Dohazování v Havenfield

VHavenfieldu, vDesignovém cechu Jitřní hvězda, panovalo až děsivé ticho. Řady prázdných stolů se táhly jako opuštěné bojiště, až na pracovní stanici Jonathana Fairchilda, kde se v tlumeném světle mihotala záře obrazovky jeho počítače. Odpočíval na židli, nohy měl vykopnuté na stole a zvolna listoval v telefonu.
Ale nechápejte to špatně - nečekal na zprávu od přítelkyně, čekal na svou matku Katherine.
Katherine, kdysi oblíbená učitelka na základní škole, odešla do důchodu a zjistila, že je neklidná. Na naléhání komunitní rady se ujala nové role předsedkyně rady. Nyní byla hnací silou měsíčních rodinných setkání, která měla udržet klan pohromadě, ale změnila se v neustálý tlak na Jonathana, aby se usadil a našel si partnerku.
To, co začalo jako jemné pošťuchování ze strany jeho matky, přerostlo v neúnavné dotazy celé hamletovské komunity. Zdálo se, že pokaždé, když ho někdo uviděl, povinně ho pozdravil a rychle se to změnilo v dotazy na jeho milostný život. "Pořád nemáš holku, co, Jonathane?" ptali se. Stačilo to k tomu, aby ho to vyvedlo z míry.
A už to nebyla jen jeho matka, kdo ho obtěžoval. Od té doby, co nastoupila do komunitní rady, získala na pomoc v kampani za dohazovače celou skvadru příbuzných - zejména teta Margaret byla neúnavná a na rodinná setkání s sebou vodila i potenciální nápadníky. Jonathan Fairchild se sotva vzpamatovával z úzkosti z posledního setkání, kde před ním teta Margaret předváděla dívku jménem Eliza. Vzpomínka na tu trapnou situaci ho stále pronásledovala.
Bylo to oficiální: nátlak na manželství ho doháněl k šílenství a Katherine s ním.
Dnes už se ale v žádném případě nehodlal vrátit. Nehodlal si způsobit neštěstí, když se tomu mohl snadno vyhnout.
"Píp-píp." Jeho telefon zavibroval.
Byla to samozřejmě Katherine. "Jdeš pozdě! Pospěš si na večeři. Všichni už jsou tady na rodinný večer a Marie na tebe čeká u stolu!"
Jonathan si povzdechl, stáhl nohy dolů a přepnul na návrh, na kterém pracoval předtím. Vyfotil ho a poslal Zacharymu v naději, že získá trochu víc času. 'Mami, dneska musím do práce pozdě. Víš, jak to chodí, když jsi nováček. Není vhodná doba na to, abych odešel. Užij si za mě večeři!
Myslel si, že tím se to vyřeší, ale o chvíli později se matka vrátila s pomstou. "To není platná výmluva!" "To není platná výmluva!
Odepsal: "A jaká by tedy měla být platná výmluva?" "Ano," odpověděla.
"Mít přítelkyni by byla platná výmluva!
Jonathan se ani nezmohl na odpověď, měla pravdu.
'Nenuť mě přijít do kanceláře a táhnout tě domů!' pohrozila mu.
Věděl, že to myslí vážně. Kdyby se neukázal, Katherine by tuhle divokou představu mohla vzít vážně a napochodovat si pro něj do firmy. V žádném případě! Musel patřičně zareagovat - "Mám to!" odepsal.
Dlouze si povzdechl a opřel se v křesle. V pouhých 24 letech byl čerstvě po škole a v práci. Spousta lidí se vdávala až po třicítce. Proč Katherine tak spěchala? Neměl by se na to ptát spíš on?
Říká se, že manželství je hrob, a Jonathan Fairchild ještě nebyl připraven do něj skočit.
Jeho telefon se znovu rozzářil: "Teta Margaret říká, že pro tebe má perfektní dívku! Jestli to s touhle nevyjde, neměj mi za zlé, když přeruším styky!"
Fuj. Vypadalo to, že rodinný večer se stane dalším rodinným zásahem do jeho milostného života.
