Zimní objetí v Hazelwoodu

V malebném městečku Hazelwood, kde se zimy táhly dlouho a byly chladné, se lady Elsie snažila vymanit z pohodlí svých přikrývek, zatímco jí neustále zvonil budík. Potlačila zívnutí a nakonec vystrčila hlavu zpod přikrývky s rozcuchanými vlasy. Závěsy byly pevně zatažené, takže jí obličej osvětlovala jen měkká záře teplé oranžové lampy na nočním stolku, která vrhala jemné teplo na její jinak bledou pleť.
S očima plnýma krve zamžourala na telefon a vyťukala rychlou volbu svého souseda, sira Cedrika.
"Haló?" ozval se na druhém konci hluboký, poněkud otrávený hlas.
'Můžete sem poslat Deepa? Je to velmi naléhavé! Život nebo smrt! Lady Elsie zamumlala, znovu zívla a stáhla se zpět do svého teplého kokonu.
Vtom se dveře ložnice s prudkým bouchnutím otevřely. Lady Elsie cítila, jak ji někdo vytrhává z jejího pohodlného lůžka, a její přítelkyně, paní Rowanová, to gesto učinila poněkud hrubým.
"Lady Elsie! Jste v pořádku?! Probuď se... haló? Rowan s ní zatřásla a probudila ji.
"Uf... přestaň se mnou třást! Elsie protestovala a byla natolik otrávená, že hodila polštář směrem k Rowanovi. "Kolik je hodin?
Ve vzduchu chvíli viselo ticho. Pak, jako by si uvědomil absurditu situace, se Rowan jemně zasmál. "Co proboha děláš, když v tuhle hodinu voláš na život a na smrt?
"Ale on mě potřebuje..." Elsie zamumlala, protřela si oči a konečně se jí podařilo zaostřit na postavu tyčící se nad ní. Ztuhla na místě a srdce se jí rozbušilo.
Na kraji její postele stál sir Cedrik, vysoká, nápadná postava, ležérně oblečená v košili na knoflíky a světlém svetru, džíny se mu lepily na širokou postavu. Vypadal, jako by právě přiběhl, a tlumené světlo její lampy zvýrazňovalo vyrýsované rysy, které se daly popsat jen jako sošné. Oči mu jiskřily, dráždivě zářily a ona cítila tíhu jeho pohledu, jako by ji pouhá jeho přítomnost vtahovala do své sféry.
"Panebože!
Elsie si najednou ostře uvědomila svůj rozcuchaný vzhled; vyškrábala se na vlasy, horečně se je snažila uhladit a zkontrolovat, zda nemá na tváři zbytky spánku.
Cedrik se nenuceně opřel o rám jejích dveří a objevil se mu na tváři drzý úsměv. "Možná si příště zkontroluj oční kůru, než si zavoláš někoho na pomoc.
'Hej! Už jsi zažil horší věci, třeba když jsi šel na tu dřímací párty a já tě musel zachraňovat před hrůzou z prohrané hry Pravda nebo úkol!" odpálila ho a snažila se zachovat klid.
Tohle nebylo jen tak obyčejné přátelství; vyrůstali spolu - byli prakticky nerozluční, jako miminka lezli ve stejné postýlce a sdíleli nespočet dětských lumpáren.
Ale teď se něco změnilo. V posledních měsících se jejich kdysi útulný vztah stal napjatým. Naposledy se pohádali - bylo to kvůli drbům o psovi lady Anny? Nedokázala si vzpomenout.
"Tak dost o tom! Cedrik přerušil její myšlenky a škádlivě povytáhl obočí: "Deep šel do uměleckého ateliéru. Proto jsem tady.
"Aha, můj budík si zřejmě myslí, že je to požární poplach, a ne budíček. Elsie se ovčácky zasmála a pokynula směrem k neustále hučícímu budíku, který se stále ozýval v pokoji.
Cedric rychlým pohybem stiskl tlačítko pro odložení budíku a jeho výraz se změnil z hravého na mírně podrážděný. Jak může být ta holka tak líná?
Zrovna když uvažoval, že ji lehce plácne po hlavě, zazvonil mu v kapse telefon.
Byla to zpráva od lady Faith:
"Bratře Cedriku, Richard právě požádal, aby mohl na pár týdnů odjet do Anglie. Během té doby bude Elsie bydlet u mě, tak na ni prosím dohlédni.
Cedrik ztuhl. Takže teď dostal za úkol soužití s dívkou, která nedokáže sebrat energii ani na to, aby ztišila budík?
Skvělé,' zamumlal si pod nosem a před očima se mu míhaly představy, jak si podrážděně mne obličej. Otočil se k ní a už teď se děsil toho, co ho čeká.

