Umění nechat jít

Kapitola 1

"Gideone, jde o rozvodovou smlouvu. Už jsem ji podepsal, tak ji prosím předej Luciusi Hawthornovi.

Vysokoškolačka Serafína Everhartová s hlubokým nádechem položila podepsaný dokument před správce Gideona.

Gideon prolistoval stránky a těžce si povzdechl, když si všiml podmínek. "Lady Vivienne, proč jste to udělala? Už jsou to tři roky, co jste naposledy viděla mladého lorda Arthura Hawthorna. Proč jste se rozhodla nechat všechno za sebou?

V pouhých jednadvaceti letech už Serafína čelila nejedné nepřízni osudu. Osiřela a zůstala sama, takže její rozhodnutí rozvést se připadalo každému, kdo ji pozoroval zvenčí, unáhlené, zejména s ohledem na její mládí a nejistotu, která ji čekala.

Cítila se trapně, třela si zátylek a rozhodla se svěřit Gideonovi, který se o ni vždy staral jako otec. 'I... Chci se vykašlat na školu,' přiznala váhavě.

Gideon se zatvářil překvapeně. "Paní Vivienne, proč byste to chtěla udělat? Setkala jste se s nějakými problémy?

"Ne, ne, Gideone. Nebojte se. Víš, že... nemám ráda studium, takže nechci plýtvat časem.

Jistě, výmluva na přerušení studia byla jen pohodlná, aby odvrátila Gideonovy obavy. Skutečný důvod byl něco, čemu rozuměla jen ona.

Zítra oslaví jednadvacáté narozeniny a třetí výročí svého manželství - svazku, který nikdy nebyl uzavřen, spojený pouze rodičovskými dohodami. Představa, že zůstane uvězněná v tomto prázdném vztahu, ji dusila.

"Zdá se, že ses rozhodla. Dobrá, do zítřka to mladému pánovi doručím, " připustil nakonec Gideon.

"Děkuji ti, Gideone." Serafinu zaplavila vlna úlevy a na tváři se jí objevil upřímný úsměv.

Vstal, v očích vážný pohled. 'Lady Vivienne, mladý lord Artur je dobrý muž. Myslím, že vy dva byste se k sobě skvěle hodili. Tak si to prosím promyslete. Kdybyste si to chtěla rozmyslet, prostě mi zavolejte.

Dobrá partie. Když podepisovali povolení k sňatku, mladý lord Arthur byl v zámoří na večeři s prezidentem. Ani se neobtěžoval ukázat; jejich svatební fotografie byla prakticky upravená ve Photoshopu.

Tři roky jasně ukázaly, že je mu jejich manželství lhostejné - co vůbec ještě znamenalo "dobrá partie"?

Serafina zavrtěla hlavou a zahnala myšlenky. 'Už jsem se... rozhodla,' rozhodla se a vypustila svou původní myšlenku. Místo toho ze sebe vypravila prosté: "Dobře.

Odpoledne následujícího dne se Gideon od Serafiny stále neozval. Neochotně vytáhl telefon a vytočil Arturovo číslo. "Mladý pane, mám pro vás dokument, který potřebuje váš podpis.

"Jaký dokument? Artušův hlas zněl nevzrušeně.

Gideon zaváhal. "Rozvodová smlouva.

Ruka držící papíry se na okamžik zastavila. Jasně, měl ženu. Nebýt Gideonovy připomínky, sotva by si vzpomněl.

"Dokument je v mé kanceláři. Za pár dní se vrátím do Yewtownu.

"Ano, mladý pane.

Yewtown - Krčma Modrá noc

S příchodem noci do baru vcházel stálý proud mladých lidí.
Pokoj 501

Na stole bylo rozeseto nespočet lahví piva, vodky a šampaňského a také různé občerstvení.

Dnes měla Serafína narozeniny a její obvyklé ležérní já bylo překvapivě oblečeno do sladkých růžových krajkových šatů. Přitahovala pozornost, protože několik přátel se s ní chtělo vyfotit.

Když konečně unikla ze spárů několika příliš nadšených návštěvníků oslavy, cinkla si Serafína skleničkami se skupinkou spolužáků, v rohu se hromadila stěna plná narozeninových dárků.

'No tak, ještě nezpívejme! Nejdřív si zahrajeme hru!" křičela bujará Celeste Winterbournová, která byla známá jako nejstarší z jejich koleje, a mobilizovala zpívající.

Serafininy kamarádky se po její výzvě, která snižovala decibely, ztišily.

