Kapitola 1
**Název: Stala jsem se náhradnicí svého bratra** **Autor: Changjiang Yinan** **Souhrn:** Eliza Hawthorneová věřila, že našla pravou lásku, ale nakonec zjistí, že byla pouhou zástěrkou. --- **Kapitola 1: Nemoc** Eliza Hawthornová stála tiše před pokojem pro hosty, v ruce svírala šálek čaje a upírala oči na mihotavé světlo pronikající škvírou pod dveřmi. Za dveřmi se mísily zvuky těžkého dechu a tichého sténání, které naplňovaly vzduch a odrážely intenzitu okamžiku. Od návratu Williama Ashforda krátce po osmé hodině uplynula už hodina a zvuky neustávaly. Chlapec uvnitř občas vydal přidušený výkřik a zavolal: "Pane Qine. Eliza se s mrknutím otočila a vrátila se do svého pokoje. Hlavní ložnice byla od pokoje pro hosty vzdálená jen jednu stěnu, a když se opřela o okno, všechno slyšela. Zavřela oči a snažila se hluk zablokovat. Možná to bylo tím chladným vánkem, který sem předešlou noc foukal, ale když se druhý den ráno probudila, Eliza zjistila, že má mírnou horečku. Zavolala na hospodyni a požádala ji o kaši. Neměla však vůbec chuť k jídlu; sotva dojedla půl misky, odsunula ji stranou. V tu chvíli se otevřely dveře do pokoje pro hosty a z nich vyšel William. Měl na sobě hedvábný župan, který kolem něj volně visel, krk a hruď poznamenané slabými rudými podlitinami, dokonce i břicho neslo stopy jejich intimního styku. Eliza se přinutila odvrátit pohled a její myšlenky přerušil Williamův tichý hlas. "Necítíš se dobře? "Ne, je mi dobře. Eliza spolkla poslední lžíci ovesné kaše právě ve chvíli, kdy William přešel k oknu a zamračil se. "Proč otevíráš okno, když je ti špatně? Aniž by čekal na její odpověď, zavřel okno a přistoupil k její posteli. Naklonil se k ní, jemně ji chytil za zátylek a čelem se opřel o její. 'Jo, je ti trochu horko,' zašeptal William tiše a v jeho hlase se starost mísila s něhou. Vstal a zavolal na chůvu Beatrice: 'Ať přijde doktor Jonathan Fairchild.' "Hned," odpověděla Beatrice a spěchala ven. William se posadil k posteli, vzal jednu Elizinu ruku do své a přitom se prsty otřel o její lehce bledou tvář. "Jen vydrž, léčitel tu bude brzy. Eliza sklopila řasy a tiše odpověděla: "Dobře. "Hodná holka. William jí při tom vtiskl něžný polibek na čelo. Eliza vzhlédla právě včas, aby viděla, jak z pokoje pro hosty vychází chlapec a prohlíží si prostor, když vstoupil na chodbu. U vchodu se zastavil a jeho pohled se stočil k hlavní ložnici. ---
Kapitola 2
"Williame," chlapec vstoupil do hlavní ložnice, jeho nadměrná bílá košile mu sotva zakrývala nohy, rozepnutý límec odhaloval jeho jemnou klíční kost a znepokojivé červené skvrny. Jeho štíhlé, holé nohy se jemně pohupovaly, když se zeptal: 'Proč jsi tak brzy vzhůru?' "Vypadni," vyštěkl William Ashford a stále se skláněl k Elize Hawthorneové, aby ji políbil, a jeho hlas byl ostrý. Chlapec ztuhl a oči se mu zalily slzami. William se nezabýval reakcí dítěte, vlepil Elize další polibek na rty a řekl: "Musím si něco zařídit. Uvidíme se později. S tím se otočil a opustil místnost. Než chlapec vyšel, vrhl na Elizu několik pohledů. Ta neměla sílu rozluštit význam jeho pohledu a rychle se podívala z okna. V malém domku za nimi bydlel doktor Jonathan Fairchild, osobní léčitel Williama Ashforda. Dorazil během několika minut a změřil Elize teplotu - 38,8 stupně. "Chcete kapačku, nebo léky?" zeptal se. "Kapačku, prosím," odpověděla Eliza a natáhla ruku. "Dobře. Po zavedení kapačky se doktor Fairchild posadil vedle ní. Eliza byla v pokušení lehnout si a trochu se prospat, když vešel William, již převlečený do pohodlného domácího oblečení, ve kterém vypadal o několik let mladší. "Jak je?" zeptal se. 'Pan Tao se nachladil, ale není to nic vážného,' odpověděl doktor Fairchild. 