Mezi stíny a světlem hvězd

Po opětovném setkání se Sirucas Sinclair a Evelyn Lawsonová znovu ocitli v propletenci, jako by se svět venku stal jen vzdálenou vzpomínkou. Svůj vztah nikdy nedefinovali; ani to nepotřebovali. Významný pohled, záhadná textová zpráva - už jen to mluvilo jejich tajným jazykem.
Zlatavé odstíny zapadajícího slunce zahalily rušnou obchodní čtvrť Crown a zbarvily vše do teplých odstínů, zatímco podzim šeptal své sbohem. Evelyn stála v kanceláři ve výškové budově a dívala se dolů na ulice pod sebou. Auta proudila jako řeky a chodci se jako příliv valili k obzoru. Vytáhla telefon a prsty přelétla po displeji, aby odeslala zprávu: "Máš dnes službu?"
-Není ve službě. Co si dáš k jídlu?
Evelyn hravě vykulila oči: "Bez služby je to nuda."
"Aha..." Sirucas odpověděl s pochopením: "Tak já si vyměním směny, můžeš mě večer navštívit."
-- Proč?
--Abych se trochu pobavil.
Evelyn se při čtení těchto slov zkroutily rty do úsměvu a srdce jí poskočilo. Spokojeně odložila telefon, zkřížila ruce a opřela se o chladné sklo oken od podlahy ke stropu. Zaklonila hlavu a sledovala zářivý západ slunce, který přecházel z ohnivě oranžové do sytě karmínové a setkával se s indigovou oblohou v úchvatném objetí.
O několik hodin později se v šeru Doktorovy kajuty ozývaly tlumené vzdechy a tiché sténání. V místnosti svítila jen jedna lampa, která vrhala stíny na rozházené učebnice, zbytky svačin a načmárané poznámky uprostřed chaotické směsice lékařských papírů. Na plyšové, tmavě červené pohovce ležel jemný kabátek, zatímco na podlaze ležela opuštěná průsvitná punčocha, která vedla ke sotva zavřeným dveřím, kam spadl další pár červených podpatků a vytvořil svůdnou scénu.
Další podpatek visel z nohy ženy, jejíž svůdná postava se zachytila uprostřed cesty, když klečela vedle postele. Atmosféra byla nabitá, elektrizující, pulzující v rytmu jejich těl. Sirucas ji svíral, jeho ruce zkoumaly křivky jejího těla a vyvolávaly tiché výkřiky rozkoše, když se spolu pohybovali, ztraceni ve své divoké vášni.
"Ááá... Buď něžný! Zničíš mě...' žadonila, když ji zaplavily pocity a cítila, jak v ní narůstá tlak. 'Tam ne!" zalapala po dechu a její tělo se napjalo, když ucítila intenzivní tlak zezadu.
Rychlým pohybem ji vytáhl nahoru a donutil ji, aby se mu postavila čelem, dech se jí mísil s žárem touhy a zakázaného vzrušení. Noční žár je obklopil a utkal složitou tapisérii touhy a potřeby. Vlny rozkoše se přes ni přelévaly, zdrcující a zároveň vzrušující, jako by se topila v oceánu extáze a narážela na rozeklané útesy vášně.
Nakonec, když bouře dosáhla vrcholu, sklouzla dolů, odevzdala se objetí okamžiku a stále se nabízela, zatímco on si dál užíval plodů jejich společného šílenství.
Uprostřed tepla a vlhka jejich propletených tvarů se už nedokázal udržet; s posledním prvotním řevem se zcela odevzdal, vlil do jejich společné intimity veškeré napětí týdne a naplnil ji pocitem konečného spojení, které přesahovalo pouhou fyzickou existenci.

Mísící se tekutiny Evelyn Lawsonové a Lucase Sinclaira prosakovaly štěrbinami jeskyně, stékaly po jeho stále ještě vztyčeném údu, aby zvlhčily její břicho a promočily prostěradlo pod ním. Lucas zůstal zabořený v Evelyn, jejich údy propletené. "Co tě přimělo k tomu, abys mě dneska v noci tak zpustošil?" Evelyn zavřela oči, krátké vlasy se jí od potu lepily na čelo. Vyčerpaná Lucasovým důkladným milováním se líně zabořila do prostěradla a nechtěla pohnout ani brvou. "Po týdnu abstinence jsem po tobě zatoužila."
