Mezi rivalitou a oživenými sny

Kapitola 1

"Williame, o třetí hlavní mužské roli je rozhodnuto. Je to Eleanor Blackwoodová. Propásli jsme svou šanci.

William Blackwood zavěsil telefon, postříkal si obličej vodou a vyšel ven, jen aby do někoho vrazil.

"Promiňte... William vzhlédl, ale zbytek slov spolkl.

Ta osoba byla známá tvář z minulého roku, kdy se oba ucházeli o účast v reality show, kde William neuspěl.

Před chvílí mu jeho manažerka, lady Lila Fairchildová, oznámila, že sir Reginald Hawthorne už obsadil třetí hlavní mužskou roli do nové show.

Jaký to zvrat osudu.

"William. Eleanor Blackwoodová se nejprve zatvářila překvapeně, ale pak povytáhla obočí: "To jsem ráda, že tě tu vidím. Přišel jsi také na oběd?

"Ani ne. Spíš nešťastné načasování,' řekl William, odhodil papírový ručník do nedalekého odpadkového koše a upravil si manžetu košile.

William byl nápadně pohledný, měl ostré rysy a vyzařovala z něj elegance, díky níž byla přitažlivá i ta nejjednodušší gesta.

Eleanor připadal zajímavý, ale bohužel byl trochu temperamentní a v podstatě byli rivalové.

"Co takhle něco k pití? Sir Reginald a Margaret Ironhillová jsou tu také,' řekla Eleanor a koketně na Williama mrkla.

Sir Reginald, ředitel nového projektu, na který měl William zálusk, spolu s Margaret představovali lákavou nabídku.

William lehce přimhouřil oči; pokud se na tom přímo podílel prezident Noble Court, Eleanořina role byla prakticky jistá. Nezáleželo na tom, kdo se objeví; neměli žádnou šanci.

Ne, děkuji, není mi to nijak zvlášť blízké,' odpověděl William a vyhnul se Eleanor, když mířil ke své kabince.

Eleanor hvízdla na Williamova vzdalující se záda, což byl ten druh sebejistoty, který rozbušil srdce.

Když William procházel kolem reflexního bazénku, zahlédl v mírně pootevřených dveřích muže. Muž byl oblečen do precizně ušité černé košile, ležérně se opíral na židli, tmavomodrou kravatu měl dokonale uvázanou a jeho výraz byl nečitelný.

Vrátil se ke svému boxu a posadil se. Thomas Bright ho poplácal po rameni: "Co vám trvalo tak dlouho?

"Někoho jsem potkal... William zvedl obočí. Přítel. Nepřítel.

Lehce se zasmál: "Právě jsem si zavolal.

Thomas se k němu naklonil blíž a zašeptal: "Myslím, že jsem právě viděl Margaret...

"Taky jsem ji viděl," přerušil ho William.

Thomas pokrčil rameny: "Chápu. Nebylo třeba říkat víc.

'Zdá se, že je teď velkou šéfkou, nejspíš na nás, staré spolužáky, úplně zapomněla.' Robert Swift se znovu ozval.

"Ha. Thomas se usmál: 'To, že nepřišla na sraz, neznamená, že na všechny zapomněla. Nejsi její stín.'

"Mýlím se? Vždyť ona ani neodpovídá na telefonáty starých spolužáků,' řekl Robert, pohupoval skleničkou a jeho baculatý obličej se mračil. 'Ne jako tady William, který je teď sice velká hvězda, ale nechová se tak. Přesto se na našem srazu ukázal.

Znělo to jako kompliment do zad...

William cvakl jazykem, protože poznal Robertův úder. Znělo to jako pochvala, ale ve skutečnosti ho to kritizovalo. Koneckonců jako osmnáctiřadý herec si titul "velká hvězda" zasloužil jen stěží.
Robert se zjevně snažil do Williama rýpnout, a i když by se William na střední škole utrhl, už to nebyl ten nezralý kluk. Teď byl zkušený přeživší v krutém prostředí zábavního průmyslu - nikdo, kdo bojuje o zdroje a pozornost, vždy pod radarem a často na něj pohlížejí s despektem.

Teď byl vůči podobným poznámkám téměř imunní, nic ho nedokázalo zasáhnout tak silně, aby to narušilo jeho klid.

