Mezi stíny a tajemstvími

Světla zablikala.
Malcolmova svatba byla za dveřmi a vedle pozvánky neodolal a dobíral si svého přítele Chena Everharta kvůli jeho vysokým nárokům. Potřeboval snad v osmadvaceti letech, bez přítelkyně po boku, pomoc s radami ohledně randění?
Když zpráva dorazila, Chen Everhart stál u postele, jeho sestra Dorian Brightwoodová ho chytla za kravatu a přitáhla si ho k sobě, aby ho políbila.
Jeho ruka si našla cestu k jejímu pasu, když jí uvolnil řetízek na krku, dychtivý svléknout jí šaty.
Dorian se často chovala stydlivě, ačkoli to byla ona, kdo inicioval věci, ovinula mu ruce kolem krku, drtila se o něj, až se mu postavil. Ale když došlo na samotný čin, styděla se.
Stůl nebyl vhodný, pohovka také ne. Musela to být postel - dveře pevně zamčené, závěsy zatažené, takže svítilo jen jedno noční světlo.
Nejdřív se svlékla, a když si Chen Everhart začal rozepínat košili, zahlédl, jak si zakrývá oči a prsty se jí rozestupují jen natolik, aby na něj mezi nimi mohla pohlédnout.
Nenuceným pohybem ji chytil za kotník a přitáhl ji k sobě. Ztratila rovnováhu, rukama se opřela o postel a překvapením vytřeštila oči. Přitiskl si její ruku k opasku a pokynul jí: "Udělej to sama.
Když kovová spona cvakla, tváře Doriana Brightwooda zrudly. Když spatřila, jak z něj vyrazilo vzrušení, instinktivně ucukla.
Chen Everhart ji nonšalantně držel za kotník a přitahoval ji k sobě. Klekl si mezi její nohy, naklonil své tělo a připravil se do ní vstoupit.
Hned druhý den poté, co potvrdili svůj vztah, se objednal na vasektomii - antikoncepční pilulky mohly být škodlivé a kondomy nebyly nikdy skutečně spolehlivé. Odmítl vystavit svou malou sestru nekontrolovatelnému nebezpečí a vzal toto břemeno na sebe.
Když obešel potřebu kondomu, byl Dorian už úplně mokrý od předchozích doteků. Jeho úd se o ni několikrát otřel a vyvolal v ní sérii tichých, nepřetržitých vzdechů. A pak do ní vklouzl, její teplé, lákavé tělo ho zcela obklopilo.
Jak se jí jeho špička roztahovala, její stěny se kolem něj stahovaly, nasávaly ho dovnitř, zatímco značná část zůstávala venku, což Dorianu přimělo k tomu, aby přerušovaně vydechla, když se mu přitiskla ke krku: "Bratře...
Jazyk jí stydlivě vykukoval, jak se jí zvedal hrudník a její křehká kostra se k němu tiskla. Jasně růžové bradavky se mu otřely o hruď, pevně se k němu přitiskla a něžně ho políbila na rty.
Čen Everhart přesunul jednu ruku na její zátylek a pomalu se věnoval tomu, jak cítil, jak je jí těsno, chtěl, aby měla čas se přizpůsobit.
A tak se pohyboval krůček po krůčku a záměrně ji hladil.
Jeho prsty přejížděly po jejích rtech, prsou, podbřišku a klouzaly po citlivých bocích až na plyšový zadeček. Nakonec si našly cestu k jejímu drobnému, bolavému klitorisu a jemně třelily citlivý pupen.
Jeho prsty byly ztvrdlé od hry na violoncello, a když ji hladil, zatajil se jí dech a se sténáním, které naplnilo celou místnost, zaklonila krk. Zrak se jí rozmazal, lýtka se jí nekontrolovatelně chvěla, jak rozkoš zaplavila její smysly, vlhkost se rozlila a zvlhčila polovinu prostěradla.
Jak se vlhkost hromadila u základny stehen, stékala jí po oblém pozadí a vsakovala se do látky postele, až jí z toho běhal mráz po zádech.

