První kapitola (1)
========== KAPITOLA PRVNÍ ========== SOPHIE Sousedé zavolali 911. Mysleli si, že mi táta urazil prst sekačkou na trávu, protože jsem křičela a z ruky mi kapala krev. O pár minut později k nám domů dorazil policista a objevil zraněného užovku. Říkal jsem mu Herkules - hadovi, ne policistovi. Chovali jsme ho v plastové nádobě s novinami na dně, malými otvory ve víku, miskou s vodou a stálou stravou z gupek a žížal. Po několika týdnech se uzdravil a my jsme ho vypustili zpět do přírody. Táta slíbil, že bude opatrnější při používání sekačky a sekačky na plevel. Herkules nebyl první had, kterého jsem zachránil, ale dodnes si myslím, že byl nejvděčnější. "Běžím do CVS pro nějaké kondomy." "Ahoj," řekl jsem. Jimmy si strká bosé nohy do ošuntělých bílých vysokých bot a přitom se mi hrabe v kabelce. Jeho boty by měly být spálené. Když si je sundá, odpudivé zčernalé stélky vyzařují zápach podobný masu, které zůstalo tři dny ležet na lince. Před dvěma měsíci přišel o práci a teď se sprchuje každé tři až čtyři dny. "Kvůli čemu?" Ptám se, poslední nervy mám pocuchané a zanícené. V tuhle chvíli by si mohl kýchnout a já bych ho nejspíš padesátkrát bodla řeznickým nožem, který mi dal k narozeninám. Už slyším, jak obžaloba předkládá svůj případ a zahrnuje i tuhle malou informaci. "Páni, Sophie. Zapomněla jsi, k čemu se používají kondomy. To je pochopitelné, když jsme spolu neměli sex už víc než měsíc." Má pravdu. Měli jsme sex před měsícem, na jeho narozeniny. A já vím, k čemu kondomy jsou - jsou pro lidi, kteří spolu chtějí mít sex a nechtějí otěhotnět. Já nechci mít sex s Jimmym. A... už jsem těhotná. Není to jeho dítě. Není ani moje. "Nemůžeš si dovolit kondomy." Prohlížím si poslední čistý talíř, který částečně osušil, zatímco se mě pokoušel krkolomně svést. Jeho jazyk dělal jakési hadí cosi, zatímco na mě kroutil obočím, což mě s jistou dávkou záliby přimělo vzpomenout si na podvazkového hada Herkula. "Vtipné, zlato." Cvakne jazykem, jako by byl na koni a připravený vyrazit. "Ještě že máš práci." "Za sex už neplatím." Dokončím sušení talíře a zasunu ho do svislé lišty nad dřezem. Jimmy se zakucká, jak by to udělal každý bezstarostný nezaměstnaný devětadvacetiletý mladík, a prohrábne si rukou dlouhé mastné vlasy. Dřív bývaly blonďaté, ale teď jsou prostě hnusné. Hnusné: oficiální barva mých největších chyb. "Za sex mi platit nemusíš, jen kondomy... pokud tedy neuvažuješ, že bychom si měli udělat dítě. To bych se s tím tátou v domácnosti rozkmotřil, nemyslíš?" Kousnu se do rtů, až to zabolí, a přitom k němu podupávám bosýma nohama, v ruce svírám neviditelný nůž. "Jimmy..." Popadnu kabelku dřív, než mi stihne z peněženky uloupit peníze. "Tohle už pro mě nefunguje. Připadám si jako prospěchářka, ne jako tvoje přítelkyně." Kdybych k němu byla úplně upřímná, už přes dva měsíce nejsem jeho přítelkyně - navzdory sexu z lítosti... chci říct narozeninovému sexu. Jaká byla šance, že přijde o práci zrovna v den, kdy jsem měla v plánu se s ním rozejít? 100%. Nemohla jsem to udělat. Řekla jsem si, že počkám, až si najde novou práci, s tím, že to bude trvat možná týden nebo dva. Mýlila jsem se. Tak moc jsem se mýlila. Zaparkoval si ruku na boku. "Já to nesleduju." Jimmy byl chytřejší, když jsem ho poznala. Rychlejší v tahu. Nebyl? To jsem byla tak slepá? Je chlap s prací a rutinní hygienou definicí sexy? Myslím, že by mohla být. V Jimmyho případě to platí na sto procent. Myslím, že jsem věděla, že si svou práci dlouho neudrží. Je... komplikovaný. Jeho matka má zdravotní problémy a on s ní dříve žil a pomáhal se o ni starat. Toho