Nečekané dítě generálního ředitele

Kapitola 1

"Gratuluji, jste těhotná," řekl lékař s náznakem úsměvu, ale Violet Bennettová měla pocit, že právě slyšela největší vtip století. Jak by mohla být těhotná, když je svobodná? Nebyla přece hvězdice schopná asexuálního rozmnožování.

"Doktore, to se musíte mýlit. Není možné, abych byla těhotná."

"Nepodstoupila jste minulý měsíc umělé oplodnění?"

Violet málem spadla ze židle. Kdy vůbec podstoupila umělé oplodnění? "Jsem svobodná. Proč bych měla mít umělé oplodnění? Minulý měsíc jsem byla jen na pravidelné prohlídce."

Lékař se na ni překvapeně podíval. "Ve zdravotních záznamech to sice je, ale lékař, který zákrok prováděl, už odešel. Nejsem si jistá podrobnostmi. Pokud dítě nechcete, mohu vám pomoci naplánovat interrupci." "Ano," odpověděla.

Violet měla pocit, jako by do ní uhodil blesk. Co se to děje? Byla opravdu těhotná? Ještě včera použila všechny své peníze na zaplacení bratrových účtů za léčení. Dokonce si půjčovala peníze i na jídlo. Kde by vzala peníze na potrat?

Vypotácela se z nemocnice a v hlavě jí hučelo. Když vyšla ven, nějaká žena ji odtáhla stranou. "Jsi Violet?"

Otočila se a zarazilo ji to. Nebyla to Imogen Cooková, snoubenka velkého šéfa společnosti?

"Co pro vás mohu udělat?"

Imogen jí podala vizitku. "Můžete si říct o cokoli, co chcete. Pořiďte si dítě a dejte mi ho."

Cože? To bylo šokující. "Jak jsi věděl, že jsem těhotná?"

Imogen se na ni zadívala. "Prostě dělej, co ti říkám."

Violet nebyla žádný slaboch. Nehodlala se nechat manipulovat, aniž by věděla, o co jde. "Jestli mi to nevysvětlíš, tak s tím nebudu souhlasit."

Imogen se zamračila, zjevně frustrovaná. Pohledem přejížděla po Violetině břiše a její výraz byl zlověstný. "Pravda je, že to dítě by mělo být moje. Zaregistrovala jsem se pod falešným jménem, které se shodou okolností shodovalo s tvým. Ten zatracený doktor to popletl a provedl umělé oplodnění na tobě."

Violet byla ohromená a šokovaná. Takže otec dítěte byl velký šéf? Jak se do takové záměny zapletla?

"Já... musím o tom přemýšlet." Tohle bylo velké rozhodnutí. Jak ho mohla udělat okamžitě?

"Počkám na tvou odpověď zítra. Jestli se o tom odvážíš vypustit jediné slovo, tak jsi skončila," řekla Imogen, než odešla.

Cestou zpátky do kanceláře byla Violet rozhozená. Imogenina nabídka byla lákavá. Její bratr byl nemocný a účty za léky se hromadily. Opravdu potřebovala peníze. Ale mohla by po porodu žít normální život?

Vešla do výtahu s ustaraným výrazem ve tváři. Právě když se dveře zavíraly, vešla dovnitř vysoká postava. Při pohledu na toho muže se Violet rozbušilo srdce v hrudi. Byl to Lawrence Price, velký šéf a biologický otec dítěte v jejím břiše. Tomuhle se říkalo "nepřátelé na úzké cestě"?

Od té doby, co začala pracovat ve firmě, jí Lawrence vždycky připadal pohledný a výjimečný. Pozdravil ji zdvořilým kývnutím, aniž by ji poznal. Ze zdvořilosti lehce přikývl.Violet si byla jistá, že o jejich nečekaném spojení neví. Jinak by nebyl tak klidný. Podvědomě si sáhla na břicho a pomyslela na to, jak záhadně čeká jeho dítě. Cítila strach i fascinaci zároveň.

