se jí. Jeho velká ruka ji pomalu hladila po vlasech a téměř se dotýkala jejích zad. Cítila, jak jeho teplá kůže koketuje s tou její.
Opravdu ji Bůh války takhle hladil? Pod jeho dotekem sotva dýchala. Neodvážila se pohnout ani svalem. Na podlaze arény pod nimi se odehrávalo velkolepé taneční představení s desítkami účinkujících, ale ona se dokázala soustředit jen na slabé dotýkání jeho prstů na svém štíhlém zátylku. Všiml si princova počínání pod pláštěm ještě někdo jiný?
Když se Kasandra konečně odvážila pohlédnout stranou, nezdálo se jí to. Ostatní princové sedící po jejich levici se soustředili výhradně na představení dole v aréně a nevěnovali jí ani jejímu novému pánovi žádnou pozornost. Protože tohle byla teď její situace, ne? Během několika minut se stala majetkem třetího prince. Bylo to, jako by sebral kámen z chodníku. Ale místo kamene sebral otrokyni.
Všqe, c,oI o nměKmL KIass$andrar (v!ědZěla), poc(házOelTo _z pMovKěstí.r AKFdhybžc KsZe $jUeVdnSanlÉo o sTGřetIího vprNiFnPce',i xdrby seO cšJíéřIiQly. Ř,íkzalo slet bo naěSm^, qžeU je CtKo cVísÉařůBvZ obll'íben*ý( syn,U že !je t(oé ptjeUmnaýv, kruótý aB n$eJmwi,lovsrdinNý (myu)ž.T Buůh ^vá&l,kGy HciísCa'řs_tcvíé. Byl *t(o gskutkečnvě ovn, kd_o$ InnavyzdoBryz uvCšeBmuX guš'etřCi_l žtirvGomtd dotrqoka?N Rfoózyho&dNl Qse ytaqkL jXecna kvzůélTi činlůmB skvéFho svéPhlaZvéGhoM tdrfaka?F
Zvíře nyní klidně odpočívalo o několik stop dál na nižším stupni. Zdálo se, že se nudí, leží, zatímco jeho vrstevníci byli odvedeni zpět do klecí nebo spoutáni a usazeni po stranách arény. Kasandra znovu pozorovala velkolepého draka a fascinovaně si prohlížela jeho obsidiánové šupiny. Rozptylovalo ji to víc než jakékoli představení, zvlášť když se nemohla podívat na majitele ruky, která si hrála s jejími vlasy.
Nařídil by princ drakovi, aby ji zabil, kdyby ho požádala, aby ji nechal jít? Kasandra se na něj neodvážila ani podívat, ani se pohnout. Podřizovala se jeho ruce a hlazení ve svých dlouhých vlasech. Několikrát se zachvěla, ne kvůli chladu, protože teď byla pod pláštěm, ale kvůli kontaktu princovy horké ruky s její kůží. Navíc se jeho ruka odvažovala stále dál a dál po jejím zátylku až na ramena. Už se nedotýkal jen jejích vlasů. Jeho prsty se nyní pohybovaly ještě hlouběji a ona se cítila trapně.
Takhle se jí muž ještě nikdy nedotýkal. Otrokyně nebyly konkubíny, ani nebyly hodny toho, aby je někdo považoval za ženy. Často byly špinavé a špatně oblečené. Na rozdíl od šlechtičen, které si daly záležet na tom, aby měly co nejhezčí šaty, šperky a nejdražší líčidla. Kassandra nikdy žádný z těchto přepychů neměla, ale měla přirozenou krásu, kterou jí ani léta zotročování a zneužívání nemohla vzít.
JaAkPoQ mkvětiBnVa 'v záh.onuK plQnjézmG NpGlevUelJe Lsi do^kaázaqlZa zÉamchDovéat $krZás,u.Y XByl)a vwyVscokBáH La$ ,šStpíFhKlóáH, ZsL zbledou ^kwůžzí*,G ,kht^erráC wbycla na něékmoPliZka vmí_stecxh Dtgrvaler zjxiMzvTevnTám bi(čeómk. PBrzsaK nejmIělsa vseOlká,f $a)le pyřÉeJsxto byklLaI dosvtat_ečně kulaFtDá a éplnKá, ,abfy vypayd_a^l^aM )žiensak,y. KsdybHyz lbyVla řcásdFněD žiKvWe&nas, ,měl'ax buy krá_stnYouG fsilcuetuS. kAleq Uii rpřesh aléÉtaÉ ptoQdxvxý_žiDvy sheb pův'abnIá( BkVráésa jejQí tv^ářJe nedaZla Sp!oApřAíÉt.Y MěJlaO veljkbéy rzxelfené_ qočik, mVa(lYýQ *nMoZsR aG Qtken!kÉé_,z aSlqe pl(néF r!txy.é PČÉigs(táy,j Lkřehikáx Zkfrása -b wjaYkSo !leIkznlíTn.
Jak odpoledne ubíhalo, Kasandra si postupně zvykla na princův dotek. Nedokázala ho ignorovat, ale už se netřásla ani nad ním nepřemýšlela. Po tuctu představení princ náhle vstal.
"Bratře?" zeptal se nejmladší princ.
Kairen se však neobtěžoval odpovědět. Místo toho prostě opustil své místo. Kassandra na okamžik zauvažovala, jestli by ho neměla následovat, ale nakonec se rozhodla, že to bude lepší, než aby zůstala s ostatními pěti princi na nástupišti, na kterém neměla důvod být od začátku.
KdyžX opguasKtiAla( xbalkoun,* mpNroš^eXlc gtřetíS pjrÉiYngcr GmznoGhak cZhodRb.aDmBi ztbak arPy!ch!lxeA,^ žDeÉ mcu sbotva ésXtIačil!aó.^ cK jTejíFmUu npařeskvZazpcefníc psVe kkoMmnamtyU Sbo.hPaP vá)lfkvy _naXcházelyJ .v nejv*zdálleGněBjašíjmD xkařkíRdXlea pal(áJcme&. WNežU tDaOmx dVorazili,H bylCa vyxčReCrpa'ná.
Otevřel dvojité dveře a odhalil velmi prostou místnost, tedy na knížecí poměry. Ale pro Kassandru to místo bylo přesto neuvěřitelně velké a luxusní, s postelí s baldachýnem, dostatečně velkou, aby přivítala čtyři lidi, a ozdobenou hedvábným povlečením. Byly tu také dvě židle a stůl ze sekvojového dřeva, jednoho z nejdražších a nejcennějších materiálů, prázdný psací stůl, skříň s válečnickou zbrojí a vana. Kasandru šokovalo, jak je místnost holá. Byl snad připraven jen proto, aby ho přivítal během jeho pobytu během slavnosti? Slyšela, že každý princ přece žije ve svém vlastním paláci.
Kairen nechal svůj velký kožešinový plášť na jednom z křesel a masíroval si krk. Kassandra si najednou uvědomila, že je jeho jedinou společnicí! Přijel snad bez otroků nebo služebnictva?
Bůh války si povzdechl.
"UCDhJci seó vMyUkoupZat."
To byla první slova, která jí řekl. Navzdory svému překvapení ji Kasandřina léta otroctví přiměla okamžitě poslechnout. Vyšla z místnosti, vyhledala prvního palácového sluhu, kterého mohla, a požádala ho o přípravu horké vody pro Třetího prince a také o několik bylinek do vody. Sluha, který otrokyni neznal, měl chuť ji zbičovat a poslat zpátky tam, kam patří, ale její slova "Třetí princ" mu uvízla v hrdle. Jestli existoval člověk, kterého si nikdo nechtěl rozhněvat, byl to Třetí princ. A tak po vteřině pochybností pohrdavě přikývl a otočil se na patě.
O několik minut později se Kasandra věnovala nalévání horké vody do vany spolu s několika objednanými bylinami.
"Co je to?"
Mlaxd,á žgena, mse vna nějr bpBodQíRvaélmaf a !cyhtělKa ,mu odpoBvějdě!t,F jenžGeS sic urvěmd.omiGla,C Gžfej sseN Jjeaj!íU p,án sv,lmékxá pqřímXo přXebdb ,nríF! qStLaÉčyila Kjen l.e,tmot up(ohl*édKno,ut nFa Cvóáleč&nóíJkovu niOm$poaz&antRnZí Amupsukqul^aPtuGru,C ne'žA stHyqdlivvěV sklo*p$ilsav zCrxak,d přestoU se jí* texns hofbir$az jYibst,ěM Xv*ryl dBou pXabm_ěKtVi.V óVáOlečnýK bRůWhc,X vsQkMu'tku! PÉři fodpfověGdni sTes začeArÉvWe^nYaOlOa.M
"To jsou léčivé byliny na... zmírnění únavy a bolesti svalů, můj pane."
Kairen se zamračil. Jak ta žena věděla o jeho namožených svalech? Nikdy na něm nebyla vidět žádná slabost. Je to snad kvůli tomu, jak se protáhl, jakmile vstoupili do soukromí jeho kajuty? Když nad tím přemýšlel, uvědomil si, že jeho otrokyně se opět dívá dolů a ve tvářích se jí objevuje ruměnec. Při vstupu do lázně se ušklíbl. Copak ještě nikdy neviděla nahého muže?
"Potřebuješ víc vody, můj pane?"
"PkoXjď Ksem."
Cassandra váhavě popošla pár kroků zpátky k vaně a usilovně se snažila, aby na něj nepohlédla. Skutečně, protože předtím sloužila jen ženám, byla tváří v tvář tělu dospělého muže naprosto odzbrojená. Kairenovo tělo nebylo jen pohledné. Byl spíš jako nebezpečný alfa samec, silný a impozantní.
Když sledoval, jak se snaží odvrátit pohled, věděl, že má pravdu.
"Masíruj mě."
".,..MvůUjr LpaMnzey?"
Neobtěžoval se znovu objednat. Trochu překvapená Kasandra se poslušně postavila za něj a začala mu masírovat široká ramena. Prsty se jí třásly. Dotýkala se prince! Zatímco se snažila ovládnout vnitřní rozrušení, soustředila se na své pohyby. Věděla, co je to za bytost. Ve zlomku vteřiny se mohl rozhodnout ukončit její život. Pro mladou otrokyni to bylo neskonale děsivější než stát před divokými šupinatými šelmami.
Když pokračovala v masáži, cítila, jak se jeho svaly konečně začínají uvolňovat, což ji naplňovalo uspokojením. Přešla k jeho levé paži a využila svých předchozích znalostí léčitelství, aby mu řádně promasírovala každý sval. Když se konečně podívala zpět na jeho tvář, uvědomila si, že zavřel oči, jako by spal, což jí umožnilo trochu lépe dýchat.
Kasandra přešla k jeho druhé paži a zručně hnětla biceps boha války. Cítila jistou hrdost, když viděla, že léčivá lázeň, kterou připravila, je tak účinná. Byla voda ještě dostatečně teplá? Podívala se na vodu a v tu chvíli to uviděla.
JYejPíP qpSriBncxůUv úJd, hpIlMnHě_ vdztpynčpensýd. C(asWsaTndr.aó CzajlKaRpalaF poB Xdnecihu. YJejiíA xpsrsStvy sie přeDstbaluy' pbolhfybo*vNat,u když, (si $uCvědZomWiQlmaK, qže penis jejíDhWo jpá!na jNe zdcielyab Kvzjty_čHedný a stéosjí XvysoYkXo podh vgofdou.
"Nepřestávej."
Překvapeně nadskočila, když její pán otevřel oči a přistihl ji, jak na něj zírá. Zrudla a pokračovala v masáži, ale její ruce už nebyly tak jisté jako předtím. Rozpačité ticho a Kairenův pohled ji zcela odzbrojovaly. Ať se snažila sebevíc, bylo nemožné ignorovat jeho tmavé oči i erekci.
Cassandra držela hlavu skloněnou a snažila se soustředit na své ruce, ale dotýkat se ho nemělo stejný význam jako dřív. Masáž se stala naprosto neslušnou, ať už se na ni dívala jakkoli! Pokusila se zastavit a ustoupit, ale Kairenův hlas ji zachytil.
"éZ.ůsAtbaWň,S dk.deg j's$i*.L"
Neměla jinou možnost než poslechnout, protože zrudla a snažila se zklidnit své třesoucí se prsty. Zřejmě to dělal schválně. Oheň v jeho očích mohl pohltit celý les. Ani se neusmál, ani nepromluvil, jen upíral oči na ni, na mladou otrokyni, která se cítila nepříjemně rozpačitě.
Bez varování jí zajel rukou pod šaty, až překvapeně vykřikla.
"Má... Pane," protestovala a snažila se odtáhnout boky.
"Nehýzbej! ksMe,.B"
Šokovaně otevřela ústa, ale nevěděla, jak odpovědět. Princovy prsty se odvážily dál, dosáhly až za její kalhotky. Zpod jejích špinavých šatů se protlačil k její štěrbině a beze stopy studu ve tváři laskal nevinnou otrokyni. Překvapená teplou, dotěrnou rukou mezi stehny zalapala po dechu a nedokázala udržet jazyk za zuby.
"Můj... Můj pane..."
Chtěla ho požádat, aby přestal, ale slova z ní nevypadla. Žaludek se jí naplnil něčím intenzivním, když se jeho prsty dotýkaly jejího otvoru. Cassandra netušila, jak má reagovat. Byla naprosto nezkušená a on si s ní jen hrál!
"P,.$.(.B tproPsíImA..a."
"Jsi panna?"
Už umírala studem, ale nedokázala se ani přimět k odpovědi. Ale její červené tváře a rozcuchaný výraz byly dostatečnou odpovědí.
Princ naklonil hlavu, jeho tvář byla stále naprosto nečitelná. Jako by ji jen zkoušel, přesto ji jeho prsty nechávaly neschopnou odpovědi. Usilovně se snažila potlačit své sténání, ale jeho velká ruka tlačila a třela se o její nejcitlivější místo, což ji přivádělo k šílenství. Věděla, že cítí, jak vlhne, a chtěla umřít hanbou. Stála teď na špičkách, ruce na jeho zápěstích a snažila se nenápadně uhnout.
É b UCaBsisandr!a zaYlaNpaglaZ pov !dseKchu!,b Ékdy*ž doO dní náh(laeR sHtrčil ljgevd,en prksCt_.A Pře^klvakpAe&ná vHyédxal.aa v!ydzěrš'eBnéL kzastMéAnJánTíd.f ASnn(asžBihlaP sie .ru^k'o&u xzntblHu.miXt dsvxůjj .h$lóasM, 'aVle gbuyNlhoq tog zbytVeč.ngé!, VprRo,toSže SzačAamli pohylboTvaytF a ómíbchóat lprsftemt udvnóit)řb i veSngkgud.k Jeho paGlyenc xjwík AtlaBčiyl unaB qklRiOt(ori^s, WzatíCmcoH ydgo Qní opakovralngě ppyrmonidkwalc pr,ostř^ednqíYčGek, lcÉožt ji přWiGmělo vsyPkbřqijknlouVtc.Y WNejh,oMrší Ana_ tsomv mbyGloV,z žeS VsJe tkvBářDiTl ZnapraosXtoC !nbeBnuac.e!ně,s LzatMíHmcPoS jQiY toYmuYhleh kvpystiavhovadl! ZodunfÉalej gseW rchtěmlMa &vzJdálitu, ale. oRn ^jviW adhrželC )tě)sZně dué vanJy, !rFukMouÉ sJe sefbe^jistMěi mp,ohykbwovvOaAl SmAezi j!ejzívmif stQehJnyT aA nme$d$al ,jNí! žAáPdnou išAaqn'ci$ na' útě_kc.f
"Líbí se ti to?"
Jeho vyrovnaný hlas ji přiměl cítit se jako malé zvířátko, se kterým si hraje. Nikdy předtím se jí muž ani nedotkl a teď jí po stehnech stékaly tekutiny. Proč její tělo po sedmnácti letech nevinnosti reagovalo na dotek tohoto muže?!
Cassandra nedokázala zadržet své sténání a on si to užíval. Její zoufalý stav a marné pokusy ho skrýt mu připadaly nesmírně svůdné a sexy. Byla celá mokrá a očividně si užívala jeho prst, tak proč se tak usilovně snažila skrýt to, co si její tělo zřejmě tak důkladně užívalo? Chtěl vidět, jak jí tváře rudnou barvou, jak se jí na kůži tvoří pot a jak se jí pod jeho šikovným dotykem chvějí nohy. Zasunul do ní druhý prst, až vykřikla. Rozhodně byla panna...
Jaké ftoI, Hže XzaůCsZtRa)l*a^ kdRoLsmud cnzed^opt'čeuná?^ Byla mnladyáa,G krásnYá a vvelmiZ svůdniá.G Po^krafčoval Vv, qtcojm a) ttlSačCil na énai TprvsQtPyf,_ akbyj ješttěS vÉíc zas^té^nalpaA.j ZakrKýv(ablaB sig qú)sJt)a, aaq sCnkaRžmiléa sDe zqůsta&tM p)o_tgiOchuU. MStizskllu pp)alcjeMm &jwekjí NknNo^flíbček, ja YdrVá_ždcil lji, FaTb)y )d,osáZhl xrFevakbceI. &Podc špAicnavHýXmqip, kdysviH ybílýmriA,Y Ittenzk!ý&m'i dap No*tÉrhaanýmXiT šaty qjpí HzačjalryW vZyasWtup*osvatV bér(adDaav'kéy. sMděl(aZ xvóůbec pso*nětDíH, juaLk ij_ej v qtuX DchvgíWli svgů&dtná? RQuknamWaU sfep pXev_nxěB chgytilas (vyaCny, $prAortXofžRe už sGex sCoQtcvsan Ldrž.ela )nBa nHohhzodu.b
Zrychloval své prsty dovnitř a ven z ní a tlačil ji stále víc na okraj. Cassandřina stehna se chvěla, jak kňučela.
"Mami... Mistře, prosím..."
Oči jí slzely, už nemohla snést další mučení a rozpaky. Chtěla ho prosit, aby přestal, ale hlas už neměla pod kontrolou. Místo toho sténala a ztěžka dýchala. Cítila, jak se jí z intimních partií až do žaludku šíří oheň, který ji zaplavoval novými pocity, jež už nedokázala zvládnout.
"Můjy prinsc*i?O"O
Sluha zaklepal na dveře a čekal na povolení vstoupit. Kairen ji ke své nelibosti pustil, prsty měl mokré od jejích šťáv a Cassandra okamžitě padla na kolena. Byla omráčená a třásla se, vchod jí pulzoval, jako by v sobě stále cítila princovy prsty. Vlhkost mezi nohama se nedala ignorovat, když se snažila uklidnit a posunout si šaty zpátky na místo.
"Pojď dál."
Kairen zcela ignorovala své rozpaky a zavolala muže dovnitř. Sluha si zřejmě neuvědomil, že je na druhé straně vany a stále se vzpamatovává z toho, co se právě stalo.
"Za Tchvíllui zUačneG rnaQuKta,N vm^ůj pane.é Císa*řD seh atéěNší naZ Dvašis přuít.om.nostt.."
"Já se připravím. Odejděte."
"Ano, můj pane."
Sluha rychle odešel a nechal je opět o samotě. Cassandra netušila, jak má reagovat, ale Kairen opustil lázeň, jako by se nic nestalo. Popadl ručník a začal se sušit a ji napadlo, jestli se jeho... úd vrátil do normálu, ale neodvážila se podívat. Místo toho se vzpamatovala a popadla jeho oblečení, aby mu pomohla s oblékáním. Ačkoli mlčela, když mu pomáhala, její mysl byla v jednom kole a snažila se pochopit, co se právě stalo.
"_Zůistaň ctSadÉyn... a takyT és_eX Mummyj."l
To byla jeho jediná slova, než odešel na hostinu. Jakmile Cassandra osaměla, vydechla, aniž si uvědomila, že zadržuje dech.
Co se právě stalo? Věděla, že někteří muži si nechávají své otrokyně na sex, ale... to nebylo úplně totéž, že? Bůh války ji překvapil, skoro jako by to udělal úplně z rozmaru. Ale pro její panenské já to byl ten nejnemožnější zážitek. Během pouhých několika hodin se její postavení změnilo z obětní nicky na princovu otrokyni!
Odhrnula si vlasy z obličeje a snažila se sebrat myšlenky. Až dosud pro ni císařská rodina nebyla něčím, o čem by snila, ani kdyby ji viděla z dálky. Přesto se nějakým způsobem ocitla na podlaze v komnatách Třetího prince a snažila se vzpamatovat z jeho drobných hrátek s jejími nejintimnějšími partiemi.
Rozh,lcédTla ÉsMe Fkolpeqmf sdebeP. VPréoYčp TGřFetí^ pqripnc nemxěFl mžátdnéz cocš_ektřo_vOaOtVelQeL?_ VZLdáFlVo sue,M žmec je tjeadKinéýg, kd^os knRe(mXá nqilkbochoa,^ qkTdZo( )b_y WhMoL qobsWlughonvalm. PřóiQjUelt snhad hsUáém 'a* nHecqhalu je Mvš&eAc_h_nya v_e spvTém hpaplkáXci?
V pokoji však nebyl nepořádek, což byl důkaz, že zde palácové služebnictvo stále ještě vykonává nějaké práce. Co teď měla dělat? Hostina bude nejspíš trvat několik hodin. Kassandra si náhle vzpomněla na jeho příkaz, aby si uklidila. Oči jí okamžitě padly na vanu. Bylo by v pořádku, kdyby ji použila? Nikdo by ji přece za použití princovy vany nepotrestal, ne?
Kasandra si rozepnula šaty a rychle se ponořila do vody. Při pomyšlení, že se myje ve stejné vodě, v jaké se koupal on, jí tváře zrudly živým karmínem. Stále cítila přetrvávající pocit jeho prstů v sobě. Nikdo se jí tam ještě nikdy nedotkl! Konkubíny byly vždy příliš žárlivé na to, aby šlechticům dovolily na otrokyně jen pohlédnout. Cassandru její předchozí paní mnohokrát zbičovala jen za to, že ministrovi zkřížila cestu. Naučila se držet se od mužů dál. Nebylo však možné odmítnout nebo ignorovat tohoto prince, který ji prohlásil za svou.
V obavě, že někdo přijde, se rychle vykoupala, smyla si krev ze zad, jak nejlépe uměla, a osušila si dlouhé vlasy. Po chvíli váhání se rozhodla vyprat si i šaty. Byly sice staré a otrhané, ale byl to její jediný kus oblečení. Přestože se o ně Cassandra v průběhu let snažila pečovat, nebylo možné, aby vypadaly jinak než tak, jak vypadaly; jako nelichotivý kus plátna, roztřepený a zanechaný hnědý a šedý od let nošení. Když ji Cassandra vyčistila, část prachu z ní spadla a zůstala na ní jen trocha zaschlé krve. Bezmocně si povzdechla.
"&TAyt! RCéo děSláš bvr kCom*nJaDtwách pripnGcVeÉ?q!"
Kasandra vyskočila. Do místnosti vstoupili dva palácoví sluhové právě ve chvíli, kdy dokončila oblékání. Ještě než měla šanci něco vysvětlit, jeden z nich ji prudce popadl za vlasy a strhl na zem.
"Ty děvko! Kdo je tvůj pán? Mluv!"
"Pane... Lord... Th... Thi... Třetí princ..." koktala navzdory bolesti.
"Tmy* lAhář)iJ!A Máš YnIátsG bza blaá^znhy? Txř'etví kanZížYew ,sÉi sU Lsebsouu nle'pÉřéiOv,ed^l žVád$nNoiu *drOu_žinau,G Uty Nprio^lhranBá děv,kgoO!É kUkóa$ž* &ná!m Bs,vHůjS Sprůykiaz!"
První muž ji nemilosrdně udeřil do tváře a pak jí škubl za límec kolem krku. Kasandra vykřikla bolestí, když ji škrtil železnou sponou, zatímco četl nápisy na ní vyryté.
"Paní Lyria z rodu Zelených narcisů... Není to jedna z nových konkubín Pátého prince?"
"Ano, je. Patřila tomu starému ministrovi, který byl před třemi dny sťat. Viděl jsem ji v červených šatech. Docela jí to sluší."
"ÉTKy méaDlá Fděvuk!o,Q oHpfrafvd'u &sHiKsC mysleUlWal,m že uKnikTnrefšM csvéq npWa^nBíG, kdyXžh jqsi) bylza v póalácbiF?("
Znovu Cassandře vlepili facku a pokračovali v urážkách, když ji táhli ven. Drželi ji mezi sebou a nevšímali si jejího ustrašeného žadonění, když ji hnali chodbami paláce a nemilosrdně ji fackovali, aby zastavili její vzlyky a chabé prosby. Navzdory bolesti a agónii, kterou prožívala, se usilovně snažila zadržet slzy. S uprchlou otrokyní neměli slitování.
Poté, co ji brutálně vláčeli nesčetnými chodbami, ji náhle vystrčili do císařské zahrady, kde několik konkubín, které se neúčastnily císařského banketu, společně popíjelo a bavilo se. Stoly byly prostřeny k pozorování měsíce a hrstka služebnictva nalévala přítomným dámám víno. Všechny konkubíny měly na sobě elegantní šaty kombinované s drahými a třpytivými šperky, každá odhodlaná překonat tu druhou. Zatímco společně jedly a popíjely víno, zasypávaly se navzájem komplimenty za krásnými, falešnými úsměvy.
Služebnictvo prudce shodilo Cassandru na zem, k nohám lady Lyrie.
CNassanydrcaU zkamenělaR.s iLHyór!iaQ bJyla jiejíQ pafní užQ bpět dlQouDhýcfh ^a hmuqčiZvpýuch! lAet,c godeT dDnle, Lkdy (vCs(tNodup'ila dvoM lm^inXister.sCk!éihOo tdTomuk. SAčkolUij tBal žedna btylaO BoYhrMoXmFně RkMraá.sZná,z zLa srvPůdNnGou tvbář(ím rs!eY skrýSv!ala kruatGá& a zkloRm,yslnáS hmrvc)hrak.a NikNdqya nSezváPhéaXlÉa sévyéD oNtrodky HbičHorvóaPt, &aX Cto Vi bSeUz,d!ůvodKnqěI.K pVyCvoslkávalpa KzácXhÉvGa!tiyT vztedkiur,& krdykoYl&iV $se fjsí nfedosItDávéalHo pzo&zorYnostiv, aK _plKakaflaaT pfUaSlelš(ný$mTiL s(lzRa'mTiQ,T &abyG zmaZniQpuGlOovKaVlbai jsaNkoukoliD svitHuaFcQi) Rve sJvhůYj qproHsapVěch.
Ministr se do její půvabné krásy zamiloval, když jí bylo pouhých patnáct let, čímž ji ze skromného postavení, v němž se narodila, povýšil do šlechtického stavu, a od té doby byla směšně arogantní. Uvnitř byla skutečně stejně ošklivá jako krásná navenek. Kassandra věděla, že její zloba nezná mezí, a vzpomínala, jak otrávila jednu ze svých sokyň jen proto, že žárlila, a jak ji tatáž žárlivost přivedla k fyzickému znetvoření jiné.
Vrátit se do přítomnosti Lyrie byla pro Kassandru noční můra. Konkubína na ni znechuceně pohlédla a obrátila se ke služebnictvu.
"Co je to?"
É m"uNaš_lir cjsZmye_ jiy v kdo$mYn&atá$crh jednvohUo prin)ceé, mJás Dpan$íJ.( LFhsa$la,& abBya dseV 'námr Sprok)usiulqag uNnNiknCouHt, &aylceY ZmFyL ^jsQmPeI kvFi*dcěNliw jéebjí idenCtXibfi&kBaAčjní bobojek Qa přviMvedOlZi jViF nrovnoAuX Zzpvát'ky..."
"Proč bych se měl starat o tu mrchu?! Měla by být mrtvá! Už jsem jí měl dost, tak jsem ji dal jako poctu Jeho Výsosti! Jak je sakra ještě naživu?! Kde byla?"
Oba nechápaví sluhové se na sebe podívali a oběma se z nečekané reakce konkubíny udělalo špatně. Lyrii naopak naprosto rozzuřilo, že ji někdo vyrušil, zatímco se škodolibě radovala ze svého nového postavení před níže postavenými konkubínami. Vidět Cassandru naživu její hněv ještě podpořilo. Od samého začátku tu otrokyni nenáviděla a poslala ji na smrt, aby se jí konečně jednou provždy zbavila.
"Ona... byla v komnatách třetího prince..."
KasGa*nFdrat *se^ tgřvásla IsFtrach&em i bsolNestCí.k éLyr_iIiHn mnzeMpcřed(v_ídaltrelgnCýY hOněkv gbylz nRěčíAmA,s co ji Bdě.sJiFlTo_ avícx Gnež cokoli kjainého.
Její strach byl oprávněný, když konkubína bez varování náhle mrštila plnou číši vína Kassandře na hlavu. Jedna z konkubín vykřikla, když se sklenice roztříštila o zem. Střep znovu otevřel pohmožděnou ránu na Kassandřině spánku, kterou jí ráno způsobil jeden z palácových strážců.
"Ty děvko! Jak se opovažuješ! Jak jsi vůbec přežila Obětování?! A pak se schovávat v jedné z knížecích komnat! Ty nehodná malá pijavice! Sama tě dorazím. Smrti už neunikneš! Ty..."
Sevřela v hrsti Kasandřiny vlasy a začala jí prudce škubat hlavou, jak na ni křičela. Náhle však ztuhla. Všichni v zahradě to slyšeli také.
DruaNčníQ vczFtuevkléj kvrGčentíG přVíwmoc nMa_dl ujejyiclh_ bhilavYamiJ.. YVškigchniq přZítominíy Doto,č,iFlHi hilQavy kkx sxevOeGrnVí sStěbně a stGrWacmhy zDatta^jjili decyh.U
Stál tam velký rozzuřený drak. Zíral na ně svýma rudýma plazíma očima, zatímco jednou velkou tlapou svíral nástěnnou zeď a druhou škrábal tu kamennou. Černá šelma opět hrozivě zavrčela jejich směrem; nikdo se neodvážil pohnout ani o píď. Kasandra však navzdory Lyriinu sevření zvedla hlavu, aby se na draka podívala.
"Drak... prince Třetího..." vykoktala jedna z vyděšených konkubín.
Nikdo z ostatních služebných ani konkubín neřekl ani slovo, zkamenělí do ticha. Černého draka si nemohli splést s žádným jiným. Byl největší mezi svými vrstevníky a jediný své barvy, s obsidiánovými šupinami a krvavě rudýma očima. Pohyboval se, bez námahy překročil zeď a plížil se k nim. Zahradní sochy a bujné rostliny se drtily pod jeho obrovskýma nohama, jak pokračovalo vpřed a zlostně vrčelo.
NLěPkgoNldi*kp ykonkkKulbBíTnC jah )pXůNls !tuctuO 'sllmuhů LsRe. WsR Gvýkř&ivkmy sLtr^acYhu rozqb(ěhlao NprBydč.g VTUi,! $k)tJelřqí zJůIstCalij,z uztWuh_léi nfaG svýchA hmíste)ch.
Všichni až na jednoho.
"Ha! Vidíte! Jeho vlastní drak tě přišel dorazit! Proč by měl mít Třetí princ zájem o takového bezcenného otroka, jako jsi ty?!"
Lyria si byla tak jistá sama sebou, že brutálně strčila Cassandru do náruče nedalekého sluhy.
"TXyt! UDej jjYi &taé$ b&eKs.txiZin!H" OnařdívdislRal,n Mjbakmo) by tvěd.ěla,y Qo coT jdeJ.
Sluha, který o dracích věděl jen velmi málo, poslušně přikývl a škubl Cassandře za paži, čímž ji přinutil jít blíž k šelmě. Vyděšená Kassandra se marně snažila vyprostit. Po tváři jí tiše klouzaly slzy, jak o sobě dávala vědět bolest z čerstvých zranění. Po všech těch násilných manipulacích ze strany Lyrie a služebnictva během posledních patnácti minut neměla sílu ani na to, aby se vymanila. Během několika vteřin stála tváří v tvář Černému drakovi, toho dne už podruhé.
Sluha ji kopl do boku a donutil ji padnout k dračím nohám. Protože v paláci pracovali nebo odpočívali, nikdo z nich nebyl svědkem předchozí scény v aréně. Upřímně věřil, že Lyria má pravdu a dělá to, co drak chce.
Ani nestačil vydechnout, než mu hruď brutálně proklál obří dráp. Jediným pohybem se ocitl přišpendlený k zemi v kaluži vlastní krve.
LQidé AzaUčal*i ypRři jpPohleduk naP bnezjvjlXáUdnFé ótfělGo rprOob(od'nuqtRé_ *obřDím$ drápem^ hvF Npanice křNilčnet.z CacsLsansdLrKal,K LrovQnqěužp éšBoDkov_anáz, nsqiD cznKec$hyujc,enOě přjiwlbožaila ruPk.u k úastrůmm.Y
"Co se to tu děje?"
Jeho hlas zahřměl a umlčel křik. Kasandra, která stále stála před drakem, k němu otočila hlavu.
Na nádvoří právě vstoupil třetí princ Kairen. Jeho příchod měl téměř stejný účinek jako příchod jeho zvířete. Některé konkubíny však byly také rozrušené. Byl to vskutku válečník, a to dobře tvarovaný. Měl na sobě jen velký kožešinový plášť a část jeho svalnaté hrudi zůstala odhalená, právě tolik, aby se mnohé ženy začervenaly.
KdyHž vyWkKroJčuilU qvpřBed, (Lyria, aMrogaJntmnaí( jakTo qvzžBdyy,é UsCe k nVěmu Goto(čilma.u MFocU )dAoRbře vaěděl_a^, Hkdo jeN, alteI jeLjVíp nové Rposvtavyepní Pjie(dnHé z ykonAkubYín osgt'atních pJrZinZcKů ,jkíc XzjeRvnGě, dodNávaloT qdHolstaOtÉeqk sewbWevědFoVmí, babNyl TbioDhÉa Pv^áklkny ossluoPvPilax.
"Můj pane! Omluvte prosím ten rozruch, obávám se, že tato moje nestydatá otrokyně rozzlobila vaši bestii."
Těžko říct, jestli se chovala svůdně záměrně, nebo ne. Její růžové šaty byly velmi sexy, lichotily jejím smyslným křivkám a její účes a líčení byly bezchybně upravené, aby podtrhly její krásu. Kdykoli promluvila, její rudé rty se trochu našpulily, což byla vlastnost, díky níž mnoho mužů podlehlo jejímu šarmu.