Hudba kolem nich pulzovala, smích se ozýval v intimním prostředí a Serafína se usadila v uklidňující atmosféře kamarádství. Ještě mladá noc jiskřila možnostmi.

Kapitola 2

U dvou dlouhých stolů se shromáždila skupina více než tuctu mladých mužů a žen, kteří s napětím hleděli na Celestu Winterbournovou.

Celeste byla známá svým hravým duchem. "Pravda nebo úkol?" prohlásila tajemně.

Ostatní si vyměnili opovržlivé pohledy. "Sestro Celesto, to je všechno, co umíš? Tahle hra je tak obehraná," posmíval se Hector Greenfield. Pobyt v tomto společenském kruhu mu připadal jako konzervativní volba a teď si uvědomil, že by mohl být ještě přízemnější.

Celesta střelila po Hectorovi pohledem. 'Dnes má Serafína jednadvacáté narozeniny! Potřebujeme něco trochu víc vzrušujícího. Pak se šibalsky usmála.

Jako vysokoškoláci byli stále považováni za slušné děti. Obvyklé hry spočívaly v kladení osobních otázek nebo v provádění neškodných odvážných úkolů - zazpívat písničku, točit se s partnerem po místnosti nebo dělat serenádu zamilovanému.

První výzva odstartovala za bouřlivého vzrušení. Celeste se zadívala na lady Vivienne, která právě vířila sklenkou červeného vína a vědoucím pohledem naznačila skupině, že se má k němu přidat.

"Poražený v tomto kole musí vyjít ven, zahnout doprava a políbit první osobu opačného pohlaví, kterou uvidí. Žádné vyhýbání, jinak je to deset panáků tvrdého alkoholu jako trest.

Tak tohle byla výzva! Energie v místnosti se znovu rozhořela, protože tohle bylo mnohem zajímavější. Hektor se posměšně zasmál, ale mlčel; věděl, s jakými lidmi má tu čest.

Po kolečku kámen-nůžky-papír se všechny oči upřely na lady Vivienne, která vypadala naprosto zmateně.

Při pohledu na své nůžky a pak na Celesteinu rozšklebenou pěst bylo jasné, že prohrála.

"Celesto, já tě nenávidím," zakňourala lady Vivienne a málem se rozplakala, když se vynořily důsledky jejího rozhodnutí. V hlavě už jí plavalo a nebylo možné, aby skolila deset ran.

Vypukl smích, když sledovali, jak se lady Vivienne neohrabaně potácí ke dveřím a zhluboka se nadechuje, když je otevírá.

Po její pravici stál vysoký muž v jednoduché bílé košili na knoflíky zastrčené do elegantních černých kalhot. Jeho naleštěné černé boty vyzařovaly bohatství a luxus, když se dotkly koberce.

Jeho hluboko posazené oči, husté obočí, vysoký nos a dokonale tvarované rty křičely vznešeností a elegancí. Ale chladná lhostejnost vyzařující z jeho pohledu přiměla i nebojácnou lady Vivienne zaváhat.

'Páni, to je ale fešák. Vivienne, pospěš si! Celesta zašeptala ode dveří a postrčila ji za sebou. Ten muž jí byl rozhodně povědomý, ale nedokázala si ho zařadit.

Lady Vivienne se zhluboka nadechla, setřásla obavy a vykročila vpřed, rty se jí zkroutily do odvážného úsměvu, když mu po špičkách dosáhla na krk. Její smysly zaplavila omamná vůně mužského pižma.

Lucius Hawthorne byl mezitím ztracen v myšlenkách a v polovině psaní textové zprávy, když mu dívka nečekaně zastoupila cestu.

Jeho výrazné obočí se mírně svraštilo, když zaregistroval její náhle blízkou přítomnost.

Ten pohled... Ty oči mu byly pozoruhodně povědomé.

Lady Vivienne využila chvíle jeho zmatku, naklonila se k němu a jemně přitiskla své rty na jeho lehce chladné rty, čímž zpečetila svůj osud pro tuto výzvu.

Kapitola 3

O chvíli později se od něj rychle odlepila a spěchala k soukromému pokoji.

"Lady Vivienne, to bylo úžasné!" Celeste Winterbourneová vypískla a rozproudila v salónku vlnu vzrušení.

Dveře do pokoje 501 se zavřely, a když výraz Luciuse Hawthorna potemněl, chystal se vydat rozkaz své ochrance, aby ji hodila do moře. V tu chvíli mu zazvonil telefon s důležitým hovorem.

