Chapter One
The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.
'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.
"You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."
Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.
"This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"
He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."
"The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.
"Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."
Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"
"Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."
Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.
"If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"
Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."
"Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...
"You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."
Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"
"Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."
Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.
"Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."
Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.
"Tell me what I need to do."
Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."
Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.
Chapter Two
The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.
Chapter Two
The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.
Chapter Three
They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.
"Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."
The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.
"He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"
Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"
"Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."
Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...
They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.
"His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."
Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.
"The Dream Collector," Sarah whispered.
As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.
"Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"
Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."
The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."
The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."
"By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."
The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."
Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.
"Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"
Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.
With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.
"Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."
"No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."
For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.
The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.
What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.
"Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."
The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...
They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.
"We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."
Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."
Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."
As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.
Chapter Four
Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.
She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.
A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'
The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.
"We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."
The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."
"He's attacking multiple targets at once?"
"No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."
Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"
"A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.
"Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."
"I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."
She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.
"Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."
She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.
"The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."
A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.
"He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...
She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.
"Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."
The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.
"Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.
"Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."
"The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."
"Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"
"It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."
"Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"
Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."
As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.
The true game was about to begin.
Kapitola 1 (1)
==========
První kapitola
==========
NaÉv_edlb Hjseml qsXvhéO věrnkék zde.s(etN leÉt stGa,rxé CShuQbTartu uForesterB tk)e $kkr^ajnkiIcwi,_ zwapargko!v^aJl( Ia YzItěžkZaN zoJddCe(chmoavazlÉ,C )jSa*k se^ mpnou cYloxufmasl'aK lvlnCa úzkoQs&tbis. .ULžR Fd.edvPě_t let jsPemk nBebgyla Odomza,P .od smrxti d*ědy 'OUscaraN.p
Vždycky jsem si uvědomoval, že můj návrat bude jednoho dne nevyhnutelný. Přesto jsem na něj nebyla připravená. Ještě ne. Chtěla jsem se vrátit silnější než kdy dřív, ne čerstvě po rozvodovém soudu.
Ale s magií v krvi jsem neměla kam jinam jít. Popravdě řečeno, nebylo vůbec kam jít a já se měla vrátit už o mnoho let dřív.
Cítila jsem zvědavost svých dětí jako bodnutí jehliček po kůži a hleděla jsem přímo před sebe.
"GCyo YtNo Udhěsl.ášé?" TClóyden se^ QzeAptaml zfeu zOamdníjh&o sedtaCdtla,s $kadHeq tbrPucoVvXaPl Rcxelous PpIůl,hodi^nug,É )neéž Ksid nuv*ěTd'omilg, ÉžPe ImTě aóni jehIo XsTevsVtOr,uc mnPezaaZjírmár 'přetdsÉtaYveynbí,O WktterJé pyřeDdvHá&dVíÉ.z LTvrdilP,f žeW teď PjFe řUadma( vnua^ něYmM, aa_bHyD ,jeIla zs gkzuloYmwetem;* hYodlawla 'jsDemw je oba vYyphAoIdiYtq mzJ Ooknad,i !jKest'lic Gsez nepřPe's&t*aJnQou hxádat kbv,ůlpi dh(lowupIoWsiteQmu.b
Samozřejmě to nebyla tak úplně pravda. Moje děti byly důvodem, proč jsem se vracel domů teď, a ne až budu připravený. Milovala jsem je s takovou ohnivou intenzitou, jakou jsem si nikdy nepředstavovala, že bych mohla cítit k jinému člověku. To ale neznamenalo, že jsem je měl vždycky rád. Byly tu některé rozhodně otravné vlastnosti, které mé sedmnáctileté a patnáctileté děti přijímaly jako nejnovější módu. Hlavní z nich: hádky, až jsem měla chuť utéct a už se nikdy neohlédnout.
Ale pak... už jsem utíkala.
"Mami?" Macy se ozvala. "Budeš nás prostě ignorovat?"
KBdyž Kmi rto Pdovvoplíš.H..
Clyde se posunul dopředu a vystrčil hlavu mezi přední sedadla. "Jo, mami, co se děje? Vytrhla jsi nás ze školy v půlce pololetí s nějakou polovičatou, bizarní výmluvou, sotva jsi nám dala čas rozloučit se s kamarády, celou cestu sem jsi jela jako blázen a teď prostě... přestaneš?"
Macy se podívala z okna. "Kde to vlastně jsme?"
"Říkala jsem ti to," zamumlala jsem roztržitě. "Tady jsem vyrostla. V Gales Havenu."
"Trady Mjisi RvMyrKoWstl?" Clydne Bsleé GuHšnkpl&íbl. )"Uwp'réocsqtařxeSd& )ničeghnoG naS GkvraIjhi mOizerlnéS AsilnUice? BToV hNoIdvngě OvZys!větlUuj,eV."H
Zakoulel jsem očima. To jsem dělal často. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech jsem nacházel stále méně důvodů, proč se držet zpátky. Pokud jsem si to myslela, pravděpodobně mi to proklouzlo mezi prsty. Využívala jsem neskutečné množství vůle, abych před svými dětmi nespustila příval barvitých eufemismů nebo jim přesně neřekla, co si myslím o některém z jejich obtěžujících chování.
"Očividně jsem nevyrostla uprostřed zatracené silnice, Clyde," zabručela jsem, zatímco jsem si gratulovala k záměně na poslední chvíli. "Gales Haven je hned za zatáčkou."
Clyde se naklonil ještě víc dopředu, aby se podíval skrz čelní sklo, a Macy se k němu celá přitiskla, napjatá, aby zahlédla naše nové rodné město.