Už jen z toho pomyšlení mu běhal mráz po zádech. Kdyby zůstal svobodný, byl by znovu a znovu vtažen do rande naslepo. Je pravda, že najít si přítelkyni by zabralo víc času než jen další den rychlého rande. Ale co kdyby si vymyslel falešnou přítelkyni? To by mu mohlo zajistit klid, než vymyslí další krok. Rozejít se později by nebylo tak těžké, že?
Jonathan bubnoval prsty na stůl, ponořený do myšlenek.

Jonathan Fairchild se rozhodl uskutečnit svůj plán, rychle se rozhodl a poslal Roderickovi zprávu na WeChat. "Hele, chlape, můžeš dneska večer předstírat, že jsi moje holka? Máma mi zase dělá naschvály, abych si někoho našel. Hlavně nezapomeň dobře hrát."
Roderickovi, který spal na palandě nad Jonathanem, nebyly promyšlené plány cizí. Už ve škole si dal práci s tím, aby obelstil vybavení falešným účtem na WeChatu, který kreativně pojmenoval "Samuelův čaj". Byl expertem v umění přetvářky, zejména když se ujal role Jonathanovy falešné partnerky Elizy. To byla jeho silná stránka.
Mít na palubě obratného Rodericka znamenalo, že se Jonathan může spolehnout na bezproblémové jednání. Všichni byli součástí jednoho rodinného skupinového chatu, a to by konečně ukončilo matčiny neúnavné dohazovačské pokusy.
Roderick bez váhání souhlasil a v odpověď poslal drzý mem. Pomáhat kamarádovi bylo nad zlato, i když to bylo trochu trapné - některé věci stály za riziko trochy ostudy. Jonathan rychle odpověděl: "Platí!"
Dnes večer byl Jonathan odhodlaný se prosadit a konečně udělat dojem na svou matku!
V Havenfieldu se vznášel ranní zimní chlad, zejména proto, že už dlouho nebyly žádné teplé dny, které by Eliza zažila. Byl suchý, šedivý den, který vypadal, že se blíží déšť. Jonathan sklonil hlavu a přitáhl si bundu těsněji k sobě, když naskakoval na svůj elektrický skútr. O půl hodiny později dorazil do Serenity Estates.
Před dvaceti lety mu tato čtvrť připadala velkolepá. Ale teď, když tu luxusní domy rostly jako houby po dešti, se pouhý dvoupokojový byt rozprostírající se na 150 metrech čtverečních zdál ve srovnání s nimi nevýrazný. Přesto to byl pro mnohé vytoužený sen.
Když Jonathan vstoupil, v domě bylo rušno a kolem jasně červeného stolu se shromáždily známé tváře. Mezi členy jeho rodiny patřila babička Agnes, strýc Edgar, teta Judith, strýc Benedict a teta Matilda spolu s jeho všudypřítomnou matkou.
Stůl byl obložený různými teplými i studenými pokrmy a mísami s polévkou - vše bylo štědře naporcované. Pobyt s rodinou byl příjemný a pohodový, a to bylo přesně to, co potřeboval.
V čele stolu seděla starší babička Agnes, po jejím boku Eleanor Forresterová, jeho matka, a jeho otec Alexander Fairchild. Jeho matka, žena ze Suzhou s pečlivě svázanými vlasy a půvabnými rysy, byla v mládí krásná. Než se z ní stala oddaná matrona, byla docela šikovná, jemná, ale přesto hrozivá.
"Fairchild je zpátky! Strýc Edgar zvolal a blýskl se vřelým úsměvem. Atmosféra se ještě více rozjasnila, jak ho všichni vítali.
Babička Agnes se s něžným úsměvem postavila, aby Jonathanovi nabrala misku parní kostní polévky. "Pojď sem, Fairchilde. Zahřej se polévkou.
Babičky své vnuky vždycky rozmazlovaly, to už tak v životě bývá.
