Mezi sněhovými vločkami a tajemstvími

Kapitola 1

"Pozor, cestující letu AF912 z Brighthavenu do Paříže," ozvalo se hlášení v rušném letištním terminálu, "vezměte si prosím své věci a připravte si palubní vstupenky k nástupu u brány 18."

Liam Worthington vystřelil ze svého místa, udělal dva spěšné kroky vpřed a pak se náhle otočil zpět, aby popadl svůj zapomenutý kufr. Rychle se poplácal po tvářích, aby setřásl nervozitu, a znovu se vydal k nástupní bráně.

"Hej! Ahoj! Hlas Nathaniela Blackwooda se mu rozlehl ve sluchátkách. "Liame! Slyšíš mě? Řekl jsem...

Liam se probral z omámení a konečně si vzpomněl, že mají hovor. "Nastupuji! Teď nemůžu mluvit.

'Nemysli si, že jen proto, že dobře vypadáš, se můžeš flákat,' pokáral ho Nathaniel a zvýšil hlas. "Míříš se vyznat ze svých citů, a to ani nemáš na sobě oblek! Když už jsme u toho, je to už šest let, ne?" "Ne," odpověděl jsem.

Než Liam stačil odpovědět, Nathaniel pokračoval: "Počkej, ne, je to sedm let. Když to zaokrouhlím, tak jsi prakticky jako stará pohádková postava!

"Sklapni! Nejsem žádná pohádková postava! Liam se rozčiloval. "Kromě toho je v cizině teprve něco přes měsíc.

"Upřímně, ty nejsi ani zdaleka pohádková postava! Nathaniel kontroval škádlivým tónem. 'Ta opravdová se zasekla a čekala na svého muže osmnáct let, zatímco ty jen mlčky teskníš!

Liam vykulil oči. Ne že by mu Nathanielova pravda nepřipadala podmanivá - jen věděl, že teď není čas na srovnávání.

Sedm let. Sedm let tichého milování Marcuse Sinclaira, ztělesnění středoškolského šarmu a nejlepšího studenta. Bojoval za Marcuse, snášel bolest srdce a honil se za sny, a přitom byl v Marcusových očích pouhým stínem. A teď? Teď letěl do Paříže a byl připraven si konečně vylít srdce.

Otužil své odhodlání a pomyslel si: "Zapomeň na lásku, budu prostě sám sebou - Liam Worthington, bohatý kluk! To se přece musí počítat, ne?

Mezitím se Marcus Sinclair ocitl na známém rohu ulice a pocítil tíhu očekávání. Byl vzorným studentem, tvářil se klidně a vyrovnaně, ale za jeho ledovým zevnějškem se skrývalo srdce plné vřelosti, které si kdysi kladlo za cíl ochránit Liama před každým průšvihem, který mu život připravil. Teď překvapeně zamrkal, když mu to došlo - tentokrát ho Liam nepřišel zachránit.

Marcus vzal věci do vlastních rukou a v duchu se mu honily hlavou. Odháněl potížisty, zatímco si rovnal košili, a pak se vrhl k Worthingtonově rezidenci. Srdce se mu sevřelo, když mu řekli, že Domov rodiny Brightových už nemůže navštívit.

Hned druhý den se v Marcusovi něco změnilo. Přistihl se, že nezvykle vyhledává Liama. "Odešel jsi z výuky v Domově Jasné rodiny. Jaký máš plán na vysokou školu? Budeš se všemu vyhýbat? Nechceš se dál vzdělávat?

Liam nezúčastněně pokrčil rameny. "Vysoká škola? Co je mi do toho? Moje rodina má konexe a peníze! Kdo potřebuje titul?
Marcus nevěřícně zíral. "A co já?

Po chvíli přemýšlení Liam vytáhl peněženku a nacpal Marcusovi do ruky peníze. "Tady. Vezmi si tohle. Teď se ztratíš.

Dvě zcela odlišné cesty se opět propletly - odměřený, ale geniální student Marcus a bezstarostný bohatý dědic Liam. Stála láska za to, aby kvůli druhé šanci riskovali vše?

