Za zavřenými dveřmi touhy

Evelyn otevřela aplikaci na svém telefonu a podívala se na nově stažený software. Zaregistrovala se a přihlásila. Ahoj, Meatball, co děláš?" zeptala se jí její nejlepší kamarádka Isabella a hravě ji poplácala po rameni.
Evelyn vzhlédla, její rysy byly jednoduše nápadné, přesto se lišily od Isabelly, která si libovala v hlučnějším vystupování. Isabella, která měřila metr osmdesát a vážila kolem sto třiceti kilogramů, svým typem postavy kontrastovala s Evelyninou štíhlou postavou, ačkoli měly společný sladký, uklidňující tón hlasu.
'Právě jsem si stáhla chatovací aplikaci,' odpověděla Evelyn, její hlas byl spíše měkký než vysoký jako typický dívčí hlas.
"Chatovací aplikaci? Máš vůbec čas na chatování? Poslední dobou se cítím hrozně sklesle, pořád se jen učím,' Isabella se svalila na postel vedle ní.
'Jo, ale právě proto jsem chtěla najít někoho, s kým bych si mohla popovídat,' řekla Evelyn a usadila se na polštáře.
"To je fér. Poslední dobou trpím nespavostí, do velké zkoušky zbývá ještě sedm dní,' Isabella zatnula pěsti a její výraz zvážněl.
Na střední škole spolu tři roky sdílely palandu, vzájemně se podporovaly ve stresu ze studia a zároveň spolu rostly.
'Tak se trochu vyspi, zítra musíme vstávat v půl sedmé,' Isabella si vlezla na svou palandu. V Guildhall se vždycky zhasínalo v půl desáté večer. Evelyn odložila telefon, zavřela oči a cítila, jak jí hlavou víří vzorce a slovíčka. Zanedlouho usnula.
Druhý den ráno pronikaly oknem pronikavě jasné sluneční paprsky, když obě dívky v uniformách kráčely do třídy a mířily do školní jídelny. Isabella se otočila a pohlédla na Evelyn, která šla těsně za ní. Měla světlou pleť a velká dvojitá víčka, oči se jí třpytily nádechem nevinnosti. I když měla trochu kulaté tváře, měla oválný obličej a tmavě kaštanové vlasy jí kaskádovitě splývaly do culíku a leskly se ve slunečním světle.
"Karbanátku, kdy budu tak krásná jako ty? Isabella se chytila Evelyn za ruku a dramaticky kontrastovala odstíny jejich pleti.
"Nejsi tmavá, Isabello... Evelyn se stydlivě usmála a cítila se trochu trapně, když si vzpomněla na vojenský výcvik během jejich školních let, kdy instruktoři mylně považovali její bledost za známku možného omdlení. Isabella zpočátku často žertovala, že když viděla její světlou pleť, myslela si, že Evelyn asi není dobře.
Když seděly u svých stolů, Evelyn znovu vytáhla telefon, protože kvůli bydlení v kampusu přijely dřív. Otevřela aplikaci a klikla na náhodnou shodu. Jako rozhraní jejich chatu se objevila krásná fotografie krajiny - malebné jezero se zelenou trávou pod bleděmodrou oblohou, jako z obrazu.
'Ahoj,' četla zprávu od někoho jménem Sir Gawain.
'Ahoj! Byli jsme přiřazeni ve stejnou dobu?' Evelyn odepsala, překvapená, že se to stalo tak rychle.
'Zdá se, že ano! Právě jsem si ji také stáhl,' odpověděl sir Gawain téměř okamžitě.
'Ne že by na tom záleželo, ale určitě jsi vstala brzy!' Evelyn se zasmála.
"Tady je poledne, jsem na Novém Zélandu," zazněla nečekaná odpověď.
"Opravdu? Za chvíli musím do třídy, takže nebudu mít čas si povídat. Večer se ale vrátím,' hodlala Evelyn rozhovor ukončit a soustředit se na domácí úkol z angličtiny.
"Pořád ještě chodíš do školy? Páni, já teď pracuju,' odpověděl sir Gawain a Evelyn otevřela své poznámky z angličtiny.
'Chystáš se na velkou zkoušku, co? Hodně štěstí! Pak se tím můžeš bavit,' zasmála se Evelyn, když si zprávu přečetla, a cítila, jak se jí po tváři rozlil hřejivý úsměv.
'Chodím si sem povídat, jen když se mi nechce učit. Takže tě asi zastihnu později,' odepsala zdvořile.
'To zní dobře. Mějte se, mladá dámo.'
Evelyn se při čtení jeho odpovědi styděla, protože ji ještě nikdy neoslovil 'mladá dámo'. Ale byla to jen chvilková záležitost, protože se připravovala na to, co ji čeká v hodině angličtiny.