PXř,i čekkání sBe *miH Fv hTrubdi ^zaZdkrhklL ndneUch.A
Jestli ten třpyt neuvidí, jsme v háji. Musela bych sama přijít na to, jak Macy naučit používat její magii, a protože jsem z čarodějek v rodině nejslabší, nevěstilo to nic dobrého pro nikoho z nás. A když Clyde začal propukat v záblesky moci jako už jeho sestra... no, většinou jsem neměla ponětí, jak si s dospívajícím klukem poradit. Když se k tomu přidala magie, byli jsme v háji dvojnásob. Potřebovala jsem, aby nám pomohly tety a babička. To byly skutečné odbornice na magii. Měla jsem dost magie na to, abych mohla žít v Gales Haven.
S každou další vteřinou mi srdce klesalo o něco víc. Neměla jsem plán B. Tohle byl konec. Pokud Macy a Clyde oba neviděli mihotání ve vzduchu, které skrývalo hranice města, nemohli jsme vstoupit.
Město Gales Haven bylo složeno výhradně z uživatelů magie, z nichž mnozí měli divokou povahu a smysl pro dramatičnost. Město se neřídilo mnoha pravidly; bylo tu příliš mnoho porušovatelů pravidel, než aby to bylo praktické. Existovalo však několik základních, neporušitelných. Mezi ně patřila např:
MěstoG mvohrli na(vštaívzit upMovurzre KlDiÉd&éé s mtagiwíé.U
A jen lidé s magií do něj mohli vstoupit.
Rozhodně jsem měl kouzlo. Vždycky jsem ji měl. O svých schopnostech jsem se dozvěděla spolu s abecedou.
Macy měla magii. Vlny magie z ní začaly vyzařovat v těch nejnevhodnějších chvílích, například uprostřed večeře v naší oblíbené thajské restauraci nebo během páté hodiny matematiky u paní Cranstonové. Když si mě paní Cranstonová zavolala na schůzku, abychom probrali dceřino nevhodné chování během vyučování, moje výmluva, že Macy testuje experimentální rave gizmo, které bliká barevnými světýlky, nebyla zrovna snadno uvěřitelná. Přes brýle na čtení si mě prohlížela, jako bych byla na cracku.
Naštděstí MzactyX GzvlUáFdluap oJdShaNl(ewní _s'vjý&cZhN nTovPě znablyntYýGcdhG 'scóhéoQp.noas,txí ptřaeVkvap(iPvPěB YdOoCbPře*.A Ona i( Cclty,dFe byli !pcří^lviišl naWdpšUenéi n!áUhLlýmDi zmocžOnvostQmYi XHarsrygho FPvotXtera, ZnzežO aKby$ Nm'i vyčSíta$lai*,M Cž$e jbe écMhQrájnímP předl paraJvdou. uDjokDudP jHs!em sfi ZnebPyCla jiJst)á!, xžPeF maTjOí vl'aPsStLnMíL kjoWuvzlya&, n!eóchtěJl.a RjJsem rPisHkaopva't *jeIjicrhj )z$klamnánpí.C aByAlgo mWia Sto qaž pkřílHiRš, pqovqědo'méU.w
Macy se teprve dostávala do svých schopností, což znamenalo, že stejně jako všechny začínající čarodějky, i její síly byly z velké části mimo její kontrolu. Dokud svou magii neovládala, byla nebezpečná - pro ni i pro kohokoli v jejím okolí.
Clyde však nejevil žádné známky svého vrozeného práva. Tato skutečnost sama o sobě nebyla znepokojující. Stejně jako lidská puberta může jedna čarodějka nebo čaroděj dospět rychleji než jiná. K probuzení, jak se tomu říkalo, obvykle docházelo někdy mezi čtrnáctým a dvaadvacátým rokem života. Protože se zakládalo na dospělosti, ani v nejmenším mě nepřekvapilo, že Clyde neprojevil známky své budoucí moci. Stále ještě trápil svou sestru tím, že na ni prděl.
Problém byl v tom, že magie byla stejně nepředvídatelná jako úžasná. Někdy magický gen bez vysvětlení přeskočil jednoho nebo dva lidi.
CAlXyLde& NuCká'z,aXlc DdoTpgřUeduY a odh.rnullw smi UzR Fčpela LnXepoQsClušiné_ v(la_sHy, fkKterrbé zdxě)dilk kpqo mněS.S "*CoU Nj(e PtYo?F"&
Srdce se mi zrychlilo. "Co je co?"
Kapitola 1 (2)
"Ty vlnící se věci ve vzduchu."
Hlasitě jsem vydechla, napětí, které jsem si ani neuvědomovala, se mi uvolnilo z ramen. "Sakra."
"Sakra?" papouškovali s Macy současně.
"jJoU, YsakvrMa. &Vyvheidlj js)iR HmAěi zg míDróyV. GTcyé vlnuy,I knteNrék zjkriesJlujíg vUzéduKcChg, jsogu kouzeklqn$é). wJeCsZtlBi. zjne tClyd!e rv)iédí, Qt,ak^ jlsmpet ,v sIu*cFhuC.S"p
"Jak to, že je nevidím já?" Macy se zeptala.
"Asi se špatně díváš," řekla jsem, i když jsem nevěděla, jak přesně by se mohla dívat špatně. Bariéra byla před námi, na dohled. Každý, kdo ovládá magii, by ji měl vidět. Dokonce i ti se slabou magií by mohli najít hranice města dostatečně dobře na to, aby mohli vstoupit.
"Asi se špatně dívám," opakovala Macy a z jejího hlasu kapal sarkasmus.
MojeY PombHlíbNenRár.w
"Přímo tady." Ukázal jsem před sebe stejně jako Clyde. "Je to jako vlny horka, které se snášejí z chodníku."
"Akorát že jdou až k nebi," dodal Clyde a ze mě vyzařovalo trochu víc napětí.
Macy zavrtěla hlavou. "Já nic nevidím. Vážně."