**Konec první kapitoly**

Kapitola 2

Nathaniel Blackwood si povzdechl, podíval se na Liama Worthingtona a zamumlal: "Buďme realisté, Liame. S tvým vzhledem a rodokmenem tvé rodiny, i když máš výklenkovou preferenci pro kluky - no a co? Všude venku je spousta možností. Proč se tak strašně honíš za někým, kdo se jmenuje Sinclair? Je to trochu ubohé, nemyslíš?

Ubohé? Liam si tak vůbec nepřipadal. A pokud jde o to, jestli se mu líbí kluci, nebo holky, nad tím neztrácel čas úvahami - prostě byl zamilovaný a jediné, na čem záleželo, bylo Marcuse skutečně získat.

Po krátké odbočce od Nathaniela se Liam vydal k nástupní bráně, jen aby zjistil, že před ním stojí fronta tří nebo čtyř lidí. Pevně se postavil jako pátý v řadě a v očekávání poskakoval na patách.

Sluneční světlo pronikající velkými okny vrhalo na Liama nápadný odraz - měl na sobě kovovou baseballovou čepici, retro tričko, tmavé cargo kalhoty a ostré boty s cvočky, které od hlavy až k patě křičely "cool".

Jediné, co se s jeho "cool" atmosférou rozcházelo, byl až příliš nadšený úsměv na tváři.

Znovu mu zazvonil telefon, Nathaniel stále ještě drmolil: "Ty tam vážně jen tak přijdeš, aniž bys s ním nejdřív prohodil slovo?

"Kde je v tom překvapení? Liam pokrčil rameny, sundal si sluchátka a vytáhl palubní lístek. Zadíval se na slovo "PAŘÍŽ", které na něm bylo vytištěno, a zhluboka se nadechl, aby pomalu uklidnil bušící srdce.

Lhal by, kdyby řekl, že se netrápí; na tenhle okamžik se chystal celou věčnost.

Cíl cesty: Paříž. Úkol: vyznat se ze svých citů Marcusi Sinclairovi, objektu jeho lásky po dlouhých sedm let.

Přesto to lze jen stěží nazvat pouhou zamilovaností. Po třech čtyřech letech sdílení jednoho domu by si i ti nejhrubší měli uvědomit, že jsou víc než jen přátelé. A vzhledem k Marcusovu bystrému intelektu jen stěží odpovídal označení "hustý".

Liam byl přesvědčený, že stačí, aby to metaforické okno mezi nimi prorazil - a dnes byl odhodlaný překonat tisíce kilometrů, aby ho rozbil.

Let měl trvat jedenáct hodin. Krátce po startu přivezla veselá letuška s blond vlasy a modrýma očima uličkou vozík s nápoji.

Liam si setřel ztuhlost z tváře a právě se chystal zavolat o limonádu, když zahlédl její úsměv. "Coca, merci beaucoup," podařilo se mu to s jeho nejlepším francouzským přízvukem.

Obsluha se rozzářila, podala mu nápoj a francouzsky se zeptala, jaké jídlo si dá. Když odcházela, starší žena vedle něj se k němu naklonila. 'Jste Američan čínského původu, že?'

Liam jí mávl rukou a kovové řetízky, které mu zdobily paže, jemně zacinkaly.

"Vyrůstal jsi tedy ve Francii?" naléhala žena dál.

"Poprvé," odpověděl Liam a oči se mu rozzářily úsměvem. Jeho jiskřivý pohled připomínal dva černé drahokamy. 'Od kamarádů jsem se naučil trochu francouzsky.'

Žena se zatvářila překvapeně.

Chvíli studovala Liama a její pohled spočinul na jeho piercingu v uchu ve tvaru hada. Jeho módní oblečení, zdobené extravagantními náušnicemi a náhrdelníky, jí připomínalo mnoho mladých lidí, které viděla ve Francii - téměř všichni byli netalentovaní zbohatlíci.
Zpočátku se domnívala, že je jen dalším členem té party. Ale když se podívala do jeho čistých, jasných očí, začala svou domněnku přehodnocovat.

Kapitola 3

Liam Worthington právě skončil s poslechem francouzské konverzace Marcuse Sinclaira. Jako učitelka jazyků na Akademii vzdělávání chápala, že zvládnutí jazyka na této úrovni vyžaduje nespočet hodin úsilí.

"Francouzština je těžká. Proč ses ji chtěl naučit? Zeptala se teta Beatrice a zvědavě pozvedla obočí.