Lucas Evelyn v tomto stavu zbožňoval - v práci chytrá a panovačná, v posteli nespoutaná a dusná. "Pak nemám jinou možnost než uspokojit ta tvá hladová ústa." Převrátil ji na záda, jeho napůl ochablý úd vyklouzl z jejího citlivého těla a vyvolal v ní chvění. Evelyniny nohy se ovinuly kolem jeho štíhlého pasu a její zduřelá, zanícená kůže se k němu přitiskla. V tlumeném oranžovém světle bylo všechno mlhavé a jasné zároveň.
Lucas zpečetil její rty polibkem, jejich jazyky tančily a proplétaly se, sliny jim stékaly po koutcích úst. Po delším polibku se mírně odtáhl, stále je spojovala šňůra jejich spojených tekutin. "Chyběl jsem ti, když jsem byl pryč?" Evelyniny napůl zavřené mandlové oči se leskly postkoitálním uspokojením. Jemnými prsty s červenými hřebínky dráždila tmavé vrcholky na jeho hrudi. "Myslela jsem na nás na balkoně, na pláži, v bazénu, v koupelně..." Její hlas byl hutný a zakouřený, stále ještě ochraptělý z jejich vášně.
Lucasovi se při těch vzpomínkách vařila krev. Pouhá vzpomínka na jejich pokusy na těch místech v něm znovu zažehla oheň. "Takže ses nemohla dočkat, až se vrátíš, abys dostala víc, co?" Bez dechu jí zašeptal do ucha a jeho ostrý dech ji polechtal na ušním lalůčku. Evelyn, vítězně, pohnula boky, její kluzký vchod vyhledal a obklopil hladkou hlavičku jeho údu. "Mmm..." Kousla se do rtu a tření jeho hřídele ještě zvýšilo její rozkoš. "Myslela jsem, že jsme to u tebe v kanceláři ještě nezkoušeli... tak jsem tady."
Lucasovo odhodlání se zlomilo, jeho racionální mysl přehlušila tělesná touha. Klekl si mezi její nohy, vášnivě přirážel a znovu získával kontrolu. "Tak zvrácený. Jak bez toho budeš žít?"
Místnost zahalená do hlubší tmy nedokázala zakrýt teplo jejich smyslného objetí. Byli jako dva vyprahlí poutníci, kteří našli pramen, navzájem se vyživovali, doplňovali. Vroucí vroucnost mezi nimi přepnula všechny vypínače. Lucas zvedl Evelyniny nohy na ramena a hluboce se do ní ponořil. Evelyn se prohnula v zádech a její tělo ho bezvýhradně vítalo. "Ach... tak dobré... rychleji, prosím..."
Lucas se už nemohl déle držet zpátky. I když se už jednou udělal, Evelynina přitažlivost jeho zdrženlivost rozbila. Zcela se oddal hlubinám jejího těla. "Ach... nekoušej..." zasténal a pomalý ústup prodlužoval jejich společnou blaženost. "Nemohla jsem si pomoct." Evelyn, hravě se dmoucí, zakňourala. S tím se kolem něj zlomyslně sevřela a vyvolala další vlnu extáze.
Měsíc se schoval za mraky a noc byla stále hlubší a chladnější, ale žádný chlad nedokázal proniknout žárem jejich společného okamžiku.

Při prvním setkání se dvakrát propletli a uhasili svou dlouho trvající žízeň. Evelyn Lawsonová, obnažená a bez ostychu, se odlepila od země a posbírala své šaty rozházené po podlaze. Její tělo se pohybovalo s grácií, zbytky jejich vášně jí stékaly po stehnech a dokonce potřísnily plyšový koberec. V přítomnosti Lucase Sinclaira jí stud připadal jako cizí pojem. Bez obav si navlékla spodní prádlo, střed těla plný jeho esence, a vsedě na pohovce si začala metodicky stahovat punčochy.
Lucas Sinclair si upravil brýle, oblečený v obleku Byrona Whitea, a pak se otočil, aby zachytil provokativní pohled na Evelyn. Hrdlo se mu stáhlo a bezděčně polkl. Odměřenými kroky se k ní přiblížil. "Už odcházíš?" zeptal se.
Evelyn, soustředěná na své oblečení, nevycítila žádnou blížící se hrozbu. "Jo, a co dál?" odpověděla nevšímavě.