'Dobře, můžete se vrátit. Kdybych vás potřeboval, zavolám,' řekl William. "Jistě. Jakmile lékař odešel, William se posadil na okraj postele a jemně se dotkl Eliziny ruky s jehlou na kapačce, jeho dotek byl jemný a něžný. "Ty nejdeš do práce? Eliza se zeptala. "Jak můžu jít do kanceláře, když ti není dobře? William odpověděl věcně. V době oběda William nakrmil Elizu ovesnou kaší a odpoledne přesunul svou práci do hlavní ložnice. Postavil si notebook na noční stolek, jen padesát centimetrů od místa, kde ležela Eliza. Rachot klávesnice ji začal dráždit. Nakonec už to nemohla vydržet. 'Mohl bys prosím jít pracovat do své pracovny? Potřebuju se vyspat,' řekla. William dopsal poslední řádek a vlídně řekl: 'Jen si běžte odpočinout. Nebudu tě rušit. Místo aby se vrátil do své pracovny, seděl tam a pozoroval Elizu. Eliza se od něj odvrátila a zavřela oči, jak usínala. Když se konečně probudila, začalo se stmívat a William už v ložnici nebyl. Kapačku jí vyndali, teplota klesla a žaludek měla prázdný. Přehodila nohy přes okraj postele a zamířila do koupelny. Když se umyla, zaklepal na dveře sluha a zeptal se: "Pane, jste vzhůru? Dáte si něco k jídlu? Eliza lehce pootevřela dveře: "Ano. Sluha rychle odpověděl: "Pan Ashford je ve svém pokoji a odpočívá. Půjdu vám přinést nějaké jídlo, jak mi bylo nařízeno. Eliza se cítila příliš letargická, než aby se pohnula, a tak přikývla: "Dobře. Sluha spěchal dolů, zatímco Eliza se vrátila a posadila se na postel. O chvíli později se sluha vrátil nahoru a nesl podnos. "Jídlo je tady, hned ho přinesu. "Prosím, pojďte dál," řekla Eliza.
Kapitola 3
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil sluha s tácem plným jídla a položil ho na noční stolek. Eliza Hawthornová vzhlédla a zeptala se: "Kde je pan Čchin?" Sluha uctivě odpověděl: "Odešel ven, slečno. Pan Čchin říkal, že má na poslední chvíli nějakou povinnost a že na něj nemáte čekat." "Chápu, už můžete jít, " řekla. Vyhladovělá Eliza rychle zhltla jídlo. Když dojedla, zavolala sluhu, aby uklidil nádobí. Sluha jí podal malý balíček se slovy, že je to lék, který jí pan Čchin nařídil vzít. Aniž by se na cokoli ptala, Eliza poslušně spolkla pilulky, pak si lehla na postel a projížděla telefon. Vzhledem k tomu, že v poslední době neměla žádnou práci, její viditelnost klesala; už dlouho o ní nikdo neslyšel a ona se obávala, aby lidé brzy nezapomněli, že je televizní moderátorka. Čas utíkal a Eliza se brzy opět cítila ospalá. Zavřela oči a na další dvě hodiny usnula. Když se probudila, místnost byla zahalena tmou. Neobtěžovala se rozsvítit, vstala a vykoukla z okna, právě včas, aby spatřila černý Bentley, jak projíždí velkými železnými vraty a zastavuje u kašny na předním dvoře. Dveře se otevřely a z nich vystoupil řidič Thomas a obešel auto, aby pomohl Williamu Ashfordovi vystoupit. "Pomalu, pane Qine," poradil mu Thomas. William, viditelně opilý, se ztěžka opřel o Thomase, který se kvůli jejich velikostnímu rozdílu mírně vzpíral. Vtom se otevřely druhé zadní dveře a vyskočil z nich štíhlý mladík, který se spěšně přesunul, aby Williama podepřel z druhé strany. "Pomůžu vám do pokoje, pane Qine, " řekl. William se usmál, natáhl ruku, aby mladíka pohladil po tváři, a opilecký úsměv mu rozzářil tvář. "Hodný chlapec." Eliza zamžourala oknem a zahlédla mladíkovu tvář - nebyla to ta samá, kterou viděla ráno. Odvrátila se a vrátila se do postele, ale brzy nato zaslechla chaotický zvuk kroků na schodech, po nichž Thomas někoho pozdravil, když sestupovali dolů. Když venku utichl zvuk auta, Eliza se zvedla a otevřela okno, skoro jako by se mučila, pozorně naslouchala těžkému dechu a sténání, které se neslo ze sousedního pokoje, a nedokázala se od něj odtrhnout půl noci. Kapitola 2: Táhlé stíny Druhý den ráno, když Eliza snídala v přízemí, si všimla Williama Ashforda a pohledného mladého muže, kteří vyšli z horních pater. Jejich těla byla těsně u sebe a Williamova ruka majetnicky spočívala kolem mladíkova pasu. Zdálo se, že chlapec se na něm rozplývá a na rtech mu tančí sladký úsměv. Posadili se přímo naproti Elize. William chlapci láskyplně oloupal vejce natvrdo a položil mu ho na talíř. Mladíkovi se rozzářily oči a tiše zavolal: "Děkuji, pane Qine!" Při pohledu