Zamilovat se do nepřítele odvedle

1

Eleanor Fairchildová upíjela jednu sklenku za druhou, její mysl byla stále bystrá, ale úsměv začínal vypadat poněkud nuceně.

Ačkoli svatba nebyla nijak extravagantní, seznam hostů byl rozsáhlý, takže se nevěsta cítila zaneprázdněná. Aby se hodila ke svatebním šatům, o nichž se proslýchalo, že stojí miliony, musela si vzít vysoké podpatky, kterými opovrhovala. Ke konci dne už jí nohy připadaly úplně cizí.

Právě když mírně klopýtla, její družička Isabella Brightová ji rychle zachytila. "Jsi v pořádku? Měla bys přestat pít, postarám se o tebe.

Než Eleanor stačila odpovědět, kolem pasu se jí ovinula pevná ruka a přitáhla ji do pevného objetí.

"To je všechno, co máš? Ani nedokážeš plnit své povinnosti nevěsty? Jak chceš být dámou rodu Hollingsworthů?

Eleanor vzhlédla a setkala se s pohledem Thomase Hollingswortha, jehož tvář rozzářil škádlivý úsměv. Jeho tón byl posměšný, ale vřelost a starostlivost, které se za jeho slovy skrývaly, byly upřímné.

Když Thomas viděl, že Eleanor mlčí, přitáhl si ji blíž a jejich rty se téměř dotkly. "Paní Hollingsworthová, jste šťastná? Cítíte, že je vaše ješitnost uspokojena?

Jeho hlas byl sotva vyšší než šepot; pro nezúčastněné to jistě vypadalo, že spolu flirtují. Perfektní načasování, protože skupinka kolegů z Cechu poblíž je začala pobízet k dalšímu polibku, což ještě více přispělo k zábavné atmosféře.

Eleanor mu úsměv oplatila, v očích se jí zablýsklo provokováním, naklonila se k němu a pevně mu vlepila polibek na rty.

Na rozdíl od lehkého polibku, který spolu sdíleli předtím na pódiu, byl tento polibek všechno, jen ne něžný. Eleanor se mu zakousla do rtu a odvážně mu strčila jazyk do úst, aby je hluboce a bez ostychu prozkoumala.

Zdálo se, že Thomase její asertivita zaskočila, napjal se a nereagoval, jeho dech byl mělký a zrychlený.

Eleanor se uprostřed jásotu davu jemně zasmála, chytila ho za jazyk a drsně ho kousla.

Chuť krve jí rychle zaplnila ústa, a teprve když uslyšela jeho prudký nádech, odtáhla se a oči jí při pohledu na něj změkly. "Zlato, trochu se mi točí hlava. Můžeš si jít se mnou odpočinout?

'Jistě,' odpověděl Thomas skrz zuby, ale téměř okamžitě se mu na tváři znovu objevil vřelý úsměv. Tajně ji sevřel kolem pasu, jako by mu chyběl jen okamžik, aby ji k sobě přitiskl.

Jakmile v šatně osaměli, Thomas ji okamžitě odstrčil a humor ho opustil.

Eleanor nevzrušeně vešla do koupelny a začala si vypláchnout ústa minerální vodou.

Thomas vtrhl dovnitř a jeho výraz byl temný. "Co to sakra děláš, Eleanor Fairchildová?" Vytrhl jí láhev s vodou, očividně rozzuřený.

Eleanor se jen lehce zarazila a klidně si utřela ústa kapesníkem. "Máme nějaký odličovač? Bojím se, že to nepůjde dolů.

Jediným pohybem zápěstí poslal lahvičku do koše. "Chceš říct, že mám špinavou pusu?

Eleanor ho chvíli zvažovala, než se zeptala: "S kolika lidmi jsi od svatby spal? Předtím jsem zapomněla na svůj vřed v ústech - možná bych si měla vzít nějaký nouzový lék.
Thomas se na ni zadíval a jeho oči se zdály být ohnivé, ale když spatřil třpytivý diamantový náhrdelník na jejím krku, propukl v smích. "Už žárlíš? Snažíš se prosadit jako prvořadá manželka hned po naší svatbě? Jako by sis to zasloužila.