Jimmyho bylo snadné si zamilovat. Jimmy chodil dva roky na vysokou školu, ale nedokázal se rozhodnout pro skutečný směr. Když už se o matku nemohl starat, umístil ji do domova s pečovatelskou službou a musel prodat dům, aby za něj zaplatil. Nabídla jsem mu, že u mě může bydlet, protože jsme byli spolu a v danou chvíli mi to připadalo jako správná věc. Myslela jsem, že se odrazí ode dna a najde si vlastní bydlení. Neudělal to. Místo toho se zdálo, že se propadá do zášti vůči otci, který je opustil, a zároveň se potýká s pocitem, že zklamal svou matku. "Myslím, že je čas, aby ses odstěhoval, Jimmy. Je mi to líto. Je to prostě konec." Za co se omlouvám? Za to, že jsem byla milá? Za přílišnou velkorysost? Měla bych se omlouvat za to, že mám páteř jako gumový medvídek a že jsem nechala dalšího muže, aby po mně a mé velkorysosti šlapal. "Sophie, je čas pustit Herkula na svobodu. Malé knoflíkové nosy jako ty nepotřebují žít s hady." Jsem magnet na okouzlující muže, kteří se prostě... převrátí. Odhalit. Ztratí směr. Upřímně nevím, jak to nazvat. Už jsem se spálila, nechala se napálit, napálit, napálit... víckrát, než si chci připustit. Jsem zamilovaná do myšlenky lásky. Poté, co mi můj poslední přítel ukradl kabelku a auto, jsem rodině a přátelům slíbila, že budu náročnější. Že se do dalšího vztahu nebudu hrnout. Neotevřela bych dveře dalšímu sexy klukovi, který by u mě potřeboval "přespat pár nocí". A když jsem dovolila Jimmymu, aby se ke mně nastěhoval, a moje rodina a přátelé mi chtěli padesátkrát nafackovat, slíbila jsem... slíbila jsem, že je jiný. Seru na svůj život. On není jiný. "Jak to myslíš?" Jimmy svraští obočí. Jo, rozhodně byl chytřejší, když jsem ho poznala. Na mysl se nevztahuje zákon "Když ji nepoužíváš, tak ji ztratíš". Jimmy se u mě doma rozkládá, ale ve skutečnosti není mrtvý. Potřebuje víc než podestýlku z novin, misku s vodou a nekonečnou zásobu gupek. Možná ho budu muset zabít, utratit. Je to humánní. Kam jsem položil ten řeznický nůž?
První kapitola (2)
"Musíš si najít práci. A obávám se, že to neuděláš, když tě tu nechám bydlet se mnou. Když ti budu dál platit jídlo. Tvoje oblečení. Tvoje kondomy." "Naše kondomy, zlato. Opravdu, jsou spíš pro tebe než pro mě. Já ty zatracený věci nemám rád. Nikdy to není tak dobrý pocit." Pomalu přikývnu. "Naše kondomy..." Zašeptám a odmlčím se, protože se snažím vzpomenout si, co se mi honilo hlavou, když jsem se rozhodla, že je kouzelně jiný než ostatní. Opravdu, kam se zbavím jeho těla, pokud se brzy neodstěhuje? "Bude pro mě dost těžké se odstěhovat, když nemám práci. A zrovna teď nemůžu najít nic, co by mi vydělávalo líp než moje současná podpora v nezaměstnanosti, kterou potřebuju, protože po prodeji máminého domu jsme toho zase tolik nevyúčtovali. A víš, že ten domov s pečovatelskou službou je hloupě drahý." Nejsme manželé. Proč je to můj problém? "Jimmy, rozcházím se s tebou." Upravím si na nose brýle s růžovými obroučkami a nakloním bradu nahoru. Přímý a sebevědomý přístup je nejlepší. Strhnout náplast. "Ahoj, Herkulese. Budeš v pořádku. Už mě nepotřebuješ." Jeho mastná hlava a neoholená tvář vyčnívají dozadu, modré oči se zužují. "Cože? Ne, tvůj návrh na rozchod nepřijímám." "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Znovu v duchu prolistuju stránky svého života a hledám scénu, kdy jsem Jimmymu navrhla, aby se ke mně nastěhoval. Byla jsem opilá? Kde byl ten zásah? Aha, to je pravda... Nikomu jsem to neřekla, dokud nebylo pozdě. A tehdy jsem přísahala na hromadu Biblí a hroby svých prarodičů, že Jimmy je jiný. Staral se o svou mámu. Rychle by se postavil