na chlapce, který jí byl trochu podobný, pocítila Eliza hořkost, když si vzpomněla na tiché, svůdné zvuky, které se minulou noc ozývaly přes zeď. Rychle sklopila zrak, zhluboka se nadechla, aby uklidnila žaludek, a pokračovala v usrkávání kaše. Vtom jí v misce přistálo nedotčené vejce natvrdo. Eliza vzhlédla a uviděla Williama, který si utíral ruce do horkého ručníku. "K snídani si dej jen ovesnou kaši. Ty taky potřebuješ vajíčko." Eliza se zarazila a opatrně přisunula vajíčko na prázdnou stranu talíře. "Jsem nachlazená a nemůžu jíst vejce." "Opravdu?" William jemně odpověděl: "Promiň, měl jsem na to myslet. Řeknu jim, ať připraví něco jiného, co bys raději, abys neměla hlad." "Není třeba, " řekla Eliza, položila lžíci na stůl a vzala si ubrousek, aby si utřela ústa. "Dneska mám práci a brzy vyrazím." William přikývl, ve tváři zamyšlený výraz. "Jakou práci?" "Ve studiu dělají casting na nový varietní pořad. Mám konkurz." William naklonil hlavu, v očích se mu odrážely obavy smíšené s podporou. "Jen do toho, potřebuješ pomoct?"
Kapitola 4
"Není třeba," odpověděla Eliza Hawthornová nonšalantně. "Stejně jsem tu show neměla moc ráda. Když se nezúčastním konkurzu, nic se neděje.' 'Jasně, když nejdeš na konkurz, tak se doma uklidni. Nevyčerpávej se,' radil laskavě komorník pan Grey. Když pan Grey a služebnictvo přinesli snídani Williama Ashforda, každý pokrm servírovaný v malých porcích, atmosféra v jídelně působila podivně formálně. William často dával při jídle přednost tichu, takže ho překvapilo, když se chlapec náhle obrátil k Elize a zvolal: 'Počkejte, vy jste ta Eliza Hawthornová ze seriálu! Eliza se už chystala vstát, když zachytila jeho pohled a jednoduše zamumlala: "Ano. "Páni, nemůžu uvěřit, že jsi to opravdu ty!" vykřikl chlapec a jeho hlas byl přehnaně nadšený. 'Myslel jsem, že jsem si tě spletl! Jak to, že jsem tě tady potkal? Eliza byla známá jako moderátorka zábavných pořadů - nebyla nijak ohromně slavná, ale byla víc než obyčejná nula - a pochopila váhu chlapcových slov. Dřív by mu to oplatila ostrou replikou, ale teď... Podívala se na Williama Ashforda a neviděla žádné známky toho, že by chtěl zasáhnout. Koutky úst se jí zvedly v malém úsměvu, když vstala a zamířila nahoru. Když se vrátila v novém oblečení, ti dva si ještě v klidu vychutnávali snídani. 'Jdu ven,' řekla Eliza, když si nazula boty a vyšla ven. Thomas, její řidič, čekal u auta a rychle jí otevřel dveře. 'Kam to bude, madam?' zeptal se zdvořile. 'Jen se projet,' řekla Eliza, jakmile se usadila na sedadle. Thomas se na chvíli odmlčel, ale dál nezkoumal a vyjel z Ashfordského panství. Když sjížděli z Misty Hillu, Eliza se dívala z okénka na rozlehlou krajinu a srdce se jí sevřelo. Neměla žádné konkurzy, žádné vyhlídky na práci. Před dvěma týdny do televizní stanice vtrhl jeden z Williamových náhodných milenců, když natáčela živé vysílání, a vytvořil scénu, která byla všechno, jen ne důstojná. I když střelec nezmínil Williamovo jméno, důsledky byly na místě: hlasitá obvinění o tom, jak jí ukradl manžela, drzost toho všeho... Eliza se tehdy neobtěžovala bránit. Poté si ji vedoucí stanice zavolal na schůzku a ve tváři měl znepokojený výraz. 'Co to všechno mělo znamenat?' zeptal se upřímně zmatený. 'Nešlo o to, že bych jí ukradla muže,' odpověděla Eliza na rovinu. 'Šlo o to, že mi ukradl manžela.' 'Cože?' vykřikl manažer a byl zjevně šokován. 'Vy jste vdaná? Za muže? 'Ano, už skoro rok,' řekla Eliza s pevným hlasem. Lehce se usmála nad absurditou toho všeho. 'Myslí si, že mi může dělat problémy jen proto, že se zapletl s mým manželem. Je to naprosto směšné. Po tomto incidentu byla její práce pozastavena. Nadřízený jí navrhl, aby si vzala volno, protože se obával, že se milenec vrátí a znovu způsobí scénu - alespoň do té doby, než se situace uklidní. Ale uklidnilo by se to někdy? Dokud William pokračoval ve svých eskapádách, měla pocit, že v sobě nosí tikající časovanou bombu, která může kdykoli vybuchnout.
