Kapitola 1
**Název: Bolest znovuzrození** Eleanor Wynterová bojovala s mlhou, aby otevřela oči, a studená voda, která ji smáčela, jí připadala jako nože na kůži. Kolem krku měla rudé stopy a rty jí zbarvila krev. Bolest jí vystřelovala do břicha a hlavy, neúprosné pulzování, které ji nutilo zalapat po dechu. Sklopila zrak, snažila se zaostřit a všimla si, že se nachází ve stísněném, zchátralém skladišti. V zatuchlém vzduchu se vznášel prach a mísil se se zbytky rozbitého vybavení poházeného kolem. Poslední, co si pamatovala, bylo, že se vracela domů, aby doručila rodině finanční prostředky, jen aby byla přepadena a přinucena padnout na zem, když volala o pomoc. Náhle se jejími vzpomínkami prodral zpanikařený ženský hlas, který prosil a snažil se uklidnit toho, kdo ji držel v zajetí: "Dluh, který má můj manžel, je už vyrovnaný, že? Prosím, nikomu neřeknu, že tu byl. Jen neobtěžujte Eleanor, prosím!" Ta slova ji prořízla jako ostří a usadila se hluboko v jejím srdci - uvědomila si, že ji vlastní matka obětovala, aby vyrovnala dluh z hazardu, a to bez špetky výčitek svědomí. Jako by se veškerá mateřská náklonnost přesunula na Garetha Wyntera, jejího bratra. Čím pro ně byla? "Kašel... kašel... Rána do žaludku ji vrátila do reality. Postavy před ní se zaostřily. Stál tam Gareth, bratr, kterého kdysi zbožňovala, držel páčidlo a ve tváři měl vyryté znechucení, když ho odhazoval stranou. Vedle něj stála Clara Reedová, dívka, která k ní chovala palčivou nenávist a vždy se chtěla na Eleanořin úkor přivdat do rodiny Hawthornů. Všechny ty dluhy byly součástí velkolepého plánu, který měl přivodit její pád. A tady stála ona, Eleanor Wynterová - bývalý oblíbený syn Wynter Hall, nechtěná láska, nyní jen terč. "Podívej se na sebe," ušklíbl se Gareth. "Pořád předstíráš, že jsi oběť. Jaké to je teď? Bolest byla téměř nesnesitelná, ale Eleanor přivřela oči a zatlačila příval zoufalství, který se v ní zvedal. Právě teď nechtěla plakat. Nechtěla být slabá. "Nech ji jít," ozval se hluboký hlas ve stínech skladiště. Vzduch se elektrizoval, vlna napětí se kaskádovitě šířila, když z něj vystoupila vysoká postava. Byl to William Hawthorne - její tajná láska a symbol naděje uprostřed chaosu. "Williame... Eleanor se nadechla a srdce se jí rozbušilo při pohledu na něj, i když byl v tak zoufalé situaci. "Drž se zpátky! Clara vykřikla a nervózně těkala očima mezi Garethem a Williamem. "On tu není, aby tě zachránil! 'Nejde o její záchranu,' odpověděl William klidně, oči upřené na Eleanor s neochvějnou intenzitou. "Jde o to, abys jí už nikdy neublížil. Eleanor netušila, jak daleko je William tentokrát ochoten zajít. Jeho zoufalství už viděla v minulém životě, kdy skončilo v plamenech. Každý okamžik pochybností se jí teď stáhl do hrudi, jak se připravovala na následky. Ale dnes už nebyla tou vystrašenou dívkou, kterou hlídá tragédie. Dnes, posílena duchy své minulosti, si chtěla vzít svůj život zpět. "Minulost mě netrápí," řekla Eleanor a její hlas se uklidnil. 'Jsem rozhodnutá změnit to, jak se bude můj příběh vyvíjet dál.' Gareth a Clara si vyměnili pohledy a v očích se jim mihl zmatek. Jejich pokusy uplatnit nad ní moc bzučely jako rozbité desky a praskaly proti její nově nabyté síle. Dnešek byl teprve začátek a Eleanor dobře věděla, že plán, který si vytyčila, vyžaduje, aby se postavila démonům, které dlouho považovala za poražené. Nechtěla dopustit, aby jí jejich zloba diktovala osud. "Věř mi, Eleanor," řekl William a mezi nimi se mihl divoký slib. Svět kolem nich pohasl, jak jejich spojení zesílilo. 'Společně rozbijeme lži a zrady, na kterých postavili své impérium.' Jak se k ní přibližoval, v žilách jí kolovalo odhodlání. Byla připravená proměnit své jizvy v sílu a povstat z popela, s Williamem po boku. Bolest? Byla jen důkazem jejího znovuzrození, bolestnou připomínkou toho, že každý konec je předzvěstí nového začátku.