Lucas v mžiku objal Evelyn kolem ramen, položil ji na stůl, roztrhl jí punčochy a kalhotky odsunul stranou. Jeho úhledně zastřižené prsty si našly cestu do jejího nitra. "Tak nerada mě pouštíš. Držíš se mé podstaty."
"Lucasi, ty maniaku, co to děláš?" Evelyn odvětila a bezmocně mávala končetinami.
Jak jeho prsty pokračovaly v průzkumu, její tělo reagovalo směsicí rozkoše a uvolnění a promáčelo papíry pod ní. Byly to Lucasovy dokumenty, zničené Evelyninými tekutinami, inkoust se rozmazával na kdysi čistých stránkách. Seděla tam, nohy zdobily roztrhané punčochy a její intimní partie byly stále citlivé, přesto si nemohla pomoci a reagovala na jeho vtíravé doteky. Lucasovy oči, temné a intenzivní, odpovídaly jeho činům, když se odhalil, jeho erekce pulzovala, žíly vystupovaly jako had připravený zaútočit, bez váhání se do ní nořil a svazoval je v neúprosném rytmu. "Vezmi si to," zamumlal Lucas, jeho slova byla skoupá, ale jeho záměr jasný, soustředěný výhradně na dosažení extáze.
Oba byli plně oblečení, přesto intimně spojení. Jeho šíře se s jejím vzrušením ještě více zvětšila a vyhladila v ní každý záhyb. Evelyn se zapřela, nohy obtočila kolem jeho pasu a hlavu zaklonila ve sténání. "Ach... ano... Lucas...
"Hmm," zněla jeho stručná odpověď.
'Já tě prostě... nemůžu nechat jít...' Její udýchaný šepot se přerušil, její potěšení bylo zřejmé, když se jí do očí draly slzy. Objala ho kolem krku.
"My... se musíme zase rozloučit... Evelyn zašeptala a jemně okusovala Lucasovu klíční kost, své oblíbené místo.
"Nikdy... Už se nikdy nerozejdeme,' odpověděl Lucas a políbil ji na ušní lalůček, její skryté citlivé místo, z čehož jí přeběhl mráz po zádech. Evelyn se utopila v moři, které představoval Lucas Sinclair, a jejich spojený chtíč a láska vyvrcholily v rychlém, silném vyvrcholení. Evelyn spolupracovala s jeho pohyby a pevněji ho sevřela. '... Zítra odjíždím," zalapala po dechu.
'Počkej na mě,' zašeptal Lucas, jeho rty se táhly od jejího ucha k tváři a cestou jí zasazovaly polibky lehké jako pírko, stírající její smutkem naplněné slzy. "Počkej na mě, Evelyn, budeme spolu...
Rozkoš mezi nimi narůstala, stoupala jí po páteři a oslňovala mozek. V noci její mysli vybuchl ohňostroj a Evelyn se přitiskla k Lucasovi, zcela otevřená a zranitelná, ztracená v čistém uvolnění, a myšlenkami se vrátila do doby před sedmi lety.
Toho jarního dne, pulzujícího životem, ztratila Lucase Sinclaira, jako když se mořská panna promění v prchavou pěnu, vrátí se do moře a už nikdy neuvidí svého prince.

Pro Evelyn Lawsonovou to bylo neklidné odpoledne, protože se stresovala nad blížícími se zkouškami. Tlak se stupňoval a myšlenka na matematiku ji přiváděla do rozpaků. Ty rovnice a symboly jí připadaly jako cizí jazyk, nesrozumitelný a skličující. Hodiny matematiky byly všedním mučením, a kdykoli její spolužáci začali diskutovat o rovnicích, Evelyn se přistihla, že usíná, ukolébána zvukem jejich hlasů.
Venku zpívaly cikády svůj neúnavný chór a dříny byly v plném květu. Zatímco svět šel dál, Evelyn se v myšlenkách zatoulala do bezstarostných dnů plných radosti a nevinnosti.
V pěti letech se její bratr Ryan Vance ještě nestačil odstěhovat. Často ji a jejich přátele zval k sobě. Lucas Sinclair měl sestru-dvojče jménem Lydia, která byla pověstná svým ostrým jazykem. Lydia často Lucasovi vyčítala, že chodí pozdě, a dávala mu najevo, že to, že se narodil minutu po ní, je ta největší nespravedlnost. Když se však něco nepovedlo, málokdy z toho vinila svého o minutu staršího bratra.