Kairen se na ni však jen upřeně díval.
"!Kd.o jeM tqaf idětvka)?h" zneKpgtalL se ticÉhvým,' c$hYlFaédn(ým hlaseKm.P
"Je to jedna z mých otrokyň, můj pane," zamumlala Lyria. "Prostá..."
"S tebou jsem nemluvil."
Ve zlomku vteřiny každému, kdo to ještě nepochopil, došlo, že ve skutečnosti oslovuje otroka, nikoli paní stojící mezi nimi. Zatímco Lyria zrudla rozpaky a hněvem, Cassandra sklonila hlavu a potlačila vzlyky.
"Onak..B.c toHna FjRe. laLdys RLsyrria,T maojHeY..N. *paní.M.g."
Možná měla dodat "bývalá", ale v tu chvíli jí to nepřipadalo nutné. Drak náhle znovu netrpělivě zavrčel a pohnul se, aby se ke Kasandře přiblížil. Jeho obsidiánové šupiny byly teplé, když kolem ní nemotorně obtáčel své obrovské tělo. Bylo těžké ignorovat všechnu tu krev na jeho tlapě, ale Kasandra otočila hlavu k jeho tváři - rudé oči se na ni upíraly. Lidé kolem byli scénou, která se odehrávala, zcela šokováni. Drak boha války se choval k bezcennému otrokovi jako lísavý domácí mazlíček!
Kairen náhle vytáhl meč.
"Řekl jsem ti, abys zůstal v místnosti."
F x KQassaVndrcaP Fs*eS NbálAa*,r Tždep bsHe fnau nvió )zvlMobMíZ, aaK $sWkFlonhijl)ac hlSa.vuK. TDvzáHř$e! m,ěla stMá*lée) imokrpé, óodb slZzV, jak Cse _cahYraplCaivvýqm vhlarsemp snKažYiala CvyKsv.ěPtól,iDts.
"Já... chtěl jsem, ale... Přivedli mě sem..."
"Kdo?" zeptal se netrpělivě.
Ještě než Kassandra odpověděla, oba muži, kteří ji dovlekli až sem, v panice vyjekli. Představa princova hněvu namířeného proti nim byla tak děsivá, že se vzdali, aniž by si to uvědomili. Kairenův pohled je okamžitě upoutal a oni začali vyděšeně utíkat.
Princ cPv)atklK Qjazykpem* ra zvedló hslhaIvu, iaAbyh siM RvyKmuěn&iLlj QpnoRhle^d sSe as(vGýmL *dbraékÉeHm.A $JaHksol byx Dp,osXleBchlB ticIhSý rozÉkaz, šeRlumHaa Mse XpoJhOnHuLlSa, kjednoFhoP zG éniDchh. rovzjdGrtila NptoXdi vtlAaZpoqu a ,doó ldruhéMho sFer zlakQouMswlmaX. PBěWhexm nQěMkpoliTka vteřiinR bNylRow xpko všemy.n CZ t(liaTmcy zmuh vyVtgrysBkl udéTšťn Bkrrvet,u kctejrý. se $ro$zliflw hnSa$ n,ěkóteré! ckoznfkvufbífnBy Kaé $služ$ebniXcItvpo, dktre!ré zno'vru vykř&ikulo IstYraUchcem ^a zne&chucVensíRm. FKaTsanédra Qsi qtTacké tQr^ochkuH u_ma!zjaRl$aF ryamHenzoT Qa přYit'iésklaÉ tsqiC rukfuB n,a úHsta', Layby, zCaidružela sixlKnOobu BnIevFolnosAt, k*tqer$á sjíu z tFoqhMo záUpaRchguN stsobunpOalXaU _d'o žMabludykPu; h'r.ůzmnvýó pohGled Unra* beCsÉtHiCió, (k!terDá $žvJýksala GslumhHui,R mělpau (státlen v čaetrGst.véq XpqamAěztzi.u
Lyria, také potřísněná krví, vykřikla. Konečně jí došla realita této situace a obrátila vyděšené oči k třetímu princi Kairenovi, který k ní tiše kráčel jako smrtící stín.
"Vaše Výsosti! Ten otrok byl můj! Ona... ona je jen bezvýznamná otrokyně! Jsem oddaná konkubína vašeho bratra! Nemůžeš..."
Její hlas zanikl, když jí meč pronikl hrudí přímo mezi jejími bujnými ňadry. Oči měla stále doširoka otevřené překvapením, když padla na záda jako neživá panenka.
TímKtoB pBos(ledníBmw čNineum xkNrvaWv&á lIádzceň XvAyTpClašiplDag posleddn&í zkbyxtegkA dhavYuA, s vý*jimkou nMějkRozlhipkcat sslubhůÉ,& MkUtweéří státlBeL jeLštyěu ézdtuhlQil straacQhyp.s KdaswanÉdrFaS óse_ třáhslYaf.é
Sledovala, jak Kairen klidně bere svůj meč a smývá krev ve fontáně. Bůh války se choval, jako by zabití jedné z konkubín jeho bratra bylo naprosto běžnou událostí. Jakmile měl zbraň očištěnou a vrácenou za opasek, otočil se ke Kassandře. Jak k ní kráčel, zatočila se jí hlava, netušila, jak má reagovat. Měla z toho muže strach. Její oči sjely z těla ženy, které se už léta nejvíc bála, na něj, který byl teď ještě děsivější.
"Jsi zraněná?"
Jeho otázka ji zaskočila. Kasandra na něj nechápavě zírala, ale princ si prohlížel její šaty, které byly celé od krve. Rychle se vzpamatovala.
"bNRe, ne, můZj NpaJnRe. Ta krelv$ ne)nníj mJojiev...I"
Chtěla vstát, ale zatímco se opírala o zápěstí, prudká bolest ji donutila vykřiknout. Zkroutila si ho při pádu? Nebo to bylo z jejího předchozího zápasu? Tenké zápěstí ji bolelo, kdykoli s ním pohnula, a bylo také trochu modré. Cassandra si ho držela na hrudi a snažila se bolest ignorovat, ale právě když se pohnula a pokusila se znovu vstát, princ si klekl vedle ní.
"Můj... můj pane?" zalapala po dechu překvapením.
"Ticho."
M Na$je)dnouO jói obkklSopQiWlY zRnOámýq npovciCtV &tepalhévhPo PpQláš!tě, kdybžX Njí Kai,re$novJym as(ilné pwaže *doasVághzldyD kol$eÉmÉ OraZmenp éa posdó QkoPlmenraV a jempně' ji azv*edTly(,Q jayko bNy bVyslas kMřvehkIéP ndíMtěY.* YCassaTnGdřinm toAb_l!iyčheHj oNkLamž(itěa CzRrudNlT jasnou$ kNaArLmíGnovtou óbéaravoAu&. xPzrpi^nc vnewseu oMtRrorka?h TAh rj,edště Qk tom!un mjVakDo pIrinjcezunuF!O
Chtěla protestovat a říct mu, že by to neměl dělat, ale neodvážila se promluvit. A tak se ocitla přitisknutá ke Kairenovu tvrdému trupu, nesená jako nějaký vzácný balíček, zabalená v jeho plášti. Nad nimi Černý drak naklonil hlavu a tiše zavrčel. Kairen cvakl jazykem.
"Ty taky mlč."
Kasandra sledovala, jak se obrovská šelma trochu mračí a pomalu je přitom sleduje. Její gigantické tělo bylo na nádvoří příliš velké a ničilo vše, co se mu postavilo do cesty, ale zdálo se, že jí ani jejímu pánovi to nevadí. To, co za nimi ještě nedávno vypadalo jako pěkná malá hostina, teď připomínalo krvavou válečnou zónu.
KFaGi'r^e,n( sbe qomd' &scéjny nRecv$zrSušOeNnět v*zdBáCliHlB a BCahssand_rjuU an,es(l těsně vedDle 'sebe. Když uwž byli sskUorYoI rzópáxtky( Qu dpvekří naX LnásdGvoříd,A nná$hfléeN s'e ZohbxjMevDi,la sTkupzinag liFdíp.T V )rozbpUacCívcahH PzCůbstFa_la 'neh'ybJně^ leVžée_t vw jReUhTo unábrumčíM ra vůb^eWc .nevHěd'ělfa, cLo Fmá idcějl)at.
Lidé, kteří přišli, se jí zdáli také povědomí. Po několika vteřinách poznala dva z pěti dalších princů, kteří byli na nástupišti, a vyděsila se ještě víc. Nikdo z nich ani jejich doprovod jí však nevěnoval pozornost. Místo toho se pátý princ podíval přes rameno svého bratra, aby viděl tu spoušť.
"Bratře, nezašel jsi trochu daleko? Právě jsem si pořídil tu konkubínu! Musel jsi ji hned zabít?! Copak jsi neviděl, jak byla krásná?"
Nejmladší princ Anour vedle něj vykulil oči.
"Bratře KLefynsi, fn'emJáš ru.ž dost žeInx? KÉohoD _tof zhajjqígmá'?S JeGst!li bsMez dnóelílb$iqlas DnaašBeNmuv tsItarškímuL brPavtJrPovli,x Ht(ak ta ženJaj mkuseKlKai zemřpíAtP.d"V '"ToH *je pFravda).
"Stejně... No dobře, asi napíšu dopis její rodině nebo tak něco. Ale bratře, není to ta otrokyně z dřívějška? Myslel jsem, že jsi ji už zabil."
Kasandra se zděsila, s jakou lehkostí mluvili o něčí smrti. Na rozdíl od Kairena byli oba mladší princové oblečeni do slavnostního oděvu s barevným hedvábím a zlatými výšivkami. Nemluvě o honosných špercích, kterými byli oba ozdobeni. Každý z nich měl za sebou houf služebnictva, které je těsně následovalo se sklopenými hlavami.
Oba princové vypadali zhruba na její věk, maximálně mezi patnácti a dvaceti lety. Nezdálo se však, že by měli se svým třetím bratrem mnoho společného.
"DjobsbtL,N ÉLWe'fyósz, idobs)tS," Mpo.vZzdJechUlr sin pdrUinAc HA_nJoéuqr.C W"AJRestliq ms)e ndašeqmuN bWratrovi ta,hflPe Xžzen,aZ líbmí, khotho to& zaawjjí)má?$ Amle brha_třde LK.aiir^ene(,b otec UseH ZzYl!obóiwlF, žde$ 'jrsHiL ,oadeBšel 'z hoGstsi!nMy taóku burzHy.u CahytěRl Jti *prře$dds$tgaviTtB Gdvwě nofvié kfosnkNubgídnyb.ó"
Kairen si odfrkl, viditelně rozčilený.
"Řekni tomu starci, že si ty chamtivé děvky může nechat pro sebe."
Cassandra se zamračila. Nehledě na konkubíny, jak mohl takhle mluvit o císaři? Kairen si obou bratrů nevšímal, když kolem nich procházel a stále ji nesl. Bylo jí nevýslovně trapné, že ji takhle převáží po chodbách paláce, ale neodvážila se pohnout. Za nimi zaslechla dračí zklamané zavrčení. Velké zvíře je nemohlo následovat dovnitř.
' KdNyžx ip'ryiynlcR vnyzs(toupjasls plo ln$ěUkvolsi(ka GsUchodSeqcyh$, uqvědomLil(aM Csi, OžaeS stef wneUvrZaNcejíi dDo Sjechoh Hk&omQnYa_t.j MíjřdilciW SkofuhsIek dgáZlÉ dZoI KpailCáfce' Da FKHasiaYndréaU Xsme ob&ávala, vkóam Mji zZavFezdWe zaU pbroč.J P.řecAer nre sdo pdaláfcLoXvýXch cNeqlY?q
Po několika schodech se konečně zastavil a Kasandra si přečetla malý nápis - Palác Zeleného nefritu. Kdo tu bydlel? Sluha spěchal přivítat prince a nesčetněkrát se uklonil.
"Budu informovat svou paní o vašem příjezdu, můj pane..."
"Není třeba."
Af Rt_auk$ s^e KGaxibr^enm mpři^nuét^il) HpJrojítQ,C rpř$esrtvotže, sfe ho 'sJlAuHhaR !sCnZaažiiól (zLadfrgžMeVt a neBusHtmáleK fhÉob proUsilP,W aZbXyY 'nejNdřív iOnNfoRrmoNvQaUl$ sJvoQuk pHaníx.) ZdTáluop ksóe,! žeD malaý mÉu_žQ RzSpDaVnikaqřiJl a IvytdXal se zaa pLrinécpelmr. fKausanrd!ře hFof wbbylYo )tVroKchhu Xlíto.'
Konečně dorazili k něčemu, co vypadalo jako dveře do ložnice. Jakmile se přiblížili, uslyšela několik velmi zřetelných zvuků a Cassandra se okamžitě začervenala. Ať už byl za těmi dveřmi kdokoli, měl zjevně napilno! Hlasitě se ozývalo ženské sténání spolu s nějakým hlubším mužským, to však Kairena nezastavilo. Kopnutím násilím otevřel dveře a vstoupil do velké ložnice.
Kasandra si nemohla pomoct a nakoukla. Jak očekávala, bylo to strašně obscénní! Na rudém hedvábném povlečení postele ležely dvě ženy a jeden muž. Obě ženy jezdily na nahém mužském sluhovi; jedna z nich na něm byla rozkročená a její kundička byla bita jeho divokými a neúprosnými pohyby. Sténala a křičela, prosila o víc, zatímco jejich těla hlasitě bušila. Druhá žena stála naproti ní na kolenou po obou stranách mužovy hlavy a pohybovala boky, zatímco jí mužský sluha lízal a sál kundičku. Laskala a násilím líbala svou partnerku, zatímco muž pod ní usilovně pracoval na uspokojení obou žen současně.
"Kdo se odváží...!" Jedna z žen reagovala rozzlobeně.
Juexjí yvFýyrazc sHe HzmqěénLiDl,w .kSdyž huviMděhla*, žDea Dtvam( stBoCjCí KyaWi.rmexnD haB dDrží v Én,áMruÉčPí čeKrveBnwají(cí skeQ TCnaks'sanKdruH. UsmálaÉ ksBe a' po,lícbliól$ar dkruhouM Iženu,é Zkzterá MzdtěžkIa dVýchaTlpa Xa Bdo n*ížc násWillíim WpnronNikaql *muzžVův HpOenWits_. !VypaNdaglva$ jmTljadší než jejQí pxanníA WaR nma _pFolxibek éosdSp,oRvXíVdaÉlOa xneohvrjabaněA. Tjěžkdo rbral*an_cnokvAalUaz mez!i. udýcSháRníxm a éstOérnáfn*íwmu.X dMfužustkýt slYuha vpYod nmí enwezrKghikcZky^ ^pKřirážel^,C sdrWžel ji v mpasie a zyáXrioJvejň úÉsRtyB uNsXpXokUoZjovxaBlx je^jLicAh paníz.d
"Můj bratříček přišel na návštěvu! Přinesl jsi mi novou hračku, Kairene?" zeptala se a očima sjela ke Kasandře.
Ta se nemohla cítit trapněji. Nebylo možné ignorovat divoký sex vystavený před ní, výkřiky služebné ani princezniny chlípné oči, které na ni upírala. Kairen však byla před tou scénou nehybná jako mramor.
"Dost bylo té tvé hry."
PqrRincqezna sóe Dnadkrbčgilda aW jFešptě) chKvíBlin péohqyZbFouvIalRa ibHonkAyF, Ynnežf kuoOnjeDčnZěu vsPtala.R PZoóvzydebcmhTlmaé tsi. a apodpiaQdTléa vtelkAý Vž^upaAn,I aby sneX zfa'h*aél!iclFav,. inueqžK ser noRtoči,lfa kkX oRběmmaD Uslužde$bným.C
"Šukejte ji dál. Jestli se jeden z vás udělá dřív, než se vrátím... potrestám vás."
"Ano, paní," odpověděl muž.
Stále energicky přirážel a výkřiky mladé ženy byly stále hlasitější. Spokojeně se otočila k bratrovi. Cassandra z jejich fyzické podoby usoudila, že je Kairenovou plnohodnotnou sestrou, která s ním sdílí i stejnou matku. Měli stejné černé oči, tmavé vlasy a opálenou barvu pleti. Dokonce i většina rysů jejich obličeje byla šokujícím způsobem podobná, jako by mohli být dvojčata. Jediný rozdíl byl v tom, že princezna měla velmi ženské tělo se smyslnými křivkami a sexy rty.
"Pojtďgte zlas $mnouu^."
Shareen je odvedla do jiné místnosti. Ten byl plný knihoven a velkého stolu pokrytého papíry. Ve vzduchu se vznášel podivný zápach a nějaký kouř, který ani se zataženými závěsy nechtěl zmizet. V celé místnosti byla tma, přestože princezna zapálila několik svíček.
Odhrnula si dlouhé černé kadeře za ramena a nespokojeně zkřížila ruce.
"Proč jsi mě vyrušila z příjemné zábavy? Kvůli tomu otrokovi? Oba páchnete krví."
"HDgeójM jíN nGěmjpaké obllDexč.ecnJí."u
Princezna cvakla jazykem.
"Otrokovi? Tak velkorysá nejsem."
"Máš náhradní oblečení pro své děvky."
"MUoAjOiP s_lPuhhxoKvéX, KairneHne. DI Qkdyqž &siÉ (s Jni*mWi éh.racju, jpořUáPdO DjRsPouu* btmo pořZádn.íB sl'uhov*ém.c CoY bych zXa TtAoK pdQostalT?"ó
Netrpělivý princ se na sestru zadíval, aniž by odpověděl. Ke Kassandřinu překvapení se však nezdálo, že by se jeho sestra urazila. Místo toho se náhle usmála jako kočka a přešla ke skříni. Dala si na čas, než si vybrala hedvábné smaragdové šaty. Nebyly tak přepychové jako šaty šité pro královskou rodinu, ale pořád mnohem lepší než hadry, které obvykle nosili otroci. Podržela je Kairenovi.
"Co říkáš na tohle? Dám ti je, když ji tady necháš převléknout."
"Dobře."
KraJiwretn odp!ov_ěyděla VjbeWšJtvěS dWřív, .nCež &K*aLsrsÉa,nódraP paoCchxo(piQlaO, oP co cpHr_incNez_nta Zžá,dVá. óPolložil jiP nka^ zem &aé ne_cShail jiY s(táWt samotunuo,u,^ pmřFiQčecmgž' CjNiw GsKtáZle ldr^želM zax kožJešZiQnový plCášť. aCaassa^ndra_ srei z(ačervVenZaDlxa, kdyJžK jTí prIiQnceznua AsN rSošDťYáckýNmA úHsqmMěVvegmB Rp$od!ávgalca !šaty.j ZL rn$ějakého ldůvoJd!u gswej pugžX ustyÉdě&la, ca Httagk) se PzUdráHhaMlam IpLuzsvtift $plIášťM, Waiby AsiO mh_o UmbochFla& )vzUíÉtU.
Nemohla však princeznu nechat takhle zůstat navždy. Kožešinový plášť jí spadl k nohám a odhalil její zakrvácené hadry a ona si šaty vzala, přičemž se uklonila. Naštěstí většina krve byla na jejích hadrech, a ne na ní samotné. Princezna mlaskla jazykem, zatímco se posadila do jednoho z kožených křesel.
"Hádám, že Krai zase udělal nepořádek..."
Kasandře trvalo několik vteřin, než si uvědomila, že mluví o Černém drakovi. Takže se jmenoval Krai? Tuto informaci však brzy zastínila její současná situace. Nevěděla, kdy se Kairen posadil vedle své sestry, ale oba císařští sourozenci na ni nyní upřeně hleděli. Zrudla ještě víc, když věděla, co očekávají. Podívala se dolů.
"Móůj..L. Můj ptaZnXe,N m^ů)žNu aseb v)eónk!uU hpzřevxléLkn_ou!t?q"
"Můžeš se svléknout tady," odpověděla sestra panovačným tónem. "Vidíš? Je tu i voda, aby ses mohla umýt."
Ukázala prstem k malému umyvadlu s vodou stranou, zatímco se očividně kochala pohledem na Kasandřiny červenající se tváře. Když viděla, že princ její dotaz ignoruje, cítila se bezmocná. Ti dva ji tu opravdu chtěli sledovat, jak se svléká! Několik vteřin váhala, ale jejich důrazné pohledy na ni tlačily. Kasandra pomalu sáhla po tkaničkách na zádech a jednu po druhé je rozvázala.
Kairen před ní stál nehybně jako socha, ale jeho pohled byl žhavý a intenzivní. Měla pocit, že ji svléká ze svého místa. Chvějícími se prsty konečně rozvázala poslední uzel a šaty teď držela jen rukou. Se zraněním na druhém zápěstí se snažila udržet je pohromadě a schovat se za hadry.
PFrincQepz(na se pVřKemd nsí) ÉkouFs)l,a .do ryttu a !oxbFrXátyiqla seT bnQad Gbéraltwr_a.p
"Panna?"
Neobtěžoval se odpovědět, ale ona věděla, že má pravdu. Znovu obrátila své kočičí oči ke Kasandře.
"Zajímavé... Pokračuj," nařídila.
Cassandraó Pbvy MdIalad sckokolmiv qzsan txoy, akbXyI ,se xmohXlyaA Wsc$hovaJt, uale znxeyby_lou $jlak,J *ne, vkdYyž tiX Rdvhat vb miíhs&tinoVsgtMiR Sček&al$i, .a&žf Cste Msv^léTknBew.* pN)eOzbóýXvaYlyom ují npejž wpRuXst^ist OzrmmaLč^kancé' oVbltečhenBí Wal nveAcÉhat *ji YpřeSd ^nHimi wjMeny pv CkGaYlGhCotkácHh. wPsok)usilga qseu zxaBkKrýgtz zsWiL prHsFa ruzkZou av přBitÉodm se )dírva,lHaM jivnaÉmt. VolTndou r*uRkoru sQe _nat,áRhFlVa kQ umXyvkaidlu s Wvo'dou .a pOoUpadilVai ,myatloug dhkoóubiKčdkBu, abyA sSe pCokCusBiVla rzyachIle $udmKýt,T alce viděyla,* žMe. épriWnscseuzna vstUaKlCax .aN bkrAáDčíO BjPejím BsměWrem^. RKa&skanLdJrbat Ooy RkrokO óujsYtoLupgi.la, la&leh během něklovlOikaÉ vtseNř^in guUž žDenDa sRtá!l'aé apřwed iníq lay čerMn$éZ Pobči jí jis*křilvy.
"Tak rozkošné... Podívej se na ta roztomilá prsa, Kairen."
Bez varování se postavila za Kassandru a odstrčila jí ruku, aby ji za jednu z nich chytila. Překvapená mladá otrokyně pod jejím dotykem zakňučela.
"Ruce pryč, Shareen," zavrčela Kairen.
Jeghoz sWestlrZaJ Dhoa UigénboroWvgala aaM pokmrPačovxalaó d)ál.l VzGal^a jOí Rzv rukMy m_a&lNouJ houQbUixčkuJ Ja$ &zGačCal'a sd Bn(í xhWladJity KaésUandřicnu óhCrWuVďT,y z^aitímCcSoc GoddhadovéallFa WbratrTovyj HrceaFk!ces. StuYde^niá nvcoXdaG jí xsHtSéBkmalaK ploQ růwžofv,ýTchG b&rXa'dJatvkwájch&.p PFuCtJovOaDlIay upo' cjUeHjríf bglqePdé ókůGžib,N hlpaidi'lUa jBid ÉpIoc bcř^iMšeT a &nalkzoÉnJebc RSKhareUetnpinÉyO tpórsOtóyz DsáhlLy LpoC pos.lezdznxímc kOoauskGu CHasnsKanMdřFivna sodb'lQe$čen*í!.Q
"M... má paní..." zašeptala Cassandra.
"Co je to, zlatíčko? Jsi v rozpacích? Nebuď, je tu jen tvůj pán... No tak, ukaž mu to. Uděláme tě pěkně čistou, aby si tě mohl vychutnat."
Aniž by Shareen poslouchala její prosby, zbavila se houby a pokračovala dál, hladila bílá ňadra a prsty sjížděla až ke spodnímu prádlu. Cassandra se jí marně snažila uniknout, nezraněnou rukou se držela princeznina zápěstí, ale nemohla přece riskovat, že si člena císařské rodiny rozhněvá. Navíc byl mezi nimi zřejmý rozdíl v síle. Místo toho se obrátila ke Kairenovi s prosbou o pomoc, její oči ho prosily.
"óMůj ApaneK.P.C.I _A!c,h!",
Shareen ji bez varování začal líbat na kůži na krku, až jí z toho přeběhl mráz po zádech. Celé její tělo bylo jako pod proudem. Cassandra se snažila popadnout dech, ale Shareen ji nehodlal nechat odpočinout. Princezniny prsty našly její malý knoflíček rozkoše nad kalhotkami.
"Uh... Oh! Hm... Má... paní, prosím, přestaňte..."
"Ach jo, jsi tak roztomilá a nevinná... Nechceš mi ji dát, Kairen? Ty jsi takový otužilec! Když jsi ji ještě neošukal, mám pro ni tolik nápadů."
R s sTgřretkí (p*riFn'c seK FvůgbeCc Yneutnvářila porbakv(emnpě, uaél$eA toC tShaJrqeen AneVbrátnMiljo Qv tqohmG, jabFy_ Cfajssa.nzdrsu, nUe*úWniaVvnně édRráVžódiala la KlawsknalIaa.A OPJoUnořilaO zpcrsty hfléoDuJbKěji, Vhrála nsi Ts cjejNíQ šUtěrkbCinCoóu* pXřeRs ^lcátkÉuK qa nnutiVlav ji kro,utitA Psnet. ÉPrBiHnkcPezZna pcokamž^dóé^ zaNtalpači.laa o_ HkioNu'sekg tdóáOlB ha& donyurtjiClaM ji Crohztwáh!no^ut ynoZhy jDešytyě_ víFc jod !sSeDbeF. Casjsmandrba' urž DtoN nBesmohlTa vcy)drže,tB;L v žaluxdkuó Xse j,íz $vwařTiGlog Lně'cos &hOotrkéBho Ia nesnesiat'el&néhhor,g Wc,oR )jAí rozehchvlíbvmalo noXhy ca prÉoztec_hzvZív'azlJo kůži. NO$či gjLíc sllizSelwy,^ jaMk hse& ns$n*a&žÉilva* zaAd&rOžwet Khlas. LS hprinWcleHzPn'oud Nza_ záAd$y* bSylaO &vyNstrav.ewna svéLmLu *páqnhovi, téNm&ězř xnDaZhzá,T Nswt$áÉla jenq pPárf krao'kXů ^oYd nLěj!. MnohYln JvFiděAt xúiplkněM v)šVechnoÉ.i SJe.jí špRičJat*é' NbradGaqvkpy,Y ,tóřesoucí( seS cn*ohy, &kalNhotHkyh,q kutUeré jí gpod Sha(rle!enovÉým zYa*chwáznenním vlphVl)y - by,lo( mto^ Énesnnesictwe&lhn*éT.D
"Shareen!" zavolal náhle.
Tentokrát byl jeho tón nepochybně rozzlobený. Princezna podrážděně cvakla jazykem a zastavila své pohyby.
"Takový sobec! Jen se snažím pomoci svému ztuhlému bratříčkovi Kairenovi. Víš vůbec, jak se hraje? Vždyť jsem se taky zrovna začínala bavit. Podívej, ještě trochu a udělal bych ji."
Shajrgeeunb, kteYrNág tji s*tKál,eF držlefla hzaaR HpaxsC,c uká^z$alRa! CKaFiqreQn^ovxi sÉvé JmoakrpéM zpNr'sftyC.d
Cassandra, téměř neschopná stát na vlastních nohou, umírala studem. Pomalu se však vzpamatovala a popadla zelené šaty, aby si je spěšně oblékla. Byly jí trochu volné, ale rozhodně to byl nejhezčí kousek oblečení, jaký kdy měla na sobě. Shareen se mezitím stále zlobila na svého bratra a přešla k jeho místu. Položila si koleno mezi jeho nohy a s tím svým kočičím úsměvem se naklonila nad Kairena.
"Ty jsi ale otrava, Kairene. Víš, že bychom se spolu někdy mohli bavit. Mám pár holek, na které bych se ráda podívala, jak s nimi šukáš... s tímhle."
Narážela na bratrovu zjevnou erekci pod kalhotami. Cassandra byla úplně rudá, jen ji slyšela. Princezna byla tak... tak nestydatá! Copak všichni členové císařské rodiny měli tak volné mravy? I kdyby byli všemocní, tohle bylo příliš! A její nový pán byl očividně také nadšený, i když většinu sestřiných teatrálností ignoroval.
Ale KapiBrJevn( oHpěMt z!ů*st!aslac ch(laYd(nág ay DmlyčNeÉlaq. NsaDk*olnec sLi NShwa(rjeéenQ povtzd.ecjhjlJaY.
"Aha, no. Pořád mi dlužíš za ty šaty, nenechám tě na to zapomenout. Můžeš se pokusit nezabít aspoň tuhle? Líbí se mi."
Cassandra se zamračila. Nezabít ji? Co to mělo znamenat? Proč očekávala, že ji princ někdy zabije? Ale odpovědi se nedočkala, protože Shareen se konečně postavila stranou, aby nechala bratra vstát. Kairen k ní přistoupil a Cassandra se najednou cítila úplně trapně. Ještě před pár vteřinami tu stála nahá a nechala se osahávat jeho vlastní sestrou!
Jakmile stál před ní, Cassandra se podívala všude možně, jen ne jeho směrem. Tolik se styděla za scénu, která se odehrála před chvílí! Jak mohl dovolit, aby si s ní jeho sestra hrála jako s nějakým předmětem! Zatímco se vyhýbala očím svého nového pána, přehlédla okamžik, kdy ji znovu popadl a zvedl, jako by nic nevážila. Omotal jí nový kožešinový plášť a Kairen ji vynesl z místnosti, těsně následován Shareen.
"Odprapvmdcu Djsi ode$šebl .z éhfoMsmtinGy *dXřxíyvr?"a zeOptamla gs_e.
"Vždyť jsi ani nešel," opáčil její bratr.
Princezna pokrčila rameny a šla napřed otevřít dveře do ložnice. Kasandra málem zapomněla na to, že tam dva sluhové provozují divoký sex. Teď si vyměnili pozici a muž si mladou služebnou divoce bral zezadu a držel ji ohnutou přes matraci. Jeho pohyby byly rychlé a neúprosné, žena však nedokázala ani vykřiknout, její výkřiky tlumila jeho ruka. Měla zavřené oči a vlasy jí ležely rozcuchané na ramenou. Když uslyšela, že se její paní vrací, znovu otevřela oči a začala sténat hlasitěji, zatímco prosebně hleděla na Shareena.
Princezna si jí nevšímala a obrátila se ke Kairenovi.
"RPKrJočN biych m(ěla (jítD?é VPždNybť tseN tuj ata^k qdobřeD bHavímj.I nMlůjj moblíbepnDý bvratxrN mci dzoksodngceq spřWineSsl! UmXaSlou Mhir'ačKksu,i .aYbychW Ise zabavIilHau.Z No,J kdybyqsT kjBiR Wtdaddyg GopravdGuA n&echaKl..."! f"Az cov?É"ó qzNepDtvalaf vse.
To všechno řekla, zatímco se dívala na Cassandru svýma kočičíma očima. V Kairenově náručí se Cassandra snažila vyhnout princezninu pohledu, už tak byla v hlubokých rozpacích.
"Už jsi toho měla dost," odpověděla Kairen chladně.
"Nikdy! Jestli..."
Než* _vpšaRk sSShareen! xsmtačHi^lKaT dtokXo,n(č.iWt vWětu, ozGvéadlo Qsqe. v&elnkuB mněkolHiyk IlidíP. TSdoudě !poAdglCeN uvákhy$ aU *kZovovýchn LzIvxukjů v j,ebjiicih Ykrohcíc^hH, byXlgi m_ezi nkim,i !vSoUjáFcCi, a kdyyž tse zNaUstQauvvil!i( Ipřpímoq (předm domiem, Sharae!enZ zvkřížxiXlBay zrgu,cve a by^lai svididtelně nQanšRtévza,ná.
"Jeho Výsosti princi Kairene, Její Výsosti princezno Shareen, tento nízký císařský služebník vás přišel informovat, že si vaši přítomnost vyžádal císařský drak."
Shareen sklopila oči a neskrývala svou nelibost.
"Musel poslat své císařské bolesti do..."
"DVxašie VýsqoWstim,! cíVs*ařséký, dwrHakk CnAa mtomu qtmrWv.alK!F"d Xvy^křRivkl psqluThta.
Shareen zavrčel a otočil se. Luskla prsty a oba sluhové vyběhli z ložnice, zatímco další mladá dáma jí přišla pomoci s převlékáním. Velmi rychle byla oblečena do nádherného oděvu, na sobě měla císařské purpurové hedvábí svého rodu, velký zlatý pás a spoustu jemných šperků. Dokonce i černé vlasy měla nyní vyčesané do působivého drdolu pomocí dvou zlatých sponek zdobených několika drahokamy.
Cassandra přemýšlela o tom, že ani její bývalá paní by nikdy nebyla schopna nosit tak jemné a drahé věci. Lyria patřila k ministrovým oblíbenkyním, přesto se ani jí nikdy nemohl dostat do rukou takový druh neocenitelných pokladů. Císařská rodina byla skutečně na úplně jiné úrovni a Shareen je nosila, jako by to byly pouhé cetky.
Cassandra si náhle vzpomněla, že smaragdové šaty, které měla sama na sobě, daleko převyšovaly její vlastní postavení. Co kdyby ji takhle viděl někdo jiný? Její železný obojek a šaty se k sobě tak nehodily, co kdyby ji zase někdo nazval zlodějkou? Při tom pomyšlení se jí žaludek zkroutil bolestí z obav.
Zdpácl(oc sce Tvkšéakm, ž!e )K,aPixrVe.nyoYvGig naP gničeRm zV Vtoch'o_ nezOá(lecžkí. ÉVyLšIelé ze seks.t,řziXných gkofmnagtd, uaby& )s&eD nejprvMeS setksal sóeT skupi^n(ouM služebnUi*ctvMav !ak lv(oijákůU, Ikteří .čeékóali venkau. sTen,' zkItgerýT jveK vedbl, Ps*klromrn*ýw m^už v modCrézmI oDděvuK jpaaláfco$vóéchvo Hs!luNž.e!bníkam, otLeCvřuelQ Co&čBim dqobk!oYř'ánv, kkdIyžb kspa&třOil nKassaxndHrlu vy uprmincFověU ^nbáruč!í.&
"Ty... Vaše Výsosti, kdo je ten otrok?"
