Mezi námi a hvězdami

Lady Serafína byla včelí královnou Eastvale Hamlet, která všechny kolem sebe okouzlovala sladkým úsměvem a andělským pohledem, jenž dokázal roztavit srdce. S jemnými rysy připomínajícími panenku byla ztělesněním milované holčičky a nebylo žádným tajemstvím, že její lehkovážný smích často maskoval mazanou povahu. Pokud se někdy rozplakala, bylo to nepochybně proto, že ji nějaký podlý chlapec šikanoval, a všichni se jí vrhli na obranu.
Když jí bylo pět let, už si vydobyla trůn mezi svými vrstevníky a vládla malé komunitě se směsicí půvabu a síly. Byla jedinou dívkou svého druhu, všichni ji zbožňovali a ona vládla svému provizornímu království her a předstíraných dobrodružství. Kdykoli si hráli na dům, vždycky se prosadila jako vůdčí dáma a hnala se kupředu, zatímco její houf kluků se zablácenými tvářemi ji následoval jako věrní poddaní a sloužil jejím rozmarům.
Jediným mráčkem v její slunečné říši byl nedostatek "princeznina chotě". Chlapci v okolí prostě nedosahovali jejích standardů. Přicházeli ověšeni špinavým oblečením, z nosů jim teklo jako ze zahradních hadic a křičeli: "Serafíno, Serafíno, sopel je slaný!". Ale nic z toho ji nějak nepobuřovalo.
Byl tu jen jeden uchazeč, lord Galén, kterého Serafína navzdory jeho kulaté postavě a každodennímu hýčkání rodiči odmítla jako "příliš buclatého" na to, aby se stal jejím chotěm. Místo toho ho odsunula do role "pomocníka v kuchyni".
Jednoho dne byla obloha jasná a dvůr zalilo slunce. Lady Serafina si hrála a vedla svůj soubor malých slečen, když její pohled padl na postavu stojící kousek od ní. V tu chvíli jí připadal jako zázrak. Lord Cedrik v neposkvrněné košili a nablýskaných botách vypadal jako maják naděje. Byl to v každém ohledu její osudový partner.
"Děvčata, nastupte! Moje princezna choť je přímo tam! Serafína přikázala a tucet malých chlapců se zablácenýma rukama se vrhl k lordu Cedrikovi.
Byl to výjev, který se Cedrikovi navždy vryl do paměti. Hejno chlapců se na něj vrhlo s úsměvem a pokřikem: "Chytili jsme princeznu choť! Strkali ho k půvabné dívce a on neměl šanci uniknout. Jeho čistý oděv byl brzy poznamenán otisky rukou od špíny a jeden obzvlášť nepořádný chlapec si otřel nos o Cedrikovo zbrusu nové oblečení.
Zdrcený chlapec, známý svou pořádkumilovností, se rozplakal. Ačkoli to byl právě jeho oděv, kdo byl ušpiněný, Cedrik si nemohl pomoci, ale měl pocit, že si ho Serafína navzdory chaosu kolem nich už vyžádala jako svého princeznovského partnera.
V překvapivém projevu laskavosti vytáhla Serafína svůj drahocenný kapesník - předmět, na který nikdy nenechala nikoho sáhnout - a jemně mu otřela slzy. "Neplač," řekla tiše.
Zářivým úsměvem odhalila nepatrný náznak svých perleťových běl a Cedrik, na okamžik okouzlený, si pomyslel, že je jako anděl, který byl seslán, aby ho zachránil z toho zmatku. Netušil, že ona je organizátorkou tohoto pandemonia a má v plánu ho udržet pod svou vládou ještě dlouho.
Poražený a zdrcený lord Cedrik se vrátil domů, zablácený a demoralizovaný. Mezitím Serafína, která ztratila zájem o hru, pohrdavě mávla rukou a prohlásila: "Tak jo, všichni se rozprchněte! Vzteklá královna pak následovala lorda Cedrika jako malý stín: "Počkejte na mě!
Za nimi zanedbaný sir Galén - často ponechaný na starosti vaření - vyhrkl: "Hm, kde se tu vzala ta malá víla?
Lord Cedrik se právě vrátil z babiččina panství a jeho nový oděv byl sotva čistý déle než pár minut. Svěsil hlavu a obával se matčina hněvu.