"Hned tam budu, " zamumlal a vrhl další pohled na pevně zavřenou 501. Luciusova nálada ještě více zchladla; tentokrát lady Vivienne zastihla přestávka - šlo o naléhavou firemní záležitost, která vyžadovala jeho okamžitou pozornost.

Doufejme, že mu ta žena už nikdy nezkříží cestu. Pokud by se tak stalo, pokoušet ho znovu by byla nebezpečná hra.

Uvnitř soukromého pokoje se lady Vivienne dotkla své zarudlé tváře, omráčená vlastním odvážným činem. Proboha, vždyť dala svůj první polibek úplně cizímu člověku.

Počítalo se to jako nevěra? Zrada v manželství? Ale na tom nejspíš příliš nezáleželo, protože už podepsala rozvodové papíry.

I kdyby Lucius odmítl podepsat, podle zákona, pokud manželé žili odděleně déle než dva roky, byli automaticky rozvedeni.

Takže technicky vzato už možná ani nebyla manželkou Luciuse Hawthorna. Kde se v tom vzala představa nevěry? Kromě toho to byl jen polibek...

V tu chvíli Celeste vykřikla: "Panebože!" Její výbuch vyděsil tucet hostů, kteří málem vstali ze židlí.

"Co je to s tebou, Celesto? Málem jsem z tebe dostala infarkt!" Evangeline Willowová vykulila oči a posmívala se jí, když se plácala po hrudi, aby se uklidnila.

Celesta se vrhla ke stále ještě omráčené lady Vivienne, přiklekla k ní a živě s ní zatřásla. "Lady Vivienne, uvědomujete si, kdo byl ten muž?!"

Muž, kterého právě políbila, byl celosvětový lamač srdcí, známá osobnost v Yewtownu a mocný ředitel nadnárodní korporace známé hovorově jako "lord Hawthorne".

Lady Vivienne zvedla ze stolu flétnu se šampaňským a napila se, aby se uklidnila. "Kdo to vlastně byl?" zeptala se a pátrala v paměti, protože jí na něm bylo něco povědomého.

"Lucius Hawthorne!" Celeste vykřikla a její vzrušení se stupňovalo, když ho jmenovala - legendární postavu známou svou mocí a vlivem.

"Fuj!" Šampaňské v ústech lady Vivienne překvapeně vystříklo a postříkalo celou Celestu, která se na ni zoufale podívala.

"Ale ne, Lucius Hawthorne! Copak lady Vivienne právě vyvolala skandál?" Hector Greenfield, jehož otec řídil významnou finanční firmu, slyšel o Luciu Hawthornovi už tolikrát, že mu to jméno hlasitě bzučelo v uších.

Evangeline se na okamžik zamyslela a pak vykřikla: "Lady Vivienne, vy jste skutečně políbila lorda Hawthorna! Rychle, dovolte mi, abych vás také políbila! Chci ochutnat esenci lorda Hawthorna!"

Omámená lady Vivienne popadla ubrousek a začala Celeste utírat obličej, kam dopadlo šampaňské, tak zaskočená, že se zapomněla omluvit.

Když se k ní Evangeline vrhla, lady Vivienne najednou ubrousek upustila a prudce vstala z pohovky.
"Celesto, řekla jsi právě moje jméno?" Zdálo se, že to slyšela správně.

Celesta si opatrně otřela obličej mokrým ubrouskem a byla otrávená. "Ano, ale nemyslela jsem si, že budeš reagovat takhle. Ano, líbat Luciuse Hawthorna je okouzlující, ale stříkat na mě šampaňské? Panebože, ty mě zabíjíš."

Ale ne, ale ne. Lady Vivienne konejšivě stiskla Celeste ruku. "Všichni pokračujte, já si musím na chvíli odskočit."

Dav užasle sledoval, jak lady Vivienne odbíhá, a v jejich výrazech se mísil zmatek a nedůvěra. Opravdu šla za lordem Hawthornem?

Ale to přece nemohla, ne? Proslýchalo se, že mnoho žen, které se pokusily dostat do postele lorda Hawthorna, skončilo bez rozmýšlení vyhozeno na ulici.

Několik z nich se vyřítilo z baru, aby překazily divoký plán lady Vivienne.

Bylo však pozdě, už byla pryč.

Jakmile lady Vivienne vyšla z baru, zavolala si taxík a nasměrovala řidiče k vile.

Prosím, lorde Hawthorne, nebuďte ve vile. A proboha, nepoznávejte mě.

Kapitola 4

Serafina Everhartová se nemohla zbavit pocitu, že si Lucius Hawthorne myslí, že lituje rozvodu, že se snaží nějakým způsobem upoutat jeho pozornost...