"Chtěl se to naučit kamarád," odpověděl Liam a při zmínce slova "kamarád" se mu na tváři rozlil úsměv.

Liam přijal výzvu naučit se francouzsky po boku Marcuse Sinclaira. Pro někoho, jako byl Liam, kdo se potýkal s akademickými problémy, byla představa, že by zvládl jazyk složitější než angličtina, nemyslitelná. Přesto se mu překvapivě podařilo jazyk zdolat, jen aby mohl s Marcusem trávit více času.

Když se Liam ohlédl za těmi vzrušujícími dny, nemohl si pomoct, ale cítil, že láska je skutečně mocnou motivací k sebezdokonalování.

Se vzrušením, které v něm bublalo při pomyšlení, že se pustí do této nové kapitoly, seděl Liam ještě několik hodin s jednou nohou zkříženou přes druhou.

Teta Beatrice opět pošťouchla konverzaci: "Jsi mladý a už se potýkáš s nespavostí?

'Nejsem úplně nespavec, ale prostě se mi nechce spát,' řekl a protřel si obličej. Přestože měl tváře téměř otupělé, stále se usmíval.

'Měl bys přemýšlet o randění,' navrhla teta Beatrice s mrknutím.

Liam na okamžik zaváhal.

"Vlastně s někým chodím," zamyslela se teta Beatrice a trochu se nad tím zamyslela. 'Zmínil ses, že se s kamarádem učíš francouzsky. Ta kamarádka by náhodou nemohla být tvoje přítelkyně, že ne?

Liam se na několik vteřin odmlčel a pak přikývl. Vzhledem k tomu, že pravda brzy vyjde najevo, nebylo na škodu přiznat se o pár hodin dřív.

Zájem tety Beatrice vzrostl. "S takovým vzhledem, jako máš ty, je určitě nádherná!

Možná to bylo vzrušení z toho, že se chystá přiznat, nebo to byl přirozený obdiv, který cítil ke géniovi, jako byl Marcus Sinclair, co přimělo Liama k živějšímu rozhovoru. "Je to nejhezčí člověk, jakého jsem kdy potkal, a je geniální.

"Skvělý, co? Teta Beatrice zaujatě opakovala.

"Chodila jsem s ním na stejnou akademii. Kdykoli byl poblíž, nikdo jiný neměl šanci být v čemkoli první - ať už šlo o testy nebo soutěže. Jo, a taky měl nejlepší výsledky při přijímacích zkouškách na vysokou školu," prohlásil Liam hrdě.

"Nejlepší? To je působivé. Teď určitě studuje v Paříži,' řekla překvapeně teta Beatrice.

"Jo," potvrdil Liam a v očích se mu rozjasnilo. Vyjmenoval akademii, kterou navštěvoval, a celou dobu se uchechtával.

Ve skutečnosti měl Liam také brzy studovat v zahraničí ve Francii - i když jeho akademie nebyla tak prestižní jako Marcusova a nedostal plné stipendium jako Marcus. Přesto budou alespoň ve stejném městě.

Teta Beatrice mu popřála hodně štěstí a oba začali diskutovat o bezpečnostní situaci ve Francii, než se ponořili do vlastních tichých myšlenek. Po několika hodinách Liam konečně uslyšel vzrušující hlášení o přistání.

Jakmile vystoupil, otevřel Liam svůj WeChat.
- Co chystáte?

Několik vteřin visel prstem na tlačítku odeslat, kousal se do rtu a nakonec zprávu smazal. Noční let z Brighthavenu do Francie znamenal, že místní čas byl jen krátce po páté hodině ranní; mohl říct, že Marcus ještě spí.

Poté, co prošel celní kontrolou a přivolal si taxík, bylo konečně sedm hodin ráno, když se ubytoval v hotelu The Starlit Inn. Znovu vyťukal dva řádky textu: Nějaké plány na víkend? Knihovna nebo kolej?

Žádná odpověď.

Když se usadil v pokoji a hodnou chvíli seděl na posteli, konečně mu zazvonil telefon. Nedočkavě zkontroloval displej, aby našel Marcusovu jednoduchou odpověď: Zaneprázdněn.