"Lady Elsie! Ta slova ze sebe vyklouzla s velkou neochotou.
Lady Elsie se instinktivně napřímila. "Ano!
Ze sestry Lily vycítila strach ze sira Nyghta, ale mladý panoš vypadal docela neškodně - hezký, milý, dokonalý ve všech směrech. Ale sir Nyght jí připadal jako démon!
V jejich nesčetných duchaplných soubojích ho ani jednou nepřekonala.
"Poslouchej pozorně, Elsie, zařizuji kuchaře, který se postará o jídlo. Ať tě ani nenapadne stěhovat se do mého prostoru! Chladný tón sira Nyghta prořízl vzduch, jeho intenzivní pohled byl pronikavý.
Lady Elsie se zamračila, zaskočená. "Jak to myslíte?
"Nemohu tě vystát! Sir Nyght po ní střelil pohrdavým pohledem. 'Od hlavy až k patě, včetně tvé osobnosti a všeho mezi tím, jsi pro mě naprosto nesnesitelná!
To byl ale vtip! Kdo by s ní vůbec chtěl žít?
Lady Elsie vyplázla jazyk a odvětila: "Jen si mě klidně nemějte ráda! Nejsem přece kus masa!"
Podráždění sira Nyghta se jen prohloubilo.
Elsie se však cítila překvapivě povznesená, dokonce příliš nabitá energií, než aby se jí chtělo spát. Vyskočila, upravila klimatizaci o stupeň a odskočila si do sprchy, pobrukujíc si přitom melodii.
Voda konejšivě tekla a zahalovala ji teplem.
"La la la la~" zpívala si pro sebe a pak náhle ztuhla uprostřed broukání.
Počkat - nebyl sir Nyght dříve mnohem laskavější? Proč se teď choval jako blbec?
"Je možné, že... Lady Elsie zachytila svůj odraz v zamlženém zrcadle. "Jsem snad ošklivější?
Zamlžené sklo odhalilo její tvář - kulatý obličej se světlýma očima, rovným nosem a broskvovými rty. Kromě trochu ostřejší čelisti než dřív vypadala stejně.
"╭(╯^╰)╮ To je určitě jeho zhoršující se vkus! Sestra Lila si mumlala pod nosem. Lady Elsie si utřela vlasy do sucha a vyšla z koupelny, jen aby zjistila, že sir Nyght ještě neodešel.
Stál na balkoně a telefonoval.
'Wongu, rozhodně nedovolím, aby u nás Elsie zůstala! Co...? Ty jsi jí koupil nábytek a oblečení?! Počkej, z jakého důvodu? Nikdy nepatřila k mým blízkým přátelům. Jak bych mohl... Veselé chování sira Nyghta se vytratilo, když ukončil hovor a otočil se ke svému dědečkovi, lordu Edgarovi. "Nuže, dědečku, co myslíš: měli bychom rodinu rozšířit o další dítě nebo o další snachy?
"Hmm... To asi záleží na rozhodnutí sira Nyghta,' uchechtl se dědeček Edgar.
...
Sir Nyght pohlédl na obrazovku, kde na něj vybaflo jasné oznámení 'Volání ukončeno'. Jeho výraz zjihl, a když se otočil, na okamžik ho omráčil pohled na lady Elsie, která tam stála s bosýma nohama na chladných dlaždicích.
Měla na sobě jen růžovou noční košili, která jí sotva sahala ke kolenům a odhalovala její štíhlé rovné nohy. Její měkké, pomalované prsty se neklidně pohupovaly, což bylo gesto, které bezděčně vyvolalo jeho podráždění.
"Takhle se oblékat s tak tlustýma nohama - jaký máš smysl pro módu, lady Elsie?" vynadal jí posměšným tónem.
'Říkej mi prostě Elsie!' odpálila ho a vzdorovitě zkřížila ruce. "A moje nohy nejsou tak tlusté!
"Jistě, a spousta hlupáků si myslí, že jsou chytří," dobíral si ji sir Nyght a vrhl na ni vyzývavý pohled.
Lady Elsie zrudla hněvem, rozmáchla se pěstí a vrhla se na něj.
Sir Nyght se jí snadno vyhnul, ale ona ztratila půdu pod nohama a překvapeně zalapala po dechu, když se převrátila dopředu a narazila do něj. Se žuchnutím dopadli na podlahu!

Lord Nyght nečekal, že padne. V tu chvíli mohl snadno ustoupit stranou, ale nevysvětlitelně to neudělal; místo toho objal lady Elsie kolem pasu.
"Fuj...