Výtah se stal poněkud dusivým. Zadívala se na ukazatel podlahy a doufala, že se rychle dostane ven. Právě když dojeli do padesátého patra, výtah se náhle prudce otřásl, světla zhasla a nastala černočerná tma.

Přistižená při činu ztratila Violet rovnováhu a spadla na podlahu. "Co se to děje? Má výtah poruchu?"

"Zůstaň v klidu," řekl Lawrence klidně a přitiskl se k vnitřní stěně výtahu. Vytáhl telefon, aby rozsvítil světlo, ale než to stihl, výtah se znovu prudce otřásl.

Violet už byla bez sebe strachy, nohy jí slábly. Její tělo se v otřesech vymrštilo dopředu a narazilo do stěny před ní. Zatočila se jí hlava a pokusila se vstát, ale zjistila, že se nemůže pohnout. Hlava jí uvízla mezi dvěma "velkými sloupy"!

Zpanikařila, v hlavě měla prázdno. Její malé ručičky šátraly kolem "sloupu", doleva a doprava, nahoru a dolů. Hlava se jí prudce třásla, snažila se vyprostit, ale byla zaseknutá.

"Uvízla jsem," zakňourala Violet a hlas se jí třásl strachy.

Lawrencova tvář zbledla a pak zrudla. Bylo to poprvé, co se ho žena dotýkala tak důvěrně. Snažila se ho snad svést? V jeho hlubokých očích zajiskřila jiskra hněvu a popadl ženu za toulavou ruku.

"Jestli se ještě jednou odvážíš pohnout, tyhle ruce už nebudou tvoje." "Cože?" zeptal se.

Violet zakňourala: "Pane Lawrenci, opravdu jsem uvízla. Jestli je dnešek můj poslední den, mám tajemství, které vám chci říct." "Cože?" zeptala se.

Kapitola 2

: Nečekaná odhalení

Po Violetiných tvářích se kaskádovitě řinuly slzy a jedna po druhé dopadaly na Lawrencovu nohavici. Slabě cítil, jak jimi prosakuje vlhkost, a nechával ho na pochybách, zda je ta žena skutečně naivní, nebo si na hloupou jen hraje.

"Nehraj si se mnou. Jestli to uděláš, tak tě v mžiku vyženu ze dveří!" Místností se ozývala Lawrencova frustrace.

Rozsvítil baterku ze svého iPhonu a její paprsek ozářil temnou výtahovou šachtu. Violet zachytila svůj odraz v lesklé kovové stěně, když klečela na podlaze a hlavu měla vklíněnou mezi Lawrencovy dlouhé nohy. Byla to neuvěřitelně nepohodlná pozice.

Zrudla karmínem a její obličej připomínal zralé rajče, jak se nemotorně kroutila a svíjela, až se nakonec osvobodila. "Pane Lawrenci, moc se omlouvám. Nechtěla jsem... Nic jsem neviděla, opravdu jsem si myslela, že jsem se zasekla..." Jejím hlasem plynula nepřetržitá lítost, skloněná v hluboké omluvě.

Říká se, že mozek v těhotenství dokáže dělat divné věci. Zažívala to snad už teď? Lawrence si povolil kravatu, cítil se nezvykle rozladěný ženiným dováděním. "Máš nějaké tajemství, o které se se mnou chceš podělit?" "Ano," odpověděla.

Violet se neodvážila pronést ani slovo. Obávala se, že ji špatně pochopil a domníval se, že si na něj dělá zálusk. Kdyby zjistil, že do ní bylo omylem implantováno jeho semeno, nerozzuřil by se natolik, že by jí zakroutil krkem?

"Já... jen jsem ti chtěla říct, že i když jsi právě převzal firmu, všichni k tobě hodně vzhlížejí." Violetina slova se chvěla, rty se jí třásly.