Evelyn se vrátila do Guildhall v půl deváté. Po umytí nádobí se zhroutila na postel a vzala do ruky telefon, aby se spojila se Squirem. Najednou si vzpomněla na muže z rána.

"Spíš?" Evelyn poslala zprávu, protože věděla, že tam, kde je, musí být kolem půl třetí.

"Ne, právě jsem přišel domů a dal si sprchu, " přišla jeho rychlá odpověď.

"Právě jsi přišel domů? Jsi venku takhle pozdě???" Evelyn rychle odepsala a prsty jí tančily po obrazovce.

"Jo, nejsem student jako ty, mám povinnosti, " napsal, zatímco si odhrnul vlhké vlasy a usadil se u velkého okna.

"Nezačínej s 'pilným studiem' nebo 'práce je náročná'," odpálila ho.

"Tak to prostě je; až začneš pracovat, uvědomíš si, jak je škola fajn, " odpověděl.

"Hm! Mám spoustu času, abych si to užila!" Evelyn zdůraznila svá slova zběsilým klapáním klávesnice.

"Přesně tak, takže, chlapče, tvým úkolem je teď studovat, a ne být pořád přilepená na telefonu."

"To přece není ztráta času, každý si potřebuje odpočinout!" řekla jsem.

"Když ty odpočíváš, ostatní pořád pracují. Když viděla jeho odpověď, Evelyn se ušklíbla. Kdo byl, aby ji poučoval!

"Mám to! Přesně jako náš učitel, pane obrlajtnant!"

"Počkej, ty si myslíš, že tě kádruju? Dobře, zmírním to," odpověděl. Evelyn se podívala na dřevěný rám své postele a náhle ji napadla myšlenka.

"Když jsi na Novém Zélandu, tak musíš mít dobrou angličtinu, ne?" "Ne," odpověděla.

"Pro běžný život je to v pohodě. Proč se ptáš?"

"Je tu jedno anglické poslechové cvičení, na které nemůžu přijít. Můžete mi pomoci, pane?"

"Jistě, ale jak to připravíme?"

Evelyn mu poslala svůj kontakt na Vx. Oznámení vyskočilo jasně červené a po ověření žádosti o přátelství uviděla jeho profilovou fotku a jméno. Klikla na jeho příspěvky - většinou krásné krajiny.

Zatímco procházela galerii svého telefonu a hledala fotku, kterou pořídila pro překlad, poslala ji siru Geoffreymu a hlasově zavolala.

Jakmile to zvedl, vložila si do uší sluchátka a srdce se jí mírně rozbušilo.

"Evelyn?" Jeho hluboký hlas se nesl v hravém tónu, až si uvědomila, že má pro hlasové zvuky slabost.

"Mm..." odpověděla tiše.

"Opravdu se jmenuješ Evelyn?" Zasmál se a jeho pobavení sílilo.

"Mm... uhodla jsi, jak se jmenuji, a co ty?"

"Lord Geoffrey."

Na chodbě se ozvalo trochu hluku a Evelyn zašeptala rychlou omluvu.

"Žádný problém, chceš, abych ti to přečetla? Potřebuješ přece poslouchat, ne?"

"Mohl bys to taky přeložit?" zasmála se.

"Stárnu, ale tady dělám poslechová cvičení pro malou slečnu, " povzdechl si.

"Ty stárneš? Narodil jsem se v roce 98. Kolik je tobě?"

"O pár let starší než ty."

"Takže ty jsi strýček Otis, co?" Její hlas zřetelně zazněl v poněkud prázdné místnosti a on se zachechtal pohledu za okno.

