On je moje zkáza

Prolog (1)

==========

Prolog

==========

Bridget O'Connorová

Před 24 lety

"Pojďme si zahrát spin the bottle!" zvolá moje nejlepší kamarádka Cara, rozzáří se na mě, jako by to byl ten nejlepší nápad na světě, a pak cinkne svým pohárem whisky o můj.

Je to moje oslava sladkých šestnácti. Táta nakonec souhlasil, že mě nechá odskočit si z hlavní akce s ostatními kamarádkami, a slíbil mi, že nás nechá na pokoji. Nebylo těžké ho přesvědčit, jakmile se objevil náš klan a Marinovi. Má kolem sebe tolik mocných mužů a k tomu svobodné ženy bojující o jeho pozornost, že mu po celý večer nebude v oblasti zábavy nic chybět.

Matka nás opustila už před lety. Rozhodla se, že mafiánský život nezvládne, a pokusila se vzít mě a mé bratry s sebou, ale otec ji zastavil. Řekl jí, že jestli chce odejít, může, ale my zůstaneme s ním, kam patříme. Vybrala si svobodu.

Já a moji čtyři bratři pro ni zřejmě nejsme tak důležití. Od té doby nám každé Vánoce jen zavolá. Moji starší bratři, Aidan a Brody, jsou na tom podobně jako já. S matkou sotva mluvíme déle než minutu. Moji nejmladší bratři, Devin a Tynan, s ní mluvili déle. Bolelo mě, když jsem je pozoroval. V očích jim svítila naděje a její slib, že nás brzy navštíví, vždycky padl. Teď už na její slova nikdo nedá. Ani se nenamáhá cestovat z Kalifornie, aby nás viděla. A od té doby, co se můj otec rozvedl s matkou, se stal nejlepším starým mládencem, kterého lze ulovit.

Cara se usmívá. "Bridget?"

V břiše mi motýl roztáhne křídla tak, že se chytnu barového pultu, abych se udržela. Otec nechal svůj personál před začátkem večírku odstranit všechen alkohol, ale bylo to zbytečné. Chodím na nejdražší soukromou střední školu v New Yorku. Většina mých kamarádů - holky i kluci - si dává do ranní kávy Bailey's Irish Cream a k obědu vodku. Není to sice oblíbený nápoj, ale není cítit po whisky ani jiném alkoholu. A učitelé možná vědí, o co jde, ale dělají, jako by to nevěděli. Asi je to pro ně jednodušší, protože většina rodičů mých kamarádů dá na jejich slovo a ne na jakoukoli autoritu.

Takže i když otec nechal odstranit alkohol a nahradil ho limonádou a jinými nápoji, které považoval za bezpečné, bar je nyní pokrytý vším, co si dokážete představit.

Cařiny oči těkají k dvojčatům Marinovým a mně okamžitě zčervenají tváře. Danteho a Gianniho znám odjakživa. Já jsem ve druháku a oni jsou ve čtvrťáku. Jejich bratr Massimo je v prváku a je na druhé straně místnosti, ale já si ho sotva všimnu.

Dante a Gianni jsou jiný příběh. Jsou to jednovaječná dvojčata a ztělesnění vysokého, tmavého a hezkého. Jejich vytvarované lícní kosti jsou snem každé dívky. Jejich intenzivní, zádumčivé oči tě dokážou přitisknout, ať jsi kdekoli, a vyvolávají pocit, že se čas zastavil. Jsou vyšší než já a oba jsou boxeři. Dante to bere vážněji než Gianni, ale jejich svaly jsou stejně identické jako jejich tváře.

Někdy nedokážu rozeznat, kdo je kdo, dokud nepromluví. Ale s Dantem už jsem vedla tolik dlouhých rozhovorů, že mi netrvá déle než pár slov, než poznám, jestli je to on, nebo Gianni.

Jednoho dne mi Dante dal mobilní telefon. Otec neviděl důvod, proč bych ho měla mít, a mně to bylo jedno. Ale Danteho to zajímalo. Překvapil mě s ním a ukázal mi, jak se píšou esemesky. Ten večer a každou další noc jsme trávili hodiny posíláním zpráv, dokud jeden z nás neusnul.

Dvojčata jsou nejoblíbenější kluci na naší škole a není tajemstvím, že si občas vymění místo, ať už je to kvůli testu, nebo dokonce s holkami. Nic netušící oběť by měla být naštvaná, ale na naší škole se to stalo téměř obřadem. Pokud jste se líbali nebo to dotáhli až k dvojčatům Marinovým, a ne jen k jednomu z nich, je to okamžité místo v klubu super holek. A některé z holek jsou ty, které šíří drby dřív, než Dante nebo Gianni vůbec dostanou šanci.