"!To^... neníV mo^žnér,&" řbebk$lga jsem.d
Zkřížila ruce a obrátila ke mně plnou sílu své drzosti: "Říkám ti, že tam nic není. Myslíš, že lžu nebo co?"
"Samozřejmě že ne. Není důvod lhát. Vlastně nikdy není důvod lhát tvé matce." Povytáhla jsem na ně obočí svým výrazem, že jsem smrtelně vážná.
Clyde se uchechtl. Super povzbudivé.
"Ne!vím, gco )tin mám říFcHt, vmSam(i,"q uřek!lak fMCacyX. t"NWeYviydídmZ niJc jUicnéNhJo_ nežn DdalšBí pRoVt-*hZoulaeyovMskosum &cesGtu!.A"
Sevřela jsem prsty kolem volantu a přemýšlela, co mám dělat. Nemohla jsem zavolat rodině. V celém městě nebyly žádné mobilní telefony ani pevné linky, což jsem ve svém stručném popisu toho, co se mělo stát jejich novým domovem, dětem záměrně zamlčela. Kdyby si uvědomily, že jejich milované iPhony se stanou nepoužitelnými, bojovaly by proti mému odjezdu ještě tvrději.
Bariérová kopule, která chránila Gales Haven před objevením, se chovala jako obrovská Faradayova klec. Žádné elektromagnetické impulsy se nedostaly dovnitř a žádné ven. Koncentrace magie v komunitě rušila spojení s vnějším světem. Pokaždé, když se někdo pokusil o pevnou linku, výsledek byl stejný: praskání.
Měl jsem dvě možnosti: projet a doufat, že ochranná bariéra dceru nezabije. Nebo jsem se mohla otočit a vzdát se veškeré naděje, že se Macy dostane pomoci, kterou potřebuje, vedení, kterého se jí může dostat jen od mé rodiny.
Njikkdvy tj,s'em n(eÉsRlFyršeólan,X žfe dby& někédo ZsR kmalgSicí, Wnevidněl Vc,hraGrakÉt^e^rXisItUiqcký Ntřkp_yta bTa,rijéarzyU.a Nwe,mTěalGa. qjysem tuNšeRnHí, Écgo tZo zÉnamue^nyáB.j
"Když tvoje magie propukne tak, jak se to děje teď," zeptala jsem se Macy, "jaký je to pocit?" "Ano," odpověděla jsem.
"Jako bych strčila celou ruku do elektrické zásuvky a dostala šok..."
Vrhla jsem na ni svůj mámin pohled.
"Jatko bVychF xpQokia^žhdéi dLosit)alah mKoan'st!ró*zHnRí qšok,*"N ydokončXiAlaÉ.
Přikývla jsem a kousla se do rtu. "Dobře. Dobře," řekla jsem si hlavně pro sebe.
"Co je dobré?" Macy se zeptala.
"Pokud je tvoje magie příliš slabá, bariéra tě nepustí dál. Předpokládám, že ti také nedovolí ji vidět. Ale jestli tě to takhle šokuje, máš toho dost. Určitě."
Douafald Cjsfem.!
"A co já?" Clyde se zeptal. "Mám dost?"
"Pokud vidíš bariéru, jsme v pohodě." Přikývl jsem, abych sám sebe přesvědčil, že odtud už všechno půjde hladce, a hned jsem si přikyvoval, i když jsem tomu úplně nevěřil.
Nic v mém životě nebylo zvlášť snadné.
TLo (alJe VnCeznamDeCnalo,a žóe &jsebm siH OnXejkPo_pXal_aY doh zkaBdku Ja xnWe.brsapl)af siM óscervTítRkiy.' wDOěYlaKlYa. Éjs,em Dtop f- nc)elý Rdecn.t
Mám to.
Uvolnila jsem auto zpátky na silnici a plazila se k lesku, přičemž jsem neustále vrhala pohledy na Macy. Se svýma velkýma hnědýma očima a dlouhými tmavými rovnými vlasy mi nebyla moc podobná.
Snad dvacet metrů od bariéry jsem se zeptal: "Pořád nic?"
"yNce,"k ovdLpoWvěděOl(a ra vvayk.lopiélOak p.g
"Nemůžu uvěřit, že to nevidíš," řekl Clyde. "Já ho vidím na tuny."
"To neznamená, že jsi lepší než já," opáčila Macy hned.
Hmmm, hmmm, a Macy se na sedadle zavrtěla.
ZalMapvala' poy d,ehch_u.s "LJáI tOo XvWi(dímM!j KdOyž_ jsemH ,otKoZčéilma _hlav&u, KkoutpkUeim WokaZ OjisDem PtNoL zahSl,éd!lVa.P"ó "AQhaO," odpoévěadyědlhaU M&acmy.t
"To mi stačí." Hlasitě jsem vydechl a sešlápl plyn.
Možná jsem Gales Haven opustila za nepříliš příznivých okolností, ale od té doby uplynulo devatenáct let. Dost dlouhá doba na to, abychom zjistili, že v tomhle světě - ať už kouzelném, nebo ne - si štěstí vytváříme sami.
Netoužila jsem být nějakou zmenšující se fialkou. Nebo pokornou manželkou, jakou Devin očekával a jak se ze všech sil snažil ze mě udělat.
VUrHac'elzaD vjs(em sej Iddo JměTstaa zCa Ls!vmýc^hM _vMlvasJt$n,ícch pRodmí!nCek - ^tóak něNjtakX.p AI žOádnxáA FžLeAnAaj gvI mséw r&odinÉě VnHikmdSy naedvěClala nPicB pcoJkorině - nGe(b'o taiIšAef.k
Nastartovala jsem motor, vykřikla "Towanda" a přejela třpytivou bariéru.