Buďme upřímní: dokud nebyla na stole svatba, byly rodinné vztahy skutečně skvělé. Jonathan vždycky miloval rodinnou atmosféru podobných setkání.
"Upřímně řečeno, myslím, že je skvělé, že Jonathan na rande nespěchá," přidala se teta Matylda a tvářila se mile. 'Je pohledný a má před sebou slibnou budoucnost.'
Jonathan energicky přikývl. "Naprosto souhlasím, teto Matildo!
Teta Margaret se lehce ušklíbla. "Ano? To se ti snadno řekne, když tam tak sedíš. Percival si našel takovou milou dívku; všichni víme, že je krásná a pochází z dobré rodiny. Jonathan by mohl mít sladký kšeft, dostat jako věno byt v centru města! Výrazně protočila oči.
Podrážděná teta Margaret vždycky rychle vynášela soudy, kdykoli se v rodině mluvilo o vztazích. Její vlastní ne zrovna ideální poměry se v jejích slovech projevovaly jako skrytý vliv. Přesto si teta Matylda novou snachu v rodině zjevně zbožňovala a hrdě poznamenávala, jaké mají štěstí.

Každá situace má však své vzestupy a pády a ona si nemohla pomoct, ale dělala si starosti. "Je to dobré, ale také stresující. Fairchildovi jsou tak zámožní, že je ten tlak i na nás." A tak se na ni usmál.
Fairchildovi byli skutečně dobří lidé. Hluboce se o sebe starali, udržovali harmonii a mluvili otevřeně, aniž by skrývali své skutečné pocity.
'Mimochodem, teta Margaret bude mít příští měsíc narozeniny, že? Už je zamluvená jídelna? Strýc Benedikt se při řeči nenuceně podíval na strýce Edgara.
Zmínka o Margaret roztála strýčkovi Edgarovi u srdce. "Ano, už je to zařízené! Děti tety Margaret rostou tak rychle. Měl bys vidět Coco! Kdykoli vidí tetu Margaret, jako by všechny její starosti zmizely.
Suchý vzduch spolu se samotným rozhovorem stačil k vytvoření napjaté atmosféry. Jonathan Fairchild cítil, jak v místnosti stoupá horko, ale naštěstí měl k dispozici útěchu v podobě misky teplé polévky, která ho ochlazovala.
Eleanor Forresterová však cítila horko také. Střelila pohledem po Jonathanovi a její podráždění bylo zřejmé. 'Opravdu nechápu, jestli našemu Jonathanovi nechybí šroubek. Jeho kamarádi si už hledají partnerky, jakmile nastoupí na vysokou!
'A podívej se na Coco! Pracuje už celou věčnost, a pořád nic! Jestli to takhle půjde dál, bude to ona, koho budou v domově důchodců šikanovat!
A je to tu zase. Nastal čas na další kolo dohazovačských diskusí. Jonathan si vnitřně povzdechl; věděl, že tohle je obvyklý scénář.
Ale nedělalo mu to starosti. Dnes byl odhodlaný konečně jednou provždy skoncovat s tímhle děsivým tématem. Odložil misku s polévkou, pročistil si hrdlo a klidně promluvil.
"Milá rodino, chci, abyste všichni věděli, že mám vlastně přítelkyni a že se k sobě brzy hodláme nastěhovat.
'Pokud všechno půjde dobře, za pár měsíců dostaneme oddací list! Brzy bude žít sama a to se mi moc nelíbí. Takže se k ní přestěhuju a pak vyrazíme na malou svatební cestu!
Matčino neustálé pošťuchování ohledně svatby už bylo k nevydržení, a tak ho napadlo, že to bude ideální záminka, aby se přestěhoval do podnikové ubytovny.
Už jen pomyšlení na to, že si bude užívat pravidelnou rovnováhu mezi prací a životem, nočním hraním a spánkem, ho uklidňovalo.
Jakmile domluvil, tváře všech se změnily. Překvapení! Vzrušení!
"Jonathan má přítelkyni? A hodlá se k ní nastěhovat? Páni!" Všichni věděli, že společné bydlení je významný krok, který naznačuje, že tento pár je nerozlučný.