Lawrencovy rty se zkroutily v posměšném úšklebku. Podobných lichotek už slyšel spoustu. Nebylo na tom nic originálního. "Nebuď patolízal. Soustřeď se víc na svou práci."

"Ano, máš naprostou pravdu. Budu si to pamatovat," zamumlala Violet a ustoupila do rohu výtahu, jako by ji někdo trestal.

Nakonec se výtah znovu rozkmital a Violet se jako vyplašená myš vyškrábala ven a zmizela v chodbě. Život byl plný překvapení, ale dnes jich zažila až příliš mnoho.

Jakmile Lawrence vstoupil do své kanceláře, zavolal mu jeho podřízený. Rodinná genová banka Priceových byla vykradena. Jeho sperma bylo ukradeno! V očích mu zajiskřilo vztekem a okamžitě se rozběhl zpět do sídla Priceových.

Mezitím se v sídle Imogen svěřila s novinkou Lawrencově matce Ellie Priceové. Elliina tvář zářila radostí. Před dvěma lety její syn přežil útok jedovatého hada v amazonském pralese, ale jed ovlivnil kvalitu jeho spermatu. Nevědělo se, kdy se plně uzdraví. Naštěstí si před cestou sperma uschoval. Ellie se vždycky obávala, že se nedočká vnoučete, ale teď si konečně mohla oddechnout.

Lawrence se tvářil ledově a temně, když se postavil před Ellie. "Jak se opovažuješ jít za mými zády a udělat něco takového?"

Ellie ho chytila za ruku, v očích měla patrné zoufalství. "Tohle všechno jsem udělala kvůli tobě. Tvůj otec měl čtyři syny, ale ty jsi můj jediný syn. Možná jsi teď šéfem Priceovy skupiny, ale tvoji tři bratři pořád číhají ve stínu. Teprve až budeš mít legitimního dědice, dají pokoj."Druhou ruku položila Imogen na břicho. "Operace byla úspěšná. Imogen je těhotná. Zítra ji vezměte na radnici, aby se přihlásila k sňatku. Udržujte těhotenství v tajnosti, abyste dítě ochránili před jakoukoli újmou. Můžeme to oznámit, až bude téměř čas porodu."

Imogen nasadila nesmělý výraz, ale uvnitř intrikovala. Vždycky měla v plánu vzít Aureliino dítě za své, jakmile se narodí. Nikdo by se nikdy nedozvěděl, že dítě není její.

Lawrence po ní střelil chladným pohledem a obrátil se ke své podřízené. "Vezmi ji nahoru na těhotenský test."

Imogen v šoku málem spadla z pohovky. Kdyby ji testovali teď, neodhalili by její podvod?

"Lawrenci, další test není potřeba. Nemocnice se nemůže mýlit," prosila Imogen.

"Chci se o tom přesvědčit sama." Lawrencovy oči pronikly Imogen skrz naskrz, jako by viděl skrz všechna její tajemství.

Zaplavil ji strach, až zbledla. "T... najednou se mi udělalo trochu nevolno. Myslím, že bych měla jít domů a odpočinout si."

Pokusila se utéct, ale Lawrence ji chytil za ruku a nařídil svým mužům, aby ji odvedli nahoru na zkoušku.

Výsledek byl negativní. Imogen se rozplakala. "Je mi to líto, operace se nezdařila. Nechtěla jsem ti dělat starosti, tak jsem ti lhala." "Cože?" zeptala se.

Nikdy by nepřiznala, že jeho dítě nosí jiná žena. Kdyby si Lawrence tu ženu vzal, co by s ní bylo?

"Přijdu o vnouče?" Lawrencův hlas byl plný úzkosti. To bylo jeho jediné zdravé genetické dědictví.

Přemožená šokem Ellie omdlela. Lawrence ji rychle odvedl do jejího pokoje, aby si odpočinula, a nařídil svým mužům, aby celou záležitost prošetřili v nemocnici.