Po závěrečné zkoušce otevřela Evelyn v autě telefon a rychle našla okno chatu.
"Otisi, skončila jsem!" napsala, ale nedostala žádnou okamžitou odpověď.
"Hotovo! Teď si konečně můžu odpočinout. Kam půjdeme slavit, Roro? Isabella se ozvala z předního sedadla.
'Neoslavovat, jedu domů, abych se trochu vyspala,' odpověděla Evelyn s úsměvem a zvedla hlavu.
"To dává smysl. Konečně jsem volná! Isabella se zasmála.
Jakmile dorazily na autobusové nádraží, Evelyn vystoupila a zamířila domů. Okolí bylo slušné, trochu opotřebované časem, ale cítila se v něm příjemně. V rozích jejího bytu spočívala tenká vrstva prachu po měsících zanedbávání.
'Jsem doma,' řekla si tiše pro sebe, když za sebou zavírala dveře...
Její rodiče se rozvedli, když byla ještě malá, a každý z nich se vydal za svým vlastním životem. Každý rok jí posílali peníze na bydlení a byt byl od začátku letošního roku, kdy jí zemřela babička, oficiálně napsaný na ni. Ačkoli jí matka navrhla, aby si ji vzala k sobě, Evelyn odmítla, nechtěla se dělit o prostor s matčinými dvěma novými dcerami.
Když začala uklízet svůj pokoj, zazvonilo jí na telefonu oznámení.
"Gratuluji, nastávající studentko!
Evelyn se při úklidu slabě usmála, vylila špinavou vodu z mopu do záchodu a umyla si ruce.
'Nechceš vědět, jak jsem si vedla?" opáčila a v očích jí tančilo pobavení.
'Už je po všem, jen čekám na výsledky. O které škole uvažuješ?
'Ještě nevím, můžeme si promluvit po telefonu?'
"Jistě, dejte mi chvilku. O chvíli později se ozvala hlasová zpráva.
'Právě uklízím, takže asi není nejlepší čas na rozhovor,' řekla dívka se smíchem.
'Pracovitá! To mě překvapuje,' odpověděl Otis a úsměv opětoval. Po jejich posledním hlasovém rozhovoru byla zavalena učením a od té doby neměli moc času si povídat.
'Jen se snažím všechno stihnout. Tak co je u tebe nového?' Evelyn se nesměle usmála, otevřela okno, aby se nadýchala čerstvého vzduchu, a otřela prach ze stolku.
"Stejně jako vždycky. Brzy budu studovat vysokou školu a sním o tom, co budu studovat.
"Nějaké nápady?
"Asi přemýšlím o financích.
"Finance? To zní dobře. Už jsi odhadl své skóre?
'Jo, myslím, že jsem prošel hranicí bakalářského studia. Ale pořád si nejsem jistá, na kterou školu se mám přihlásit. Kde jsi maturoval, Otisi?
'Je mi teprve osmadvacet, ale pořád mi můžeš říkat Otis,' zasmál se. "Chodil jsem do školy ve Státech.
"Páni, ty jsi ale chytrák. Evelyn se zasmála a otřela gauč hadrem.
'Ani ne, na finance je Alderwoodská univerzita solidní volba. Možná bys to měla zvážit.
"Alderwoodská univerzita? Myslím, že moje výsledky by mi mohly dělat problémy, abych se tam dostala, a náklady na život jsou tam dost vysoké.
"Ale jsi mladá. Už jsi o tom hodně přemýšlela! Počkej, až ti přijdou výsledky, a pak si ještě promysli, co chceš opravdu dělat. Je důležité vybrat si něco, co tě baví, a já ti o tom můžu pomoct zjistit víc.
"To zní dobře! Počkám tedy na výsledky. Takže, Otisi, máš každý den práci?
'Moc ne,' odpověděl a lehce se zasmál.
"Otisi, máš přítelkyni? Evelyn se náhle zarazila, napadla ji myšlenka.
"Ne, proč se ptáš? Jak bych si mohl povídat s mladou dívkou, kdybych měl přítelkyni?" jemně se zasmál.
'Jen by mě zajímalo, proč sis tu aplikaci stáhl?'
'No, jednou jsem to trochu přehnal s pitím a nemohl jsem usnout. Náhodou jsem viděl kamarádovu aplikaci, tak jsem si ji z rozmaru stáhl.
"Aha... chápu. Evelyn opláchla čisticí hadřík a prohlédla si uklizený pokoj, na tváři se jí rozlil úsměv a odhalil okouzlující dolíček.