Marcus už byl ve Francii přes měsíc a jistě si vyřídil všechny potřebné papíry. Čím jiným by mohl být zaneprázdněný? Liamovi přeběhl po tváři lehký úšklebek, když si olízl rty a odepsal: Co máš na práci? Nejsi na Akademii?

Kapitola 4

Liam Worthington začínal být netrpělivý. Právě obdržel rychlou odpověď od Marcuse Sinclaira: "Jsem venku.

Venku. Kdyby Marcus dnes nebyl na Akademii, Liam by nemohl hned z okna házet sněhovou kouli. Cítil se trochu zklamaný, ale pak si uvědomil, že venku je pořád venku - může hodit sněhovou kouli do kteréhokoli okna, nejen do okna Akademie.

Šance na romantické setkání mimo Akademii však byla podstatně nižší. Po několika vteřinách přemýšlení Liam vystřelil další zprávu: "Co kdybys mi poslal nějakou malebnou fotku, která by mi rozjasnila den?

Chvíli nepřicházela žádná odpověď.

Takové věci se stávaly často. Dokonce se už několikrát pohádali kvůli Marcusovým pomalým odpovědím. Liam si nepamatoval podrobnosti, ale věděl, že to vždycky skončilo tím, že se Marcusovi omluvil a vynahradil si to. Koneckonců, nestávalo se každý den, že by někdo jako on měl zálusk na dům Sinclairových. Liam si povzdechl. Cítil úzkost, ale nechtěl na něj spěchat.

Uběhla téměř půlhodina, než Marcus konečně odpověděl: poněkud nevýrazná fotografie Vítězného oblouku, kterému v rámečku chyběla polovina.

Přesto to stačilo, aby se Liam pohnul. Vyrazil z hostince The Starlit Inn a naskočil do taxíku. "Vezmi mě na náměstí De Gaulle.

Řidič přikývl a motor se rozburácel. Zatímco auto uhánělo ulicemi, Liam se chvíli díval z okna, pak sáhl do batohu a vytáhl malou tmavě červenou krabičku.

Uvnitř se na černé sametové podšívce leskly dva jednoduché, nezdobené prsteny. Byly překvapením, které si naplánoval poté, co s Marcusem prorazil obrazné okno. Liam strávil jejich výběrem spoustu času. Nakonec se rozhodl pro co nejnenápadnější design - cokoli křiklavého by Marcuse určitě odradilo.

V průběhu sedmi let si Liam představoval různé scénáře, jak se Marcusovi vyznat ze svých citů. Teď, když se ta chvíle konečně přiblížila, ho zaplavila vlna vzrušení smíšená s chvilkovou nervozitou.

Co když Marcus řekne ne? Ale to by určitě neudělal, že? Koneckonců se rozhodl nastěhovat se do Liamova pronajatého bytu během studia a už nějakou dobu spolu žili. Liam sám pro sebe přikývl a snažil se posílit své sebevědomí: "O nic se nestarej. Až ho najdu, prostě vytáhnu prstýnky a řeknu: 'Buď můj přítel'." A pak se rozloučil.

Zrovna když se ztrácel ve svých myšlenkách, do cesty taxíku náhle vběhla postava.

Ve vzduchu se ozývalo skřípění brzd a řidičovy vzteklé nadávky, Liamovi se honily hlavou myšlenky. Co kdyby mu na veřejnosti položil otázku? Co když se Marcus naštve? Byl tak pyšný a nerad byl středem pozornosti. Dokonce i během jejich objetí na rozloučenou na letišti si Marcus stěžoval, že objímání dvou dospělých mužů je příliš nápadné.

Řidič chvíli nadával a pak se zase rozjel.

Liam zachytil útržky rozruchu venku - znělo to, jako by na ulici na někoho mířili zbraní.
Místa bez zákonů o kontrole zbraní se cítila nebezpečná. Předání zásnubního prstenu na veřejnosti by mohlo snadno přitáhnout špatnou pozornost. Nemluvě o tom, jak pravděpodobné bylo, že by nakonec Marcuse svým velkolepým gestem naštval.

Po zvážení všech pro a proti se Liam rozhodl, že bude nejlepší počkat. Nejdřív si s Marcusem hodí sněhovou koulí. Co se týče překvapení - no, prstýnky mohl vždycky odhalit později, ten večer v hostinci U hvězdy.