Věděl, že Imogeniným slovům se nedá věřit. Jeho muži brzy odhalili pravdu. "Pane Lawrenci, operace nebyla neúspěšná, ale kvůli chybě lékaře bylo vaše sperma implantováno jiné ženě. V současné době je v jednom měsíci těhotenství."

Předal Lawrencovi ženinu složku. Při pohledu na nevinnou tvář na fotografii byl Lawrence zaskočen. Byla to ona!

Violet strávila celé odpoledne jako omámená. Šéf by se určitě dozvěděl pravdu, že? Plánoval snad už teď, co s ní a s dítětem udělá?

Ten den nemusela pracovat přesčas. Když vycházela z kanceláře a chystala se vstoupit do stanice metra, přistoupil k ní holohlavý hromotluk a přitiskl jí nůž na záda. "Zůstaň zticha a pojď se mnou, jinak..."

Kapitola 3

Aurelayiny nervy ožily, její smysly byly v nejvyšší pohotovosti. Nemohla uvěřit tomu, co se děje - přepadení. Jak mohli být ti zločinci tak slepí? Ve svém laciném oblečení, jehož každý kus stál méně než dvacet dolarů, rozhodně nevypadala jako bohatá osoba.

"Si, jsem na mizině. Na účtu nemám ani korunu a topím se v dluzích. Projevte trochu slitování, ano?" prosila a doufala ve špetku lidskosti.

"Dost žvanění," vyštěkl na ni hromotluk s tváří jako bouřkový mrak a pobídl ji dopředu k zaparkované černé hondě.

Právě když se ji chystal natlačit do vozu, přitiskl jí na krk ostrou čepel. Hlas, z něhož kapalo nebezpečí, promluvil: "Chceš si zahrát hru? Kdo zemře první?"

Hrdlořez se zachvěl, ztuhl strachy. Než stačil zareagovat, jeho ruku držící nůž někdo uchopil a silným škubnutím mu paží projela nesnesitelná bolest, až vykřikl jako raněné zvíře.

Vyděšenou a zmatenou Aurelay předali muži v černém, který ji doprovodil do elegantního stříbrného Rolls-Royce. Uvnitř vozu seděl muž, jehož vysoká a panovačná postava spolu s pohlednou tváří nenechávaly nikoho na pochybách - byl to Lawrence.

"Pane... Pan Lawrence!" Aurelay se zarazila a nervy se jí ještě více napjaly. Kromě toho, že to byl někdo, kdo nepřepadával lidi, byl velký šéf nejspíš stejně nebezpečný jako kterýkoli bandita.

Jeho tvář byla chladná jako led a chladný pohled jí přejížděl po stále ještě plochém břiše. "Slyšel jsem, že čekáš moje dítě?" prohlásil bezelstně, čímž Aurelay zaskočil.

"Byla to... zdravotní nehoda. Já jsem taky oběť," vysvětlila a schoulila se do rohu, aby se vyhnula jeho pronikavému pohledu, který jako by ji dokázal rozdrtit.

Koutky Lawrencových rtů zkřivil posměšný úsměv. Kam se poděla drzost, kterou projevila ve výtahu?

"Domluvil jsem ti na zítřek schůzku s lékařem, aby to těhotenství ukončil," prohlásil a nechal Aurelay ohromenou. On chtěl přerušit těhotenství? Copak jeho snoubenka netoužila po tom, aby porodila? Copak se nedohodli?

Violet byla zaskočená, nedokázala Lawrencovo náhlé rozhodnutí zpracovat. Čekala od něj nějakou kompenzaci nebo požadavky, ale tohle ne. Když se však rozhodl, nebylo třeba, aby se s tím dál trápila. Byla to téměř úleva.

Lawrence mírně přimhouřil oči a jeho hluboké oči odhalily náznak překvapení. "Máš nějaké požadavky?" zeptal se a očekával, že vzhledem k její pověsti, že s penězi zachází jako se svou životní silou, využije této příležitosti a vznese své požadavky.