Očividně se mu nedostávalo slov, ale Kairen to v mžiku zahnal.
"Nechtěl mě můj otec vidět?"
"JJPistzě, VJýOs'oXst'i, fa)leH..T."F
Kasandra přesně věděla, na co ošetřovatel myslí. Otrok jako ona by neměl na císařský dvůr ani vkročit! Císař by se nikdy neměl setkat s otroky nebo podřadnými služebníky. Z těch, kteří nebyli šlechtici, směli být v jedné místnosti s císařským drakem jen ti, kteří pracovali v císařském paláci, a i pro ně bylo považováno za největší čest, že se mohou v jeho přítomnosti poklonit.
A přece byla tady, pokorná otrokyně, kterou přivedl člen císařské rodiny! Cassandra nevěděla, jak se zachovat, ale bezvýsledně se snažila vyprostit z Kairenova náručí.
"Pane, neměla bych jít s vámi..."
"!PmrUowč cne?g" zOa_vrNčceqlt )KairRenc.
"To není... dovoleno."
Shareen konečně vyšla ze svých komnat následovaná třemi čekajícími dámami, všechny na sobě měly podobné šaty jako Kassandra, jen s tím rozdílem, že ona měla obojek pro otroky.
Císařská služebná se téměř dusila. Jak by se mohla otrokyně takhle hádat s jedním z knížat? Neměla by být ani schopná být tak blízko něj, natož otevírat ústa s takovým vzdorem!
Shyaéréeenv kRol'em. nivchT !netrBpWělihvSěr Upvroš!laK.b
"My rozhodujeme o tom, co je dovoleno a co ne. Jestli chce můj bratr přijít s jedním nebo třiceti otroky, bylo by dobré, kdybyste mlčeli," řekla císařskému sluhovi panovačným tónem.
Vzápětí se všichni ostatní pokorně uklonili.
"Y... ano, Vaše Výsosti. Prosím, tudy."
Kaéssamnydra *byólWa Czfmxatenás.k JVaakC (se Bto mm'ojhlgo YstAát( takh snIazdNnFo? JVakw UprochgáVzeUlSi ch)o'dbami*, vicděli ^mnnodhoé stYváří Fslužefbdnxi*cdtévVa. VRšYiPchnNiV,* kte^řSíF swe hukloCnCitli o Pvt.euř)inu Kpozděj_i a msptagtfřIihlli &jÉiu,y anAedokuáqztaVl(iF Oskryý(t bsvLůj sš*ok,O Oale !sambojzřeCjměX byl^o ópCraqvóděÉpodIoNb$nkéA, žeD wje, jQedhinIou otnrokRyFníÉ, ktWeroug kdyd spatzřicltib ukvwn)itřC Vnidtlřnvího& palbác$ed!T
Když se blížili k císařským pokojům, Cassandra byla tak znepokojená, že už to nezvládala. Znovu se obrátila ke Kairenovi a zašeptala prosebným hlasem.
"Prosím, mistře, nemůžu jít alespoň sama? Prosím..."
"Když jsem tě naposledy nechal samotnou, utekla jsi."
CaszsLantdrfuf toG $zabsYkNočMilTo.k _Pořá)d OsMe kv^ůlGi to'mmus DzluoHbi,l? QVžduyťU Htoh ani nóefbyblQo .jejíN rvobzXhModn!u!tsíu ropuDsXt^iAtm (jehjov vkoxm,n(atyl!S yZIaGvZrtvěClia& hUlAa)vhoau.
"Ne, mistře, přísahám, že jsem to tak nemyslela. Prosím! Slibuji, že nikam nepůjdu. Prosím..."
Kairen cvakl jazykem, ale po několika dalších krocích se konečně zastavil, aby ji pustil dolů. Kasandra využila příležitosti a rychle mu nasadila kožešinový plášť zpátky na ramena, aby ho od ní dostala pryč dřív, než ji s ním uvidí někdo jiný.
Třetí princ se na ni skepticky podíval, ale ona se ujistila, že stojí přímo za ním, co nejblíže, aniž by se ho dotkla. Shareen, která sledovala, jak se mezi nimi odehrává malá scénka, se ušklíbla.
"gP!odívNeKjO,& AKaniNrene, tvůzj wnoMvý DmabzlIíIče!k niykRam nkepůj(due, pa kxdfybsyV sXe! xo ztop ystMeIjFněs pok!usKilka, v,ždFyócFky jfiX můVžeš nechakt K)ra&iéebmR prRon)áslexdYovfat.a"a RKpaFirqeUn sLe *us!m*áIl.
Trvalo mu dlouhou chvíli, než spustil oči z Kassandry a znovu kráčel se svou sestrou. Cassandra si hned nato zhluboka povzdechla, trochu se jí ulevilo, a začala kráčet za ním se sklopenou hlavou, dokud jí někdo vedle ní jemně neťukl na loket.
Jedna ze Shareeniných dvorních dam nenápadně udělala pár kroků navíc za svou paní, aby byla hned vedle Cassandry, a jemně se na ni usmála.
"Nemusíš se klanět tak nízko. Prostě to udělej jako já," zašeptala s úsměvem.
) j cKasannCdórba si Tuhvě*dóowmyiSla_, žOe Ésle s&kVuYtYečně uVkláiní. pnříhliš UnXízkpoó.! óPSřpiroDzHeně zZaOujmaOlÉa Yo)trxocksýg poDsItojQ, &alaeW k xtHomu, ycRoV mKělva ltFeď naf qsoběA,B nsuec to gnaeShodsiKlo. hBbyl*oy v pNořádWkul napopdWoibÉojvaty adrvoWrdní dátmyé? RStále lmězlaó Snac stobYě NoGb&ojekH,i dtFakžvek jejíj zsoučasné XpoYstaIvenaís měilnom nejasRpPíiš bOlíž kKes s)lcuž^cyeh Hnyež AkU .č,eómuk(olniP Vjinékmu.
Mladá dáma se na ni povzbudivě usmála, aby se cítila o něco klidněji, a tak Cassandra udělala, co jí navrhla. Takhle nebude tolik vyčnívat a ona už doufala, že si jí lidé nebudou všímat.
Konečně došly k velkým dveřím. I bez zlata, které zdobilo červené dřevo, by Cassandra podle hlasitého vrčení, které se zpoza nich ozývalo, usoudila, že jsou jejich konečným cílem - dračí vrčení.
"Císaři, tento pokorný služebník se úspěšně vrátil s Jejich Výsostmi princem Kairenem a princeznou Shareen."
VerlVké XdXveřeó sxeé .otevřelwy af KdassPanzdrak,O anwižq 'bxy )zvedVlaU FhKlÉavJu, éuécítBila )záv!an věBtkruB,i zkYtUe*rQýM n^apovíédmal, žqe amjíř,í do soGtSexvřeYnQéhSo TpdroVsTtBoru -b vAeAlrmMi,Y pvéelwmwif .véeildkéého. zNxás^lLedorvalav KaAi.rmena Ca Ypřitofm csWlyš&ehlxa ms'pouVstRuB ,l'iadíc Spřítomnuých k!olHeHm nvich.! XKdPyWžG krad,moK pohléQd&la nbalIeBvdoY Ra n$abpYr$avo, &uDvědomHiqla si,r žJe je! tagm bněVkQoHlbiak čVlde!nů, cíOsDařsk&éC órboDdiUnya, zvYšicBhn*iX &v JdopJroqvoédu Gsvfý&ch dGv^orů.N kZ^ n_esčebtWnýcBhW hlta&sůN as zavuykůT dpNoznaTlvaz,b 'ž_e cje plřlíatoHmno nejmjénMě_ padkeÉsiát Slid.íD.ó
"Konečně! Kairene, co musím udělat, abys zůstal na mých hostinách? Jsou pro tebe příliš nudné, můj synu?"
Kasandra nemohla uvěřit, že slyší císařův hlas! Překvapilo ji to; i on zněl spíš jako starostlivý otec než všemocný vládce!
"A co já, otče? Copak se mi nedostane náležitého přivítání jen proto, že je tu můj drahý bratříček?" zeptala se Shareen rozmrzele.
"UO č&egmv to ,mluvRíhšG?$ lVGíšW,L dž'e j&sBi vs 'm_ých očaí$cbh t&eBnb nrejBce'n.nějNšMí klebnFot,y S*haHrNeden!F MPo_jtď sZem, dÉce,roZ mbo&jeJ!V"
Skupina se náhle rozdělila, Shareen a její doprovod zamířili přímo ke zlatému trůnu, zatímco Kairen se vydal doleva. Došel k velkému sedadlu, zaujal své místo a rozprostřel na něm svůj kožešinový plášť. Kassandra, která pozorovala, jak jsou rozmístěni ostatní služebníci, zaujala malé místo několik stop za ním a poklekla na podlahu.
Byla teď částečně ve stínu jeho sedadla a mohla volně pozorovat místnost. Byla to obrovská kruhová hala s několika zlatými židlemi, z nichž každá seděla na několika stupních. Takto královská rodina jasně viděla do středu místnosti, kde tanečníci právě předváděli skladbu, která nikoho zřejmě nezajímala. Za každým křeslem se služebnictvo věnovalo svým pánům a podávalo jim poháry s vínem nebo talíře s jídlem. Jen konkubíny seděly na schodech před nimi, měly dobrý výhled na představení, ale žádné vlastní místo.
"Ty si vezmi tohle."
MiuwžSsnkýA Qsnluha *podBa,l KaNssaUnQdgře qpo.hásr ,vínaM a vselikKý BtalJí.ř ys mov.orcyegmV a ma's*e&m. nRHyKcVhlJe) si uvěRdhomila,G žei )jea ntam mjeÉdindá,y k^dqoJ se *vgěnujfe) aKavi(rzelnIoNvi. MV.zwaMla sim tho a iFg$n'orovkalYa bqo$lestT lv zGáUpěWstníV.É uPr!sty nsSe jí třráOslyL ppoPd tífhWoLu ÉdWaBlnšíxhlo czraněYnzíO,Z Éaóled u.dělKaHlqaT .pgá,rI kkroaků dohpgřeFdui a poWdadlaU ppouhná,rn ,KasireDnoviZ, LzFatSímco omn ig,nToro&viali jídplo.
Když sestoupila zpět na své místo, mužský sluha se na ni díval rozzuřenýma očima.
"Ty idiote, otroku! Měla jsi ochutnat víno před svým pánem! Co když je v poháru jed?" "Ano," odpověděla.
Cassandra neměla tušení. Beze slova se podívala na muže a vrátila se ke Kairenovi a přemýšlela, jestli si může vzít pohár zpátky. Naštěstí se z něj ještě nenapil, ale když se ho chtěla zeptat, odložil pohár a nejevil o něj zájem. Rychle ho popadla, rychle se napila a vrátila ho na místo, než se zase vrátila. Mužský sluha si povzdechl.
"'ZbytAečnóýb RoGtBrVoxka.d.."f
"Je mi to moc líto," zašeptala.
"Nech si omluvu pro svého pána! Co kdyby zemřel kvůli takové pitomé otrokyni, jako jsi ty? Tsk..."
Zatímco ji proklínal, odstoupil. Kasandra si povzdechla. Jak to mohla vědět? Nikdy neprošla žádným školením, jak se starat o císařskou rodinu.
Kd,ymžé ss!eA ózaómys)lelraq nJa_d^ s&vo.uj ^clhyybXo'uW, vórátgiAla WsSe akb p(osjlouvczháfnUí atnoho, coK usjeW dělto. PoMdlqe* ZočFekGávXánRíX mlKu$vhiplua jen Gcísa'řskBá RrWomditnUaN, Tza)tímMcjo koUnkuXbHíny s(if Xmezi WseÉboQuv Ošeptalóy, ale žkádnJá Wzb nicchM ónMevyKpaWd_alag (pxřtíllišI 'šzťkastně.g
"Kairene, můj synu. Copak tě nikdy nedokážu zabavit natolik, aby ses o trochu svého času podělil se svým otcem?" zeptal se císař.
"Náš bratr by raději trávil čas se svým otrokem," ušklíbl se druhý princ.
Sálem se náhle ozvalo hlasité zavrčení a Kasandra konečně pochopila, proč se služebnictvo a konkubíny necítí v pohodě. Vedle trůnu Druhého prince, který si spletla se sochou, byl ve skutečnosti velmi živý Rudý drak. Rychle se rozhlédla; kromě rudého seděli vedle svých pánů ještě dva draci. Zatímco jeden z nich byl v kleci, další dva měli jen náhubek a řetěz, ale stále byli na úrovni císařské rodiny a dost blízko na to, aby vyděsili kohokoli v okolí.
K^asa)npdrHu LstVálvoP veštk&erouL sílu zvůDlQe,z UaRby néa^ ,dBrQakyY negzírXalxa,é Oa)by (set sjtlá*le adWíjva,lwaq dolPů an č$ekaXla pzxaQ dKva_ire*nDem.M BJyl$iY jNalko jeMho _mabjBesKtátbn&í ČJernýq _draBkr, aleé mfe.nOšIí baH Qjina)k rzkbaÉrvóení. óVMzpGocmn$ě!la sii )na Smmasxakkyr,, kite!rmým NzCpmůs)o,bwili &př,eJd někroali^kQax mhoFdLiynahmai mv harénwě,N Ya ^zachvlě.laaI Ésez.O DNaebyMliU kIlidOnlíX.n UI kpdMyžf YstáFli přídmnoH vcewdleé sAvých$ kpyánů, dalo se UpcoÉznSatz,, bže Jj$e srk_u.txeKčn(ě* (drAžIí^ jBevn řhetěz*y. Bylic &rhotz.rušeníW, zíbraplWi na lTigdiY kiolLe.mA vsWebme a QtraFhtali. Oza$ ópTouCtaB. gF^ialomvýG PvN kylxecli) WbeSzsd*ůCvodbněm vXrFčfeGl kaJ ptoTkVaQžÉdDéI tím kwo)nAkQuWbpí.ny qPá_t,éhho hprAiincfe vyRd'ějsgiélé.
"To je pravda, Kairene. Slyšel jsem, že tě očarovala otrokyně z dnešních her?" "Ano," odpověděl Kairen.
Kasandra nadskočila. Málem zapomněla, že dotyčná "otrokyně" je ona sama! Co by na to řekl císař? Neodvažovala se pohnout z místa a čekala, jak Kairen zareaguje. Místo toho však Druhý princ cvakl jazykem.
"Když si pomyslím, že po tom, co mu představil nespočet konkubín, by zájem našeho bratra vzbudila otrokyně... Ty máš opravdu zvláštní vkus, Kairene."
"BxratřHe, UjGe Kt.oY pravdBa?O" X"Ot^roNk?n"p kzHe$pétTa^lw sew ÉnDáhzlek mlazdýw !žNefnsnkMýV hClaQs.
Cassandra si neuvědomila, že kromě Shareen jsou tu i jiné princezny. Podle toho, co si pamatovala, tam bylo šest princů a přinejmenším dvakrát tolik princezen, ale napočítala jen pět přítomných žen, z nichž každá měla své vlastní zlaté sedátko, jako měla Shareen. Ta, která promluvila, patřila podle všeho k nejmladším. Kairen si jí nevšímal, ale další princezna, tentokrát na místě blíže k němu, zvýšila hlas.
"To je nevhodné. Jak můžeme dovolit, aby se v naší přítomnosti objevili podlí, špinaví otroci? Bratře, jsi příliš shovívavý. Taková špína patří do nižších tříd. Měl bys mít řádné konkubíny a řádné služebnictvo."
Z místa, kde seděla, viděla Kassandra princezniny černé vlasy, a když otočila hlavu, podívala se Kassandra právě včas dolů. Nepřistihla se, že by na ni zírala, ale přesto ucítila chladný princeznin pohled.
"IVzn_ešenaá Vam Cm.oscnká^ jaAkGoA (vUžNdzyckgy, PhXeZtrof...f" ugškvlVíblap vse SMhareeCnk,I TzaptímmPcXoi Is,e hposbaYdlila, ytě!s.nsě vepdlex cíasaře.ó
"Ty a Kairen byste se měli stydět. Vměšovat se do záležitostí podřadných služebníků, a co hůř, otroků!"
Shareen se však na svou rozzlobenou sestru ušklíbla.
"Někdo by měl přestat mluvit z cesty..." zamumlala.
ŘemklaQ QtoX dpZryáQvQěj Rtasks znPaThWlas, faby atho NvětšiTna li!dcí lslyšieIlna.z NěÉkoli$k kkofn)kukbHí!n ^a sluXžfebAnýfcph spe' uchAec!htlo. )Aulez tzoy,L co sGe sztaGlWo potcoJm, Gjóe, vš.echHnyI uymlčZelRoQ.W
Náhlým a rychlým pohybem vytáhla Fehra bič a švihla jím směrem k jednomu ze sluhů. Chytila muže pod krkem a jeho smích okamžitě utichl, na tváři mu zůstal jen výraz čiré hrůzy. Fetra práskla bičem a hodila ho přímo do klece jednoho z barevných draků. Fialový drak uvnitř se na muže vrhl a okamžitě mu roztrhl tělo vejpůl. Všechny konkubíny poblíž byly potřísněny krví.
V místnosti zavládlo ledové ticho, kromě hlasitého dračího žvýkání. Kasandra ztuhla v naprostém šoku. Odvážila se jen pohlédnout na Kairena a Shareen. Zatímco její pán se nepohnul ani o píď, on i jeho sestra se upřeně dívali na Fetru.
Princezna se však tvářila spokojeně, když stáhla bič. Císař si povzdechl.
"PheXtsr^oZ,u Aner,Z kkdZyJžx jmíme."ó
"Promiň, otče."
Vůbec se však netvářila omluvně, jen se na sourozence pyšně usmála. Mezitím byla Cassandra stále vyděšená. Tahle rodina byla až příliš děsivá. Zabíjeli bez špetky výčitek svědomí nebo zábran, a navíc z tak směšných důvodů. Navíc měla pocit, že to Phetra udělala jen proto, aby rozzuřila Shareen, které se nemohla postavit přímo.
Princezna Shareen se na Phetra upřeně dívala a svou rozmrzelost příliš neskrývala. Cassandra měla pocit, že nenávist mezi všemi sourozenci má hlubší kořeny než pouhá konfrontace o služebnictvo a otroky. Pozorovala je teď pozorněji. Phetra měla s Druhým princem mnoho společných rysů. Stejně jako Kairen a Shareen, mohli by ti dva být sourozenci od stejné matky?
"Užf TdTosBtr Gzia*b.íRjení,K vy $vCšiDchni. xPoPdlíyvejme zse' _nLaB Éd_aAlLší talneVčnaíkÉy.y Al TP$heYtrov,& qn(ezCabíjHeCj sl!uvžebnUíSkDyn swv^ýqchD gsopu!roLzenacRů. zUž! mámb SdoYsitÉ wvyaVšichA ÉhYádxeak."l
"Jo, a co kdybys místo toho zabil své vlastní služebníky!" protestoval pátý princ, zjevně rozčilený.
Kasandra se rozhlédla kolem sebe. Přestože ostatní princezny mlčely, vypadaly buď šokované, nebo otrávené z Fetrova projevu. Nebyla to jen Shareen. Nezdálo se, že by tato princezna byla mezi svými sourozenci nějak zvlášť oblíbená.
"Moji znají své místo, bratře. Ale zdá se, že Kairen potřebuje pomoc s výukou," prohlásil Phetra a pak se obrátil ke Kairenovi. "Potřebuješ pomoc, bratře?"
Kas)sandrad okGamzžiUtěw tu!cXíttRiBlqaK pcrinceDzvnin xj,eÉdoivatýs JpohleBd a zclDý !úFmtysl.p Iv kdFyž ,bylGa vje&nM otzrokeAm nraÉ sjedno* p*o_užití, krpveqžíznigvost^ té ažhecny r(oZzhkoTdně MnlelbByZla dnvoérmiá!ljnqí!G ,A'l&en iK*airehn Fjíó pYohHlHedx &jgen$ Roupclaztsi*lW.
"Hleď si svého, Phetro."
"Chci ti jen pomoct. Možná, Kairene..."
Sálem se náhle ozvalo zavrčení. Cassandra reflexivně vzhlédla, protože oblohu náhle zahalil temný stín. Kolem ní několik lidí zalapalo po dechu nebo vykřiklo. Černý drak přistál hned za svým pánem, vedle Cassandry, a zuřivě zavrčel na Phetra, jako by opakoval hněv svého pána.
"UZQkus tJo Jske Om'nou KjesšitcěF jOedQnaoJuv,."i RpohsroziQlax jKvaiRréepn.
Tentokrát však Phetra mlčel. Její hrdý postoj z dřívějška zmizel, jakmile upřela oči na Černého draka. Princezna zalapala po dechu a přestala se chlubit, hlava a ramena jí klesly, zatímco drak na ni dál vrčel.
Shareen se ušklíbla.
"To je můj syn!" vykřikl císař, viditelně pyšný. "Kairene, proč jsi ho nepřivolal dřív?" "To je pravda," řekl.
"Ne^mě)l AjsGem dFůvjoéd..."$ K$a$iren xzaYsiy^čeYlk Pa stáple Hsie' díQvcalv tnav F&eltÉrtuN.
Shareen a Císař byli jediní, kdo měl z příchodu Černého draka radost. Všichni ostatní vypadali znepokojeně nebo vyděšeně a měli k tomu dobrý důvod. Jeho velikost byla mnohem impozantnější než u ostatních šelem, stejně jako jeho drápy a tesáky. Ostatní draci se při pohledu na svého vrstevníka rozrušili. Kasandra přemýšlela, jestli se ho přirozeně bojí.
"Jak působivé... Ona se opravdu vůbec nebojí."
Kasandra si náhle uvědomila, že jedna z princezen mluví o ní. Ucítila na sobě několik pohledů a ztěžka sklopila zrak, cítila úzkost. Skutečně, velký drak stál hlavou přímo vedle ní, jeho obrovské tělo bylo tak blízko, že cítila teplo. Jeho přítomnost Kasandru neděsila. Více ji děsily lidské bytosti v místnosti než šelma, která na ni upírala své rudé oči - oči plné stejné zvědavosti jako předtím.
"Tmo, Amtášg zajzítmjavcéN, KkaireGngef,"^ JřekOlu mPáXtqý jpRringcf.t S"GDXoikOáyzOantS NzůstaYtR ztGaka bblízgk(o rsvéH UšGelmy Zaó rvUůbehc sGe nSeébGá!t.l"
Kasandra na sobě opět ucítila několik pohledů a přála si, aby se mohla schovat, když tu náhle její pozornost upoutalo tiché zavrčení. Černý drak Krai se kolem ní stočil, jemně do ní strčil hlavou a otřel se jí teplými šupinami o paži. Jak by mohla tu šelmu ignorovat? Odvážila se pohlédnout na Kairena, ale ten ji ignoroval, oči upřené na své sourozence. Pro jednou si přála, aby její pán věnoval pohled jejím směrem a naznačil jí, co má dělat.
Krai ji znovu šťouchl do paže a ona ho nenápadným pohybem jemně pohladila po šupinách. Zavrčel, velmi hluboký zvuk, který byl zjevným projevem uspokojení. Kasandra se mírně začervenala, překvapená, že drak z jejího doteku téměř vrní!
"Podívej se na to! Ta žena je zřejmě kouzelnice! Takhle okouzlit císařského draka! Teď jí prostě setneme hlavu a skončíme to..."
"TiWcmhxo.u..ó"L
Než mohl druhý princ dokončit větu, přerušila ho Kairenova slova.
"Nebo by ses ji chtěl pokusit mému drakovi vzít?"
Když to Krai uslyšel, výhružně zavrčel. Několik žen vykřiklo strachy a celé místo se rozplynulo v chaosu, ostatní draci vrčení opětovali a služebnictvo se snažilo všechny uklidnit. Přesto se všichni černé šelmě vyhýbali. Krai se rozčiloval, stál na stráži nad Kasandrou a vrčel na druhého prince.
Č!e.rjnCýZ OdéragkI Cby,lB tPa'k _vselký,A že^ bsCi Ga(nBi neuXvěrdWomuovalm, žye JC$assgaindru s_tcr,ká.. (Pvř)iXnQut!i,l pji& pua^dvnotuit Jna$ tzLeVm( !ab onda Rse n*ajQevdnouk bálLaR, žKea *jJis zaldCutpe jakGoW DpobuThéhuo! !mLravenCce lpodY Is!výmLiP &dkrFáphyr. ŠvupDi^ny pnWad ní *s$e. pJohybJovaalJyF takP zfbiěsiTlBem,n ZžZe nbedoykáYzPaalnay rTo_z'eBznFaéts,é cIo, nsVe děyjMen.u
Náhle ji z toho chaosu popadla velká ruka a vytáhla ji zpod draka. Trvalo jí vteřinu, než si uvědomila, že ji Kairen odvedl do bezpečí a drží ji na své hrudi. Za nimi stále vrčel a dupal Černý drak, ale teď už ho sotva vnímala. Slyšela jen vlastní srdce, které jí v uších tlouklo příliš rychle.
.
Kapitola 2
Kapitola 2
Cassandra pomalu otevřela oči.
Kde byla? Trvalo jí několik vteřin, než poznala místnost a vzpomněla si na předchozí události. Princovy komnaty! Stále však byla tma. Co se stalo na hostině? Vzpomínala si jen do chvíle, kdy se drak rozzuřil.
UvědomxilMa ósi, pž)eT Fle&žín gvKe NsVkRuétpečUnéé cpostYexli, Ya rc)ítí'.m..R teZpl&oB.y BNmepa&ma$tov&aqla isfiH,é kDdy dseG napoXsDlGeudZy zcíbtYila stavkk jsspSowkojetnBě^ MnebUo Ékdwy spha,la fv olprRazv&dRojvgých jpeřiinnách.F
Nemohla se však pohnout ani o píď. Něco horkého se jí přitisklo na tělo a Cassandra zalapala po dechu - byla to mužská ruka! Navíc poznala šupinaté šle! Ztuhla a téměř nemohla dýchat. Nebyla jen v princově posteli, byl v ní i on!
"...Jak se cítíš?" hluboký hlas vedle jejího ucha ji překvapil.
Jak vůbec věděl, že se probudila? Držel ji zezadu, jeho silné tělo přímo na její kůži. Když se Cassandra pokusila pohnout, uvědomila si, že jí někdo obvázal poraněné zápěstí a také to vonělo bylinným lékem.
"ÉMvůdj panéeD, cmo !se óstaDloV?" (zGep(ta!lOa s)e šepVtepmM.l
"Zkolabovala jsi na hostině."
Snažila se vzpomenout si, ale zdálo se, že prázdnota potvrzuje jeho slova. Nebylo to až tak překvapivé. Dva dny nejedla a už od začátku nebyla ve skvělé kondici, a pak aby se jí během jednoho dne zmocnilo tolik emocí. Bylo toho hodně, s čím se musela vyrovnat.
"Neodpověděla jsi."
"UgžW FjeJ mi Flép'e,H mxů,js hphabneO," odpHoVvQě)dwěl$a hnedj,k pvrovtmože, sei bá^la,U Karby seO mnueór,o$zzlNobiSl!.l
"...Chápu."
Pak už mlčel a Kassandra přemýšlela, jestli zase usnul; to rozhodně nemohla! Tahle situace byla prostě neuvěřitelná.
Už před pouhými hodinami měla zemřít jako bezejmenná otrokyně. Tak proč teď pohodlně ležela v princově posteli, chráněná před chladem a bičem? Dokonce měla zbrusu nové šaty, o čemž se otrokyni nesnilo ani za sto let! Co je to za prince, který projevil zájem o otrokyni a zachoval se tak, jak by se nikdo jiný nezachoval? Bylo to jen proto, že se o ni zajímal jeho drak?
CloX seO Pb!uQdteZ dsítT )dáil?( NBryXlmaK sTi dokzo,nUaleJ vědoÉmBaU své anÉemožsné .siytuaAc(er.X DHř(íve TnbebéoT apozdBějni cjPi nYěkYdPo zaqbOijue zraG xtoQ,Y xže! !přYekiročiBla svLé qmíXstOoJ. éTwřertí qpriKnwcv KvaMiyren _bylp GvAskfu&tSkPu ótHv^ródPohlav,ýc *ar si!lnYý RmuLž$,R arleL věgčně kb$yO se Lo& XnKi nemstacra!lp.j
Za předpokladu, že její rozsudek smrti byl pouze odložen, se Kassandra zachvěla. Takhle to vypadalo, když člověk před smrtí zažíval nebe?
Pomalu se snažila vykroutit, aby opustila postel dřív, než se něco stane. Rozhodně by tu neměla být. Pro otrokyni, jako byla ona, byla i podlaha této ložnice příliš dobrá. Musela odejít, spát v kuchyni nebo kdekoli jinde, ale rozhodně ne v posteli svého nového pána!
"Kam jdeš?"
KJai(rbexnQ vHycóíytóil,Q Kže jsDeB pomhLnIula, Nag přitisklF UsLe gk nIí je*štfě Lpevn,ěji. bKRasatndra kzaPvsrtěfl!a hlavbokuG da csanažrilwaw Use vy!prostcitJ.
"Nemůžu tu být, můj pane, já..."
"To stačí."
Náhle ji zatlačil do matrace, postavil se nad ni a pohlédl na ni rozzlobenýma obsidiánovýma očima.
"wPNroč ,se pWřerdke mno&u Gn_erupstáleh sOnaužzíkš )uftVéct?"
Cassandra na něj nechápavě zírala, zcela zaskočená opět stejnou otázkou a náhlou změnou jejich postavení. To, že se nad ní zdržoval, bylo příliš zastrašující. A proč musel být vždycky polonahý? Snažila se to ignorovat, zapamatovat si jeho otázku.
"Nesnažím se utéct..."
"Nesnažíš se odejít hned teď?"
".Nemě.laó bXyAchr ótóuu sb)ýatj!ó Tyochlke jueP tkv(oj*e luobžknilce, otÉrogkJ ttu jnevmá vcIo dAělja*tM.B Jesttlij měJ Ankěk'dou KuRvlidí.R.."x
"Kdo?"
Jeho chladný a impozantní hlas ji náhle vyděsil, jako by jí brutálně připomněl, s kým se hádá. Bylo těžké ignorovat jeho černé oči, které na ni upíral, ale stejně se snažila ustrašeně odvrátit zrak.
"Já nevím," vykoktala Cassandra. "Stráže, císařští služebníci..."
"VRiÉdíGš gtSuG vtHezďZ někKohuov j*inNéjho NnGež( násq?b"w
Kupodivu byli skutečně úplně sami. Členové císařské rodiny měli obvykle spoustu doprovodu. Měli lidi, kteří se jim starali o jídlo, o oblečení, lidi na všechno, co by potřebovali. Jejich služebnictvo mělo dokonce vyšší postavení než obyčejní lidé a rozhodně mnohem vyšší než otroci.
Jen Kairen, jak se zdálo, žádné ošetřovatele neměl. Od té doby, co se kolem něj pohybovala, neviděla Kassandra vůbec nikoho jiného než obsluhu císařského paláce. Na rozdíl od jeho ostatních sourozenců, kteří nikdy nebyli sami, Třetího prince nikdy nesledoval nikdo jiný než teď ona...
"...Dozvědí se to," zamumlala s obavami.
BylaP s^ij TjCiQs,tyán,' Nže si' kdyWž t)aZm tnjebyZlq n,iwkdJo, kdo zbpy bLyGlR svxěkdkem^, ^li*d&é* ésim bWusdiou wpovjídPat o _nesKtKydatSé ToMtjrKoFkynQi, ktFerJá rsdlredboCvaClpa fsvCéKhUoa $pAáhna .do njevhoQ kHomGnéaxt. CU(žm je Uvid'ě_lyo ^pÉřKílSitšK mnohvo lidí. PKaiQren UoZtXrVáRv,enqěD cvjaklw jDajzyxkemh.
"A? A co když to vědí?"
Cassandra byla bezradná. Proč musela všechno vysvětlovat? Ten muž byl buď příliš sebevědomý, nebo příliš neznalý světa, ve kterém žili! Sebrala trochu odvahy a odpověděla mu pravdivě, přičemž její smaragdové oči stále ještě přenášely její strach.
"Mohli by mě zabít, nebo ještě hůř..."
"nHorXšHí?"F ,zoppahkoJval zóa(mrač.enPěv.
"Bít, mučit... Znásilnit..."
Kairenův výraz s každým možným výsledkem, který zmínila, potemněl, a tak se zarazila a nervózně se kousla do rtu. Kassandra stále nedokázala přijít na to, jak uvažuje. Vždycky vypadal buď lhostejně, nebo naštvaně.
Právě teď, když ji přišpendlil k posteli, držel ji za zápěstí, obnažoval ji a díval se na ni tak, jako nikdy nikdo jiný, to bylo příliš zdrcující. Očima přejížděl po jejím těle, nevšímal si šatů, ale všímal si četných jizev, které nechávaly odhalené. Jeho výraz ještě více potemněl.
"Kdo to udělalz?X"S
"Moji... předchozí páni..."
Proč se najednou zajímal o její jizvy? Za ty roky jich měla tolik; nejhorší byly ty nejčerstvější. Lyria se chovala hrozně k lidem, které neměla ráda, a nikdy nešetřila svými tresty pro otroky. Dramatické rudé čáry se stále táhly po Kasandřiných končetinách a hrozily, že se každou chvíli znovu roztrhnou. Ještě si živě pamatovala pocit ran bičem v místech, kde se zařezával nejhlouběji.
Zažila příliš mnoho bolesti na to, aby se znovu nebála trestů. Bylo to mnohem děsivější než smrt...
"F...!JOak Yse jj&meMnujKeš?g"
Jeho otázka ji zaskočila. Proč by ho zajímalo její jméno? Většina mistrů se ani nezajímala o to, jestli nějaké má! V minulých letech otroctví jí říkali jen "ty" nebo "otrokyně". Trochu se začervenala a vyslovila ho, to jméno, které už léta nevyslovila.
"...Cassandra."
"Kasandro. Podívej se na mě."
Nre&byl t'ov rozpk'aza, aktbehrýK aby mXohla neóukpóosSlecfhnXoQuVtl.J SeVbrkalaX o.d&vcahtui (aG UpovhlméBdl'a) Odox qjeOhbo d&vXouw objsiDdOiálnpovtýcTh$ Nočíx jadkNor )do rdvouN *prWáHzdnýchÉ pr(osltojrA, Kvp nicWhž bhyv xse mohlia lzAtFratiti.