Jediný pohled na ně mi v žaludku vyvolá chvění, ze kterého se mi zatočí hlava. Když zjistím, že se dívám na Gianniho, chvění odezní. Ale u Danteho nikdy. S ním se jen rozhořívají ještě víc.

Nebylo to tak ale vždycky. Začalo se to dít teprve minulý rok. Znám je celý život. Téměř každý svátek nebo zvláštní událost se koná u nich nebo u nás. Vždycky jsme se stýkali, ale nikdy jsem o tom nepřemýšlela, dokud se mi jednoho dne při pohledu na Danteho nezatrnulo u srdce. Od té doby jsem se do něj tvrdě zakoukala. Myslela jsem si, že je to všechno jednostranné a že si kvůli jeho mimořádné pozornosti přeju víc, až do doby před měsícem.

Byl to typický měsíční večírek v domě jeho otce Angela. Dante a Gianni dovršili osmnáct let a Angelo jim dal v Marinově sídle vlastní křídla. My všichni děti jsme šly do Gianniho části domu, kde bylo i zbrusu nové divadelní plátno.

Místo luxusních sedaček do kina si Gianni vybral gauče a otomany. Angelo nějak sehnal kopii nejnovějšího akčního filmu, který byl ještě v kině, a všichni jsme se pohodlně uvelebili s popcornem, alkoholem a dekami.

Dante seděl vedle mě a Gianni na druhé straně. Nebylo to nic neobvyklého. S Dantem mě vždycky pojilo bližší přátelství a dvojčata se nikdy nedržela daleko od sebe. Nebylo to poprvé, co jsem seděla mezi nimi, ale když Dante přes nás dva přehodil deku, zazvonila mi kůže, jako by věděla, že se něco stane. Pak natáhl své dlouhé nohy na otoman.

"Dej si nohy nahoru a udělej si pohodlí, Bridge," nařídil mi.

Udělal jsem to a on mi podal pivo.

Film se právě dostal přes první scénu, když mi klouby prstů sklouzly po boku nohy. Měla jsem na sobě šortky a jeho dotek na mé holé kůži mě donutil zatajit dech.

Ztuhla jsem a přemýšlela, jestli to nebyl omyl, zírala jsem na obrazovku a nechápala jediné slovo. Pak mi vsunul ruku mezi stehna a mé nitro zkapalnělo. Ztěžka jsem polkla. Pak jsem udržela hlavu v klidu a periferním viděním jsem se na něj podívala.

Hodil si do pusy popcorn a lokl si piva, jako by se nic nedělo. Současně mi špičky jeho dlouhých prstů vklouzly pod ustřižené džíny.

Prolog (2)

Žádný kluk se ještě nikdy nedostal tak blízko k mým nejintimnějším partiím a to, jak mě moje kundička bolela, když se jí dotýkal, mě překvapilo.

Pak to udělal.

Vsunul mi ruku přes kalhotky, prstem mi zajel do vchodu a palcem mi třel klitoris.

Na místě jsem se zachvěla. Zaplavilo mě horko tak intenzivně, že jsem věděla, že můj obličej musí mít barvu rajčete.

Gianni se ke mně naklonil, prohlédl si můj obličej a usmál se. "Jsi v pořádku?"

Byla to další připomínka šestého smyslu, který s Dantem měli. Oheň v mých tvářích se díky tomu rozhořel ještě víc. Strčila jsem do něj loktem a zasyčela: "Sklapni. Dívám se na film."

"Jasně, že jo." Strčil ruku pod přikrývku a dotkl se mého stehna, ale já jsem ji ze sebe setřásla.

"Nech toho," zašeptala jsem.

Na tváři se mu mihla další arogance, až se Dante sklonil nad mými prsy a přitom do mě strčil prst hlouběji a zakroutil ho. "Nedotýkej se jí," zamumlal tiše.

Dvojčata si vyměnila pohledy. Nevím, co to znamenalo, ale udělali to. Vždycky spolu dokázali vést tiché rozhovory. Ten jediný pohled přiměl Gianniho, aby sklouzl po Caře a řekl něco, co ji přimělo se zachichotat.

"Drž hubu," vyštěkl můj bratr Aidan a hodil po nás popcorn, než se vrátil k filmu.

Danteho palec se pohyboval rychleji a jeho horký dech mi díky mému tílku klouzal po hrudi. Všude mě přepadlo mravenčení a on mi zašeptal do ucha: "Napij se." A já se napila.

Otočila jsem se k němu, ústa jsem měla jen centimetr od jeho rtů, v buňkách se mi hromadil adrenalin a srdce mi tlouklo tak rychle, že jsem si byla jistá, že to slyší všichni v místnosti.