"Robert je teď v nových médiích, nejspíš doufá, že se přitulí k Margaret," posmíval se Thomas, "Margaret ho neměla ráda ani na střední škole, jako by mu teď věnovala čas.

'Robertovy bludy jsou působivé,' řekl William s úsměvem a pozvedl sklenku k Robertovi, jako by s grácií přijal roli 'velké hvězdy'.

Robert se zarazil, zaskočen Williamovým nonšalantním chováním, ale pak pokračoval: 'Vzpomínám si, že jste si byli s Margaret na střední škole dost blízcí. Vy dva jste teď určitě pořád v kontaktu, co?

Kapitola 2

Čchiou Č'-šen se zhluboka nadechl. Zatraceně, tenhle blázen to prostě musel vytáhnout - opravdu si koledoval o potíže.

Jistě, koutkem oka zahlédl, jak si William Blackwood začal uvolňovat límec a vyhrnovat rukávy. Qiu ho rychle chytil za paži a zašeptal: "Zůstaň v klidu."

"Co se děje?" William se na Qiua podíval, v očích zmatek, a zeptal se ho.

Qiu nakrčil nos. Obával se, že by William mohl ztratit klid a Roberta Swifta udeřit. Ještě na střední škole se často pošťuchovali, ale to bylo v době, kdy byla nablízku Margaret Ironhillová, aby udržela věci na uzdě. Teď, když nad nimi Robert čněl s více než dvěma sty kilogramy, by měl William problém i vstát, kdyby ho přišpendlili.

"Jo, Williame, kdysi jste byli s Margaret prakticky nerozluční," ozval se Robert a zbytek stolu přikyvoval a vzpomínal na jejich středoškolské eskapády.

O Williamovi a Margaret se mluvilo v jejich klidných středoškolských letech, byli to dva hezcí kluci, kteří byli vždycky nalepení na sebe - jedli jídlo, běhali po úřadech, a dokonce se dělili o hodiny.

Někdo se zeptal: "Williame, když jste si byli s Margaret tak blízcí, proč nepracuješ v její firmě?" "Ano," odpověděl William.

S mocí, kterou teď Margaret disponovala, mohla bez námahy pozvednout Williamovu kariéru. Nešlo dohromady, že byl stále do značné míry neznámý.

Než William stačil odpovědět, Robert odtušil: "To bylo na střední škole, teď je z ní velká osobnost. K ní se nemůže přisát jen tak někdo." "To je pravda.

U stolu se na chvíli rozhostilo ticho, několik lidí souhlasně přikývlo. "Opravdu už nejsme ve stejných kruzích."

"To neříkej. Zrovna minulý týden začalo moje dítě chodit do školy a já jsem narazil na Margaret. Náhodně jsem se zmínila o Williamovi, a jen tak tak mu něco zařídila," dodala dívka z rohu.

Zatímco se u stolu dál diskutovalo o Margaret, William ztratil zájem a omluvil se s tím, že si potřebuje zavolat. Čchiou ho následoval ze soukromé místnosti.

Opřeli se o zeď před hotelem, kolem nich blikala neonová světla, ulice se hemžily chodci. Bylo teprve osm hodin.

"Tady máš," nabídl Čchiou a natáhl Williamovi cigaretu.

William ji odmítl.

Čchiou na to netlačil, zapálil si jednu pro sebe a potáhl si, než řekl: "Takže vy si s Margaret pořád nerozumíte?

William stiskl rty a mlčel.

"Hele, nechci do toho strkat nos, ale vy dva se často hádáte a řešíte to. Tahle hádka se táhne už dva roky. Co se mezi vámi dvěma doopravdy děje?" "Ano," odpověděl jsem. Qiu se cítil zmatený. Byli nerozluční od školky přes střední školu a dokonce i na vysoké.

Qiu si vždycky myslel, že Williama a Margaret nemůže nic rozdělit. Ale to bylo předtím, než je roztržka rozdělila jako náhlé tornádo a zanechala ho ve zmatku a nedůvěře ještě teď.