Dorian Brightwoodová cítila, jak ji zaplavují vlny hanby, a rukou si zakryla oči ve snaze skrýt stud. Tváře ji pálily od ucha ke spánku a rty jí zbledly, protože se příliš kousala. Když už se zdálo, že víc nesnese, Cecilia Everhartová využila okamžiku a bezohledně se vnořila hluboko do Doriany. Síla nárazu způsobila, že se Doriance vyboulil podbřišek, a vlny vášně způsobily, že se jí nekontrolovatelně zvedl hrudník.
Dorian se už nemohla déle držet zpátky; její rty se mírně roztáhly, jak z nich unikaly tiché vzdechy a nádechy. Její hlas byl křehký a chvějící se, když volala: "Bratře...
Cecilie přitiskla prsty na Dorianovy rty, roztáhla jí zaťaté zuby a přinutila ji vypustit zvuk. Druhou rukou zajistila Dorianovo štíhlé zápěstí, vytáhla jí ruce nad hlavu a přidržela zápěstí u sebe. Dorian se před Cecilií obnažila, ruce nad hlavou, obličej nezakrytý, krk prohnutý dozadu, odhalující její bledá ňadra, vztyčené bradavky, vypnuté břicho a napjatou oblast mezi stehny.
Oči měla doširoka otevřené a v tlumeném světle lampy se v nich mihotala směsice zmatku a rozkoše: "Bratře...
Její hlas se chvěl a mísil se s jejími vzdechy. Dorianovo tělo bylo křehké od narození; měla světlou pleť, lehký a jemný hlas. Ačkoli byla průměrně vysoká, měla malou postavu, takže působila křehce jako květina, která se může každou chvíli zlomit. Přesto se Cecilie pokaždé, když se bála, že na ni příliš tlačí, objala nohama Cecilii kolem pasu a přitáhla si ji zpátky.
S hlavou zakloněnou dozadu vydala Dorian tlumené zasténání, líbala Cecilii a odmítala ji pustit: "Bratře, nemůžu tě pustit...
Dorian zakňourala, otřela se tváří o Cecilii a tvář se jí leskla slzami. Pak se sklonila a jemně kousla do Ceciliina ohryzku, jako když se štěněti prořezávají zuby, pomalu je okusovala a šeptala: "Bráško, vrať se brzy, bráško...
Cecilie si z koutku očí setřela Dorianovy slzy: "Vrátím se, až budu hotová.
Bezmocně si povzdechla a zlomila se v jemném úsměvu: "Žádala jsem tě, abys šel se mnou, ale ty jsi nechtěl.
Dorian se nakrčil, jako by chtěl něco říct, ale Cecilie to nedokázala zachytit. Naklonila se blíž, aby to slyšela znovu, ale náhle ji to vytrhlo ze snění.
Noční světlo ve Velkém apartmá stále vrhalo matnou záři. V pokoji byl pořádek a chlad, notebook na stole se přepnul do pohotovostního režimu a právě se začínalo rozednívat. Tohle byla Ceciliina poslední noc na služební cestě a ne poprvé se jí zdálo o Dorianu Brightwoodovi. Pocítila záchvěv bezmoci, protřela si spánky, sáhla po telefonu a otevřela připnutou konverzaci na WeChatu.
Historie jejich chatu se zastavila na Ceciliiných dlouhatánských připomínkách, v nichž Dorianu varovala, aby zůstala v bezpečí, pokud půjde v noci ven, a aby jí dala vědět, až se vrátí domů. Dorian však zatím neodpověděl. Byly čtyři hodiny ráno. Cecilia se měla dnes vrátit domů a Dorian nebyl typ, který by zůstával venku celou noc. Musela se vrátit domů příliš vyčerpaná a jít rovnou spát, příliš unavená i na to, aby poslala zprávu.
Jejich vchodové dveře byly vybaveny zvonkovou kamerou, kterou bylo možné sledovat na dálku z Ceciliina telefonu. Cecilie svraštila obočí a otevřela aplikaci, ale našla jen záznam Doriana, jak odchází.
Se zamračením vytočila číslo Doriana Brightwooda.

"Dobrý den, pane Everharte," ozval se ve sluchátkách ospalý hlas.
"Omlouvám se, že ruším váš odpočinek, " odpověděl jemně Čen Everhart a svraštil čelo. Nerad vyrušoval své zaměstnance z odpočinku, zvláště v tuto časnou hodinu. Bylo teprve šest hodin ráno, což byla doba, kdy ještě nikdy nikoho tak brzy nevytočil. "Nemohu se dovolat Dorianu Brightwoodovi. Zdá se, že se nevrátila domů. Mohl byste ji prosím jít zkontrolovat?"