Jeho ústa se zkřivila do takové arogance, že mě to zaskočilo. Upřel na mě svůj temný pohled a já nedokázala odvrátit zrak. Pak všechno kolem mě explodovalo, jako by věděl, co se stane. Vytřeštila jsem oči a zakňučela. I když jsem se snažila nevydat ani hlásku, nemohla jsem si pomoct. Naštěstí to kromě Danteho slyšeli snad jen Gianni a Cara, protože moji bratři, jejich přítelkyně a zbytek Marinových dětí se ani neobtěžovali podívat naším směrem.

V tmavých očích mu zajiskřilo. Sundal ruku z mého těla, pak si strčil prsty do úst, s úšklebkem povytáhl obočí a vrátil se k filmu.

Sotva jsem se znovu nadechla, už mi jeho prsty zase lezly po stehně a on začínal znovu.

Ztratila jsem přehled o tom, kolikrát mě donutil se udělat. Když film skončil, šel hrát s ostatními kulečník a po zbytek večera mě ignoroval.

To bylo před měsícem. Od té doby se choval, jako by se nic nestalo, bavil se se mnou jako vždycky.

Ani jednou se mě nedotkl nebo se na mě nepodíval tak jako ten večer.

Myslím jen na něj.

Na jeho oči.

Jeho lícní kosti.

Jeho drzé rty, které chci mít na svých, stejně jako místa, kterých se žádný jiný kluk nikdy nedotkl.

A něco na tom, jak se nade mnou tyčí jeho tělo, jako by mě mohl učinit svou a ochránit mě před celým světem, mi rozechvívá vnitřnosti. Ne že bych se měla o někoho bát. Můj otec je hlavou irského klanu v New Yorku a ani já nejsem tak naivní, abych nevěděla, co to znamená.

Nikdo se nikdy nedostane tak blízko, aby mi ublížil. Můj otec by kohokoli zabil a všichni to vědí. Ale stejně mě baví myslet na to, že patřím Dantemu a on mě chrání.

Cara je jediný člověk, který ví, co se stalo, pokud to Dante nikomu neřekl. Jsem si jistá, že Gianni ví, že se něco stalo. A Cara s Giannim tu noc spala. Od té doby se snaží dělat, že je v pohodě, ale umírá touhou po tom, aby se to opakovalo.

Celý den, který vedl k mému večírku, jsem přemýšlela, jestli to dnes bude noc, kdy mi Dante zase bude věnovat pozornost. Cařin návrh hry mě znervózňuje. Jaká je šance, že Dante skončí se mnou, a ne s někým jiným? Když jí neodpovím, vykřikne: "Kdo si chce zahrát spin the bottle?" A já jí odpovím, že ne.

Místnost ztichne a já se zdržím pohledu na Danteho, přesto cítím, jak se na mě dívá.

Je to Gianni, kdo odpoví: "Jsem pro."

"Sourozenci jsou mimo hru. Nedotknu se své sestry," řekne Aidan.

"Fuj. Fuj," prohlásím, zděšená tou představou.

"Hele, víš, co se stalo na Mattově večírku," odpoví.

Obrátí se mi žaludek. Takhle zkurvený jsou děcka u nás ve škole. Matt a jeho sestra Lana měli minulý víkend večírek. Matt roztočil láhev, a když se zastavil, stála před ním Lana. Nikdo jim nevěřil, že by něco dělali ve skříni, a tak na ně tlačili, aby se přede všemi políbili, a oni místo aby řekli ne, podlehli nátlaku a hráli si celých patnáct minut na jazykolamy.

"Souhlasím. Já půjdu první," prohlásí Dante a popadne neotevřenou láhev vína, kterou ukořistil na otcově večírku. Posadí se na podlahu a všichni ho následují.

Chvění mi naplní útroby, a když roztočí láhev, modlím se, aby se zastavila o mě.

Obíhá kolem dokola, nejdřív rychle, pak pomaleji a pomaleji. Nespouštím z ní oči a v místnosti je naprosté ticho, jediný zvuk vydává sklo na koberci.

Když se zastaví, zastaví se i moje srdce. Vyschne mi v ústech a pomalu zvednu oči k Dantemu.

Usmívá se. "Tak na co čekáš, Bridge? Zalez do skříně."

"Do prdele. Moje sestra ne," zamumlá Aidan.

Gianni se ušklíbne a vyzve ho: "Pravidla jsou pravidla. Chceš je porušit? Jestli jo, tak můžeme zrušit i to sourozenecké."

Aidan se zvedne. "To je jedno. Potřebuju se ještě napít." Odrazí se k baru.

Dantův výraz zůstává neutrální. Zvedne se a natáhne ruku, aby mi pomohl z podlahy.