"Oběma se vám líbil stejný kluk, že?" "Ano," odpověděl. Qiu se nahlas zamyslel, poškrábal se na bradě a opřel se o zeď. Po dvou letech skládání stop se to zdálo jako nejpravděpodobnější důvod jejich rozchodu - co jiného by mohlo rozdělit dva lidi, kteří byli prakticky srostlá dvojčata?
William zavřel oči, frustrovaně sáhl do Qiuovy kapsy pro cigaretu a začal kouřit. Zatraceně, kdyby tak věděl, co způsobilo to rozdělení.

Jakmile dokouřil, William si upravil bundu a řekl: "Jdu ven." Všichni se na něj usmáli.

"Nevrátíš se dovnitř?"

"Ne. Můžeš prostě všem říct, že odcházím?

"Jasná věc," řekl Qiu a poplácal Williama po rameni. 'Ty a Margaret máte společnou minulost. Ať už je to cokoli, nemůžeš dopustit, aby to takhle skončilo.

William otevřel ústa, jako by chtěl odpovědět, ale zadržel se a místo toho lehce udeřil Qiua do ramene. "Tak dobře, já jdu."

William vyšel z hotelu do chladného vzduchu říjnové noci a cestou na parkoviště se zatahal za límec. Hned naproti němu byla nejrušnější obchodní ulice v Kingstonu plná stánků s jídlem. Ještě na vysoké škole sem s Margaret často chodívali a jejím oblíbeným jídlem byla nakládaná zeleninová placka.

Přešel ulici a konečně zahlédl prodejce, který palačinky prodával, ale všiml si, jak se stánky staly organizovanějšími, každé jídlo bylo ve vlastním úhledném červeném domečku a vypadalo čistě a lákavě. Čekal ve frontě, až na něj přijde řada, a nečinně kontroloval telefon.

V Městském zpravodaji se mihl titulek: Generální ředitelka Margaret Ironhillová se zúčastní charitativního večera po boku Charlotte Frostové.

Charlotte Frostová byla nejnovější senzací, miláčkem médií a jednou z vycházejících hvězd Noble Courtu.

"Promiňte... vy jste William? Opatrně se k němu přiblížila mladá dívka, jejíž široké oči nevěřícně jiskřily.

William vzhlédl a její tvář se rozzářila. "Ty jsi opravdu William! Jsem tvoje fanynka! Můžu dostat tvůj autogram?

"Jistě! William se usmál a odložil telefon. Vzal si papír a pero, které mu nabídla, a naškrábal na něj 'Happy Days', než se podepsal.

Dívka radostně zavýskla a než se neochotně rozloučila, udělali si spolu selfie. I když nebyl hvězdou, William se díky takovým okamžikům cítil o něco lépe.

Teplou palačinku bylo třeba hned sníst. William se zakousl a vychutnával si známé pohodlí, ale nemohl si pomoct, aby si nevzdychl - přetrvával v něm jakýsi nepříjemný nádech; už to nebylo úplně ono jako dřív. Zajímalo ho, co se stalo s původním prodavačem, který je dříve podával.

Kapitola 3

Druhý den ráno Williama Blackwooda probudilo hlasité klepání na dveře, doprovázené známým hlasem, který křičel: "Williame, otevři! No tak...

William se cítil podrážděný, popadl polštář a hodil ho na druhou stranu místnosti, než se zavrtal pod peřinu, aby hluk překryl.

Křik zvenčí neustával a lady Lila Fairchildová byla zjevně odhodlaná v něm pokračovat, dokud neodpoví. Neochotně ze sebe shodil prostěradlo, bosý došel ke dveřím a trhl jimi. Vlasy měl rozcuchané a tvář ještě zachmuřenou spánkem. "Co je to za ranní kravál? To nemáš smysl pro slušnost? Vzbudíš sousedy a já budu mít problémy.

"Je pozdě, Williame! Lady Lila vykřikla, když se mu krčila pod paží a nesla tác se snídaní. "Už je jedenáct! Volala jsem ti už víc než dvacetkrát! Už jsem se bála, že tě zatkli nebo tak něco. Díky za to.

"Jedenáct?! William se otočil a podíval se na nástěnné hodiny, jejichž ručičky potvrdily její slova: za pět minut jedenáct. Spal už dobrých dvanáct hodin.

"Myslím to vážně, to si nemůžeš ve spánku ztišit telefon? Lady Lila odložila snídani na stolek a začala se přehrabovat ve skříni. 'Víš, kolik času jsi promarnil?'

