Zlomené stíny léta

1

"Není to špatné, nech Luciuse nejdřív ochutnat.

Kolem ní se ozval strašidelný smích, až se Summer nekontrolovatelně otřásla. Slzy jí smáčely černou pásku přes oči.

Z nedalekého okolí slyšela srdcervoucí výkřiky, které se mísily se zvuky trhající se látky a hrubého mužského dechu, a každý zvuk jí řezal křehké nervy.

Měla pocit, že je to hned vedle.

Zápěstí měla pevně spoutaná silnými provazy, až ji z toho bolelo. Opřela se o zeď za sebou, bála se vykřiknout, tělo se jí třáslo jako osika.

Vedle ní se zdálo, že je tam asi tucet dalších Elařiných dětí.

Všechny byly podobného věku, každé z nich plakalo, ale protože měly ústa utlumená látkou, jejich vzlyky vycházely jako žalostné kňourání.

Summerino chvění zesílilo.

Když přijela na autobusové nádraží, litovala, že nasedla do toho černého auta.

Ale teď už nemělo smysl toho litovat. Přivezli ji sem, bez možnosti úniku...

Černá látka přes oči se jí hrubě odhrnula a náhlý jas ji donutil několikrát zamrkat, než dokázala rozeznat okolí.

V místnosti připomínající přepravní kontejner seděl nebo ležel tucet mladých, krásných elarských dětí. Každé z nich bylo svázáno provazy, oči a ústa měly zakryté černou látkou a nemohly vidět ani mluvit.

Několik mužů se pohybovalo mezi elarskými dětmi, jako by si vybírali zboží, občas stiskli rozvíjející se hrudníky nebo osahávali oblá těla mladých dívek. Když viděli ponížení a strach vyrytý do tváří elarských dětí, které plakaly, ozýval se jejich smích s pocitem zvrácenosti.

Summer opět stékaly po tváři slzy.

Jeden muž v pracovním oděvu se sklonil, aby si ji prohlédl, a stáhl jí látku z úst. Štípl ji do tváře a strčil jí špinavé prsty do úst a zkontroloval jí zuby.

Pak překvapeně zavolal na jiného muže: "Tahle má úhledné bílé zuby. Podíváme se, co s ní můžeme udělat.

Summer nevěděla, kam ji chtějí odvést, ale ať už to bude kdekoli, nemohlo to být dobré. Srdcervoucí výkřiky jí naplnily uši, teď už tlumené, zněly, jako by tomu, kdo křičel, nezbýval dech.

Nekontrolovatelně se třásla a prosila: "Prosím, nechte mě jít. Neřeknu ani slovo. Máma zavolá policii, jestli se nevrátím...

"Zavolá policii? Muž v pracovním oblečení se chlípně zasmál. "To zní zábavně. Milujeme vzrušení.

Summer se při jeho chlípném pohledu sevřelo srdce a po tvářích jí tiše stékaly slzy. Táhl ji za ruce, její tělo bylo ochablé strachem. Sotva mohla chodit.

Když ji táhli ven, zahlédla otevřené dveře vedle.

Nějaký muž držel Elařino dítě přitisknuté ke stolu a hrubě si na ní smlsnul. Láhev od piva se skutálela z desky stolu, roztříštila se o podlahu a zaneřádila zem rozbitým sklem, nedopalky cigaret a zmačkanými ubrousky.

V té špinavé místnosti muž brutálně napadl mladou, krásnou dívku z Elary.
Dívka se rozvalovala na stole, její tělo bylo nahé, oči bez naděje. Když vykřikla, měla chraplavý hlas, jako by jí do úst někdo vrazil písek.

Krev jí tekla proudem, a přesto do ní muž dál strkal a těžce chrčel. V mžiku zavrčel, když vyvrcholil.

Summer tu scénu s hrůzou sledovala a po tvářích jí stékaly slzy. Otočila se a pokusila se utéct, ale někdo ji popadl zpátky a sevření jí téměř rozdrtilo zápěstí.

Tohle nechci - prosím, nechte mě jít - prosila, tvář měla mokrou od slz a nohy jí změkly, když se zhroutila na podlahu.

Muž však její prosby ignoroval a táhl ji dál chodbou, až se zastavil před dalšími dveřmi. Dvakrát zaklepal a zevnitř se netrpělivě ozval hlas: "Pojď dál.

Muž otočil klikou a vtáhl Summer dovnitř, přičemž se na ni hravě vyptával muže, který už byl v místnosti.