Po krátké odmlce dodal: "Až začne pracovní doba, informuji Everhart Enterprises, že dnes nemusíte přijít. Na vaši docházku to nebude mít vliv a ještě vám celý den zaplatí jako přesčas. Samozřejmě, pokud vám to nevadí..."
Na druhém konci se ozvaly šustivé zvuky, které naznačovaly, že si volající rychle sbírá své věci. "Nevadí mi to. Jen mi pošlete adresu a kontaktní údaje a já se tam co nejdřív vydám."
Chen Everhart poděkoval a jakmile zavěsil, odeslal potřebné informace, než se vydal k odletové bráně.
Původně měl odletět odpoledne a plánoval se zúčastnit svatby kamaráda, ale hlodaly v něm obavy, které ho přiměly změnit let na ten nejbližší. Spěšně se vydal z hotelu na letiště.
Dálkové lety ho vždycky vyčerpávaly a po neklidné noci se cítil obzvlášť vyčerpaný a v hlavě se mu honily obavy o mladší sestru. Po vystoupení z letadla si protřel spánky a zkontroloval telefon, úzkostlivě doufaje, že se mu Dorian ozve.
Zatím se však od ní nic nedozvěděl. První oznámení byly zmeškané hovory od Gideona Riverse, zaměstnance, kterého pověřil péčí o Dorian. Vycházeli spolu dobře, když byla Dorian minulé léto na stáži v Everhart Enterprises.
V útrobách se mu usadil neklid, když hovor přijal. Po několika zazvoněních ho přivítal Gideonův hlas. "Pane Everharte, přistál jste."
"Ano, už jsem tady. Našel jste Doriana Brightwooda?"
"Našel, ale došlo k situaci - Dorian měla včera cestou domů autonehodu. Rozbil se jí telefon a odvezli ji do nemocnice. Proto se ti neozvala."
Sevřel telefon, jako by mohl trochu pohltit ten šok. Na hrudi ho tlačila těžká váha, která mu téměř ztěžovala dýchání. "Kde je teď? Je v pořádku? Ve které nemocnici? Pošlete mi adresu, okamžitě se tam vydám."
"Počkej, počkej. Nepanikařte. Je v pořádku, jen..."
Gideon krátce zaváhal. "Pošlu ti adresu. Ať tě doktoři zasvětí, až sem dorazíš."
Vzduch naplnila vůně antiseptik, když se Čen Everhart prodíral přeplněnými nemocničními chodbami. U dvou výtahů čekali lidé, a tak se otočil a vydal se po požárním schodišti, vystoupal po schodech do dvanáctého patra a dorazil k léčebné komoře, kde se nacházel Dorian.
Uvnitř seděla na lůžku, k ruce měla připojenou kapačku. Její tvář se rozzářila radostí, když ho spatřila. "Bratře!"
Zaplavil ho příval úlevy. "Jsem tak rád, že jsi v pořádku, " vydechl.
Ale její další otázka se do té úlevy zabodla jako jehla. "Kde jsou máma a táta? Nepřijdou za mnou? Zase mají spoustu práce se schůzkami, nebo se hádají?"
Chvilková útěcha se vypařila, když ji nahradily obavy. Chen Everhart stál jako přimražený a zpracovával její slova.
Gideon, který ho dosud mlčky pozoroval z boku, vykročil vpřed, aby ho pozdravil. "Zdravím, pane Everharte. Posaďte se. Dojdu pro doktora Malcolma."
Unavený Chen uznale přikývl. "Díky. Zvládl jsi to dobře. Teď si běž odpočinout."
Gideon přikývl a vyšel z Léčebné komory, nechávaje Čena a Doriana o samotě.

Dorian Brightwoodová se stále usmívala, když se na něj bezstarostně podívala. Poté, co s někým ukončila rozhovor, mávla na něj rukou: "Jak je, brácho? Vypadáš, jako bys viděl ducha. Je to proto, že máma s tátou nemohou přijít? Stejně mě nechtěli vidět - vždycky jsme tu jenom my dva." "A co ty?" zeptal se.