Jaký fantastický obrat pro toho kluka!
Když Jonathan viděl na tvářích svých příbuzných směsici šoku a zvědavosti, usmál se. 'Chtěl jsem ji dnes představit, ale je zaneprázdněná prací. Určitě si brzy uděláme společnou rodinnou večeři!
Matčina úzkost se v mžiku rozptýlila. 'Tak na co ještě čekáme? Ukaž nám fotku na WeChat!
Strýc Benedikt se ozval: 'Taky to chci vidět!
'Počítej se mnou taky! Proč jsi nic neřekl dřív?" vykřikla babička Agnes, která se také chtěla přidat.
Jonathan si uprostřed vzrušení svých příbuzných zachoval klid. "A co tohle? Přidám ji, Laurie, do rodinného skupinového chatu!
Jakmile se o tom zmínil, všichni zajásali a popadli své telefony. "To zní skvěle!
"No tak! Jeho matka Eleanor Forresterová se naklonila blíž, oči přilepené na Jonathanův telefon. Přestože to byly dobré zprávy, nemohla se zbavit neodbytného pocitu, že se William rychle vrátí.
Jonathan na něj byl připravený. Nenuceně vytáhl telefon a byl si jistý, že Laurin šarm si všechny získá.
"Počkejte chvilku," řekl.
Zrovna když se chystal Laurie přidat do chatu, matka se k němu náhle naklonila a klepla mu do ruky. Jeho telefon divoce zavibroval.
Když se podíval dolů, sevřelo se mu srdce.
Vážně právě přidal do rodinného skupinového chatu místo Laurie Williama a Claru Eastwoodovy?
A to už rodina zaplavovala chat veselými pozdravy!
"Vážně, rodino? Uklidněte se! Přidala jsem špatnou osobu!
Jakou pavučinu nevědomky upletl.

Když neony začaly slábnout, ožily městské lampy a vrhaly do rušných ulic živou, ale mlhavou záři. Některé věci byly v tomto oslnivém světle zastřené, jiné se naopak zaostřily a odhalily nekonečné množství krásy překypující životem a touhou.
V honosné kanceláři společnosti Morning Star Design Guild, před velkolepým oknem, z něhož se rýsovalo panorama města, stála žena ponořená do myšlenek. Byl začátek zimy, a přestože ve vzduchu přetrvával chlad, objímala si nohy rukama, ozdobená nápadným červeným sakem haute couture, které vyzařovalo eleganci.
Noc vrhala na její dlouhé řasy měkké stíny a zvýrazňovala jiskru v jejích mandlových očích - hlubokých, zářivě černých, připomínajících hvězdy vycházející z noční oblohy. Nos měla jemný a mírně ohrnutý, rty plné a vyzývavé, orámované luxusně lesklými ebenovými kadeřemi, které jí spadaly na ramena.
Pod sakem jí hedvábné slipové šaty barvy šampaňského ladně přiléhaly k postavě, zvýrazňovaly její nádherné křivky a podtrhovaly porcelánovou pleť. Její dlouhé, krásně tvarované nohy splývaly do hedvábných podpatků v barvě šampaňského a každý krok se elegantně odrážel od naleštěné podlahy hlavní kanceláře.
Ve všech smyslech slova byla okouzlující - radikální, sofistikovaná a vznešená. V žádném jazyce nebylo dost superlativů, aby vystihly podstatu její krásy. Clara Eastwoodová byla královnou tohoto firemního zámku, vládnoucí impériu Jitřní hvězda.
Za její úchvatnou fasádou se však skrývala hořkosladká pravda. Clara byla okouzlena pohledem zvenčí, ale uvnitř cítila sžíravou prázdnotu. V osmadvaceti letech se mnoho jejích vrstevníků usadilo v manželském životě, a nedávno dokonce její sestřenice rozeslala pozvánky na svou druhou svatbu ve Francii s někým jménem Zane.