'Hej, šéfe, co si o tom myslíte? Je dost dobrá?

2

V prostorné místnosti uprostřed stál hnědý stůl s notebookem. V letním světle spočívala na myši ruka, která patřila muži, jehož nohy - oblečené do ležérních hnědých kalhot - byly vidět pod stolem. Poblíž seděl pár neposkvrněných bílých tenisek.

Nebyly to ty špinavé, ušmudlané, které nosil drsný muž, jenž se přetahoval o její bok. Ne, tohle byly čisté bílé sportovní boty. Summer byla vždy vychovávána v dobrých mravech; rodiče jí vštěpovali, jak je důležité udržovat si vzhled. Už jako studentka trvala matka na tom, aby se denně převlékala, a připomínala jí, že když se boty ušpiní, měly by se vyčistit.

Summer tedy předpokládala, že chlapci v bílých teniskách jsou dobře vychovaní, ale muž před ní toto přesvědčení popíral. Vypadal úplně stejně jako ta banda mužů, která nedbale napadla nebohou Elaru, a přesto tu byl v těch pozoruhodně čistých botách.

Ohromená Summer se na okamžik zarazila, než muž označovaný jako Východní bratr promluvil a jeho hlas byl protkán netrpělivostí: "Jestli se ti nelíbí, pošli ji pryč.

Muž svírající Summerinu paži jí začal lichotit a postrčil ji o několik kroků vpřed. 'No tak, Východní bratře, podívej se na ni. Má rovné a bílé zuby. Neříkal jsi, že se ti to líbí? Tahle se těžko hledá...

Východní bratr odložil myš a opřel se do křesla. Summer si poprvé pořádně prohlédla jeho tvář - bledou pleť, jednoduchá víčka a mírně prodloužené vlasy. Na temeni hlavy měl krátký chomáč, který zmírňoval odměřenost jeho pohledu.

Jeho černé oči ji přelétly a zamrazilo ji v zádech. Summer se zachvěla a po tváři jí stékaly slzy, jak se snažila ovládnout své chvějící se tělo. Klekla si na zem, sklonila před mužem hlavu a zvolala: "Prosím, nech mě jít. Budu si pamatovat tvou laskavost. Prosím...

Summer věděla, proč ji sem ten drsně vypadající muž přivedl. Brzy se ocitne právě na tomto stole, stejně jako ta ubohá Elara odvedle. Představa, že bude vystavena nevýslovnému násilí, ji naplňovala děsivou hrůzou.

"Prosím..." vykřikla se zoufalstvím v hlase.

Drsný muž, rozčilený jejím hlasitým křikem, ji otráveně škubl za vlasy. "Proč sakra brečíš?

Zvedl ruku, připravený udeřit ji do hlavy. Východní bratr se však zamračil a místo toho obrátil pozornost na její uslzenou tvář. "Tak dost. Nech ji tady, už můžeš jít.

"Dobře, Východní bratře. Užij si to,' odpověděl muž s úlisným úsměvem, odešel a zavřel za sebou dveře.

Jakmile dveře cvakly, Summer couvla, po tváři jí stékaly slzy a celým tělem se jí rozléval strach.

Východní bratr otevřel zásuvku a vytáhl nůž, pak vstal a přistoupil k ní.

Summer drkotaly zuby, jak prosila: "Prosím... nezabíjej mě... prosím...".

Muž se nad ní tyčil jako obrovská šelma, která zastiňuje třesoucího se králíčka.

"Pomoc!" křičela a tloukla hlavou do dveří.

Chytil ji za ramena a přitiskl ji ke dveřím.
Summer v hrůze zavřela oči a vydala ze sebe vyděšený výkřik: "Ach...

Pak všechno zčernalo.

Když konečně vyděšeně otočila hlavu, uviděla na podlaze ležet přeříznuté provazy.

Tváře měla ještě mokré od slz a její široce rozevřené, vytřeštěné oči se upřely na muže, který se vrátil na své místo u stolu. Mluvil s chladnou lhostejností.

"Zůstaňte zticha a nedělejte povyk.

3

V letním parnu se Summer přistihla, že u vchodu uklouzla a klopýtla.

Po chvíli hrůzy se její tělo cítilo slabé, bez jakékoliv síly. Prsty se jí třásly, když s vytřeštěnýma očima zírala na muže sedícího před počítačem a bála se, že luskne prsty a přikáže jí, aby si lehla na stůl.