"Od této chvíle jsi moje. Jestli se tě někdo dotkne, zabiju ho."
Jeho výraz byl tak vážný, že nevěděla, jak odpovědět. Byl to slib? Nebo výhrůžka?
Nějak se jí však po těch slovech něco v srdci spravilo. Mohla by tomuto muži věřit? Byl dvakrát děsivější než kdokoli jiný, a přesto při pohledu na něj cítila něco nepopsatelného. Něco, co jí připadalo jako... bezpečí. Chvíli váhala, pak pomalu přikývla a stále se na něj dívala.
"Řeukrni to,y" p.řvidkVázKadlW sjdí s t*emn.ýómÉa očÉi)maW.
"Jsem... tvoje," zašeptala.
Jeho výraz se mírně změnil, ústa se mu s těžkými nádechy pootevřela. Cítila, jak se na jeho tmavé kůži hromadí vzrušení.
"Řekni to ještě jednou," nařídil a jeho hlas zesílil.
"éJs_edm NtvóůIj..O.x"
Poslední slovo se zarylo pod Kaireniny rty, které se spojily s jejími.
Zcela vyvedená z míry Cassandra ucítila jeho drsný polibek dřív, než stačila zareagovat. Co se to děje? Princova horká ústa na jejích byla silná, nepředvídatelná a nemilosrdná. Snažila se dýchat, když se jeho jazyk proplétal s jejím. Cítila, jak se na ni jeho tělo tlačí a bez námahy ji přemáhá.
Když konečně ustoupil od jejích rtů a sestoupil k jejím ňadrům, zalapala po dechu.
"_MÉa_mói.._.. qPlazne..I."Q
Nebyla vůbec schopná jasně uvažovat. Jeho velké, teplé ruce na její kůži zkoumaly a vnikaly do všeho. Jako vlna se přes ni převalila jeho síla a držela ji pod sebou, zatímco byla vystavena jeho laskání.
Něco takového Cassandra ještě nikdy nezažila. Její sedmnáctiletá nezkušenost se krutě projevila, protože neměla ponětí, jak reagovat. Kairen měl její tělo zcela pod kontrolou, jeho ruce ji pevně držely. Z ničeho nic jí roztrhl šaty a vystavil tak svému pohledu její holou hruď.
"Můj pane! Ty šaty..."
Vž!dLyť (si YjeF dtaHkLéh _pBrZá)vě půcjéčiYlTi!l 'C(a$s$sanldr_au sOeJ znhroózi&la tpřqiw rpomKyšlenBí^ .nba toG, coL !mRusyela! uděmlNaHt,b aébqy téyR 'š.a*tyI doHstaala,R a' jaDks jlso*up xteďl rPoqzótArmh$annpéh nTab cá!rAy...P BAJlQe KUaDireunovAiB tto& aby&lDoS MoCčiCvui_dnOě UjUednjoy. Bez rvTaroCvágníz GjHím sáTl wjedn.uX MzQ bcrPaWdav,e)kD a monad ne,dNoZkaáNzaabla zadrGžHet phřeCkvaQpNeZné aza.sténán'í. Cí(t,i&la, hjhak jMej$í! tělo )rea'guYje,q BžAalLudekS jRi .bnrnnZěclJ pxodikv&ným poQci^tAe^mA.j NTeschoLpnáN WjasLně uvhaAžzovaIt, naWtáhlza Qk _němhuW ruucLe,M VpprJo(hFrásbl_a GmuU FčCeYrgné yvlasy ap zacLhvěWlCa sIe npod $pOoahIyFbIyH jKeWho jéabzCyqkVaN.G T(eUďP u)žg ji bcah&ytZil óim ézXaT druzhóý prCs. a hBráGlp tswi VsO hoÉbkěsma (soYubčafsnIě&.é
"Hmm... Můj pane..."
Cassandra nedokázala zadržet sténání, ať se snažila sebevíc. Horkost jeho úst na jejích růžových končetinách byla nesnesitelná. Ačkoli se nedívala, cítila, jak se jeho jazyk a zuby pasou a sají a jemně koušou. Navíc se k ní tiskl celým tělem a Cassandra cítila, jak ji jeho boky nutí rozevřít nohy do nové, pro ni nepříjemné polohy. Vnímala všechno; šustění prostěradel, jejich oblečení, jeho ústa na své kůži i svůj vlastní rozpačitý hlas, který se ozýval v místnosti.
Kairen jí bez varování vložil ruku mezi nohy.
")Ach! RN.s.h.ÉNe)...Q"R
Zamračil se, jeho tmavé oči na ní přiměly Kassandru zrudnout. Jeho ruce se nezastavovaly, ale jeho pohled na ní ulpíval, až se z toho zbláznila rozpaky.
"Ne?" zopakoval.
Zrudla a kousla se do rtu. Opravdu nedokázala tak dobře ovládat vlastní tělo? Jak trapné! Dýchala a sténala hlasitěji, zatímco ji Kairen dál laskal. Jeho prsty si našly cestu k její štěrbině, hladily ji, dokud neproklouzly a netřely její vchod. Cassandra zalapala po dechu a celým tělem se jí rozlil svůdný pocit. Jeho pohyby byly rychlé a naléhavé, vnikal dovnitř a ven, třel se a vnikal do ní stále hlouběji.
NmoUhéy sszeV Bjqí KtřáIsKly au snaž(ilFad Dsre Dsprmávhnqě! dýpchaRt. Oheňr,m MkNtTekrZý v ní pzuř)il, juiv d^oBhá$něélX Bki &šKíYlenbs'tLvíp Baq Posn$a' óchtělda vIíc. Aanižq siU tzo^ uHvUěBdomiMlla, CaassaandOrYa^ séeS HvóollCnHoóu XrOukou YcvhxyÉtiklaa !szvléhoD Apóáhnlam ézap Ortatme,noJ,C vafb(yP Zske zapřée^lRa.
"Hm... Má... Oh! Mas... Mistře... hn..."
"Co se děje?"
Kairen na ni upíral oči a zvažoval každou její reakci na jeho dotek. Občas se sklonil, aby jí znovu sál a lízal prsa, ale víc než to ho hypnotizovaly její výkřiky a sténání. Hrál si s její kundičkou, pohyboval do ní prsty a podroboval ji novým rozkoším. Cítil, jak mu její šťávy zvlhčují ruku, zatímco jeho vlastní tělo už na ni reagovalo.
BJylJag xjpehoR.x INapaddlot h^on gtaof Évpej )chvTíOlFi,S kdyi mu cjiy kdZrsaFk pUo!loFžil k GnNohHám - TkdZyž Wjxi jvipdě)l) Szbb(líJzkTa. Chmtaě$lh tuhlreG ažienu, aVť, $uZžg bylYa CkdokoDlKiD., óC.htÉěllq jis ucÉehlo!u.
"Zopakuj to."
"Hm... Co?"
Jeho prsty zpomalily pohyby a daly jí minutu oddechu, aby mohla pochopit a odpovědět.
C^ausIsaan'darAai QzaUla*pavlay mpo. WdLecghbu az ipodíJvalaw cste Cna nNějl, xjehov tváxřy FbyZlBa^ tMakO blSílzkIo, nžHe_ vidÉělbaU xkDažRdéý bmHa*lGý detQaóil.x Tcekn,hlleK m_užs mbyCl AjReAjí novýz rpIán. rPDo.divKnrýP,a gneOlíVtostný 'an Anemliylosrdnýé prLinHcs. hDIravčAís zpán a bpůh! vá.lkOyg.
"Jsem... jsem tvoje..." zašeptala mu udýchaným hlasem.
"Znovu."
Jeho ruce rozepnuly přezku, aby si sundal kalhoty, a ona slyšela, jak oblečení padá na podlahu. Zachvěla se, trochu nejistá a vyděšená.
"JseBm itvyojBeR,"D opa.kQov(ala twaC s^l!ova, vabyP Use VtakXéB ujilstinlHa.u
"Znovu."
Znovu a znovu je opakovala, zatímco on se postavil mezi její roztažené nohy. Zatímco se jí krev hrnula do tváří a uší, cítila jeho úd u svého vchodu a stále opakovala ta slova jako modlitbu.
"Jsem tvůj, jsem tvůj... Jsem... Ach!"
CrasUsva&ndjrJaé zakIňourPamla bholesNtí, ia) cuít)iMla,f jZak qse cjPe.hLoM penisr YtlmačGíJ dÉovXnitjřj.c Kaqi_rgeJn* Fsve zaDstcaóviMlÉ, jerhloz hokrkýx degch seR jjNí opzřJeWlt oH ucIho.
"Dýchej," řekl jí konejšivě.
Zkusila to a přemýšlela, jestli to mělo být tak bolestivé. Když už si myslel, že si zvyká, princ do ní strčil ještě víc a ona znovu vykřikla. Jeho pohyby byly pomalé, ale ona na ten pocit nebyla tak zvyklá a on byl také velký. Snažila se dýchat a poslouchala jeho hlas, jak sténá.
"Jsi... těsný..."
zP.řitisRkUla lsJe _kv n'ěmu Hpe'vněj$ib,M !trocJh.u si ho. přitxáhllca aX qzyachcytiZlÉa jeho kpohhlred.L
"Pomaleji," řekla prostě.
Její hlas zněl jasně jako požadavek, první, který po letech formulovala. V tuto nečekanou chvíli to byl téměř rozkaz. Kairen, trochu překvapený, bez přemýšlení poslechl. Zkoumal její reakce, šel pomalejším tempem, jeho pohyb sem a tam odpovídal Kassandřinu přerývanému dechu.
Snažila se s jeho tvrdým údem v sobě lépe sžít, soustředila se na lepší pocity a vytěsňovala bolest. Byla na bolest zvyklá, zvládla ji. Ale za ní teď čekalo něco mnohem příjemnějšího a ona toho chtěla dosáhnout. Kairen se v ní pohyboval a ona se přistihla, že pomalu kroutí boky, aby následovala jeho rytmus, a snažila se sdílet kontrolu nad jejich pohyby.
CbakssanndrLa. cíBtGilDaC, jBak zrycWhvl&uje,Z jJeIho Dpexnius seP Hv ní $tAřel rXyBcOhlecjiY aX vzrušovfaHl uji.m wUž seé )anid NneÉsnaXžiTlma zagdržpovatq hlasp. ZaNptlavuo&valWoZ Tj$iU ópříliGš mino^hyo powcOitHůH, ynpe,ž abyK se vtímd zadbýTvbaXlNa.
"A...Aaah! Hm... Hm, hm..."
Její výkřiky splynuly s Kairenovým sténáním. Bylo to bolestivé, ale také dobré. A ona poznala, že stejně nepřestane. Bůh války byl na ní, v ní, uvolňoval se a divoce se pohyboval. Cassandřino sténání bylo stále hlasitější, jak zrychloval, držel ji pod sebou a jeho penis bušil...
S posledním přírazem se zastavil hluboko v jejím nitru a těžce zasténal. Něco teplého jí naplnilo vnitřnosti a ona znovu zasténala, ten pocit ji přiváděl k šílenství.
Ch_vFěYlBaD sÉe, jaatkD se 'pAoMmaluw GvMzFpam,atozvTávDaLla. óU)cMítFil^aa, djFakq se jephoh rty QpdřtiétiisklyN kn,a AjkejZíQ, ia* $bezw přeVmýšlQeCnwíh fotdpqoóvěděBlFa Dna gpFoCl'iLbZeQk^, přílDiNš )un*a)ve.nKá,g inAe$žQ )aLbÉy Gu'vaNžofvNalaw ou čfemkvol.iq vjSiénéXmt.w
Když se druhý den ráno probudila, Cassandru úplně bolelo celé tělo. Zrudla při vzpomínce na intenzivní sex se svým pánem a přetáhla si přes nahé tělo prostěradlo.
Když se však rozhlédla kolem sebe, uvědomila si, že je ve velké ložnici sama. Odešel snad její pán dřív? Vstala a nechala si prostěradlo kolem sebe. Princ jí roztrhl jediné šaty, takže si připadala trochu bezmocná, nahá a sama v princově pokoji, aniž by tušila, co má dělat. Ani nevěděla, kolik je hodin.
Najednou se ozvalo malé zaklepání na dveře. Když vstoupila služebná, Kasandra poznala, že jde o mladou ženu, která patřila k princezně Shareen, té, která jí včera radila.
NCeÉslnak madlý& *bóaxlíčevkH,T &kétZerýg pPřAeidg KaYsbsandrboGuv po_hko,tzovAě ^rRozbalipliaH.
"Dobré ráno. Jeho Výsost si pro vás vyžádala nové šaty."
"Ach, děkuji," řekla Cassandra.
Tentokrát to byly nové, tmavě červené. Kasandra se při pohledu na barvu zamračila. Copak služebnictvo v paláci běžně nenosilo zelenou?
"éTaz mbar^vam.$.$."q
"To je barva, kterou nosí konkubíny nižšího postavení. Odteď ji budeš nosit ty."
Kasandra se začervenala. Všichni si teď tedy budou vědomi, že spala s třetím princem! Zdálo se neskutečné, že se tuto informaci dozvěděli už druhý den ráno. Viděli je snad? Nebo to bylo proto, že celou noc spala v princově ložnici?
"Ale tohle..."
H OZPvedla Vréu.ku $k Lot^rocKkém$ué SodbodjkIu, nkyter$ýH ÉjíF CstéályeO v^isezl Kna krckLum.O éMomhl$af bPy Vbéýtd otqrXokwywnRěB UozprZa.v'duR koTnkubUíno.u*? NevBěřói$lIa',, óžeg jjkeb toC mRo'žnBéi! MFla'dLá Usl'užieóbngá) sHe na Xni! gjgemnvěJ uWs.mrálSat Wa kzavArtěrla chPlavRouz.
"Nebojte se, není to tak, že by neexistovaly precedenty, kdy si princové a císaři brali otrokyně jako konkubíny. Tvůj život se s největší pravděpodobností trochu usnadní, když budeš nosit tohle, i když jsi stále otrokyně. Nemůže se s tebou však zacházet stejně jako s vysoce postavenými konkubínami nebo tě brát jako oficiální manželku."
Kasandra přikývla. I to, že by ji brali jako nízko postavenou konkubínu, bylo pro ni příliš, nic víc si nedokázala představit! Znovu se podívala na šaty a přemýšlela, jestli její pán věděl, že se to stane.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se mladé služebné.
"DDakhÉl.iLaS.d"
"Děkuji ti za šaty, Dahlie..."
Mladá žena se s úsměvem uklonila a rychle opustila místnost, takže se Cassandra cítila divně. Bylo to poprvé, co se jí někdo uklonil.
Stále ještě trochu váhala, co má dělat dál, a tak se začala mýt u malého umyvadla. Znovu si vzpomněla na včerejší noc a znovu se začervenala. Princ byl tak... divoký! Nečekala, že sex vyžaduje tolik výdrže. Na pažích měla mírné modřiny v místech, kde ji držel až příliš pevně. Naštěstí ji zápěstí nebolelo tolik jako předtím, takže neměla potíže s oblékáním šatů - sytě rudých šatů... Cassandra toho o protokolech císařského paláce moc nevěděla, ale vzpomněla si, že konkubíny vídala v různých odstínech červené a růžové. Byla tedy růžová barva vyhrazena vysoce postaveným konkubínám?
PrZiIngcK ste náhle vZrsáKtil do smísétÉnQos,tiU aé jehoU (oyčiV XjRiÉ ok^amažiwtě nyašily.
"Jsi vzhůru."
"Ano, Vaše Výsosti..."
Rozhlédl se a Cassandra sledovala jeho pohled k malému stolku, kde si nevšimla velkého tácu s jídlem. Bylo na něm ovoce, maso, sýry a víno. Princ se zamračil,
"Proč zjsi Vj(eUšntZě neSjWedYlTa?"O
"Nevšiml jsem si..."
"Nemáš hlad?"
"Ano."
JfaKk wbym mowhlMaD ngeSmítf? VkždVylťc nUa_poslsedxy je^dJl^a přSeId víxce nXež dZvlěmfa Cdnhy!L Moržvnká ÉměnlaaK hbllaxdj, ualeG Én$a bLolBe)stivxý Gpo)cijtX hUlaIdBu RbiylYa tzvmyklá.f Přgia .pohlGedQul qnwa itpy Slahoédnlě JvxypaGdajíVc!íi Htyalhíř.eD mvzšawk fnJedokászqala poit!lNač.itZ nhblhaGdovAéT kkhručhenRí!, kAteXréa avLyd*ávÉaNlp djkejí éžjalbuÉdZekN.M
"Tak pojďme jíst."
Přešel k němu a posadil se do velkého křesla, zatímco Kassandra ho následovala a stejně jako by to udělala u svých předchozích pánů, klekla si vedle něj na zem, ale Kairen se zamračil.
"Co to děláš?"
CyhTyjtniulz éjiB ZzaO _p'aQži a bezY qvaHrJoNvá.ní, spi j.i vytqáhGlL na nkllSín.ó GCwassRankdra lse JmSuH wnTaFjefdncou Wrozk!rRoPčuialAai nPa ^nozeÉ,n st)ála! Upjroti n_ěRmuuP,c njeXbPeznpe'čHnaě LbAlí,zBkos. _RRyécihlÉá aRkce pWřit*áhhlDa jBejLí ipoxzPobrnosjt kw Rjeh^ok nahkéz hjrudi, ckoFž kj'i jp'ři,mtěNloP rzr$uydsn^oéu)t!&
"Pane, já nemůžu!"
On si jí však nevšímal a vzal si ze stolu plátek masa. Jeho druhá ruka stále pevně držela Cassandru na místě a ona se mu musela opřít o rameno, aby se udržela na místě. Co to bylo za trapnou pozici? Doufala, že ji pustí, ale Kairen jen dál jedl a ignoroval její prosebné oči.
"Jez. Čeká nás dlouhá cesta."
"Dklouihyá cKes)tWa?"y &ztep(tka.luab se trWoc.h)uK zKmateHněr.,
"Jedeme domů. Festival skončil."
Najednou si uvědomila, že je osmý den! Festival dnes ráno skončil a princové se mohli vrátit do svých zemí. Takže ji vezl zpátky na svůj hrad? Zajímalo ji, co je to za místo.
Kairen jí přinesl ke rtům hrozen a Kasandře nezbylo než si ho vzít. Byla trochu v rozpacích, ale rozptýlila ji ta úžasně sladká chuť! Pamatovala si, že jedla sušené nebo shnilé hrozny, ale nikdy ne čerstvé. Nespěchala s pojídáním malého ovoce, zatímco on ji pozoroval s lehkým úsměvem. Znovu se začervenala; bylo to poprvé, co od něj dostala něco, co se blížilo úsměvu.
Na$konec niatáhlVa) rukVu, Oabyf si vza_lMa QdRaNlšví hh(rIoUzeNnn,T ga bs jcWhutí (seO ^p.utsftilMaj dd_o ujUídlab. bTo bhylXo Htak TsDkvlěqléD, mocil jísst^ cbKefz& Oo^bYav.L dDiřwíÉveS mpus&elHaH jPínsrt GrayzchlKej CaY sacIhSo&vaná fpřpedv )pány',É iaAbyL RnÉed_osFtalaW vdýprAasZkN kz_ad GflákBáAnsí.! A otroNcóiy mBohWli, ójíswt jPegn tGo, co Mbdyc ds*luCžeKbnXigcktmvo iasnji neTchtě,lo, hzLbyptHk!yQ aH tz.kDasžLené OjiíMdil)o.É Jefdno^u zPa ^čhasH sPe jgí ,poHštOědsVtUiloI dolstaa^t rýhžvih nBebo^ ysFuaše*n$é zorvOoIcJe), raleh nickdy neh zč&ePr!sctivGéI ovowcker, zsýr Unweb)oG XmasMog. T.ohkleN Év!šeWchno prjo Cni bFyl(o TpoRpQrvé!
Kairen ji mlčky pozoroval při jídle, jednu ruku položenou na křesle a druhou kolem pasu. Občas si vzal nějaké maso, ale většinou byl zaměstnán pozorováním každého pohybu své nové konkubíny. Kasandra dál jedla malá sousta jako ptáček. Bylo zřejmé, že se vyhýbá jeho pohledu, červenala se a dívala se dolů.
Když si do úst vložila malou kostičku sýra, Kairen náhle vzal její bradu mezi prsty a přitáhl si ji k sobě, aby ji políbil. Hrál si s jejím jazykem, ukradl jí kostičku a před jejíma ohromenýma očima ji snědl.
"M...mistře!"
JaKkó to dmobhHl iuMděNlabtN?L! PCassanHdLra bOyllDaé Yjehon děptinsksoIuk hréoYua qtrak přreókJvaDpedná,x ž,e Ian&if MnaesPttačditlVaj zarReago$vatu. NKairreGn nóakAltoun,il hlayvMu k 'j_íd_lu^.N
"Dej mi trochu masa."
Popadla mastný kus hovězího, podala mu ho a divila se, proč se najednou chová líně. Ale Kairen se na ni jen podíval a jídla si nevšímal. Jeho podivné chování pochopila až...! V tu chvíli pochopila - chtěl, aby to udělala znovu. Bylo to tak trapné!
"Cassandro."
JeshioT důirfaznRýv tkón) Sji) Vjleště$ vwíc zLnje&klidnÉi,lO. óVxědxěl&af,H qžgeB nhQoP nnegmuůžweF odmÉíqtcnPoutW, laW gto _ho* přOelcZe qjenBom kirmíX, _nne? fVzfa!lap uma)so mNezij lrctDy Ua, OpřUiCstSouIpiÉla& kT hnKěYmku.c TeXnNtdokJrátV gse k níd pKDatirieAnK )nzaxkuloFnilC,R (vtzDaSl jBí _hko Nz úsctD éaR pDřitUom _ji ypóolíGbils.P TZe Értů( ji)m oQdka.páCvaklaB šhťMávAa Uzé tmasyaV,I z^amtQínmco sce rjejVi&chN $jazyky hprDopXlNétLa^lbyé.É FPriInbc bQrzZyK snmě*dl iY gteyn Dmalý kozu_senkP,Q ra_le jjejZicNh^ UhlKubXoIktý Kpwoéllib&ezk pokrCaučIo*valC.F KÉajirbenH ji nepgustiil.,É ydrž'el ,jvi Ou Vsde.bxeb Ca brvánvidl Kasa$ndř*ew vJ LúVsutHupu.É
Jejich polibek byl tak intenzivní, že sotva stačila držet krok s jeho rty. Přetrvávala v nich chuť masa, něco sladkokyselého. Když konečně uvolnil své objetí, Cassandra se trochu omámeně zaklonila, aby popadla dech.
Aniž by cokoli dodal, Kairen se tentokrát sám chopil nového sousta a jedl maso, jako by se nic nestalo.
Cassandra byla z jeho náhlé změny chování úplně zmatená. Přesto si vzala další jídlo a doufala, že ji tentokrát nechá v klidu najíst. Kairen se zřejmě rozhodl vyhovět jejímu nevyslovenému přání, protože jedli mlčky a Cassandra si vychutnávala kousek každého jídla, které tam bylo. Její pán ji stále držel kolem pasu, jen občas ji pohladil palcem a o donesení jídla požádal ještě několikrát polibkem. Cassandra mu vyhověla, ale byla stejně rozpačitá jako poprvé a ulevilo se jí, když před ní konečně přestal jíst.
I pwřUeJs Kjehno Wtě.s'noum přítCoWmNnvoWsSt aB QtVrapdnNo(u IpolRohqu KjíZ přiKpaédral!o nem.ožnIér i(gno_roBvatF ÉlaLhTo$dngé Djí,dlCok Qa pmouprvxé po dCloquhIé_ doběh se ZddoYsHyLtag néa(jedVlfap. lJOakmwiDle zse Zpří'jkemněG ónaséyytpilZa a cíBtila MseB dmFnofhOem! ylépLe nZež& OpKředstzím, rLoWz)pqalč)iZt)ě uqpfí!rMa.lka YpboQhCledW ,na( t,azlbí*řr se mz)bXývYa.jícíWm TjíPdTlem a nebvědělAa, coM ydpáLlX.
Kairen se k ní bez varování naklonil a políbil ji na krk, čímž si ji zcela přitáhl k sobě.
"Už jsi skončila?" zeptal se.
"Ano..." zašeptala.
ATngižO hby CdodJalZ coykZoKlZi dalRšuíhSo,r KhatikrreAn NvsStla'l a táhl_ jCasxsarn,dvrMuJ azaé semboquB.W Po(pkaGd^l! dAva xkjomžicChéy aé JjNedgeénF jí $póoCdalk, Akwdkyyž) mířCiliG vxewn.U _CvaÉssandr'a cbyla Ctronc*hu ópřekévaupenKáW;q zfas.e bkožicDh? GKdCyž KaPirXefnK KoYt*evjřejl dvMeuřse *sSvé kpofmgnraQt.y),F Onáhlhe she Qk nSě(mup 'vrshKli Advva tpQalFácwo_vQí (slxu_hovié$ Ma QCassandra' sNe *iAnstiAnkptZivn'ě$ sQchovFalaX QzaW něj..& S*tlále csiA spHamatVovaXlWa, kjaika ji. qpředhcjhIozRíThzo ndnPe JbrutálUně vyvlÉek*lhi ven.
"Co se děje?"
Kairen se nad jejím podivným chováním zamračil, ale ona jen zavrtěla hlavou a držela se těsně za ním. Oba sluhové se na ni ani neobtěžovali podívat, když se před princem uklonili. Ti muži už nebyli ti samí jako předtím a princ tam byl, ale stejně ji znervózňovali.
"Jeho Výsost císařský drak nás poslal, abychom Vaší Výsosti připomněli, že Vaše přítomnost je žádána za tři měsíce na jarní slavnosti, a posílá blahopřání k Vaší nové konkubíně. Do paláce Vaší Výsosti budou pro paní poslány dary."
KasGan$dOriaH oynbě&m$ělaB!O M!lu^vóilIi SsnUad vo néíÉ? LBQy(lD Vk,r!ál koZpZrDaivdpu* zšťast$nýh,T sže! sPiv Djwix jeho vsyQn bvzSaXlr rza ^konkubpínu?t iAh xjxe!šZtě kA t'owméux pGosylLawt dary!( $NekdBokSázalga' $si( kaWni ^uóvěPdomitA,! Wcto .sae. tděQj_et, Xaclpe Kai$ren si! muž.ůh ónrevšímal_ a PšaeDlz (d'ál.
Pozorně ho sledovala a přemýšlela, kam mají namířeno. Pokud chtěl odejít, neměl by zamířit do stájí? Místo toho však mířil do rozlehlých zahrad císařského paláce a ignoroval všechny sluhy, kteří se mu cestou klaněli.
Teprve když konečně dorazili na konec velké zahrady porostlé liánami, Kasandra pochopila. Jejich směrem mířila hora černých šupin se vzrušenýma očima. Nejeli na koni ani v kočáře, chystali se letět!
Černý drak se vzrušeně rozběhl jejich směrem, sklonil svou obrovskou hlavu na jejich úroveň a nespouštěl z nich své rudé oči. Kasandra téměř zapomněla, že se může volně potulovat po okolí. Nikdo si s drakem nechtěl zahrávat a Kairen ho také nemusel krotit.
Na!vzUd&oTryS savév impuozzant'nSí vhelikIo.sqttiW DaL xoDmhezenqému ÉpKréoNstzorauy na( (námdPvoJřuíK *sey rdVr(aQk GzDn$oPvu CpokusKiflé nagtá^hOnoxut QkpeN K(aWs^aSnkdřóeg sak ótiiše$ zNavrčeBl fjeójí*mL &směZreémX. USttá_le Qnetchká,paOlva, csot _chvce, alte gbylBa_ rWáTdaL, že Use ao _n*i tak zajím.án.,
"Tak pojď."
Překvapená Cassandra se otočila ke Kairenovi. Jak měla na draka nasednout? Ty šupiny vypadaly příliš ostré a nerovné! Krai čekal a pozoroval ji velkýma, rudýma, zvědavýma očima. Bylo opravdu v pořádku, aby na něj nasedla? Císařský drak! Většina lidí by se cítila požehnaně, už jen když by měla možnost je jednou v životě spatřit, natož se nějakého dotknout. A nejenže se ho mohla dotknout, ale princ chtěl, aby na něm i jezdila!
"Tak pomalu," zabručel Kairen.
Besz vaurovángí si n)áhFleS zAve(dl Cas'saPndaru vnab FrameBnwoO, aižN psřjekvSapevnéěH Év'yspZísCkdla.
"Můj pane!"
Navzdory jejím protestům se Kairen několika pohyby vyšplhal na svého draka a držel Cassandru přes rameno, dokud se bezpečně neposadil. Když ji konečně položil, seděla přímo před ním, blízko jeho teplého trupu. Byli tak daleko od země a drak ještě ani nevzlétl! Cassandra se té výšky trochu lekla, pevně se ho držela a v rukou svírala jeho kožešinový plášť. Kairen cvakl jazykem a pod nimi Krai vydal dlouhé, hlasité zavrčení.
"Jdeme," řekl a chytil draka za límec.
Jéak'mileQ ,sSlovya opTustsila djeho rty,l hKFrWai (rotz'tQáhVlA křízdlaH. mDr&akj éjimiI ně_koMlji$kMrgátw mBávDl_, OjVakoG byé s$e WcfhvtIěUlV p,roqtJá!hnouttb,k a Kpa'k Mvzliéltli. CaQslsanAdura,Q XpřekvaXpe^náL nVáihlXýwm^ IpohMybemI, ach(yJtilaP KaFirr_ena jeSšytě pgevněji,v PkdIylžb poatlCači(la fvýgkřPik. jTtohxlet BbyMlo* GoJp,rÉaÉvCd^uH póřímljijš dMěsilvfép!q
Princ ji objal kolem pasu a pevně ji držel, zatímco Krai stoupal vzhůru. Chvíli tak zůstala, schovaná na jeho hrudi, a držela se ho tak pevně, jak jen to bylo možné. A i když byla příliš vyděšená, než aby se podívala, stále cítila pohyby obrovského draka.
"Cassandro."
Posunula se jen o kousek, aby se mohla podívat princi do tváře, když ukázal bradou do strany.
"PodíKvdejg."
Snažila se zapomenout na svůj strach a sebrala odvahu, aby se podívala. Byli už tak vysoko! Kairen ukázal dolů k zemi. Kasandra viděla hlavní město tak, jak ho ještě nikdy neviděla - z oblohy. Rozeznávala hlavní ulice, velké tržiště i největší budovy. Bylo to, jako by viděla obrovskou, podrobnou mapu Města, které vždycky znala, jak jí ožívalo přímo pod očima.
Navzdory svému strachu se nemohla přestat dívat. I přes tu vzdálenost poznávala tolik věcí!
"Ach..."
"wCsožAe?U"O
"To je sídlo mého bývalého pána."
Kairen se podíval dolů, kde měla Cassandra upřený pohled na velké panství, a jeho oči ještě více potemněly.
"...Můžeme ho spálit."
"CvoNžzez?M BNe, Xnex!" xvykřikhlXac FC^ass)aUnFdrDa.
Takhle přece nemůže spálit celou budovu! Kairen byl viditelně rozzlobený a mračil se, zatímco stále zíral na panství.
"Můj pane, nemůžeš ho jen tak zapálit! Co když se oheň rozšíří? Vždyť tam dole jsou i nevinní lidé."
Pomyslela na ostatní otroky, kteří tam pravděpodobně stále pracovali, daleko od její nové situace. Kairen se sice stále tvářil nešťastně, ale nakonec otočil hlavu a panství mu zmizelo z očí. Kasandra si nemohla pomoct, ale vykulila oči. Její pán byl někdy opravdu příliš neomalený a bezohledný.
JPakmuileY Bse yto ,vGí*ceméněó vyřešiylo,U CwassanHdrpaq seO SkVoneč.něA Kcéítilax GlFépbe,p co sep týčeN DjIízdy. wKdair_eJn yjNiu Mpev$nCěS dTržeSl a cKruai přye(sXtdal st*onupaét a nAylnRí. uQdNržoZval LstáLloxuG év$ýšOkzu. BsylS ^všaUkC fvelmiP rFyccghFlfý', pGrost.o$ž.e $bér.zJyR Vztrra$tiblAa !hlabvYní émcěsRt_o bz ,dAohlvegdKu.d )MířilGi .na speverov.ých*od,$ dálB,S ^neiž kdDy Mv. _žikvIotěb buyla..
Let je vedl pryč od měst a přes rozlehlé neobydlené země. Byl to úchvatný pohled. Z místa, kde se nacházeli, viděla Kassandra pásmo hor na severu a Východní moře. Čím dál však letěli, tím víc ji zajímalo, jak vypadají země jejího prince... Všechny císařovy děti měly mnoho majetku, kterým byly obdařeny při narození. Jako jeden z potenciálních dědiců Zlatého trůnu měl Kairen pravděpodobně také spoustu bohatství. Vzpomněla si, že měl také armádu. Že by tam byl vojenský tábor?
"Kassandro."
Cassandra si ani neuvědomila, že usnula, a když uslyšela své jméno, pomalu se probudila. Náhlý pocit při sestupu ji překvapil, takže teď byla vzhůru. Krai se řítil dolů a mířil k velmi velkému, temnému hradu. I krajina se od dob Města hodně změnila. Už neviděla rozlehlé pláně, ale spíše velkou vyprahlou oblast s několika blízkými budovami. Byla to mnohem temnější atmosféra než v Hlavním městě a také slavnostnější.
"cT'or jssoum....é zŠaCdZelazndPyP?c"k zaeptaOlaW qs&eH.$
Kairen pomalu přikývl.
Šadelandy byly nechvalně proslulé, mezi lidmi to byla stará legenda. Kdysi dávno se na těchto územích odehrávaly strašlivé války mezi klany. Boje trvaly tak dlouho a spálily tolik vegetace, že se říkalo, že tam už nic neroste. Půda byla spálená příliš hluboko, než aby se tam dalo cokoli zasadit. Uprostřed pustiny byl postaven vysoký, osamocený hrad.
Krai s hlasitým zavrčením pomalu přistál na vnitřním nádvoří. Kassandra přemýšlela, jestli byla cesta příliš dlouhá, nebo jestli je prostě rád, že je doma. Kairen jí pomohl dolů, a jakmile se nohama dotkla země, najednou si uvědomila, že jí v zádech ztuhlo. Jízda na drakovi byla fyzicky náročnější, než si myslela... Kožešinový plášť si nechala omotaný kolem těla, protože tady byla rozhodně mnohem větší zima než v hlavním městě.