Puls mi vystřelí až ke stropu. Chytnu ho za ruku a on mě vytáhne nahoru a pak mě vede ke skříni. Tlusté, osm stop vysoké mahagonové dveře se s cvaknutím zavřou a všude se setmí.

Jeho tělesné teplo mi proniká kůží. Ucítím ho dřív, než mi jeho ruce sklouznou po tvářích a on mi zakloní hlavu. Jeho horký dech se spojí s mým a každý atom v mém těle se rozzáří.

"Stýskalo se ti po mně?" zeptá se tiše a palci mě pohladí po tvářích.

Přestávám se hlídat, zavírám oči a přiznávám: "Ano."

Prolog (3)

Přistoupí blíž, až se přitisknu ke zdi a jeho tvrdé tělo se dotkne mého. "Zase jsi myslela na to, že tě budu držet?"

Ztěžka polknu. "Ano."

"Možná bychom tedy měli přestat předstírat, že je to něco, co to není." Políbí mě na čelo, pak pod oči a na nos.

Zalapám po dechu a podaří se mi zeptat: "Co tím myslíš?"

"Mám tě rád. Vždycky jsem měl. A myslím, že ty máš ráda mě. Takže bych tě možná měl vzít na rande, pryč od všech těch kokotů. Jen ty a já. Co říkáš, Bridge?"

Jeho palec se dotkne mého spodního rtu a já se zachvěju. "Dobře."

"Všechno nejlepší k narozeninám, Bridge," zašeptá. Pak mě celou obklopí jeho horký dech. Jeho jazyk je v mých ústech a mrská jím proti mým, jako by nebylo zítřka, jako bych byla jeho všechno - to jediné, co by kdy mohl chtít.

Podlomí se mi kolena a on se přitiskne blíž, přitiskne mě mezi sebe a zeď.

Tolik jsem se mýlila v tom, jaké to bude líbat Danteho Marina. Myslela jsem, že to bude dobré. Předpokládala jsem, že bude vědět, co dělá, a že se mi to bude líbit.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že moje tělo bude hučet proti jeho, že zbytek světa zmizí nebo že každý jeho dotek ve mně vyvolá pocity, které jsem nikdy předtím necítila.

Netušila jsem, že se s ním rozplynu, jako by moje tělo patřilo k jeho - jako by bylo jeho.

Než se naděju, ozve se zaklepání na dveře a ty se rozletí a připomenou mi, že nejsme sami. Moje oči se přizpůsobí a zachytí Dantovo mrknutí, pak ustoupí a vyjde ze skříně.

Hlas mého bratra se ozve: "Neříkej kurva ani slovo o tom, co jsi právě udělal s mojí sestrou."

V místnosti se ozve heknutí a já zalapám po dechu.

Chystá se mě sejmout.

Dante Marino mě konečně sejme.

Když vyjdu ze skříně, krev mi stéká z hlavy až k prstům na nohou. Srdce mi spadne až do žaludku.

Co tady dělá? Tohle je můj večírek. Já ji nepozval.

Lisa, vedoucí družstva roztleskávaček a královna plesu, je opilá a vrhá se Dantemu kolem krku. Je známo, že se minulý týden vyspala s Giannim.

Obrátí se mi žaludek. Chce se mi na ni křičet, ať ho nechá být. Chci na něj křičet, aby ji odstrčil.

Ale on to neudělá.

Chytá ho za rozkrok a chrlí něco o kouření.

Gianni zavrčí. "Jsi na řadě, brácho." Kývne hlavou do vedlejší místnosti a mně je najednou zle.

Nedělej to. Nechoď, prosím tiše.

Nastane krátký okamžik váhání a já si myslím, že Dante nepůjde. Moje naděje kolem mě exploduje, ale pak se mi rozbuší srdce.

Gianni udělá krok dopředu, takže se Lisa vmáčkne mezi něj a jeho bratra. Odhrne Lise vlasy dozadu, čímž ji přitiskne hrudí k Dantemu, a její ústa se nadechnou do O. Prohlíží si její tvář a říká: "Buď hodná holka a ujisti se, že mu polkneš, ano?"

Tváře jí zčervenají a zachichotá se. Chce se mi na místě umřít.

Ne, ne, ne! Tohle se přece nemůže stát.

On to neudělá. Neudělá to, když se mi právě přiznal, že se mu líbím a chce mě vzít ven.

Gianni ji poplácá po zadku a ukáže ke dveřím. "Máš deset minut. Pak dostaneme s Carou pokoj."

Dante se prohne v ramenou a znovu zaváhá.

Gianni pustí Lisu a zeptá se: "Co se děje? Proč nejdeš?"

Dante se podívá na Lisu. "Neplýtvej mým časem, jestli se chystáš na mě plivat."

Znovu se zachichotá, zatahá ho za ruku a vede ho do druhého pokoje.