V tu chvíli si jeho zasmušilého chování všimla slečna Arabela. Zamračila se a Cedrik poznal, že je jeho matka nespokojená.
Naštěstí se ozvala Serafína a sevřela si lem šatů. 'Teto Agáto, je mi to moc líto. To naši kluci ze sousedství ho ušpinili. Prosím, nezlob se na něj!
Vzhlédla svýma velkýma nevinnýma očima, z nichž vyzařovala upřímnost, jako by měla na bedrech tíhu celého světa, a tetě Agátě roztálo srdce.
"Ach bože! Které děvčátko mě tak tahá za srdce? Odpověděla teta Agáta a vytáhla krásný barevný bonbón.
Serafina pokušení bylo přímo hmatatelné, přesto se její útlé prsty nepohnuly, aby ho uchopily.
'To je naše sladká sousedka, Serafíno! Dej jí bonbón, to jí udělá radost!" poznamenala Cedrikova babička, paní Elswythová, která si na Serafinu potrpěla.
"Děkuji, teto Agáto. Děkuji, babičko! Serafína bonbón přijala, ale její oči zůstaly upřené na lorda Cedrika. Takový okouzlující 'princ' jí nemohl proklouznout, musela na něj dávat pozor.
Když paní Elswythová viděla, jak je Serafína na Cedrika fixovaná, přitáhla si ho k sobě: "Serafíno, má drahá, tohle je můj vnuk Cedrik. Odteď bude žít tady, tak se s ním určitě spřátel, ano?
Oči jí zajiskřily vzrušením a vykřikla: "Samozřejmě! Budu ta nejlepší kamarádka na světě!
Dospělí se rozesmáli, zatímco Cedrik zrudl rozpaky a nepříjemně se poškrábal na tváři.
"Cedriku, jdi se s maminkou převléknout.
Když se Cedrik řídil jejími pokyny, nemohl si pomoci a ohlédl se na svého nového přítele.
Serafína si byla jistá, že teď už neuteče. "Babičko, já už jdu domů. Uvidíme se později!
Svižným krokem se vracela domů a těšila se, až se rodičům pochlubí sladkostmi, které právě ukořistila.
Paní Serafína se pro sebe usmála: "Můj princ zčervenal stejně jako cukroví. Jak sladké!
Věděla, že v jejich malém společenství bude jejich přátelství kvést jako v pohádce, plné sladkých chvil a dětských dobrodružství.

Lord Cedrik si konečně uvědomil krutou realitu - lady Serafina nebyla jen půvabná panenka. Ve skutečnosti byla vůdkyní té pestré party hadrových panenek, které se vyžívaly v hloupostech, jako byly únosy panenek. Všechno to pro ni byla hra, ale teď do ní vtáhla i jeho.
Být označen za "hlavní nevěstu" bylo pro kultivovaného lorda, jako byl on, absurdní. Koneckonců, který důstojný pán se podvolí panence? Už jen ta myšlenka byla k smíchu!
Odmítl se podřídit.
Lady Serafina se však nenechala odradit. Koneckonců celý ten cirkus s namlouváním měl být její zábavou - kdyby si nechtěl hrát, prostě by místo něj poslala své další přítelkyně, aby si ho nárokovaly.
Co však lorda Cedrika skutečně přivedlo do spirály zoufalství, bylo to, že si ho lady Serafína nejen hodlala nárokovat jako svou kořist, ale chtěla se na něm i doslova povozit. Z takové představy mu naskakovala husí kůže. On, nejčistotnější z lordů, nemohl připustit, aby se plazil po zemi jako nějaké zvířátko, pokryté špínou - ne, děkuji!
Aby toho nebylo málo, nedokázal už ani k lady Serafině vzbudit žádnou náklonnost; v jeho očích zcela ztratila svůj andělský půvab. Spěchal za svou babičkou Elswyth, aby si postěžoval, ale ta jeho rozčilování považovala za zbytečné. 'Mladý chlapec by měl být veselejší, jako ostatní divoké děti v sousedství - smát se a hrát si,' řekla.
Lord Cedrik si připadal, jako by se na něj zřítilo samo nebe.