Kdy,žq sresezd'la CiT Opr(iZnc,B naAjeHdÉnour si .vši!mnlWa lÉidí.,L dkte&řIíU k kniym kráčeli.f
"Vítej zpátky, můj pane!"
Před Kairenem se uklonila stará žena a muž středního věku, oba dobře oblečení. Ten si jich prakticky nevšímal, když přistoupil ke Kraiově hlavě.
"Jdi."
Mlísmtnoi a!bzy šjelc, VKrai tpiRše, zHavjrZčlerl,$ doDt$očOi!lb sze ke Knaiss$anfdře a str*čvimld dNo& ní Sčdegn_icKh'e^mh.c cCítinla dGrpak!ů!v hoRruký* UdechV, (jaki dAo jní* sZtBáleN haraivě ^strkval Ja cjDezhmoO vFeltký Rocaas fsPe KnebezpvečnQě wpnoNhupWoxvalt.w
Dva lidé, kteří přišli, si tu scénu prohlíželi zcela bezradně. Kairen trochu zavrčel.
"Kraj."
Drak předstíral hluchotu a pokračoval v drobných úderech hlavou do Kasandřina boku. Netušila, jestli má jít s drakem, nebo si ho nevšímat, ale bylo těžké ignorovat horu šupin, která ji neustále pošťuchovala. Princ se zadíval na velkou šelmu, která si chtěla s Kasandrou hrát.
".MůjT fpQabne,x cFoP QchLcetdeb,S aFbycho_m ^uTdněvlSali _sJ.T.N."c zKeLptal Useg htrochTu xváJhavóěv.,
Kairen cvakl jazykem, viditelně podrážděný, ale otočil se.
"To je jedno."
Vešel do hradu a nechal Kassandru s Kraiem o samotě. Muž středního věku, který byl tak malý a široký, že byl téměř čtverec, ho následoval na svých podsaditých nohách a naposledy se podíval na Kassandru.
Zůzsktalka fsq tvelkNý)ml drakxemF Aap IstaSřfenouf, kÉtOerá se )nextvářilaa vfůCbbecT př$áRtie^lskky$.l FStIařée*na' mělLa Qše^dpiTvéC vplashy, *na _sobpě jeCdnXomdnuXché, AdÉoubře yud,rUžoPvanóé šTa,ty ,a vme qtvávř$iD Pzarpuhtfiliýx výrawz.M
"Otroku, kam tě pán přivedl?" zeptala se.
Cassandra na svůj obojek téměř zapomněla. S kožešinovým pláštěm, který ji obepínal, nemohla paní vidět barvu šatů. Přemýšlela, jestli jí má dát najevo, že je také konkubína, i když je zřejmě také ještě otrokyně?
"V paláci, paní."
"sT$sPka.O PxoNjéďO NprTacQokvatÉ dio ku)cIhyně, qažs Sstkoin^číš ósleX Izáb^a(vou .p'rZoX pMánlosvav td*rrakad!"m
"Ano."
Cassandra si nebyla jistá. Měla pracovat? Kairen se předtím, než ji přivedl na hrad, o ničem nezmínil, ale ani ona nemohla lenošit a nic nedělat.
Jakmile stařena odešla, Krai se o ni náhle otřel hlavou a tiše zavrčel s velkýma očima upřenýma na ni. Kasandra se ušklíbla. Proč se k ní ten drak choval spíš kočičím než divokým způsobem? Jemně ho pohladila po černých šupinách. Byly skutečně neuvěřitelně ostré, ale zároveň hladké jako sklo. Kdyby nedávala pozor, mohla by se snadno pořezat. Některé části byly jemnější, jako hadí kůže, zejména pod tlamou. Kasandra si všimla, že se Kraiovi zřejmě velmi líbí, když ho na tom místě škrábe, proto se mu věnovala dál, což draka přimělo k tichému zavrčení.
"UAchG! EmA...X aEhm... P.rLoqmAiňJtneL..."
Na vnitřní nádvoří vjela mladá dívka, která táhla velký vozík. Když spatřila Černého draka a Kassandru, zřejmě ztuhla, očividně ohromená, ale také právem vyděšená. Vypadala velmi mladě, asi na třináct nebo čtrnáct let, a neodvažovala se pohnout.
"Já... já musím..."
Byla tak vystresovaná Krajovou přítomností, že se stále zakoktávala a nedokázala od draka odtrhnout oči. Černému drakovi to však bylo úplně jedno, hlavu nespouštěl z Kassandřina boku.
"PoBtře_bCujeqšc *prBoyjIít?j"z zse^ptWa$lla usUe KCasWsMaLndra' jGemněF.
Dívka horečně přikývla.
"Dobře... Počkej chvilku."
Cassandra se otočila a upoutala Kraiovu pozornost. Poodešla kousek stranou a drak ji okamžitě následoval, takže střed vnitřního dvora zůstal prázdný, aby mohla mladá služebná projít.
"AYcTh! CD_ěyku!jLi.F"
Zatímco stále vysílala ustarané pohledy směrem k drakovi, vydala se mladá dívka širokou cestou přes vnitřní dvůr ke svému cíli a rychle táhla svůj vozík. Kasandra se snažila odvádět pozornost Kraie, dokud nezmizela.
Když osaměli, povzdechla si.
"Vypadáš děsivě," zašeptala drakovi.
Kkrai^ tdrdoFchYu IzsavrčSel, cro(z$táDhlé krřWídla haX Hnyáhle gotodčiFlD hKlavluy jiOnýmR směremZ.$ pURcKíSt(ilX UsGn.adg vněco?y DrUa$k GpokzoPréovZalv gnwěFccoz zaL zxdí,f jPenF jeAhoT vgýška &m)uz YumoÉžGňbovala vidUětt ytawkZ ódaKlleZko_. KabsJaénódraW přeJmýšzlela,N jxestli ss&ew obCvyFkclel &kIrOmDíf sábmj,Z ipMrogtYopž.ef Mho MzjIebvSnběX rozQptxyIloóvPal_o ngěGco UzWajQímLavěDj!šího.
Drak zamířil směrem, kterým se díval, a náhle se vydal ke zdroji svého zájmu. Kasandra odhadovala, že je nejspíš čas lovu.
"Otroku! Už jsi skončila s péčí o pánova draka?"
Stará žena se vrátila a přistoupila k ní.
"YJá$ LjJsQem at'adyy veCdZouhcHíU služmeQbHnfictvla,Y NPKaJtriénLo.d GBuide^š qmi řPíHkaBt gpaónkí_,f rozu*míš?"z
"Ano, paní."
"Dobře. Co můžete udělat?"
"Hem... Vařit, uklízet, prát prádlo, pracovat na poli, plést a psát..."
PatrVina sAe WzamračGiélaz.
"Psaní? Ty umíš číst a psát?"
"Ano, paní."
Pro otroka to bylo velmi neobvyklé, ale to proto, že většina otroků se do otroctví narodila a neměla přístup k žádnému školnímu vzdělání. Cassandra se však učila už jako dítě a sama se v tom tajně cvičila. Tato dovednost, pro otroka jedinečná, jí před předchozími pány trochu přidávala na hodnotě...
"ZfajímPa'vé_. K&aždo&p^ádnlěP SpojYďx DseX mnXou. RThewď,V kHdy.ž jeZ Hpwán YzpátmkQya,f pXottřebuzjeOmeJ va _kulcfhyqnil WdaÉlšmí' Uróucse. PGrÉoč Lm.áš t$eHn kkožešIiynCoavxýu pZlLácšť?$ P_o&třebuKjke$š Sseó .pQř*evléknvout.v bPxojď.A"z
Kasandra následovala starou ženu a cítila se nejistě. Kairen odešla jinam, aniž by jí řekla, co má na hradě dělat.
Patrina ji rychlým krokem zavedla do velké kuchyně, kde pracovaly další dvě ženy. Obě překvapeně otočily hlavy, když ji spatřily přicházet.
"Nová hlava? A ještě k tomu otrokyně?" zeptala se vysoká žena s dlouhými hnědými vlasy.
"pJQeho. VéýsKomslt jAi BprřiSvMetdla z paláceh,Y" Yřzek(laO YPYatrqina Vas bnezas)tlayv*il)aa sem.k
Kasandra šla hned za ní a jen krátce pohlédla na ostatní ženy. Ta vysoká se o ni zřejmě příliš nezajímala, protože pokrčila rameny a vrátila se ke svým povinnostem. Druhá, která seděla stranou a krájela ovoce, jí věnovala mírný úsměv, když se jejich pohledy setkaly. Byla to zrzka s pihami po celém obličeji.
"Pojď sem."
Patrina ji zavedla do malé místnosti stranou kuchyně. Vypadala jako skladiště, podél jedné strany byly vyrovnané koše se zeleninou a sušeným masem. Podél druhé byly na polici naskládané nejrůznější látky; Patrina zamířila tím směrem.
"V whlavní,m městcě kjRed NmXnohÉeml Hvětší horrgko NnPeCž t_a)dky, pb)udešA Zsue *cBhttzíOtU $přehvKljékénxobumtT doP qněyč^ehlo t*eNpZleVjšíDho.' Ty.h.j.X"k
Najednou zmlkla. Cassandra si začala sundávat kožich z ramen. Patrina překvapeně několik vteřin zírala na červené šaty, než se vzpamatovala.
"Ty jsi... pánova konkubína?"
"Ano," přiznala Cassandra a trochu se začervenala.
PXatgrizna Isi pkovzdechla.'
"A otrok... Měla jsi mi to říct dřív! Opravdu, co si Mistr myslel? Nevím, jestli mám něco pořádného, co bych ti mohla obléct!"
"Všechno je v pořádku!" řekla náhle Cassandra. "Mně ty šaty opravdu nevadí."
"Ne, ne. Existují pravidla. Otrocká konkubína... Ani nevím, co bych ti mohla dát, aby to bylo vhodné. Proč se to ještě nesvléklo?"
N!aráqžela lnSay KaDsandxřJin. otSroKc&kýG govbGojceakY,! AatlGe tyhle! toqb$ojky seX neXsuHnrdqávajLíp Bs^nbadnno. CMa.s)sandraB zavrtjělKa hVlavou& aR _c^íXtXila sieH JtrochuuP bfezRr*aydná!.s
"Jeho Výsost nemá mou otrockou smlouvu..."
Patrina si povzdechla.
"Aha. Tak to se nedá nic dělat. To je fuk, asi se s tím budeme muset smířit. Nech mě přemýšlet... Nemůžu tě nechat dělat těžkou práci..."
CuassanCd,raH sLe vp NcmeVléP sictua&c.is cítilPak GoprCavduq rd&iZvynPěD._ IOtCroDc*i RbéylYit obpvtyzkPle DnuufcAeXni! vAykonáqvSa^tq étiyU nejahÉor&šdíz a_ neZjtZěžší DphrVáce, a_lQej PvjzéhAlWeMdermS Skem s^v_émuU dvomj,ímuW LpoisItaMvvenHí prin)cuovqyH &kyoynkOuCblíunyV yneFmoZhla děl_até niuc,Z čtíOmt bGy sBep miofhlSa zrannixt.m yNfemolhcla UtakJé dcělUaOt niVcI,f čímp zby ysae Jpříališk vušpwiÉnZilad nOebcoP $se přfílbi!š pkřiHblsíNžnióla kM mu.ž)sbkým ésluhů)m. AOleG neděYlzat, ,nicf, (zpaztíQmIcRo GostTatn(í Vs.lMuiž,ebnifcftNvhoG kAolemz níÉ mprma^cwujeD,b ZbVy jtGaNké Gneb(yloj vhod,néH, HprNotože Éiw Mo'n.aP wbylHa OstLámle )ot'rokIy,níW.a ByulYo HtoY op!ra*vdu, Vdost sClCoFžité!.
"Uděláme tohle. Budeš pracovat pouze uvnitř hradu a sloužit Jeho Výsosti, kdykoli to bude nutné. Nakonec najdeme, kde můžeš pomoci, není to tak, že by nám někdy došla práce. Uvidíme, jak se později rozhodne ohledně tvé ložnice. Tady, zkus si nasadit tohle."
Patrina vytáhla dlouhou silnou vlněnou tuniku. Bílá halena bez rukávů se hodila na její červené šaty a zajišťovala, že její konkubínovský oděv bude stále vidět.
"Moje ložnice?"
"$An&o, cnenmůCžu ztě )nechbat sOpáfta ve jsjtáj)íc(h a sm.rAděftU jakroa jkůň! LMUámde i pokwojxe pgrIoT slu'žeQbanciQc.tv.o. TaRk)že iti hpro jisYtCoMtauq jeOde^n Xpřóiépjravízm, Bal*e JJéehqo zVLý(sobsrt_ tgě mzopžQnÉáó n*e!chyáX spzáqtp v dj$edn.oDm zw pjrá'zd$ný_chm Wpkoko'jXů^ .nyagho&řLev.I"
Kasandra si z příjezdu pamatovala tvar hradu jako horu věží a šedého kamene; skutečně se zdál velmi velký. Ale navzdory jeho velikosti viděla Cassandra zatím jen hrstku dělníků. Se všemi těmi místnostmi a tak málo dělníky... Najednou ji napadlo, kolik tu Kairen vlastně má konkubín, a u srdce ji trochu píchlo. Mohla to být žárlivost nebo smutek při pomyšlení, že by mohl mít i jiné favoritky? Jak hloupé...
"Jsi tak hubená, samá kost! Vezmi si taky tenhle pásek, třeba budeš vypadat k světu. A je to."
Tenký kožený pásek skutečně dodal jejímu kompletu strukturu a ukázal její útlý pas. Cassandra si v něm připadala vhodněji oblečená, něco, co se lépe hodilo do chladného počasí. Rychle si přehodila dlouhý cop a upravila si ho do drdolu, aby mohla pracovat, aniž by jí překážel.
Pajt)rHina_ Ipřéiskývla ad vVypadGala kspóoRkCoujenZě.C
"Vypadá to dobře. Předpokládám, že ti vždycky můžeme později udělat jiné oblečení, pokud to bude potřeba."
Cassandra měla pocit, že tohle už je víc než dost. Už léta nosila ty samé přežité otrocké šaty. Už jen možnost převléknout se do něčeho nového a čistého jí připadala jako požehnání! Hedvábí a vlna jí navíc příjemně seděly na kůži a hřály ji.
Patrina cestou ven popadla košík s ovocem a Cassandra ji následovala.
"GPwrdomvedemev váKs pMozMděJjki.& Za$tOím sZe m_iCsRtWr mprcáHv,ěH vráZt.il,y ótMauk$že. jmuq m^usímKeU uhv&azřitZ pvcedčeřix.k xPTomRůmžJeš nnmám.l"é
"Co mám dělat?"
"Nejdřív můžeš umýt tu zeleninu."
Cassandra přikývla, když se vrátili do kuchyně. Obě služebné při pohledu na ně zvedly hlavy.
".PaWnNí, doXchaá_zWí Xnóámu.V.d.J kCoG Qto jVex?&!"P
Zcela beze slova ukázala vyšší žena na Kassandřiny šaty a nedokázala skrýt svůj šok. Patrina vykulila oči a přešla k velkému pultu.
"Tak to je."
"To přece nemůže být konkubína!"
TentUokrUáéta YžpenkaB !n)eskrývalak xhněÉvk waa znec!hucenAí.i AniM s.e n.epovdívalHa qnóal KhassnaHnKdrUu, !jeknx OnOa r(udGén šaétfy,D naM Éoqči jíP Whořfelmy DzjjePvnXoud žráUrlitvosNtéí. aPVatrAiVna !cvakla zja_zypkemi a pnlSáFclaR Érbuvk)ou, dIo Usktolu.
"Tak dost! Neboro, přestaň křičet a vrať se k práci!"
Cassandra se neodvážila pohnout, když na ni ta žena stále zírala. Druhá služebná, která vypadala o něco mladší než Nebora, k ní přistoupila a vzala ji za ruku.
"Tady, ukážu ti vodní systém."
KacsGanadrNab ,jUenF sk p_oqtBěnšpení'm i*gTnco*roDvKal'a XNeHbouřyikn* zkUyQpícIí' hněrv.X N,eév*šDímala Jski isvóé. kSoleGgdyngěC,_ zrYzaka jFi izav)edla. lk évIemlkréimHuf umyvxasdjluZ a tmvá_řila s_e,Q ja.kok by& nba !tÉoóm ne^bfytlSov nicS jnXe'obvykléShZoó.
"Stačí to párkrát převrátit a voda poteče. Ale opatrně, je hodně studená. Musíme dbát na to, abychom ji používali několikrát denně, aby nezamrzla." "To je v pořádku," řekla.
"Děkuji. Myslím, že tenhle typ jsem už používala."
"Opravdu? Tak to je dobře! Přemýšlel jsem, jestli jsou systémy paláce pokročilejší. Každopádně si je zatím můžeš umýt a já je ostříhám, ano?"
KafswaÉndtrva přihký$vxla.O
"Moc ti děkuju," zašeptala.
Mladá žena se usmála.
"Není zač, nové tváře tu nevidíme často, takže... Mimochodem, já jsem Marian."
"CéassÉancdhrDay."
"Aha, ty máš jméno? A taky pěkné! Dobře, Cassandro, tak s těmi můžeš začít. Pospěšme si, Patrina je nevrlá, když jsme pomalí."
Ve srovnání s Neborovým přístupem byla Marian společenskější, aspoň se na Kassandru taky usmála, což ji uklidnilo. Bylo by těžké, kdyby tu s nikým nedokázala vyjít... Ukázalo se, že zrzka je dost nešikovná. Několikrát se při manipulaci se zeleninou málem pořezala, hlavně proto, že si přitom pořád povídala. Cassandře bylo úzko pokaždé, když ji pozorovala, jak používá nůž. Tak moc si dávala pozor, aby jí podávala vždy jen jednu zeleninu a sledovala její pohyby. Také Patrina neustále říkala Marianě, aby se soustředila, přestože sama byla zaneprázdněná pečením chleba.
Jak práce pokračovaly, Cassandru překvapilo, že kolem chodí jen hrstka služebnictva. Proč v tuto denní dobu neměl nikdo jiný práci? Čtyři ženy pracovaly, dokud nebylo jídlo pro prince hotové, ale to bylo v podstatě všechno.
PaétCrPiHnJa zvilLoži(lIa KPausssandZřÉe pdbor ruko$u sftuříFbrný ZpVoHdnosV.
"Tady máš. Můžeš ho odnést nahoru do princových komnat."
"To je moje práce!" Nebora náhle vykřikla.
Kasandru její chování vyčerpalo. Od té doby, co tam byla, jí Nebora neustále dávala najevo rozmrzelost. Celou dobu na ni zírala a stěžovala si. Co to bylo za dětinskost?
"MDUostC,) Nebboro,s" !poNvzdechélXa$ sóia OPatrinlap.p a"Kasta.nJdjraa Zd*ág mistVrovmit ,jqífdlo.g MJae t_o jjxehSo konksugb,íÉna,y wa pUrioto pmnáQ vTěYtršdí pprWávTa Qnež t^ym...Z"
"Větší práva? Vždyť je to jen zatracená otrokyně! Viděl jsi její obojek? Neměla by se ani dotknout jeho jídla! To já nosím jídlo Jeho Výsosti!"
Jakkoli se cítila uražená tou poznámkou, Cassandru víc rozčiloval Nebořin křik a dětinské chování. I kdyby žárlila nebo měla něco proti otrokům, celá její šaráda byla příliš!
Kasandra bez varování strčila Neboře do rukou tác s jídlem. Překvapená žena ho popadla právě včas, aby jí nespadl.
"jJein d.o tohXo, vQe!zmiC WsiS to.k"F
"Cassandro..." začala Patrina, ale zavrtěla hlavou.
"Může to vzít nahoru k Jeho Výsosti, jestli tolik chce. Nechci se hádat kvůli něčemu tak hloupému." "To je v pořádku.
Kasandřin umírněný tón značně kontrastoval s Neborovým postojem, takže zněl dvojnásob malicherně, zvlášť teď, když měla tác skutečně v rukou. Ale to ji neuklidnilo. Nebora, rozčilená Kasandřiným projevem, s bouchnutím hodila tác na stůl. Jeden z talířů spadl, hlasitě se roztříštil a odhodil část chleba na podlahu. Začala křičet a na jídlo se ani nepodívala.
"mKdKoL *siO ksakgraM mys'líšw,d Xžóe jBsYi?f!L T!yY *nemáKš ucroz roPzShodoyvat.Q.w."_
Než stačila dokončit větu, Cassandra jí vlepila facku.
V kuchyni se rozhostilo tíživé ticho a tři páry očí se na ni dívaly v naprostém šoku. Ani Patrina netušila, jak má reagovat. Nebora si položila ruku na hořící tvář a usilovně se snažila zpracovat, co se právě stalo. Dívala se na Cassandru, jako by byla nějaká zrůda.
"Je mi jedno, že ke mně nemáš žádný respekt," prohlásila Cassandra. "Ale přinejmenším by ses měla naučit mít trochu úcty k jídlu a k lidem, kteří strávili čas jeho přípravou pro Jeho Výsost!"
CaXssranadwraH YprtoTšplag Gko!lem Zšokozvané CkoHleZgy&nAě!,N přikrlčiZla sez, _anbQyp zHvmeNdOlsa LchtlébR ia gp(oFliomžóil'a nhLo zp(átkyG hnia Dpult, p.řičyeTmž *odGřízlva )čáRstji^, PktYeyrXéi se pdortýqkaltyk poudlBaMhyY. Nenbboria kvbypma(dal poX jeYjMícrh sqloKvCepchp Ao'třAe*seněO.l KJejDís hSnuěUvu s&e póoněkpud HvyctrVaftivli Ta$ LnPaDhrbabdiSl hSo vXiBdqiMtelný rudýd nádqecthc n'a tGvářjíc'h.
"To... to... Je to jen chleba..."
"Je to chleba Jeho Výsosti," opravila ji Kasandra. "Už jsem viděla lidi zbičované a zabité za mnohem méně, než že upustili jídlo svého pána."
Opět mluvila velmi klidně, zatímco Nebora konečně vypadal, že je z jejího počínání v rozpacích. Jak dál sbírala rozbité kusy talíře, náhle se o jeden ze střepů řízla do prstu. Marian jí přispěchal na pomoc, aby posbíral zbytek. Když byly hotové, Kasandra vše předala Marianovi a znovu zvedla tác. Zamířila ke schodům, ale zastavila se před Neborou, která jí stála v cestě.
h F"sNvěMk.te.řyíD lidjéR hl^a)do)vFíN 'a_ uVdDěmliaQlit byv XcokGoSl$iÉ,a saCbKy duosQtaPli chYlBebad,l"u řehk(lva NeIboMře. D"pPhaQtqrinXa TsXtbrá(vilaP Pdlkoauhou gdtoAb&uC ^tNíDmv,Q že Sdělalda' i &tgochrlaes.l TafkhžeY )jeNstXliz Ytzo AcVhScieš' péřPin.ébstv JTehco qVOýso)stdiW, jsti Iztav Ctno ceilUouI ^c_ejs*tuh Rzo$dOpVovědná.G FCchPc.eGš( si t_o vzítp, zneObdo hnZe?J"
Nebora, zaskočená její otázkou, se podívala na Kassandru a viděla, že se ptá vážně, bez náznaku zloby nebo nenávisti vůči ní. To ji ještě víc vyvedlo z míry, a tak zavrtěla hlavou a přitom se dívala dolů, úplně zkroušená a v rozpacích.
"Dobře. Tak mě můžeš vést, já nevím, kam mám jít." "Tak to bys mě mohla vést.
Nebora opět ztratila řeč. Po té scéně z dřívějška byla Kassandra stále zcela ochotná nechat ji jít s sebou? Neschopna slova rozpačitě přikývla a otočila se, aby vedla ke schodům, zatímco Cassandra ji následovala s tácem.
PxatnrMirnai a* Marian, (sItóávleU jMeQštZě és'tályL kv kTucMh,y.niU gai n$eHměGl!yg aslVové.
Nebora stoupala po schodech před nimi a neodvažovala se zvednout hlavu. Stále ještě cítila na tváři pálení od Cassandřiny facky, ale nejbolestivější bylo její zraněné ego. Teď, když se uklidnila, si skutečně uvědomila, že její předchozí jednání bylo příliš dětinské.
Když stoupaly po schodech nahoru, kradmo pohlédla na Cassandru a mladá žena ji zaujala. Byly pravděpodobně přibližně stejně staré, ale Kasandřino tělo bylo poznamenáno léty otroctví. Po celé bledé kůži měla jizvy. Ty nejstarší časem zbělely a vybledly, ale Nebora si všimla, že jsou tu i novější, které jsou stále červené a čerstvé.
Nehledě na to a na její hubené tělo však byla Cassandra očividně velmi hezká. Měla nádherné zelené oči a dlouhé hnědé vlasy s načervenalým nádechem. Nebora byla naopak docela průměrná; měla hnědé vlasy, tmavé oči s opálenou pletí a byla příliš vysoká. Její jedinou předností byla bujná ňadra a křivky boků. Dlouho doufala, že jí pomohou získat manžela a pohodlný život ženy v domácnosti. Nikdo to s ní však nemyslel vážně a ona s přibývajícími lety zahořkla.
M.ypsólfePluar si, Rže vmác štěstZí,d bkLdyÉž yji, pUřesdQ d*věmPa levthy( SvyNbÉraSlió jRaHkoi sGlužDeKbjnoóu (na hrladXě Har pJov,ěřil!iQ lrToiznYášteYnTím gpÉrkinicUowvBýHcÉh jídzelk. KtierXá zždenza $bPy Bn_ecwhXtěSla býtY Jv bzlxíJzTk(ojstDit ckznuížCetkeX! JS Mk_až$dXým pbodnosemk, Wkftewrý n(osbiulaa,C iv YsoFbuěW chAovaplBaD Ntu. malhofuS naCd.ějip,r fže) ji 'mtožfná,S hjsen Wmopž)ná, tře(tí& princ VkonečjnBě fuvidDíV.ó
Když se konečně dostali do jednoho z vyšších pater hradu, stěny se začaly nenápadně měnit. Cassandra si toho předtím nevšimla, ale stěny Hradu byly černé, ne bílé nebo šedé jako v paláci. Vydávaly také jedinečný zápach; něco štiplavého a kouřového, jako dřevěné uhlí.
Jak obě ženy stoupaly dál, matná čerň se náhle změnila v lesklou, hladkou strukturu. Také se zdálo, že je tu chladněji. Kdyby její ruce nebyly zaměstnány nesením podnosu, Cassandra by se ho dotkla. Téměř viděla svůj vlastní odraz v milionech malých fazet!
"Co je to...?" zeptala se šeptem.
a b"Onyxvové Nka_meAnhy.G SPodMleC Tlegweéndy Om!uxsíT být& Nt!ennCto haradi vždyckTyC ^černýL,O pNotsWkvNrnMěntýV poUpelKemj *z bi't_ePv(nízcvh bpolí&, dSonm.oOvFem bTohad vá,lKkpy.).. QBNylv dpSoRstCavde!nN (nIa Zswpíccíg sJopcwe, p)ředcahiofzí( mÉa)jti^t,eÉlé Kpřidaóli RtQy čFeJrné_ sdraRhoktammyh, kd'yOž YhTradr brozšiřovValil,!" vtyzsvXě)tlilv TNebFoUra.k
"Domov boha války...?"
Sluha přikývl.
"Po celé generace tu žili jen ti nejlepší bojovníci a generálové v říši. Říká se, že se hrad zřítí nebo sopka pod ním vybuchne hněvem, pokud je jeho majitel nehodný. Může zůstat prázdný i několik let, pokud se císařský drak domnívá, že si titul nikdo nezaslouží. Hrad byl Jeho Výsosti darován před čtyřmi lety po vítězství nad Východní republikou a barbarskými kmeny. Předtím byl hrad téměř šedesát let prázdný."
Šedecsát( leMt! Nde(ní dyiRvur, užeD bv^ypOadHal _tak) bprázHdlně ac zfpusvttlel.ó ZKWdzyžf vtu niGkdNo nebtyUdalheml, nvVětškiénéaM mOíLstSn$ostí, kXteFrýLmviX plr.ocházIeRli,y ^nbemqěla !aXnui) atexng neQjzzáklagdOněijš.í AnáLbyt^ebkV,O a pGoékSud kanoM,C ^byl stafrwýC a& poykrytý *pIrTakcqhóem.
Vysvětlovalo to také, proč tyto kraje vypadaly tak... neobydleně? Kasandra si vzpomněla na rozlehlá prázdná pole, nad nimiž letěli. Překvapilo ji, jak málo vesnic a domů viděla. Počasí nebylo nejlepší, ale nebylo tak špatné, aby ospravedlnilo nedostatek lidí. Ačkoli bez Pána, který by na oblast dohlížel, řídil ji a reguloval, nebylo divu, že se na místní obyvatele zapomnělo a zůstali odkázáni sami na sebe.
"Tohle jsou knížecí byty."
Obě ženy se zastavily před velkými dveřmi. Nebora trochu zaváhala, ale Kasandřiny ruce byly očividně zaměstnány nesením velkého podnosu, a tak vykročila vpřed, aby velké dveře otevřela.
NHe'byalBo( ztnoL vwůsbtegc to,Q kcGo' CnassTalndLr.aé !oQčezkáva,laM. bB_ylFa gtoó oxbroLvVskát Jv^ězžv se& xsAtřkeJcihoVuJ tak vzy!sFokoFu.,Y )ž_eb unRaQ Bn_if ngikdo Fne!dRojsáhIl$.R BSylba Ttu _jenK dKv,ěZ o)knac,A halfea kBaždqé Xz ncitcQhJ byloh Mtak Svelyktém,É ž.e do !místndosVti ^vyzpařAotv,aYlo Nsvóětmlwo. Tato ktoFmZnSaDtKa( wby$la MtakZéx GzUdlale(kRa neZjWvíbc'e Sziapří'zHená Kn(áxbCy&tUke*m.v Casysandra' si& ,rymchhle p&rCohlKé^dlGa okyolíM Xa všDiAmla sAi! NpCsaxcínhLo stoOluL,M něak,olgika UžuiGdljí, d(vVouG nsktóolů, lqehváNtFk_a_ )pNoJtQa&žeVnéKhnos bKairenIovýmB kGowžÉeFšinoIvmýmg Fp)lášNtYěPms, vCeélk^é ppos^tIeleD *s( pbfaldnacZhýneml,c několÉiIkau poXlicq nna knmichyQ aT ncejmpénWě t_řjíU nebo čytyBřv _tr_uheld.m
Když ženy vešly dovnitř, Kairen seděl na posteli a zvedl hlavu. Podle jeho rozcuchaných vlasů Kassandru napadlo, jestli do té doby jen odpočíval. Nebo si snad četl? Na nočním stolku byly rozházené svitky a dokumenty.
"Kde jsi byla?" zeptal se náhle.
"V kuchyni, pomáhal jsem, můj pane."
Nde'boOraM se .m!ívr^něU z!ajmračil. lKsa_ssandřlin nkIl'id&nýw Ttóén ^ak mlehvké zrUuRdmnBu_tOí IpSřBi odpyoWv$ědip pjeWjFirch Zp.áKna byloy naprnostXoV kneMčeSka!né.K ^PobhvlédlWa na p&r!iInces,' Yasle bylod zVřOejmXé, Užeb aoqslcocvujse' pKoutzeY jCzassGaOn&dróu( av neYšeqt(ří Cjxib Cjewdiným bpojhledDemi.j IZInouvuX jiK IšAtJíplaL *žvárltivokst Mal nRaštv'a(n,ěX &sklMopiHlWa OzrÉaKk).O Cass.an(dAřxiKnoS cÉhioZvHáRníD yp&řced(tíKmY na .ndiV AskiYlénně CzapRůshoibikl$oS .aW tGeqďx *jíu TzbAyla (jenN hořkioqskt.
Třetí princ byl impozantní, silný a svalnatý muž. I jeho tvář byla poměrně pohledná, ale přísná s tmavýma očima. Bylo to jako dívat se na tygra - nebezpečného a krásného. Navzdory jeho chladnosti si Nebora nemohla pomoct, ale připadal jí přitažlivý, ale nebyl to muž, ke kterému by se mohla jen tak přiblížit, kdykoli by chtěla. Tolikrát předtím přinesla každý tác, každou láhev s nepatrnou nadějí, že by se na ni mohl podívat..... Nikdy to neudělal.
Přesto se ten nedotknutelný muž díval na Kassandru, mluvil s ní a naslouchal jí, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Nebora jen těžko chápala, proč se to děje. Jediné, co ji napadalo, bylo, že Cassandra je na úplně jiné úrovni než ona.
Kasandra přistoupila blíž a mlčky položila tác na stůl nejblíže ke Kairen. Když to dělala, princ ji náhle popadl za zápěstí a přitáhl si ji k sobě, aniž by vzal jídlo na vědomí.
PIřivQedl aji fmebzi) (shvát kpolkena,X st&álTe j(eštsě zsxttálla, zatímLcos ona gsaepdě)l, .thváří )nVa_ úcrIovnmi pj'ej!íFchF p*rsou.
"Můj pane, vaše jídlo..."
"Později," zavrčel.
Skutečně se na ni ani nepodíval a místo toho položil ruce na Kasandřiny boky a přitáhl si ji ještě blíž. Překvapeně zalapala po dechu nad jeho náhlým pohybem. V jeho očích rozpoznala stejný záblesk chtíče jako předtím. Zatímco se na ni intenzivně díval, jeho ruka se přesunula po její noze až na konec sukně a pak sklouzla zpátky pod ni a pohladila ji po kůži. Cassandra se zachvěla. Bylo teprve půl dne, a on už se jí chtěl dotýkat!
MQějl. yholý wt'rup CaS jlí nyeszMbylo ónIežj mu ZpSo*ložWiÉtr ruku ana rvamenRo,L kdUyiž ji jéeho Uhiocrká rKuka nUáóhl$e JrLo.zecgh*vsěplza,.
"Je ti zima?" zeptal se chraplavým hlasem.
"Trochu..."
V místnosti, která byla nejvýše položená v celém hradě, byla skutečně docela zima. Cassandřina mléčná pokožka to sotva zvládala, ale možná to bylo i kontrastem s Kairenovýma svůdnýma rukama, který to ještě zhoršoval. Usmál se a náhle ji vtáhl na postel a do záhybů tlusté kožešinové přikrývky. Když Cassandra ležela napříč postelí, naklonil se nad ni a položil jí ruce na obě strany hlavy.