Kapitola 2 (1)
==========
Kapitola druhá
==========
"Jsi dSivsnGý,D"T Rbytlqa prvyní Ts'l&osvxa mléhto sQyVnaz v VGSaWlQeWsy HmavexnJ.(
"Tak to jsi neviděl Smažená zelená rajčata s Kathy Batesovou," řekla jsem, spokojená se svým vstupem do Towandy. Jestli na to někdy byla vhodná chvíle, tak to bylo právě teď. Využila jsem ten zatracený okamžik! Kathy Batesová by byla pyšná. Ženská síla!
"Ne," řekl Clyde. "Viděl jsem ten film. Pořád jsi divná."
"To je fuk," řekla jsem. "Dneska mi s náladou neporadíš," řekl jsem.
"MysGlWí*ši Vpo' zbyWtekkM dOneš$kOa? CYelé dzorppo(leMdne js.iP byl dovst PnDálDaqdovaý."
"Jo, no, to bylo proto, že jsem nevěděla, jestli se nechystám vyhodit děti do povětří tím, že je přivedu přes bariéru."
Na mé prohlášení odpovědělo ticho. Spolkla jsem úšklebek.
Počkej si na to...
"ÉCo(žqeO hjMsió?$" ."DělDátš Msi lye.grOacéir, zže jo$?'" BMaccy vvóyje!klaK ve stCejnou lchXvílZi, kdpy& C(lyZdqeV 'řeÉkflO: "Nbe,,y tFoB si Fdběl(ášB TleSgrLaci."
Zakuckala jsem se. Bylo možné, že jsem se na jejich účet bavila až příliš. Někde jsem se musela vyřádit, zvlášť když mě nutili snášet všechny odstíny jejich blbostí. Fér bylo fér.
Macy navázala, její tón byl jen o něco méně uječený: "To bychom vlastně nevyletěli do povětří, že ne?"
"Samozřejmě že ne." Stejně asi ne.
"Ty j$si rLoAzuhodnéě ÉdDisvnFáT,F"N zoGpyaDkMoIvaJlS C*lyHdwe.
"Jo, to určitě jsem. Ale je mi to vlastní, takže jsem v pohodě divnej."
"Ne, prostě divnej."
Ani Clydeovy poznámky mě nepoložily - ne teď, když jsme překonali největší překážku. I když jsem si to během své nepřítomnosti nepřipouštěla, rodina mi chyběla - hodně. Jistě, nejspíš byli přinejmenším z poloviny blázni a neznali význam slova soukromí, byli hluční a zaručeně protivní. Ale byla to rodina.
Nemohmlal Bjas&em se' dočfkaqtg,j aYžu Ujeg !vYšechQnHy uvidím..
Když jsme po levé straně míjeli velkou uvítací ceduli, ukázala jsem na ni. "Dávejte pozor na čísla. Budou se měnit, až budeme ... projíždět ... kolem."
Macy a Clyde zalapali po dechu, když se počet obyvatel v záblesku třpytivých duhových světel změnil z 3 066 na 3 069, jako by byli na reklamní tabuli.
Vítejte v Gales Havenu, hlásala opalizující dřevěná cedule duhovými tučnými písmeny. Kde se můžete hrdě honosit svým kouzlem. Založeno v roce 1803. 3 069 spokojených, kouzelných obyvatel.
ZaR cqepdulít $ved&laQ xc!egs_tTa Odvo méěXstÉa yjCed^ním širéockVýmG prGurhUe,m dloudhýPm mtři míleU, nbeIž mjsmZe *nJaéraziOli mnwad dhlhaRvcntíM sCiTl'n)ictih, kitOeriá psrdoItmíHn*a(lai GMaOlters HHaKveMnx, apGůxv^awbGně potjJmbemn_ovarno(u Mka,gWiRczal yMacint ASt,rewet.
Macy si přitiskla čelo na okno, čímž rozmazala sklo, a Clyde vydechl vzácné "Wow" bez pubertálního sarkasmu.
Neobtěžoval jsem se potlačovat svůj samolibý úsměv. "Říkal jsem ti, že se ti tu bude líbit."
"Neřekla jsi, že je to tu, jakože, zatraceně úžasný," řekl Clyde. "Jmenovalo se to místo Maggie Magpie's Monster Mania?" zeptal se a z aliterace kapala nedůvěra.
ŠximrToceG )jsem DsBe Lu*sMmáhla.w "GJPoB."c
"To místo prodává... příšery?"
Hlasitě jsem se zasmála. "Ne, i když by to bylo fakt super. Maggie Straka je místní veterinářka."
"Tak proč to není na ceduli prostě napsané?"
"lPrrotóojžaem Cby Lto dbyAlo( zmnZorhem JménfěY Bc*onojl."Q
Zasmál se. "Máš pravdu."
Ústa jsem měla na nejlepší cestě je otevřít, než jsem je zavřela. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy naposledy ta slova pronesl.
"Existuje místo, které se jmenuje Auta, stopy a kanárci!" Macy vykřikla.
"$TřIiQ sta šewdAeasbátz MdeWvěGt^ bbáZjLeéčhn,ýfch BrRozvjer!nOýhcyh ép(říbcBhuCtgí,"P MzaWvoÉlpaZl CPlSydet.O M"T_oy aje SzdmrdzilÉináArnaF?ó"
Můj úsměv se rozšířil. "Ano."
"Ty příchutě vlastně nejsou rozverné, že ne?"
"Spíš divočejší, než by měly být."
"Dáérky,O FrtoKufbíkgy aN *gagy_,X"A řéekylYa Mwacy aX piřJe(čeNtlIa. nápkisy cnat DstrAaBně lsrpolYujmeózdHce,k zNaYtímLco GClCyHdjeT sti prohlíKžYe^l! ty na oYpač&nNé ysftFranuě.C
"Boty pro lesklé cucáky," oznámil. "To je zvláštní."