Čas od ní odplouval jako písek mezi prsty a ona se na chvíli přistihla, že ji z myšlenek vyrušil telefon na stole, jehož zvuk náhle zavibroval a ostře se vmísil do tichého prostředí. Probrala se a spěchala k němu, podpatky jí rytmicky klapaly na dřevěné podlaze a naplňovaly prostornou místnost přívalem života.
Clara hovor zvědavě zvedla a svraštila čelo, když se na displeji mihly záblesky nových zpráv. S rozpaky zjistila, že byla přidána do podivného skupinového chatu v aplikaci pro zasílání zpráv s názvem Luna Trade. Nebyla to obyčejná skupina firemních projektů - název byl zvláštní: "Mind Your Business".
Něco jí rozhodně nesedělo.
Než se nad tím stačila hlouběji zamyslet, zaplavil ji rychlý proud zpráv.
Beatrice Ravenswoodová: "Ahoj, já jsem Beatrice! Jak to jde? Ty musíš být Clara Jonathana Fairchilda. Ráda tě poznávám!
Starý Fairchild: "Ahoj, Claro! Tohle je strýc Jonathana Fairchilda. Kdyby tě někdo obtěžoval, dej mi vědět a já si s ním promluvím! [emoji napjatých svalů]
Teta Margaret: "Páni, Claro, jsi úžasná! Jen počkej, až tě uvidí moje sestra, ta bude nadšená! Vítej v naší rodinné skupině! [smajlík emoji]
Babička Agnes: Agnes: *hlasový vzkaz*
Kláře se při čtení vzkazů rozbušilo srdce, smysl pro humor smíšený s rodinnou vřelostí ji tahal za srdce. V té chvíli zmatku jí do pevných stěn vlétl smích a na okamžik jí vyrazil dech. Navzdory zvláštním okolnostem jejího vstupu do tohoto chatu se možná... jen možná, že by se v tomto nečekaném životním zvratu mohla orientovat stejně jako v nesrovnalostech v návrhu. Stačila jí k tomu jen trocha kreativity.

**Kapitola: Aféra Fairchild**
Babička Agnes dospěla do fáze, kdy ráda posílala hlasové zprávy a často žádala Jonathana, aby jí předával pozvánky. "Přijďte na večeři! Všem jsi nám doma chyběl!
"Páni, oni jsou opravdu docela útulní, že? Eleanor se zasmála, její vzrušení bylo patrné. "Kdo by nechtěl být součástí rodiny Fairchildových?
"Jonathan se zítra neukázal na večeři? Teta Matylda se znepokojeně zeptala.
"Slečno Claro, je všechno v pořádku? Strýc Edgar se zeptal na svého vnuka.
Rodinný skupinový chat v mžiku explodoval zprávami, z nichž vyplynulo, že se do něj zapojila i Jonathanova sestra Catherine Fairchildová. Často přehlížená Catherine byla Jonathanův sourozenec a sama o sobě začínající hvězda.
Clara si uprostřed jídla v restauraci The Commons přečetla oznámení, na okamžik se zarazila a rychle zvedla telefon, aby se připojila k šílenství.
'Panebože, co se to tu děje? Umírám zvědavostí!" napsala a označila svou sestru Beatrice.
S pocitem, že je trochu na hraně, se Clara rozhodla prověřit členy skupiny. Překvapilo ji, že je přítomno čtrnáct lidí. Pouze Jonathan jí připadal jako někdo, s kým mají společnou minulost, v kontaktech byl označen jednoduše jako "návrhářská komora Jonathan Fairchild".
V posledních několika letech se v designérském průmyslu objevovaly stále větší turbulence. Clara, odhodlaná prorazit, plánovala projekt pro celebrity, který by sloužil jako reklamní kampaň pro Morning Star a jehož cílem by byla revoluce ve Staré čtvrti.
Tento projekt byl pro ni významný, ale Stará čtvrť měla prvek starobylosti, který bránil širší kreativitě. Mnoho jejích konceptů působilo přitažlivě, ale nedokázaly přinést nový pohled na věc. Potřebovala nejen jedinečný koncept, ale i praktický průlom.