Lydia se ve svých čtyřech letech zamilovala do šestiletého Xaviera Woodse a prohlásila, že se za něj chce provdat. Chudák Xavier nevěděl, jak má reagovat, a obrátil se na Lucase a se slzami v očích ho požádal o radu. V tu chvíli Lucas drze řekl: "Hele, považuj si za štěstí, že se o tebe zajímá dívka, jako je moje sestra!" "A co?" zeptal se. Na to Xavier zakňučel: "Můžu vyměnit deset liber za to, že se z téhle situace dostanu?"
Čtyři děti, všechny přibližně stejně staré, žily v útulné čtvrti a jejich hrdinou nebyl nikdo jiný než Ryanův dědeček. Ryan, který už chodil na střední školu, vyrůstal převážně s babičkou a dědečkem poté, co se cesty jeho rodičů rozešly. Jeho dědeček byl postarší umělec s dlouhými vousy a vlasy, které se daly svázat do šedivého culíku. Jeho sbírka starožitností a uměleckých děl byla jako pokladnice, která často přitahovala zvědavé pohledy Ryanových kamarádů. Ryanův dědeček bavil děti malováním barevných akvarelových výjevů - světa, kde se na obloze vznášela stvoření, putovala po zemi a na papíře ožívaly i některé fantastické bytosti z divokých příběhů.
'Ryane dědo, já chci příšeru, která umí chytat víly,' řekl Lucas a spokojeně si sedl starému pánovi na koleno.
'S vílami a příšerami jsou problémy,' ozvala se Evelyn. 'Měl bys mi místo toho namalovat vílu!'
'Jasná věc, namaluju obojí!' Ryanův dědeček se rozesmál, zahrnul děti vřelou náklonností, namočil štětec a začal tvořit. "Čím byste chtěli být, až vyrostete?
"Chci být víla! Evelyn oznámila s úsměvem, který vyvolal smích ostatních. Ryanův dědeček zařval smíchy a bral její dětský rozmar jako humor.
'Tak já budu příšera, která chytá víly,' prohlásil Lucas a oháněl se imaginárním mečem. 'Abych chránil nevinné!'
Evelyn se náhle rozplakala, přemožená emocemi, a zoufale se válela po zemi. Lucas si nemohl pomoct, ale tleskal a smál se tomu pohledu. Uprostřed jejich hravého chaosu se Ryanův dědeček díval se zálibným úsměvem, jeho oči byly plné lásky a nostalgie.
"Uf, au. Evelyn se vrátila do reality, když ji zasáhl kus křídy a vytrhl ji ze snění. Protřela si oči, pomalu se posadila a nervózně pohlédla na slečnu Mercerovou, která po ní střelila přísným pohledem. Otevřela cvičebnici, podržela si ji, aby si zakryla oči, a zašeptala své kolegyni v lavici: "Na které stránce jsme?
Lydia, zaměstnaná psaním poznámek, se na ni usmála. "Vítej zpátky v zemi živých. O čem se ti zdálo?
'...Příšery," zamumlala Evelyn neochotně a zadívala se na načmárané rovnice na stránce, které vypadaly jako pokroucené hieroglyfy.
Kdyby Evelyn opravdu byla víla, pomyslela si, možná by byla z těch, které si přivolávají jenom problémy. Od dětství až do dospívání tomu Lucas vždycky věřil.

Evelyn Lawsonová byla pro Lucase Sinclaira vždy jako stín, její neústupný duch často vyvolával konfrontace, zejména když se postavila každému, kdo se jí odvážil odporovat. Svým ostrým jazykem a impozantní logikou byla v jejich úzké uličce nesporným šampionem debat.
Když bylo Lucasovi patnáct, nemohl si pomoci, ale Evelyn vnímal tak trochu jako kouzelnici - podmanivou téměř éterickým způsobem. Její křivky byly stále výraznější, postava ve tvaru přesýpacích hodin pulzovala mladistvou energií, až se mu nečekaně rozbušilo srdce.
Evelyn si blaženě neuvědomovala jejich dotěrné společenské hranice. Často se v jeho pokoji povalovala jen v tílku a ležérních šortkách, pohodlně rozvalená na pohovce, zcela pohlcená komiksy. Lízala zmrzlinu a hravě s ní kroužila jazykem. Lucas cítil, jak v něm stoupá horko, a v zoufalé snaze ochladit se pustil klimatizaci.