na nohy. Našel si vlastní bydlení. Vrátí se do školy a něco ze sebe udělá. Vzali bychom se. Měli bychom několik dětí. A můj vysněný milostný příběh by byl velkým tlustým "Já jsem vám to říkala" pro odpůrce, kteří ztratili veškerou důvěru v můj úsudek. Je třeba to zopakovat... kašlu na svůj život. "Návrh na rozchod?" Uchechtnu se. "Ani nevím, co to je. Není to návrh. Je to prohlášení. Prohlášení. Právě jsem se s tebou rozešel. Teď se odstěhuj. Tvé přijetí nebo nepřijetí nemění skutečnost. Já jsem..." Chytám svá slova a polykám je zpátky. Chystám se znovu říct: "Promiň," ale proč? Nepodělala jsem to a nenechala se vyhodit. Neztratila jsem veškerou ctižádostivost, protože mi někdo nabídl přístřeší a šek na podporu v nezaměstnanosti. Prosmýkne se kolem mě a položí zadek na pohovku přesně na to samé místo, kde se zdržoval poslední dva měsíce. Je tam skutečná prohlubeň, obrys jeho zadku. Až se odsud odstěhuje, budu potřebovat novou pohovku. "Co kdybys počkal, až skončíš další cyklus, a pak se k tomuhle rozhovoru vrátíme?" "Ne," řeknu. Cersei, můj pudl, vyskočí vedle něj. "Můj cyklus? Cyklus čeho?" Jimmy zapne televizi a přepíná kanály, až se mi z jeho neustálého surfování točí hlava. "Tvoje menstruace." "Co to má s tím společného?" Přistane na nějakém sci-fi pořadu. "Začínáš za dva dny. Jsi hormonální a impulzivní. Nechci, abys litovala věcí, které dneska řekneš a které zjevně říkají jenom tvoje hormony." Posadím se mezi něj a televizi. "Ty sleduješ můj cyklus?" Zvedne jedno rameno v pokrčení ramen těsně předtím, než se nakloní úplně doprava, aby viděl za mě. "Samozřejmě." "Proč?" "Abych věděla, kdy budeš náladová jako teď." Ta drzost ... "Odkdy je rozchod s mým flákačským přítelem náladovost?" "Sophie, vidíš... jako bys odpovídala na svou vlastní otázku. Slyšíš tu napjatost v hlase? Jak se snažíš ovládnout? Stává se to každý měsíc. Minulý měsíc jsi se rozčilovala, že jsem nedala nádobí do myčky a nechala ponožky na stolku." "Já nejsem..." Odmlčím se, abych to ukočírovala, a držím své emoce na uzdě, abych nenahrávala jeho směšným pointám. Minulý měsíc jsem neměla menstruaci. On nemůže nic vysledovat. "Jimmy, už nějakou dobu se takhle cítím. Myslela jsem si, že se dáš dohromady a že to takhle nemusí skončit. Byl jsi skvělý chlap, který se staral o svou mámu, a to mě inspirovalo, abych ti pomohla. Dočasně. Ale skončila jsem. Už to trvá dost dlouho a ty se vůbec nesnažíš svou životní situaci změnit. Nemám k tobě stejné city. Nemusí to být osobní. Můžeme jít každý svou cestou. Dobře?" "Sophie, moje máma mě vždycky nutila čekat třicet dní, než mi koupila něco drahého. Říkala, že je potřeba třicet dní na to, aby člověk rozlišil mezi impulsem a opravdovou touhou. Ty se se mnou chceš rozejít z popudu. Počkej třicet dní a já tvůj návrh zvážím." Nevěnuje mi jediný pohled. Je podrážděně odmítavý. Nemám slov. Opravdu, kde na to přišel? Tohle není rozvod. Je to rozchod. O tom se nedá vyjednávat. "Dám ti týden." Zasměje se. "Je to třicet dní, Sophie. Jestli mi nevěříš, zavolej mámě." "Dobře. Ráno zavolám tvé mámě a řeknu jí, že se rozcházíme a že jsi týden bez domova. Možná pro tebe vymyslí sedmidenní plán místo třicetidenního. Ale... já končím. Pojď, Cersei." Pochoduju směrem k ložnici. "Copak jsi úplně zapomněla, že moje máma má roztroušenou sklerózu?" Kousnu se do jazyka. Vím, že jeho máma má RS. A nemá peníze, stejně jako její syn. Zamknu za sebou dveře. "Blbec," zašeptám a přitisknu si dlaň na hlavu. Jsem tak hloupá. Tohle je potřetí, co jsem skončila s přítelem vyžírkou. Nemůžu zachránit všechny hady. Skončí to teď... nebo za týden.