Myslím, že bych mohla umřít. Chci zalézt do díry a už nikdy nevylézt. Když se po deseti minutách vrátí do pokoje, Dante mě ignoruje.

Přesto si uchovávám naději, že mi ještě zavolá. Ještě víc se kvůli tomu nenávidím. Každý večer čekám na jeho esemesky jako idiot. Ani jednou mi nenapsal.

Pak si najdu přítele.

Když ho poprvé vezmu na večírek k jeho rodičům, Dante je najednou na mně jako moucha v medu a ignoruje svou přítelkyni, která se spolu s mým přítelem naštve. Ten večer mi napíše esemesku.

Dante: Co děláš s tím ubožákem?

Já: O čem to mluvíš? On není žádný ubožák.

Dante: Máš na víc.

Já: Do toho ti nic není.

Dante: Proč jsi přestal chodit na moje zápasy?

Stáhne se mi hruď.

Já: Proč jsi nechal Lisu, aby tě vykouřila, když jsi mi řekl, že mě chceš vyvést?

Dante: Jsem chlap. Děláme hlouposti. Budeš mi to mít za zlé navždy?

Srdce se mi rozbuší rychleji.

Dante: Jestli tě to uklidní, tak mi stál jen proto, že jsem na tebe nemohl přestat myslet.

Několikrát se zhluboka nadechnu, nevím, jak odpovědět, a kárám se za to, že mi jeho prohlášení způsobuje záchvěv štěstí.

Dante: Rozejdi se s ním. Přijď o víkendu na můj zápas. Pak si spolu vyrazíme.

Uplyne několik minut, kdy přemýšlím, jestli to mám udělat, nebo ne.

Dante: Bridge, chybíš mi. Je mi to líto.

Já: Dobře. Přijdu.

Dante: Určitě se s ním rozejdi. Myslím to vážně. Není pro tebe dost dobrý.

Tu noc jsem vůbec nespala. Udělám, co mi řekne, a nedokážu přestat toužit po něm. Když přijde víkend, jdu na jeho zápas.

Vyhrává. Když vyjde ze šatny, čekají na něj jeho bratři spolu s doprovodem dívek. Přiběhnou k němu a jeho oči se setkají s mými.

"Dej mi chvilku," říká.

Když se ke mně přiblíží, srdce mi spadne. Vidím to v jeho výrazu, než se ke mně nakloní a obejme mě. "Díky, že jsi přišla."

Přinutím se odpovědět: "Jasně. Gratuluju."

Usměje se a ve tváři má pocit viny.

"Nebudeme se přece scházet, ne?" Zeptám se.

"Něco mi do toho přišlo. Můžu si to nechat na jindy?"

Podívám se na holky s jeho bratry a snažím se nerozbrečet. Narovnám ramena. "Jasně. Žádný problém."

"Díky." Znovu mě obejme a mně se udělá špatně.

Několik dalších let se držím každé pokřivené části sebe, která ho stále chce za svého. I když odmaturoval, pořád se s ním aspoň jednou za měsíc vídám na večírcích.

Nikdy se nic nezmění. Na něm, Giannim a Massimovi vždycky visí holky, kdykoli je vidím. Čas od času mě Dante přistihne, jak se na něj dívám. Vždycky jsou to chvíle, krátká setkání, kdy na mě zírá, věnuje mi svůj doutnající pohled, připomíná mi, jak jsme bývali kamarádi, a jeho porušené sliby.

Když otec trvá na tom, abych vystudovala obchod, rozhodnu se, že jediný způsob, jak Dantemu uniknout, je opustit město. Existuje jen jedno místo, kam mě otec pustí, a to je Chicago, protože má spojenectví s O'Malleyovými. Tvrdí, že na mě dohlédnou.

Je mi dokonce jedno, kde to bude, hlavně aby to bylo mimo New York a někde daleko od Danteho.

Od něj nikdy nic nedostanu. Držet se jakékoli představy, že budeme někdy spolu, znamená připravit se o celoživotní neštěstí. Musím zapomenout na všechno, co se týká Danteho Marina, kromě jedné věci.

Je toxický.

Kapitola 1 (1)

==========

1

==========

Dante

O čtyři měsíce později

"Bridget je ve městě?" Překvapeně se ptám svého papá. To bych neměl. Je pár dní před Vánocemi, ale na Díkůvzdání domů nepřijela. Tully tvrdil, že se chce učit na nadcházející zkoušky, ale já mu to nevěřila.

Nenávidí mě.

Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jede do Chicaga, jsem jí napsala, ale neodpověděla. Volala jsem jí, ale nezvedala to ani mi nezvedala telefon.

Pak odjela z New Yorku bez rozloučení nebo dokonce bez "jdi do prdele".