Hej, Lucasi, tady je zima!" střelila po něm pohledem a její široce posazené oči zvýrazňovaly řasy s jedním víčkem, což jen umocňovalo její kouzlo pro něj.
Přinutil se soustředit na domácí úkol a zamumlal: "Jestli je ti zima, možná by ses měla vrátit do svého pokoje.
Evelyn si pohrdavě odfrkla. "Prosím tě! Přišla jsem za Lydií, ale protože tu není, asi vydržím tuhle díru,' řekla a přehodila si přes nohy zatoulané tričko.
Lucas se často přistihl, že váhá nad definicí jedničkáře; pokud nějaká existuje, možná ji právě ztělesňuje. Během školního shromáždění, kdy ho ředitel Faulkner vyzval, aby se s profesorem Matthewsem podělil o své úspěchy před více než třiceti páry očí, si Lucas nemohl pomoct, ale obdivoval plynulé vyprávění profesora Matthewse - jeho lži vyprávěné lehkým tónem.
"Doma si materiály prohlíží docela pilně. Všichni jsme tak zaneprázdnění, a přesto zůstává sebemotivovaný,' poznamenal profesor Matthews a lehce, ale neautenticky se usmál. Lucas vnitřně vykulil oči. Jistě, jeho matka měla náročnou práci, ale profesor Matthews uplatňoval svou moc ve firemním světě bez ohledu na domácí život.
Lucas věděl, že až se vrátí domů, jeho doménou budou videohry a animované světy, což profesor Matthews raději zcela ignoroval.
'Nezapomeň poděkovat řediteli Faulknerovi za vedení, spolužáci se na nás mohou vždycky obrátit o pomoc,' odpověděl Lucas rozpačitě a snažil se nekousat si nehty. Rád svým vrstevníkům pomáhal, zejména vzhledem k tomu, že měl doma rozsáhlou sbírku filmů. Když však došlo na výsledky testů, nikdy necítil potřebu své odpovědi prozradit. Raději házel svá řešení na útržky papíru a nechával na osudu, kdo je pochopí.
Až na jednu osobu.
Díky, Velký domove,' přikývl uctivě profesor Matthews a blýskl se šablonovitým úsměvem, když se aulou rozlehl potlesk, a vedl Lucase z pódia vedle sebe.
"Sinclair! Cassandra Lightwingová se protlačila davem, boty na vysokém podpatku jí cvakaly o podlahu, když se blížila se srolovaným kusem dceřiny písemky. "Gratuluji! Zase jsi to dokázala, jsi nejlepší ve třídě! Přijď večer, upekla jsem na oslavu nějaké pečivo.
"Díky, teto Cassandro," odpověděl Lucas a tvář mu rozzářil zářivý úsměv, protože tušil, že přijde další pochvala.
'Mohl bys také pomoci Evelyn s jejím úkolem?' dodala a s pulzující bolestí hlavy se podívala na výsledky dceřina testu.
Bingo. To byla chvíle, na kterou čekal. Lucas si připadal jako kočka, která chňapla po smetaně, když si upravoval brýle na nose.
Jakmile se vrátil domů, Lucas mu znovu trpělivě vysvětloval pojmy, ale Evelyn, poté co celou věčnost žvýkala tužku a zírala na úlohy, stále poraženě vrtěla hlavou. "Já to nechápu! Na tuhle otázku neexistuje žádný kouzelný trik!
Lucas podrážděně ztratil trochu klidu. 'Nemůžeš na to jen tak zírat! Použij mozek!
Evelyn, jejíž frustrace bublala, odhodila tužku, kopla do stolu a nakrčila se: 'Nemůžu! Pojďme místo toho dělat něco zábavného! S tím se mu nonšalantně přehodila přes nohy.
"No tak, Evelyn, takhle se na nejlepší školu nedostaneš!" okřikl ji a odvedl její ruku pryč.
Jeho slova ji zasáhla jako vypuštěný balonek a ona se znovu posadila ke stolu a trucovitě se vrhla do boje mezi geometrickými představami a pochybnostmi o sobě samé. Lucas se zhluboka nadechl a snažil se potlačit žhavé touhy, které v něm rostly.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a světlem hvězd"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