Eleanor mu smích hned oplatila, v očích měla náznak povýšenosti. "Žárlí na tebe? Ani náhodou.

Natáhla se, aby mu urovnala rozcuchaný límec, a pak ho zlehka poplácala po hrudi. "Pane Hollingsworthe, opravdu si myslíte, že jsem se provdala do rodu Hollingsworthů, abych dostala, co chci?

2

"Podívej se na ten svůj zbytečný obličej, nebo možná na svou prázdnou duši. Nebo je to jen ta špinavá věc, na kterou jsi nechala sáhnout tolik lidí."

Přesunula svůj opovržlivý pohled z prostoru mezi jeho nohama zpět k jeho tváři. "Nejsem nějaký odpadek, který můžeš sebrat."

V Thomasi Hollingsworthovi znovu vzplál hněv a chytil ji za zápěstí, než se stačila odtáhnout. "Řekni to ještě jednou."

"Řekla jsem..." Hlas se jí zadrhl, když se k němu naklonila a předstírala nevinnost. "Zlato, myslím, že se mi točí hlava."

Vtom se ozval zvuk otevíraných dveří, následovaný sborem kroků, a u dveří do koupelny se shromáždilo několik ostře oblečených mužů, kteří se škádlili: "Vy dva jste určitě přítulní."

Eleanor Fairchildová si uvědomila, že všichni patří k ženichově partě, a upustila od toho. Ustoupila od Thomase a zamířila k zrcadlu, aby si vyretušovala rtěnku.

Thomas však s nahromaděnou frustrací na skupinku houkl: "Zbláznili jste se všichni? Copak nevíte, že se má klepat? Co kdyby nebyla oblečená?"

"Ještě si musíš obléct další šaty? Nebo nás vy dva nejdřív pobavíte nějakou milostnou scénou?" poznamenal Roger Westwood, ženichův společník, a záměrně zdůraznil slovo "milostnou" s úšklebkem namířeným na Eleanor.

Eleanor v jeho tónu zachytila výsměch a všimla si opovržlivých pohledů ostatních. Přesto je smetla ze stolu a s úsměvem se otočila k Thomasovi. "Můžeme už jít, zlato?"

Thomas ji s nuceným úsměvem objal kolem pasu. Jakmile vyšli ze dveří, proměnili se v dokonalý pár.

Když svatba skončila, bylo už dávno po půlnoci a Eleanor byla vyčerpaná, nohy jí ztuhly. Usadila se do auta a ponořila se do ticha.

Thomas seděl vedle ní na zadním sedadle a byl mezi nimi znatelný odstup, jako by si byli cizí. Řidič mlčel, vycítil napětí.

Jejich nový domov, Eastlake Manor, bylo honosné sídlo na břehu jezera, vytvořené pro rodinu Hollingsworthových. Pro rodinu, jako byla ta jejich, opředenou tradicemi, bylo zvykem žít se staršími.

Při vstupu Thomas vyrazil k levému výtahu, když jeho otec William Ashcroft vyštěkl: "Kam si myslíš, že jdeš?" "K výtahu," řekl.

Vila byla navržena tak, aby poskytovala soukromí, ale levý výtah vedl jen do třetího patra. Eleanořin a Thomasův pokoj se nacházel ve čtvrtém, kam se dalo dostat pouze pravým výtahem - vyhrazeným pro manželský pár.

"Udělal jsem, co jsi chtěl, a vzal si ji. Co ještě chceš? Jestli se dnes v noci vyspím, do toho ti nic není. Možná bys měl jít spát sám, " opáčil Thomas netrpělivě.

"Ty malý spratku."

Eleanor cítila, že se mezi otcem a synem schyluje k další ostré hádce. Cítila, jak se jí točí hlava, a nenuceně přešla k pravému výtahu.