Kapitola 5
V Raven Broadcasting neměl agenta a všechny smlouvy byly uzavřeny s televizní stanicí, takže neměl možnost vyjednávat. Dneska, ať už jdeme kamkoli, když se William později zeptá, řekneš, že jsme byli na stanici,' řekla Eliza Hawthorneová a hravě poplácala řidiče Thomase po zádech. 'Jinak všem řeknu, že ses na mě vykašlal.' Thomas Řidič na okamžik ztuhl a rychle se podíval na Elizu do zpětného zrcátka. "Mám to. Rozumím,' odpověděl a snažil se zamaskovat nepříjemné pocity. Eliza se nechala Thomasem odvézt na krátký nákup do centra, kde si vybrala pár kousků oblečení. Pak se zastavili na oběd, než zamířili na okraj města na hřbitov. Cestou Eliza koupila kytici květin. Jakmile dorazili na místo, nařídila Thomasovi, aby počkal v autě, zatímco ona vstoupí na hřbitov a bude květiny pevně svírat v náručí. Parcela 13, řada 14, obrácená k jihu, byla nejlépe udržovaným místem na hřbitově a odpovídala přání osoby, která ji koupila, a prozrazovala její lásku a péči. Eliza poklekla u hrobu a něžně položila květiny k patě náhrobku. Zadívala se na fotografii, která jí byla neuvěřitelně podobná, a zašeptala: "Daří se ti tam dobře?" "Ano," odpověděla. Eliza se s hlubokým povzdechem opřela o náhrobek a tiše zavřela oči. "Už jsi tak dlouho pryč, proč tvůj duch stále přetrvává? ### Kapitola 3: První zmínka o rozvodu Eliza Hawthorneová měla nevlastního bratra jménem Samuel Hawthorne. Samuel byl legitimním dědicem rodiny Hawthorneových, zatímco Eliza byla dítětem milenky, vychovávaným mimo rodinné ohnisko. Samuel vyrůstal s Williamem Ashfordem, oba byli od dětství nerozluční. Společně prozkoumávali život od školky až po střední školu a po maturitě se přiznali rodičům, kteří dělali vše pro to, aby je od sebe odtrhli. Ze vzpoury utekli do zahraničí, kde pracovali v různých zaměstnáních, aby si mohli financovat vysokoškolské vzdělání. Po návratu domů spolu začali podnikat a nakonec se vzali při honosném obřadu, který z nich udělal ikonický pár ve vyšší společnosti. Nemanželská sestra Eliza Samuela a Williama zpovzdálí pronásledovala. Byla o šest let mladší než její bratr a vždy k nim toužebně vzhlížela. Od chvíle, kdy objevila vlastní přitažlivost pro muže, to byl vždy William, kdo zaměstnával její myšlenky. Její první láskou, objektem jejích mladických snů, byl vždycky William. Přesto si byla vědoma svého společenského postavení; William byl jako měsíc - krásný a nedosažitelný. A tak zůstávala neviditelná, spokojená jen s pozorováním zpovzdálí. Nikdo nepředpokládal, že po čtyřech letech jejich manželství Samuel zemře při tragické nehodě a nezůstanou po něm žádné stopy. Po Samuelově smrti Williama Ashforda pohltil zármutek. Zatímco jiní propadali zoufalství v opilosti nebo bezcílnosti, on hledal útěchu v náručí cizích lidí - sex na jednu noc se pro něj stal normou. Den co den si nacházel někoho nového, někdy i dva za jediný den. Ve vyšších kruzích Westgate všichni věděli o Williamu Ashfordovi, elegantním dědici panství rodiny Ashfordů, a jeho řadě milenek. Zajímavé je, že mnohé z nich se až do nejmenších detailů podobaly jeho zesnulému manželovi Samuelovi - například stejné mateřské znaménko v koutku oka. Nikdo nepochyboval o hloubce jeho lásky, navzdory jeho lehkomyslným způsobům. Eliza vstoupila do Williamova života rok po Samuelově odchodu a věrna svému jménu mu okamžitě padla do oka. Když se jí poprvé zeptal na jméno, upřímně odpověděla: "Jsem Eliza Hawthorneová, Samuelova sestra." William se jí na to podíval do očí.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za závojem tajemství"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️