"Jaký čas jsem promarnila? William si zkroutil krk, aby si ulevil od ztuhlosti ze zaspání, a z nedaleké poličky si nenuceně vystřelil basketbalový míč. Míč prosvištěl obroučkou těsně před dopadem na podlahu a on ho jedním plynulým pohybem chytil a začal driblovat.

"Ty to vážně nevíš? Lady Lila podrážděně zafuněla. 'Úplně jsi zapomněl, že máš být dnes na akci Stánku s parfémy!

'Nezapomněla jsem! Nastavila jsem si budík. William ještě několikrát driblinknul s basketbalovým míčem, než se trefil znovu.

"Perfektní," prohlásil lusknutím prstů, když se míč odrazil od zdi a s burácejícím zvukem dopadl na podlahu.

"Necháš toho?! Lady Lila ustoupila, oči vytřeštěné, jak svírá hromádku oblečení, a znovu ho přistihla při akci. 'Kdy sis do bytu nainstaloval basketbalový koš? Jsi ve druhém patře! Nemůžeš tady nahoře jen tak házet na koš, jako by to byla tělocvična!

William se zamračil a mrskl si prstem o ušní lalůček. 'Ale no tak, pode mnou nikdo není! Žij trochu.

"Kdo říká, že tam nikdo není? Viděl jsem někoho odcházet těsně předtím, než jsem přišel nahoru! Lady Lila trvala na svém a zvýšila hlas. "Nemůžeš být jako hvězda trochu ohleduplnější?

"Ohleduplná? William naklonil bradu, přemýšlel o jejím prohlášení a přitom si několikrát záměrně dupl nohou. "Někdo tam je? Proč na mě tedy nezavoláš policii?

Lady Lila na něj překvapeně zírala. Tohle už nebyl ten William, kterého znala - ten, který byl okouzlující ke svým fanouškům a laskavý ke starším.

Náhle se z místnosti ozval zvuk hloupé písně. 'Kladivo, kladivo, nejsi jen hloupý blázen. Děda říká, že s legračním jménem se to lépe táhne. Kladivo, kladivo, nejsi jen hloupý žert, se jménem neotesaným, míříš k tomu nejlepšímu. Dědečkova slova, chovej si je v srdci, i když ti cestu trny lemují, svou roli sehraješ...
William se vrátil do ložnice a konečně ztišil protivné vyzvánění, které mu znělo na telefonu.

Lady Lila si přitiskla prsty na spánky. Ten chlap byl něco jiného - jak je možné, že se ta písnička ještě nestala virální?

"Už se převlékni. Jestli se dostaneme do zácpy, určitě přijdeme pozdě,' pobídla ji a hodila na postel elegantní oblečení. "Vezmi si tohle.

"Dobře, je přesně jedenáct. Osprchovat a obléknout se zvládnu za půl hodiny, akce začíná ve tři, cesta nám zabere hodinu a vyrazíme o hodinu dřív, abychom se připravili. Na snídani mám ještě čas.

'...'

Jako manažerku ji rozčilovalo, že ji přetáhla její vlastní hvězda. Lady Lila se zhluboka nadechla a uznala: "Fajn, tak už běž do sprchy.

Kapitola 4

William Blackwood poslušně odešel do koupelny, zatímco lady Lila Fairchildová se s povzdechem rozhlížela po jeho rozcuchaném pokoji. Začala uklízet a pomyslela si, že kdyby nějaká dívka viděla, v jakém stavu je tento byt, žádná by si ho netroufla vzít, ať by vypadal jakkoli dobře.

Když lady Lila sbírala špinavé oblečení, otočila se a všimla si basketbalového koše pevně připevněného ke zdi elektrickou vrtačkou. Kdo se zdravým rozumem by si do ložnice instaloval basketbalový koš?

Blackwood Manor nebyl nijak zvlášť velký, měl jen asi osm set metrů čtverečních, nepočítaje v to společné prostory. Ačkoli měl jen jednu ložnici, byla k ní přistavěna malá šatna, takže jídelní a obývací část byly stísněné. A v takovém prostoru bylo podle něj možné trénovat basketbal.

Když William měřil metr osmdesát, i když se protáhl na špičkách, téměř narážel do stropu. Jak měl házet na koš?