Poté, co se osprchovala a zahalila do županu, vyšla ven, jen aby zjistila, že na ni Thomas čeká. Zamračený výraz v jeho tváři jí prozradil, že si právě vyslechl další přednášku.

Předstírala, že si toho nevšimla, a prošla kolem, ale on ji chytil za paži a zastavil ji.

Jeho prsty sklouzly po její paži a spočinuly na jejím pasu. Zatáhl za hedvábnou kravatu jejího županu a ten se úplně rozevřel. Jeho chlípný pohled bloudil po jejím těle. "To je všechno, co máš?"
Eleanor mlčela a jen ho s klidným výrazem pozorovala.

Thomasovy prsty se posunuly dopředu, hladily ji po kůži a postupovaly od pasu k hrudi. Jediným rychlým pohybem roztrhl župan, nechal ho spadnout na zem a odhalil její nahotu.

"Nevýrazné a nezajímavé," ušklíbl se, bez váhání stáhl ruku a otočil se k odchodu, přičemž se místností rozlehl zvuk bouchnutí dveří za ním.

Když odcházel, Eleanor si tiše odfrkla. Zavřela dveře, přešla ke svému kufru a vytáhla elegantně zabalenou krabičku.

Měla v ní celou řadu hraček - přísavných, vibračních, stimulačních i jemných. S hbitými prsty, které měla k dispozici, si uvědomila, že muže téměř nepotřebuje. Vlastně se obávala, že by jí něco tak špinavého mohlo přivodit nechtěnou nemoc.

3

Eleanor Fairchildová měla neuvěřitelně hluboký spánek, a když se probudila, bylo už poledne.

Sousední pokoj byl prázdný, Thomas Hollingsworth nikde. Poté, co se připravila, zamířila dolů a uviděla svého tchána Williama Ashcrofta, jak sedí sám u jídelního stolu a obědvá.

"Madam, posaďte se, prosím. Přinesu vám nějaké nádobí,' řekl a podíval se na ni.

"Madam? Eleanor se ušklíbla na kuchaře, který se kolem ní hemžil. 'Jak tedy všichni říkáte Thomasovi? Určitě ne 'pane'.

Bylo jasné, že mluví o Williamu Ashcroftovi, a její tón byl bez ostychu nenucený. Kuchař se na okamžik zarazil, zaskočen Eleanořinou familiárností, a pak rozpačitě odpověděl: "Je to pan Hollingsworth.

Když kuchařka odešla pro nádobí, Eleanor ji následovala do kuchyně. "Můžu si pro ně dojít sama. A prosím, neříkejte mi 'madam'. Nejsem na to zvyklá. Říkejte mi prostě jménem. Mírně zvýšila hlas a dodala: "Jsem jen obyčejný člověk z Domova. Nejsem jako zdejší bohatí lidé, kteří dbají na společenské postavení.

Poté, co se Eleanor posadila ke stolu s nádobím, se chystala naservírovat si polévku, když William Ashcroft nařídil kuchařům, aby odešli. Jakmile osaměli, podíval se na ni a zeptal se: "Jsi ještě unavená?

"Stěhovat se do sídla a pořádně se vyspat? Unavená? Vůbec ne. Děkuji vám za váš zájem, pane Hollingsworthe.

"Tohle je Domov, ne Cech. William odložil misku a s povzdechem se na ni podíval. 'Nenávidíš mě už tolik let, a přesto mi stále odmítáš říkat 'tati'. Dokonce i teď, po svatbě s Thomasem Hollingsworthem, bys měla...

"Dobře, tati. Eleanor se okamžitě vmísila do hovoru a na tváři se jí objevil široký úsměv. Williamovi to však připadalo jako naprostá výzva.

Chvíli seděli mlčky. William pokračoval v jídle, aniž by řekl další slovo.

Eleanor pokračovala v jídle, a když dojedla, sáhla po ubrousku, aby si otřela ústa. V tu chvíli William řekl: "Thomas si šel zahrát golf s přáteli.

Eleanor odpověděla nonšalantním potvrzením a vstala, aby uklidila talíř. 'Tyhle domácí práce zvládne pomocnice, to nemusíš dělat ty,' řekl William.