Co se týče vytrvalosti lady Serafiny, která na něm jezdila jako na koni, no, to byla lekce přímo od jejích rodičů.
Jedné obzvlášť dusné jarní noci, kdy lady Serafína - měkká a přítulná dívka - hluboce podřimovala a občas se usmívala ve snu, její otec, lord Alaric, jen těžko odolával tomu, aby si vedle ní nevlezl do postele. Jeho toulavé ruce nebyly bezvýznamné, vzhledem k tomu, že s dámou Imogen už dlouho neměli intimní chvilky. Vzhledem k tomu, jak ohromující muselo být jejich spojení, nebylo divu, že z takového vášnivého setkání vzešla krásná dcera, jako byla Serafina.
Tehdy byly podmínky skromné, všichni sdíleli stísněné prostory. Kdykoli její rodiče toužili po intimnostech, zvedli svého miláčka k nohám postele a bez rozmýšlení pokračovali.
'Fuj, ona právě usnula!' Dame Imogen protestovala a odstrčila ho.
Ale lord Alaric byl mladý a sžíral se touhou. Její odmítnutí se změnilo v hravost a brzy se jejich rty sevřely.
'Nemůžu se držet zpátky; rychle, ucítíš, jestli mi stojí,' škádlil ji.
'Nestydatě,' odpálila ho, přesto si její ruka brzy našla cestu kolem jeho rozpáleného těla, až se jí vlastní srdce zachvělo horkem.
"Teď pomalu," odtušil, rám postele se pod jejich pohyby divoce pohupoval.
'Má drahá, já to nevydržím! Nech mě tě pořádně políbit," zašeptal.
V tlumeném světle se jejich těla zmítala a otáčela v šílenství vášně.
'Miláčku, dnes jsem viděl tuhle úžasnou knihu a naučil jsem se nové techniky, díky kterým se budeš cítit úžasně,' pochlubil se a jeho šarm byl patrný i uprostřed toho šílenství.
S každým otočením se kolem něj soustředila veškerá rozkoš a on si nemohl pomoct, ale vykřikl: "Ty umíš mačkat, viď? Kape z tebe.
Vrzání rámu postele se ozývalo a nechávalo v nevědomosti i jejich dítě, které se zřítilo do moskytiéry pod ním.
'Hodná ženo, pojď se na mně povozit!" vyzval ji udýchaně.
Dáma Imogen, vyčerpaná z víru jejich činnosti, protestovala: "Jsem tak unavená, nechci se svézt!
"Tak já tě svezu! Manželka je od toho, aby se na ní jezdilo! Převrátil ji na záda a třesoucí se rozkoší se rozjel.
"Budu na tobě jezdit navždy," slíbil.
Lady Serafína z těsného prostoru moskytiéry zachytila jen útržky rozhovoru: "Žena je určena k tomu, aby se na ní jezdilo.
To se stalo celoživotní posedlostí lady Serafiny.
Než se objevil Cedrik, neměla vůbec žádný cíl, na kterém by mohla jezdit.
Ale teď tu byl on, díky němuž se tyto představy staly hmatatelnými - lord Cedrik byl její budoucí manžel a ona byla rozhodnutá, že bude po jejím.
Bez ohledu na to, jak moc se Cedrik snažil skrývat, lady Serafína vždycky našla způsob, jak ho přemluvit, pozvat ho na hry, aby na něm nakonec opět seděla.
S širokýma, tmavýma očima plnýma zoufalství lord Cedrik bezútěšně přemýšlel,
Je možné, že na mně budou jezdit celý život?
Neboj se, naučíš se užívat si jízdu,' řekl mu v duchu zlomyslný hlas.
Ti malí byli prostě tak roztomilí; možná by jim pár hozených perel neuškodilo.

"Slečna Arabella a její rodina se opravdu nastěhovala! Dáma Imogen vykřikla, když podávala lady Serafině další porci jejího oblíbeného pokrmu.
Lord Alaric si povzdechl. "Samozřejmě, že ano. Vlastně dnes dokonce vzala svého syna Yanga k zápisu do školky. Přinesla mu pár dárků, aby zapadl a mohl chodit do stejné třídy s naší Serafinou.
"Opravdu? Paní Serafině se při pomyšlení, že bude mít Yanga ve třídě, rozzářily oči a její vzrušení překypovalo.