Telefon se náhle odpojil a pak přišla zpráva.
"Omlouvám se, někdo mi volal. Hned jsem zpátky."
Evelyn pohotově odpověděla, pak vylila špinavou vodu a uklidila si věci, když se chystala udělat večeři.
"Volal mi přítel, jdu se najíst, " poslala lordu Geoffreymu, zatímco byla na trhu.
'Běž si užít,' odpověděl. Evelyn se neobtěžovala znovu kontrolovat telefon, protože rychle ušlehala smaženou rýži a připravila jednoduchý salát.
Byt byl útulný, dvě ložnice a malé posezení. Po Evelynině úklidu byl čistý a uklizený. Oblečená v bílé noční košili, s mírně vlhkými vlasy, její světlá pleť zářila a zdůrazňovala elegantní klíční kosti a krk. Ačkoli neměla nadváhu - měla košíčky velikosti D a kolem pasu žádné přebytečné špeky -, mírné zaoblení břicha se dalo snadno zamaskovat. Ani její končetiny nebyly objemné, jen měla větší kostru. Při výšce 180 cm vůbec nevypadala malá, díky dlouhým nohám se zdála být vyšší. Její velké oči ve spojení s oválným obličejem jí dodávaly jemný, rozkošný vzhled, ale její osobnost byla všechno, jen ne jemná. Byla jako jeden z kluků, protože poslední ročník strávila soustředěním na studium a na randění neměla ani pomyšlení.
Evelyn projížděla sociální sítě a klikla na pochybný obrázek, který ji vyděsil, až sebou trhla. Nebyla to pověrčivost, život o samotě ji znervózňoval.
"Otisi, ty spíš?" zeptala se. Srdce se jí rozbušilo, spíš strachem než vzrušením.
"Ne, co se děje?"
"Mám trochu strach. Můžeš se mnou zůstat na telefonu?" Po odeslání se trochu zastyděla, na jeho straně světa už bylo pozdě.
"Vezmu si sluchátka." Po kladné odpovědi se Evelynino srdce pomalu uklidňovalo... Mlčky čekala na telefonát lorda Geoffreyho.
Hovor přišel rychle a na mužově straně bylo ticho.
"Co se děje, malá paní?" Lord Geoffrey se zeptal z blízkosti velkého okna.
"Viděla jsem děsivý obrázek a vyděsilo mě to, " Evelyn si odkašlala.
"Ty máš odvahu dívat se na děsivé věci?" Muž se tiše uchechtl.
"Ne pořád. Už jsi dorazila domů?"
"Ještě ne. Jsem u kamaráda a užívám si noční výhled. Vypadá to skvěle."
"Pěkné," řekla Evelyn, otočila se a lehla si na břicho, takže jí teď bylo dobře vidět do obličeje.
Ozvalo se další video, na kterém muž neukazoval obličej, místo toho namířil kameru na úchvatný výhled ven - krásně upravené zahrady zalité jasným světlem.
"To je Nový Avalon?" zeptala se, protože věděla, že je tam den, a myslela si, že si z ní dělá legraci.
Na videu ležela Evelyn s rozzářenou světlou pletí a zářivé oči jí zvědavě jiskřily. Hluboký výstřih její noční košile odhaloval záblesk jejího hrudníku, který odrážel světlo...
"Jsem ve Washingtonu, slečinko. Proč máš ještě vlhké vlasy?" Chtěl odvrátit zrak, ale bylo těžké nenechat se okouzlit její světlou pletí.
"Ehm, rozbil se mi fén, tak jsem si nekoupila nový. Vysuším si je později. Proč jsi v Americe?" Pohrála si s vlasy a stydlivě se usmála.
"Přišel jsem jen na narozeniny kamaráda. Teď bys, holčičko, měla jít spát." Muž se podíval na hodinky a tiše promluvil.
"Nemůžeš počkat, až zavěsím, dokud neusnu?" Evelyn zaváhala a kousla se do rtu.
"Běž spát, malá dámo. Zavěsím, až budu vědět, že jsi usnula." Zdálo se, že se uklidnil, a kamera se posunula a odhalila jeho tvář.
Měl pečlivě upravené vlasy, kolem ofiny trochu nakrátko, což zvýrazňovalo jeho hezké rysy - dvojitá víčka, uhrančivé oči a tmavomodrý pyžamový komplet, který odhaloval pěkné klíční kosti.
Vůbec nevypadal jako strýček Otis, ale spíš jako mladý gentleman...
Evelyn si nesměle položila telefon na bok na polštář, čelem ke stropu, a přitáhla si kolem sebe deku.
"Co se děje?" Lord Geoffrey se zasmál.
"Nic... Teď půjdu spát, " zamumlala a zabořila obličej do přikrývky.
"Pokračuj, malá dámo."
Evelyn nejistě spustila přikrývku a už si nedělala starosti s jeho vzhledem. Mírně se otočila a namířila telefon na sebe.
"Otisi... dobrou noc."
"Dobrou noc, slečinko." Muž na displeji se jemně usmál.
Položila telefon vedle lampy a ukázala na sebe na posteli, zatímco se jí postupně zklidňoval dech.
Lord Geoffrey se díval na obrazovku a třel si rukou čelist... Ozvalo se zaklepání na dveře, které ho vytrhlo z transu. Zvedl prst ke rtům a naznačil příteli, aby byl zticha. Zrovna když se chystal ukončit videohovor...
"Uh..." Evelyn se otočila a ze spánku vydala tiché broukání... tak jemné a sladké. Lord Geoffrey měl sucho v krku; najednou se mu přece jen nechtělo zavěsit.