Když mluvila, Dorian k němu natáhl ruku a hravě mu zatřásl zápěstím.
V tu chvíli se před pokojem objevil doktor Malcolm a lehce zaklepal na dveře. Cecilia Everhartová se k němu otočila, aby se na něj rychle podívala, a pak se vrátila k Dorianovi. 'Jdu si na chvíli odskočit s doktorem Malcolmem ven, abychom probrali, jak se ti daří a jak dlouho tu budeš muset zůstat.
Dorian přikývl a pustil zápěstí, když mu s úsměvem zamávala.
Cecilie otevřela dveře a pozdravila doktora Malcolma. 'Dobrý den, jsem členka pacientovy rodiny. Jak se jí daří?
Doktor vypadal mladě, zhruba stejně starý jako Cecilie, měl čisté, naleštěné brýle a bílý křiklavý plášť. Byl vysoký a světlý, s ostrými rysy. "Dobrý den. Jsem doktor Malcolm, pacientčin terapeut. Moje nadřízená měla dnes ráno operaci, takže nemohla přijít; jsem tu, abych vás zasvětil do situace.
Doktor Malcolm neztrácel čas zdvořilostmi. Přešel rovnou k věci a informoval o Dorianově stavu. 'Udělali jsme CT a magnetickou rezonanci a podle nich je všechno v pořádku - žádné krvácení, žádné poškození tkáně. Při rutinním kognitivním vyšetření se však ukázalo, že v jejím poznávání jsou určité nesrovnalosti...
Vytáhl z Dorianovy zdravotní dokumentace list s kognitivním hodnocením, který Cecilie okamžitě poznala - byl na něm Dorianovo písmo.
Doktor Malcolm ukázal perem na jeden ze sloupců a zeptal se: "Jaké je dnešní datum?
Cecilie cítila, jak jí při pohledu na datum, které Dorian napsal, spadl kámen ze srdce.
Nebyl to dnešek. Bylo to před pěti lety - v den, kdy jejich rodiče zemřeli při autonehodě.
Podle našeho odhadu se domnívá, že je to pět let,' pokračoval doktor Malcolm.
Krátce se odmlčel a odhadoval Ceciliinu reakci. 'Rádi bychom se dozvěděli více o její zdravotní anamnéze za posledních několik let. Můžete mi říct o svém vztahu k ní? Jste příbuzní, nebo něco jiného?
Rodina nebo něco jiného.
Kdysi byli jen rodina - sourozenci spjatí krví -, pak si byli bližší než sourozenci. Ale teď? Za co se teď vůbec počítali?
'... Já jsem rodina. Jsem její bratr," podařilo se Cecilii říct s lehce ochraptělým hlasem. 'Vždycky měla od mládí zdravotní problémy, ale nic vážného - až do toho data, co napsala... To byl den, kdy zemřeli naši rodiče.
'Je mi to líto,' řekl doktor Malcolm a jeho výraz se změnil, když stiskl pero. 'Její případ je docela delikátní a nemáme úplně jasno v tom, co přesně se s ní děje. Obáváme se, že prozrazení přesného data by mohlo vyvolat reakci, proto jsme se o něm zatím nezmínili. Dnes ráno jsme se radili s psychiatrickým oddělením, později s vámi tyto záležitosti podrobně proberou.
Gestem ukázal ke dveřím kanceláře. "Moje kancelář je přímo tam; kdybyste se chtěl na něco zeptat nebo něco potřeboval, neváhejte zazvonit nebo nás přijďte vyhledat.
Cecilie ztratila řeč a jen přikývla, že děkuje.
Jak se během dne pohybovala mezi jednotlivými odděleními, závěr jí byl jasný: Doriana pronásledovaly vzpomínky na smrt jejich rodičů a opětovné objevení se podobných situací v ní vyvolalo stresovou reakci, která způsobila, že se vrátila v čase do doby, kdy jejich rodiče ještě žili a oni byli jen sourozenci - nevinní a nedotčení tragédií.

Stav Doriana Brightwooda byl stále nejistý a ona se ještě nedozvěděla celou pravdu. Cecilii Everhartové se ji podařilo uklidnit a seděla před Léčebnou komnatou a věnovala se hovoru s přítelem.