'No jo, já zapomněl. Teď jsem paní panství Hollingsworthů, neměla bych dělat tyhle podřadné práce." William se usmál. S tím odešla k výtahu. William na ni zezadu zavolal: 'Clarence ho má rád, proč si s ním místo provokování pořádně nepromluvit?

Eleanor se otočila: "Přišel si k vám stěžovat váš drahý syn? Říkal, že jsem včera v šatně přiznala důvody, proč jsem se provdala do rodu Hollingsworthů.

'Je jen trochu rozmazlený - lépe reaguje na laskavost. Neškodilo by, kdybys...

"Neublížilo by? Ne," odpověděla Eleanor na rovinu a zadívala se přímo na něj. 'Už dávno jsem ti říkala, že nemáš příliš doufat. Tvůj syn má pravdu, do rodu Hollingsworthů jsem se přiženil kvůli penězům. Jde mi o jeho i tvůj majetek. Těším se, až zemřeš a odkážeš mi polovinu svého majetku. Opravdu si myslíš, že ho mám ráda? To je směšné.
Její slova byla krutá, ale místo aby se William rozzlobil, jen na ni bezmocně zíral. Nakonec si jen povzdechl.

Ve čtvrtém patře se nacházela mohutná terasa. Bylo hezké počasí, a tak Eleanor chvíli seděla venku a vychutnávala si vánek. Právě během večeře se Thomas Hollingsworth konečně vrátil domů.

Zamračený výraz v jeho tváři dával jasně najevo, že ho William k návratu donutil, stejně jako využil svých akcií, aby je dotlačil ke sňatku.

4

Eleanor Fairchildová si nemohla nevšimnout, jak se nálada Thomase Hollingswortha zhoršila, jakmile ji uviděl. Při jídle se odcizil a po několika ostrých slovech Williama Ashcrofta se otec a syn začali znovu hádat. Eleanor v klidu snědla jídlo a poté se omluvila do svého pokoje.

Thomas vyšel do čtvrtého patra, zabral si pokoj vedle jejího a neušetřil jí ani pohled. Eleanor pokrčila rameny a šla si po svých, rozhodnutá nenechat se ovlivnit jeho špatnou náladou.

Druhý den ráno se zdálo, že se všechno opakuje. Thomas byl opět nepřítomen a doma se pohyboval pouze William Ashcroft. Eleanor trávila čas na terase ve čtvrtém patře, zabraná do knihy. Teprve u večeře se Thomas konečně objevil a neochotně se posadil vedle ní. Pod přísným pohledem Williama Ashcrofta jí neochotně nabídl kousek tučného masa a snažil se jí udělat zle.

William neměl náladu na zdvořilosti. 'Clarence tě zítra ráno odveze do domu tvé matky,' nařídil Thomasovi.

Podle místní tradice měli novomanželé třetí den po svatbě navštívit rodinu nevěsty.

Thomas na to nic neřekl. Williamův tón byl stále ostřejší. "Slyšel jsi mě?

"Nejsem hluchý," vyhrkl Thomas a nacpal si jídlo na talíř. Protože byl levák, často narážel loktem do Eleanořina. Každý kontakt mu připomínal jeho doutnající hněv.

Do večera manželé opět sklouzli k něčemu, co se dalo popsat jako "oddělovací" rutina. Bylo zvláštní, jak se v této nevyslovené dohodě zabydleli.

Jak se dalo očekávat, Thomas Eleanor opět nezklamal; ignoroval Williamovy příkazy a vyplížil se ven dřív, než se kdokoli jiný vzbudil, a dokonce si přitom vypnul telefon.

To Williama bezmezně rozzuřilo; ve vzteku rozbil několik váz. Eleanor zůstala klidná a nonšalantně mu oznámila: "Jdu navštívit mámu." William se na ni podíval.

William s povzdechem ustoupil: "Půjdu s tebou." "Ahoj," odpověděl William.