"Rozhodně! Ale musíš se o Yanga dobře postarat, nejspíš se v tom novém prostředí trochu bojí,' řekla dáma Imogen a v hlase jí zazněl smutek při pomyšlení na to, jakým problémům děti během rozvodu čelí.
"Slibuji! Je to prakticky můj bratr! Lady Serafina prohlásila a hrdě vypjala hruď.
Dáma Imogen a lord Alaric si vyměnili pobavené pohledy a odmítli sentiment lady Serafiny jako další z jejích hravých proklamací. Od té doby, co se lord Cedrik objevil na scéně, začala mu Serafína říkat "bratře", a teď se zdálo, že o tom ví celé společenství.
Lord Cedrik byl přítelem lady Serafiny z dětství.
"A co sir Galen? Zeptal se lord Alaric.
"Ten není můj bratr. Je mi jedno, co dělá,' řekla lady Serafína odmítavě.
Lord Cedrik doufal, že když půjde do školy, konečně unikne panovačné povaze lady Serafiny. Místo toho mu však matka stiskla ruku a vlekla se za ním, když ho lady Serafína vedla do třetí třídy paní Johnsonové. "Jangu, odteď budeš sedět vedle Serafiny. Vy dva můžete být spolužáci, ano?
Opravdu chtěl nesouhlasně zavrtět hlavou, ale při pohledu na jiskřivé oči lady Serafiny cítil, že mu slova uvízla v hrdle.
Připadalo mu to jako začátek noční můry.
Během hodiny chtěl jen tiše poslouchat, ale lady Serafína měla jiné plány - tahala ho za rukáv, škubala ho za ruku a zdálo se, že mu nikdy nedopřeje chvilku klidu.
Když konečně zazvonilo, bylo ještě hůř.
Lady Serafína lorda Cedrika pevně svírala a zajišťovala, aby se nikdo jiný nemohl ani podívat jeho směrem, natož se s ním spřátelit.
"Jsi můj bratr! Můžeš se přátelit jen se mnou! Lady Serafina směle prohlásila.
Lady Ginevra si to nenechala líbit. 'Proč by se měl přátelit jen s tebou? Lord Cedrik je rozkošný! To, že máš pár přívrženců, ještě neznamená, že si ho můžeš přivlastnit jen pro sebe!
"Lorde Cedriku, já se chci přátelit! Pojď si se mnou hrát! Lady Guinevere zářila jasným úsměvem, když stála vedle něj.
Lady Serafína vystřelila obočí vzhůru a její výraz potemněl, když stála mezi nimi. "V žádném případě! Přátelí se jen se mnou!
"Proč bychom tě měli poslouchat! Lady Ginevra odporovala a poskakovala na nohou. "Lorde Cedriku, nechcete být mým přítelem?
Lady Serafína se otočila a pohlédla na lorda Cedrika. "To je na tobě!
Lord Cedric se cítil zahnaný do kouta a zdrcený, a tak se v něm ozval vzpurný duch. "Chci se s ní přátelit!" prohlásil vzdorovitě.
Lady Ginevra se nad jeho prohlášením rozzářila radostí a sáhla po jeho ruce, ale on ji zastavil. Právě ji viděl, jak se dloube v nose, a to ho přimělo zaváhat. Přesto se rychle přesunul a postavil se vedle lady Ginevry. "Pojďme najít nějaké hračky!
Výraz lady Serafíny se změnil v okamžité zoufalství a její tvář se zkrabatila do drdolu. "Lorde Cedriku, přece nechcete být její přítel!
"Já se s ní chci přátelit! Je to moje volba," odpověděl lord Cedrik a vážným tónem se bránil její panovačnosti. V hloubi duše věděl, že potřebuje více přátel.
S tím se od ní odvrátil.
'Lorde Cedriku, už si s vámi nebudu hrát!' Lady Serafína vykřikla v naději, že ho zastraší.
Lord Cedrik ji však ignoroval a dál sledoval lady Ginevru.
"Wahhhh! Lady Serafině konečně ukáply slzy a pohled na její pláč tahal Cedrika za srdce. Když ji tak zoufale pozoroval, pocítil pocit viny.