Kapitola 2
Gareth Wynter se naklonil, pevně sevřel bradu Eleanor Wynterové a nehty se jí záměrně zaryl do kůže, takže jí na tváři zanechal rudé stopy. "Nemůžu vystát ten tvůj ubohý výraz, Eleanor. "Proč mě prostě nenecháš na pokoji? Eleanor se zarazila. Nechal Wynter Hall za sebou, stáhl se ze světel reflektorů, dokonce vzal práci v zákulisí, jen aby se vyhnul setkání s lidmi, jako byla ona. Plat byl sice mizerný, ale většinu z něj musel posílat domů na účty za léčení svých rodičů. Ne, byly to dluhy z hazardu. Čím si to zasloužil? To on se nechal znovu a znovu podvádět a ponižovat lidmi, jako byli oni... "Podařilo se ti od Williama Hawthorna odejít, jak jsem ti říkal? Z Garethova hlasu kapala povýšenost. Gareth si vždycky rychle bral, co mu patřilo, včetně Williama Hawthorna. Wynter Hall se s Hawthornovým panstvím nedal srovnávat; Gareth nemohl Williamovi diktovat jeho rozhodnutí, a tak se snažil Eleanor donutit, aby udělala první krok, aby ho opustila. Eleanor se skláněla v bolestech, svírala si břicho a hlas se jí lámal, jako by byla drakem s přetrženou šňůrou. "Opustila jsem ho... ale on přišel za mnou. "Chudinka. Vypadá to, že k němu pořád něco cítíš, bratře." Gareth se posměšně zasmál a jeho pohled se stočil k rozzuřené Claře Reedové, která vtrhla dovnitř jako uragán. Proč si tě chce Starý nechat na krku, zamilovanou uprchlici?" předstíral překvapení. "Je to tím, že k tobě opravdu něco cítí? Láska - slovo, které se nikdo neodvážil před Old Manem vyslovit. V jeho přítomnosti se výjimečnost často rovnala rozsudku smrti. V mžiku se Clara Reedová, která do té doby tiše kypěla, vrhla k Eleanor a ve tváři zkřivené vztekem překopla Eleanořinu židli. Pro Claru byla pouhá Eleanořina existence hlubokou urážkou. Jen den předtím ji William Hawthorne odmítl právě kvůli této osobě a bezstarostně se vzdal lukrativního projektu v hodnotě milionů. Eleanor těžce padla na zem, zátylek se jí rozbil o tvrdou podlahu a vytryskla z něj krev. Všechno kolem ní se zatočilo, jak jí lebkou projela bolest, mučivější než samotná smrt. Clara Reedová, obvykle tak benevolentní, teď měla na tváři masku zuřivosti, když krutě přitlačila nohu na Eleanořinu nohu a opakovaně ji zkroutila. "To já si ho zasloužím, Eleanor Wynterová. "Když ho nemůžu mít já, nebudeš ho mít ani ty. "Podívej se na ten výraz ve tváři. Doufáš, že tě přijde zachránit, že ano? To je škoda. Už je v letadle. Až dostane zprávu o tvém skonu, určitě brzy uvidí tvůj popel. "Vidíš to? Tohle skladiště je tvoje rakev. Až přijde čas, nikdo nebude moci najít ani tvůj popel. Eleanor slabě vykašlala krev a proklínala ji. "Jsi blázen. Clara Reedová náhle stáhla nohu a z jejího hlasu kapala falešná sladkost. 'Bolí to? To, že můžeš mluvit, znamená, že to pořád nestačí, že? "Jsi tak otravná. Clara nabrala plechovku s barvou, na tváři se jí roztáhl úsměv, když otočila víčkem. 'Když po jeho boku nejsem já, znamená to, že nemůže být ani nikdo jiný.