Když dopadli na podlahu, rty lady Elsie se střetly s bradou lorda Nyghta, náraz jí otřásl a málem jí vehnal slzy do očí.
Lord Nyght na okamžik ztuhl, než ji rychle odstrčil. Lady Elsie se na okamžik omráčená svalila na podlahu.
Panebože, políbila jsem právě lorda Nyghta?! Jak trapné... Přemýšlela a snažila se tvářit statečně. "Tys do mě strčil?!
Lord Nyght odvrátil pohled. "Jsi příliš těžká, málem jsi mě rozdrtila!
"Lorde Nyghte! Známe se už sedmnáct let! Sedmnáct let přátelství, a ty jsi mě jen tak odstrčil! Lady Elsie se nadechla a nafoukla tváře. "Co když jsem měla otřes mozku, co?
"Jsi paranoidní? Kromě toho, jak tě znám, zakopnout a praštit se do hlavy bylo stejně absurdní. Kdybys udělala něco ještě hloupějšího, možná by to vyvážilo ten tvůj slabý mozek! Lord Nyght se ušklíbl.
Neexistovalo, že by se mu pád na zem mohl nějak zranit, ne s jeho schopnostmi!
Lady Elsie si odfrkla. "Stejně jsi do mě strčil!
"Vrhl ses na mě!
"To proto, že jsi řekla, že jsem těžká!
"Cedrik byl jen věcný," řekl lord Nyght nenuceně.
"Devadesátikilová dívka je moc? Lady Elsie se už nedokázala ovládnout. Chtěla lorda Nyghta za jeho ostrý jazyk uškrtit!
Náhle se dveře do ložnice otevřely.
S hromadou nákupních tašek v ruce vešla se širokým úsměvem teta Petunie. "Elsie! Pojď se podívat na nové šaty, které jsem ti koupila!
Lord Nyght i lady Elsie v okamžiku ztuhli jako jeleni v záři reflektorů.
Ležel na podlaze a sotva se držel na nohou. Lady Elsie stála vedle něj, noční košili měla rozcuchanou, ruce zvednuté, jako by ho chtěla uškrtit.
Pro tetu Petunii to vypadalo, jako by se věnovali nějaké kompromitující aktivitě, která se z postele přenesla na podlahu... Panebože, jak vášnivé! A když si pomyslím, že Elsie byla tak dychtivá, že se málem vrhla na svého syna!
"Siretunie! Nech mě to vysvětlit!
"Wongu! Já to vysvětlím! Dvojice svorně vykřikla.
Teta Petunie zvedla ruce v posměšné urážce a prohlásila: "Ne, ne, ne! Neobtěžuj se s vysvětlováním! Já jsem tak otevřená! Vy dva, pokračujte!!!
Otočila se a zamyšleně za sebou zavřela dveře.
Lord Nyght: "...
Lady Elsie: "...
Dveře se s cvaknutím zavřely.
Teta Petunie poslala textovku svému manželovi, dědečkovi Edgarovi: Squee! Lord Nyght a Elsie se pohybují příliš rychle! Oni... oni vlastně...
Zprávy byly natolik neurčité, že sir Thomas hned pochopil a odpověděl úsměvným emotikonem: To mě těší.
Sirunt Sirgnes: ~\Já taky.
...
Uvnitř místnosti šťouchla lady Elsie loktem do lorda Nyghta. Naklonila se blíž a naléhavě zašeptala: "Myslíš, že to teta Petunie špatně pochopila?
Lord Nyght nastavil čelist a předstíral zamračený výraz. "Jsi zahleděný do svých vlastních iluzí! Co by lord Cedrik mohl špatně pochopit?
"Díkybohu! Lady Elsie si povzdechla a poplácala se po hrudi. Ale lord Nyght si náhodným pohledem našel její oblé tvary a na několik vteřin ho zastavil, než se odvrátil.
Zatraceně... ta otravná holka!
'Řeknu ti to jasně - jestli se odvážíš zůstat s mou rodinou, tak já...' Lord Nyght napodobil gesto podřezávající hrdlo: 'Rozumíš?

"Hej, sire Brighte," řekla lady Elsie, "myslíte, že se bratr Cedrik dnes necítí dobře?"
"Ten spratek! Nedivil bych se, kdyby ano," zavrčel bratr Bright a jeho tenké rty se sevřely.
Lady Elsie hravě mrkla. "Upřímně, co jiného můžeš čekat? Je zpátky doma a jeho otec je zase na služební cestě. Neměli bychom ho pozvat na večeři k nám?"