Otevřel ústa a chtěl ji uklidnit, že už se s lady Guineverou nebude tahat, ale už byla obklopena svými přáteli, kteří se ji snažili utěšit.
Znovu zavřel ústa, stále rozpolcený mezi oběma dívkami, ale neschopný vyslovit své myšlenky.

Nakonec se lord Cedrik k lady Guinevere kvůli hrám nepřipojil. Místo toho si našel koutek u police s knihami v rohu místnosti a zahloubal se do knihy. Právě tak se rozloučily cesty dvou dobrých přátel.
Lady Serafína, dychtivá dokázat svou rozhodnost a chladné chování, seděla na stoličce bokem a odmítala se podívat směrem k lordu Cedrikovi, nos měla ve vzduchu. "Hm, ten nesnesitelný lord Cedrik," pomyslela si. Po hodině ani nepočkala na svého "malého chotě". Když její přítel odešel, sir Galén, takzvaný 'chlapec na dříví', se za ní vlekl.
"Serafíno, Serafíno! Pojďme si vzít nějaké sušenky, ' zvolal sir Galén a jeho veselá tvář rozzářila místnost.
"Jen když se se mnou podělíš o čokoládovou náplň," odpověděla. Čokoládová mazlavost byla prostě nejlepší.
"Platí! Pojďme," zacvrlikal sir Galén a táhl ji za sebou, zatímco na lorda Cedrika hodil "hmph".
Cedrik je sledoval, jak ruku v ruce odcházejí, a rty se mu přitom dmuly. Pocítil záchvěv neštěstí. Když po škole nastal čas jít domů, lady Serafína se se svým malým chotěm stále nesmířila, přestože Cedrik seděl v prázdné třídě úplně sám a tvářil se žalostně.
Když zazvonilo, lady Serafína se rozběhla ke dveřím, bez rozmýšlení skočila matce do náruče a dychtivě naléhala: "Mami, pospěšme si a jdeme!" "Cože?" zeptala se.
Dáma Imogen ji škádlila: "A co tvůj malý choť? Ty ho nechceš?
"Rozešli jsme se! Serafína se odtušila a nasadila co nejvážnější a nejodměřenější chování.
'No, nemůžeme ho tu jen tak nechat. Tvoje babička mě požádala, abych ho vzala s sebou,' odpověděla Dame Imogen. Mávla na Cedrika, aby přišel blíž. 'Cedriku, tvá matka potřebuje, abys šel s námi.'
Cedrik si už zvykl na matčinu zaneprázdněnost a neházel flintu do žita; místo toho se roztomile postavil vedle dámy Imogen. "Děkuji, teto Agatho.
Když viděla, jak se chová, zabrnkalo to dámě Imogen na srdce. "Hodný chlapec! Pojďme a já vám oběma cestou koupím zmrzlinu.
Lady Serafina poskočila radostí. 'Jsi nejlepší, mami! Miluju tě!
Cedrik také pocítil záchvěv vzrušení; tmavé oči mu zajiskřily, ale přesto se dokázal udržet. 'Teto Agáto, jenom jednu přines pro Serafínu. Já žádný mít nebudu.
Serafína po něm střelila pohledem a najednou k němu pocítila záchvěv lítosti, ale její hněv převládl a ona si odfrkla s pohrdavým otočením hlavy.
Dáma Imogen vzala za každou ruku jedno dítě a cítila se neuvěřitelně šťastná, když řekla: "Jedno pro Cedrika, jedno pro Serafínu, a ani na jednu šišku se nesmí zapomenout.
A právě tak byly obě děti nadšené. Byl to opravdu nádherný den, vychutnávat si zmrzlinu a přitom sledovat dovádění černého kočičího policejního náčelníka - dokonalejší už to být nemohlo!
Sakra, moje malá ratolest utekla! Když vidím, že Serafína vypadá tak smutně, pojďme ji zasypat trochou lásky, ano? Mwah!

Druhý den ráno lady Serafina na včerejší nepříjemnosti úplně zapomněla. Plná vzrušení naléhala na matku, aby ji a Cedrika vzala do školy. Dáma Imogen jí rychle otřela obličej a postříkala ji sladce vonícím parfémem slečny Arabelly, díky němuž voněla jako kytice květin. "Cedrik už jel s maminkou, " vysvětlila.