Tváří v tvář muži, který ji mohl kdykoli násilně přemoci, Summer svíral silný strach, její pohled se na něj upíral a každý okamžik jí připadal nekonečný.

Zběžně prohledávala zbytek místnosti a zoufale hledala něco - cokoli -, co by mohlo posloužit jako zbraň, alespoň něco ostrého, třeba nůž.

Tahle místnost se vůbec nepodobala špinavému, rozcuchanému nepořádku té, kterou právě prošla.

Podlaha byla bez poskvrnky, stůl byl úhledný, a dokonce i pohovka byla dokonale čistá. Polštář, který na ní spočíval, jako by vybízel ke krátkému odpolednímu spánku, zatímco po straně ležela úhledně složená černá přehozená deka, jejíž měkké okraje zřejmě vyzařovaly uklidňující vůni připomínající sluneční světlo.

Když si Summer prohlédla místnost, obrátila pozornost k muži za stolem.

Ten byl upřeně zahleděný na obrazovku počítače, prsty létaly po klávesnici, občas sáhl po sklenici vody vedle sebe, aby se opět soustředil na obrazovku, aniž by zvedl pohled.

Takhle uběhla celá půlhodina, kdy byl zabraný do práce a ani jednou ji nevzal na vědomí.

Summer, stále ve střehu, matně zaslechla dětský křik hned za dveřmi a vzápětí se ozval mužův těžký dech.

Zavřela oči a prsty se jí chvěly úzkostí.

Mohla by být další na řadě.

Ale netušila kdy.

Zda to bude poté, co dokončí práci na počítači, nebo třeba po večeři, či dokonce až se osprchuje, nedokázala říct.

Po tvářích jí začaly stékat slzy, jak ji zaplavily vzpomínky na Rhodes House, kde tak zoufale chtěla být.

Maminka jí řekla, že dnes budou mít k večeři dušené vepřové, a ona zatoužila vrátit se do Rhodes House, najíst se, pořádně se vykoupat a lehnout si do vlastní postele a v klidu si odpočinout.

Jak moc si přála, aby to byl jen sen.

Prchavá noční můra.

Cinkání klíčů utichlo a muž zvedl pohár s vodou, aby se napil, ale zjistil, že je prázdný. Vstal a vykročil ke dveřím.

Summer na něj zděšeně zírala, oči vytřeštěné a slzy jí padaly jedna za druhou.

Přicházel.

Konečně si pro ni přišel.

Každý pór na její kůži byl elektrizován hrůzou.

Přesto jen přistoupil k chladiči vody u dveří, doplnil si vodu a vrátil se na židli u stolu.

Summer ho omámeně pozorovala.

Ani se na ni nepodíval, jen se napil vody a pokračoval v psaní na počítači.

V tiché místnosti se ozýval jen jejich mělký dech a rytmické ťukání do kláves.

Summer už to nemohla vydržet, úzkost ji hrozila přivést k šílenství. Zachvěla se a konečně promluvila: "Kdy... kdy... se chystáš...
Poslední dvě slova se jí zadrhla v hrdle.

Muž vzhlédl od počítače a v očích se mu zablesklo podráždění, jako by byla nevítaným rozptýlením. Jeho hlas zněl poněkud ochraptěle z nepoužívání: "Cože?

'Vy... mi nic neuděláte?" zeptala se a po tvářích jí stékaly slzy, když na něj upřela oči.

"Co udělat?" zeptal se a zmateně svraštil čelo, jak ji studoval.

Po chvíli se zdálo, že mu svitlo, vytáhl ze zásuvky nůž, vstal ze židle a přistoupil k ní.

Summer ucouvla a ustoupila ke dveřím. "Co chceš dělat?

Neměla žádné zábrany.

Ten nůž jistě nebyl na její vlasy.

Nekontrolovatelně se třásla, tělo měla přitisknuté ke dveřím a hlas se jí lámal strachem: "Pomozte mi... prosím... nezabíjejte mě...

Muž jí nožem rozřízl šaty a nemilosrdně jí strhl kalhoty na zem, zatímco vzduch naplnil zvuk trhající se látky, přerušovaný jejími výkřiky.

Jediným rychlým pohybem jí přeřízl spodní prádlo.

4

Muž hodil její nahé tělo na pohovku.

Když Summer vydala pronikavý výkřik a snažila se mu vyhnout, spadla na ni měkká deka.

Byla to černá deka.

Strhla ji a odhalila své uslzené, rozmazané oči.