Před třemi lety, poté, co byl jejich svatební list uzavřen, Lucius zajistil, aby se o vše, co potřebovala - o její jídlo, oblečení, bydlení - postaral správce Gideon a poskytl jí jen to nejlepší.

Přesto nikdy neviděla jeho tvář.

Jednak byl stále zaneprázdněný, neustále cestoval za prací do zahraničí.

A i když se vrátil do Yewtownu, jejich životy byly od sebe vzdálené; nikdy se nepohybovali ve stejných společenských kruzích. Stalo se normou, že žili ve stejném městě a jejich cesty se nezkřížily.

Jejich oddací list si vždy nechával její otec. Těsně před svou smrtí se zřejmě neuvěřitelně obával, aby neudělala nějaký špatný krok, a předal osvědčení do úschovy jejímu manželovi.

Až do této chvíle tedy netušila, jak její manžel vypadá.

No, to nebyla tak docela pravda. Jednou ji napadlo navštívit jeho firmu a vidět ho osobně. Zpočátku tam několikrát zašla, ale pokaždé ji přivítala jeho asistentka a ona ho nikdy nespatřila. Při poslední návštěvě se nepředstavila, ale ochranka u vchodu, strážný Roland, ji zastavila. Lucius se právě vracel ze služební cesty ve Státech a v tu chvíli ho letmo zahlédla, když vystupoval z auta.

Ten letmý pohled toho moc neodhalil a ona si sotva pamatovala, jak vypadal. I kdyby se dozvěděla jeho jméno, bylo to zbytečné; mladý lord Arthur Hawthorne se držel při zemi, nikdy neposkytoval rozhovory a nedovolil žádnému médiu zveřejnit jeho fotografie na internetu.

Vzpomněla si, že jednou se v médiích objevil titulek o tom, jak se Lucius účastní tiskové konference s populární herečkou, ruku v ruce. Bohužel neměla příležitost se na to podívat, než byla fotografie stažena.

A pak tu byl dnešní večer.

V baru ho skutečně políbila. Kdyby něco podepsal, technicky by to z něj dělalo jejího bývalého manžela.

Říkalo se, že Lucius neměl o ženy nikdy nouzi - jeho půvab přitahoval všechny typy -, ale nesnášel ženy, které přebíraly iniciativu.

Ale ne. Prosím, Bože, ať ji Lucius nepozná.

Když se vrátila do honosné vilové čtvrti v Yewtownu, pocítila vlnu úlevy, když uviděla svou vlastní potemnělou vilu.

Bylo to jen chvilkové leknutí; možná Lucius neslyšel Celestu Winterbournovou volat její jméno nebo ji dokonce vůbec nepoznal.

Když se pohodlně usadila na pohovku v obývacím pokoji, Serafinu napadlo, že se dnes večer zachovala neuváženě. Kdyby se stala jednou z těch žen, kterými Lucius opovrhoval, neusnadnilo by to dokončení rozvodu?

Yewtown College of Commerce, katedra financí, ročník 22.

V její třídě čítající něco málo přes padesát studentů se jich nejméně čtyřicet dostalo díky prospěchu, zatímco zbývajících pár si cestu dovnitř nejspíš koupilo.

Yewtownská univerzita se trvale umisťovala mezi třemi nejlepšími univerzitami v zemi a i Lucius byl jejím absolventem. Proto se mnozí toužili dostat dovnitř, i kdyby to znamenalo bojovat zuby nehty.
V tu chvíli si profesor Isaac Brightwood - starý vážený přednášející s brýlemi na čtení na nose - upravil brýle a pohlédl na letargické tváře svých studentů. Jeho hněv vřel pod povrchem.

S bouchnutím praštil učebnicí o stůl, čímž okamžitě probudil několik spolužáků, kteří se polekaně narovnali na svých místech.

Přesto v poslední řadě zůstala dívka oděná v bílé bundě rozvalená nad lavicí a blaženě spala.

Isaac Brightwood prohlédl studenty ve třídě a zavolal: "Serafina Everhartová. Navzdory svému věku měl silný hlas a v místnosti se rozhostilo přízračné ticho.

Jen dívka, jejíž jméno bylo vysloveno, pokračovala ve snění a blaženě nevnímala soustředěné pohledy, které na ni nyní mířily.

Kapitola 5

"Serafino, Serafino. Dívka s dlouhými vlasy vedle ní, Evangeline Willow, ji jemně zatahala za rukáv.

To vytrhlo lady Vivienne Everhartovou ze snění a ona rozespale zamrkala na svou nejlepší kamarádku. "Co se děje?