Když lord Geoffrey zavěsil videohovor, nemohl si nevšimnout rošťáckého úsměvu na tváři svého přítele na obrazovce.
"Hej, starý lorde, co se děje? Kdy jsi začal chodit s někým hezkým? Mužův okouzlující zjev nabízel s hravým výrazem živou jiskru.
'Ne, právě jsem se seznámil s jednou mladou dámou,' odpověděl lord Geoffrey a předstíral nonšalanci.
'Aha... mladá dáma? To je teď tvoje nová věc? Teta Margery se škádlivě usmála.
"No tak, vždyť jí právě bylo osmnáct.
"Právě osmnáct je perfektní - je nejvyšší čas, aby sis taky někoho našla, ne?
"Nech toho. Proč se nejdeš podívat do Alderwoodu? Nemůžeme všechno nechat na Hope.
"Mám to! Ale copak si člověk nemůže na dovolené odpočinout?
"Odpočívat od Nového Zélandu po Washington? Už jsi toho měl dost.
'Tak dobře, zajdeme na večeři?'
"Jdeme. Nevezmeš s sebou přítelkyni?
'Ta spí,' řekla teta Margery a se zlomyslným úsměvem zvedla obočí. Lord Geoffrey se na ni podíval, ale nic neřekl. Znovu zvedl telefon, když se teta Margery vytratila z místnosti.
Příštího rána se Evelyn probudila s úlekem. Zamrkala proti slunečnímu světlu a zkontrolovala čas na telefonu. Nezdálo se, že by spala dlouho, ale vlasy měla po předchozí noci rozcuchané.
Po umytí nádobí poslala lordu Geoffreymu rychlou zprávu, než si připravila snídani. Právě když dojedla, všimla si příchozího videohovoru. Bylo to před třemi minutami. Se směsicí vzrušení a nervozity stiskla tlačítko hovoru.
Otisi, právě jsem jedla!" pozdravila ho vesele.
Lord Geoffrey si lehl na postel a na tvář se mu vkradl úsměv, když ji uviděl. Pak ho však zaplavila vlna včerejších vzpomínek a hrdlo se mu sevřelo.
"Jo... co máš za lubem?" zeptal se tišším hlasem než obvykle.
'Nic moc, asi jen doma sleduju nějaké seriály,' odpověděla nenuceně.
"A co tvoje rodina?
Evelyn zaváhala a její úsměv mírně ochabl, než se rozjasnil. "Jsem tu jen já. Rodiče se znovu vzali a já teď žiju sama.
To nečekal. "To mě mrzí.
"To je v pořádku! Vyspíš se?" zeptala se a její krásný úsměv rozzářil obrazovku.
'Včera jsem trochu pil, takže mi trochu třeští hlava,' přiznal.
"Pij míň! Evelyn se hravě rozveselila, podepřela si bradu rukou a upřela pohled na telefon.
'Opatrně, mohla bys omylem ukázat víc, než máš v úmyslu,' poznamenal a ztěžka polkl, když si všiml, že její poloha zvýrazňuje výstřih.
Rozčileně sklopila hlavu, když si uvědomila, jak odhalující je její oblečení. Instinktivně si zakryla hruď a cítila, jak ji zaplavují rozpaky.
Zavládlo mezi nimi ticho, husté nevyřčeným napětím.
'I... Chci tě vidět,' řekl a jeho hluboký hlas způsobil, že Evelyn ještě víc zrudly tváře a po tváři se jí rozlilo teplo.
Ačkoli nikdy neměla vážný vztah, rozuměla těmto citům dostatečně... a přesto...
"Co... co chceš vidět?" vykoktala, posadila se rovněji a držela si telefon před červenajícími se tvářemi.
'Proč jsi tak bledá? Co?" V jeho pohledu se zajímavě mísila zvědavost s něčím intenzivnějším, až se Evelyn rozbušilo srdce.
'Otisi, co to děláš?' zeptala se stále rozrušeně a nevěděla, jak odpovědět.
'No tak, ukaž se mi,' vyzval ji a ztišil hlas, když se naklonil blíž k obrazovce.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zavřenými dveřmi touhy"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