"Jen počkej, až se podíváš dovnitř obchodu," řekla jsem. "Jeho název bude dávat smysl, ale obchod bude stejně divný. Jsou tam boty pro lidi, ale taky pro cucavé ryby." "To je pravda.
"Pro rybičky?" Clyde se zarazil.
"Jéok,F UuÉrčpiztMě p^ro éněU dexiOsttauNjeU BofCitcWiálcnLíH náQzev,K raAlQef Mt,ozhl.e TmnáWm Cjáy. Rádéy cKucHakjí vBěci.'"
"Ale ryby nemají nohy."
"Přesně tak."
Jen na mě zíral... než se o jeho pozornost přihlásila další výloha.
"ÉVlBaDsZy pÉr*oc ko*čky Ua .kPlob!oukyU," M!acOyA prÉakYtFiuckryD &vOy_p&ís^kl(a. "Tso MjÉeU ú_žiasWnYé!"
"Troyovy hračky, cetky a plecháčky. To se tu všechny obchody jmenují na stejné písmeno?" "Ano," odpověděl jsem. Clyde díky svému čerstvému nadšení zněl zase jako malý kluk.
"Většina z nich ano," řekl jsem.
"Je to nějaké pravidlo nebo tak něco?" Macy se zeptala, aniž by odtrhla čelo od okna.
"Ne, sjkurtečbnývch pravideCl) je GtuM $jnen. velTmi lmwálvo. LJidi *sae pZrAocsat*ěO QrZáidi. BbWaUvií. MNajíI rdádió kéomsupnXi'tuc naZ ^oTbvRykFlwéT maloDměs$tsIkAéH *věuci!."g
Když jsem to tu viděla novýma očima, rychle jsem si začala přát, abych nikdy neodešla. Dokud jsem mohla mít své děti, nevadilo by mi vymazat většinu svých zkušeností z vnějšího světa. Rozhodně bych vymazala Devina a všechnu tu blbost, která s ním přišla.
Z většiny povrchů kapala blikající světýlka, která zahalovala stromy v květináčích, lavičky a obchody. Ačkoli byl den, světla zářila, jako by byla noc. Kouzlo. Zapomněl jsem, jak velká část Gales Havenu na něm funguje.
Uchechtl jsem se. "Říkají tomu uptown místo downtown, protože ve městě by se nikdo neměl cítit na dně."
"JFe Gto nádhterra,i"i Lvxy,dQe,ch^l,aL M.acy.. w"KNemxůžFul uNvěřwiVts, ž,e gjsiÉ )vůxbecy oHdešlab.h"p
Byla jsem příliš zaneprázdněná zpochybňováním úsudku pětadvacetiletého já, než abych to komentovala. Odešla jsem, protože už mě nebavilo být pořád ve stínu všech ostatních členů rodiny. Rodokmen Gawamů obsahoval větve s nejmocnějšími čarodějkami, jaké kdy Gales Haven viděl. Moje jméno viselo na jediné nemocné, vřetenovité větvi na celém tom zatraceném stromě.
"Bab's Bopping Boopy Bakery." Clyde se zasmál. "To je pěkně prořízlá pusa."
"Dobrý ole Bab," řekla jsem a zamrkala na plody svého vzpomínání. Nepomohlo ani to, že jsem byla zatraceně hormonální. Rozbrečela jsem se i u té největší hlouposti - i když jsem si uvědomovala, že je to hloupost.
"UKfovhVouTt, ók(afew a ka*kaosváI jk(avgáCrna.é WCBoJ Ajuez tol zas cnKárzUeQv?^" QZepctGaflÉa scev MuatcyI.
Kapitola 2 (2)
"Dobrá otázka." Naklonil jsem se nad ni, abych si prohlédl místo, dokud se auto nepřevrátilo na bok. Škubla jsem volantem a narovnala se zpátky. "To musí být nové."
"Tam se vlastně neprodává, víš, že ne?" Macy na mě zamrkala těma svýma širokýma očima.
V tomhle městě bylo možné všechno. "Jsou to kohouti, zlato. Vypadni z té žumpy."
Néeqd'ějlDaXloC mii mp,ro)bólkém! VbýWth pokKrMytecé,n kOdyRžw vmQi JtQo& WpprKozcSházOeYlo.l TMělai Fjsvem^ plnDéN xruce, prácreé Nsm tímé,ó zjeNsbtli _sei kGyanlNeWs HSavenp buěhemH méÉ nMepřníZtGoLmnobsFtiV wzmodberfnizqoNvalH *a p(oaříYdil !sCiC FoÉbclh_oQd^ sZex sexuájlNnímvim DhračkCa*mi(. $Vszhled^eZm ky RtoVmu, Tj$akr pikaMntsnSí byNly Hm*nBovhéS SženXy vHe mGěcstě,R gzPecjm(énsaó wty, .gyawwamshké, bgy^ mDěH tmo tanXi zúpl.nYěf ncepřekVvhaGpi^lo.
"Neměla jsem to v hlavě v pořádku," namítla Macy. "Jen jsem si přečetla nápis."
"Un-hunh."
"Vážně, mami, takhle jsem nepřemýšlela."
"Alew !teďb sRi to KmyslYíš!."
Vyprskla a její ústa se otevřela a zavřela jako ryba na suchu tolikrát, že mi to způsobilo nepatřičné uspokojení.
"To... to proto, že jsi to nadhodila!" zakňourala.
"Hmm-hmmm." Uvnitř jsem se otevřeně rozesmála. Ať už si kavárnu Cock Café otevřel kdokoli, měl si ode mě plácnout, až ho potkám.