V jejím zorném poli byl muž skloněný a svraštil obočí, jak si prohlížel její nohy.

V ruce potěžkával vojenský nůž a nechal si čepel spočinout v dlani.

Po chvíli jí nůž přetáhl přes stehno a rozmazal krev, která jí vytékala na vnitřní stranu nohy.

Summer byla zaskočená, zcela zmatená jeho počínáním.

Přesto nějakým nejasným způsobem vycítila, že zřejmě nemá v úmyslu ji napadnout.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Byl to muž v pracovním oblečení, jeho hlas byl mastný a oplzlý.

"Šéfe Dongu, večeře je hotová.

Dong vstal, aby otevřel dveře. Jakmile se otevřely, dělník rychle nakoukl dovnitř a naskytl se mu pohled na rozházené oblečení a roztrhané spodní prádlo rozházené po podlaze.

Jeho oči prohlédly místnost a přistály na Summer, která se schovávala pod tenkou dekou na pohovce.

Plakala, tvář měla zbrázděnou slzami. Když ho uviděla, její tělo se zachvělo a ještě víc se schoulila pod deku.

Nemohl přece říct, že by šéf Dong měl v oblibě takové věci.

Dělník to v duchu zaznamenal a dychtivě očekával další příležitost, jak takový "balíček" doručit přímo do Dongovy komnaty.

"Už jste toho viděl dost? Dong se netrpělivě zeptal a pohlédl na něj.

Dělník rychle zvedl ruku, aby si zakryl oči. "Už jsem viděl dost, šéfe Dongu. Chcete, abych podával jídlo, nebo...?

"Není třeba. Přinesu ho sám,' odpověděl Dong a vykročil vpřed. Chodba před nimi měla několik dveří, z nichž každé tlumilo slabé výkřiky nesčetných hlasů, které se ozývaly zevnitř. Zdálo se, že každá z dívek byla přitisknutá k zemi nebo brutálně vlezla do postele, jejich vzlyky byly syrové a pronikavé.

Dongovi se svraštilo čelo.

Dělník se rychle vmísil do hovoru: "Chlapi brzy skončí. Nebudeme vás dlouho rušit.

Dong mlčel a zamířil rovnou do jídelny.

U jídelního stolu seděl mladý muž s potetovaným trupem a holou kůží.

Přistoupil k němu a zavolal: "Strýčku Čchine.

"Hmm. Čchin Čung přikývl, počkal, až se posadí, a pak řekl: "Slyšel jsem od křivohubého Li, že jsi přijal dívku z Elary.

Dong nonšalantně přikývl: "Jo.

'Dřeš se do úmoru, málokdy tě vidím s někým, kdo se ti líbí,' poznamenal Čchin Čung a pak se obrátil k dělníkovi stojícímu stranou. 'Nech ji tady. Není třeba ji posílat pryč.

Dělník pohotově odpověděl: 'Chápu.'

Dong se zakousl do jídla, polkl a pak řekl Čchin Čungovi: "Děkuji, strýčku Čchine.

"Jsme přátelé, není třeba takových zdvořilostí. Kromě toho tě raději obsloužím, než abys pro mě něco dělal,' uchechtl se Čchin Čung, když přendával do Dongovy mísy trochu zeleniny, pak se zarazil a náhle si vzpomněl na svou posedlost čistotou. Spěšně se ušklíbl: "Raději si přendej do jiné misky.
Na Dongově tváři se objevil lehký úsměv. "Díky, strýčku Qine.

Když se po večeři vrátil, už z chodby slyšel Summerin vysoký pláč.

Svraštil čelo a vešel do pokoje, kde Lucius a Čtyřoký tahali Summer za tenkou deku. Odhozené oblečení už ti dva posbírali a hodili do koše.

Protože znal Dongovu posedlost čistotou, skupina se vrhla na úklid, zatímco on jedl, a plánovala ušpiněnou dívku pěkně vyprat.

Nečekali však, že jí po tom všem ještě zbývají síly - což se jasně ukázalo, když se z ní snažili vymotat deku. Právě když se ji chystali odnést, zaslechli kroky u dveří.

"Šéfe Dongu," zavolali.

Když viděli Dongův zamračený výraz, rychle dodali: 'Rychle ji odsud dostaneme, šéfe Dongu. Vy jděte napřed, my neuděláme ani hlásku.