Kapitola druhá
========== KAPITOLA DRUHÁ ========== SHEP "Julie se olizovala. Měli bychom si dělat starosti?" Millie mě spolu s Georgem a Julií vystrčí ze dveří. "Promiň. Za pět minut mi přijde klient. Nechci to vysvětlovat." "Tohle?" Kráčím zpátky k autu, zatímco psi kolem mě běhají. Mávne rukou ve vzduchu. "Ty. Naše dohoda..." "Jsem tvůj bývalý manžel. Tohle jsou naši psi. Co to bylo? Sedm slov a dvě vteřiny?" Zamračí se. "Hlavně si promluv s veterinářem." "Přednesl jsem to doktoru Stanleymu při poslední návštěvě. Říkala, že Julie je v pořádku, jen se tam ráda olizuje. Musí jí to dělat dobře. Tobě se to taky líbilo." "Nebuď hrubý, Shepe." "Fakta. Ne hrubý." Pravda? Nikdy jsem nikoho nenáviděl, ale svou bývalou ženu bych mohl nenávidět. Abych zakryl svůj rostoucí odpor, dělám si z ní legraci. Nebo možná dělám humor sám sobě, abych zůstal na správné straně zdravého rozumu. "Poslyš..." zkontroluje si hodinky "...co bys řekla na to, kdybychom se dali na stejnou seznamku?" "Když jsme byli manželé, tak mě hraní rolí nebavilo. Proč si myslíš, že bych to chtěla dělat teď, když jsme rozvedení?" "Shepe... prostě..." Povzdechla si. "Nesnáším, když nic nebereš vážně." Otevřu zadní dveře a nechám psy skočit dovnitř. "Ale já to myslím vážně, Millie. Žádné hraní rolí." "Nechci s tebou chodit. Chci se podívat na konkurenci v okolí. A buďme upřímní, rande by se ti hodilo. Když odmítneš všechny seznamovací aplikace, nikdy nikoho nenajdeš. A nezapomeň, že takhle jsi našel mě." "Aha. "Mám pocit, že tímhle prohlášením jsi na něco kápnul. Nějaký aha moment?" Kdysi dávno jsem si myslel, že Millie je pro mě ta pravá. O tom jsem vůbec nepochyboval. Padli jsme si do oka. Pak udělala něco, co mi přišlo dost neodpustitelné, ale přesto jsem jí odpustil. A pak prozřela. Rozvod bez zavinění, to mě poser. Byla to ona. Všechno to byla ona. "Ty ses se mnou rozvedla." Vyškrábu na ni zubatý úsměv, můj oblíbený úsměv, protože dokážu udržet zuby zatnuté. "Jestli mě chceš zpátky, stačí říct. Odpověď je sakra ne, ale prostě se zeptej. Nepotřebuju být na seznamovací aplikaci, abych tě tvrdě švihla doleva bez ohledu na konkurenci." "Pro vás to není konkurence. Chci vědět, které ženy v této oblasti jsou mou konkurencí pro ostatní chlapy." "Nejsem na žádné seznamovací aplikaci." Pokrčím rameny a zavřu zadní dveře. "Ale mohl bys být." "Nezakládám si profil na žádné seznamovací aplikaci, zase jako laskavost pro tebe." Udělá na mě ten nejnafoukanější obličej. Když si pomyslím... v jednu chvíli mi připadala roztomilá. "Myslela jsem, že jsme to ukončili přátelsky." "Udělali jsme to. Proto říkám: 'Díky za nabídku, ale ne, díky'. Mohla jsem říct: "Zbláznila ses, ty krávo?" Ale neudělala jsem to, protože jsme to ukončili přátelsky." "A co ty?" zeptala jsem se. Zdvojnásobím svůj blahosklonný zubatý úsměv a nasednu do auta. Jsem naprosto schopná najít si někoho bez pomoci seznamovací aplikace. Vycouvám z příjezdové cesty a zamávám. Mávám všemi pěti prsty, ne jen prostředníčkem, protože... "přátelsky".