Kapitola 3
Eleanor Wynterová bezmocně sledovala, jak ji Gareth Wynter a Clara Reedová polévají benzínem, a její smutné oči se zúžily hořkostí, která pohltila celou její bytost. Nekřičela ani nekřičela jako v minulosti, místo toho na ně jen upírala svůj mrtvolný pohled, tichého svědka své vlastní zkázy. Její život byl nekonečnou řadou tragédií, téměř všechny zinscenoval Gareth Wynter, a s příchodem Clary Reedové se ponížení jen prohloubilo. Odhalení jejich prohozených identit vše přes noc změnilo. Její rodiče se najednou stali pouhými pěstouny. Přesto Eleanor od malička poslušně poslouchala své pěstouny a starala se o bratra, který ji v utrpení nahradil, zatímco její skutečné místo pobytu zůstávalo zahaleno tajemstvím. Její snaha být dokonalým dítětem jí vynesla jen příval zklamání a opovržení ze strany pěstounů. Nakonec její pověst zničily neustálé pomluvy Garetha Wyntera, které ji donutily vrátit se do chladné, lhostejné náruče biologických rodičů, kde se stala tou, která prosí o přijetí a podřizuje se jejich nepřiměřeným požadavkům... Eleanor zavřela oči, rychle prolétla vzpomínky v mysli a ani jednou nepronesla slovo prosby; dokonce i nohsledi cítili, jak jim běhá mráz po zádech, když spěšně uklízeli zbytky scény a odcházeli. Ve skladišti zůstala Eleanor sama, zhroucená na židli, tmavé oči otevřené beze stopy emocí, bezchybnou tvář poznamenanou krvavými šmouhami, které vykreslovaly strašidelný obraz zoufalství. Ve skutečnosti se už dávno uvnitř proměnila v popel, když ztratila rodinu, rodiče a nakonec i všechno, co měla. Uvnitř někdo hodil na hromádku slámy u okna zapalovač a plameny se rychle šplhaly směrem k ní, obklopily její nohy a pak pohltily celou její bytost a v nesnesitelné agónii spalovaly její tělo. Nakonec Eleanor stiskla zarudlé oči a po tvářích jí sklouzly tiché krvavé slzy, když zamumlala: "Tak moc to bolí. Uvědomila si, že její život končí tím nejbezohlednějším způsobem, jaký si lze představit. Oheň zuřil, už tak vratké dřevěné dveře náhle rozkopl William Hawthorne, těsně následován svým starším bratrem Alaricem Wynterem. Vrhli se vpřed s cílem zachránit ji před plameny, ale dorazili příliš pozdě; v dohledu nebyla žádná protipožární opatření, která by jim umožnila vstup. Uprostřed praskajících plamenů se Williamovi roztříštil svět - nedbal výzev, aby se držel zpátky, a vběhl dovnitř. V okamžiku, kdy spatřil hořící postavu a peklo stravující místnost, instinktivně se zastavil. Jak by to mohla být jeho Neela? Ze rtů se mu vydral srdcervoucí výkřik: "Eleanor Wynterová... Když ráno odcházel, tvrdě spala... Teď byla Eleanor v plamenech a ten kontrast mu málem zničil psychiku. V příštím okamžiku se v chaosu ozval žalostný nářek. Eleanor se loučila hlasem, který se chvěl pod tíhou nesnesitelné bolesti, oheň vrhal zlověstné stíny a všem v uších zůstala jen ta tragická, opuštěná slova: "Sbohem. Eleanor Wynterová se propadla do nekonečné temnoty. - Tento svět, sbohem. Williame Hawthorne, sbohem. Kapitola 2: Znovuzrození V té chvíli bylo Eleanor Wynterové osmnáct let. Ležela na malé pohovce navržené na míru, oči s červenými obroučkami upírala vzhůru, dlouhé nohy měla opřené o podnožku, zatímco tmavě rudé hedvábí noční košile jí splývalo dolů a sotva zakrývalo konečky prstů, klíční kost jí jemně vykukovala, a ze všeho vyzařovala sklíčenost.