Jonathan svými návrhy všechny ohromil. Nebyly jen estetické; podařilo se mu výrazně zvětšit využitelný prostor, takže vznikl pocit, jako by přibyla celá místnost, aniž by se zvětšila plocha.
Za necelý měsíc práce předvedl práci, kterou by mu mohli závidět i přední designéři v jejich firmě. Každý mohl vidět, že jeho talent je pozoruhodný.
Clara si ho rozhodně všimla a dojem, který na ni udělal, byl hluboký. Nemluvě o tom, že Jonathan měl příjemné vystupování - jeho krátké vlasy a výrazné rysy rámovaly chlapecky okouzlující tvář. Když k tomu přidal klasické džíny a ležérní červené tričko, působil přátelsky a neohroženě - rozhodně typ, který by někomu nevadilo mít ve svém týmu.
"Proč si mě přidal do toho rodinného skupinového chatu? Clara se divila. Připadalo jí to trochu přehnané u někoho, koho sotva znala. Snažil se snad být vlídný kvůli dobře placené práci, kterou získal u Fairchildů? Zaměstnanci Design Chamber vydělávali jen něco přes pět tisíc měsíčně - sotva to stačilo na to, aby v Havenfieldu přežili.
Byl opravdu tak vděčný?
S pocitem, že si na chvíli uvědomuje, jak dlouho mlčela, Clara nakonec zadala zprávu do chatu. 'Ahoj strýčku Edgare a teto Matyldo, jste příliš laskaví.'
Netušila, že její zdvořilá odpověď vyvolá živou diskusi.
"Aha, takže teď jsi jeho snoubenka! Beatrice zažertovala a vnesla do rozhovoru smích. "Jonathane, našel sis klenot! Jmenuje se Clara Eastwoodová, přátelé, a my jí teď říkáme naše sestra. S tak úžasnou přítelkyní, jako je ona, má celá galaxie štěstí, že tě má! 99 růží pro vás oba! 🌹🌹🌹'
Beatrice,' ozval se někdo, ,Jonathan umí být trochu rýpavý, ale myslí to dobře. Claro, narazila jsi na zlatou žílu a nedělej si starosti s žádnou jeho výstředností. Jen mu dej vědět, kdyby se ti dostal pod kůži. Teta Matylda má povolení držet ho na uzdě!
'Souhlasím, takže na místě!" přispěl starší hlas.
Babička Agnes je rychle podpořila. 'Upřímně řečeno, jak říkal, je to skvělý kluk. Pohledný a praktický. Kláro, vybrala sis dobře!
"Počkejte chvíli! Eleanor se vmísila do hovoru. 'Nemůžu si pomoct, ale dělám si starosti! Dělím se s ním o byt a Rain si zřejmě myslí, že je to dobrý nápad. Bude potřebovat nějaké domácí práce, aby se zabavil - není nad trochu tvrdé práce, aby se sblížil, víš?
'Pokud nám to půjde dobře, rozhodně by se k nám po svatbě neměli stěhovat, ale kdyby přišly děti... no, chtěla bych, aby se zapojil. Rodičovství zvládneme po svém! Eleanor se zasmála.
'Pokud budeme potřebovat pomoc, uhradí polovinu nákladů, pokud si budeme moci dovolit chůvu, jinak ať se vracejí na prázdniny, jak se jim zlíbí,' zavtipkovala Eleanor.
'Dobrá zpráva je, že oba mají penzijní fondy, budou v pohodě. My se musíme starat o své vlastní životy,' dodal strýc Edgar a hodil do rodinného rozhovoru mrkací emoji.
Jak se konverzace rozvíjela, Klára si nemohla pomoct a u srdce se jí usadilo teplo. Tito lidé byli víc než jen kolegové. Byli rodinou, propojenou způsobem, který nikdy nečekala, a byla to rodina, o které ani nevěděla, že po ní touží.
****

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dohazování v Havenfield"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