Kapitola třetí (1)
========== KAPITOLA TŘETÍ ========== SOPHIE V sobotu ráno se proplížím kolem Jimmyho chrápajícího a slintajícího na pohovce a nechám mu vzkaz. Beru Cersei na procházku. Hledám si práci a byt. Žádné křížky ani očka. Žádné smajlíky ani srdíčka. Ani pomlčka a moje jméno. Jimmy má ještě šest dní na to, aby se dostal z mého domu. Bože... prosím, ať už je pryč. Před cestou na západ se s Cersei zastavíme na ledovou kávu. Míjíme Wash Your Tail, myčku a pekárnu pro zvířata, která byla otevřena před rokem. Nikdy jsem uvnitř nebyla, protože jsem loajální k jednomu ze svých pacientů, který vlastní jinou myčku psů a obchod s potřebami pro zvířata tady ve Scottsdale. Dnes udělám jednu výjimku kvůli úmornému vedru. Táhnu Cersei k obchodu, otevírám dveře a nadechuju se chladného vzduchu, než se rozhlédnu. Uličky rušného obchodu zaplňují milovníci domácích mazlíčků a vrtící se ocásky, a tak pevněji svírám Cerseiino vodítko, zatímco se proplétáme mezi výlohami. "Dobré ráno. Můžu vám s něčím pomoct? Nebo se jen rozhlížíš a nasáváš chladný vzduch?" Přistižen! Usměju se na muže s modrou korunou, který mi věnuje odzbrojující úsměv. Konečky jeho rozpuštěných hnědých vlasů se mu kroutí kolem uší a dráždí obočí. Rošťácký třpyt jeho oříškových očí upoutá mou pozornost. "Jsi tu poprvé. Takže si tě jen prohlížím. Díky." Jeho úsměv se rozvlní a já na něm hoduji, dokud... mě to nezasáhne. "Věci!" Zadusím se něčím, co ze mě vyjde jako poloviční smích a těžký kašel. "Jen si prohlížím věci. Ne tebe. Chtěl jsem ti poděkovat. Ale to 'ty' se trochu moc rozohnilo a pohltilo slovo 'věci'. Takže..." Podhrnu si bradu, poškrábu se na čele a zamumlám: "Prostě mi řekni, ať držím hubu." Každým coulem ten výjimečný úsměv a pomalé přikývnutí čekají, až risknu pohled na něj. "Vezmi si, kolik potřebuješ. A můžu říct... že je to nádherné stvoření?" Po tvářích se mi sbírá horko. "Ach bože... děkuju. Já jsem Sophie." V zápětí přesune pohled na Cersei. "No, myslel jsem tvou bílou plavuň, ale ty si ten kompliment zasloužíš stejně, Sofie." Aby bylo jasno, takhle trapný nejsem. Když zrovna neberu zbloudilé muže nebo neslintám nad cizími lidmi, jsem naprosto vyrovnaná. Chytrá. Vzdělaná. Sebevědomá. Dobře, trochu sebevědomá. A když o tom teď přemýšlím... pochybuju o své inteligenci. Viním Jimmyho. Královsky zničil mou psychiku, naboural mé sebevědomí a zničil můj smysl pro důvěru a dobrou vůli. Jestli ten chlap myslel mou fenku, tak se na ni měl podívat, když to říkal. Teď si připadám opovážlivě a hloupě. Zdá se, že je to nové téma mého života. "Dělám si legraci. Jsem takový žertéř. Samozřejmě jsem věděla, že mluvíš o mém psovi. Jmenuje se Cersei. A teď se chystám odejít z obchodu a už se nikdy nevrátit." Ucucnu brčko své ledové kávy a otočím se, abych se jako podvazkový had Herkules sunula ke dveřím. "Není nad klasického standardního