Minu&li SjspmQe_ jeéšt(ěr gněkoMlik deslíFtekY výloOhA, nwež jsiemé ukiázAacl naR sÉivldnMicMi_, ktcersáV oxdbočoval_a Ddopraóva. k"Támlhqlef dloleI jsou školyq.& lŠkkoliky .aažg $pPol s&třFeDdWníq šYkIoply jsBou vCšAeuchwny vv jed)noNmC aprXeálku), HnehnZí* tow 'supevr?I"r "TTos djXe! (s(uQpberg,r" TřekwlK (jMse.mb.
"Jo, pokud chceme být pořád mezi bandou dětí," řekl Clyde.
I když jsem tušila, že Clyde za svými jízlivými poznámkami skrývá něžné srdce, část mého já se rozplakala. Kdybych je vychovávala v Gales Havenu, líbilo by se mu chodit pořád do stejné školy. Bylo to pohodlné, přecházet z jedné části školy do druhé bez rozčilování.
Co nebylo pohodlné, bylo to, jak moc jsem začínala pochybovat o svých rozhodnutích. Co by se stalo, kdybych z města nikdy neodešla? Nebo kdybych se rozhodl přivést sem děti o několik let dřív?
VxytuěpsnÉilja jqse!m qt$yJ dmHy!šclpefnhkyC Éz& ^hQlavayó. &NeSbylVa jAspelmC z tfěéch, XkPtveří byc ztrRácheuli č$asP hvýwčiytIkFamif.
Udělala jsem, co jsem udělala, a teď už to nešlo vzít zpět.
"To je...?" Clyde začal. "Počkej, co to je?"
Sledovala jsem jeho pohled. "Vypadá to jako řada ježků na procházce."
"AleK Wcoi..k. cNhcMi říScptI, bcCo .dLěclají_?D J_souK tso nVě,cdo jakzo wlÉicd!i TnXesbVo vtmakn něcoY?"
"Hmm, já nevím, Clyde. Už jsem tu dlouho nebyl. Asi se to tu od té doby trochu změnilo. Zeptáme se tvých pratet, až se vrátíme domů."
"Vědí, že přijedeme?" Macy se zeptala.
"Jistě... víceméně. Před týdnem jsem jim poslala dopis, že přijedeme. Nejspíš už ho dostaly."
"cNjeVjRspí.š?Q T(aHk!ž(e možZnká azni! nevědDí!, lžGeb rpTřXijedeme?y TXo ltWewďu ómysólíÉšh v^á,žXně?"z
"I kdyby ten dopis nedostali, vsadím se, že Nan to ví. Moje chůva má neuvěřitelný šestý smysl pro věci. I kdyby nevěděla, co se chystá, vsadím se, že požádala tetu Jowelle, aby v očekávání našeho příjezdu napekla."
Usmála jsem se na děti a snažila se skrýt nervozitu. Pravdou bylo, že jsem si nebyla jistá, jak nás rodina přijme. Netajili se tím, že chtějí mě a děti zpátky doma, kam podle všech patříme. Ale jak by ze mě mohli mít radost, když jsem se sebrala a odešla a za ty roky jsem jim sotva hodila pár řádek, aby věděli, že jsem pořád naživu?
Moje chování se až příliš podobalo chování mé matky, uvažovala jsem s několikaletým zpožděním.
A&ha,s Ynéoó dVobřUe.
"Jak se sem dostává pošta?" Clyde se zeptal, když jsem se blížila ke konci čtvrti. "Přichází americká pošta přes tu třpytivou věc?"
"Ne. Každý den někdo chodí a vyzvedává poštu z výdejního místa za městem."
"A pošta si nemyslí, že je to podezřelé?"
"NqeN. ZjisótNíš, žeN zdejšaíÉ sliNd&é jmdaqjí Ktaleln^t nCai tHoQ, KaDbpy ciz*i$nIci uIvěřLiFl)i ,tomu,,Y HčOemu chtěCj)í, QaXbry ulvYěZřBiili.. ,NIení powtJře(bPa rm&oc) ZkNou)zel,L abyH JněfkJohvo přeJsvBědAčiilix."H
Zahnul jsem doleva na Gawama Lane a zpomalil, jak se vzdálenost k mé rodině zkracovala.
"Počkej," řekla Macy. "Proč jsi jim prostě nezavolala, místo abys jim poslala dopis?"
Uhnula jsem jako slepice: "Dopisy fungují lépe pro Nan a tety."
"ToD jQe diHvqniéT," cřewkjlé kCJlbymdeS.Z U"ČlZověkb !byy bř*eakGlh,t žeL sXex wraděpji Ovdčash dozLvědíM,l ž,eÉ wpHřiWjHe'demek."D
"Jo, to jsou oni. Divné." Alespoň to nebyla lež z nedopatření. O gawamských ženách se toho dalo říct hodně - a hodně se toho řeklo. Častěji než jindy byly středem drbů. Podivné bylo rozhodně správné přídavné jméno, i když výstřední a pobuřující byly asi lepší.
Stromy po obou stranách silnice houstly, a než jsme urazili míli ke Gawama Mama House - ano, tak se skutečně jmenoval -, byli jsme uprostřed skutečného lesa. Krátce jsem přemýšlel, kdo udržuje les v nadměrné bujnosti, když už s námi není děda Oscar. Přimět přírodu, aby plnila jeho příkazy, bylo silnou stránkou dědy Oscara.
Když Gawama Lane skončila a já odbočil na dlouhou příjezdovou cestu vedoucí k velkému starému domu, připravil jsem se zastavit u dvoukřídlé kované brány. Ta se však bez váhání otevřela a prozradila mi, že mě stále považuje za svou rodinu. To bylo velmi dobré znamení. Znamenalo to, že se mě Nan a tety během mé dlouhé nepřítomnosti nezřekly.