Liam s rozhodným chvěním srdce zastrčil krabičku s prsteny zpátky do kapsy.

Kapitola 5

O něco více než deset minut později auto zastavilo na De Gaullově náměstí.

Liam Worthington byl ve Francii poprvé, přesto mu náměstí a Champs-Élysées připadaly podivně známé.

Jeho společník Marcus Sinclair byl Francií fascinován, což Liama překvapilo. Už vícekrát se na to Marcuse ptal, ale nikdy nedostal odpověď.

Pod vlivem Marcusovy vášně byl Liam myšlenkou na Francii stále více uchvácen. Pozdě v noci, poté co Marcus odjel na cestu, strávil Liam nespočet hodin procházením obrázků Paříže a snil o tom, že se bude procházet stejnými ulicemi prodchnutými láskou a touhou.

A teď se ten sen konečně stával skutečností. Liam si nevěřícně třel tváře a podle mapy v telefonu hledal místo, kde bylo pořízeno tolik ikonických fotografií.

Při pohledu na Vítězný oblouk, totožný s obrázky, které obdivoval na internetu, se Liam usmál. Právě se chystal poslat Marcusovi zprávu, když jeho oči zachytily nedaleko známou postavu.

Přesněji řečeno, tu siluetu poznal až příliš dobře - dokázal si dokonce zpaměti načrtnout vzor na látce. Bylo to oblečení, které si nechal ušít na zakázku, a jeho dvojče leželo v jeho kufru v hostinci U hvězdy.

Ale způsob, jakým ta známá postava právě komunikovala s někým jiným, mu byl zcela neznámý.

Marcus Sinclair stál vedle Vítězného oblouku a pevně objímal jinou osobu. Podle jemných rozcuchaných vlasů a oblečení to byl jednoznačně muž.

Jinými slovy, Marcus Sinclair držel v objetí jiného muže, aby ho všichni viděli, bradu měl položenou na rameni toho druhého a tvář mu rozzářil vzácný úsměv.

Liam cítil, jak mu klesá žaludek. Na okamžik ztuhl ve směsici hněvu a šoku. Jakmile se vzpamatoval, bleskově k němu přistoupil a odtáhl zarostlého cizince od Marcuse.

Druhý člověk zaječel a přitáhl k sobě zvědavé pohledy kolemjdoucích.

Marcus se instinktivně postavil ochranitelsky za cizince. Když spatřil Liama, jeho výraz se změnil na zmatený a svraštil obočí. "Liam Worthington.

Chlupáč vykoukl zpoza Marcuse a vyhrkl: "Mingyu, ty ho znáš?

'Ty jsi hluchý? Copak jsi ho neslyšel volat moje jméno? Liam vystřelil po chundelatém chlápkovi s pohledem stále upřeným na Marcusovu tvář.

Ten si nervózně olízl rty. "Mingyu, on... vy dva...

Marcusova tvář se mírně pohnula, vkrádal se do ní náznak obav.

Narovnal si ústa a sundal si brýle se zlatými obroučkami. "Liame Worthingtone, co to do tebe vjelo?

Liam tento pohyb až příliš dobře znal; byla to Marcusova předehra ke konfrontaci. Ačkoli by se doopravdy nejspíš nedostal k fyzickému napadení, toto gesto bylo jasným ukazatelem jeho rozrušení.

Liam pohlédl na ohnutou ruku brýlí a zhluboka se nadechl.

Dnes sem přišel, aby učinil pronikavé prohlášení, ne aby se popral. S tímto vědomím si pohrával s náhrdelníkem, který mu visel na krku, a snažil se udržet klidný tón. 'Dobrá, pojďme si to vyříkat. Nejenže se známe - jsme si docela blízcí. On je můj...
"Spolužák ze střední školy," vložil se do toho Marcus a hladce Liama přerušil. Poté, co si odložil brýle, se na Liama chladně zadíval. "Co tady děláš?

Když se Liam setkal s Marcusovým pohledem, pocítil v břiše otřes.

Před příjezdem do Francie si představoval mnoho scénářů jejich shledání - překvapivé, nečekané, radostné, nebo dokonce šokující. Připravil se na všechny možné Marcusovy reakce kromě této.

Znechucení a rozmrzelost.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi sněhovými vločkami a tajemstvími"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️