pudla. Pudlové ovládli svět. Je hezké vidět čistokrevného." Otočím se. Je dobrý. Až moc dobrý. "Jo." Přikývnu. "Jenom... si nejsem jistá, jestli je klasická, nebo čistokrevná. Veterinář si myslí, že by v sobě mohla mít i něco jiného než pudla. Takže by to mohl být doodle. Ale neboj, opravdu si nemyslím, že by ovládla svět. Bojí se stínů, popelářského auta a svého ocasu, dokud si neuvědomí, že je připevněný k jejímu tělu." Zasměje se, vytáhne pamlsek ze šňůrkového sáčku, který mu visí u pasu kalhot, a pak mi ho podá. "Co to je?" Zeptám se. "Dehydrované jehněčí plíce." Zavrtím hlavou. "Ne, děkuji. Pro mě jen káva. Ale Cersei by to mohlo chutnat." Malý kousek jeho úsměvu, který mu zmizel, když mi ukazoval pochoutku, se rychle vrátí. Nechá Cersei očichat ruku sevřenou v pěst, než ji otevře a nabídne jí pamlsek. "Je opravdu nádherná." Podrbe ji za ušima. "Děkuji." Usměju se. Cersei ho sleduje hnědýma očima a čeká, jestli jí nabídne další pamlsek. "Já jsem Shep. Kdybyste měla nějaké otázky, dejte mi vědět." Posunu si brýle s modrými obroučkami výš na nose a odfouknu si ofinu z obličeje, zatímco několikrát přikývnu a zašeptám: "Díky," s klidem patnáctileté holky na koncertě BTS. Cersei očichává zadky a olizuje všechno, co jí přijde pod ruku, zatímco ji táhnu po obchodě, usrkávám kávu a nechávám se unášet pohledem k Shepovi a jeho okouzlujícímu chování. "Soustřeď se, Sophie," zamumlám a připomenu si, že mám doma squattera, protože jsem mu ze zvyku naletěla na sexy fasádu milého kluka. Roztáhla jsem nohy ve jménu okouzlení a odevzdala klíč od domu poté, co jsem uslyšela slova "Miluju tě". Jestli existuje odvykačka pro totální cucáky, pak se musím přiznat. "Slečno, váš pes ukradl ten pamlsek támhle z koše," řekne mi starší žena s nesouhlasným úšklebkem v přehnaně nalíčeném obličeji, když k sobě přitiskne šedou chlupatou kuličku velikosti kabelky a políbí ji na hlavu. "Ach..." Zamračím se na Cersei. "Pusť to." Potřebuju ještě jednu ruku, když zápasím s vodítkem, kávou a ukradeným šlachovitým pamlskem. Přesunu si kávu do ruky, ve které mám její vodítko, abych mohla šlachu uchopit. Nepouští ho. Místo toho se shrbí, zadek ve vzduchu, a zavrčí na mě. "Pusť. To," řeknu svým vlastním vrčivým tónem. Pustí se do hry na přetahování a přiblíží se zadkem k vysoké otočné vitríně s obojky a vodítky. "Cersei!" Táhnu silněji, aby neudělala větší scénu. Ztrácím sevření šlachy. Vodítko se naštěstí zachytí, ale náhlé trhnutí pošle mou ledovou kávu do vzduchu. "Panebože," zašeptám. Káva je všude, včetně mého zlého voříška a pamlskové policie, která drží svého dokonale upraveného psa. Mlčí. Oči dokořán, rty roztažené. "Je mi to... moc líto." "Obchod?" Shep mě obejde a natáhne ruku s dalším pamlskem. Cersei uvolní šlauch a pamlsek si vezme. "Hodná holka," řekne Shep a poškrábe ji na hrudi, když vítězoslavně pamlsek rozžvýká.