Kromě toho ho nikdy neslyšela říct, že by měl basketbal rád. Bylo to upřímně řečeno bizarní.

Lady Lila zavrtěla hlavou, vyšla na balkon, hodila oblečení do pračky a přidala lusk pracího prášku, než stiskla tlačítko start.

Při pohledu dolů z balkonu si všimla přerostlého plevele na malém dvorku pod sebou a několika květináčů s uvadlými květinami. Rozhodně to nevypadalo, že by tam někdo bydlel. Před chvílí však zahlédla muže, který vycházel z domu - stačilo se jen letmo ohlédnout.

Lady Lila pokrčila rameny a doufala, že dole skutečně nikdo nebydlí.

Parfémový stánek se nacházel na kingstonském Tržním náměstí, přesně v té nákupní čtvrti, kam si William včera večer šel koupit sušené zeleninové placky.

Obvykle bývala silnice plná provozu, ale dnes byla nezvykle přetížená. Po odbočení do této ulice se příliš nepohnuli.

"Co se to dneska děje? Lady Lila se zamračila a vyhlédla z okénka auta.

William se také podíval ven a uviděl davy lidí lemující ulice, fandící.

Nebyl tak narcistický, aby si myslel, že to jsou jeho fanoušci. Po chvíli pozorování si uvědomil, že jsou tam kvůli Charlotte Frostové.

Charlotte Frostová tu má dnes nějakou akci,' zamumlala lady Lila a do hlasu se jí vkradl náznak obav. 'Jestli mají akce i ostatní značky, naše aktivita by mohla být opravdu zastíněna. Charlottina popularita prudce stoupá.

Mít dvě akce v jednom obchodním centru nikdy nebyl dobrý nápad.

Po několika vteřinách přemýšlení se Williamovi na tváři objevil šibalský úsměv.

Stejná myšlenka, která napadla Williama, napadla i lady Lilu a její tvář okamžitě poklesla.

Poté, co konečně našli místo k zaparkování, vyjeli výtahem na straně nákupního centra do cechovní haly. V prostorách akce se to hemžilo lidmi, všichni se pohybovali sem a tam, zaneprázdněni různými přípravami na akci. Kromě asistenta, který je přivedl jako první, si jich nikdo nevšímal.

William si našel koutek, kam se posadil, a po letech zkušeností s tímto přehlížením se necítil nijak zvlášť znepokojený. Zato lady Lila se tvářila čím dál otráveněji. Pokusila se poradit s několika zaměstnanci o rozvrhu, ale všichni jí řekli, aby počkala.
Po kolečku po salónku na chvíli odešla a vrátila se s potemnělým výrazem, pevně svírajíc Williamovu paži. "Pojďme. Téhle akce se už nezúčastníme.

"Co se děje? William ji jemně odtáhl, aniž by se pohnul ze svého místa. Za ta léta už čelil spoustě opovržení; lady Lila ho vždycky dokázala snést. Tak proč byla taková dnes?

Lady Lila zaťala pěsti, zhluboka se nadechla, aby se uklidnila, a pak zašeptala: "Nepozvali jen tebe, pozvali také Charlottu Frostovou.

"Charlottu Frostovou. William přikývl: "To jsem si myslel.

"Při jednání o smlouvě nám řekli, že to budeš jen ty. A teď přichází Charlotte Frostová, aniž by nás o tom někdo informoval. To je porušení smlouvy! Lady Lila namítla a její frustrace vzrostla.

"Porušení smlouvy. William si promnul jazyk. "To bylo napsáno ve smlouvě?

'I...' Lady Lila klopýtla, zaskočena jeho otázkou.

Když se o tom mluvilo předtím, lady Lila trvala na tom, aby se ta klauzule dala písemně, ale...

Ale co? V tomto světě se zdálo, že slabí jsou vždycky ušlapáni.

Jednoduše řečeno, nebyli v pozici, kdy by si mohli dovolit přijít kvůli této události o nějakou celebritu; o takovou příležitost opravdu stáli.

William se tiše uchechtl a uklidňujícím způsobem ji poplácal po paži. "Co se děje? Nespala jsi dneska dost? Zdá se, že jsi mimo.