Za poslední čtyři měsíce jsem ji opilý uprostřed noci vytáčel tolikrát, že to ani nespočítám. Psal jsem jí hlouposti, nad kterými se druhý den rozplývám. Ani jednou mi neodpověděla. Jako bych už neexistoval.

"Ano, Tully říkal, že včera přijela," informuje mě Papá.

Gianni zasténá. "Ježíši. Řekni mi, že nebudeš celou noc slintat nad Bridget." "Cože?" zeptám se.

"Drž hubu," vyštěknu. "Jsme přátelé. To přece víš."

"Přátelé?" Z jeho arogantního výrazu se mi zkroutí žaludek. Gianni je stejný kokot jako já, možná větší. Ale jednu věc umí, a to je být přítel, a nedá se popřít, že jsem se k Bridget nechoval jako k přítelkyni.

"Jestli na mě vy dva nemáte žádné otázky, odejděte odsud s tím svým rozhovorem," nařídí mi táta, ale jeho tmavé oči se zabodnou do mých a varují mě, aniž by řekl cokoli dalšího. Není to poprvé, co Bridget vstoupila do rozhovoru, a on mě musel varovat jen jednou. Popřel jsem své city k ní, ale papá není hloupý. Viděl to dřív, než Gianni něco řekl. Bylo to tu noc předtím, než jsem ji v kině osahával. Slyšel, jak mě Gianni varuje, abych si s Bridget nezahrával, a to stačilo, aby mi táta dal přísnou přednášku o tom, že mám Bridget prokazovat úctu.

Něco v tom rozhovoru mě přimělo překročit hranici. Už jsem se snažila přijít na to, jak překročit hranici zóny přátelství. Tátova slova mě měla zastavit, ale jediné, co udělala, bylo, že jsem si chtěl dokázat, že ji můžu mít.

Sledovat, jak Bridget koulí očima, a poslouchat její drobné kňourání mě fascinovalo. Všichni kolem nás i to, kým jsme byli, se vytratilo. Jediné, co to udělalo, bylo, že to nakoplo mou touhu po ní.

Pak se rozsvítila světla a objevili se naši bratři. Tully a Papá vešli do křídla a řekli, že jsou připraveni nám ukázat, jak se hraje kulečník. Zbytek noci jsem Bridget ignoroval a pak jsem se vrátil k našim nočním textovým konverzacím a dělal, jako bychom byli pořád jenom kamarádi.

Večer jejích sladkých šestnácti jsem se modlil, aby se láhev zastavila u jejích nohou. Když se tak stalo, nemohl jsem uvěřit svému štěstí. Ve chvíli, kdy jsem vstoupil do skříně, jsem si řekl, že už se před ní - před námi - nebudu schovávat. To, co jsem řekla o tom, že ji vezmu ven, jsem myslela vážně. A její polibky... Ježíši. Byly víc, než jsem si přál, víc, než jsem si představoval, a opravdovější než u jakékoli dívky, kterou jsem kdy políbil.

Chtěla mě. Opravdu mě chtěla.

Ale pak udeřila realita, když jsme vyšli ven, a já to všechno zase posral, podlehl jsem tlaku toho, co jsme s bratrem vytvořili.

Byli jsme králové školy s pověstí, kterou jsme si vytvořili v prváku, abychom si ukrátili čas. Všechno to začalo jednou holkou, která nás chtěla oba. Vyspala se se mnou a pak se pořád vyptávala na Gianniho. Nejdřív mě to naštvalo. Líbila se mi. Byla moje první. Ale pak jsem se naštvala a řekla Giannimu, aby předstíral, že je já.

Neměl problém dostat se jí do kalhotek, čímž si upevnil svou roli v naší hře. Mezi námi dvěma často přemýšlím, čí morálka je víc v háji. Často si myslím, že je to Gianni, ale pak udělám něco neetického a donutí mě to svůj závěr přehodnotit.

Řekl jsem mu, ať ji ošuká, abych ji naštval, a myslel jsem si, že bude zděšená, ale nebyla. A to byl začátek toho, že jsme si s Giannim předávali holky a nutili je dělat různé šílené, oplzlé věci.

Teď už je mi to úplně jedno. Střední škola mi připadá dávno pryč. Všichni ti snobové a hajzlové, se kterými jsme strávili čtyři roky, jsou na školách Ivy League nebo se utahují k smrti kokainem na jachtách svých tatínků. A ten večer, kdy Bridget slavila sladkých šestnáct, už jsem to měl za sebou. Ale všichni se na mě dívali, včetně Gianniho. Měl v očích to varování a nemusel mluvit. Věděl, že chci Bridget a že bych ji políbil v šatně. Sakra, já jsem umíral touhou ji políbit.