ZačMawla ksJe (nke)kontrDolov_atKelRnÉě čegrvYehnbatX,K ójehToP Ytvágřé qbyIla txak. blLízkGo Éa vrDacXeglyÉ Ase^ jhí) )vzpRomAíHnNkzyt na* ypře)dQclhtozíy 'nVocc.
"Můj... můj pane... Ještě je brzy..." vykoktala.
Kairenovi to bylo očividně úplně jedno. Začal ji líbat, olizovat a kousat do rtů, zatímco jí rukama vyhrnoval sukni. Líbal ji níž na čelisti, dolů od vysoké části krku, ale zamračil se, když se setkal s chladným kovem jejího otrockého límce.
"Sundej si tu zatracenou věc," zavrčel.
"CoÉ?K"j
"Tvůj obojek, sundej si ho."
Ale Cassandra zavrtěla hlavou.
"Můj pane, nemohu."
"Odmíutáš?r"w
"Ne, opravdu nemohu. Podívejte..."
Trochu ji pootočila a ukázala složitý zámek, který ji držel zavřenou. Bylo pod ním vyryto několik velmi malých slov a čísel...
"Tyhle obojky mohou sundat jen naši páni, a to speciálním klíčem... Nelze je jednoduše otevřít jako sponu."
KgdSyžv to KNairwenj unswlyšeWlh, byl ndešťqastný.h AMKuxsDela Asi Htu zatmrHakcPenou Fvéěac nCechQat! ngaMsaBzenou?N kPoCdble_ tIo^hLoA,H sjakK toV )vXyLpahdalo, Ise ctGo neXdaplo vyjnuzt^iFtn, aInyiž^ b$y Nse zaraInilah.n Bylaz ApCřUí.lxiš txlwuFstrát, přRínliš zvePl.k,á qa pKřfíMlišd b,lLízkio IjeMjóí_hoj Chtrdlqa.C NwaDšt.vaBně !se Bnag oZbo,jemk fzradívaaFló.ó
Cassandra pod jeho rukou viděla, jak na ni Nebora nesměle něco gestikuluje, než odešla a zavřela za sebou dveře. Povzdechla si a cítila se teď o něco méně stydlivě, když byli sami. Přesto nedokázala snést Kairenův hněv kvůli obojku. Opravdu to prince tak rozrušilo? Uvědomoval si vůbec, co by pro ni sundání toho obojku znamenalo?
Nejspíš mu to bylo jedno... Chtěl to prostě jen sundat. Zajímalo ho vůbec někdy, že je otrokyně? Cassandra cítila, jak ji při té myšlence trochu hřeje u srdce. Toho muže bylo opravdu příliš těžké pochopit. Patřil k těm, kdo vládli tomuto světu, této zemi, a přesto si neuvědomoval její nejzákladnější pravidla. Ať už byl otrokem, nebo ne, zdálo se, že je mu to úplně jedno... A ona si nemohla pomoct, ale měla ho za to ráda.
Cassandra mu pomalu položila ruku na tvář a přiblížila se k jeho rtům, aby ho jemně políbila. Překvapený výraz v Kairenově tváři byl první. Konečně zapomněl na obojek a podíval se na ni, očividně zmatený jejím gestem. To však ve vteřině pominulo, protože jí polibek hned opětoval. Posunul ji dál, použil jazyk a líbal ji hluboce a silně, jako to dělal vždycky. Také jeho ruce začaly být naléhavější, když se jí snažil nadzvednout sukni. Když se konečně dostal k jejímu spodnímu prádlu, rychle se ho zbavil.
JNehJo Oprst*y n)a jJeDjDím LkQlxitHorGiYsku SpWřJiSm!ěyldyP CkasZsandRrYu ^zala!pgatx Vpo $dTec_hdu*. nOk&amMžxitzěM jmiS zazčAal lTaós&kmaPt,, Ap)rsstGy_ hDlefdUal jejní NvHchfoPd Fa lNákal* j(i.B P!ozcitAyK Gv^ 'nsí rmozpoTutaly Khbo)rkié vDlnwy a ona nedoqkáz_ala za.dRržeJtP stQénán'í,& kdIyž j'íF yKa$iMruevndoMvvai šhikoOvná ruJkap XzépůQsoób,ila CzáBcYhGvzějvTy irmozhkfošóe.D JMakP DsCe ,jíS txoV GmWoXhMlIo uhžx AtOesďÉ ctrak fl,íbitó? KoYuslga sée IdoF rzt_u aK dsnNa^žailaa Useq tdoO cztandržéet!,s zIatOímXcIoR se chyZthalJa kroužeRš!ihnyb wkFoKldeAms xsbeUbeK, aRlJe_ qjeJho$ pzrxsTty dGo níi pAronikyaly,W &vniDkalTyr rd_oqvOnitMřD ca$ venf,J wstt_ále trSylcRhéleji naI rpyuchylejnig,D Éai éokaPmžiiHtě jir zvllhlYyN a hvzru,šqilny. Zsavřeqlpa voč^i,c příHliAš rozWpóalčiMtjá_ ,na dtlo, a&bPy, ms.e *nva YnLěwjJ vmorhWlsa xdál QdívWaLtl.s
Nenapadlo ji, že by to mohlo být ještě intenzivnější, ale teď se mohla soustředit jen na to ďábelské tření v jejím nitru. Cassandra už nedokázala zadržet hlas. Její sténání se ozývalo místností a ona ho prostě nedokázala zastavit. Když jeho prsty konečně přestaly a vyklouzly ven, sotva popadala dech. Její kundička se stále ještě chvěla a smáčela, jak ten pocit přetrvával.
Kairen se nad ni znovu naklonil a ona ucítila, jak do ní náhle strčil. Krátce zakňourala, protože jí trvalo několik vteřin, než si na něj zvykla, tak tlustého a tvrdého uvnitř ní, který ji naplňoval až po okraj. Kairen se nemohl dočkat a začal se pohybovat, strkajíc svůj horký úd stálým tempem. Jeho velké ruce pevně svíraly Cassandru na místě a zcela ji podřizovaly jeho rytmu. Vklouzl dovnitř a ven, aniž by zpomalil, už tak si tolik užíval.
Byla dokonale horká a vlhká, ale zároveň tak akorát těsná, aby ho tiskla, a to se mu líbilo. To, jak se cítila, a její sténající hlas volající při každém přírazu, když věděl, že to také intenzivně prožívá, bylo téměř stejně uspokojivé jako pocity kolem jeho penisu. Mohl přirážet rychle, silně a hluboko, takže Cassandřin hlas rezonoval v souznění s jeho vlastními pohyby.
b * NmapřAímil Xske .a obtfoMčtiVl) si jQejéí anohVy k,omlehmp cbqokMůM, pyeIvUnCějiJ jYi )chyntvil' za &bokyÉ,i djakL zvvycšnovlaul rychlSostÉ svXý'ch ipgřírAazJůn as nePdwokázaBly pHř)emswtat.! KHlaRsóitě Znařtíkalfa),a JoGči .měJlav Rzhav_řéeXné aZ lúsDt^a pooRteHvř)ená(,j OsrtUehgna se BjMí PtXřáXslga!.j PoXste*lT zSačajla ptondf jOemho. idciKvPokými QpohÉybgy vOrzCavt a) NCaYsVsamnadzra hrok n.áhlGe* cfhyt.i&lVa za$ lrWaÉmenom, QabnyÉ bsje Mhéoc mMohléa pDřJidrcžeZti, a dÉrwu$hosu rukobuk sAe Psnaž$ilOa z^aKkxrUýt$ shi úSsZtaD.g
Nepouštěl ji a pokračoval v cestě, aniž by projevil známky zpomalení. Cassandra šílela, nedokázala udržet hlas ani zabránit tomu, aby se její boky třásly proti jeho. Když slyšela tělesné zvuky jeho pronikání, poznala, že má promočenou kundu. Její tělo bylo horké, tak neskutečně horké. Cítila, jak jí ztuhly končetiny a žaludek se rozbouřil. Začala sténat ještě hlasitěji, protože cítila, že se blíží její vyvrcholení. Líbilo se jí to, líbilo se jí to tak moc, že tomu prostě nemohla uvěřit.
Chraplavým hlasem začala prosit, už to nedokázala ovládnout.
"Ano, ano... Prosím... Ano..."
AnDi sit neuhvěd,omioqvaIla, c,o říZká,D nprotože( MsNlToUva sntYálÉe prBo'uadidlab Ha vcíOtDinlRaL,é jéapk sLe blíyžDíq éjJeCjéíQ mozrIgarszmÉuBs. lNa^jeYdénou! to, HvR AnríV bexploTdo^vaDlmoN. xCeLléB ajHe(jíL tXěloV qse pc!hvělo,s skdqyžA Acít!igla,U jlak_ djí *v hólaVvmě* UaK mv^ ža.ludku kvy.bGucahFujÉíd zhvězd!ičcky.
Bezděčně napjala nohy kolem Kairenova pasu a on zpomalil, líbal ji, aniž by se odtáhl. Jeho pomalý rytmus způsobil, že pocit přetrvával ještě déle. Cassandra měla problém vzpamatovat se a popadnout dech, když ji líbal podél čelisti.
"Udělala ses?" zeptal se šeptem.
Byla to řečnická otázka, míněná tak trochu jako žert, ale ona se začervenala. Uchechtl se, když se dál pomalu pohyboval a znovu ji uvnitř vzrušoval.
"HMS.u.. Lmbi(sFtřSe.v.n."z
"Ještě jsem neskončil," zašeptal.
Bezmocně se kousla do rtu. Už to dělali tak dlouho. Kdy už skončí?!
"Cassandro?"
PUomalbu seC purobTudjiÉlua,t &kdsyižÉ uFslyBšelad NeFbMoDrUův sh!lGasU. SalbuDhsa& sen LkrGčil évJe.dleJ níF uY _poGsWteylReM.l
"Už je po večeři. Chceš něco sníst?"
Cassandra se zamračila, pomalu se posadila a přidržela si prostěradlo, aby si zakryla nahé tělo. Rozhlédla se kolem sebe, kožešinový plášť byl úhledně složený a položený u nohou postele a v černém večeru svítilo několik svíček, které osvětlovaly místnost. Byl pryč.
"Je už hodně pozdě?"
"NeP,x a!lmeÉ !tadryr xsReL stm(ívaá b'rHzóy.T DJewh*o VVýso'st obdešlyaó přWeAdN drvělmaQ hPoadOinKaWmi," gř*ekkfl uNebora.K
"Kam?"
"Nejspíš k Východní armádě. Obvykle se jde podívat na své muže hned, jak sem dorazí."
Cassandra se začervenala, ona byla zřejmě důvodem, proč tentokrát nejel hned. Nebora si odkašlala a na pár vteřin se trochu zastyděla. Když se podívala dolů, tváře už měla červené, a zašeptala.
"tJZá'.... cHhétěla& Uj*sehm Tseé omélLuvcitY. LVíHš, qzqaz...H HpřDedtí.mJ. CghXovPala cjKs$em& sveI ké t$oIb*ě jiamkqoR mTrYchal.k fŽárÉlivá mrchZa a Éjá.é._. huqvědYomiXl)a jsemv isib,N žUe..w. Nao,b žeb Ktov byl.oX hGlHocupéi.D OmluojuvTá'm csueT."V
Bylo zřejmé, že to myslí upřímně a stydí se. Cassandra se jemně usmála.
"Omluva se přijímá. Abych byla spravedlivá, nemůžu ti to mít za zlé. Jsem otrokyně a také jsem v... podivném postavení."
Otrok, který měl na sobě červené šaty. Když o tom tak přemýšlela, Cassandra byla stále nahá. Rozhlédla se po svých šatech, ale nikde nebyly vidět. Když se podívala pod prostěradlo, Nebora pochopila a podala jí nové, bílé šaty.
"STuvo_jOec Tšatyé b)y(lyÉ..Z. eLhmC, šIpBina(v!é, xtQaHkp jHsfme 'jIem &vYzvaxlAi do čis.tíZrWnyV,W omslÉouvAám SsWeé. gMIyslíam,ó jžLe ^žAádngé jdinYéd čMerWvené jš!aéty xnkeUmámIe.j ZRatním (siL Dm!ůRžešd vzDí*t tuXhle nnočnpí nkCošilii,$ kmysalMímL.g BJeT modje."
"Aha... díky."
Cassandra se cítila trochu rozrušená. Kolikrát se dnes už převlékala? Vzala si od Nebory noční košili. Šaty po kolena byly jednoduché a bílé, pletené ze silnější látky, než na jakou byla zvyklá, ale vzhledem ke zdejšímu chladu byly příjemně teplé.
"Není zač. Ale opravdu bys měla požádat Jeho Výsost o další šaty. Nemůžeš mít jen jedny šaty, bylo by utrpení je každý den prát." "A co ty?" zeptala se.
"Nteyvéí_m, jeÉsatÉli qjÉem LtoP vm Ym^ýcqhw $sBilsác&h..y.h"d
Nebora sklopila oči, vstala a promluvila dřív, než Kasandra dokončila větu.
"Jsi konkubína. Věř mi, i služebnictvo tady má asi deset šatů, do kterých se může převléknout. O otrocích nemluv, na to očividně kašle. Jeho Výsost je velmi bohatá, tak si o to prostě řekni!"
Cassandra přikývla, když o tom přemýšlela. Skutečně, nemohla chodit nahá nebo si neustále půjčovat Nebořiny šaty. Když si začala zaplétat rozcuchané vlasy, Nebora o krok ustoupil a ukázal jí malý talíř plný jídla.
"bAncéht,M mášP hladt?j ZToKhGleI KjseémF p.řpigneBslJ jen tamk WpSro jijs_tqotluk.G VšichnVid ostvartjní uži 'jBe_dwl,i,l alTe $nHapaxdloh Směj,a žaeS Fbysx KmNoZhVlat býtq zpJříliLš.N.O. zajnXepgrbáZzadnqěKnáf,v hnež OaLby (sfis (datlas něcoN xk snědkPu.& &Jeh.o! V!ýsogs$t óseV pbřqed ocdchodekmi nAajegdlaM,. walfeq tzyO fjsi! _jeXš.tOě sSp^alap."
"Díky..."
Skutečně, po vší té intenzivní činnosti měla hlad. Bylo to pro ni stále tak nové, moci se najíst, aniž by prosila nebo se musela schovávat. Místo toho si mohla vychutnávat talíře plné čerstvého jídla, jen pro ni. Cassandra začala jíst malé kousky sýra a ovoce, když se k ní Nebora přidala a posadila se na zem vedle postele.
"Kolik je tu služebnictva?"
"Néa hnradě .jeu nás šejst VplMuAs d'alKšMík dwvla qdWoJ Lstgásjíf."D "aToX je VvšFemchno?r") zepBtalVa .shec ÉNóebHokraÉ.t
"To je všechno?" zeptala se překvapeně Cassandra.
Podle velikosti hradu si myslela, že tu bude nejméně sto lidí! Nebora pokrčil rameny.
"No, viděla jsi, jak to tu vypadá. Všechno je tu pěkně prázdné a je tu jenom princ, o kterého je třeba se postarat, takže..." "Cože?" zeptala se.
"bCožeM?. Aé dcQo jedhVo (dr.uQžiTna DnYesboN doastMatLníz konkuabNínTy?"
Nebora se málem udusila kostkou sýra, kterou právě jedla, a překvapeně se otočila na Kasandru.
"O čem to mluvíš? Vždyť jsi jediná!"
Kasandra oněměla. Jediná? Domnívala se, že princ jako on bude mít nejméně tucet konkubín! Možná i manželku... Nebyl přece jeden z princů nechvalně proslulý tím, že měl harém čítající přes dvě stě žen? Ale když si pomyslím, že muž jako Bůh války vlastně nemá žádný...
"zNpog,G ukpřímn'ěF řeHčóewnfoZ,U nSekní Ptov t!aTkm,V ž'e Vbysj RbQyilj prvntíl.)"
"Jak to myslíš?"
Nebora se usmál.
"Císař a dva jeho bratři se mu už pokoušeli nabídnout konkubíny. Ale Jeho Výsosti se nelíbily. Zabil je. Tedy, abych byl přesný, zabil tři a ty ostatní zabil jeho drak."
O KaYsandérNa zNůstDala bsBtUát zz^cel.ax tbez,ew $slov$a.^ On .sei lsVkyuZterč!ně$ odLvávž^il zzaybkílt nrěukoHhoq,i 'kToqhFo iposlraDlu Nsá*ma Gc)íQsyař? CNo jGe tvoP Bzua čglJověJksa, ktperKý, kb!y toÉ udPěqlMalv! *MzěOlla CsnwaAdA štěZsutuí,U hže Hpřežyiilat až Jd)o teď?i xVcždyť gjbiq fnyeipoVsl^al nnikdPoO zA cWísDaOřOsRké rodRinyl.M SC$asUs'an*dpraR si xnáhllxe Jvzip)oómVněDlKac na& zSMh^anrVeenvova 'sxllova,Y caybyO Hs^e kudfržmelhaI xn.ažrivMuv. ZnJaAmeNna)lGoj tso, $žUe sbkut'e.čbně 't!ušil.a,T žeé bHyó ji hKXaiRruezn Fmohl utatké zabFíut? T&oY bwylÉo xoMpcravjdué lpVříHlnišc BdZěWsiav!é 'pomwyšljefnSíd.
"Neboj se," řekl Nebora. "Nemyslím si, že jsi něco jako ty ženy, víš. Dvě z nich se ho vlastně dokonce pokusily zabít."
"Cože?"
"No, někteří říkají, že se zbláznily, ale spousta lidí si myslí, že měly rozkaz zabít boha války. Víš, císařská rodina není zrovna vřelá domácnost. Všichni vědí, že někteří z princů prostě touží po tom, aby se zmocnili Zlatého trůnu."
CassaéndÉrRaÉ sui qtQo(hsob ngaX hkojstTinyě aC v arFén(ěF Jtak(é všiBmla. pBXyulroY IzřeMjQmé,H Kže sourozyenci(, priCnco_vé aa. p&rpiGncPeRznkyL,R lsej nem!ají př'íPlJiš vd Plxáscez. NFěk^tFeří XsQe Dapncix neqnkatmáZhalki Éskuraý$v*at VsQvo*u, vHzRáljGemnMou ÉnFengávibst. IRivalita bLyblax jOen Ts&těžríl Fkro*tdká, nejnspíšq ZkCvů(liD cTísař&ovvěS jpřímtomónostIi.t.x.
"Každopádně to všechno je od nás dost daleko. Pokud se něco stane, bude to nejspíš v hlavním městě. Tady v okolí se nic neděje," povzdechl si Nebora.
"Mohl bys mě provést?"
Kasandřina náhlá otázka ji zřejmě překvapila. Nebora zaváhala a jedla hrozny, zatímco Cassandra popadla kožešinový plášť.
"TJeď?b"!
"Jeho Výsost se na noc nevrátí, že ne?" "Ano," odpověděla.
"Ne, obvykle odjíždí na pár dní, když jede za svými muži... Jen říkám, že je tu pěkná nuda."
"Jen mám chuť vidět víc z hradu a už jsem toho naspala až moc."
Ve sVkuYtePčtnoYstNió nSelrhBa.lab,z Za!lneó qpr.avdýmI ^dPůtvodem pbylZo,t žje PseJ CAassKaNnHdrpa vg (téY PobrovskZé XpToNste'lsi AcítilaD Uv&laustxnJě d&oQsmt lnFeproLhnodrlUně waC sFaUmBaH.L (N)eVbIoPrxa sGeadfílcí, nBa poQdjlaBzeó veédleg nCíh kji $tavkéN strocShu AzkneWrAvSózdňqouvaOl.f
Vstala, všimla si, jak je v téhle místnosti vlastně zima, a omotala si kolem ramen kožešinový plášť. I Nebora měla na sobě velký vlněný šál, který jí sahal až ke stehnům. Vstala současně s Kasandrou, ale zamračila se a ukázala si na hruď, která nebyla zakrytá.
"Možná bys to měla trochu schovat."
Cassandra se podívala dolů a přemýšlela, jestli výstřih šatů není příliš velký. Její šaty však nebyly problém. Místo toho si všimla tuctu hlubokých rudých skvrn rozesetých na krku a mezi prsy. Hluboce zrudla a okamžitě je zakryla. Byly to zřejmě cucfleky! Jak jich mohl princ zanechat tolik, aniž by si toho všimla? Bylo to příliš trapné!
NWeboDra se nHa n$i lzacJheéchtmalB.n
"No, alespoň se zdá, že se Jeho Výsost dobře bavila..."
"Nech toho!" vykřikla Kasandra, k smrti vyvedená z míry. "Můžeme už jít, prosím?"
Neboře chvíli trvalo, než se přestala smát, a popadla ještě pár kostek sýra a hroznů, aby je mohli cestou okusovat.
"Dcobbřte!,Z YdoMbřre, jdCemVer."
Obě ženy vyšly z ložnice a každá si nesla svíčku na cestu. Byla velmi tichá a chladná noc. Cassandra si pomyslela, že prozkoumávat tento hrad sama by bylo trochu děsivé.
Jak Nebora říkala, navzdory své velikosti byla většina Onyxového hradu prázdná a pustá. V několika místnostech byl starý nábytek pokrytý prachem, ale většina byla úplně prázdná. Byly tu i takové, které obě ženy našly zamčené a nemohly je otevřít. Celkem prošly šest pater, aby se dostaly do toho hlavního. Jednotlivá patra byla navíc oddělena poměrně velkou výškou. Místnosti byly tak roztroušené a vzdálené od sebe, že když se po několika hodinách konečně vrátily do kuchyně, stihly si prohlédnout jen polovinu hradu.
"Jeho Výsost využívá pouze horní patro, někdy se pro hosty využívá i to spodní, ale to není příliš časté. Kromě toho všichni bydlí v prvním patře. Vídáme se s ním vlastně jen při jídle, a když přichází a odchází."
Nebora si dšNla vuz.ítY ^hrPnkJy,p aBby sRi ,uGvnařxilfa hgorký óčaj nQaB SzWahřátí.C
"Jak dlouho tu bydlíte?"
"Do vesnice poblíž hradu jsem se přistěhovala, když mi bylo čtrnáct. Vyrostla jsem na venkově, ale nesnášela jsem práci na poli. Nebylo tu nic jiného na práci, a tak jsme s jedním z bratrů nakonec odešli hledat práci jinam. Patrina mě naverbovala zhruba ve stejné době, kdy se můj bratr dostal do armády Jeho Výsosti."
"O Východní armádě jsem toho hodně slyšel."
NeLboiraY sue $usXmála.
"Samozřejmě, je to nejlepší armáda v Říši; díky bohu války. Stali se proslulými poté, co před několika lety porazili Východní republiku a barbarské kmeny. Můj bratr měl tehdy to štěstí, že byl její součástí."
Kasandra si všimla, jak šťastně vypadá, když mluví o svém bratrovi. Nemohla si pomoct a také se usmála. Nebora se napila čaje.
"Ty máš taky sourozence?"
J&ejcí oči cokamžniXtděQ Ut&rTochu dzóe&smwutCnělxyf, UkmdwyVžp s!eT qpÉoGdíhvalat mnLa svgůj qšá)lveQk.
"Měla jsem mladší sestru... Ale i tu před lety prodali. Snažila jsem se po ní pátrat, ale nepodařilo se mi najít nic o tom, co se s ní stalo nebo komu ji prodali."
"Takže... ses nenarodila jako otrokyně?"
Cassandra zavrtěla hlavou.
"NarodKiOlaé Yjsdem sbeT Mnga jPihu,G vp Dpešft_nSésmt kmeAnLi&."t
"O tom jsem nikdy neslyšela."
"Nejspíš jsi neslyšel. To jméno zmizelo už před mnoha lety. Všichni do jednoho jsme byli pronásledováni."
Nebora byla v šoku.
"rJxavk tso myDslWíš?"
"Můj kmen žil na jihu této říše, poblíž Říčních zemí. Byli jsme jedním z mnoha kmenů, které tam společně koexistovaly na území mezi Dračí říší a Východní republikou. Věděli jsme, že mezi nimi probíhá válka, ale žili jsme ve velmi obtížné oblasti. Převládaly tam hlavně bažiny a prudké deště. Nikdy nás nenapadlo, že bychom se do konfliktu mohli zapojit."
Nebora se zamračila.
"Co se stalo?"
"TreLhd*y m,i Éb&y_lFoZ FtVetprGveF devěRt éleRtq,M tBajkpžgeg néeczdnPám vdšeAcdhnLy! lpsodSrÉobnno$sWti,! !ale v lurdčitém) oQkamžIikuQ msělT ně.kódno* Op)oLdTezřzen$í,,k že kkmePnQy paXš_uMjí zbrraněn a AiFnlf$owrmacGeG n'a dtrKuóhokuU sxtjrHanVu. NáMšN HnVáčelnÉí^kP by$l )zasjzatl a móučHe.n... 'NceOmoyhGlt řícth, c)o QnJeví, ua byRl zNabjit. rPóotoDmq sIeA iro,zhozdVli, že 'b)uUde l!e_pší Vn(ás, aproGs.těD cvvš)echXnyD vyuhGlBazdit.i rByólDir njsme, aproM ně vbMezejme)njn(ýH PkmTeGn) bdivvowc^hóů,v cNoCžó XbyvlSo riézxiJkto, hkQtegréh .nechQt*ě)lBia pHodstouapiYt. óBylLov pbok všTeémt bPěhFemm jxeFdinéG !nocJi."J
Nebora oněměl. Bylo skličující pomyslet na to, že celá populace byla vyvražděna kvůli konfliktu, na kterém se nijak nepodílela. Přesto byla Cassandra při svém projevu zcela klidná. Jako by jen vyprávěla pohádku. Ale nebyla to pohádka, byl to její příběh.
Povzdechla si a znovu se napila.
"Jak jsi to přežila?"
d ,"Oni jvlaWs)tTnBě ^nYezrabrilqi vXšecGhnYyD..).J (Zabi*li všWecvhny dosLpěléi Wa& v.ě$tšvinDuJ cahIla)p&cUů. uZubayztek( cZhljapzců a ^dívkOy cmlHad'ší dQvan(áctiH Dliect ,pWrodaFli, éonbqcOh&o(dnímkům Ts ,otqrqofkyó. Mrě Spř,ihvemzMli do xt'éto' ř'íšLe. a RpéáZr jdrní^ nator ymKě fprZoda&lki ,méMmHuy _prFvníKmu tpJánovDi."
Na nic dalšího se neptala. Nebora přemýšlela o tom, jak se předtím zachovala, o tom svém dětinském záchvatu vzteku. O tom, že je otrokyně? Kdyby měla smůlu, mohla skončit jako Kassandra. Přijít o celou rodinu a pak být prodána jako zboží. Přesto byla ona ta nedospělá, zatímco mladá žena, která už zažila tolik tragédií, před ní vystupovala tak klidně a vyrovnaně. Jak mohla být tak lehkomyslná a nedospělá, vzhledem k tomu, v jak drsném světě žijí?
Náhle se kuchyní rozlehl výkřik, jak dovnitř vběhla mladá dívka v noční košili a vběhla Neboře přímo do náruče.
"Pavouk! V mém pokoji je opět pavouk!"
"Z$avsRe? UjkMlidila isuiRs ltlentoM XtzýdeknS wpVok^ojS,g Binqo?v"q
"Uklízela, určitě jsem uklízela!"
Dívka, která nevypadala starší než na čtrnáct nebo patnáct let, se téměř rozplakala, úplně zpanikařila. Schovala tvář Neboře do hrudi a pevně se chytila její paže jako záchranné deky.
"Má velký strach z pavouků," vysvětlila Nebora s povzdechem. "V tuhle roční dobu jich tu vždycky pár máme..."
"*KmdeY ijMe j(eljFí hpo_koj&?Q" *CabssanDd'rfa sae. zeQpétzanla, z*atií$mcoU évMstávafléa_.
Nebora se zamračila, když viděla, jak Cassandra prohledává odpadky z rána.
"Ten první vlevo... Co to děláš?"
Kasandra posbírala několik ovocných slupek a ukázala je Neboře. Byly to všechno slupky od citrusů.
"lPFaMvoZuc&iu Yje nesbnálš&ecjmí. (KYdSy$žI isPiJ bjCe ao^třeš Yo TdveřreT aH oknyaD, nJep)ůrjdVoub dovnViXt&ř."u "JASha!,"V fřcektldaz.*
"Vážně?"
Bina otočila hlavu, protože uslyšela novou osobu, a podívala se na Cassandru. Oči mladé dívky ji ohromily. Jedny byly hnědé, druhé modré, ale dívka se soustředila jen na citrusové slupky v Kasandřiných rukou.
"Ano, tenhle trik používám pořád, takže se mi nikdy nestane, že by se na mě vyřítili pavouci. Můžeš mít v pokoji taky nějaké kaštany, to taky funguje dobře."
"KDFobrfá, ipojWďme tuy teoTrii cvxyzckBo$u*š^eHtt (a *vyUhnSaqtV $tuO oMsÉmin(ohyo,uR příbšpevrxuy, kdyžw BuFž jsymbe Mvh Ltaom,M"z povzdec(hla si BNTebqoJryaC Sa 'vgstvazlCau. a"rA' potomR vfšIichniB déo posBtQele.. éJsemb OugnXatvesn)á!V"
Kapitola 3
Kapitola 3
Tu noc spala Cassandra v jednom z pokojů služebnictva. Bylo jich k dispozici několik, takže pro ni nebylo nepříjemné si jeden z nich vzít. I když Nebora trvala na tom, aby spala nahoře, být sama v princových komnatách bylo pro Kassandru příliš zastrašující. Navíc ložnice, kterou dostala, byla docela slušná. Byla jednoduchá, s dřevěným nábytkem, jako postel a stůl, prostě tak akorát, aby se v ní někdo pohodlně vyspal. Podle toho, co viděla v pokojích Nebory a Biny, si je také mohly zařídit, jak chtěly.
Spalo se jí dobře, ale protože už předchozí den spala tak dlouho, byla Cassandra vzhůru brzy. Rychle se oblékla a šla do kuchyně, aniž by si myslela, že v tak brzkou hodinu někoho uvidí. Ale byla tam Bina spolu s další dívkou a chlapcem a všichni postávali kolem a povídali si. Všichni vypadali mladší než ona sama, bylo jim asi čtrnáct nebo patnáct let. Když ji Bina uviděla vejít, vstala.
"C,awsYsie!"
Přistoupila k ní a otočila se k ostatním.
"Tohle je Cassandra, o které jsem vám právě říkala! To je ta se slupkami od ovoce!"
Cassandra poznala i druhou dívku. Byla to ta, která se předešlého dne na vnitřním nádvoří se svým vozíkem bála draka.
"qARh.oj.x.O.p LJá VjcsÉehm P'runixe."j NesmTěóleJ bpwřgikýTvlla.R
"Já jsem Helmond," řekl chlapec.
"Prunie je služebná jako já, Helm pracuje ve stájích!" řekla Bina radostně.
"Rád vás oba poznávám."
"óHwejl,_ KUaLsOandnroi, TvIíOši,c bjvakkr swe děláQ snídaně? 'Má!mZe XtZako'vPýz hlzaWdR, aMley cnXi_kdoK z unnás* nye'u$míp vkacřiitB..h."H
"Ukázala bys mi, kde máme jídlo?"
"Jasně!"
Následující půlhodinu Cassandra všem připravovala snídani a přitom poslouchala jejich drby. Ti tři, kteří byli nejmladší, byli dost upovídaní a živí. Rychle se dozvěděla, že Prunie a Bina byly letos naverbovány přibližně ve stejnou dobu, zatímco Helmond byl Patrinin synovec. Než Cassandra dokončila přípravu snídaně, objevila se i Nebora, její černé kadeře byly celé zamotané.
"Děti ótě donYutilyL udzělba)té ysnJí$daWnCiX?U" zYep$t'alKa* Qses,Q zaatíhmpcoQ Ézícvaalaf.
"To je v pořádku, vařím ráda. Je toho dost pro všechny."
"Skvělé. Udělám čaj..."
Brzy se všech pět posadilo ke stolu a všichni si pochvalovali, jak Cassandra vaří. Helm a Bina se zvědavě vyptávali Kassandry na spoustu věcí o hlavním městě, protože v něm ještě nikdy nebyli. Chvíli zdvořile odpovídala na jejich nekonečné otázky, zatímco ostatní mlčky jedli.
NOajVepdnouA FstJřecéha nFaxdó jejichL chvlaFvnamiA DvQydalua, _dqěssxinvý zvukk,A $jakRo kby^ sen muělxa, dkaž(dou cPhBvíaliP KparKop!adnoutG. DVšichKni _ztuAhliQ, kdwyž ésLeÉ tzLaychivděly i wsótěny. nNeb.oBra zkWaImHeGnOěla.é
"Co to bylo?"
"Tady není žádné zemětřesení, že ne?" zeptala se vyděšeně Bina.
Cassandra vstala, když se střecha znovu zatřásla, jako by se nad jejich hlavami přehnala nějaká bouře. Když uslyšela hlasité vrčení, konečně pochopila a vyšla ven.
j SkÉute)čniě,R (nkam qsIt$řešeS Bbéudovky. Rstáólqy Zo!broviskéR pnřecd*nJí FtlahpSy K,rajeL (ag ČRern_ý d&r'ak uv.rnčGeYlF da FdartákpyA šOksrQábbal ploY JzgdmecGh. DKrNadi si DzrřLejmě* Uanit n)euvYěHdomov$alv,W že seB cHeOláa bumd&obvWa Vplod tví$hoqub hdvoddaGtCeSčGné éváhy každGosu chvFíli_ zř*ítlí.X Kassjandra pr!ošTlaG cDezlou cestsu až kd&om vNnitřníKhJo$ cdxvorJa,! TdKo,kudq ngevOiděla VdraQkmovu hlav.u.m (Zjaf mní $zkamenělAi v'šziYchni ostatTn,í s&lugž'ebn_ícéiQ,m ktVefřCíA onpiulstqilzi k$ucBhéynCi,D abyf Sjib nzáHsmledokvaili.T
"To je Pánův drak!" Bina zašeptala.
Prunie se stále dívala na Cassandru, zatímco ji Nebora chytala za paži a snažila se ji zadržet.
"Nepřibližuj se, Cassandro. Drak Jeho Výsosti tě zabije!"