Kapitola 5

"Není to poprvé, co se to stalo," řekla lady Lila Fairchildová a nakrčila čelo. 'Společnost se k němu chová odmítavě, vždycky mu přiděluje méně okouzlující práce - ty, o kterých by jiné hvězdy ani neuvažovaly. Je k vzteku, jak si myslí, že to mohou jen tak přejít.

S posměchem řekla: "Upřímně, je to nechutné. Zjevně si Williama Blackwooda, který ještě ani nedorazil na líčení, příliš nevážila. Bylo zřejmé, že dnešní rozvrh má z Williama udělat jen kulisu; zda vůbec vystoupí na pódium, nebylo jisté.

Jak její podráždění rostlo, kůže kolem očí jí zrudla.

Trčet na tak nesmyslné akci - to bylo k zbláznění.

"Hej, no tak," řekl William a snažil se ji uklidnit. "Budou další příležitosti a já jsem ještě mladý...

"Je ti sedmadvacet," opáčila lady Lila a změnila tón. 'Už nejsi tak mladý. Za pár let bys mohla hrát otce.

William zatnul zuby. Tady se ji snažil utěšit a ona ho právě probodla svými slovy.

Přesto, když viděl, že je mu teprve pětadvacet a dva roky ji loajálně podporoval, rozhodl se spolknout svou pýchu a obrazně řečeno si vytáhl nůž ze zad.

'Neboj, jsou herci, kteří úspěšně hrají i dědečky,' řekl s nuceným úsměvem.

Lile na okamžik hrozilo, že se jí vylijí slzy, ale nevěřícně zamrkala. 'Ty opravdu nemáš žádné ambice, že? Ani na roli otce? Jsi připravený hrát dědečka?

William si povzdechl: "No tak, breč dál, jestli ti to pomůže.

'Prostě tuhle akci vynecháme,' trvala na svém a ještě víc se rozohnila. 'Jestli je třeba vzít nějakou vinu na sebe, udělám to já.

'Počkej,' přerušil ji William jemně a položil jí ruku na paži. 'Je to jen pár hodin. Došli jsme tak daleko a nemá smysl teď odcházet. Když odejdeme, můžou si říkat, co chtějí. Nakonec bychom o peníze přišli, místo abychom je vydělali. Zůstaňme v klidu.

Lady Lila se zhluboka nadechla a zvážila své možnosti. Při běžné příležitosti by to možná nechala plavat, chápala, že tohle není nic neobvyklého. Věděla však, že William má k lidem z Noble Entertainment zvláštní averzi - za poslední dva roky mu Nobleův tým vyfoukl mnoho příležitostí. Zrovna nedávno mu Eleanor Blackwoodová sebrala roli vedlejšího herce, kterou měl téměř jistou. Dnes měl proti sobě Charlotte Frostovou a Lila se obávala, jak to ovlivní jeho náladu.

William však nevypadal tak rozrušeně jako ona. Zábavní průmysl měl svou hru a pravidla byla jednoduchá: přitáhneš pozornost a jsi ceněný. Pokud ne, jsi přehlížen. Pokud to bodne, je to vaše vlastní chyba, že nejste dost dobří - obviňováním ostatních jen ztrácíte čas.

A mimo showbyznys to není o moc jiné, že? Kdo skutečně investuje čas do někoho, kdo nemá moc ani vliv? Tak to prostě v životě chodí.

William vytáhl telefon a roztržitě se přihlásil do nějaké hry. Všiml si, že Thomas Bright je také online, a okamžitě zahájili zápas. Thomas ho vyzval, aby dokončil psaní písně.
"Už jsi dokončil tu píseň, kterou jsi mi slíbil?" ozvalo se.

"Proč na mě spěcháš? Psaní vyžaduje inspiraci a já jsem poslední dobou na suchu,' odpověděl William.

'Vážně, kolik dní v roce máš inspiraci? Táhneš to už tři měsíce - nenuť mě, abych tam přišel a tahal tě ven!

Přijít pro mě?

Myslíš, že mě najdeš?

William se sám pro sebe tiše uchechtl, když se odhlašoval, a představil si, jak na druhé straně vře frustrace. Dokázal si představit Thomasovu tvář, jak se kroutí rozčilením a pod nosem mu nadává.

V tu chvíli se otevřely dveře do místnosti s událostmi a zmrazila mu úsměv uprostřed úsměvu.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi rivalitou a oživenými sny"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️