To, že mě vyzval před ostatními dětmi, byl Gianniho způsob, jak mě chránit. Možná to vypadá, že se choval jako blbec, ale svým způsobem na mě dával pozor... dával pozor na naši rodinu.

Od té doby jsem toho okamžiku a postavení Bridget po mém boxerském zápase litoval. A bez ohledu na to, jak moc se jí snažím utéct nebo se pokouším najít jinou ženu, která by ji nahradila, svrbění po ní nikdy neutichá.

Vytáčí mě, že mě ignoruje. Takže dnes večer přestanu být zbabělec. Kašlu na příkazy svého papá a všechna Gianniho varování. Napravím všechny ty křivdy, které jsem udělal, a přesvědčím ji, aby se přestěhovala zpátky do New Yorku.

Ignoruju papàův přísný pohled a odcházíme. Gianni mě zastaví, jakmile ujdeme několik metrů za kancelář. "Já to nechápu, brácho."

Ruce se mi promění v pěsti po stranách, protože vím, že jde o Bridget. "Co je to?"

"Je v Chicagu. Je to Tullyho dcera. Nech to být. Vedle jejího zadku je spousta jiných, a to už jsme si prošli," prohlásí Gianni.

Můj vztek roste. Je to jediná holka, se kterou jsem kdy mluvil a která vypadala, že mě chápe. Bylo jí jedno, že jsem Marino, kolik mám peněz nebo co to udělá s její popularitou, když se mnou bude. Bridget mě měla ráda takového, jaký jsem. A všech těch hloupostí, které jsem jí udělal, lituju. Místo abych měl odvahu říct jí, co k ní cítím, a vyvést ji ven, poslechl jsem Gianniho varování.

Byl jsem idiot a teď za to platím.

Je pryč.

Chybí mi na ní všechno - to, jak se jí rozzáří tvář, když se směje, textové konverzace, které jsem přerušil, abych se pokusil zastavit svou přitažlivost k ní, a to, jak oba tajně pozorujeme toho druhého během našich rodinných akcí.

Kapitola 1 (2)

Když ji nemám na měsíčních večírcích svých rodičů, cítím se mimo. Neustále ji hledám, i když vím, že je stovky kilometrů daleko.

U každé holky, se kterou spím, předstírám, že je to ona. Zavřu oči a snažím se je přehlušit, pokouším se slyšet její hlas a vidět její tvář.

Takže Gianni a můj otec mají možná pravdu v tom, že je Tullyho dcera a že to není dobrý nápad, ale já už mám tyhle kecy za sebou. Udělám z ní svou, a ať už karty padnou kamkoli, padnou. Ale nehodlám se dál chovat jako zbabělec. Nemůžu jí přestat být posedlý, a jestli tohle není znamení, že bychom měli být spolu, tak co teda?

"Prostě drž sakra hubu," vyštěknu na Gianniho a jedna z našich uklízeček vyskočí a pak se prožene kolem.

Odstrčí mě do kouta. "Není to holka, se kterou by sis měl hrát nebo se do ní zamilovat. Není to Italka a je to Tullyho dcera. Nemůže se nikam dostat. To přece víš," říká mi už po sté.

Nesnáším, že má pravdu. Bridget si má vzít Ira a já mám mít italskou nevěstu. Tak to v našich rodinách chodí. Já a moji bratři můžeme spát s jakoukoli dívkou jakékoli národnosti, ale nemůžeme mít žádnou vážnou známost. Papà nás mockrát varoval a říkal nám, abychom ze sebe dostali všechny svršky, dokud si nenajdeme italskou nevěstu, protože nic jiného se od nás neočekává.

Zvlášť pro mě. Moje rodové právo, že jsem se narodil dvě minuty před Giannim, ze mě dělá budoucího šéfa Marinů. Pokrevní linie musí být čistá, aby zajistila vládu naší rodiny.

Ty dvě minuty jsou důvodem, proč jsem Gianniho stále poslouchal. Neříkal mi to proto, aby se choval jako blbec. Snažil se mi zabránit, abych si s Bridget začal něco, co má nulovou šanci skončit dobře.

Můj otec by mě zabil, kdybych někdy poškodil naše spojenectví s O'Connorovými. S Tullym jsou přátelé, co si pamatuju, ale taky nám kryjí záda. A zatímco na střední škole nás s bratrem otec nechal, abychom se bavili, jakmile jsme odmaturovali, ponořili jsme se do byznysu. Jsem si plně vědom nebezpečí, které by hrozilo, kdybychom naše spojenectví přerušili. Kdyby Tully někdy zjistil, že jsem Bridget ublížil, zaplatil bych za to krví.

Moje krev.