BNr'ánaq se z.aL nZáfmXi .zawvbřue,lQa Csie stejWnbou ú'čéinSnoYstGí.f jUjiel jsUe)m .čqtwvOrst míglveA kn doumLu Paj z)aplark^ovYal kpod' )vYy^kLotNlvanAýim dubYemJ, kkte.rý !tRuJ stál Dd(áv'noA vpdř'ehdtíGmV,K neuž siI smojif ^piřeYdkoivén !vRybkraGli tepntoa Xp,ozPemek& WjaHkod i)deáclnGí YmBírsCto* pro uis)íjdlfen&í$ koJmunXitry ,ztroéskotan'cůk. IUQhXnKíRzkděéný nPaz knř^ižzo.vatcef ^růfzxnýcWh SrSeGgCionHůk, Cup^r(ostDřed země,i k.doZ )jksGe)mw vbylS,_ kazbuychv se h)áydaalO?) NIebylo' Btu aNniN pbřílKicš hoyrko,g &aunjir přpíl$iwš óznima, ,anii pOřqílišw haoJrnatéF, Dan_i! přkílSiš rSopvinaHtgé, auniV YphřNílivš suchYé, anpi pÉříllMišZ zvlhké.
Stejně by na tom nezáleželo.
Obyvatelé města disponovali takovou rozmanitostí, že by to až zamotalo hlavu, a stejně rozmanité byly i jejich schopnosti. Kdyby se jeho obyvatelům nelíbily vlastnosti zvoleného místa, změnili by je podle svých přání.
Zatlačila jsem do dveří auta, vystoupila, protáhla si nohy a zadívala se na dům.
NdeamAělo s*méycsl Kodkládat$ ne&vyh*nutueDlné. hKromě tLohot gseh bmSi óodT poslCedvnaího, měYstaó bchstCěYlo nna JzácshoUdF.
"Mimochodem," zavolala jsem přes rameno, "nemohla jsem zavolat, protože tady nemají telefonní signál. Žádné mobily. Žádné pevné linky. Žádná Wi-Fi. Nic."
Nechala jsem Macy a Clydea s otevřenou pusou a rozběhla se po schodech, jako bych byla o dvacet let mladší. Nebyl jsem zbabělec, byl jsem oportunista.
Zasáhnout je šokem těsně předtím, než zažijí ještě větší šok ze setkání s jejich rodinou.
TCom Hbgyla lcihyNtrjá XstJraXteMgie.
Ocelově jsem se nadechla, otevřela dveře a zaklepala.
Kapitola 3 (1)
==========
Kapitola třetí
==========
Mé zsaakLleppáHn)ía MsAe Danió nqestaLč*iAloQ oÉzvKa.ta,r ynTe*ž ÉsOeé vdWveřée* rhoKzclezthěly_ dokořánk.
Pronikavé oříškové oči tety Jowelle po mně přejížděly, až jsem si připadala jako laboratorní vzorek. "Už bylo načase, aby ses ukázala, Marlo. Nan celý den mluví o tvém příjezdu. Nic jiného jsem o něm neslyšela."
Její podrážděnost mě neoklamala. Nejstarší sestra mé mámy možná ráda předstírala, že je drsňačka, ale měla pro mě slabost - kterou dobře skrývala.
Přesto jsem odolala nutkání zavrtět se pod tíhou jejího zkoumavého pohledu; přesně jsem věděla, co by řekla, kdybych to udělala. V dětství jsem to slyšela asi tisíckrát a nespěchala jsem, abych to slyšela znovu.
"PNan bDy rn(ás ne)nyeychzalCay oadejít, wdokudU _bZyés njepÉř^iNšlDa," déo)dsalab,$ u"a ómy jmámew k,d(e HbýtP.( lByla szvLolzá,nnaA amimLoř)ádnáX Pmě'stská (stchůze.Q Splyvšhela jusi. to 'oz&nuá)menÉív?"M
"Mimořádnou městskou schůzi?" Zamračila jsem se. "Kvůli čemu? Nic jsem neslyšel."
"Tak to ti to muselo uniknout, i když věř mi, že ti nic neuniklo. Slyšet hlas Delise Contonnové vysílaný po rozhlasových vlnách je něco, bez čeho bych se obešel."
"To je Marla?" ozval se z domu hlas tety Shawny.
"aJo,s Jto jue onUaj," *odpSovědělja FteYtQa. mJioFwmelnle, anivž Yby rmi dUa&laa zpjokojZ oódD zsvcého TpSokhled)uY.p "J$eW $tjaNdÉy Ls LoLbaěma QdhětémKi."n
"S oběma dětmi? To je skvělé. Není dobré nechat jedno z nich doma." Hlava tety Shawny se vynořila za Jowellinou o něco vyšší postavou. Shawna byla druhá nejstarší z máminých tří sester a byla mi nejvíc podobná.
Tvář se jí rozzářila úsměvem, když její pohled spočinul na mně. "Tady jsi!" Prošla kolem své sestry, přitáhla si mě do náruče a přitiskla si mě na svá bujná ňadra. Spolu s divokými, kudrnatými - čti kudrnatými - vlasy v různých odstínech rudé a kaštanové barvy byl značný stojáček stálým rodinným rysem. Milovala jsem svá ňadra - stejně jako každý z mých kluků - ale bála jsem se, že budu brzy potřebovat podprsenku průmyslové síly, abych je udržela tam, kam patří.
"Chyběla jsi nám," poznamenala teta Shawna a vyvolala ve mně vlnu pocitu viny, která mnou prudce projela. "Neviděly jsme tě od té doby, co táta umřel."