Evangeline nenápadně ukázala směrem k přední části přednáškového sálu. Když lady Vivienne sledovala pohled své přítelkyně, uviděla profesora Isaaca Brightwooda, jak na ni upírá ohnivé oči.

Její zmatená hlava se náhle vyjasnila a narovnala se na svém místě, stejně jako ostatní studenti.

Profesor Isaac Brightwood byl pověstný tím, že je nejnevypočitatelnějším a nejobtížnějším vyučujícím na Yewtownské obchodní akademii. Být přistižena, jak spí na jeho hodině, znamenalo, že je na pokraji propadnutí.

Lady Vivienne rozpačitě otočila knihu a vrhla smrtící pohled na spolužáky, kteří na ni zírali.

Celá třída rychle odvrátila zrak a buď zabořila hlavu do učebnic, nebo přesunula pozornost k profesorově tváři.

Lady Vivienne, která měla záhadnou minulost, byla všem ve třídě známá jako malá tyranka.

Rvačky, pití, vynechávání hodin a lezení po zdech byly jen některé z problémů, které způsobovala.

Yewtownská kolej měla přísné předpisy zakazující studentům barvit si vlasy, lakovat si nehty divokými barvami nebo nosit křiklavé doplňky.

Přesto tu byla lady Vivienne, světle fialové vlasy stažené do culíku, vínově červené nehty se jí třpytily na znamení vzdoru a nikdo se ji neodvážil pokárat.

Jediným důvodem, proč ji od začátku semestru nevyloučili, bylo výhradně její mocné rodinné zázemí.

"Paní Vivienne, poučte mě, co jsou to finance. Profesor Brightwood upřel na problematickou studentku přísný pohled, plně si vědom jejích rodinných vazeb, zejména proto, že Edgar Seafox, asistent Luciuse Hawthorna, byl s její rodinou spjat. Ale ani tato znalost jí nedávala volnou ruku k tomu, aby se chovala, jak se jí zlíbí.

Lady Vivienne se s úsměvem pomalu zvedla ze svého místa a hravě kopla do dobře vychovaného třídního, Sebastiana Coeura, který seděl před ní.

Sebastian se toho okamžitě chytil, otočil učebnici na správnou stránku, zvedl ji vysoko a posunul ji mírně doleva.

Obsah se před ní zřetelně zobrazil a lady Vivienne se spokojeně rozzářila. Její úsměv přiměl několik chlapců v místnosti, aby se na ni podruhé podívali.

Její bezchybný oválný obličej rámoval pár výrazných, jiskrných očí, jemně tvarovaný nos a svůdné třešňově rudé rty.

Její postava nebyla ani příliš štíhlá, ani příliš těžká - tak akorát.

Kdyby se nepotýkala se studijními problémy, nepochybně by byla korunována královnou kampusu - neměla by konkurenci.

Zamrkala očima a nahlas si přečetla ze Sebastianovy učebnice: "Finance se týkají různých forem úvěrových aktivit soustředěných kolem bank, stejně jako...

"Dost! Tvář profesora Brightwooda potemněla, jak na ni zíral, a její recitace ho viditelně rozzlobila.

Kolektivní tep studentů se zrychlil a lady Vivienne se na svého kouřícího profesora zašklebila. "Profesore, je to špatně?
Profesor Brightwood se zamračil a s rukama za zády přecházel sem a tam po přední části místnosti, jeho podráždění se stále nepodařilo potlačit.

"Prosím, nezlobte se, profesore. Slibuji, že se to naučím nazpaměť, než skončí hodina." Lady Vivienne se nervózně ušklíbla, vědoma si toho, že profesor Brightwood má styky s Luciusem Hawthornem, kterého už dlouho neviděla.

Po vyslechnutí jejích slov podráždění profesora Brightwooda viditelně opadlo. Tahle lady Vivienne byla inteligentní, jen její přístup ke studiu nechával hodně prostoru. I kdyby propadla ze všech ostatních předmětů, z financí propadnout nemohla.

'Jestli tě ještě jednou najdu spát v mé třídě, Hector Greenfield, Evangeline Willowová a Celeste Winterbourneová budou stát pod státní vlajkou,' prohlásil profesor Brightwood.

Tři zmíněné studentky mohly jen vnitřně zasténat, plně si uvědomovaly, že by bylo trapné, kdyby lady Vivienne usnula, zatímco ony by nesly následky.

Varování profesora Brightwooda se do značné míry zakládalo na jeho znalosti loajality lady Vivienne; ta kladla velký důraz na přátelství.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Umění nechat jít"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️