Absurdita toho, že tchán doprovází svou snachu domů, zatímco její mladý manžel je někde jinde, by zvedla obočí, a Eleanor z toho cítila tíhu, když se blížili k matčinu domu.

"Thomas měl naléhavou záležitost s Cechem," vysvětlil William a zachoval stoickou fasádu.

'To je v pořádku. Práce je na prvním místě,' odpověděla Eleanor a vřele Williama pozdravila. 'Minule jsem ti přinesla tvůj oblíbený čaj. Udělám ti šálek.

Při pohledu na matčiny třesoucí se ruce svírající látku šatů Eleanor pocítila záchvěv soucitu. Na to, že jí táhlo na padesát, působila ve Williamově přítomnosti tak napjatě, jako mladá dívka na prvním rande se zamilovaným.

"Jaký čaj? Eleanor se posmívala: "Ty nepiješ čaj našich chudých lidí. Jako generální ředitelka velké korporace jsi pila ten nejlepší na světě. Čaj, na který jsi zvyklá, je vhodný pro královskou rodinu, ne pro lidi jako my.

Eleanořina slova těžce visela ve vzduchu a ona cítila, jak napětí stoupá. Williamův rozzuřený pohled se střetl s jejím, přesto ho smetla a odcupitala do svého pokoje, přičemž za sebou práskla dveřmi.
Netrvalo dlouho a Eleanor uslyšela, jak se před jejím pokojem zavírají další dveře. Když znovu vyšla ven, zjistila, že u okna stojí jen její matka a dívá se dolů. "Neboj se, je pryč.

Eleanor se sarkasticky zasmála: 'Myslela jsem, že se tu ještě chvíli zdrží.'

'Proč by se mnou ztrácel čas, když je venku tolik krásných mladých žen?' Eleanořina matka se smutně usmála. 'Každá vteřina, kterou se mnou stráví, mu musí připadat jako věčnost. Kdyby nebylo tebe, nejspíš by se ani neobtěžoval podívat se mým směrem.

"Perfektní! Takže souhlasíš?" Eleanor pokrčila rameny. 'Muži jsou vždycky takhle zahledění do sebe a věří, že je do nich každý zamilovaný. Myslí si, že mají pořád to kouzlo. Vrásčité obličeje, těla z formy, šedivějící vlasy a namlouvají si, že jsou stále přitažliví."

Pevně matku objala. "Až si jednou nárokuji svůj podíl na panství Hollingsworthů, najdu ti nějaké hezké mladé muže, kteří tě budou každý den hýčkat.

Eleanořin humor vykouzlil na matčině tváři úsměv. "Jsi blázen. To nezvládnu.

'Mimochodem, Thomas si taky myslí, že je nad věcí?' zeptala se matka po chvíli.

"Rozhodně," vysmála se jí Eleanor. 'Nemůžu ho vystát a on si myslí, že žárlím. Opravdu věří, že je nějak tak dobrý jako krev Williama Ashcrofta. Chová se jako nějaký aristokrat. Myslela jsem, že bych mohla uvažovat o jeho vykoupení, kdyby se choval slušně, ale teď? Myslím, že nejlepším krokem bude vykopnout ho na chodník.

5

Eleanor Fairchildová se následujícího večera vrátila na Hollingsworthovo panství, kterému raději říkala Williamův dům. William Ashcroft pro ni poslal řidiče.

"Strýčku Zhangu, byla jsem pár dní pryč. Doufám, že Thomas Hollingsworth neměl problémy se svým otcem, " zeptala se a v hlase jí zazněl náznak obav.

"Pan Hollingsworth měl Thomase vždycky docela rád, " odpověděl Zhang Blackwood. Po odmlce dodal: "I kdyby se choval trochu drsně, pochybuji, že by to nechal zjistit někoho jiného. Nikdy by nechtěl svého syna uvést do rozpaků."

Eleanor pocítila nával uspokojení; zdálo se, že Thomas byl skutečně potrestán.