"Jak to, že odešel tak brzy?" Lady Serafína se nakrčila.
"Cedrikova máma musí do práce, " řekla dáma Imogen a pomohla jí přezout se do bot.
"Ale ty musíš taky do práce," podotkla lady Serafína.
"Až později, " odpověděla dáma Imogen.
"Aha." Na okamžik se zamyslela, ale zůstala nespokojená. "Odteď by měl Cedrik chodit do školy s námi."
"Ale nerozešli jste se vy dva včera?" Dáma Imogen si ji dobírala.
"Jo." Lady Serafina na to zjevně zapomněla a zamyšleně se zamračila. "Nevadí, odpouštím mu. Koneckonců je to můj přítel. Táta říkal, že by ses měla starat o své vlastní přátele."
Dáma Imogen se začervenala a přemýšlela, kdy ta malá holčička začala odposlouchávat. Opravdu potřebovala najít způsob, jak lady Serafinu přimět, aby spala sama, když teď dospívá.
Když dorazily do školky, lady Serafína se vrhla k Cedrikovi, který tiše seděl. "Proč jsi na mě nepočkala, abychom šly do školy spolu?" "Ne," odpověděla.
Cedrik se na ni mlčky podíval.
Lady Serafína se zamračila ještě víc a snažila se napodobit otcův zuřivý výraz, aniž by si uvědomovala, jak hloupě to vypadá. "Proč mi neodpovídáš?"
Cedrik se na ni smutně podíval a vzpomněl si, jak osaměle se cítil, když ho včera ignorovala. Rty se mu mírně zachvěly. "Neříkala jsi, že už nikdy nechceš být kamarádka?" "Ne," odpověděla.
Když promluvil, v očích se mu zaleskly slzy.
Srdce lady Serafiny roztálo. Vzpomněla si na to, co se stalo předchozího dne, a zaváhala, než řekla: "Můžeme být zase přáteli?
Cedrik mlčel a zřejmě zvažoval své možnosti. Zklamaně odběhla a vrátila se se dvěma sušenkami. "Tady, to je moje svačina. Dám ti obě, buďme zase kamarádi!" Cedrik se usmál.
Cedrik se podíval na sušenky, všiml si, že čokoládová náplň je stále neporušená, a přikývl: "Dobře."
Vzal sušenky a do jedné se zakousl a sledoval, jak na něj lady Serafína dychtivě hledí a pusa jí slintá. Nakonec jí nabídl čokoládovou stranu. "Tady, Serafíno, to je pro tebe."
"Cedriku, jsi nejlepší!" vykřikla, klovla ho do tváře a pak spokojeně chroupala sušenku.
Sir Galén, který čekal, až se s ní bude moci podělit o svačinu, zděšeně ustoupil stranou, když viděl, jak Cedrika políbila. "Paní Serafíno!" sevřelo se mu srdíčko.
"Co se děje?" zeptala se, zmatená rozzlobeným výrazem sira Galena.
"Podělil jsem se s tebou o tolik svačin, a přesto jsi mě nepolíbila," rozčiloval se sir Galén.
"Nejsi můj přítel." Lady Serafína po něm střelila pohledem.
Cedrik i sir Galén zrudli; Cedrik z rozpaků a sir Galén ze vzteku.
"Hm!" Sir Galén odšlápl, protože se cítil lady Serafinou zrazen za její jednání.
"Už mě nemůžeš líbat," otřel si Cedrik tvář, kam ho políbila.
"Proč ne?" zeptala se a naklonila hlavu.
"Moje máma říká, že bys neměla líbat holky a holky by neměly líbat kluky," odpověděl Cedrik a tvářil se vážně.
"Ale já jsem výjimečná, " prohlásila pyšně lady Serafína a hlavu měla vztyčenou jako páv, který předvádí peří.
"Proč jsi výjimečná? Cedrik se zeptal.
Lady Serafína na něj ukázala: "Protože jsi můj přítel a chci tě políbit, když na to budu mít chuť.
Cedrik svého předchozího výroku litoval a nechtěl být znovu jejím přítelem.
Po noci plné mlčení lady Serafína a Cedrik nakonec obnovili své přátelství.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi námi a hvězdami"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