Kapitola 4
Eleanor Wynterová se sklonila, dlouhé tmavé vlasy jí kaskádovitě padaly na ramena a ona opatrně sbírala roztříštěné střepy z vázy, kterou před ní Gareth Wynter úmyslně rozbil. Ostrý okraj se jí zařízl do jemných prstů a nakreslil tenkou čáru krve, která odkapávala na plyšový koberec, vsakovala se do vláken a zanechávala tmavou skvrnu. "Ááá..." Bolest jí krutě připomněla, že v jejím světě není něco v pořádku. Opravdu zemřel? Najednou jí do klína skočila kočka Tlapka, měkce a mňoukavě, jako by vycítila její trápení. S výraznýma modrýma očima, které jí připadaly tak povědomé, se přitiskl k její dlani a nabízel útěchu. "Mňau~ Eleanor nevěřícně sklopila zrak a váhavě pohladila kocoura po srsti. Opravdu byl zpátky. Tlapka představovala její první ztracený kousek lásky, vzácné pouto, které si uvědomila příliš pozdě. Tlapičku jí odebral krutý sousedský týrač koček, hodil ji do popelnice, schoval mezi odpadky a spálil příliš hluboko, než aby ji mohl zachránit. Přesto tu byl, přitulený k jejímu klínu, stejně jako kdysi, měkký a láskyplný, obtáčející tlapky kolem její paže v roztomilém objetí. V tu chvíli jí svitlo - dostala druhou šanci. Eleanor bylo znovu osmnáct, zpátky před začátkem chaosu. Předtím, než ji Gareth Wynter zlomyslně vyhnal z Wynter Hall, předtím, než Malou krutě vyhodili na ulici. Teď už nebyla vyděděncem, který snáší opovržení rodiny a přátel, už nebyla tou Eleanor Wynterovou, kterou opovrhovali. Byla čistá, neposkvrněná - nadějná Eleanor Wynterová, kterou všichni chtěli vychovávat, ne ji obviňovat. Ještě byl čas všechno napravit. Eleanor se opřela o opěradlo židle a v hlavě se jí honily myšlenky. Na stole před sebou si všimla jídla, které jí Gareth právě přinesl, z něhož stoupala pára s lákavou vůní. Po několika dnech, kdy téměř nejedla, jí klesla chuť k jídlu. Když k jídlu přičichla, odložila hůlky a v uších jí zněla Garethova předchozí pochlebovačná slova. "Táta odpočívá nahoře. Chceš za ním jít? 'Jen chvilku počkej, přijdu pro tebe. Nikdo nebude vědět, že jsme tam byli. Gareth se přišel omluvit. Začal nesmyslnou výmluvou o tom, že rozbil vázu, kterou kdysi opatrovala. Pak vyprávěl historky o svých eskapádách s Williamem Hawthornem, čímž podtrhl své nadšení bezradného mladšího bratra. Ale to všechno bylo součástí jeho plánu, manipulativní taktiky, jak ji očernit naznačováním, že se pokoušela Williama Hawthorna svést, a vzbudit tak podezření, že její úmysly nejsou čisté. Pokud by se obvinění potvrdilo, vykreslilo by Eleanor jako někoho, kdo právě objevil svůj pravý původ a už spřádá plány, jak uniknout své minulosti. Dnes večer rodina pořádala ve Wynter Hall velkolepou hostinu. Na veřejnosti by Garetha představili jako zlatého chlapce, zatímco ona by zůstala terčem posměchu - falešný slib, který se rychle rozplynul a zanechal ji na okraji společnosti víc než kdy předtím; nemanželské dítě, kterému se vysmívají a kterým opovrhují ti, o nichž doufala, že ji přijmou. A v její nejtemnější hodině jí jedinou ruku podal William Hawthorne. ... Eleanořin pohled se vzdaloval, když držela kočku u sebe a stála před skleněným oknem. Dole bujela extravagantní slavnost a v jejím středu stáli lord a lady Wynterovi, odění v honosných šatech, a vítali hosty s okouzlující srdečností a smíchem.