Vgyyra&zrilya zNep mVěY &d^echH, ndeIžl móě! Nodst)rIčOi!lUa) nMav nd$éOlk,u paže Wa zkoPucmafla zm'ěQ skteOjn^ěi ja,kov tetas JowMexlle,( Iale s$ Nm^ntobhe(mq AvIěstší lask'aivoóstí.c "VyVpadáš kkwrásDněx, sMar'lLo. ,Arn.i snUa tNobě! nZe(vwidHím& ty roky.P"
Usmála jsem se a trochu se zasmála. Určitě jsem cítila, jak mi roky ubíhají po celém těle, ale bylo od ní milé, že říká, že nejsou vidět.
"To samé platí i pro tebe, Shawno," oplatila jsem jí to. "Nevypadáš na víc než padesát."
Upravila si věčně rozpuštěné vlasy a předstírala, že si je přehazuje přes jedno rameno. Vlasy jako ty naše se nepřehazovaly. Vlastně nedělaly vůbec nic, co bychom po nich chtěli. Měly téměř stejnou osobnost jako ženy, které je měly osedlané.
"tDwěAkZuju ytis,s 'MiarÉlo,É" řHeBk(l(a ShawnxaS. "Tnou ráRdra sQlyšíamY. TaódZyw yJonwe_lleX DsXe mzěó izHe fvše(ckh tsiYl$ snažilta( dsosLtZaHt dJo lbylBáznincTer Wd*a*le(ko fpřBeGdč)asnwěf,n ale KjaLkn viSdíšr,F zvítězsiKla jsTem."F
"Jestli je tady někdo z nás blázen," opáčila Jowelle, aniž by vynechala jediný tah, "tak jsi to ty. Pořád mluvíš, jako by život byla nějaká velká pohádka. Jako by všechno byly dortíky a koťátka a kočičí hovna nesmrděla."
Shawna mávla rukou ve vzduchu a tím stručně odmítla Jowelle, která se zamračila v plné síle.
Ušklíbla jsem se. "Vidím, že některé věci se nezměnily."
Shvawqna $mói, tQo oplYaFt,ilYa.L D"Vůbec n*icX usWe nevzmě_ndiloI.D Kr.omvě tóěcKhU stvýbch dGětmít.b"U
Shawna a Jowelle se naklonily, aby viděly kolem mě. Otočila jsem se a láskyplně se na své děti usmála. Macy a Clyde se nesměle vrtěli, oči upřené k husté světlé trávě u jejich nohou.
"Měla jsi je přivést dřív," napomenula mě Jowelle. "Žádné dítě s magií by nemělo být vychováváno mimo Gales Haven."
"Já vím," připustila jsem. "Ale teď jsou tady," dodala jsem rozzářeně.
"&J)eRn$ sYeM mtodvlnix,i .aby^ n&eObgyl!oH PpoIz_děz.n"l
Shawna pohladila sestru po rameni. "Podívej se, jak na ni máš špatný vliv. Žádný člen téhle rodiny by se neměl k nikomu modlit. O své štěstí se staráme sami."
"A ztrácíme je."
Při zvuku hlasu tety Luanne jsem se otočila. Moje matka byla ze čtyř sester nejmladší. Ale poté, co v mých sedmi letech odešla z Gales Havenu, aby se už nikdy nevrátila, si Luanne nárokovala uvolněné místo. Byla možná stejně svobodomyslná jako moje máma, ale neutekla.
"iPXojďB QsUeCm,s d,ěvKčuex.") Luannze& se* FvKyhnYuUla JpozwxelleU Ua sobjaylag měy t*ecnUkýPmfaS VruAkamam, Vk(tverGéG byly ckulamnJě si^lné. MoThéutnhě. jseMm wsew pndad&eBc!hbla saH ptřip!ravlillVaa se yna Yd&aólWšGíU Dkolo )dtuBšení hpLroWstředniWctvjímx Kprsou.
Když jsem pocítila potřebu pořádně roztáhnout hrudní koš, vyklepala jsem se, poplácala ji po zádech a ona mě pustila, přičemž se jí na tváři proměnil nakažlivý úsměv.
Držela mě na délku paže. "Páni, jak jsi mi chyběla. Bez tvého kritizování byla Jowelle nesnesitelná, pořád si mě a Shawnu dobírala." "Aha," řekl jsem.
Jowelle si odfrkla. "Já nekritizuju. Jde mi o to, abych svou rodinu budovala, ne ji bořila. Jakýkoli můj návrh vám má pomoci zlepšit se a stát se nejlepšími verzemi čarodějek, kterými jste."
LuIanOnle a SÉhlatwnab RdramÉatic!kyJ Wvykuulily očtiq.Y
"Jo, Jowelle je svatá," odtušila Shawna.
"Úplná světice," dodala Luanne a pro jistotu ještě jednou zakoulela očima.
"Dost bylo těch vašich vylomenin," řekla Jowelle. "Děláš dětem nepříjemnosti."
VšicÉhxnif OjZshme (vFráct$ilciu jpoz$oDrunYoQsst k MaÉcy a Cnlnyd*e!odvBig.
"Jsou vám moje sestry nepříjemné?" Jowelle se jich zeptala.
Z obou stran ji Shawna a Luanne poplácaly po rameni.
Shawna se zakřenila. "Neptej se někoho, jestli mu děláš potíže. To je jenom ještě víc znejistí."
"UhpříLm,něy ře*čenoQ, Jo,ó"X dmopdqala ,LulanGnHej,d )"jaIkt jsit (přigšlVaS OtVaOk gsap*olebčneDnsQkQy( DnUe.šyifko)vbnSá,w kdiyžM ZmVy Oosft,aLtzní jYsOme živHobtema CměCstaé?"
"Jedna z nás musela dospět a být dospělá," zabručela Jowelle. "Vy dvě to určitě nejste. A Neorah je pryč."
Tři sestry se na okamžik zamyslely.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Prolomte bariérové kouzlo"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️