Chtěl se dnes vrátit, zmeškal svatební oslavu Vetřelce a cítil potřebu omluvit se za svou nepřítomnost.
'Jo, už je v pořádku, jen odpočívá,' potvrdil a nahlédl do Léčebné komory. 'Moc mě mrzí, že jsem tam nemohl být a všem vám pogratulovat. Až se potkáme příště, určitě vám to pořádně oslavím.
Pár byl stále na koni z lásky, pravděpodobně uprostřed večeře plné smíchu a radosti. Každé povzbuzení a přání všeho dobrého z druhého konce linky v něm rezonovalo a bylo v ostrém kontrastu s pochmurnou realitou, které čelil. Poté, co zkontroloval, jak se Dorian cítí, a nabídl Cecilii několik utěšujících slov, nenuceně poznamenal: "Jsi na Doriana opravdu hodná. Až si najde přítele, možná už nebude mít tak starostlivého bratra jako ty.
Cecilie se zasmála, když ukončila hovor, přesto však stále držela ucho přitisknuté k telefonu a prodlévala v okamžiku. Sdílené štěstí z manželství mu připadalo nápadně cizí - nikdo by takovému páru nikdy nenabídl požehnání.
Nahlédl přes sklo Léčebné komory a všímal si Doriana, který tvrdě spal omámený nevědomým spánkem.
Byla to ta nejlepší sestřička na světě, která si zaslouží jásot a požehnání - ne uvězněná ve stinném koutě, navždy spjatá se svým bratrem způsobem, který se zvrhl v kyselý.
Nikdy neuvažoval o tom, jak by měla vypadat jejich budoucnost, nebo se spíš neodvažoval konfrontovat složitosti jejich vztahu, podobně jako nikdy nepředpokládal, že se věci zvrtnou do takového chaosu.
Byli pokrevní sourozenci - on byl její bratr, kterého měla od dětství vždycky na jazyku, a ona mu záviděla jeho přátele. Jejich představování často probíhalo oklikou, aby vysvětlili svá odlišná příjmení; ona převzala příjmení jejich otce, zatímco on matky, což vedlo k neobvyklému kontrastu, který vyžadoval dlouhé vysvětlování: "Jsme sourozenci, jenže moje sestra je Brightwoodová a já Everhartová, takže jeden je Dorian a druhý Cecilie." "A co je to za příjmení?" zeptal se.
Tisíckrát opakoval jejich vztah, přesto sklouzl z kolejí a propadl se do temnoty.
-Dělilo je od sebe pět let, přičemž jejich propletenec začal před třemi lety.
Všechno to začalo dva roky po autonehodě jejich rodičů, když bylo Dorianovi právě dvacet.
Během té doby si všiml, že se uzavřela do sebe, uvězněná v síti svých skrytých úzkostí. Vzal si tedy volno a doufal, že si s ní bude moci promluvit od srdce a splní svou roli staršího bratra, který ji provede jakýmikoliv zmatky, jimž může čelit.
Blábolil o nevyhnutelných zmatcích, které přicházejí s dospíváním, a o tom, jak je důležité říct bratrovi, pokud ji někdo šikanuje, a opakoval tak radu jejich zesnulého otce. Dorian, opřený o stůl a hrající si s kuličkou, k němu vzhlédl, když skončil. Tvář měla bledou, ale nabídla slabý úsměv. "Bratře, jde o to, že si myslím, že jsem se do tebe zamilovala.
Zvuk mramoru, který se odrazil na podlahu, se prudce ozval a s odporným zaduněním dopadl na zem a na jeho srdce.
Dlouho se s tímto zjištěním vyrovnával.
V období po smrti rodičů Doriana trápily noční můry, což je přimělo přestěhovat si pokoje blíž k sobě. Cecilie tak mohla reagovat, kdykoli zaslechla zvuky z Dorianovy kajuty.
Dveře nebyly nikdy zamčené, mohla za ním kdykoli přijít pro pomoc, pokud se cítila znepokojená.
Dorian také nikdy nezamykal její dveře, takže mohl volně vstupovat dovnitř.
Zpočátku mělo toto uspořádání zajistit, že se bude moci kdykoli přihlásit, ale po tom dni se dynamika začala měnit.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a tajemstvími"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