Kapitola 5
Eleanor Wynterová seděla v uzavřeném prostoru Wynter Hall a všichni včetně služebnictva, které si ho záměrně nevšímalo, jeho existenci ignorovali. Už tři dny držel hladovku a kromě několika tajných návštěv Isoldy Wynterové ho nikdo nepřišel zkontrolovat. Uzavřeli se do sebe a rozhodli se ho vychovávat ze stromku ve zralého mladého muže, nechtěli se vzdát investice, kterou do něj vložili, i kdyby to znamenalo, že se jim nevrátí očekávaný zisk. Jak absurdní... Kapitola 3: Přistiženi při sledování Eleanor Wynterová byla rozhodnutá, že už nedovolí, aby se tito lidé vměšovali do jejího života. Jeho prvním cílem bylo navštívit Williama Hawthorna. Poslední scéna před jeho posledním vydechnutím byla, jak se k němu William bezohledně řítí. Po třech letech těsného soužití si uvědomil, že nikdy doopravdy nevěděl, že ho William miluje. Jakmile mu tato myšlenka vstoupila do mysli, hrudí mu projela bolest, ostrá bolest, která způsobila, že měl pocit, že vidět Williama je jediný způsob, jak si potvrdit, že se mu to nezdá. Nikdo nevěděl, kdy se mu začalo rozbušit srdce. Možná to všechno začalo, když Eleanor jako dítě na slavnosti poprvé zahlédla legendárního syna Hawthorna. Od toho dne jeho zvědavost na Williama jen rostla. Jak dospíval, jeho zájem se změnil v nekontrolovatelný zápal - každá interakce podněcovala chvění jeho srdce. Telefon mu neodbytně bzučel a vracel ho do reality. Jeho přítel Edward Quick spolu se Sophií Softwoodovou stáli venku mezi hlučícím davem a jejich hlasy praskaly ve sluchátku. "Nejstarší! Kdy přijdeš dolů? V očích se mu zaleskly slzy - byli to jeho přátelé. Sophie se odmlčela, zamyslela se a pak tiše promluvila do telefonu: "William je tady, právě si šel nahoru odpočinout. Nevypadá moc dobře. Eleanor odpověděla chraplavým hlasem: "Chápu to. Za chvíli se k vám připojím, nečekejte na mě, až se začneme bavit. Sophie sklonila telefon a šťouchla do vzdalujícího se Edwarda Quicka: "Co se děje? 'Mám prostě pocit, že dneska na Wynter Hall něco nehraje,' odpověděl a na obočí se mu objevily stíny obav. Sophie zamrkala: "Opravdu? Nevidím nic neobvyklého. Nejstarší po nás pořád chce, abychom Huga Hawthorna hlídali, že? Eleanor se uvnitř podívala na jeho pyžamo a s náznakem nespokojenosti patrným na rtech uvolnila stisk. Jemně se usmál na Prcka, svého přítulného kocoura, a vážně řekl: "Prcku, jdu teď za tvým tátou. Musím se převléknout do něčeho hezčího; netrucuj a hraj si chvíli sám. Eleanor si pospíšila s rutinou, rychle si umyla obličej a převlékla se v šatně. Vybral si jednoduchý, ale stylový oblek - klasický oděv Williama Hawthorna. Stál před zrcadlem, pečlivě si zapínal sako a jemnými prsty si uhlazoval rozcuchané vlasy. Náhle se ozvalo zaklepání na dveře. Eleanor si upravila volně padnoucí kalhoty a utáhla je páskem, než si oblékla sako. Když konečně otevřel dveře, vyšel z nich s bledou tváří a tmavými vlasy, které mu padaly na ramena. V očích se mu sotva znatelně blýskal hněv a opovržení, vše pečlivě maskoval. Bratře, jak vypadám?" zeptal se rozpačitě a zatahal za velké sako, které ho pohltilo. 'Vypadáš dobře,' odpověděl Gareth Wynter s mírným úsměvem, ačkoli vnitřně poznamenal, že Eleanor vypadá mnohem hůř než při jejich prvním setkání. Chlapec příliš zhubl, pouhá kůže přetažená přes kosti. Natáhl ruku s kartou na klíče: "Starý syn tu bude za chvíli, vezmi si tohle.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Druhá šance ve Wynter Hall"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️