Violet našpulila rty a odmítla vznášet požadavky vůči velkému šéfovi. Kromě toho byl také obětí, a pokud chtěla odškodnění, měla jít do nemocnice. "Nevyhodíte mě kvůli tomu, že ne?" zeptala se opatrně.

Lawrence se na chvíli odmlčel a jeho hlas zněl pevně: "Osobní život vždycky odděluji od pracovního."

"To je dobře. Dokud si můžu udržet práci, nemám žádné jiné požadavky," odpověděla Violet a vyplázla jazyk, což byl malý projev vzdoru proti okolnostem, které je svedly dohromady.***

"Zůstaň tady. Zítra ráno vás někdo doprovodí do nemocnice."

"Dobře." Violet poslušně následovala služebnou nahoru.

Spekulovala, že se velký šéf obává, aby mu neutekla s dítětem, proto ji nechal zavřít tady.

Byla opravdu tak naivní?

Lawrence se usadil na pohovku a v klidu usrkával kávu. Do místnosti vstoupil jeho podřízený Colson.

"Pane Lawrenci, muž, který unesl slečnu Violet, se přiznal. Slečna Imogen ho pověřila, aby sem slečnu Violet přivedl!"

Lawrence to tušil.

Jakmile Imogen vešla dovnitř, okamžitě se rozplakala, její výkon byl hoden držitele Oscara. Měla v plánu jednat preventivně, aby tu ženu odstranila dřív, než Lawrence odhalí pravdu, ale on ji přelstil.

"Lawrenci, nechtěla jsem tě podvést. Bála jsem se, že ženy využijí dítě k tomu, aby tě vydíraly. Proto jsem tam umístila sledovací zařízení a pak jsem se rozhodla říct ti pravdu." "To je pravda.

Lawrence si zamíchal kávu a jeho slova byla stejně ledová jako jeho výraz. "Nemusíš si dělat starosti. Zítra ji odvezu na potrat." "To je v pořádku.

Imogen to zaskočilo. "Ty jdeš na potrat?"

"Co jiného?" Lawrence zvedl obočí a jeho výraz byl nesmírně ledový.

Imogen tomu nemohla uvěřit, bála se, že Lawrence možná blafuje.

"To by mohlo být tvé jediné zdravé dítě."

Lawrencovy oči se zúžily a vyzařovala z něj mrazivá aura.

"Ne každá žena je způsobilá porodit mé dítě."

Jeho pohled se přesunul na Imogen a po tváři jí přelétlo chladné světlo, ostré jako nůž.

Imogen se zachvěla. "To je dobře. Zachrání tě to před tím, aby ses zapletl s tou ženou."

To pro ni samozřejmě byla dobrá zpráva. Jinak by musela najít způsob, jak tu ženu odstranit.

Zatímco spolu hovořili, Violet odposlouchávala ze schodiště.

V očích velkého šéfa byla jen podřadným zaměstnancem, bezvýznamným. Jak jí mohl dovolit, aby mu porodila dítě?

Věděla, kde je její místo. Protože to byla chyba, bylo třeba ji napravit.

Druhý den brzy ráno ji odvezli do nemocnice.

Zpočátku byla klidná, ale jakmile se ocitla na operačním stole a byla konfrontována s ostrým chirurgickým nožem, začala panikařit.

Lékař nůž zvedl. "Jste připravena?"

Srdce jí poskočilo.

Kapitola 4

: Zvrat osudu

Violet ztěžka polkla a pohlédla na Lawrence, který seděl opodál. Sledoval ji na operační sál, snad aby se ujistil, že si operaci nerozmyslí.

"Pane Lawrenci, mohl byste prosím odejít? Nebojte se, operaci provedu," požádala a doufala, že bude mít chvíli soukromí.