Co se týče našich aktivit, nelišíme se od jiných zločineckých rodin. Nevraždíme jen své nepřátele. Pod naším domem máme žalář. Vydírání, korupce veřejných činitelů, lichva, daňové podvody a manipulace s akciemi, to vše patří do našeho soukolí. Když k tomu připočteme vydírání odborů a infiltraci legálních podniků, jsme učebnicovou definicí italské mafie.

Naše rozkazy přicházejí přímo od Giuseppe Berlusconiho, skutečného kmotra všech Italů. Všichni kromě hajzlů z Abruzza a Rossiho se řídí jeho zákony. Odštěpili se, jakmile se dostali na americkou půdu a pokusili se obsadit naše území. Ale tady v New Yorku je Tully králem Irů a můj otec králem Italů. Já jsem princ další v pořadí, takže nemám takovou volnost jako Gianni, Massimo nebo dokonce můj nejmladší bratr Tristano.

Přesto se protlačím kolem Gianniho. "Pusť to," nařídím a zamířím do tělocvičny. Jsem připravená na svůj trénink a přeju si, abych mu mohla zasadit pár pravých háků do obličeje.

"Říkáš si o přání smrti," zamumlá Gianni.

Prorazím kolem trenéra, vezmu do ruky švihadlo a ignoruju ho. Vidím jen Bridgetin obličej. Její zelené oči září štěstím, pak zmatkem a nakonec smutkem. Všechny tyhle emoce jsem u ní viděla a vím, že jsem je způsobila já. Jen mě to ještě víc rozčiluje.

Trenér na mě křičí, abych se přesunula k rychlostnímu pytli. Udělám to, aniž bych si přidala omotávky nebo rukavice, a ignoruju jeho příkaz, abych si je nasadila. Ale bez ohledu na to, jak silně udeřím, nic neuklidní vztek ani nedonutí Bridgetinu tvář opustit mou mysl.

Celý den jsem neklidný, zmatený a snažím se přijít na to, co mám říct, až ji uvidím. Když přijde čas večírku, obléknu si černé kalhoty, přiléhavé červené tričko a černý sportovní kabát. Jsem první dole, což není normální. Obvykle se objevím asi hodinu po začátku večírku.

Mamka se usměje, když mě uvidí. Miluje večírky, zvlášť o Vánocích. Náš dům je všude vyzdobený, v každé místnosti jsou stromečky. A pro děti má vždycky připravené zábavné aktivity.

"Potřebuješ pomoct?" Zeptám se.

Zavrtí hlavou. "Všechno je hotové. Vypadáš dobře."

"Ty taky," odpovím a prohlížím si její bordó sametové koktejlové šaty, když do místnosti vběhne moje sedmiletá sestra Arianna a za ní můj papá, který ji pronásleduje. Má na sobě identické šaty jako moje maminka a je její podobou.

"Dante! Zachraň mě!" Arianna piští a skáče mi do náruče.

Moje nervozita z toho, že vidím Bridget, jde na chvíli stranou. Miluju svou malou sestřičku. Rozhoupávám ji a přesouvám ji před svého papá.

Lechtá ji na břiše.

"Papá! Dante!" chichotá se.

Políbím ji na tvář a položím ji na zem. Rozběhne se za mým mamá.

Papà políbí mammu na rty. "Vypadáš úžasně, amore mio."

Mamma má mírně rozpálené tváře a oči se jí třpytí jako vždycky, když ji Papà pochválí. Přejede mu rukou po rameni. "A ty."

Papà zvedne obočí. "Dante. Přišel jsi sem brzy."

Pokrčím rameny. "Jsem připravený se napít." Není to lež. Jdu k baru a naliju si tři prsty skotské Macallan a pak si pořádně loknu. Hladce mě pálí a pokrývá mi hrdlo až do žaludku, ale na nervy mi to nepomáhá.

Do domu přichází jeden z otcových poradců s manželkou a dvěma malými dcerami. Arianna k nim přiběhne a během několika minut dorazí další hosté.

Ruce se mi svírají, sleduji vchod a hledám Bridget. Než dorazí ona, její otec a bratři, uplyne hodina.

Ve chvíli, kdy vejde, se mi zatají dech v plicích. Všechno na ní vypadá stejně, ale jinak. Jediný způsob, jak ji popsat, je, že září. Její oči se vždycky změnily ze zelených na modré. Právě teď se zdají být jasně modré. Její tváře mají zářivý nádech, intenzivnější než dřív. Červené flitrové šaty, které má na sobě, dokonale obepínají její tělo a vypadá v nich ještě křivější, než si pamatuji. Blonďaté vlasy jí visí v kudrnách, jednu stranu má sepnutou třpytivou sponou, která zvýrazňuje její vysoké lícní kosti a rudé rty.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "On je moje zkáza"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️