Postava bratra Brighta ztuhla a střelil po ní pohledem, jako by to byla ona, kvůli komu je nevrlý. Za jeho zády se mu v mysli tvořila barevná písmena: lord Cedrik je zpátky! Lord Cedrik má emoce!
"Mohl by bratr Cedrik přijít na večeři?" "Ano," odpověděla. Lady Elsie se zamyslela. "Aha, tak to u nás nejspíš zůstane přes noc! Ale hele, to je přece normální, ne? Já jsem u něj taky párkrát přespala, o nic nejde! A podařilo se mi vyhnout se spaní v protivně růžové ložnici babičky Edgarové...
"Tak už dost! Paní Elsie, moc žvaníte!" "To je v pořádku," řekla jsem.
Lady Elsie vycítila v tónu bratra Brighta upřímnou rozmrzelost a trochu se stáhla, protože si uvědomila, že možná překročila hranici. "Dobře, fajn! Ale ve skutečnosti o nic nejde. Jen jsem... reagovala na situaci. Poslední dobou se u mě v pokoji často potlouká." "Cože?" zeptala se.
Bratr Bright ji upřeně pozoroval. "Myslíš, že toužím spát v jeho pokoji? O tom si nechte zdát!"
(ˉ▽￣～) "Jasně, jako bych chtěla! Jeho pokoj je nejspíš chaotická zóna katastrofy. Kdo by tam chtěl spát?"
Lady Elsie se vnitřně usmála a pak se jí najednou rozsvítilo. "Počkej, myslíš, že je to proto, že moc jí? Velevážený sir Cedrik, celý ustaraný, že je u nás na obtíž?"
Bratr Bright zatnul pěsti a ramena se mu slabě chvěla, jak zadržoval frustraci.
Proč... proč vždycky všechno podává tak banálně?
Přízračné myšlenky na její odmítavý postoj na něj dolehly jako těžké břemeno. Vztyčil se do plné výšky, tyčil se nad ní a vyzařoval zastrašující auru.
"Lady Elsie, říkal, že mě vítá."
Lady Elsie mírně zrudla ve tvářích, ale rychle se vrátila ke svému normálnímu hravému chování. Zlomyslně zamrkala. "Tak to mi musí říct jednu věc: potřebuje, abych ho přivítala."
Nikdy nebyla typ, který by ustupoval, a pokud chtěl její bratr sir Bright hrát na vážnou strunu, hodně štěstí! Proč by si měla dělat starosti o jeho city?
Bratr Bright si nemohl pomoci, ale nad její troufalostí se ušklíbl. "Ach, perfektní! Takže Cedrik spoléhá na tvou motivaci. Proč se s těmi hereckými schopnostmi rovnou nestaneš hollywoodskou hvězdou? Tímhle tempem určitě vyhraješ Oscara!"
"Díky za kompliment~" Lady Elsie se zachichotala, poklepala si na zadek a tváře se jí rozzářily jako zářivé slunečnice. "Mám ho nechat u sebe? Vždyť on přece dává přednost našemu domovu!"
Hravě na bratra Brighta vyplázla jazyk a vychutnávala si ten žert.
"Jen do toho, pojďme si zažertovat!"
Bratr Bright do ní s podrážděným povzdechem strčil nohou, napůl pobaveně a napůl naštvaně, a pak se otočil k odchodu. Když vycházel, instinktivně si upravil své okouzlující vlasy - součást chlapecké image, kterou předváděl světu.
V tom prchavém okamžiku pocítil silnou vzpomínku: její lehkou vůni levandulového tělového mléka, jemnou hebkost jejích rtů a ten absurdně roztomilý ruměnec, když byla v rozpacích...
Proč na toho spratka myslel?!
...
Doma ve Velkém sídle se lady Elsie, rozzářená, obrátila na bratra Brighta: "Který pokoj je jeho?"
"Tamhle, " zabručel a dýkovitě se na ni zadíval, zatímco lady Elsie v jeho podráždění našla potěšující jiskru.
Lstivě otevřela dveře a zjistila, že prostor je zalitý pastelově růžovými odstíny, potřísněnými zářivými barvami cukrovinek. Na posteli seděl obrovský plyšový králík, který prakticky žadonil o společnost. Vrhla se na postel a samou radostí se kolem plyšové hračky obtočila.
Bratr Bright pozoroval její radostné dovádění se sevřenými rty.
"Jakmile táta projde dveřmi, táhnu ho zpátky domů!" opáčil a s posměšným zastrašováním se opřel o zeď. "Jinak bude muset lord Cedrik přijít na to, jak přežít beze mě!"

Lady Elsie vykulila oči. "Jo, jo, já vím," zamumlala, sotva dávala pozor.