Po chvíli vrhla postranní pohled na sedadlo řidiče a řekla: "Strýčku Zhangu, slyšela jsem, že na panství Hollingsworth pracujete už přes třicet let. Protože jste viděl Thomase vyrůstat a on vám důvěřuje, zajímalo by mě... jestli byste mi mohl říct, jakými dámami se obvykle obklopuje.

Zhang její otázku pochopil okamžitě. "Pokud se chcete na něco zeptat, slečno Fairchildová, neváhejte. Ujišťuji vás, že se o to s Thomasem ani s panem Ashcroftem nepodělím." "Ano," odpověděla.

"Říkala jsem vám, abyste mi neříkala 'slečno'. Jste prakticky rodina. Mluvte se mnou jen křestním jménem. Eleanor sklopila zrak a na rtech jí přeběhl sebeironizující úsměv. "Upřímně, není to nic zásadního. Jen chci vědět, s jakými holkami se stýká. Je jasné, že si všichni myslí, že pro něj nejsem dost dobrá, a já si začínám myslet, že by mohli mít pravdu.

"To prosím neříkej. Jsi inteligentní a milá, dokonce i pan Ashcroft si tě váží. Thomas je jen tvrdohlavý. Dej tomu čas a on se vzpamatuje,' uklidňoval ji Zhang.

Eleanor si zhluboka povzdechla. Po dlouhé odmlce se zeptala: 'Posledních pár dní nebyl doma. Chodí... s někým jiným?

"Ne, ne, nedělej si starosti. Buď byl s přáteli, nebo navštívil pana Hollingswortha v nemocnici. Žádná jiná dáma v tom není.

"Je to tak? Eleanořin tón byl skeptický, ale v hloubi duše věděla, že zbabělý Thomas by si to nedovolil. Ve skutečnosti Eleanor chtěla, aby ji podvedl - pak by nemusela sama vymýšlet plán, jak Williama Ashcrofta vyhodit.

Osud tomu chtěl, že Eleanor měla pravdu. William Ashcroft Thomase skutečně potrestal. Jakmile vstoupila dovnitř, všimla si modřiny na jeho levé tváři.

William Ashcroft seděl v obývacím pokoji, zabraný do práce na počítači, zatímco Thomas se mračil na podlahu a jeho hněv byl přímo hmatatelný. Když si všiml Eleanořina vstupu, oči mu vztekle zaplály.

Eleanor neměla v úmyslu vyptávat se na jeho zranění; místo toho pozdravila Williama, chytila Thomase za paži a vedla ho k výtahu.

Jakmile se dveře výtahu zavřely, Thomas mu ruku vytrhl. "Co ode mě chceš?

Eleanor se nemohla obtěžovat zapojit se do zbytečné hádky. Jakmile dojeli do čtvrtého patra, vzala si ledový obklad a posadila se vedle něj, aby mu ho přiložila na obličej.

'Nemusíš si se mnou hrát na starostlivou manželku,' vyštěkl a odstrčil ji dřív, než se ho ledový obklad stačil dotknout, a poslal ho na podlahu.
"Vypadám, že si hraju? Eleanor zavrčela, zvedla sáček s ledem a hodila ho na stůl. "Použij ho, nebo ne, je to tvoje volba.

Když se zvedla k odchodu, Thomas ji chytil za zápěstí. Jeho pohled plný vzteku a výsměchu se do ní zabodl. "Proč přestat hrát? Nejsi snad nejlepší v předstírání lásky a něhy před ostatními?" "Ne," odpověděl Thomas.

Eleanor se lehce ušklíbla. "Jak jsi říkal, je to jen tehdy, když jsou nablízku ostatní. Teď, když jsme sami, proč bych měla plýtvat energií? Nebo snad chceš po domě rozmístit kamery, aby to zachytily a nahlásily tátovi? Koneckonců, hlášení je jedna z tvých specialit.

"Tuhle dovednost možná mám. Ale nenahlásil jsi už dost o našem nedostatku intimity? Zapomněl jsi, jaký je to pocit studu?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zamilovat se do nepřítele odvedle"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️