Kapitola třetí (2)
Hodná holka? Myslí to vážně? Všude je kafe, protože se chovala jinak než hodná. Nemám slov stejně jako léčebná policie. "Pojďme se všichni umýt." Shep se chová, jako by se to dělo každý den. "Tohle je osmdesátidolarový svršek," pípne ošetřující policistka. "Já vám to tričko vynahradím," řekne Shep. "Ne, to jsem udělal já. Já to zaplatím." Vytrhnu se z omámení, vylovím z peněženky peníze a podám je naštvané dámě pomalované kávou. "Je mi to neuvěřitelně líto." Pak Shepovi vytrhnu ručník a plazím se po rukou a kolenou a uklízím nepořádek, zatímco můj pes ... Vlastně ani nevím, kde je momentálně Cersei. "Tohle zvládnu." Shep si dřepne vedle mě a přitiskne svou ruku na mou, aby mi zabránil v dalším uklízení nepořádku. "Dokonči nákupy. O nic nejde." "Hm... dík... beru si jen tu šlachu. A slibuju, že už se nikdy nevrátím." Zasměje se a uklízí kávu mnohem rychleji. "To by byla škoda. Neradi bychom přišli o váš podnik kvůli trochu rozlité kávy." "Já..." Jsem tak v rozpacích, že nedokážu dát dohromady víc než pár zamumlaných slov. "Za chvíli se sejdeme u pokladny. Šéf mě potřebuje vzadu, ale musíš mi slíbit, že se vrátíš na další návštěvu." Nikdy. Nikdy. Zalapám po dechu a jednou přikývnu. Na pár minut zmizí v zadní části obchodu, než se s námi setká u pokladny. Jsem třetí ve frontě za policií na pamlsky. Když sčítá její výrobky, hodím na pult kreditní kartu. "Je to na mě." Ohlédne se přes rameno a stále objímá svou chlupatou kuličku. Rty jí ohýbá drobný úsměv, který připomíná pocit příměří. Určitě mi pomáhá, že platím skoro sto padesát dolarů za jídlo a hračky, když už jsem zaplatil za její tričko. Tohle je nejdražší výlet do obchodu se zvířaty, jaký jsem kdy podnikla. "To je od tebe milé." Shep na mě mrkne. Odvrátím pohled, kousnu se do rtů a čekám, až tohle trápení skončí. Když se postará o dalšího zákazníka, položím šlauch vedle pokladny a risknu rychlý pohled a omluvný úsměv. "Jak se jmenuješ, Sophie?" zeptá se. "Ryan." Rozhlédnu se pohledem po obchodě, abych na něj nezírala příliš dlouho. "Můžu dostat vaše telefonní číslo?" "Aha..." Pročistím si hrdlo a přinutím se znovu navázat oční kontakt. "To mi lichotí. Vážně. Ale zrovna teď s nikým nerandím." To je kód pro: To znamená, že budu do konce života svobodná, protože jsem na věky ztratila všechna práva na randění. A jsem těhotná. Shep na několik vteřin stiskne rty v nečitelném výrazu. Zranila jsem snad jeho city? "To telefonní číslo je pro náš systém. S vaším jménem a telefonním číslem můžete začít sbírat odměnové body za každý nákup. Jen za to, že mi dáte své jméno a číslo, dostanete mytí psa zdarma." Kdyby teď na Zemi dopadl asteroid a zabil celé lidstvo, nezlobil bych se. Ani trochu. Taky bych nebyl naživu, ale duchovně bych cítil vděčnost. Blbost je opravdu ten nejhorší pocit. Je to horší než odmítnutí a rozpaky. Každý je někdy v životě odmítnut. Každému se stane něco trapného - dokonce i celebrity a hodnostáři skončí s toaletním papírem přilepeným na podrážce bot. Ale hlouposti se dá předcházet. Je to důsledek předpokladů. Já jsem ten blbec, který předpokládal, a hloupěji už si připadat nemůžu. "Čtyři-osm-nula-sedm-tři..." Co nejrychleji mu dávám své číslo, abych odsud mohla vypadnout a už se nikdy nevrátila, abych využila kredit do obchodu nebo bezplatné mytí psů.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zóna přátelství"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️