Její kamarádka Serene mluvila o nové drtičce - opět. Zrovna když se lady Elsie chystala úplně přeladit, prolomilo ticho neodbytné zvonění telefonu.
"Bright! Scarlet! Uf, to je tak komplikované....
Rybím ocasem se jí konečně podařilo odpovědět. Hlas na druhém konci bublal vzrušením.
"Elsie! Tomu nebudeš věřit! Yestra potkala toho pravého! Říkám ti, že našla toho pravého!
Lady Elsie zamrkala a zpracovala radost, která se valila z její nejlepší přítelkyně Sereny. "Takže... kolik je to teď pro Yestru?
Její odpověď byla rychlá - příliš rychlá, jako vždy. "Aha, právě poslední! Ale věř mi, tohle je něco jiného. Je úplně bez sebe! Prý se seznámili na večeři a on byl takový hrdina, když ji zachránil, když si vyvrtla kotník na těch nebeských podpatcích.
Serene živě vykreslila scénu. Lady Elsie si prakticky dokázala představit svou kamarádku na druhé straně linky, jak se jí při vyprávění o tom klukovi třepotají zasněné oči.
'Dokonce mi poslal jeho fotku! OMG, je to super fešák! Mluvím o krasavci, kterému spadne čelist, takovém, kterého prostě nemůžete ignorovat!
Jistě, telefon lady Elsie se rozbzučel zprávou - na displeji se objevila fotka od Serena. Naklonila se, aby si ji prohlédla zblízka, a cítila, jak se jí rozpálila tvář.
Fotografie byla trochu rozmazaná, zřejmě pořízená potají - zachycovala vysokou, nápadnou postavu muže, který by klidně mohl zdobit obálku časopisu. Co jí však rozbušilo srdce, bylo zjištění, že hvězdou Sereniných sympatií není nikdo jiný než bratr Bright, její soused! To je ale trapas.
To si ze mě děláte legraci... - zašeptala a pohlédla na bratra Brighta, který si právě plnil pohár vodou. Vysoký a pohledný, s takovým tím sebevědomým vystupováním, působil tak perfekcionisticky, i když nenuceně vykonával jednoduchý úkol.
Serene pokračovala v hovoru na lince a nevšímala si narážek, které v mysli lady Elsie rostly. "Víš co? Poté, co jí pomohl, se do ní zakoukal! Ale jeho otec ho tlačí, aby mířil výš - něco o tom, že se nesmí zaplést s místními. Takže chce jen získat její číslo, aby jí mohl osobně poděkovat.
Lady Elsie si nervózně okusovala nehty a rychle se znovu podívala na bratra Brighta. S dobře tvarovanými rysy a nezaměnitelným půvabem rozhodně splňoval označení "hrdina".
"Jak si myslíš, že ti s tím pomůžu?" zamumlala si napůl pro sebe. Kdyby jen mohla ty dva k sobě přitisknout, aniž by to bylo divné...
"Každopádně, ahoj Serene! Musím jít!" spěchala, ukončila hovor, nazula si králičí pantofle a pelášila k bratru Brightovi. Pročistila si hrdlo a předstírala nenucenost.
"Ahoj, bratře Brighte! Mám pravdu, když si myslím, že se blíží sníh?
Jeho oči k ní přelétly a projevily nezaměnitelnou rozmrzelost. "Tak už to konečně vyplivni.
Lady Elsie se zhluboka nadechla a sebrala odvahu, aby mu ukázala svůj telefon. 'Jen se snažím na základě těch fotek zjistit, čí styl je lepší - co myslíš?
Otevřela Sereninu fotku bratra Zacharyho, aby ho trochu poškádlila. "Co myslíš... roztomilé, nebo, já nevím... ne tak roztomilé?
Vzduch se pohnul, když se posměšně usmál a zvedl obočí. "Nejsem ohromen.
"Cože? Vážně?
Než stačila zareagovat, vykročil vpřed a v očích mu zasvítil dravčí lesk. Jeho ruka našla její paži a držela ji na místě, zatímco jí bušilo srdce. "Lady Elsie, buďte opatrná. Opravdu se mi chceš plést do života?
Překvapená se zmohla jen na: "Ne! Dělala jsem si legraci... No tak, já ne...
Ale jeho stisk byl intenzivní, téměř bolestivý. "Nepleť se do věcí, kterým nerozumíš.
S lehkým škubnutím ji pustil, ale ze šibalského úsměvu, který se mu rozlil po tváři, jí přeběhl mráz po zádech. "Chceš se dohodnout? Hezky popros, trochu se přimluv... a možná tě pustím z háčku.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zimní objetí v Hazelwoodu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