5

Když Lyon seděl v tlumeně osvětlené vězeňské cele, seznámil se s mladíkem jménem Quinn Azure. Quinn byl bystrý a technicky zdatný, takže si vysloužil přezdívku "Technik". Během jejich pobytu za mřížemi, kdykoli došlo k poruše vězeňských počítačových systémů, dozorci ho přivolali k opravě. Netrvalo dlouho a všichni ve věznici si uvědomili, že tichý chlapec, který málokdy promluvil, je nedílnou součástí technického provozu.

Když byl Quinn propuštěn, zřejmě utratil celé jmění, aby dostal ven i Lyona, i když mu zbývalo ještě pět let trestu. "Chlapče, " řekl Quinn a položil Lyonovi uklidňující ruku na rameno, "máš potenciál. Drž se mě a už nikdy se nebudeš starat o základní potřeby."

Lyon nebyl Quinnovým životním stylem nijak zvlášť ohromen, ale cítil silný pocit vděčnosti. Jeho propuštění byl dluh, který hodlal splatit, ať tak či onak. Dnešek byl druhým dnem jeho závazku vůči Quinnovi.

Řekl Quinnovi, že pokud pro něj bude pracovat tři roky, bude volný. Možná to bylo Quinnovo nařízení, ale každý z jeho spolupracovníků se k Lyonovi choval s nepatřičnou úctou a oslovoval ho "bratře Lyone", jako by měl stejnou autoritu jako jejich vůdce. Lyona to zneklidňovalo.

Každý den byl plný frustrace a znechucení, zejména když byl přímým svědkem reality jejich zlověstných operací. Lákali mladé ženy do svých spárů, předváděli je a nakonec je prodávali v odlehlých koutech světa tomu, kdo nabídl nejvíc. Lyonova role v této zvrácené dohodě spočívala v tom, že Quinnovi pomáhal s praním špinavých peněz - převáděl jejich hotovost na digitální aktiva a spravoval pro něj investice. Znepokojivé je, že se žádné z dívek nikdy nedotkl.

Dnes však své pravidlo, které si sám uložil, porušil. "Položte ji na zem. Odvedu ji na toaletu, " instruoval dvojici mužů, jemně zvedl třesoucí se mladou ženu Elaru a kolébal ji v náručí, zatímco mířil k toaletě.

Toaleta byla sotva zvukotěsná a opodál se zpoza tenkých stěn ozývalo chrčení a výkřiky další mladé ženy. Elara se v jeho objetí třásla a po tvářích jí stékaly slzy, jak kňourala: "Prosím, nech mě jít. Zaplatím ti... cokoli budeš chtít, jen mě nech jít."

Muž, který ji zahnal do kouta, ji hodil pod sprchovou hlavici a podal jí postřikovač. "Umyj se," přikázal hrubě.

Elara stála jako přimražená, dívala se na Lyona a snažila se pochopit situaci. Lyon zůstal sedět u stěny, ze rtů mu visela cigareta a vydechoval kouř. Měl ostrou čelist a bledou pleť, která zvýrazňovala žíly na krku. Vypadal nenuceně odměřeně, naprosto klidně, zatímco ve vzduchu kolem něj visela téměř zlověstná atmosféra.

Pro Elaru byl jeho vzhled klamně nevinný - mohl by se vydávat za staršího bratra ze sousedství. Přesto se k němu všichni chovali s úctou vyhrazenou autoritám. Rychle usoudila, že je v této operaci špičkou, pravděpodobně jedním z mužů zodpovědných za jejich neutěšenou situaci. Muž jako on by ji nenechal odejít.
S nadějí a hrůzou, které se jí proplétaly v hrudi, se chvějícím se hlasem zeptala: "Co ode mě chcete?"

Lyon na ni upřel oči, jeho hlas byl po kouři hluboký a chraplavý. "Spolupracuj se mnou a budeš moct jít."

Srdce se jí rozbušilo, jak jí projela nedůvěra. Slyšela ho správně? Slzy se jí dál rozlévaly, když na něj zírala a její široké, lesklé oči byly plné strachu a naděje - laň, která se ocitla ve světle reflektorů.

"Opravdu?" zalapala po dechu a jen stěží ovládala svůj třas.

Lyon si od ní vzal rozprašovač, nečekaně se namočil pod vodu a pára se smísila s kouřem, který se stále držel ve vzduchu. "Já lidi nepodvádím, " odpověděl, jeho hlas byl stále chraplavý, ale nyní měkčí, přemlouvavý.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zlomené stíny léta"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️