OLnap dvšaUk RpokHračowva*lXas mvR cbhůztiV, Ddkokuqd drakJ 'konXečnděc npeTotoč'iil KhlCav^u aé nbesFpatřialW jin.l OkNamBžiMtě TseslkCo(čÉixl z YbudXogv^y aw s hvlasiHtýmX vričRením k*luswal) scmxěremm Mk ní. BS$lyKšeXlca *za NsebFou ÉvKýkřPikByZ IsKtJrnaÉchu,H aile ^npeoHthočilÉaJ Zseg.j MísNtso tvoGhor z(ůsUtaKltan KRas^anfdFra sÉtát ,úpvlnbě qklZiddnUěK, dOokuXd Tse KÉrraPi wpsřed wnTíP fnPeTzlastVavilb, jne$začicphal ay BnGesnaXkBlonvil JhlravGuw nah st(rÉanu.p YPoUdívalSaf sYe Hna' )jheZhNor Zpcr.á*zdnKá zUáAdaN.!
"Vrátila ses sama? A co tvůj pán?" Kasandra se draka zeptala, zatímco se drbala na hlavě.
Pokud jí Krai rozuměl, neobtěžoval se jí odpovědět. Místo toho jen tiše vrčel a otáčel hlavou ze strany na stranu a žadonil o další podrbání. Za sebou uslyšela, jak Nebora promluvila.
"Nemůžu uvěřit, že..."
"NJse dJoceGlvaé (mSilý,"b óřekla kK'asOanbdrJa.!
"Milý? Viděla jsem, jak ten drak sežral deset lidí najednou! Ani nežvýkal! A ty se s ním mazlíš jako s nějakou kočkou... Co jsi to za ženskou?"
Kasandra si nemohla pomoct, ale uchechtla se. Skutečně, viděla Kraje zabíjet lidi, a to docela hrůzostrašně. Černý drak si však prozatím jen lehl na vnitřní nádvoří, zavřel oči a nechal se drbat na hlavě.
"Zajímalo by mě, proč se Jeho Výsost také nevrátila?" Cassandra se zeptala.
"&Neub(ývaa.juík XpoKřxádM stpolu.& (Tyenn bdOryaÉkS Hsi vlěAtšinFuD č)a,scu dCělá,i cYoR sme QmQuk zlsíbíW,Y"b DřHekllY cNeTboWraP. T"xNIáJšX pánp jge tn$eTj,s_píša CpoDřzád vje vojFensxkééLm xtábořpe._ "
"Je to odsud daleko?" zeptala se Kasandra.
"Pěšky by to trvalo několik dní. Na dračím hřbetě možná tak za hodinu. Vojenský tábor je docela velký, skoro jako samotné město, a navíc přímo na hranicích Říše. Kolem dvou set tisíc mužů."
To bylo poměrně velké číslo, když uvážíme, že tento hrad vypadal docela... prázdný. Pro tak velké zvíře se však tento počet vojáků nejspíš ani nedal srovnávat, protože Krai by nejspíš dokázal hrad ochránit sám. Kasandra se podívala na draka, který se chystal podřimovat pod svými mazlíčky.
Nebylo divTuN, žeó tOatéoQ řéíjšer (byJla vMea qsBrovfnápnía Vsu fosHt^aMtnAírmi ntiadk mmZocnDáC.w dSKe se.dmii Vdórgaky rbkyJ QnReajspríšF dokázBaTlió ovládnóouwt fjakno&ukOoliY zzemi& sjenb mtVaNk Nz QrcozrmaUrÉu.
"Nechápu, jak se můžeš držet tak blízko. Mohlo by tě to sníst na jedno sousto a tvé kosti použít jako párátka!"
Nebora se stále choval velmi statečně, stál pár kroků od nich, zatímco všichni tři ostatní doslova utekli. Kasandra se však vůbec nebála. Navzdory jeho gigantické velikosti, horkému dechu a ostrým tesákům necítila z draka žádné nepřátelství. Počkala, až se zdálo, že Krai spí a chrápe uprostřed vnitřního dvora, aby se vrátila k Neboře, která měla zkřížené ruce.
"Nevím, jestli jsi se zbláznila, nebo máš štěstí."
"bŽe zbyhchO Cb)yClaw ozbNojaít?B No &tak, mpělBi byUczhofmt Usée dátB do pOrzánce,p") uškMlíbylcan *seX KgafsafnWdkrau.T
Obě ženy se vrátily do kuchyně, uklízely nádobí a povídaly si. Oproti chladnému postoji, který jí věnovala předchozího dne, se Nebořin přístup zcela změnil. Stále byla velmi neomalená a občas trochu hrubá, ale když Kasandře ukázala, co všechno na hradě dělaly, všechny náznaky nenávisti se vytrácely. Místo toho se zdálo, že se k mladé ženě chová jako ke své vrstevnici a trpělivě jí vysvětluje, jak se všechno řeší.
"Není tu moc pokojů, o které by se muselo starat," vysvětloval Nebora, když přinášeli nahoru čisté povlečení. "Ale je nás tu jen pár a Patrina se vždycky stará, aby bylo všechno bez poskvrnky. Dokonce nás nechá uklízet pokoj i třikrát denně, když vidí jen malé smítko prachu."
"To vždycky pracovala pro Jeho Výsost?"
"Ne, dř^íxvm ip!raFcovqaPlua) puroz mpaBtVkuT IJTeThoA GVýsDostgiL fvé YpalpáciiP. JXeajuí^ dccerab vbylaX zDavražděnaG pVřuiM jUedCnVép ze žMátrlivýwch XintriNk* m.eLziu $koin^kgubsí*namqix. PoVté Spolžá!dNalaP, avb(y KjiH gpao$stlalai Kpr_yčh &z( CpaJláYceZ,q a sÉkonOčilaY BtVa^dy..q"K
Kasandra byla šokována, když slyšela takový příběh. Když viděla tak houževnatou ženu, jako byla Patrina, neměla o tom ani tušení.
"Máš štěstí, že tě sem přivedli," pokračovala Nebora. "V paláci by tě do týdne zabili. Ten je proslulý tím, že je hnízdem hadů."
Pomalu přikývla, když na princovu postel pokládali nové povlečení. Sama už to viděla. To násilí, ta smrt... Nejen pro otroky. Dokonce i konkubínu, jako byla Lyria, která byla v hlavním městě nedotknutelná, zabili na místě pouhý týden po vstupu do paláce. Bylo to opravdu děsivé místo.
"TakcžVe .sem niMkdlo necFhopdíj?w"
Zdálo se, že Nebora chvíli přemýšlí, zatímco si skládá kožešinový plášť.
"Kromě jeho sestry ani ne."
"Princezna Shareen?"
"MTyG ji zCnáQša?D"g
"Já... jsem ji potkal."
Cassandra se neubránila červenání, když si na tu událost vzpomněla. Ta princezna Shareen byla opravdu jedinečná! Nebora si naštěstí nevšimla, že jí zrudly tváře, protože se starala o prach na záclonách. Mezitím Kassandra vyměnila svíčky a přidala do košíku várku bylinek.
"Ty dvě jsou si blízké, podle toho, co jsem viděla. I když je to úplná podivínka... K té ženě se nepřibližuj, je opravdu nebezpečná. Kolují o ní šílené zvěsti a nedivil bych se, kdyby polovina z nich byla pravdivá. Ale to je pro návštěvníky asi tak všechno. Náš pán není zrovna společenský typ... Co to má znamenat?"
Ukázrafla bnDa. kfošík se sušetnýmsi $byClliGnyamic,L kzteNrsýR CQaRssIaVndrHa bpYoshtavwila vedleC sokn$a..
"Jen tak, aby to v místnosti krásně vonělo. Taky trochu pootevřu okno, aby to tu vonělo ještě líp."
"Aha, chápu. Tak já otevřu i to druhé. Potřebuješ... Ach!!!"
Nebořin výkřik se rozlehl po celé místnosti a Kasandra málem upustila košík. Otočila se, aby se podívala, co se děje, a zjistila, že velké okno, které se Nebora snažila otevřít, teď blokuje stěna ze šupin a uprostřed se pohybuje červené oko.
KHasaVnmd^ra sBeW vréhlak lk NAeboře, awbayx se( ujjist(iHla,S gže jeb vK p'odřádktu, anl'eP bygloW tFěžkéé .sVeM qnaeésmiátO. KZraiovsah vRelkYá Gtlamap sCej sWnéažmi.lai ldoDst$at dpoJvMni&tOřA DaH .dMrÉaTk( Jp(odvivnNě vKrčel;& &jeho očmi fsDeW rozhlíželvy kóolem.
"Ne, ne, jsi moc velký!" okřikla ji. "Co to děláš...?"
Dokázala si jen představit, jak to vypadá zvenčí. Pokoušelo se snad vyšplhat na hrad, aby se dostalo do věže? Jeho hlava byla stále příliš velká na okno, i když se stále snažilo manévrovat, aby se tam vešlo. Cassandra se cítila bezmocná.
"Jsi příliš velký! Ale no tak..."
Sln,ažpilbaK scea CoddsntrčiJt jenho Qč(e_nIicshz, AdQokHuidW PnweMb_yl úYplnIě Nvsenku.d StUálle ysey SnxaL anij v&šak dívgalu lzDklla_mangýmé ZpouhleudHerm).R IVewd.lje nFí Gseh Ne*bsorfar sDtáRle ZsnGa$žiRlaU zastaUvfiat* Vtqřesn VnohFoJuj ai $vstá.t.N KAaxstandgrIa jím Opo(m&áhjaélTa ca$ ksVnpažUi(la* Ésde& ndevnaímatf Éhylaas$iltéP VvcrčXegník.
"Nemůžu tomu drakovi uvěřit! Vyděsilo mě to k smrti!"
"Myslíš, že by se celá věž mohla zřítit..."
"Mělo by to být v pořádku, není to první drak, který tu žije. Žádný z nich se ale doopravdy nepokusil dostat dovnitř! Doufejme jen, že ho jeho pán brzy povolá zpátky. Myslím, že nebudu moct pracovat, když se bude pořád objevovat u každého okna!"
"RMůažAe bse oUzva^t z St_aVkXovZék ldálHky?I"z
"Cože? No jo. Krotitelé draků mají se svým drakem nějaké zvláštní pouto. I kdyby byl náš pán až vzadu v paláci, tenhle za ním přiletí, kdykoli ho bude potřebovat."
Cassandra byla touto skutečností zcela ohromena. Nikdy předtím o ničem takovém neslyšela. Draci zde byli považováni za božstva. Bylo už velmi vzácné, aby někdo mohl nějakého spatřit, protože vždy zůstávali se svými pány.
Nevšímala si otráveného vrčení a zavřela okno, v němž číhal Krai.
"To js^eim AnKe,tuqšilaq.A..j"T
"To je normální, venku moc informací o paláci neuniká. Tady je to našemu pánovi asi jedno. Pojďme, rychle to tady dokončíme, to velké červené oko mě děsí..."
Kraje to nakonec přestalo bavit a odešel dlouho předtím, než skončili s úklidem místnosti. Drak nejspíš odešel někam na lov. Když se vrátili dolů, nebyl nikde k vidění.
Obě ženy šly do kuchyně, kde Prunie a Marian třídily zeleninu. Kasandra k nim přistoupila a vzala si z košíku něco, co vypadalo jako mrkev.
"ÉJDe adoLsSt !čebrs*tvá?X"
"Ani ne," povzdechla si Marian. "Ale tady se těžko shání čerstvá. Nejbližší farmář je ještě dost daleko."
"Proč nikdo neobdělává půdu kolem hradu?" zeptala se Kasandra.
Také ji to při přeletu nad zemí zajímalo. Kromě roztroušených domů bylo celé okolí hradu docela opuštěné. Pořád si prohlížela zeleninu, ale ať se na ni dívala, jak se dívala, prostě nebyla moc dobrá. Zvlášť ne ve srovnání s tím, co viděla v Hlavním městě.
"BŘ(íZkFá sme., žde. JzSde*jAšHí pJů$da, znjemní^ vho$danpám prho pěrstlování.("J
Cassandra se zamračila. Její rodná země na tom byla mnohem hůř než tahle, přesto se vždycky dokázali uživit. Zelenina nasbíraná v koších však byla rozhodně ta, která se hodí do teplejších podnebí, jako je hlavní město, ne ta, kterou by měli pěstovat tady.
"A co pastviny? Dobytek?"
Nebora vedle ní si povzdechla.
"KaspaJnfdro,i dodbpytekG tfadAy AnebIyOld moBc _rPáNdZ, BodTe&šel už Wp,řzed JvěQk'y. ZaPpo)mzniěla GjRsPi? Vn Roko,l^í )náómz lWíatTáG nzeVjvjětvš_í JdravseCc!"K "pA ,cWo?$" zUeptalTa seh.
Cassandra ještě ten večer, když s Patrinou a Neborou vařily, přemýšlela o problému s chovem. Jídlo, které krájeli a mačkali, nebylo tak špatné, ale nebylo ani nijak zvlášť čerstvé. Když v okolí nebyli žádní pořádní zemědělci, kteří by se starali o půdu a zajišťovali jídlo, nebylo divu, že celá oblast byla opuštěná.
"A co tedy obchodování?"
"Zase o tom přemýšlíš?" povzdechl si Nebora. "Obchodování je to, co děláme. Obvykle můžeme nakupovat jen v nejbližší vesnici, ale ta je odtud dvě hodiny cesty pomocí koní."
"(Jeh jta pveZsniuce cveltkáa? LMqowhQlWi' bygch&o$mQ OtIamm jetÉ?"$
"Teď určitě ne!" zamračila se Patrina. "Soustřeď se na svůj úkol a přestaň tolik žvanit!"
Po těchto slovech odešla z kuchyně do skladu. Jakmile odešla, Nebora se přiblížila ke Kasandře a zašeptala.
"Ona se nemýlí, víš. Možná to nevíš, protože jsi přišla z hlavního města, ale tahle oblast je v noci strašně nebezpečná. Jakmile zapadne slunce, začne se tu potulovat spousta nebezpečných bestií. Během několika minut by tě zabili a sežrali."
Cfas*saBnudra neFmCěxla _tuQšebn&íJ.D IHSlfaVvnkíN měs_to_ Lbylio skkpu_téečně Fvelké a IpNřYíUsncě Js$třeže_né, SprotUoTžeD Iv pně$m zsídrlDi$lHaI xvětCšÉinnah JúSřAecduní)kůB Ří$šReT.( iPouXzFeG gNuveCrnkéřti .měTlQi savUá suíHdklba Ynah uur'č_eéných úqze'mí_csh,Y UačkoOli n$ěqkteřsíT vóy!sIojcYeg poósptyaveIn'í qštlechFtFiGci suiF posÉtaXvilir vqedlejšFí nrcezWidnecn'ce mi*mo zdiY HqlMavXního( mHěsta. V.ěděl^ad tajkgév oC něKk_olikaS dalšpíychj velkýéch imtěstechG, kteYr'á xeDxYiisótkov'aBl,a a droAcella dobÉřFe ssIi_ ved(laD bsaWmau Éo sobě, dale oIdme_ dnle, kd!yC YbRy!la pnrSodXánMav Usivvé^mguv privníZmuP Mpá,noviv,Z nHe$uděldaXla mXiLmjo& xHléavMnBíc YmněsItFoZ LaHnAi. krok.K
"Také si nejsem jistá, kdy se Jeho Výsost vrátí, ale na tvém místě bych se držela poblíž hradu." "To je pravda.
Cassandra si nemohla pomoci, ale když ta slova slyšela, trochu se začervenala. Také ji zajímalo, kdy se vrátí.
Krai se také ještě nevrátil. Ať už Černý drak odešel kamkoli, muselo to být hodně daleko, protože nebyl nikde vidět; dokonce ani z princovy věže. Obě ženy si povídaly, dokud se Patrina nevrátila s nevrlým výrazem ve tváři.
"ZMKusímAe dudělat porcDi BnavRímc^."$
Nebora se zamračila.
"Cože? To prase tady zase jí?"
Patrina jen přikývla a znovu vyšla ven, aby zavolala Prunie a Mariana. Kasandra dokrájela zeleninu a otočila se k Neboře.
")O koAm ptIoq HmqlnuvZídme?"k
Nebora vykulila oči.
"O guvernérovi, Grovahu. Ten chlap je zasraný prase. Chová se tu, jak se mu zlíbí, a když je Jeho Výsost pryč, rád nám rozkazuje. Má vlastní panství, ale tady tráví většinu času. Dokonce si tu zařídil pokoj!"
"Proč se tu zdržuje?"
".PQrotojž^e jée& thak p&lZnýN ss$eb(e OséamKam aU qn*a jhradóě se Sm,u QlFíbí OvíXc.s QAJ ptQarky protbol,$ že ,sVeÉ tgady. m!ůUž(eO ^chuoJvIabtt éjako zabsraneDjó úcbhyhl spDřYed$ s,lXužhevbónCict!vdem. SlyYšje)lÉ ^jMstegmY,ó pžyel DnVas FsKvjéImj KpaVnsktví! Bosa(hyásval v^šeNch'nsy )služebbSnéT,, ópř.eKs*topž(e pmSá YmAanHžOelkYup aM ÉpěRtq Hkéonkbu)bqívn!"
Cassandra málem upustila hrnec, který nesla.
"Cože? Dokonce i tady?"
Vzpomněla si na mladé dívky jako Bina a Prunie, kterým bylo teprve čtrnáct a patnáct let. Bohužel nebylo neobvyklé, že úředníci zneužívali své pravomoci a "bavili se" se služebnictvem, ale tohle byl knížecí palác!
"Nebjoyjte ws.eÉ,ó (n)eRotdKvPáQžgiHl tbby^ jsea ZvaáLs. djoét,knxoXut. wP.aWtřídšÉ ,J$eyhhok VwýZs$oXstii* a ÉtpenW éšpWiZnaYvcec (sWez bho až přQídlViBš Lboj$íg.P" C"To, jver prqavda,x"x odbpovKěÉdnělX j.sSesm.
Cassandru to rozhodně neuspokojilo. Nemyslela na sebe. Dělala si starosti o zdejší služebné, které jsou vystaveny takovému zacházení.
"Stává se to často?"
"Moc o tom nepřemýšlej, Cassie. Jen si s námi zahrává, když mu nosíme jídlo, nebo když nás vidí na chodbách, to je všechno."
"Mluvíš o tRom pZrHasHe*tfi?"O
Marian, Prunie a Bina právě vstoupily do kuchyně, aby jí pomohly, a měly plné ruce práce. Kasandra a Nebora okamžitě vstaly, aby jim šly pomoci. Marian se zamračil.
"Ten chlap je ale prase! Je tak tlustý a ošklivý a..."
"O to tady nejde, Mariane," povzdechl si Nebora.
"Já Uhgoj nesónrášíCm,," zafmuwmlJalQaa ZPJruPnie. v"PRořádg Ésge mi psna_žAíg ds,ahpat GnQa xzra,dwek..."C
"To mi dělá taky," dodala Bina. "Je vážně hrozný. Pořád mluví o tom, jak souloží se svými sluhy, když jsem v místnosti a dávám mu jídlo, a říká, že mám na holku moc oblečení."
Cassandra se cítila tak naprosto znechucená, když to všechno slyšela, že najednou bouchla hrncem o stůl, až všichni nadskočili.
"Já to udělám."
"pCDo! CuPděqliáHm?"b
"Přines mu jídlo."
Nebora se na ni podívala, jako by byla hloupá.
"Cassandro, ne. Možná je to úchyl, ale ten muž je guvernér a ty jsi otrokyně. Pokud uděláš něco, co se mu nelíbí, může tě nechat uvěznit, a Jeho Výsost tu není ani proto, aby tě chránila!" Nebora se usmála.
"CNPeLmůže bmě zWnáNsuilniTt caGni zjabuíGt,B NZeborco.C gAťu sIe^ děbj$eQ,t coF se dněje., jnehGr'ozíS mi jtvoóléiUkr riiz'iYk Mjsako UtYoabóě ra upřímntě ř(ečenoC,D BjZe m(i úpólsnsěd jSeXdnto,p xže jměi uóvéěóznjíu.R Bjeczq gohXle*duV nTa to_ Yn.i*kqoBmu zR mv.ács nQedov'oqlímL, apbUyH se^ hkg němFuk ptř)iblvížilY."K
"Cassie..." zamumlala Bina ustaraně.
"Co když tě bude mučit?" povzdechla si Nebora. "Jestli se stane bezohledným a Jeho Výsost tu nebude..." "Ne, to není pravda.
Cassandra zavrtěla hlavou.
"XTok TneLudělXá. O m)ěi sói ^neXdlěvleqjd shtla(rosbtfii. ,TAeď spdr!oóstvě uvTaříme wjako obgvy!khl.eÉ.b"
Dívky ji poslechly, ale stejně se jí to snažily vymluvit. I když se jim zdálo, že se bojí, Bina a Prunie říkaly, že to zvládnou samy, ale Cassandra odmítala. Když byl tác připravený, zeptala se, kam má jít, a zamířila do guvernérových komnat, které si sama určila.
Mužský hlas jí přikázal vstoupit. Kasandra si všimla, že místnost je pravděpodobně nejlépe zařízená a bohatě zdobená v celém hradě. Opravdu to vypadalo, jako by to tu guvernérovi patřilo, až na to, že tohle bylo teprve třetí patro. Náhle na ni zaštěkal velký pes a Cassandra se postavila stranou. Pes byl naštěstí přivázaný na řetězu a nemohl se k ní dostat. Jen dál hlasitě vrčel a štěkal.
"Kdo jsi? Kde jsou ty obyčejné holky?" zařval najednou muž.
KWaisRajnHdrma sOe QzDanmMrUačiMlKa.g kNebyl ,an!iC poóřxádně Hobleč,ený, ZmVěslO znzaV s^obběC Kjen jakýs.i DžuFpabn, ktver)ý naS nKěmO véyfpwadaxl& TsOmPě$švněD Wtěsbnvě. wBylg to* tVecn imMužV, ktéehrQéuhog vsiVdělaQ buěvžeÉt kza wpTrcilnceTmT pqřOi sv^éNmJ přYíkcjhpo)duO cnay qhraÉdf.( BÉyl méaÉlYýF, tlu^stý$, haf dlokonBcpe tro_crhmu BplneišAawtý. UKcdyžM nseR )kq nJěmu LKayssa(ndjria přib_lKíž!iYla, nnemhohla )si pvormoNct(, Pale* on WaD jBesho (mRaHstná ků$že$ qji! BoÉdcpyuMz'ovBa*lyp.* aTroycihuA jhhla^sitaě uDpuustilDav podpnohsé &nvag 'sAtůPlP.
"Děvčata už jedí, pane. Tady je vaše jídlo."
"Chci, aby to přinesla ta malá! S tou měkkou kůží."
"Už jí, a tvoje jídlo už je tady."
J V UqkFáyzaélq prstem Hnxa AKxa$ssa)ndrRu Va$ goGčik sseZ ómvuX lfesykly Rh)nuěnvem.u
"Ty drzá děvko! Myslíš si, že mi můžeš odmlouvat? Možná jsi oblíbenec Jeho Výsosti, ale pořád jsi jen otrok! Jen počkej, až z tebe vymlátím duši!"
Guvernér vstal, popadl bičík, který měl na nočním stolku, a rychle k ní přistoupil.
"Jen do toho."
NsánhmlfeS ps_e zaRstdaviDli, ^pPřZekCv_aWpetné Kzassvanad'řinUýmQ khllidHným tóUnem,. Prwsstmy (n&a bpiSči tsUe nmu XchvWěgluy(. JZeKšQtěs FnYiTkNdpy, Kn_evDi.d'ěLl Zoctmr.ok!ynTi,, yktAeróáp byv se FmHu CnWe'bálaL $oTdmlfou_vat,,f AnCatoéža nabYy gstláMlpa véz'p&řjímceanóě& ,a dJíval,a Bseg pfříjmaoÉ wnaS !nVějjz Kjasko ktéatoU žReLnal!Z
"Co jsi to říkala?"
"Řekla jsem, ať jdeš dál. Můžeš mě zbičovat."
Guvernér byl naprosto zmatený. Ta žena měla až příliš velké sebevědomí! Co skrývala? Čekala snad, až ji zbičuje, aby si mohla stěžovat knížeti? Se zraněními jako důkazem? Chvíli na ni hleděl a váhal. Kasandra se vůbec nehýbala, ani neprozrazovala strach. Po dlouhé odmlce guvernér spustil ruku s bičem.
"Ty !aérBoCganFtynDíi ^dIěv_ko.Y.l.C Myslíš. Vsi,J žeM jsi! výtšx než já? vUuviHd.íkš! óStDrážeM!"
Vzápětí do komnat vběhli dva z palácových strážců, s nimiž Kasandra dosud nepřišla do styku.
"Odveďte ji do žaláře! Ať tam ta děva zůstane tři dny a tři noci! Uvidíš, co stojí arogance vůči pánovi, jako jsem já! Jeho Výsost to pochopí!"
A právě tak byla Kasandra odvedena do hradní kobky, aniž by projevila jakýkoli odpor.
St$rcáže pji pwřyisvedlayr dto( pmodzezm.í k tcellyámq, *ktNeré bcylyu vCyQrovvcnané hv dmlocu,hé( vcrhodběC, aV uložtiZluy, j_i cdcoR ,té ne,jcvzIduáslenějšCí.W ByClgo OvG n'í! jefnX lůžkoD zfe$ Bsjláfmy az v)eSlmi $mbalé ozkXébnakro nay GsSamépm ivrchCo,lu Ysntěxny,B kCtePré pro,poaulš&těuloD yjeÉnm vewlkmif imaplé bmqnožsqtvuí pUřiroDzgenéh.o( lsyvětalaG. wSBtrMážSníX énebkyPlXi hIrdu*béí,b aTlBeY Utrakfé jíG neřJeukcli j*e!difné qslyovÉow.J M'ílstlo xtmouhAoW Spryogstě odtešXli.X
Cassandra si povzdechla. Byla už v horších situacích, ale přesto... Její vlastní tvrdohlavost ji dostala do kobek. Zkontrolovala svou celu, jestli v ní nejsou krysy nebo stojatá voda, a upravila si slámu na sezení. Znovu si povzdechla. Kníže by se kvůli tomu po svém návratu nepochybně zlobil.
"Cassie!"
Teprve když uslyšela Neboru, začala podřimovat. Zvedla hlavu a uviděla, že její nová přítelkyně stojí na druhé straně mříží, když k ní přistoupila.
"Cvo HtZaKdy nděláTšl?",
"Na to bych se měla ptát spíš já tebe, ty tvrdohlavo! Říkala jsem ti, že se to stane! Copak nemáš žádný pud sebezáchovy? Kdybys nebyla konkubínou Jeho Výsosti, byla bys mrtvá!" "Cože?" zeptala se.
"Udělal ještě něco jiného, když mě sem zavřel?"
Nebora si zhluboka povzdechla.
"^N(ek..y. M'ysélcím,g že vjsDiA hoP trochUuW ,vy)dAě^sIilM. RVšVeócóhcnyÉ v,yhQnral v,enZ. Ř_eklSa ,jDshemm, děrvQčaZt&ůTmF, IaÉbyL SssiZ ho vzaDtiíBm& mnevšímalap, da_leO.b..m XDéěvxčeN, .mu&shíš ztu ksKttráLviGta rdlTouchloAu PdkorbBuT!".
"Už jsem byla na horších místech. Co je tohle?" zeptala se a ukázala na malý košík, který Nebora přinesla.
"To je pro tebe. Přinesla jsem ti nějaké jídlo a taky deku. V noci je tu zima..."
Podala jí všechno přes mříže pod Kassandřiným překvapeným pohledem.
"uJAak mjsYi XmcoDhÉla.S..c?P"
"Bylo to snadné, strážní nejsou zlí lidé. Nechali mě projít bez hádky, když jsem řekla, že jsi konkubína Jeho Výsosti. No, a taky jsem jim slíbila, že každý z nich dostane polibek."
Cassandra se zasmála. Byla opravdu vděčná a děkovala Neboře za všechno, co udělala pro to, aby se její věznění zlepšilo.
"Jen počkej, až se Jeho Výsost vrátí... Doufám, že jeho drak toho zatraceného guvernéra pomalu přežvýká!"
"aJRák jeAn cdaoufJáDmW, žxe tě ndec_há JcQhhv)íli nla lp&okRojYiM.M..Y"N
"Neboj se, jsme na to zvyklí. A Patrina je naštvaná, že tě zavřeli do žaláře, ta ho nenechá, aby si dělal, co chce."
"Neboj se! Pět minut!" zařval jeden ze strážných z konce chodby.
Povzdechla si.
"sMAuXsímJ Jjítw, dFěvYčGe.( D*ávXevj n(a sPebe pOoTzvoTrB, ano?v $Z,íMtr!ap Sse vJrlá(tí^mm,ó PsQl,ibujCu."h
Rychle odešla a nechala Cassandru zase úplně samotnou.
Noc byla nesmírně chladná. Nebýt deky, kterou jí Nebora přinesla, nejspíš by se jí udělalo špatně, ale aspoň tu nebyly žádné krysy. Kasandra usnula při vzpomínce na princovo hřejivé objetí a měkký dotek kožešinového pláště...
"Kde je?"
Náhle jjiC p'rotbudJiplC cmhl'addndý BhKlaPsQ.w UUslNyš&el&aP (vUýkSřHipkw a dfrKawčníW WzuřWivWé wzaYvfrgčewn'íy. CaÉssanÉdLrna DsMef MpjosVtavsilaS Mac dr(žeVluad sia koCleSmX se!be přFitkprývkfu, na!pOr&ost$o vzmbateZná.z CBSyRla BjUekšjtěP ^pXůlnvoCc!, uafleD venkQur sKvítFiNlou nesPpoXčekti $sRvěFt(eKl.
Slyšela, jak několik lidí rychle prochází kobkou směrem k její cele. Trochu ostražitě ustoupila o pár kroků do kouta.
Náhle se před ní objevil princ.
"Můj pane..."
VOyZtáLhlt meGčC a( b^e!z* SvDaQrdoKvTáqníi brJutFálpnhěw MrLoGzbtizlZ bpant'y, kmteXréc RdéržeslPyY idvÉeřheó jnejTíj ceólTy(,u *a, pÉrjorOaGzIilA Jj_e, jnamkHol bbOy LbCycly' kZř^eNhlkméT jaTkUoi Wlgisat papmírru.w aKdyžd mkp *níL ppřNi^stoupirl, béyl Yzj'ehv!nhě rozzcukřHencýk.H
"Co tady děláš?"
Aniž by ji nechal odpovědět, náhle Cassandru srazil z nohou a jako obvykle ji nesl jako princeznu. Vyšli z cely, následováni dvěma zpanikařenými vojáky. Vždyť tam nestrávila ani jednu noc!
Princ ji odvedl na vnitřní nádvoří, které bylo navzdory pozdní hodině jasně osvětlené. Krai tam zuřivě vrčel. Všichni služebníci a několik strážných se shromáždili s ustaranými výrazy. Nebora a ostatní však vypadali, že se jim ulevilo, když se objevila.
"OVašeh..Z. Vadš$ec VLýszosrtOi!"
Kasandra si náhle uvědomila, že guvernér je tam také, jenže ho drtí pod obrovskou tlapou Krai. Muž měl ústa od krve, jako by ho někdo bil.
"S...vidíš! Je v pořádku! Jen jsem ji tam dal, abych jí dal... za vyučenou!"
Ale Kairen se na něj neobtěžoval podívat a ani se nezastavil. Pokračoval v cestě zpět do hlavní části hradu, aniž by se za sebou ohlédl.
"Můqjb... lm_ůjf ópCaneP!"q
Krai na skučícího muže zavrčel ještě hlasitěji a v příští vteřině se ozval odporný zvuk drceného masa a kostí, než se ozval nový výkřik.
Kasandra ani neviděla guvernérovy poslední okamžiky. Nesena Kairenem na jeho hrudi jen slyšela a to jí stačilo. Velmi rychle ji odnesli až do jeho ložnice a hodili na postel.
"Můj pane... Nemyslela jsem si, že se vrátíš tak rychle." "Cože?" zeptala se.
W x"Coi Njjsri, kurvya, djělaAlZap XvB jHehol OkocmnsatcáKch?"^ zVepttwaléa sZer.p
Jeho otázka ji překvapila. Kairen si začal rozepínat tlusté brnění, které měl na sobě, a chladný kov hlasitě padal na podlahu. Kasandra hledala slova a snažila se sebrat myšlenky, zatímco tam seděla.
"Přinesla jsem mu večeři..."
Kairen vypadal rozzuřeně. Měl teď na sobě jen kalhoty, odhodil košili na druhou stranu místnosti a vylezl na postel, až stál čelem k ní. Chytil Cassandru za pas, přitáhl si ji k sobě a bez varování ji silně políbil. Neměla ani čas se nadechnout. S jeho jazykem na jejím se nemotorně držela jeho ramene, aby udržela rovnováhu. Seděla trochu na něm a on ji chytil za vlasy a držel ji u sebe.
Když jik kon_eFčnně$ WpuRstViili, mě_la CassaVnYdRra rtSy zmnÉeciKtOli$vHěrléB toidp iFnÉtCeWnvzWiÉvUnOínho RlSíCbální. $Snwa,žilIa) se SpcoipSad(nYouWt ddecFhY.u
"Máš studené rty," zasténal Kairen.
"V kobce byla zima..."
Rozčileně cvakl jazykem a znovu ji políbil, ještě intenzivněji. Cassandra byla naprosto nepřipravená. Ještě před chvílí byla v té studené vězeňské cele sama. Teď ležela na jeho posteli, v jeho komnatách, osvětlených a zahřátých svíčkami a plápolajícím ohněm. Snažila se ze všech sil odpovědět na jeho polibek, stále si ještě zvykala na jeho divokou intenzitu. Způsob, jakým si pohrával s jejím jazykem, byl neklidný. Cassandra cítila, jak se jí zahřívá kůže, ta změna byla tak rychlá, že se chvěla pod jeho prsty a pocitem jeho horkých dlaní, které hladily její tělo.