Ale Lawrence, chladný jako led, na její prosbu nereagoval. "Pokračujte ve skenování," nařídil stroze.

Zmatená Violet přemýšlela, o jakém vyšetření mluví. Než se stačila zeptat, doktor už jí na břicho přiložil ultrazvukovou sondu.

"Jsou tam dva gestační váčky, jsou to dvojčata! Jsou měsíc a půl stará," oznámil jí lékař.

Dvojčata? Violet se sevřelo srdce a instinktivně zavřela oči, neschopná čelit realitě zobrazené na obrazovce ultrazvuku. Myšlenka na vyhasnutí dvou malých životů ji trápila.

Lawrence však nespouštěl oči z obrazovky, v jeho pohledu se cosi nezřetelně mihlo.

"Operace je u konce. Převlékněte se a pojďte se mnou," prohlásil Lawrence náhle.

Violet polekaně otevřela oči a podívala se na něj v obavě, že se přeslechla. "Operace... ještě nezačala," vykoktala a hledala vysvětlení.

Lawrence se bez jakéhokoli vysvětlení podíval na hodinky. "Pět minut. Žádné otálení," prohlásil pevně.

Violet, naprosto zmatená jeho záměry, se zeptala, jestli si to velký šéf nerozmyslel kvůli dvojčatům.

Když seděli v autě, Violet přepadl pocit neklidu. Schoulila se vedle okna a občas se podívala na Lawrence vedle sebe. Jeho pohledná tvář zůstávala bez emocí, jako ledová maska.

Číst Lawrence bylo jako hledat jehlu v kupce sena - naprosto nevyzpytatelné.

Řidič vpředu se otočil, aby Lawrence informoval. "Slečna Imogen se zdržovala před porodnicí, ale podařilo se nám ji rozptýlit," informoval.

Lawrence lehce přikývl. "Řiďte," pokynul mu.

Jak by asi mohl přejít k potratu? Připadalo mu to všechno jako kouřové a zrcadlové představení. Violet neměla tušení, co se mu doopravdy honí hlavou. V hlavě jí vířily otázky, když konečně sebrala odvahu a zeptala se: "Kam jedeme?"

Lawrence vytáhl z aktovky štos papírů a podal jí je. "Tady se podepište a tady přiložte otisk palce," řekl a nenabídl žádné vysvětlení.

Violet rychle papíry prohlédla a málem je v šoku upustila. Byla to předmanželská smlouva!

Co to mělo znamenat?

Podle dokumentu si ji velký šéf hodlal vzít, nechat ji porodit děti a pak se s ní rozvést.

"Ale... Můžu porodit dítě, ale musím se vdát?" "Ano," odpověděla. Violet se zeptala, nejistá si svými pocity ohledně tohoto nečekaného návrhu.

Kdyby souhlasila, byla by označena za rozvedenou, až by se nakonec znovu vdala. Připadalo jí to dost trapné.

Lawrence si ji také nechtěl vzít, ale rodina Priceových dávala přednost legitimním dětem.

Kapitola 5

Byla to malá, ubohá žena, zdánlivě bezmocná tváří v tvář korporátnímu titánovi. Při pouhém pomyšlení na to, že by mu zkřížila cestu, jí běhal mráz po zádech, protože věděla, že by se v mžiku mohla ocitnout bez práce a bez domova. V jejím nitru se však skrýval tvrdohlavý kousek, který se odmítal podřídit autoritě a nabádal ji, aby si stála pevně za svým přesvědčením.

Právě když sebrala odvahu vyjádřit svůj nesouhlas, přerušil její myšlenky mobilní telefon. Byla to její matka, která jí sdělovala zdrcující zprávu. Enzův stav se zhoršil a byl převezen na jednotku intenzivní péče. Okamžitě potřebovali deset tisíc dolarů, přičemž narůstající výdaje na léčbu byly v nedohlednu. Tíha situace ji drtila na duchu a nezbývalo jí než uvažovat o zoufalých opatřeních.

Hlas se jí třásl, když oslovovala pana Lawrence: "Pane Lawrenci... Mohu souhlasit s vašimi podmínkami, ale mohl byste mi půjčit deset tisíc dolarů? Slibuji, že vám to vrátím ve splátkách."

Lawrencovi se v očích objevilo opovržení a znechucení, protože její žádost považoval za pokus zvýšit sázku a zajistit si peníze předem. Viděl v ní chamtivou, manipulativní ženu. Beze slova vytáhl kreditní kartu a hodil jí ji: "Považuj tuto kartu za svou podporu. Její měsíční limit je dvacet tisíc dolarů."

Když Violet kartu pevně sevřela, připadala jí v ruce lehká jako pírko a zároveň těžká, což symbolizovalo tíhu její situace. Nikdy neměla v úmyslu přijmout jakoukoli podporu. Byla to půjčka a ona byla odhodlaná ji splatit. S hlavou skloněnou v tichosti přijala realitu své situace.

Během několika minut byl sňatek zaregistrován a Violet se ocitla v neznámém autě. Lawrence jí zařídil byt, přičemž Selene dohlížela na její každodenní potřeby a sledovala každý její krok. "Nezapomeň, že dítě je pryč. Ať na to nikdo nepřijde," varoval Lawrence.

Violet se obávala, že se na ní těhotenství projeví, a tak se ho zeptala: "Co když mi začne být vidět břicho?" "Ne," odpověděl jí.

"O to se postarám," ujistil ji.

Violet poslušně přikývla a neodvážila se pochybovat o jeho motivech. Přestože plně nechápala jeho záměry, věděla, že nemá jinou možnost než ho poslechnout. Lawrence jí dal jasně najevo, že jejich manželství je dočasné a že není jeho ženou.

Violet pokrčila rameny, protože ho nikdy nepovažovala za svého manžela. Její kompromisy byly výhradně v zájmu záchrany bratra. Nebýt Enzova zhoršujícího se stavu a naléhavé potřeby peněz, nikdy by se nepodvolila, bez ohledu na nátlak.

Poté, co dal Seleně několik pokynů, Lawrence odešel a nechal Violet, aby se orientovala v nové realitě. Následující týden se vrátila do kanceláře. Ředitelka oddělení designu Eleanor jí předala návrh designu nového čtvrtletí a pověřila ji, aby ho předala panu Lawrencovi.

Violet zaváhala, cítila se neochotně, protože se jí tento úkol nelíbil. S Lawrencem nyní žili v tajném manželství se skrytým těhotenstvím, což znamenalo, že se měli jeden druhému vyhýbat a zachovávat obvyklé zvyklosti. Nechtěla vyvolávat žádné potíže."Jsem jen asistentka designéra. Nepřipadá mi vhodné, abych si ji vzal, že ne?" Violet vyjádřila své obavy.

Eleanor se vědoucně usmála, dobře si vědoma pomluv, které ve firmě kolují o incidentu ve výtahu. Chtěla si vyzkoušet, zda Violet Lawrence zkřížila a hrozí jí vyhazov, nebo zda na Lawrence udělala dojem a plánuje ji povýšit.

Violet neměla na vybranou, a tak se neochotně vydala do kanceláře generálního ředitele. Když vstoupila, Lawrence zvedl hlavu a tvářil se stejně chladně jako vždycky.

"Dej ji tam," přikázal a jeho tón postrádal vřelost.

Violet pochopila jeho snahu vyhnout se interakci, položila spis na stůl a otočila se k odchodu. Když však došla ke dveřím, zaplavila ji náhlá vlna závrati. Zrak se jí rozostřil a v okamžiku instinktu se natáhla, aby se chytila rámu dveří. Ruka jí však vyklouzla a její tělo se propadlo dozadu do tmy.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Nečekané dítě generálního ředitele"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️