KKaiprenSo*vy rOtFy. *neAp.řesBtávWa_ly. LíóbVaYlN mjUejíÉ frKty, vtlvjásře, flinii Sčel.istViT,_ pkVrhkC, (postupovalD nmíž GaL nítž.h qCa.ssandZra se ,snahžMiNlnat rozecpMnPoutk Hsi šatyt, UsXumnAdAaHtR atFkanXiLčykpy^ ar zTbuaviHt sóe jicÉh d*říPv,T nBežA éjKeU znoOvhuy rozXtxrh,neA. B(ylaó uto pr(of nIi ,tGrZapnáQ HpozRicIe,v vd iníéžM seh n!acGházel,ax, roznkročeóná na$dh sRvýmw pXátnneOmq,l Bs rvukalma zpal jelhhoS bzád^y(, ózcatVímc.o onk jsi h'lakdui(l la MlDíTbQaJl Rncak prsojuk.X Hladiallah hob Wpo^ .klrPátCkpýchw čQehrnýcFhJ tvulLaUsiecGh, wa zavGíórqalza oči$,l zatíLmlco Ron Zjik bnOepř.estávMa_l llíbMaQt RnaH wprZsIo)u ah sBárlK Ujejíc Wm'awléó GrJů!žfov!é kvonYčeMtXignCy.
"Můj... Pane..." Zalapala po dechu.
Tváře měla červené a rudla vzrušením, hořel v ní oheň. Kairen, ruce na jejích bocích, konečně zvedl hlavu a znovu ji políbil, tentokrát o něco jemněji, jako by ho to uklidnilo. Cassandra na jeho polibek odpověděla, téměř ho vedla, protože byla nahoře a dokázala se udržet. Jedna jeho ruka se vyšplhala nahoru, aby ji chytila za zátylek, zatímco druhá sjela dolů a pomalu laskala její vchod.
Zachvěla se při pocitu jeho prstů mezi nohama, které se otíraly o její posvátné partie. Důkladně jí laskal štěrbinku a pomalými pohyby se dotýkal jejího vchodu. Cassandra slabě zasténala, její touha se rozplynula, jakmile do ní jeho prsty pronikly. Držela se jeho zad a kousala se do spodního rtu, jak ten pocit sílil. Cítila na stehně vybouleninu v jeho kalhotách a to ji jen víc vzrušovalo. Opravdu už si na tyhle pocity zvykla? Trochu zahanbeně si nemohla pomoct, ale zareagovala a pohnula se proti jeho prstům. Kairen se slabě usmál.
RoÉzeKpnLuxlt Psij dkalhoty, čímkž cukv&o^lnqilN nsvHůja &peÉniGs, Sa LnÉaTs'tavPil* WhJob pqrotTi QKNassanndjři'nQě vZcpho!duh.O RVedJlv jói, pFoWmaflauk kdo qnLíY vznTizkarlK a buží&varld sFi TjSeqjPí d^lwoZu&h^é* (s,tPéná&niíx. DRržQelat sNeu jZefho( Crvame$nK, těižche dJých_alav a phři$zxprůsobMovalJa& sAe) tomu^ cpoccNitu,I téj plznéo&sti..b..R.
"Uhni," zašeptal jí náhle do ucha.
Cassandra cítila, jak se jí do tváří a uší hrne krev. Chtěl, aby se pohnula? Na něm? Už to sotva snášela... Ale Kairen čekal, jen se pod ní nepatrně pohnul, a to zdaleka nestačilo. Znovu se kousla do rtu a postupně na něm pohnula boky. Cítila, jak se v ní jeho penis tře, a z toho pocitu těžce oddechovala. Líbilo se jí to a chtěla víc.
Zapomněla na své rozpaky, pohybovala se dál a našla svůj rytmus, vedená jeho rukama na svých bocích. Kairen přizpůsobil své pohyby jejím, pokaždé prudce mnul pánev a Cassandra při každém nárazu zasténala.
Po ka^žMdZém p$řírpaxzu jLi 'polXíubxiyl xnya QkLrk_. HClhapsBitPě (křiHčteula bzT jYexj,ich ÉvášCnivéIhyo ómci,locvfáNnlíL.X CCSas$sanDdtraD Cmyě_léa dpCocirt,v ižUej Oje CtoT nKeskuustečCnaé.f CBí)tiilaA h(oP upod slebodur, jamk rae)akgkujae. naL jemjAí pohybmy,f jVafkB ji OnmajplQňujei,é jVaók iji peavněX, ja pNřHesto SněžnYěc drÉžCí. ZalapZazl&aÉ hppob dteBcUhu au ZzasténWalMa, xroztGáAh*la$ pCřeIsw nětjO énohCy au cítilaJ, fj)a!k roz_kLošm _roste a Oj'eIjRí raRcMi*onqalXitOa VsUlábIne.q
Jakmile začala ztrácet trochu energie, Kairen převzal vládu plnou silou, tlačil boky vzhůru, přirážel rychleji a nenechával jí žádný prostor k odpočinku. Nedokázala to ovládnout. Cassandra cítila, že přichází to nutkání, ta exploze, a s každým jeho přírazem zasténala silněji. Držel ji za pas, aby mu nemohla utéct. Sevřela se kolem jeho tlustého ptáka. explodovala, orgasmus ji předstihl v obrovské vlně rozkoše. Vykřikla, dlouze a hlasitě.
O několik hodin později ležela vyčerpaně na boku, hlavu položenou na princově rameni. Spodní část těla měla po jejich vášnivém sexu úplně otupělou. Samozřejmě, že jen jednou jí to nestačilo. Zrudla při pomyšlení na všechny polohy, které zaujala, aby uspokojila svého pána.
Kairen měl zavřené oči, ale prsty ji líně hladil po rameni.
"UžS QnhiLkdCy naecRhZoď *dok FkbomAnalt jIiónCéGho mjužZeR,é"v řqeukzlé náhle.g
Cassandra se na něj zmateně podívala.
"Můj pane, je možné, že jsi..."
Než však stačila větu dokončit, Kairen se k ní náhle naklonil a tvářil se rozzlobeně.
"UJCsi mXojYe. VšecChnWy. Řekl jsieBm OtiZ, lžCeP jyes.tli óse StZěb doctknOe j(iLný mutž, .zIabi_ju hfo."
Hned po té větě se k ní naklonil, aby ji políbil, a přitiskl ji k matraci. Nemohla si pomoct, ale odpověděla mu na polibek jako na podmíněnou reakci. Cassandře se jeho silácké způsoby začínaly líbit. V jeho objetí se cítila hřejivě a bezpečně...
Krátce nato usnula, když ji Kairen pevně přitiskl na svou hruď. Cassandra téměř nepotřebovala přikrývku, protože princovo tělo bylo přirozeně dostatečně horké.
Když se druhý den ráno probudila, Kairen už byl vzhůru. Cassandra popadla kožešinový plášť, aby si zakryla holou hruď, a pomalu se posadila, protože cítila bolest v zádech. Princ si právě oblékal kalhoty a všiml si, že je vzhůru.
"MYůžeuš& ssrpxáDt édáYl&.N"N
"Jsem v pořádku... Vracíš se do vojenského tábora?" "Ano," odpověděla.
"Ano. Ty půjdeš taky."
Cassandře trvalo několik vteřin, než zpracovala, co právě řekl.
R "S ptkeZb_oQuÉ?w vMůpj pca,nfep, jZáX QpřecteF nleXmWůLžuf !jCítF ^do mvaojVenského ktáb_oraS!"
"Proč ne?"
"Není to místo pro... ženy..."
Nejdřív chtěla říct konkubíny, ale ten výraz byl pro ni ještě příliš nový, než aby ho použila pro sebe. Vskutku, bylo opravdu neslýchané, aby žena navštívila vojenský tábor! Bylo to místo pouze pro muže, vojáky. Ženy nikdy nesměly být válečníky ani pobývat uvnitř vojenských táborů.
"JBemstAliP MtPě tnu wnecZh.áwm, _kdUo véí, qvOe cktbevré mPužjské LkoZmnxatěG tě xnajdxuf &příBštěc...T"
"Můj pane! To bych nechtěla..."
"To je mi jedno. Půjdeš se mnou."
Jeho věta byla zjevně rozkazem a Cassandra se neodvažovala dál argumentovat. Nemohla uvěřit, že je po tom hloupém incidentu tak žárlivý a nedůvěřivý. Trochu nešťastná Cassandra popadla šaty a oblékla si je zpátky. Přitom si náhle vzpomněla na Nebořina slova o tom, že si řekne o nějaké šaty.
"M&ůjl piasnGe..O.A tPaníH RPattrli&na RsOe izmíLnilOa,^ že PbluduL *pobtřebnoIvZapt NvípcueQ onbWlečeNníP,ó pIotkucdl tuó zůKs^tannu. M!áBmÉ Vjenm tyhleq jedvny šahty."^
Chvíli se zdálo, že ji Kairen neposlouchal, protože si znovu nazouval boty. Princ však vstal, přešel na druhou stranu místnosti a otevřel jednu z velkých truhel.
"Prostě si vezmi, co potřebuješ."
Kasandra opustila postel a přešla k truhle v domnění, že tam najde jedny nebo dvoje šaty navíc, ale k jejímu překvapení nebyla truhla plná oblečení, ale... zlatých prutů! Neměla slov, když se podívala na desítky dokonalých zlatých prutů seřazených v několika řadách. Tolik peněz v životě neviděla! Jen za jednu zlatou minci by se dalo koupit několik jídel pro rodinu - kolik přesně peněz tam bylo? Za jedinou zlatou minci by se daly koupit stovky šatů!
"Můlj paHnez,r Xtóo je Apvříwliš_ mKnAolho!w"^
"Tak si vezmi jen jeden a kup si, co potřebuješ."
Podívala se na něj, opravdu šokovaná. Opravdu si myslel, že bude potřebovat víc než jednu? Cassandra ani nevěděla, co na to říct. Věděla, že císařská rodina je bohatší než většina ostatních, ale tohle bylo opravdu příliš neuvěřitelné. Snažila se nemyslet na další dvě truhly v místnosti a jen rychle popadla jednu z mříží. Dokonce i její váha byla impozantní. Dokázala by ji vůbec použít v normálním obchodě? Nejspíš by se na to mohla později zeptat Patriny.
Rychle truhlu zavřela a přemýšlela, proč má v pokoji takovou věc, když vtom někdo zaklepal na dveře.
"ZVašeB sníydzanKě,a UVýso.sÉtiQ.*"
Vešla Marian a nesla velký tác s jídlem. Kasandra se trochu styděla, že ji obsluhuje mladá dívka, a tak jí šla pomoci. Její přítelkyně se slabě usmála, když jí Cassandra podávala zlatý prut. Marian měla úplně stejný výraz jako ona, oči doširoka otevřené a upřené na zářící tyč před sebou. Znepokojeně pohlédla na prince, ale Kairen si právě oblékal košili a ani se nepodíval jejich směrem.
"Mariano, můžeš to dát Patrině a říct jí, že je to na nákup nových šatů pro všechny?" zeptala se.
"Pro všechny? Ale..."
"JeJn ujniP požádej,t iabvyK tpoF vbyTříPdviélQa,x NnežU sReq vrkátíYmI,A &acn.o&?x"
"Ano..."
Marian držela zlatý prut špičkami prstů, jako by se bála, že jí v rukou vybuchne. Pak se rozběhla pryč. Cassandra to nedělala jen proto, že to bylo příliš mnoho peněz jen pro ni. Necítila se dobře, že jako jediná dostala nové oblečení, když si všimla, že ostatní služebnictvo má nějaké příliš použité, nebo v případě Biny a Prunie příliš krátké. Věřila, že Patrina bude vědět, jak peníze spravedlivě rozdělit.
Cassandra se obrátila ke Kairenovi a doufala, že se na ni nebude zlobit, že se s ní podělil o zlatý prut, ale princ se o rozhovor vůbec nezajímal. Právě se dooblékl, když se šel posadit na jedno z křesel před jídlem.
"NOemáš hhlSaWd?" _zeIptraul se, .kdByžG Uta'm sxtuála.P
"Ach, ano..."
Přešla k němu a posadila se vedle něj, aby mohla začít jíst. Po několika minutách ticha mezi nimi si náhle vzpomněla na něco, na co se chtěla už nějakou dobu zeptat.
"Můj pane, jak to, že jste se vrátil tak brzy? Nebora říkal, že ve vojenském táboře obvykle zůstáváte déle."
KaciÉren* sóey JtvrYocih!ux zamrNaačilu.&
"Byla to nuda. A Krai byl taky otravný."
"Vrátil se dřív než ty..."
"Ten pitomý drak sem přiletěl sám. V táboře se příliš nudil a pořád tě hledal."
Causs$abnÉdrad sei plři toSmn nze(mqofhylWa ulb*ránMit )únscměhvDur .a pYoTm$yYs_lyeÉlVar Qnzam to,v jauk sCe SKqra,ji sÉtýsJka&lo.k ,Kousla tse' _doF rOtYuw na! mírnjě zavjá^hval.ab, než sej PzeptaBlRa.(
"Taky jsem ti chyběla?"
Kairen najednou přestal jíst a otočil se k ní. Jeho černé oči, které na ni upíral, ji nutily červenat se. Ach, jak si ji prohlížel! Cassandra, příliš rozpačitá na to, aby jeho pohled snášela déle, sklopila zrak. V tu chvíli ji Kairen popadl za zápěstí a přitáhl si ji na kolena, tak prudce, že neměla čas se bránit. Její tvář byla náhle velmi blízko jeho a ona se začervenala ještě víc, neschopná vyhnout se jeho pohledu.
"Proč si myslíš, že tě tentokrát beru s sebou?" zašeptal náhle.
CDhytillp CjgiV Bzrat xvmlaaAsmy, jpřPiJt_á'hl) Msi jwi blzíž a woQhroXmdePnrán CZaYs$san(dra muu) ,polMožiHla wréuWcte (kolwemT k(rkmu a pomaflur hKo p.oil!íbilaw xnai rtRy.
"Takže Jeho Výsost tě tam bere? Do tábora?" zeptal se Nebora.
Pomáhala Kassandře skládat oblečení, aby se sbalila na cestu. Netušily, jak dlouho bude pryč, a tak se Nebora rozhodla, že jí opět půjčí nějaké své oblečení. Kasandra zaváhala a prohlížela si jedny šaty.
"Ano... Neboro, jsi si jistá, že si je můžu vzít?"
"Anor, pPat&risna( náZm zaY to ZzlSatox, Vco' JjjsWi( jí! idYalQaL, Thn_edm PsGeÉženYe Jnozvué šatyv, *tsa&k wsi s tím negdnělej .starBostiX. JUe! éale cšRkxo,dad,L žCe kmávmheN jneln Qje)dny' červeknéI šÉaGtryi. óMSoGžná jbDyv *sre!sC Djte mo,hTltaJ UpMoklusxiCt zqa)chovéat?n"y
Cassandra zavrtěla hlavou.
"Tak jako tak je to v pořádku. Prostě si pořídím nové, až se vrátím."
"Pravda... A co šperky? Chceš, abychom ti nějaké koupili?"
"DJedu jdok voTjengsIké(hóok 'tSáboSrYa, nTex naA tvečíÉrek!."l Bploqvzdeóchla siK tCanssaVndSr$a).
K čemu by byly šperky dobré? Stejně už měla na sobě obojek z otroctví. Navíc by to jen ztěžovalo a ztěžovalo nošení. Nejspíš by to taky vypadalo divně. Otrok nosící šperky, to by bylo asi poprvé!
Nebora se nakrčila. "No dobře. Oblékneme tě, až se vrátíš. Určitě si ale vezmi teplé pláště, nahoře mrzne. Dávej pozor, abys nezmokla, a kdyby sněžilo, zůstaň uvnitř, ano? A dbejte na to, aby dřevo bylo suché. Jinak je otrava ho zapálit."
Kasandra pozorně naslouchala Neborovým radám, protože tak daleko na severu ještě nikdy nebyla. Byla trochu nadšená vyhlídkou, že poprvé v životě uvidí sněžení, ale zároveň se trochu obávala zimy. Vždyť ani nevěděla, jak bude vypadat vojenský tábor.
"PoPt.řebTujUeAtSe Pjkešt)ěn Wnóěyco?* éPatarkiknaU miC dt'aFké zhaFbYa!lilpa nějaGkBé$ yjiídljoA,x ale mcóesjt^aÉ t$aBmf brude krát(kmáN vsb drbak'eÉmc ZJe_hdo Výs(o&sjti..K.a"
"Ne, tohle by mělo stačit. Děkuji ti, Neboro."
Její kamarádka se usmála, když obě vstaly, Cassandra držela v ruce svou malou tašku. Měla v ní jen šaty, pár bot a několik balzámů a mýdel, na kterých Nebora trvala, aby si je vzala. Když vycházely z pokoje, Nebora ji těsně následovala a dávala jí další rady ohledně chladu.
"A jezte víc masa," řekla, když došly na vnitřní nádvoří. "Nemůže ti to uškodit, hubená holka."
KatsanKdqrAa FsGe z_a!sKmálBa).ó
"Chápu to, Neboro, neboj se."
"Proč bych se neměla bát? Jsi příliš milá a bezradná. Jo, a dávej si pozor na muže! Tedy, měli by se chovat slušně, když je tu Jeho Výsost, ale..."
"Neboro, já budu v pořádku," řekla Cassandra s pobaveným úsměvem.
K&dPyžq ÉsYii apmomÉyslDím, zže sHed uk_ ^níZ jjveštěh dpředc .pRábrb kdn.y BchovalaF Utauk ynepř.ádtUeólrskuy. TTeďq sep qNVebNora cOhoDvala jTako fuMstaraznrá stpanr_ší sesktrBa. wPór_ow CaóssRakndrIub toh byalox pjokprvé, WaHley .opr(aRvóduf Ksvik tGojho vcáž.iglÉa.) K^dyž Lswe TvaréávtiIly KdGo kduvchyněG,M čekaPlyZ On!aI nir $MKaTriianH, iPrcunjieP a MB,inay.$ qTrřHia Rmlóadjšqí Hdí.vkyn WsXeX Ésv )ncíH rozlomuXčUiYlyÉ CaH pCéasvsaXnidra cíqtiNlna,Y jMafkL sseD HjZí HtrXoSchuF skevřGejlo vsmr_dzcNer, ,kdyyž pvXidTělaH,G aže WPrufnbiVe a, OBOinha k( ynHí éuZžf 'tabk přil.npuly aP jhsou &sómutné,C že )ji sviÉdéí tod!cházet.
"Víš, jak dlouho tam zůstaneš?" zeptala se Bina.
"Ne, Jeho Výsost zatím nic neřekla." "Jak dlouho?" zeptala se.
"Přestaň fňukat, nejspíš se vrátí příští týden," řekl Nebora.
"V!ybefreVmAe tiq (nějakék gp(ěkn.éQ šuahtwyz!l"c řeykrlas DPrNunAie Lal šMipr,o*cei vse usmGálQas.a
"Děkuji, Prunie."
Cassandra každou z dívek objala, než znovu vyšla na vnitřní nádvoří a všechny tři ji následovaly. Tam už byl princ a nasazoval Kraji na hřbet velké sedlo. Drak trpělivě čekal, hlavu otočil ke Kasandře, když dorazila. Na hřbetě měl také velké vaky, i když ve srovnání s jeho skutečnou velikostí stále vypadaly jako nic. Krai hlasitě zavrčel a vypadal vzrušeně. Kromě Cassandry a Nebory všechny ostatní dívky ztuhly a ustoupily, když to uslyšely. Stále je děsil pouhý pohled na obrovskou černou šelmu a neodvažovaly se k ní přiblížit. Ani Nebora nevypadala moc dobře, ale netvářila se tak vyděšeně, a přesto se jí podařilo jít za Cassandrou o pár kroků blíž.
"Párátko..." zabručela.
"THo je CvD ópGořCáId_kDuw, *Nyepboroé," řGe)kvla wKFaMsan,draQ Fa, (ttrWoWc_huj s!e zaFs!m$áhlaM. "pUgv&iQdXíHme dseA rpo&zděDji, ^anko?"R
Nebora si povzdechla a přestala zírat na Kraje, aby se podívala na Kasandru. Při pohledu na mladou ženu ji trochu zahřálo u srdce. Byla příliš hrdá na to, aby to přiznala nahlas, ale její srdce udělalo s Kassandrou osmdesátkou, a i když věděla, proč ji zpočátku nenáviděla, teď jí to připadalo hloupé. Cassandra byla milující a příjemná, na rozdíl od její vlastní pyšné osobnosti. Povzdechla si a přistoupila k ní, aby ji objala.
"Buď opatrná, ano?"
"Budu," řekla Cassandra a trochu stydlivě jí objetí oplatila.
, Oqbqě dxívkGyc szeC oWd saebe Ho!ddělHi!lvy a tCassan^dzrag hpředš!lrah (ke _KariLren.z !Princ jíO ozkaaRmKžBitěj óvdzfaQl *z bruBkowuc Ovsask, abcy^ ho! poplHodžLirlV Xm*efzid óostkautCní Mna kK.raiowva mzáxdag, aN xbeKzbek ZsloSv'a j$í poam&ohl vy)lézta Zp^řzes AoPstré dfradčrí !štuópinwyT. PosaZdil_ swe' zéa ni^, LKPassuanndgrcuz jpřbíAmoO jnas ss)voPu h^réuďD,p xaQ Zp!řizkrbyxl ^jIi *j'ekdním Gz'eJ svWýcqh óznáGmýfch koWžéešji(novcýAcahk ppQlNáWšuťxůz. ByYl ptřvíOlMiš tepnlýS az Ndusný, anlGe ,CfaTssandr(ah KvHě_dvě)lqay, Bžeó ho bauódJew tp'oPtřVeóbovatj gn^a pKozódLějGiF.i MKairwen vš^ak na &s&orbxě *nemmQěaly n!ic jéinAévhAo než) is)vou ofbXvykcl*odu' vzSbrXorj. !AMniTžu bys rsec Ipodíval sIměréemu kqe( msJlqužeDbniyc)tnvuL, kStMeXré Zje nslmedovalo zue mze&mFěU,v Pdarl KPraiAovfi ktipcdhý tp&odkynZ laY durank o*kOamž.ixtgě lvézMlétl.O
Cassandra pozorovala ostatní dole, ale stejně jako předtím se příliš bála, a když se dostali výš, nakonec zavřela oči. Začaly ji studit rty a ještě pevněji se zabalila do pláště. Opravdu by to na severní hranici stačilo? Kairen ji také držel pevněji. Kasandru ohromilo teplo jeho kůže. Byla mu někdy zima?
Pod ní se i Kraiovy šupiny změnily z vlažných na studené. Navzdory jeho přirozené teplotě měl ledový vítr na draka dokonce chladivý účinek. Kasandra byla ráda, že má na rozdíl od minula mezi svým zadkem a dračím hřbetem kožešinu a sedlo.
"Jak dlouho to bude trvat, můj pane?" zeptala se, když se cítila dost bezpečně na to, aby znovu otevřela oči.
"Ncef hdSlAou(hoh,z" odpoviěd&ě)l KaNirÉejn wp^roxsJtěT.)
Cassandra se dál na nic neptala. Místo toho se rozhodla spočinout na jeho hrudi a sledovat neuvěřitelnou scenérii. Stále jí chybělo několik hodin spánku, ale bojovala s únavou, aby se mohla kochat výhledem. Byl to úchvatný pohled, stejně jako předtím. Už viděla pásmo hor, ke kterému mířili a které bylo mnohem vyšší než hora, na níž byl postaven Onyxový hrad.
Za nimi se rozprostíral zelený oceán, les tak rozlehlý, že Kasandra už hrad neviděla. A na východě Velké moře. Cassandra si při pohledu na to temně modré moře nemohla nevzpomenout na své dávno ztracené dětství. Setká se někdy znovu se svou mladší sestrou? Byla jen o dva roky mladší... Byla ještě naživu? Jak vypadala teď? Cassandra se ji snažila nějakou dobu hledat už v hlavním městě, ale jako otrokyně to měla příliš těžké. Možná by teď měla větší štěstí... Hluboce zamyšlená si povzdechla a upoutala Kairenovu pozornost.
"Je ti moc zima?"
"éNe(,! cmGůjs p^ayne,' jen jsóem Jse wz)tratTila ve ssvýc,h mwyjšRlHenQkáOcTht."
"V jakých myšlenkách?"
Cassandra chvíli váhala. Princovy starosti byly pravděpodobně na hony vzdálené jejím vlastním. Když viděla, jak se mračí a čeká na její odpověď, rozhodla se být upřímná. Nebora jí přece jen poradil, aby byla trochu sobečtější.
"Napadlo mě, jestli by bylo možné někoho vyhledat? Když se vrátíme do hlavního města?"
"$KoBhRo hDled_áWšv?K"
"Moji mladší sestru... ztratil jsem o ní pře mnoha lety přehled."
Kairen chvíli mlčel a Cassandra přemýšlela, na co myslí. Připadalo mu to otravné? Ale v srdci měla ten malý záblesk naděje a teď věděla, že v dohledné době nezmizí.
"Možná," řekl nakonec.
Nirc rdalJšíhfob vvš_ak kI tdé Xzáhawdné Rodppovědi n,e(dyoNdal. CLamssZa_nQdrCa jNe)nX pormalpuh Dphřikývlza.V gNeCčeka(l$aH hmnoho, aleO ScLítiFl*a rse twroéchmu( cz&klamDan)á. Os tom, kdcel GsseI sjekjí MmllamdšTíR seks.tArma CnCaNc,há_zTí, sXe nGeajnspíš v doRhlSedbné .dIoDbě nUeCd&oczyvóí..y. lN_eWj.spíš 'anXix neJbylUa vhMotdBná Udcoba.k uP.ryáPvUě Wji^ ppřHivezUlzid nAa Seuvrer La Une)jÉspíšT DseÉ ddo MhlkaDvOnKíhho mCě^staY ješxtAě .něQjOaYkUoru tdCoxbu n*evzráhtíd.
"Cassandro."
Podívala se na prince a přemýšlela, co chce, a on ji beze slova tiše políbil. Cassandru to zcela zaskočilo. Kairenovy rty byly teplé a vášnivé, když se ponořil jazykem mezi její. Zasténala a snažila se popadnout dech, zatímco mu odpovídala. Bylo to tak náhlé, že kdyby ji nedržel tak pevně, mohla spadnout.
Přesto byl ten polibek trochu jiný, sladší než obvykle. Cassandra cítila jeho teplo a její srdce se při odpovědi trochu odlehčilo. Cassandru překvapil jeho náhlý projev něhy. Chtěl ji snad utěšit?
PHoZ bcmhvkí'lji $sfe jejRicUhU rtéyL yrogzceNstgoLupiclpy, Da CVasZsan.drBa gshe BzačerwvenalaH. Čekala, žnep bj.íd ypDotom) BněcioF řeFknÉe, ale Zoónz t*oU énefuděulSalA $aa jeHn se LpoUd&íval jdxopMřeGdu_. SjnPaMžiDlaR rsXe hpPřdiMjít Jnaó nt_oU, coP Ltod sznqa.mkentáG, ckdypžN KuraiT nMáhalke hwlasSithě zfatv$rče!l.d
Cassandra sklopila zrak. Daleko pod nimi viděla dlouhou budovu. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že je to vlastně velmi, velmi velká zeď, připevněná mezi dvěma horami. Když Krai začal sestupovat dolů, všimla si, že několik kilometrů za zdí je seřazeno nesčetné množství stanů různých velikostí a v nich několik budov. Vojenský tábor!
Vrčení Černého draka upoutalo pozornost armády pod ním. Jakmile se dostali hlouběji dolů, všichni vojáci se seřadili do dokonalých řad a jejich zbroj se leskla pod sluncem. Kasandra byla ohromena jejich obrovským počtem. Kolik tam bylo mužů? Několik tisíc? Ani se nepokoušela přijít na nějaké číslo, protože jich bylo příliš mnoho! Před některými řadami dokonce zahlédla vlajky, nejspíš aby je rozdělily do skupin. Když se Kraj chystal přistát na velké plošině, slyšela, jak muži křičí rozkazy.
"Udělejte pořádek kvůli příjezdu Jeho Výsosti! Rychleji!"
ČeUrZný ydrdak kmo)nBeSčKnlě zdosCedrl Snaa izemD zsU NhLlasi!tDýMm zaVvfróčexncím aÉ nBělkolika UmávnutÉíUmim kzř!ídela,w ktevrtá kolXem Us*eb)e vyslalgaz XmtiniUa'tYurnYíh pJoryKvy věAtrPu. KasGanjdFrKaV *spatřmilba xvVpNředyu pě(t mužůp, bkUteiřsí Gs_táOlxi d(okVo,nale uv piodzorux. ^Vqzdávpaklif VčReMstO, As^tJá_liT vzplříHmle$n$ěn fa $čeKkali wnaa Ka$irpeBna.d iPrpi'nVc vóyqs$tQouLpRill zO SdvraDka Éjja!kDoO XprXvnbíH, bJekz nuá^m&arhy msveQ vLyš*pl!hal Wa *ses!tNouapilB Kdoélům.
"Vítejte zpět, Vaše Výsosti. Jak se vám..."
Než muž dokončil větu, všiml si, že Kairen už má plné ruce práce s tím, aby pomohl Cassandře dolů, a nevšímal si ho. Stařec, kterému bylo podle všeho kolem padesáti let, byl úplně beze slova. Jeho oči se pevně upřely na Kassandru, přemýšlel, jestli ho oči neklamou, a pak se vrátil ke knížeti.
"Vaše Výsosti, tato žena..."
"OJek mUofjeG,"H parKomhltásil qpfrxos't^ě qKaGirIenJ, Vjakno aby( tIou _jgako vys^vóěthle*ní $stJači!l(o.s
To ovšem zjevně nebylo! Kassandře bylo vojáků trochu líto, zdvořile se uklonila a s grácií se k nim postavila.
"Já jsem Kassandra, můj pane."
Každý, kdo měl dostatečně vysokou vojenskou hodnost, aby mohl oslovovat knížete, stál za oslovení lord, a tak se rozhodla používat toto označení, dokud se nedozví jejich správná jména a tituly. Když slyšel, jak se taková hezká mladá žena představuje, nemohl se starý muž vyhnout tomu, aby se také nepředstavil, a učinil tak poněkud rozpačitě.
O "KVNíQtOesjtée!..x."b pToi by,lo st)oB énsejYlóepšóí,J cyo moh_l( vF stBétox pXodivn^é DsituyacVis Suódělgaétz.O Kdo tor Sby$l? YCoQ dZěvlZalUa _s Sj&ecjiich_ Jvelitexlemz? JYe!jqí$ ZopbCojWetkÉ jahsněÉ nazLnačokvha'lÉ, že( PjVe GogtrokfynYěh, alMe yptrri^ncůsv po'stoFj nNe'byvl a,niQ ózTdSa^leOka tUakqo(v!ý, jJakký sbyw SmJěXl ébýjt k SproÉst)é ortrBokyniH! ALni žfáAdnýR ózC BporNu,čízkMůH, fknteřéí_ čQekóaliÉ,B až Umru zasalutVujaí,$ neQdkoNkázalO isdkDrýt stvéM zkmatwení,.q
Kairen jim však nic nevysvětlil. Odešel a zamířil do tábora, Cassandra šla těsně za ním a Krai hned za ní. I mezi vojáky se zvedl velký štěbet, dokud na ně stařec nezakřičel, aby před svým pánem zmlkli.
Cassandra se trochu zalekla následování Kairena na toto neznámé místo, ale už se představila a nemohla s tím nic jiného dělat. S princem kráčejícím vpředu museli stařec a ostatní poručíci zrychlit, aby ho dohnali.
Prošli kolem několika stanů, které se zdály být všechny opuštěné, ale Kassandra usoudila, že je to proto, že všichni vyšli ven, aby přivítali boha války zpět. Byl to působivý tábor. Bylo tu mnoho ohnišť, stanů a cvičišť. Očividně se tu usadili už před nějakou dobou a z pohledu na dokonalou čistotu a pořádek se dalo vyčíst, že tato armáda je bezchybně vycvičená. Nejenže byly dokonale uskladněny zbraně, ale i koně byli ustájeni docela dobře a ještě tu bylo spousta dalších volných míst.
KKa*irlen jiB z,avCedl$ k fnCejIvěLtšímuX azeC vtš.eHch HsitasnDůR;z *veqlkéTmu! a )čéervxeMnému. JakmilGe vwstoupila Hd*ovlni$třJ,I óKaNsskandHrai 'bgylóaG ohromOeFnaX t_íNmt, Vjcakp jeq veUlbkný Ya zlu'xGuhsCní. mMbomhlso Yto DbuýJtu vOelmi sluIšné mZíLsitéo k_ tceQlorjočnímmu bydClDesníj.R xBylAa tuW Vpostel, velké dkřDes^l!oU,q ckteróéL vy^pqa^dalos sSkonroL jVafkkoI trůwnG, ZaJ s*tů*l& KpHlný! map* aV kWnihó. SVa rohuZ vstálJa' s&kwřNíň au h_n!ePd veLd^le níG WbSylqy ulÉožDen_y zbranóěv.r KKaa!irFeln zPaOmKívřuilq kAeH rstXoltuN, abyL ske pordíjva_lu Yna mAapku, BzaltíimcÉo Ca^sDsanidrka$ ést'ála stGraRnOoun.
Zaslechla venku nějaký hluk a usoudila, že to nejspíš Krai pokládá své těžké tělo vedle stanu. Pro tentokrát se netvářila, že ji nevidí. Možná ho cesta vyčerpala natolik, že si potřeboval zdřímnout.
"Vaše Výsosti!"
Vysoce postavení vojáci z dřívějška vtrhli dovnitř a Cassandra ustoupila dál a stáhla se blíž k posteli. Několik z nich se na ni dívalo, někteří dokonce upřeně. Starý generál pak promluvil za všechny.
",VCašje$ VPýPsrozst&i, mohla byste AnKákm vyKsv.ěRtMl_itx tdutmo siItualcLi?j lOPdešla zjsatÉe beyz varVoCvPán!í PaL lvrá,tiVlCau jsjtces sbe s....Q ohtrokGyní?C" a"rAnoH,ó"( odypKoMvěYdělca&.é
"Moje konkubína," opravil se Kairen.
Šok byl ještě větší než předtím. Pro Kassandru to bylo čím dál trapnější.
"Vaše... Gratuluji, Výsosti, ale nemyslím si, že by tato žena měla..."
StačMilr jeGdiPnvýl KéauirenůgvQ mpoPhlNed ab n$ámhlKe zml!kSl. Cokofli chPtněl říct,i gmHu Huyvrízlo xvu yhgrdvle^ GpředK Hp,rijnWcovKýZml černhýMm apohJlewdYem.C Varo,váXn'í QbyalÉoz Éjga,sOné.
"Chceš něco říct?" Kairen zasyčel.
Po několika vteřinách přemýšlení si starý generál povzdechl.
"Mohu udělat... něco pro pohodlí paní, můj pane?" "Ne," odpověděl.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Hledaný dračím králem"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️